S M. Zeleným o vzdělávání a podnikání
Prof. Milan Zelený je bezesporu mezinárodně uznávaný ekonom, poradce hlav států, hostující profesor několika světových universit a člověk ve svém oboru na světové špici. Narodil se u Čáslavi, vystudoval na VŠE v Praze kvantitativní metody, finance a základy ekonomiky. Po absolvování vysoké školy pracoval na Akademii věd u prof. O. Šika. S jeho pomocí v roce 1967 odcestoval do USA na studia University of Rochester. Po roce 1968 už z pochopitelných důvodů v USA zůstal. Po čase získal titul PhD v oblasti ekonomiky a systémové optimalizace. Následně se z něj stal vysokoškolský profesor. Několik let přednášel na Universitě v Jižní Karolíně, deset let na Columbia University v New Yorku. Dokonce na nějaký čas odešel do Evropy. Působil na universitách v Bruselu a Kodani. Posléze se vrátil zpět do USA, kde zakotvil na Fordham University. Zde strávil celých třicet let. V současnosti je emeritním profesorem (Professor Emeritus of Management Systems), takže už má relativně méně povinností a mohl si dovolit se napůl vrátit do Čech. Založil nadaci ZET Foundation, kde si dal za úkol hledat nápravu některých problémů, se kterými se v dnešní době potýkáme celosvětově. Mimo jiné se zaměřil i na vztahy podnikání a vysokoškolské výuky.
Jste známý jako velký propagátor Baťova vzdělávacího systému. Bohužel ten byl tehdy i nyní u nás i ve světě spíše výjimkou. Jde vůbec naučit podnikat?
Víte, to je hodně zavádějící. Já nemohu učit podnikání tím, že budu nutit studenty číst o podnikání, jak je mnohde zvykem. Můj názor je ten, že výuka na tradičních školách ekonomického typu k ničemu nevede. My potřebujeme, aby na podnikatelské universitě, to je mimochodem výraz Jana Bati, skutečně podnikali. Obrazně řečeno, vy se učíte vařit tím, že vaříte, a nikoliv tím, že čtete kuchařky. Přiznám se, že připravujeme takovou školu, kde budeme na studentech vyžadovat, aby krom povinných předmětů založili firmu a skutečně podnikali, v čemž jim samozřejmě pomůžeme. Ale přiznám se, těch podnikatelských universit je hodně málo. Ono je vcelku humorné, když si uvědomíte, že světoví podnikatelé s tzv. velkým „P“ museli ze škol odejít, ať už se jedná o např. B. Gatese nebo S. Jobse. A to si myslím, je chybné. Vždyť my jsme ani nepřipravili prostředí, které by těmto talentům umožnilo vyniknout. Oni se léta vyhrabávali z garáží, ničili si zdraví, okrádali rodinu s mizivou vyhlídkou na úspěch. Na druhou misku vah položme to, co tito dva jmenovaní udělali pro náš svět. A nyní si představte, že mluvíme o masivním podnikání statisíců lidí, miliónů lidí. To už nemůžeme nechat na garážích. Podnikání je totiž pro naši samotnou existenci jedna z největších výzev. Podnikatel minimálně zajistí práci sám pro sebe. Když je lepší, tak pro desítku dalších. Když je geniální, tak pro stovky lidí. Když budeme mít milióny podnikatelů, tak vybudujeme nový svět. Teď tito často vysmívaní, perzekuovaní, nenávidění a státní byrokracií sužovaní lidé vytváří v každé zemi onu produktivní zónu, kde vzniká největší podíl HDP, ať už se na to státní statistika dívá jakkoliv. Sním o tom, jak by většina z nás mohla být na státu nezávislá.
Často se mluví o akademické nezávislosti či autonomii na vnějších podmínkách. To je s vaším tvrzením přímo v rozporu…
O nezávislosti české akademické scény by se dalo s úspěchem pochybovat. Řeči o tom, že by školství nemělo záviset na trhu, je podle mne silně pomýlené. Dávat za vzor tisíciletou tradici vysokého učení a jeho tzv. akademickou nezávislost či autonomii na vnějších podmínkách (rozuměj izolaci ve „věži ze slonové kosti“ a povýšenost nad denně se měnícími potřebami společnosti), je podle mne historická hloupost. Vzdělávací systém přece nemůže být autonomní, odstíněn od života. Představte si, že jsem vysoce vzdělaný v oboru, o který nemá nikdo zájem a nikdo mně nechce zaměstnat. Mám tedy zalézt do jeskyně a žít tam jakou poustevník z vody a kořínků? To jsou přece vyhozené peníze státu, neproduktivně vynaložený čas a úsilí, ať už můj či tzv. pedagogů. Vzdělání přece musí vytvářet nějakou hodnotu a ta se vyjadřuje v penězích. Nezaměstnaný žádnou hodnotu nevytváří. Vysoké školy by měly prokazovat nejen, kolik u nich studentů graduje, ale kolik z nich se umístí v praxi. Každá vzdělávací instituce by měla mít takový program, který jejich absolventům umožní zapojení do pracovního procesu. Podívejte se například na Španělsko, Portugalsko nebo Itálii, kde je propast mezi absolventy a jejich zaměstnaností doslova šokující.
Politici, dokonce i u nás, ve spojení s představiteli ekonomických věd vcelku příznivě poukazují na systém boje proti nezaměstnanosti vysokoškoláků, který ve Francii prosazuje nynější francouzský prezident Francois Hollande. Myslíte, že uspěje, nebo se jeho nápad zařadí mezi další od reálné skutečnosti odtržené chiméry?
Nakonec se budeme učit podnikat a pracovat od Francie? Problém, na který naráží francouzský prezident F. Hollande, je následující. On si vytipoval, že ve Francii existuje velká nezaměstnanost. Lidé navíc nemají správnou kvalifikaci. Proto musí stát zákonitě utrácet peníze na rekvalifikace. Ale to, že ve Francii, a nejen tam, existuje systém, který tyto nezaměstnatelné lidi produkuje, to nechal plavat. On vlastně nejde ke zdroji, ale jen napravuje následky. To už snad ani k smíchu není, spíše je třba uronit slzu. To je podle mně opravdu cesta do pekel. Systém bude neustále produkovat profese, o které není zájem, a on tyto nové nezaměstnatelné bude nutit opětné k rekvalifikaci. Na to samozřejmě bude potřebovat peníze. Kde je vezme v dnes již velmi zadlužené zemi Galského kohouta? Většinou zase z vlastní oblasti školství. To znamená, že oseká výdaje na vzdělávání, aniž by napravil systém. Z toho dále vyplývá, že peněz na vzdělání bude stále méně, systém bude generovat nezaměstnatelné, které bude třeba rekvalifikovat Hollande. Stahující se smyčka, ze které není úniku. Pokud nezmění systém, aby byl po absolutoriu absolvent okamžitě zaměstnatelný, situace zůstane stejná a stejně beznadějná. Jak ve Francii, tak i v Česku. Dříve to bylo jednodušší. V každém desetiletí se objevoval nový sektor, který nabízel širší možnosti zaměstnání. Jmenujme například rozvoj leteckého a automobilového průmyslu, služeb, cestovního ruchu, IT technologií apod., takže školství mohlo být do jisté míry opravdu autonomní, protože změna byla relativně pomalá. Nové obory vygenerovaly tolik financí, že sponzorovaly i obory neproduktivní, které svými absolventy zásobovaly rozrůstající se státní byrokratické mašinérie. Místo nového oboru následně přišla krize a s ní spojené problémy s nedostatkem financí a dluhy. Navíc nové obory státní „pedagogové“ učit nemohou, protože je to nikdo nenaučil.
Vidíte z tohoto marastu cestu ven?
Když na vznikající problémy upozorňuji, tak mávají rukama, poťouchle se usmívají a ještě přitlačí na tu svoji ruční pilu. Když už je pozdě a bouda jim spadla, tak se ptají na „cestu ven“. Konec už byl, vážení, konec už byl. Cestu ven jste minuli na té dávné křižovatce; teď už je cessta zarubaná. Nůžky mezi absolventy neproduktivních oborů a jejich uplatnitelností na trhu práce se neustále rozevírají. Když nedovedeme uplatnitelnost absolventů zajistit ve státním sektoru, tak musíme do sektoru soukromého. Vznik nových vzdělávacích zařízení však i nadále blokují a kontrolují nejrůznější státní byrokratické akreditační komise. Východisko vidím ve vzniku podnikových či soukromých universit. A také soukromých akreditačních komisí, protože soukromá akreditace je akreditace de facto, ne byrokratická de jure. Co potřebujeme, je, aby soukromá akreditace byla pro zaměstnavatele cennější než ta státní. Singularity University v Kalifornii v USA má za svým názvem „Unaccredited“. Prostě neakreditovaná. Oni tuto poznámku berou jako záruku kvality. Mají kvalitní a v praxi uplatitelný program. Studenti o tom vědí, a cení si toho, akreditace, neakreditace. Jen u nás to má jakýsi pejorativní výraz. Velice rozlišuji mezi akreditací de jure, tedy o té, která vzešla z úřadů a ministerstev a de facto, kde o akreditaci rozhodují zaměstnavatelé. Něco podobného jsem objevil i v České republice v Břeclavi. Tam se iniciativy chopila firma Fosfa, která převzala celou řadu vzdělávacích funkcí tak, aby její absolventi zvládali téměř raketově se měnící podmínky v jejich oboru. Proto razím heslo: Fosfa = Fosfa University=firma Fosfa. Ale to je výjimka.
Ve svých přednáškách se zmiňujete o stále se vyvíjejícím světě. Já tento rozměr zmenším na standardní firmu, která má standardní program. Firma ho bohužel musí inovovat, aby zvládla potřeby současného trhu. Jak to udělat, když je zajetá v současném systému. Firmu tvoří lidé. Změna ale vyžaduje úplně jiný typ zaměstnanců, než který většina firem má a jim se změny nelíbí. Co s tím jde dělat?
Nic. Ujel jim vlak. Pokud nedokáží nepřetržitě inovovat, neustále se měnit, a zapomenout na „standardy“, nemají šanci. Firma by měla mít mezi běžnými zaměstnanci lidi schopné aplikovat inovační trendy. Nejen klasické vykonavatele. Pokud tyto lidi nemá, je něco špatně. A opět se tak vracíme ke vzdělávání. Současný systém neprodukuje lidi akční a produktivní, ale pouze vykonávající. Překonat tuto bariéru jde pouze cestou těsné spolupráce škol a úspěšných firem. A také apelovat na firemní management, že služebníky najde vždycky, ale lidí s tvůrčím potenciálem, či těch, kteří dovedou zavádět do stávajícího systému změny, je pouze několik ze sta. Samozřejmě, že tu nechci své teorie o vzdělávání brát do důsledků nebo dogmaticky. Svět musí mít básníky, spisovatele, hudebníky, vědecké teoretiky apod. Ale na druhé straně si na jejich výchovu bude muset vydělat a následně je zaplatit. O tom tady ale nemluvíme. Mluvíme o těch, kteří se musí uživit a poskytnout žití (živnostník?) v té současné i budoucí, velice náročné hospodářské (hospodář?) sféře.
Antonín Karoch
😀 😀
Právně je to zřejmě v pořádku, takže jedině snad Vytrhlíka rozsekat do Kostelecké uzeniny! 😀
„Vadí mi střet zájmů Andreje Babiše, řekl si jedenatřicetiletý vývojář Martin Vytrhlík a vymyslel aplikaci do mobilního telefonu, která rozezná, jestli výrobky v regálech obchodů pocházejí z holdingu Agrofert ministra financí. Pojmenoval ji „Bez Andreje“.
349-ha ha. Nikolai ročně utratil 1/4 rozpočtu na stavbu Paláce republiky. Opakovaně.
Jenom splácením dluhu to nebylo.
Petře,
myslím, že stran té školy tedy nejsme v zásadním rozporu.
Take myslim ze ne, Matzurko… Slo mi jen o doplneni neuplnych informaci, nic vic 🙂
352
NoName 🙂
Na co myslíte že si půjčoval ? Na megalomanské akce. Ten Palác byla jen jedna z nich.
Přibližně v tom období začal v Rumunsku proces systematizace, přesídlování samot a menších vesnic do měst, který vyvrcholil přebudováním hlavního města. Přibližně jedna pětina centra Bukurešti včetně kostelů a historických budov byla zdemolována a přebudována. Důsledkem procesu systematizace byl vysoký zahraniční dluh Rumunska, který v roce 1979 dosáhl hodnoty přibližně deset miliard dolarů
355
V roce 89 ho splatil, a šel ke zdi 🙂
Jo, google …
Proti tomu nelze nic postavit.:)
355 Halle
kdes to našel? To byl program Bati ve Zlíně. To jak naučit bydlet vidláky ve městě.
NoName.
Já hledám na gůglu to, co vím z dřívějška.
Mám dobrou paměť.
A ono tvrzení s odkazem nebo citací je průkaznější než samotné tvrzení.
A bohužel, už toho pamatuju hodně 🙁
Skimici 🙂
On Baťa ze skoro vesničky udělal město 🙂
Do něj to byla ďoura s 3000 obyvatel
Začal v roce 1894, v roce 1910 už mělo 13000obyvatel, v roce 1938 už skoro 35000
dobrý odvečer – ad 351 – nedřív mně napadlo, proč si normálně nepřečtou, kdo ty buřty vyrábí?
Ale když o tom tak přemýšlím, tak bych si tipla, že to je podobnej podfuk jako bylo světýlko, co rozezná v zásuvce, jetsli jde proud z Temelína nebo odjinud
maydo,
ono těch firem, co patří agrofertu je víc. A že patří Agroferu na obale není napsané.
No, já teda sice Babiše nemusím, ale že by mi ležel v žaludku natolik, abych si kvůli jeho párkům pořizovala mobilní aplikaci, tak to zas nemusím, tak často ty párky nekupuju. A kdyby mi to hodně leželo na srdci, tak si tu strukturu někde najdu.
Ale spíšš si myslím, že to bude zase nějaký temelínský světýlko…. 😀
OMLUVA: nepisi to z vlastniho pocitace a tak tu nemam cestinu.
Summerhill: priznavam, ze tahle skola na mne dojem nedela stejne tak jako uspechy (sic) jejich absolventu.
Inflace-deflace. Snad bych mel pripomenout jedno vyznani viry:
Neni Boha krome Paula Krugmana a Mugabe je jeho prorok.
V Nemecku si novinari povsimli, ze Svycarsko otvira 1.6. tunel pod Gotthardem. Po 17 letech prace v delce 57 km. Az sem je to v poradku. Jenze ti sprisezenci jej oteviraji o rok drive a bez franku nakladu navic. Takze pri srovnani s berlinskym letistem ci stuttgardskym nadrazim je to podraz.
Ac se to nezda, nemecke statni obcanstvi je zatracene komplikovana zalezitost. (Doporucuji nemeckou wiki, heslo Deutsche Staatsangehörigkeit.) Nicmene nekdy je clovek prekvapen jeste vice. Zenin kolega je rakousky obcan. Kdyby se narodil po roce 1975 byl by i nemecky. Ale neni. Tak o ne pozadal. Cely zivot zil v Bavorsku, vychodil tam i skoly, pracuje tam. Trestan nebyl, extremistickych hnuti clenem neni. Nicmene musel skladat zkousku z nemeckych realii. To ho neprekvapovalo. Co ho ale prekvapilo, byla povinnost slozit jazykovou zkousku z nemciny.
maydo 362,
nemá každý přehled, co všechno patří pod Agrofert. Já jsem, např. taky donedávna netušila, že tam patzří třeba Olma a začala jsem se zajímat, až když to mlíko nebylo k pití.
Podle té aplikace se to zjistí, podle kódu výrobce, úplně snadno. To žádný podfuk není.
O.T. Dušane
Senate passes bill allowing Sept. 11 victims to sue Saudi Arabia
http://www.reuters.com/article/us-saudi-usa-congress-idUSKCN0Y8239
O co jde? Tak Saúdy vykopli z postele. Kdo jim to udělal lépe?
>>dvd 365,
oni jedou podle předtištěných nařízení a je jim úplně fuk, s kým mají co do činění.
Já jsem takhle měsíc po přistěhování, kdy dítko už dávno chodilo do školy, dostala strašně arogantní dopis na téma, že, jestli to nevím, tak v Německu je povinná školní docházka a pokud dítě okamžitě do školy tamatam nenastoupí, tak mě zavřou až zčernám.
Tak dostali neméně ostrou odpověď, že není mojí chybou, že si nedokážou zjistit, kam chodí holka do školy a bylo ticho!
skimici 367,
viz 216!
Navíc prý Saudi byli tak nerozumní, že začli mávat americkými dluhopisy a taková činnost je velmi nezdravá.
Rputi,
my jsme takovy dopis zase dostali v Praze. Ale byl velice slusny a tak jsme se brzy dohodli. Ovsem nemecky bernak byl neco jineho. Jelikoz jsme s zenou byli danovymi residenty ruznych zemi, chteli financove prokazat, zda nejak sdilime sve vydelky. Tak jsme museli prokazovat, ze z jednoho bezneho uctu se posilaly nejake penize v jednom smeru a pak zase zpet ve smeru druhem. Bernak tim byl ukojen. Dotaz zda sdilime loze uz nepolozili.
370
Slušný dopis od českého úřednictva ? To snad ne ! 😉
Rputi, když zjistím, že mlíko není k pití, tak ho přestanu kupovat a začnu kupovat jiný, protože mi prostě nechutná. 🙂
Jetsli mlíkárna patří tomu nebo onomu, proto mi víc nebo míň chutnat nebude.
“ Bernak tim byl ukojen. Dotaz zda sdilime loze uz nepolozili.“
To by mně zajímalo, kdyby ten dotaz položili, jetsli by taky chtěli zkontrolovat, jetsli jste náhodou neuvedli neopravdivé údaje. 😀
2 Rpuť ad 308 – no a kor kdyby se tam náhodou přinatrefil nějakej ten kníže s lemrouchem…
Členové legendární kapely Plastic People of the Universe se kvůli neshodám rozdělili.
Evidentně živé polovině PPOTU vadilo, že ta mrtvá polovina zalejzá do rakví s prvním kuropěním, místo aby pokračovala v kalení. Doby konzíků v Postupicích už jsou nenávratně pryč a někteří chlapci teď patrně zjistili, že nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky. I když je člověk patřičně premedikován.
(326) Co se aut týče, mnohem horší překážka nákupu nových je „Bursíkova buzerace“, než nějaká deflace.
(345) Ukaž mi auto, které má „vlastní hlavu“ (ne ventilů). Na to ještě ani automatiky nestačí.
ptakopysku 375,
a co maj dělat?
Kurvopění je kurvopění a když kohoout zakokrhá, musej do penálu, to se nedá nic platný! 😀
Jen je mi, člověče, divný, tohle přesluhování nebejvalo!
když vstávala z hrobu Hermanka, tak se vtipkovalo, že má na čele dvě pihy… 🙂
A jistě jsou i jiní, kteří na to mají, ale jinak se z toho stává všeobecný zlozvyk, což je ovšem umožněno zřejmě sentimentálním obecenstvem. A taky současnou hrůzostrašnou produkcí. Jinak si to nedovedu vysvětlit.
Na čt24 je opět nějaká Adéla Jurečková. Archetyp Vítačky. Hubená uhrovitá ve vytahaném svetru. Jasná Myrna Minkoff či Šiklová nebo ty jiné horlivky s umaštěnými vlasy.
(364) Temelínské světýlko bylo za peníze, ne?
Ach, to musí býy fičák s těma zapálenýma holkama. Hair, Forman, …
Horáková…
Ačkoliv, smyčku přes ten mariánský sloup prý nenavlékala osobně …
374, 308 – bez obav, vážení, u nás u chalupy má potok bahnitý břehy a v kůlně máme po babičce valchu, takže mlácení prádlem o kameny u potoka by se stejně nekonalo.
Takže můžu mít všechny knížata na háku s lemrouchem či bez něj, spící, či bdící.
Když o tom tak přemýšlím, myslím, že tam je i bubnová pračka na kliku 😀
373 – byste se divili, jak se zkoumá společná domácnost pro daňové účely. 🙂
A jedno úplné OT- prosím o radu. O víkendu budu pobývat v Zadově na Šumavě. Mohl by mi někdo dát tip na výlet po okolí? Limitován délkou pěší chůze max. 5 km tam i zpět. Dík.
Hmatatelně? 😛
Hlavně to nenapráskejte! To mafie neodpouští!
283 — Non jo, vážení, ale položili jste si někdy otázku, kolik těch informací dnes musí člověk vstřebat v porovnání první polovinou dvacátého století?
(…)
Tak co chcete, když mozky máme pořád stejný, ale musíme toho do nich nacpat mnohem víc. Máte na vybranou buď mznát méně a do hloubky nebo více, ale povrchněji. Nikdy to nebylo jinak. Čím víc, toho budemem muset znát, tím víc to, co nebudeme potřebovat nutně, bude posvrchnější, pokud nedojde k nějakýmu evolučnímu skoku.
Ještě bych se — a vzhledem k vůčihledné mimoběžnosti toho, co sem píšu a co nikdo nečte, snad celkem bez nebezpečí vzniku škod na čísi duši či ideálech — rád volně a krátce zastavil u výše uvedeného…: S dovolením bych snad začal naopak u toho, co nemusíme. Když jsem před 40+ lety jel tramvají, občas tam někdo vytáhl skládací šachovničku, a pak hloubal nad nějakou více či méně zapeklitou posicí. Dnes tam vídám hrát daleko více lidí, ovšem cosi v prvním přiblížení nepříliš myšlenkově náročného (ač vypracování optimální strategie by leckdy mohl asi být docela zajímavý oříšek) na mobilu. Šachisty jsem si v počítačové éře všiml, co si teď vybavuji, nejspíš jenom jednou; hrál na tabletu proti zřejmě dost slabému programu, a jelikož tam se zaujetím blical i s převahou několika figur v jasně vyhraném postavení, holt toto zaujetí asi taktéž bylo poněkud jiného druhu, než tehdy dávno…
Zkrátka, chtěl bych zdůraznit, že vůbec nejde o samotný objem informací, nýbrž (hlavně) o jejich kvalitu a strukturu. Je-li zde dnes nějaký objem postmoderní patlaniny, ještě ani zdaleka to neimplikuje, že předtím to bývala klasická patlanina obdobného rozsahu. Naopak, tehdy existoval nějaký řád, tvar a struktura; možná ani ne tolik v těch informacích, jako v hlavě toho, kdo s nimi zacházel.
Ostatně, abych nechtěně nevyvolával dojem, že kritizuji ostatní… Kolik jsem toho sem dneska tak asi nadatloval, samozřejmě naprosto marně jak z mého hlediska, tak i ze všech prakticky myslitelných hledisek případného laskavého čtenáře? Normostránku? Dvě? Tři? Ty nejkrásnější básnické sbírky první poloviny 20. století nejspíš měly menší rozsah, a podobně se na tři normostránky vejdou důkazy některých pro mne naprosto nepochopitelných vět z teorie množin.
Zkrátka, objemem informací to myslím příliš není.
Zpátečníku – to, že se nereaguje neznamená, že se nad tím nepřemýšlí.
Zpátečníku, lidi jsou čím dál, tím stejní. Do hlavy si ládují spoustu věcí, o nichž se domnívají, že by mohly být či jsou důležité. Kdykoliv, od pračlověka Janečka.
On se tablet od pazourku zase až tak moc neliší. 😛
On by se ten Schumim zmíněný zedník snadno naučil kočírovat dodávku, jen kdyby na ni měl.
391 — Nojo, AeroKarle, jestli jsou lidé pořád stejní, jak je prosím možné, že nejméně šest generací mých předků umělo hrát na jeden či více hudebních nástrojů, zatímco já na žádný?
Dáno, buď si vyjděte pěšky na Churáňovské chalupy nebo lanovkou na Churáňov a pak kolečko ke slati, tuším, že mezi lesní.
Jo, tohle mne taky zaujalo. Já tedy taky neumím, vyvinul jsem sice snahu, ale hrubě nedostatečnou (byl jsem línej), ale fakt je že nějak zadrnkat na kytaru uměla za mého mládí cca 1/3 mužské populace (úroveň nehodnotím). Jenže, jestli tehdy, při nedostatku elektroniky, bylo lze dělat holkám díru do hlavy kytarou u ohně, dnes už stačí sednout si před rozsvícené parkovačky auta, muziku nechat zaznít z noťasu a ugrilovat si Burešův párek na plynovém grilu. Mně jako kdysi skauta a trampa by to nelákalo, ale ten hlavní účel, ona díra do hlavy, je stejný.
A pokud to vezmeš šest generací zpět, kolik z nich mělo dostupný přístroj přenosný a reprodukce schopný?
Zpátečníku, vždycky když příbuzenstvo nylo po první republice tak, že to bylo už k nesnesení, tak brácha do hovoru vstupoval s větou „a fronty na barevný televize taky nebyly“. 🙂
Bylo zajímavé, kolik inteligentních a vzdělaných lidí nepochopilo absurdnost tej věty. 🙂
nelze srovnávat nesrovnatelné. Naši předci potřebovali prostě ji ní informace, než my.
„Naopak, tehdy existoval nějaký řád, tvar a struktura; možná ani ne tolik v těch informacích, jako v hlavě toho, kdo s nimi zacházel.“
no, tak bez řádu a struktury v hlavě by většina lidí nebyla schopna konat svou profesi. Ale patří k tomu i umět vyřazovat nepotřebné. Informací je dnes podstatně větší objem ( a neříkejte mi, že ne, když dřív člověk četl obvykle jedny noviny a dnes jich proletí na internetu deset) a třídit je prostě musíte.
Ono není směrodatný, co kdo hraje na mobilu v tramvaji. Ten člověk může relaxovat, aby si vyčistil hlavu a přitom dělá náročnou odpovědnou práci.
„Nojo, AeroKarle, jestli jsou lidé pořád stejní, jak je prosím možné, že nejméně šest generací mých předků umělo hrát na jeden či více hudebních nástrojů, zatímco já na žádný?“
Zpátečníku, především proto, že jste se na žádný nenaučil !!!!
Nesvádějte to na lidstvo obecně a celkový úpadek. 😀
S přenosností to samozřejmě bylo slabší, většinou to býval klavír…
Avšak ono se to vyvíjelo (k horšímu) i během jednoho života. Kupříkladu jsem kdysi dosti užasl, spatřiv fotky jednoho význačnějšího prastrýce z doby těsně po konci 1. světové války, an se v polotrampském kroji veselí s kytarou. Jeho syn jej takto vůbec nezmiňuje a nejspíš ani nepamatuje…
Ovšem nešlo jen o hloubení děr do hlav slečen, pratety hrávaly taky. Jedna přivedla z míry svoji očařku ještě v asi 95 letech požadavkem: „Dobře, tady mám brejle na dálku, brejle na čtení, ale teď potřebuju ještě na tuhle vzdálenost (ukázala), abych viděla na noty, když hraju na piano.“
(To bylo k 394.)
V hospodě zkusíme vymeditovat, jak se mění aktivní a pasivní chování ve vztahu k technice a hudebnímu vyjádření. Leze na mne ospalost a stejně je to na jinou formu diskuse, než ďobání do klábosnice. Třeba by nám k tomu mohl podmalovávat atmosféru František I, jehož v téhle věci obdivuji a ctím (když už není rejpal).
Dobrou noc.
395 — a přitom dělá náročnou odpovědnou práci — No, hádal bych, že tehdy ti tramvajoví šachisti možná taky.
Informací je dnes podstatně větší objem — V určitém, asi poměrně úzce vymezeném smyslu vskutku je. Jenže již dávno je množství (zajímavých) informací, s nimiž člověk přichází do styku a/nebo k nimž má přístup, nepřeberné a nezpracovatelné. Tudíž v tom to, přesně vzato, také nemůže být.
Nebudu zkoušet analyzovat, proč jsem se na nic hrát nenaučil, ale snad mohu vyslovit domněnku, proč nehraju šachy (přinejmenším než kolem doroste další generace): Je to tím, že se nedokážu soustředit, resp. přesvědčit sám sebe, že by mi to za to stálo. Není vyloučeno, že s těmi hudebními nástroji je tomu podobně…
Též přeji dobrou noc.