JAK DALEKO DOVONÍ PEČENÉ JELITO ?

Publikováno | Autor:

Povýsil jsem se na dirigenta. Diriguju radiu, jakou mně má hrát  muziku, aby co nejpěkněji podmalovala krajinu, ubíhající za  okýnkem auta. Teď mně vyhrává Kitaro. Muzikant je Japonec. Bach by  mu asi nafackoval – Japončík vyhrává na kompjútr; nikdo mu nešlape měchy u varhan, ani kalafunu na smyčec nepotřebuje. Jeho moderní muzika je však krásná. Zní jako pozdrav z jiných světů. Vyprahlá krajina kolem k muzice sedne jako přesně padnouci kulisa. Vyladěný duet, krajina –muzika, nechá uletět myšlenkám a vzpomínání.
Jde mně hlavou citát. Tentokrát si dokonce pamatuji, kdo je jeho autorem. Abraham Lincoln někde řekl:

„Máš-li krásný dům, poraď sousedovi jak na to, aby si takový
také postavil. A jsi-li ten soused, který dům ještě nemá, snaž se
ho postavit. Nebudeš na tom vůbec lépe, když sousedovi jeho dům
zapálíš.“

Hned jak citát dozní, poťouchle se mně na mysl dere starý vtip:
Jeden z nás, kteří pocházíme od hory Řípu, dostal za služby
odměnu. Mohl vyřknou jedno přání. Dlouho se nerozmýšlel a
svatému Petrovi říká:

„Ať sousedovi chcípne koza!“

Ta zlá vlastnost se musí roznášet vodou. Je však zajímavé, že se neduhu někteří nezbaví, i když objedou zeměkouli desetkrát kolem rovníku. Závist je jako těžký ruksak na hřbetě, někteří pod ním padají únavou.

Mezi lidmi je závist velice rozšířenou nemocí. Dá se však léčit. Už mně také nebývá na mrtvici, když chlap hned vedle ve stejné tůni chytá rybu za rybou, a já nic. Ale stejně bych si přál, abychom si role vyměnili. Já chci tahat ryby z vody, ať se dívá on! Takže se pořád ještě musím léčit. Jestliže se závist roznáší vodou, vím jak na to. Vodu nepiju.

Jak daleko dovoní pečené jelito? Ať se nikdo otázce nesměje, je velmi důležitá. Voňavé jelito mohlo stát mého tatínka za války život. Když se tehdy zabíjačka ohřívala v kastrolu na kamnech, vůně pronikla pod dveřmi a rozběhla se po sousedství. Podle mého odhadu se mohla rozlétnout maximálně v okruhu padesáti, možná šedesáti metrů. Lidi měli na dobroty velmi citlivé nosy; k dostání byla tehdy jen propaganda, vepřové šlo na frontu.

Zabíjačku koupil táta načerno. Někomu v sousedství zavoněla pod nos. Ten nelenil a šel tatínka udat. V okruhu těch šedesáti metrů nežil žádný Němec. Byli to všechno usměvaví sousedé, s mámou a s tátou byli zadobře. Kdyby soused, který ucítil zabíjačku, zaťukal na dveře, maminka by mu jistě kus jelítka ukrojila. Jenže zabušilo gestapo. Sebrali nám zabíjačku i tatínka. Že ho z basy za čtyři dny pustili, byla klika. Někteří se nikdy nevrátili.
Usměvaví sousedé tatínka poplácávali po zádech, když se vracel z basy domů.

Kitaro dohrál. Walda Matuška se pod mojí taktovkou dává do písničky o dostavnících, putujících nekonečnou prérií.

P.M.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 339 komentářů u „JAK DALEKO DOVONÍ PEČENÉ JELITO ?“

  1. „Podle toho podobenství jsou dnes mnozí adolescenty do vysokého věku. Někdy do smrti.“

    Kocoure, možná, že tomu dnešní doba víc přeje, ale věř mi, že takoví lidi byli vždycky. Pamatuju některý, co jsou dnes už na pravdě boží a jiné už nepamatuju, ale starší příbuzní na ně vzpomínali.

  2. dvd, on tu nějakej stát nebo něco, co bude mít jeho rysy, bude vždycky. I zvířata fungují v pospolitostech, které mají jisté rysy organizovanosti nebo struktury.

    I když není nutno,a by to bylo zrovna nějaké království, které by bylo třeba ctít až za hrob a umírat v jeho jménu, stačilo by, aby to stanovilo určitá pravidla, pokud možno jednoduchá a podle nich to fungovalo.

  3. Jestli dovolíte, ještě k tomu Podrackému; budu se snažit nerozžvanit se příliš. Před 40 nebo 80 lety si zřejmě většina dospělých říkala cosi jako: „Nojo, je to holt blbá doba. Musíme se snažit ji nějak přežít, a nanejvejš hledět, aby se nějaký možnosti uchovaly (příp. vytvořily) aspoň pro naše děti.“ Také dospívající před sebou viděli zhruba takovouhle perspektivu.

    Zatímco dneska? Dospívající kluk, třeba i chytrý, sedí a hraje počítačové hry. Ve skutečnosti by si plným právem též mohl říci, že doba opravdu je blbá, ať už objektivně, anebo přinejmenším subjektivně; co jiného než blbá doba jej u těch her drží? Jenže on si to neříká, a místo toho (si) hraje. Na děti nepomýšlí.

  5. Jen tak namátkou sem hodím jeden citát:

    Ve vší literatuře, v poezii specificky, leží na dně základní anxiozita o životní hodnotu, snaha tu hodnotu uchovat, ale i všepronikající bezradnost, jak ji uchovat.

    (Autora a rok může laskavý čtenář (zkusit) určit sám.) Za pozornost myslím stojí, že od té doby se problém vyjádřený za „ale“ rozšířil ze slovesných umění o notný kus dál… Dokonce ňák tak generalizoval, řekl bych.

  6. No, Zpátečníku, já bych teda chtěla vidět, jak byste jásal, kdyby vám dospívající, ještě nedostudovaný a doma bydlící synek oznámil, že je třeba pomýšlet na děti a proto si nastěhuje domů těhotnou přítelkyni 😀 😀 😀

    Myslím, že to by leckoho rozhořčení, že ta dospívající mládež nepomýšlí na děti, rychle přešlo, kdyby to byla jeho dospívající mládež….

    A taky si pamatuju ty řeči starší generace, že mladí by neměli do chomoutu spěchat a že když už mají ty možnosti, měli by nejdřív studovat, cestovat, poznávat svět a pak teprv se usazovat. Konec konců jedna z věcí, kterou kde kdo chtěl pro svoje děti zajistit byly právě tyhle možnosti.

    No, tak je ti mladí využívají. VY byste je nevyužíval, kldybyste je v mládí měl?

  7. „. . . že království hynou
    ne proto, že život je těžký
    nebo kvůli strašnému utrpení.
    Ale umírají, proto
    (a tím bolestněji čím déle),
    že lidé si vlastního království
    už více neváží.“

    Mnohym to uz ne ani pozvolne „hynuti kralovstvi“ pranic nevadi. Nikdy ho totiz za „vlastni“ nepovazovali. Jejich rady rostou.

  9. No, tak ono záleží, jaký království…
    Jsou království, kde je vcelku pochopitelný, že poddaným nevadí, že hyne nebo to hynutí dokonce vítají…..
    Konec konců jejich opravdu není, je panovníka.

  10. já bych teda chtěla vidět, jak byste jásal — Těžká práce, maYdo. Jde o to, co je lepší. Před 50 nebo 60 lety nikoliv dospívající (který by, na rozdíl od toho, kam jsem v tom příspěvku směřoval já, na děti nepomýšlel perspektivně, leč aktuálně), nýbrž dospělé a slušně kvalifikované děti kolem třicítky přivedly svým rodičům manžela či manželku, a časem přišla i vnoučata; než se děti domohly bytu a odstěhovaly, bylo jim kolem 40, jejich rodičům přes 60, a mohli tak leda začít meditovat o čtyřech posledních věcech člověka.

    Ale stejně mi to připadalo z pohledu těch rodičů (do jejichž kůže se ovšem vmyslet nemohu) takové jaksi utěšenější, než dneska: Dospívající dcera, ovšem už pětatřicetiletá, na děti aktuálně nepomýšlí, místo toho odchází pomáhat uprchlíkům, do lesů, na jiné kontinenty atd., anebo se věnuje svým koníčkům. Do vlastního je ochotna se odstěhovat jen čistě proto, že jí rodiče připadají nesnesitelní… (Reálné případy v mém okolí; proto také nebudu konkrétnější.)

  11. Musím část přeskočit.
    PeSi. Pochopil!!!!!!!!!!! Jen se mně zalíbilo PeS kontra pes a tu nadsázku jsem dal na kvadrát. 😉 Nikdy bych si nemyslel, že byste bil nějakou ženskou do první krve. Jen jsem využil vaši nadsázku a vystupňoval ji. Měl jsem nějakou „žertovnou“ náladu. 🙂

  12. Slovo kralovstvi nemusi pro nekoho znamenat nutne predstava trunu s korunou a zezlem.

  14. To se těžko vysvětluje, Zpátečníku.
    Ono v tom roce 1988 se taky utahovaly šrouby pokud pamatuji. Jen drobné excesy, jakoby selhání systému. To tušení změny je mimo logiku, mimo fakta, vychází z drobných, takříkajíc meziřádkových informací.
    Tehdy se mi taky smáli, že přáni je otcem myšlenky. Až v dalším roce přišly další nejasné signály. Například nepovolená, ale nerozehnaná demonstrace snad na „kulaťáku“ v Praze. Vypnuté rušičky na KW. (Na MW jen rušička, která se starala o Hlas Ameriky, ostatní pracovaly dál. Mírná změna rétoriky v novinách.

    Jistě, mohu se mýlit. Jenže vycházím s fyziky: Každý tlak je nezbytně doprovázen protitlakem, byť to třeba nepozorujeme. Když přepínáte strunu na jakémkoliv nástroji, nakonec bez varování praskne.

    Ty utahování šroubů vidíme třeba ve Vámi uvedeném příkladě. Jenže protipnutí netkví v intenzitě názoru, ale v jejich množství.
    Čeho je moc, toho je příliš. V našem Ústavu mámě poměrně silnou komunitu gayů. Tři z nich jsem měl postupně na pracovišti. Nebyl problém – všichni se po nástupu „prohlásili“ a fungovali normálně. Trošku víc hysterie ale i pořádku. Nejlepší vtipy „o buzerantech“ jsme slyšel právě od nich.
    Dneska ale i moje žena říká, že nesnáší gaye. Když jsem ji připomněl, že s nimi pracovala, tak pravila, že tenkrát nebyly Pride Parade, nežádali o povolení adopcí cizích dětí nebo o to, aby se jejich svazek mohl nazývat manželství. Tentýž tlak od věrchušky, tvrdě mediálně kontrolované neziskovkami je na „uznání“ Romů/Cikánů. Nějak nemohu skousnout pokusy o cenzuru pohádky „Kocour Mikeš“ a cikánkou rodinku, která bydlí v našem věžáku. Normální lidi, slušní, pracující. Prostě jiný svět. Potřeboval jsem vědět jeden cikánský výraz na booklet CDA, tak jsem se byl zeptat. Odpověď: Já jsem sice Cikán, ale romsky moc dobře neumím. Ptal jsem se, jak pociťuje diskriminaci.Řekl mi, že nedůvěra cítit je, ale že to brzy zmizí. Že se ale nediví, protože „Hodně Cikánů krade.“

    Nic netvrdím kategoricky.
    Ale když se to moje tušení nevyplní, budu asi zklamaný.

  16. Na MW jen rušička, která se starala o Hlas Ameriky, ostatní pracovaly dál. – co tak pamatuji, tak rušena byla Svobodná Evropa, Hlas Ameriky vůbec. A v roce 1988 už snad ani ta Svobodka ne.

  17. add. Schumi a vlastně i ostatní.
    V 90tých se boural starý a stavěl nový režim (řád). Bourat, co se hroutí samo, obzvlášť když to vede „šéf údržby“. (StB)
    Stavět je problém. Něco se povede, něco ne. Něco „dělníci“ rozkradou. Tak je to vždy. Házet to na Klause je sprosťárna a nepochopení. A jak už jsem nejednou napsal; rozdělení ČSFR byl majstrštik. Jen zato mu patří, kladné!, místo v dějinách. Mečiar byl aktivní v požadavku, ale při realizaci byl ve vleku.
    Quivis. Já znám jiný příklad. Fabrika, 3500 zaměstnanců, 13 závodů. Vedení, z části nové po „revoluci“ při přípravě stáhlo velikost na šest, poměrně moderních závodů. Správně! Ovšem překalkulovali. Neprivatizovali to celé, ale část prošla kuponovkou a většinu chtěli koupit, když cena akcií klesla oproti nominálním 1000 Kč na 200 Kč od fondu. Dopadli jako Přemysl Otakar II. při volbě římského krále. Jiný nabýdnul o 10 Kč za akcii víc. Fabrika neexistuje. Ne že by ji ten druhý nechtěl udržet. Ale nebyl dost schopný. Nebyl to podvodník nebo zloděj. Bylo to horší.! 🙂
    Ovšem házet za to vinu na Klause a spol. je nesmysl! Ten závozník (co tvrdil, že on by to dokázal a všichni jsou zloději) co sedí u piva za nuzný důchod, to mohl privatizovat taky.

  18. “ Před 50 nebo 60 lety nikoliv dospívající (který by, na rozdíl od toho, kam jsem v tom příspěvku směřoval já, na děti nepomýšlel perspektivně, leč aktuálně), nýbrž dospělé a slušně kvalifikované děti kolem třicítky přivedly svým rodičům manžela či manželku, a časem přišla i vnoučata; než se děti domohly bytu a odstěhovaly, bylo jim kolem 40, jejich rodičům přes 60, a mohli tak leda začít meditovat o čtyřech posledních věcech člověka.“

    Zpátečníku, Vy si to tak krááásně idealistiky malujete, ty doby minulý… ale mám takovej dojem, co si tak pamatuju z vyprávění předků, že bylo, jest a bude, že tomuhle idealistickému scénáři vyhověl jen malý zlomek populace. A ještě je to otázka – vzpomínám například na historky o vzdáleném příbuzném, který tomu dostál, neb studoval dlouhá léta, protože studoval více po vinárnách než po posluchárnách a proháněl baby, zaté,mco doma čekala snoubenka, která si umanula, že si na něj počká, zatímco rodičové trnuli, že jim dcera zůstane na ocet. Na malém městě pro dcerku z místní honorace by to byl existenční průšvih. Moje praprabába se naopak zapletla s povětrochem, který se rozhodně nehotovil nejdřív si obstarat slušnou kvalifikaci a pak přivést rodičům nevěstu, ale nevěstu rovnou přivedl do jiného stavu a na sňatek nijak nespěchal. Rodičové nevěsty taky ne, protože pověst ženicha se jevila horší, než úděl svobodné matky. Teprv když bylo na cestě další dítko, vyměkli. Traduje se ovšem v rodině, že když prapraděd zemřel, vdova řekla plačícím potomkům, ať netruchlí, že jim bude líp, což vypovídá mnohé o manželské idyle.
    No a amoje spolužačka vždycky říkala, že babičky ji hlídá, aby se chovala mravně, protože ví svoje, jak to chodí, neb její (té spolužačky matka) se narodila pět měsíců po svatbě a měla přes čtyři kila, – na nedonošeného novorozence vskutku úctyhodná váha. A taky to byla rodina která se mohla počítat k honoraci.

    Jo, jistě jsou rodiny, které tvrdí, že to u nich takhle fungovalo. No, moje teta taky tvrdí, že bratranci byli vzorně vychovaní a nikdy se nikdy neprali. 😀 Ale my, co sjme je znali, když vypadli z mateřského dozoru k babičce na venkov, víme svoje…. 😀

  19. Nu, StK, zajisté bych Vám (i sobě) upřímně přál, aby se Vaše tušení příznivé změny potvrdilo.

    Jenže to, co uvádíte, mi připadá jako celkem přirozený (reaktivní) růst frustrace a iritace v důsledku vystupňovaného (proaktivního) utahování šroubů. Progresivisté by si byli rozmysleli se svým diskriminačním hnojem přicházet zrovna teď, kdyby cítili, že mají na kahánku. Oproti tomu i takový Jakeš, kterého lze sotva pokládat za virtuosa politických instinktů, se v době, kdy jste vnímal známky tehdejší změny, pokoušel obrátit, z čehož mj. povstal (vlastně neprávem) vysmívaný projev na Červeném hrádku. Tušení změn pak plynulo též z takových jevů, jako že mu stranický orgán v jeho projevu vysázel „demogracie“; ani to prozatím nemá ekvivalent…

    Samozřejmě tady jsme jen protektorát, a místní quislingové se budou pokoušet na mrtvém koni cválat ještě hezkou chvíli poté, co to protektor se svým progresivismem už zabalí. Nějaké signály změn by proto možná bylo na místě čenichat spíše tam, např.: http://www.novaburzoazie.com/441512958/6757658/posting/the-movement-konference-o-svobodn%C3%BDch-m%C3%A9di%C3%ADch-v-bundestagu

    Mimoto, tehdy existovaly různé reálné alternativy nepříliš daleko: Prosperující tržní hospodářství Západu dosud ne(z)hubené deindustrializací a ekologismem, polská televize, první republika o 30+ let bližší než dnes… Kde prosím pro nás jsou dnešní alternativy? Zatím mě napadá ještě tak nejspíš Orbán, se svými plusy a minusy.

    Zkrátka, bylo by to hezké, ne že ne; ale zatím mne nic nevytrhává z mé habituální skepse.

  20. Jo, jistě jsou rodiny, které tvrdí, že to u nich takhle fungovalo. — Což o to, maYdo, kdo bydlel kde, a tudíž s kým, je poměrně snadno a přesně doložitelné. Rodinné legendy bych nechal stranou.

  21. Vlasta.on – ano je to v lidech, ale privatizace těmi, co měli chuť, ale ne přístup k penězům, byla problematická. To Klaus při privatizaci nedomyslel, že v privatizaci Češi bez peněz proti globálnímu kapitálu moc neobstojí. Přistup“zaplať hned“ byl problémem (a banky připadný problém se splácením úvěru využily ve svůj prospěch bez posuzování, kdo zadluženou firmu od banky koupí).

  22. Mimochodem, ta praprabába měla taky asi dvanáct nebo kolik dětí, dospělosti se dožilo šest a jen dvě založily rodiny.

    Tolik k těm idylickým dobám minulým ….

    Ostatně pokud se bavíme o horizontu 50 – 60 let, tak to jsou padesátá – šedesátá léta. Bytová nouze, doznívající důsledky stalinismu, kádrování….

  23. Tak mně napadá, že v těch dřívějších dobách nejsspíš ta starší generace podobně jako dnes vrtí hlavou nad počítači vrtěla hlavou hna d tím, že mládež jen honí mičudu nebo poslouchá nějakou divnou vřeštivou či bouchací hudbu.

    Pamatuju si na učitelku na ZŠ, podle které veškerá nepravost pocházela od lítání na kole.

  24. privatizace – nechci a nemůžu jít do konkrétních detailů. První a největší výprodej do ciziny udělal Pithart – Škoda a Rakona. Ta Rakona včetně ojebání potomků.
    Opravdu si nikdo nevzpomene na Salzmana a další banky, které dávaly „spřáteleným“ Čechům úvěry na všechno? A co Pragobanka? A to nechci, protože tam jsem nebyl přítomen, mluvit o Pražské, nebo jak se jmenovala ta banka, co ji dirigoval, už tehdy, radní Paroubek. Atd, atd. Zapátrejte v paměti, my advokáti nesmíme ani naznačovat.
    Ale veřejné výhrůžky socdemáků, že se nesmí banky privatizovat? Bylo to o chvíli později, ale parlament to schválil a ČSSD to později privatizovala. Krach Agrobanky, a následné vyvedení úvěrů za 40 miliard za kupní cenu 4 miliardy přes Konsolidační agenturu? Kurva, jak jsem starej, tak nejsem blbej, ale Klaus u tohodle nebyl.

  25. Co pamatuju, Hlas Ameriky nebyl rušený. Vysílání na 251,5m.

    Svobodná Evropa přestala být rušena v průběhu roku 1988. To mě nasralo, protože krátce před tím jsem si koupil pořádné rádio a měl k němu zbastlený odžblemstávač.

    Léta devadesátá, rozumím. Transakční náklady na „demokracii“.

    Co projevu Jakeše se týče, s ohledem na jeho funkci byl dost odvážný. Jenže s křížkem na samém konci funusu. Pronést to deset let před tím, možná by po něm jednou pojmenovali letiště… nádraží…, no alespoň nějakou zastávku.
    Ať tak či tak, byl upřímnější než Havel na Letné „Budou vás strašit nezaměstnaností…..“

    Zpátečníku, jsou případy, že aby bylo lépe musí být hůř…
    Třebaže snažím se být optimistou. Jestliže odpojím vlak minulosti, budoucnost se mi nejeví se tak temně.

  26. Banky. Začínal jsem na jaře 1990. Byl to problém. Ale. Taky nemohu ani naznačovat. 🙂 Bylo potřeba získat cash. Pronajal si prodejnu. Až po 4 měsících účetní zjistila, že ta prodejna už jim nepatří. Domluvilo se splácení. Ekonom dostal tip na vydání knihy s maržema. Bylo pár set tisíc k dočasnému použití. …. Na jaře 1991 jsem, jako první, měl kontokorent 500 tis. a obrat přes 8 mil. Kč. S jednou arbitráží kde byl úrok za dluh 8%. Stále na hraně! Bez toho to nešlo. Ale jak jinak? 😉

  27. Někteří s nostalgií vzpomínají na dobu socialistickou a nelibě nesou a protivně reagují na námitku jak by ta idyla kdyby pokračovala v podobě z doby na kterou se slzou v oku vzpomínají, vypadala dneska. Kolikátá by byla pětiletka, kolik by bylo naplánováno toaletního papíru, jaké socialistické závazky a opatření ke zkvalitnění, zdokonalení, naplnění závěrů kolikátého sjezdu…

    Kdyby systém v podobě „s lidskou tváří vydržel o něco déle, krize Západu přišla o něco dříve, jestli bychom se tak nadšeně hrnuli do Eurospolku. Ano, je to jen kdyby. Byly by jiné starosti.

    Ale na druhou stranu, nynější brblání je v relativním komfortu relativní svobody mít svoji soukromou komfortní zónu. Jestliže pociťujeme relativní diskomfort, je otázka jestli to není tím, že si do komfortní zóny pouštíme falešný diskomfort. I dříve ve světě bylo mnoho nepěkného, jenže jsme o tom nebyli tak informováni. Nyní jsme, tak si do komfortní zóny pouštíme (je nám cpána) nějakou lokální událost od protinožců, pro nás nevýznamnou, někteří se o ní v reakci nějak vykecávají, nemajíce nic užitečnějšího na práci či pro zábavu, vyvolávají reakci těch, kteří jsou pověřeni trestat ošklivosti včetně ošklivých řečí…
    Tak jako fanoušci někdejších gladiátorských, nyní fotbalových klubů, stavíme se do šiků za ty a ony, kteří nás berou u huby, solidarizujeme se s nimi, těmi malými goebbelsíčky, jestliže se nemlátíme klacky po hlavách, hulákáme na náměstích, spíláme si na diskusních fórech. Podle toho co do nás média narvou. Místo abychom vyhledávali co je pěkného, povedeného, úspěšného.

    Máme tohle zapotřebí?

  28. HA, SE. VL a jiné štvavé stanice:
    Pohledal a našel jsem v krabici dole v knihovně sešitek s frekvencemi a časy vysílání. Papír značně zežloutlý, stránky ohmatané. Přijít tenkrát ke mně StB, tak by měla hody.* Kluk měl tehdy 14 a musel jsem mu ledacos objasňovat.
    Schumacher má opravdu. HA nebyl rušený. Ale moc jsem ho neposlouchal. Hlavní relaci měl tuším ve 21:00. Nicméně znělku jsem si nahrál. [;>)
    ===
    V době internetu zahraniční vysílání velmi ztrácí na významu. I když na druhou stranu – vlastnit a držet si výkonný vysílač a partu techniků a redaktorů není za hubičku a dává jakousi, byť docela pofiderní záruku jisté míry serióznosti. Je to na koníčka dost drahá věc. Jenže v době kdy Evropou vládnou Sorosovy peníze…?

    */ Dvakrát přišli, ale neprohledávali, nevyptávali se. Lákali mě jako profesionála. Nepodařilo se. Jen jsem dumal, proč já. Po mnoha letech jsem jsem pak náhodou v našel jméno svého tehdejšího spolupracovníka v Cibulkovic seznamech. Budiž jim země lehká.

  30. Schumachere – 18:41 – HA – nepamatuješ. Nebo byl rušený jen někde, třeba kolem Ocelového Srdce Republiky, směrem na jih. I když SK tvrdí něco jiného. Možná jsme sídlili přímo na trase rušičky.
    Rádio Tirana – nezapomenutelné! 🙂

  31. Martine, probůh, Pragobanka…. Měla tady u nás „zářez“, kdy se aktivně podílela na „zaříznutí“ docela dobrého podnikatele, který měl tu smůlu, že se mu povedlo obsadit zajímavou mezeru na trhu. To, jak jej zlikvidovali, by mohlo sloužit jako učebnicový, modelový příklad.

  32. 2 StK
    Vzpomíná. Hlavně na stále se opakující frázi „američtí imperisté*) a sovětští revizionisté“.
    *) to není překlep, oni to tak opravdu říkali
    A taky bych ještě vzpomněl na Radio Peking a Karla Kovandu.
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Kovanda

  35. Měla jsem za to, že vojenský pilot dostane rozkaz, kam má letět a co má bombardovat a a nemá co přemejšlet, jestli hodit nebo nehodit, protože by ženský nemohly na dříví.

    Ale autoři příručky to asi vědí lépe….Jsou to borci největší, kam se na ně hrabe Naďa Johanidesová se svým slovnikem korektní češtiny.

  36. Jo, Svobodna Evropa! Vzpominam si, jak se tata mlatil smichy do kolen, kdyz na Silvestra v dvaa- triapadesatem Jara Kohout vtipkoval, ze Zapotocky s Klemou budou stale na Hrade v devetapadesatem. Stejne to nemelo s poslouchanim radia nic spolecneho. Vsechny ruchadla, pistaly a rumpaly byly u mikrofonu. S brachou jsme vzdy proklinali Peroutku. Chteli jsme poslouchat reportaz z fotbalu nebo aspon Ladislava Bezubku. Tata vsak poslouchal ty rumpaly a pistaly, kde sem tam bylo slyset Ferdinandovo slovo nebo dve. Jak ten randal pohasl, tata vzdycky rekl:“Ten jim to zas dneska dal!“ Aspon z toho jsme meli s brachou srandu – tata nikdy nezklamal. O fotbale jsme se dovedeli v novinach pristi den. No a s tim Bezubkou jsme o moc neprisli.

  37. Dobré zas ráno… Ad AeroKarel (24.4.2019 | 22.13) – ono je to nejednoznačné, brát ohled… Ve všech protiteroristických kurzech se učí, že pokud na tebe míří chlap a ženská, ženskou odpráskni první… S chlapem se dá vyjednávat, se ženskou ne…

  38. PeSi, nejlepší je mít dobré společníky, Hecklera a Kocha, a vzít to jednou dávkou.

  39. Dano, HA jsem pravidelně poslouchal od sedmdesátého. Takže vím, že nebyl rušen.

    Svobodnou Evropu jsem chytal z technického prestižního důvodu, ne z nadšení. Na mě to byla příliš agitačně vlezlá drbárna. Naší domácí tradicí byl Londýn a Hlas Ameriky.

    Radio Tirana : Američtí imperialisté a sovětští sociálimperialisté

  40. Jinak ad rušení – na Táborsku HA rušen byl – sice slabě, interferencí, al byl. Takže člověk musel neustále dolaďovat, jinak se to hned ztratilo v šumu… No a znělka – přece Yankee Doodle! (to takhle jednou – už na gymplu – při nástupu na tělocvik jsme si to začali hvízdat a tělocvikář se k nám dokonce přidal… Pak nám suše sdělil, že nic takového se nestalo – a kdyby něco, že je to stará vojenská písnička z války Severu proti Jihu… Což je! Dost jsme si ho pak za tenhle postoj vážili…)

  41. StK, HA m tuze chyběl a chybí. Škoda, že se nedochovaly nahrávky. Čermákovy nedělní zápisníky. Občas si pustím znělku, jen pro ten pocit….

    Udržování vysílačů pro rozhlasové vysílání a dostupnost přijímačů je strategická záležitost. Je to technicky nekomplikované a spolehlivé.

  42. Dobré ráno,

    když jsme byli malí, máti s babičkou poslouchaly Vídeň. Nešlo jim ani tak o politiku, ale udržet si němčinu.

    My jsme to s bráchou nesnášeli, protože to rvalo uši. Ne že by to rušili, ale přece jen to bylo od tej Vídně daleko, signál slabej a starej mizernej tranzistor, takže to příšerně skřehotalo.
    Nějak se mi zdá, že když je tak nekvalitní poslech, tak když jde o jazyk, kterému moc nerozumíte, tak to rve uši ještě víc….

  43. No nic, pár „zpráv“ ze světa:

    Poslouchali jsme HA (já občas) a divili jsme se, kolik se toho dá říct do éteru.
    Divím se i dneska, kolik se toho dá říct dneska. Neboli Státy jdou do stejného průšvihu jako EU. Likvidace řádu. Ne změna, nebo modernizace. Když slyším pravičáky (ty kované, kteří nemají pochyb) musím s nimi souhlasit, že tenhle atak buď musí přestat, nebo to tady obsadí anarchie. Ovšem anarchie není časově stabilní, takže po ní nastoupí jiný, daleko tužší řád než je ten dnešní.

    Bannenwert po americku. Zatím ale děti nezabavují.
    https://www.youtube.com/watch?v=7SMCwysncVA&feature=youtu.be

    Další rozkošnost z Radiožurnálu:
    V Toskánsku pouštějí vinné révě Mozartovy symfonie. Rostliny jsou o 50% větší a mají méně škůdců a plísní. Zjištěno prý vědecky. [;>))
    Můj dotaz: Zkoušela se i jiná hudba? Co třeba písně od Madony. Nebo Beatles?

  44. Dobré předpolední vespolek,

    Tucker Carlson – tleskám !!! A držím palce, aby vytrval. Otec čtyř, a oponent- aktivista mu nebyl schopen dát jasnou odpověď na jednoduché otázky – kdo dal právo školním úřednikům rozhodovat o dětech, které nejsou jejich, v tak zásadních otázkách jako je změna pohlaví a rasy (!!!!!!!) ?

  45. A k rádiu – my jsme doma rozhlas neposluchali nikdy- jen táta na vejšce, ale to ladil Radio Luxembourg, protože tam hráli The Beatles 🙂

  46. Bylo by dobře, kdyby si diskutující uvědomili, že vztahovat osobní zkušenost na ostatní a pronášet moudré věčné pravdy, nemusí být vždycky přesné.
    Já jsem, v centru Prahy (Divadelní ulice), chytil bez rušení jen SE v době od 15 hodin. Já čekal vždycky na písničku Walking the dog od Rolling Stones.
    Kdyř jsem zajel za babičkou do Znojma, tak jsem poslouchal všechno a bez rušení. Babička, Maďarka z Horních Uher, sledovala v televizi jen Vídeň. Já byl na babičku navyklý, ale moje, tehdy budoucí žena, měla hlavu nafouknutou k prasknutí, když měla babičku poslouchat. V televizi běželo zpravodajství ORF, tam mluvili německy (pardon – rakousky – je to rozdíl), babička překládala do jazyka, který považovala za češtinu (strašná směs nepřízvučné slovenštiny s maďarskými citoslovci).
    Když jsem se přestěhoval na Valachy, přenocoval jsem nějaký čas v Otrokovicích v „Domě hrůzy“. Místní znají. Tam se dala, dobrou YAGI anténou a zesilovači, chytat Vídeň a když sousedi zjistili, že jsem to zvládl, tak následovala neoficiální STA z mé garsonky.

  47. Matzurko, „Radio Luxemburg, your station of the stars!“ A ještě tam byla londýnská adresa, tu už si nevzpomenu.

    • Dušane ahoj – wow, jímá mě silná nostalgická…

Komentáře nejsou povoleny.