JAK DALEKO DOVONÍ PEČENÉ JELITO ?

Publikováno | Autor:

Povýsil jsem se na dirigenta. Diriguju radiu, jakou mně má hrát  muziku, aby co nejpěkněji podmalovala krajinu, ubíhající za  okýnkem auta. Teď mně vyhrává Kitaro. Muzikant je Japonec. Bach by  mu asi nafackoval – Japončík vyhrává na kompjútr; nikdo mu nešlape měchy u varhan, ani kalafunu na smyčec nepotřebuje. Jeho moderní muzika je však krásná. Zní jako pozdrav z jiných světů. Vyprahlá krajina kolem k muzice sedne jako přesně padnouci kulisa. Vyladěný duet, krajina –muzika, nechá uletět myšlenkám a vzpomínání.
Jde mně hlavou citát. Tentokrát si dokonce pamatuji, kdo je jeho autorem. Abraham Lincoln někde řekl:

„Máš-li krásný dům, poraď sousedovi jak na to, aby si takový
také postavil. A jsi-li ten soused, který dům ještě nemá, snaž se
ho postavit. Nebudeš na tom vůbec lépe, když sousedovi jeho dům
zapálíš.“

Hned jak citát dozní, poťouchle se mně na mysl dere starý vtip:
Jeden z nás, kteří pocházíme od hory Řípu, dostal za služby
odměnu. Mohl vyřknou jedno přání. Dlouho se nerozmýšlel a
svatému Petrovi říká:

„Ať sousedovi chcípne koza!“

Ta zlá vlastnost se musí roznášet vodou. Je však zajímavé, že se neduhu někteří nezbaví, i když objedou zeměkouli desetkrát kolem rovníku. Závist je jako těžký ruksak na hřbetě, někteří pod ním padají únavou.

Mezi lidmi je závist velice rozšířenou nemocí. Dá se však léčit. Už mně také nebývá na mrtvici, když chlap hned vedle ve stejné tůni chytá rybu za rybou, a já nic. Ale stejně bych si přál, abychom si role vyměnili. Já chci tahat ryby z vody, ať se dívá on! Takže se pořád ještě musím léčit. Jestliže se závist roznáší vodou, vím jak na to. Vodu nepiju.

Jak daleko dovoní pečené jelito? Ať se nikdo otázce nesměje, je velmi důležitá. Voňavé jelito mohlo stát mého tatínka za války život. Když se tehdy zabíjačka ohřívala v kastrolu na kamnech, vůně pronikla pod dveřmi a rozběhla se po sousedství. Podle mého odhadu se mohla rozlétnout maximálně v okruhu padesáti, možná šedesáti metrů. Lidi měli na dobroty velmi citlivé nosy; k dostání byla tehdy jen propaganda, vepřové šlo na frontu.

Zabíjačku koupil táta načerno. Někomu v sousedství zavoněla pod nos. Ten nelenil a šel tatínka udat. V okruhu těch šedesáti metrů nežil žádný Němec. Byli to všechno usměvaví sousedé, s mámou a s tátou byli zadobře. Kdyby soused, který ucítil zabíjačku, zaťukal na dveře, maminka by mu jistě kus jelítka ukrojila. Jenže zabušilo gestapo. Sebrali nám zabíjačku i tatínka. Že ho z basy za čtyři dny pustili, byla klika. Někteří se nikdy nevrátili.
Usměvaví sousedé tatínka poplácávali po zádech, když se vracel z basy domů.

Kitaro dohrál. Walda Matuška se pod mojí taktovkou dává do písničky o dostavnících, putujících nekonečnou prérií.

P.M.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 339 komentářů u „JAK DALEKO DOVONÍ PEČENÉ JELITO ?“

  1. Každá moc ostatně má tendenci svobodu omezovat. Období svobody po výměně vládnoucí garnitury je obvykle krátké a trvá jen tak dlouho, než se nová moc zakope ve svých pozicích.

    Ono to s tou svobodou slovy vlastně nebylo valné ani v těch devadesátkách. Havel a disent tehdy byli nekritizovatelní. Akorát že na to tehdy nebyl třeba zákon, novináři byli vycvičení v autocenzuře, po kritice nebyla poptávka a pokud někdo nechtěl být ostrakizován jako „stará struktura“, „temná síla“ nebo „přítel starých pořádků“, tak se jakékoliv kritiky vyvaroval.

  4. Události roku 1989 byly průvodními událostmi hospodářského a politického vývoje směřujícímu k témuž co proběhlo živelně. Byly připravovány zásadní reformy, které měly být vyhlášeny na 18. sjezdu KSČ. Připravovaná změna Ústavy neobsahující vedoucí úlohu KSČ. Politický pluralismus, dovolení soukromého podnikání, tisková svoboda…. Výjezdní doložky byly zrušeny už před 17. listopadem. Už v říjnu například pro výlet do Rakouska stačil pas. Prosazovalo je reformní křídlo. Události podzimu byly (zjednodušeně) vyvolány bojem mezi středem, reformisty a dogmatickými konzervativisty. Nynější stav by byl, obecně, plusmínus takový jaký je. 17. listopad 1989 byl průvodním jevem, třebaže někteří jeho aktivní účastníci a ti kteří ho emotivně prožívali, mu přičítají větší význam než měl. Některé vynesl, některé pohřbil, někteří se požrali navzájem. Tak jako při veškerých takových dějinných událostech a stejně jako, v malém, událostech všednodenních. Nynější stav je výsledkem následné evoluce a rostoucím časovým odstupem stále méně odrážejícím tehdejší namíchané výchozí poměry.

  5. Pokud jde o individuální dopravu jsem klidný. My obyvatelé Žižkova víme své. K zavřené Vinohradské zavřeli ode dneška ještě ulici Pod Krejcárkem. To je ta, co vede od Ohrady dolů. Loňských kvalit to nedosahuje, ale blíží se to.

  6. StK, ano, se závěrem souhlasím. Nebude to přechod od „nenormality¨“ k „normalitě“, ale hledání, formování „normality“. S rizikem, že bude jen jinou nenormalitou. Z odstupného pohledu na dějiny se mi to jeví jako normální. „Normalit“ a „nenormalit“ jsou plné. Dějiny jsou řetězem „normalit“ a „nenormalit“. Navíc relativních, závislých na pohledu. Pro někoho normální aby Athénský občan měl právo na alespoň čtyři otroky.

  7. Dobré dopolední vespolek,

    není nad to začít pracovní den tím, že si svou nemotorností rozbiju čajovou konvičku 🙁
    No, svátky za námi, a na TV NOVA při ranním zpravodajství (sledoval manžel, já už byla napůl ze dveří ven) si troufli k reportáži ze Srí Lanky udělat výčet jiných velkých islamistických teroristických útoků, tak dvě-tři dekády zpátky (včetně řádění Čečenců a konče pařížským klubem).

    Jo, pan MUDr. to píše hezky 🙂 Akorát ty prognózy jsou dost neveselé.

  8. Úroveň vlády a dalších orgánů a institucí odpovídá ± úrovni občanů, nejsou-li přílišné zásahy zvenčí. V tom roce 1989 se obava ze zásahu zvenčí zmenšila nebo zmizela. Z jedné strany obava, z druhé naděje.

  9. Petře, ještě že vozový park máme příjemně zastaralý. V náhradě za zastaralé vozidlo aktuálně klempené a lakované, jsme se přemisťovali náhradním ještě o něco zastaralejším vozidlem Škoda Felicia, model I. Až na absenci drobností jako elektrické stahování oken, s překvapením, že kličkou to jde také, klimatizace, pro jejíž využití nebyl dostatečný hic a osvěžení obstaralo střešní okno, posilovač řízení měnící volant v posilovací nářadí jen při parkování, velmi příjemně použitelný vehikl nejen pro venkovské pojíždění. Tvrdší podvozek, ale dobře obsorbující stav pozimních okresek, přesné řízení s výbornou odezvou, výborně do rukou padnoucí volant, přesné řazení, výborné zpřevodování s ohledem na výkon motoru 50 kW projevujícího se živým témbrem a poskytujícím sportovní zážitek i při relativně nižších rychlostech 😀 na jihočeských okreskách, s rezervou dostačující i na svižných 140 po dálnici. Po výměně letitých žárovek za nejlepší Philips a po poštelování překvapivě dobře svítící. Chápu, proč venkovani tyhle vehikly udržují a neradi se jich zbavují. Po otevření haubny jsem koukal na spoustu místa kolem motoru, jak je všechno úžasně přístupné. Tohle ve verzi kombi, s klimatizací, s motorem 1.6, 16V, doladěným podvozkem, airbagy a navíc s trubkovým rámem uvnitř, by bylo tuze zajímavé auto. Jedinou elektronikou je zapalování a jednobodové vstřikování Bosch monotronic. Jinak žádná obtěžovadla a vysíradla. Není to kočár pro obchodního cestujícího nebo na dlouhé cesty, ale pro všednodenní použití je to vehikl dobrý. I bez zábavného nebo tím spíš, nadstandardu. Jedinou nevýhodou je nízká pasivní bezpečnost. Zpětným pohledem do doby vzniku, konstruktéři, v rámci tehdejších zdejších výrobních možností, odvedli dobrou práci.

  10. To AeroKarel:
    Zásah zvenčí nemusí být jenom vojenský. I ty hospodářsko-politické páky jsou docela mocné. Třeba odejmutí dotací by některé hodně poškodilo. A tak budou proti svým předchozím prohlášením zpívat tu správnou píseň – a my ostatní se budeme divit.
    Praktický příklad: Jourová.
    Metoda cukru a biče. Ten cukr je na prvním místě…

  11. „Úroveň vlády a dalších orgánů a institucí odpovídá ± úrovni občanů, nejsou-li přílišné zásahy zvenčí. “

    My křesťani máme tu výhodu, že sebemrskačství se oddáváme jen v období postu a teď po velikonocích máme zas na nějakou dobu pohov.
    VY ateisti se zřejmě mrskáte důtkama imrvére. 😀

    Inu, kdyby šlo vyměnit ten blbej národ a mít k dispozici jiné, lepší občany dle svých představ, to by každej, kdo má do prdele díru byl státníkem větším než Churchull.

  12. No a ty zásahy zvenčí obvykle přinášejí víc škody než užitku.

  13. Odejmutí dotací, už aby. Krmení opice na stromě je sice pro opici příjemné, ale dlouhodobě má nedobré následky.

  14. maYdo, jestliže to sezónní sebemrskačství je tak výhodné, proč ho provozujete až v posledních dvou tisíciletích?
    Nevím jak atheisti, ale my obyčejní agnostici na tohle netrpíme.

  15. Schumi, kdyby to od roku výroby 1993 nezrezlo, až už to nechtěli nechat prolézt technickou ani spřátelení technici, tak dodnes spokojeně jezdím Formanem. Poslední ročník karburačních. I ta třináctistovka celkem stačila.
    StK, jo, ale já neměl na mysli jen vojenský zásah. Konec konců, do roku 1968 žádný nebyl a stejně všichni věděli, koho mají komouši za prdelí.
    MaYdo, to je konstatování, maximálně trochu polemika se spikleneckými teoriemi. Mrskání (mírné) bylo včera a nebylo to sebemrskání.

  16. Oni už ty blbé národy vyměňují. Dovozem z Afriky.
    Jenže jim nedochází, že dovezení mají své náčelníky.

  17. I na Tvé polemice se dá, Karle, vystavět spiklenecká teorie :-;

    Viz výměna národů dovozem z Afriky.

    já teda mám za to, že za tím není žádný plán,žádné úplady režimu nebo Kalegriho plán, jen obyčejná lidská blbost, případně snaha si ukousnout z namazanýho krajíce, dokud to jde, násobena jednotlivci, kteří stojí o ukousnutí z krajíce. Motivační manažeři tomu kousání krajíce, tuším, říkají „přijmout výzvu“.
    Brácha říká, že ti dražší neříkají „přijmout výzvu, ale „přijmout čelinž“ 😀

  18. No, já letos neomládnu. Jediný, co jsme z tradic dodrželi byl půst, velikonoční jídelníček a vejce, obarvený v cibuli.

    já se, schumi, tomu sebemrskání neoddávám ani v tom postu. Ono je dost jedinců, kteří s nevšední ochotou mrskají svoje bližní a občas se tomu biči člověk nevyhne. A tolik jsem zase nezlobila, abych si musela ještě přidávat.

  19. K Schumi 9:50:
    „K výletu do Rakouska stačil od října pas.“ To není zcela přesné, bylo stále nutné rakouské vizum. A to Rakousko pro nás zrušilo až po listopadovém převratu, takže jsem tam byl na výletě v prosinci 89.

  22. quivisi, výjezdní doložka byla nahrazena registrační kartou vyplňovanou na hraničním přechodu. Zrušení rakouských víz byla rakouská záležitost. Zrušení výjezdních doložek bylo připravováno dřív, nesouviselo s listopadovými událostmi.

  23. Raději popřeji dopředu všem Jiříkům. Abych na to opět nezapomněl.
    Schumi a Maydo, je vám jasné, že ohledně Klausových vlád jsme jednoznačně ve sporu. Já tato léta považuji za nejlepší ve svém životě, kdy se dalo alespoň trochu podnikat. Na vaše názory bych asi odpověděl trochu hodně ostřeji, takže se na to vykašlu.

    Ohledně sazeniček rajčat – samozřejmě, že je spálilo sluníčko. Safra, Maydo, jsi architektka, takže víš, jakou propustnost mají okenní skla. Bohužel, sazeničky se musejí otužovat velice opatrně. Začít cca dvěma hodinami ve stínu. Poté zátěž zvyšovat. Na sluníčko je dej cca nejdříve po týdnu. A to jen na chvíli. Proto je já často raději koupím, jež takhle blbnout. V současnosti mi rodina dala důvěru, takže je dělám pro syna, pro matku a pro zbytek, tedy třicet. Zatím jsem na ně jen otvíral okno.

    Pánové, moc jste mne potěšili. Já jsem se také rozhodl, že to vhodím Okamurovi, ale i zde jsem se styděl to ventilovat. Zatím je jediný, který se drží původních názorů, se kterými šel do voleb. Samozřejmě, že jsem zvědavý na mladého Klause, ale to až pak.

    Mílo, pošli adresu na ségru. Povedl se mi hodně dobrý výrobek.

    Mám také velkou prosbu na pány za mořem. Dušane, či P.M. Sháním nějaké ulity abalonek. To jsou takové ty přílipky, které se plazí v moři po kamenech a požírají řasy. Já je kdysi v jugošce hledal pod vodou, následně kuchal, naklepával kameny a házel do pytlíkové hovězí polévky Vitana, aby tam bylo alespoň trochu masa. Dodnes mi po nich zbyly nějaké ulity. Ale ty z Kalifornie mají krásnou modrou perleť a tady je prodávají neúnosně draze. Zkuste se pozeptat, prosím, prosím.

    • Já se vracím za týden. K moři se nedostanu. CXhceš škeble? Živé byxh asi

  24. Schumi, ještě k tomu v 9:50: Hluboce pochybuji, že by to bylo zhruba totéž. Možná by komouši pod nátlakem a neochotně povolili drobné podnikání i drobné cestování, ale těžko politickou pluralitu (to by šli do kopru a vývoj by se jen o něco zpozdil) a taky privatizaci velkých fabrik. A bez toho lituji, ale nešlo by to. Nejsme Číňani.
    Františku, stran Klausových vlád souhlas, škoda, že v každé měl nějakého „brzdiče“ až „kurviče“. Jestli budeš o weekendu v Praze, tak http://www.aerocarclub.cz/obsah/veteran-party-chvalska-tvrz-27-4-2019-.html
    Ovšem, vypadá to, že počasí pro tyhle kratochvíle bylo do dneška. Možná do čtvrtka.

  25. „Schumi a Maydo, je vám jasné, že ohledně Klausových vlád jsme jednoznačně ve sporu. Já tato léta považuji za nejlepší ve svém životě, kdy se dalo alespoň trochu podnikat. Na vaše názory bych asi odpověděl trochu hodně ostřeji, takže se na to vykašlu.“

    Nerozumím….

    Já jsem snad tady psala o nějakých výhradách ke Klausově vládě?

    já jsem tu psala o nesvobodě slova v devadesátých letech jako důsledku autocenzury novinářů a nekritizovatelnosti Havla. A o tom, že mít výhrady k Havlovi a disentu bylo v devadesátkách tabu.

    To je něco, s čím neměla Klausova vláda co dělat, nemohla to nijak ovlivnit a na tehdejší svobodu podnikání to nemělo žádný dopad. Na politické poměry a další vývoj ovšem ano.

    Jinak bych si dovolila podotknout, že mít nějaké výhrady k vládě je vcelku normální jev a víra, že cokoliv jakákoliv vláda činí, dobře činí, poměrům neprospívá a vede k tomu, že vláda chrní na vavřínech a politika upadá.

    A i kdybych tu nějaké výhrady uvedla, nevidím důvod, proč by se na to, že někdo má jiný názor na Klausovu vládu, mělo reagovat ostře či ostřeji…

  26. Nesvoboda slova je něco jiného, než autocenzura. I Havel byl kritizován, občas i dost blbě.
    Je rozdíl nesmět a nechtít.

  27. Františku, Klausovy vlády byl príma flám. Teď si to vyžíráme. Ostatně je otázka jestli proto, že Klaus, nebo jen za Klause. Neříkám, že jinak by bylo nutně lépe. Nejspíš jen jinak špatně.
    Jak vzpomenu na Rumla, Langera, Klausovy silácké řeči, podpis, Klausovy schodišťové řeči, amnestii… rozčilování mám za sebou. Však ODS je kde je. To kde teď je, má kořeny v minulosti.
    Ale chápu. Když člověkovi je o třicet míň, lecos bere jinak.

  28. Tak mě to sežralo příspěvek.
    Začátek 90tych let byla nejsvobodnější a nejúžasnější doba. A ti co tvrdí, že diky Klausovi byla republika rozkradena sprostě lžou nebo z frustrace nad svou neschopností nejsou schopni pochopit „vo co gou“. Nebudu se rozčilovat.

  29. Vlasto, že byla, o tom není sporu. Jenže každý flám končí, a přichází vrchní s kasírtaškou. Tohle byl flám na úvěr z budoucnosti. Jak říká Kalousek, z prožrané budoucnosti. Má pravdu. Tak trochu „Kurvahošigutntag“. Film odrážející ducha té doby. Na druhou stranu alespoň je na co vzpomínat.

  30. Klausova vláda….Ona až tak moc silná nebyla aby se jí dalo přičítat příliš dobrého či příliš zlého. Bylo nějaké rozložení v Parlamentu, kterým to procházelo jak procházelo. Tak jako čerstvé „Babišovo“ EET. Demokraticky, volenými poslanci. Kteří se vzali kde se vzali, z nějaké kultury, byli zvoleni. Těmi z nějaké kultury.

  31. No, ona to samozřejmě byla úžasná doba. Ale to přirovnání, e to byl vělký flám taky není od věci. Ono to má od obojího trochu.

    Taky to nebyla zas taková idyla pro každého, někdo se na ty nový podmínky adaptoval hůř, pro řadu lidí to znamenalo ztrátu jistot. A zdaleka to nebyli jen komunisti a zastánci starého režimu. Tohle řada politiků podcenila a ti kolem Klause a Klaus sám taky. Ti na to asi jako na úžasnou dobu nevzpomínají, i když to ještě neznamená že automaticky volají po zavření Klause za rozkradení republiky.
    A málo platný, taky se dostali nahoru a rychle zbohatli všelijací šíbři.

    Samozřejmě můžeme diskutovat o tom, jestli bez Klause by to bylo lepší, nebo horší, ale bez chyb to nebylo, protože bez chyb ten proces být nemohl a důsledky těch chyb se dnes projevují. Kdyby se nadělaly jiné chyby, byly by ty důsledky taky jiné.

    Můžeme ty chyby donekonečna omílat a hloubat nad tím, co by bylo, kdybychom poruřili politickým větrům a děšťúm nebo můžeme vzt jako fakt, že neporučíme, že halt to politický počasí nic moc a jestli teda pořídit paraple nebo pláštěnku nebo do tej sloty radši vůbec nechodit…

  32. Schumi, nějak se poslední dobou neshodneme. 🙂 Prodej do ciziny nepropagoval Klaus. Spousta fabrik neměla naději na přežití. Viz. textilní a sklářský průmysl. Oproti NSR bylo pozdě na kvalitativni přeměnu. Tam to pomalu lehalo v 60. a 70. letech. Elektronika, strojírenství, … Všechno zastaralé. Banky nebyly. Jejich přemnožení má na svědomí Havlova ČNB, ne Klaus. Lidovci, Zeman, atd. s politikou „škoď kde můžeš“. Ne že by nedělal chyby. Dodnes bych mu, ale hlavně Kočárníkovi, odisknuk botu zezadu na kalhoty. Ale jinde jsou na tom pořád hůř a rozkradlo se tam toho víc.
    Tak ten, co měl praštit Feriho, je MUDr. Ještě bude sranda.

  33. Frantičku, já měla to rajče od bráchy, který ty rajčata taky střídavě strká ven a dovnitř, nějaké přivykání na sluníčku neřeší a nikdy je do slunce spálený neměl. Navíc na ten parapet jde slunce jen dopoledne.

    Takže teda jsem fakt nějakou propustnost skel neřešila. Mimochodem, stejně ji neznám, každý sklo má jinou podle druhu, složení, tloušťky a čertví čeho. A kdybych si měla pamatovat takovýhle údaje od všech materiálů, tak se mi nevejde do hlavy už ani jak se jmenuju.
    Možná že v nějakém filmu se vykytutje architekt, kterej tyhle čísla sype z rukávu, ale filmaři mají o profesi architektů často fakt kuriozní představy :-D.
    Předpoklídím, že o jiných profesí leckdy taky.

    Vždycky mně fascinovalo, jak v Inženárské odyssee rýsovali na velikých prknech, na stole úhledně položený jeden výtisk tabulek, který spolu s perem při odchodu zamkli do šuplíku a stůl byl prázdný. Žádnej papír s poznámkama, ždný skicy a předběžný náčrty, ani kousek papíru, nic….
    To strojaři fakt takhle fungujou?

  34. Vlasto, nynější stav je nutným důsledkem předešlého. Předešlé toho před tím. Zítřejší nynějšího. Komplexní, neuchopitelné. Co s (téměř) jistotou tvrdím, je, že bez změny katastrofického rozměru nedojde ke změně zdejší kultury. Která je základem toho jaké to je. Proto v rámci těch mezí změna nějakého parametru v parlamentním mixu, změna předsedy vlády, prezidenta, to co mnozí příznivci toho, odpůrci onoho pokládají významné, je nevýznamné.

  35. To Schumacher (20:18):

    Musím přiznat, že je to bohužel pravda. Společnost je jako zaoceánská loď. Změna kurzu trvá strašně dlouho.
    A že se nedá pocítít nějaké změna? Dá, ale (po)malá. Ovšem je třeba se o změnu snažit. Rezignovat – to se mi nelíbí.

    Jinak o tomhle jsem se jednou skoro hodinu hádal s jedním malým. vytrvale nasraným písničkářem Karlem K. Nevěřil jsme mu. Ale on viděl dál, dokonce i za svoji smrt. Když slyším jeho nasrané písně, vždy mu nahoru posílám dík za prozření. Přišlo o něco později, ale už mě aspoň nevykolejilo.

    Před nesmyslným krokem vstoupit z mladické nerozvážnosti do strany a pokusit se ji nějak „obrodit“ mě zachránila komunistka, manželka velkého (regionálního) zvířete. Ta mi vynadala s takovými argumenty, že jsem z její kanceláře po 3/4 hodině odcházel zcela vyléčený. A to mě považovali za perspektivního.Taky už ji nepoděkuji. Dva roky na to odešla. Pokud něco takového je, tak asi do nebe.

    A z toho všeho mám tu utkvělou židovskou myšlenku: „Ale na druhé straně…“

  36. Ona ta devadesátá léta byla nesrovnatelná s nějakým „současným“ obdobím. Bylo to po velkém ( strukturálním, ekonomickém, politickém..) třesku, kdy prakticky ve všech oblastech se dalo začít podnikatr s velkou nadějí na úspěch. Díky zpoždění za blízkým západem bylo snadné přenášet sem zkušenosti, snadno se tipovalo co má naději na úspěch. Podniky ( většinou) byly neschopné odolat zahraniční konkurenci, ale zbyly zde po nich budovy, vybavení, pozemky, vzdělaní lidé a naděje. Bylo zde to, co se navzdory komunistům podařilo patnáctimilionové ekonomice za několik desetiletí vybudovat. A k tomu se dostalo pár vyvolených a ti nechali drobky ostatním. Ano, byli jsme mladší, ale i kdyby nám bylo dnes tolik co tenkrát obávám se, že bychom toho dnes nepředvedli zdaleka tolik, co tehdy.. Navíc je zde dnes i výrazná zátěž státu, který komplikuje prosazení se na již tak napěchovaném trhu.
    Myslím si, že dnes by většina těch, kteří vybudovali po devadesátkách zdravé podniky ( a dnes mají často problém je někomu předat) by se dnes raději dala zaměstnat, než se pokoušet něco samostatně začít.
    Čili to, že devadesátá léta byla nejlepší bylo také, ( a hlavně) dáno tím, že se začínalo znovu a byl na to prostor. Stará zkušenost říká, že nejlíp se začíná a bohatne, když se hroutí řády. A to tehdy platilo.

  37. Taky jsme byli mladší a naivnější, Jirko. Nevstoupíš dvakrát do stejní řeky, říká stará moudrost.
    Já na to dobu taky ráda vzpomínám. V roce 93 jsem se vdala a v 94. povila potomka, o dva roky později dalšího. Bylo to velmi krásné období, i když politicko – ekonomické problémy státu jsem sledovala značně zpovzdálí, pokud vůbec. Takže moje důvody, proč na to období nostalgicky vzpomínám, jsou úplně jiné.

    Výhodou je, že člověk jaksi ví a má za přirozené, že ti potomci nebudou věčně roztomilá děťáka a batolátka a že vyrostou a jednou si odejdou zařídit svůj život.
    Zatímco o příznivých poměrech rád věří tomu, že to je napořád a ony často pominou drív, než ty batolátka dorostou v pubertální fracky….

  38. Na svatého Jiří,
    vylézají hadi, štíři 🙂

    Takže přeji všem Jirkům, Jiříčkům i „Džordžům“ všechno nejlepší a hodně sil do boje s drakem 🙂

  40. nynější stav je nutným důsledkem předešlého — Inu, Schumachere, víš co mi jako dítěti bývalo na tehdy panujícím marxismu-leninismu divného? Mimo jiné tohle: Proč bychom my, dle režimu mladá dělnická třída či budoucí pracující inteligence – jinak ovšem jen hmota –, měli o ty pokrokové ideály bojovat, když s ohledem na historický determinismus ML je výsledek dějin stejně už předurčen?

    [B]ez změny katastrofického rozměru nedojde ke změně zdejší kultury. Která je základem toho jaké to je. — S tím bych prosím zhola nesouhlasil. Dnešní kultura je zcela jiná, než bývala např. v 50. letech, aniž by mezitím nějaká katastrofa proběhla. (Jiná až po strukturu rodin včetně např. věkového odstupu generací nebo až po vzdělanostní a profesní složení obyvatelstva.) A samozřejmě jiná než za první republiky, od níž nás ovšem katastrofy dělí.

    Změna kurzu trvá strašně dlouho. A že se nedá pocítít nějaké změna? Dá, ale (po)malá. Ovšem je třeba se o změnu snažit. Rezignovat – to se mi nelíbí. — Ba právě, StK. Dokonce lze říci, že to, že se věci doposud zhoršily jenom takhle a dále se zhoršují jenom touto rychlostí, je výsledkem jedině toho, že zrůdnostem režimu, vnášeným sem progresivisty, stále ještě pár lidí oponuje nahlas, tiše (až apaticky) podporováni mlčící většinou.

  41. K té podnikatelsky dobré době po 1990:
    Vzpomeňte si na Tlustého a jeho náměstka Syllu, kteří prosazovali zrušení holdingů a velkých firem. Výsledek byznamenal vznik malých podniků, které by časem zahraniční koncerny převálcovaly.
    Působil jsem v konkretním případě – firma s deseti výrobními a montážními závody. Návrh pro privatizaci zněl – deset malých firem. Pomohl nám Klaus, s kterým jsme o tom jednali. Výsledek – privatizace jako celek, do soutěže jsme šli proti 3 západním velkofirmám ,jejichž požadavky byly v rozporu s privatizačním zákonuem. Vyhrála česká nabídka – tehdejší roční obrat 600 miliónů, dnešní obrat 6 mld a tak silná firma, že těm tehdejším uchazečům konkurujeme i na zahraničním trhu.

  42. Zpátečníku, co popisuješ, jsou více jevy, viditelné následky. Ale ano, je to jiné. Čím dále od RU, tím odlišnější. Především kvalita určujícící elity. Ústup od tradičího hodnot.
    Ale na druhou stranu, to vše je znovuobjevováno částí nejmladší generace, hledající ostrůvky stability. Možná, že je to jen menšina. Je to přirozené.

  43. Zpátečníku, mně ten Podracký připadá spíš jako výlev stárnutí. Čímž netvrdím, že by neměl v lecčems pravdu, ale zmotal toho dohromady moc.
    Ty „barevné“ revoluce – pokud je někde něco špatně a nedaří se to opravit běžnými cestami, je nějaká forma revoluce celkem očekávatelná. A jakmile se něco začne hýbat, najde se vždy dost zájemců to využít i zneužít.
    Konec konců, vždyť vlastně listopad 89 a devadesátá léta byla taky taková barevná revoluce, jen se tehdy ten pojem ještě nepoužíval -nebo jo?
    Schumi, proč od RU? Vezmi to rovnou od Adama! 😛 Je to jako klima. Mění se pořád, nové jsou jen snahy to ovlivnit.

  44. Dobré ráno,

    Všem Jiřím všechno nej.

    Na svatého Jiří prý vylézají hadi a štíři. Viděli jste někdo někdy ve zdejších končinách nějakého štíra?

  45. 2 maYda – no, to je přece nejlepší důkaz globálního oteplování… Akorát to pořekadlo pochází z doby, kdy kvůli klimatickému optimu v Čechách opravdu štíři žili atd. atp.

  46. Ad Podrácký:
    Už stará Janečková lamentovala nad tím, že svět spěje k záhubě, protože mladá odmítá kůže žvejkat, jak se sluší a jak velí tradice, ale natlouká je pazourkem…..

    „Co se tedy změnilo? Něco už jsem naznačil: Adolescentní způsob života inklinující k iluzím o životě a o světě, snadné podlehnutí ideologiím, obvykle těm krásným všelidským nebo ekologickým.“
    A co německý nacismus a co komunismus? Obě ideologie vyrostly přímo v tradiční společnosti, kde jak autor tvrdí, 21-letí mladíci měli už několik dětí. ( o tom bych si ostatně dovolila pochybovat, nebrali se tehdy tolik vrstevníci, muži se obvykle ženili, když byli nějak zajištění a měli práci, obvyklý byl větší věkový rozdíl, než dnes)

    „V dřívějších generacích by nikdo nenaslouchal takovému nesmyslu, jako je genderový feminismus, každý by to odsoudil jako bláznovství.“

    No, v dřívejších dobách bylo postavení žen diametrálně jiné. Tehdejší „nesmysl a bláznovství“ byla u leckoho představa, že by ženská mohla studovat, dosáhnout maturity a živit se třeba jako lékařka nebo vědkyně TAkže genderové blbnutí bylo prostě mimo obzory, ale zajisté se blbnulo jinak. Společnost měla řadu pravidel, které dnes připadají jako bláznovství nám….
    Přiznám se, že mi vůbec nevadí, že tomu tehdejšímu nesmyslu a bláznovství přece jen někteří naslouchali.

    Na druhou stran dnes zdaleka ne každý dnes naslouchá genderovému feminismu. TA myšlenak je neživotaschopná, na rozdíl od vzdělaných pracujících žen místo hausfrau, pečujících o děti a blaho manžela společnosti nic nepřináší. Pár aktivistek s tím blbne a bude blbnout, to je tak asi všechno…..

  47. Pozvolna dočítám a koukám, že Vlasta.on nepochopil nadsázku a ironii.

  49. Tak jsem se konečně probudil, včera jsme měl těžký den – jedenáct hodin práce to už pro staříka, jako jsem já už prostě není.
    Přečetl jsem si Vlastíka Podrackého a (až na mé malé nesouhlasy) popisuje
    „t.č. svět“ docela věrně.

    Kdy končí adolescentní věk? Tím okamžikem, kdy je adolescent hozen do vody s tím, ať plave a nadějí, že ho vytáhnou jen pokud už bude poloutopený.
    Podle toho podobenství jsou dnes mnozí adolescenty do vysokého věku. Někdy do smrti. Protože kdosi je má, tak jako to bylo kdysi na plovárně přivázaného na udici a nadzdvihuje ho nad hladinu podle potřeby. (Ne vždy podle potřeby plavce, často podle potřeb svých.) Ne vždy to bývá maminka, kdo je drží =nad vodou.

    Když jsem začal v šestnácti vydělávat, máti mi okamžitě stanovila nájem a stravné. Polovinu toho, co jsem vydělal. Myslím, že není lepší škola na pochopení významu peněz.

    „Stojíme právě na prahu postpravdivého světa, ve kterém vize nebude od reality rozeznatelná. Je na nás, jestli to dovolíme.“

    Tady se, myslím, pan Podracký zásadně plete. Nejsme na prahu toho světa, už jsme až po uši v něm. Neexistuje zdroj informací, kterému by se dalo na 100% věřit. Nebo aspoň na 90%. Není-li validní informace, jsme náhle ve fantastickém světě a jakékoliv naše rozhodování nebo jen úvahy jsou prostě mimo. (Teď se hrají takové hry podle určených scénářů. Mžete si s přáteli zahrát třeba Hvězdné války“ nebo Pána prstenů“ Roli si vylosujete.)
    V občanském životě je tomu nejinak. Ano, člověk se může k pravdě občas přiblížit až detektivním pátráním ve zdrojích. Ale je to příšerně pracné a většina populace vezme za pravdu to, co se jí víc zamlouvá. Tedy hraje hru.

    Nádherný příklad je úder pěstí, který obdržel jistý česky hovořící Etiopan před hospodou na jižní Moravě. Uvažoval jsem, že o tom posbírám „zaručené informace“ z netu a udělám z nich článek – ale myslím, že si ten článek každý napíše ve své hlavě sám. [;>D)

    Raději do neděle pozametám na hromádku fakta, potvrzující jednu forbínu V+W:
    https://www.youtube.com/watch?v=lA5kRQs7Tsk

  50. Proč dochází k revolucím, proč stát nepřežije do budoucnosti? V roce 1968 o tom napsal Bulat Okudžava následující úvahu (adresátem byl Boris Sluckij):
    Univerzální zkušenost říká
    že království hynou
    ne proto, že život je těžký
    nebo kvůli strašnému utrpení.
    Ale umírají, proto
    (a tím bolestněji čím déle),
    že lidé si vlastního království
    už více neváží.
    Nejsem valný rusista, kdyby Foundry chtěl můj překlad vylepšit, zde je ruský originál:
    Вселенский опыт говорит,
    что погибают царства
    не оттого, что тяжек быт
    или страшны мытарства.
    А погибают оттого
    (и тем больней, чем дольше),
    что люди царства своего
    не уважают больше.

Komentáře nejsou povoleny.