Povýsil jsem se na dirigenta. Diriguju radiu, jakou mně má hrát muziku, aby co nejpěkněji podmalovala krajinu, ubíhající za okýnkem auta. Teď mně vyhrává Kitaro. Muzikant je Japonec. Bach by mu asi nafackoval – Japončík vyhrává na kompjútr; nikdo mu nešlape měchy u varhan, ani kalafunu na smyčec nepotřebuje. Jeho moderní muzika je však krásná. Zní jako pozdrav z jiných světů. Vyprahlá krajina kolem k muzice sedne jako přesně padnouci kulisa. Vyladěný duet, krajina –muzika, nechá uletět myšlenkám a vzpomínání.
Jde mně hlavou citát. Tentokrát si dokonce pamatuji, kdo je jeho autorem. Abraham Lincoln někde řekl:
„Máš-li krásný dům, poraď sousedovi jak na to, aby si takový
také postavil. A jsi-li ten soused, který dům ještě nemá, snaž se
ho postavit. Nebudeš na tom vůbec lépe, když sousedovi jeho dům
zapálíš.“
Hned jak citát dozní, poťouchle se mně na mysl dere starý vtip:
Jeden z nás, kteří pocházíme od hory Řípu, dostal za služby
odměnu. Mohl vyřknou jedno přání. Dlouho se nerozmýšlel a
svatému Petrovi říká:
„Ať sousedovi chcípne koza!“
Ta zlá vlastnost se musí roznášet vodou. Je však zajímavé, že se neduhu někteří nezbaví, i když objedou zeměkouli desetkrát kolem rovníku. Závist je jako těžký ruksak na hřbetě, někteří pod ním padají únavou.
Mezi lidmi je závist velice rozšířenou nemocí. Dá se však léčit. Už mně také nebývá na mrtvici, když chlap hned vedle ve stejné tůni chytá rybu za rybou, a já nic. Ale stejně bych si přál, abychom si role vyměnili. Já chci tahat ryby z vody, ať se dívá on! Takže se pořád ještě musím léčit. Jestliže se závist roznáší vodou, vím jak na to. Vodu nepiju.
Jak daleko dovoní pečené jelito? Ať se nikdo otázce nesměje, je velmi důležitá. Voňavé jelito mohlo stát mého tatínka za války život. Když se tehdy zabíjačka ohřívala v kastrolu na kamnech, vůně pronikla pod dveřmi a rozběhla se po sousedství. Podle mého odhadu se mohla rozlétnout maximálně v okruhu padesáti, možná šedesáti metrů. Lidi měli na dobroty velmi citlivé nosy; k dostání byla tehdy jen propaganda, vepřové šlo na frontu.
Zabíjačku koupil táta načerno. Někomu v sousedství zavoněla pod nos. Ten nelenil a šel tatínka udat. V okruhu těch šedesáti metrů nežil žádný Němec. Byli to všechno usměvaví sousedé, s mámou a s tátou byli zadobře. Kdyby soused, který ucítil zabíjačku, zaťukal na dveře, maminka by mu jistě kus jelítka ukrojila. Jenže zabušilo gestapo. Sebrali nám zabíjačku i tatínka. Že ho z basy za čtyři dny pustili, byla klika. Někteří se nikdy nevrátili.
Usměvaví sousedé tatínka poplácávali po zádech, když se vracel z basy domů.
Kitaro dohrál. Walda Matuška se pod mojí taktovkou dává do písničky o dostavnících, putujících nekonečnou prérií.
P.M.
Šumavák bloguje
………….aneb: deníček za- a (vy)valeného
Proč jim to funguje? (…) A tak se nečínské firmě nevyplatí něco vyvíjet (…) — Když si z Vašeho příspěvku vytrhnu toto, StK, nabízejí se pozoruhodné závěry.
Podívejme se však nejprve zpět do časů RVHP. Lágr Míru také copyright ani zbla neuznával, a přesto Západ technologicky nijak neohrozil, jeho náskok se mu nikdy smazat nepodařilo.
(Některé historky s tím související jsou nejen charakteristické, ale snad až dojemné. Tak třeba, při exponování okopírovaných masek nevím už čeho, asi 8080A, pověřený pracovník prý vyhlížel z okna fabriky zřejmě v Piešťanech, zda se na křižovatkách vlevo ani vpravo nevynořuje žádné – resp. žádné těžší – vozidlo. V takovém případě totiž nezbývalo než exposici odložit na dobu po jeho průjezdu, jinak by otřesy byly výsledek a tudíž i celý wafer znehodnotily. — Kdysi snad už v 90. letech na Invexu přišel k našemu stánku nějaký pán, a úpěnlivě se z nás snažil vytáhnout, kterého západního softwaru je ten náš kopií. „Čím byl inspirován?“, vyptával se eufemisticky, a myslel tím samozřejmě to, že jsme nějaký jemu neznámý světový program ukradli, okopírovali, a pak už jen v binárním .exe souboru přepsali západní copyright na můj. Za žádnou cenu si totiž nedokázal představit, že by něco podobného někdo napsal – či vůbec mohl napsat – tady.)
Technologická převaha Západu prostě byla příliš velká, takže snaha kopírovat jej snad mohla ohrozit vojensky, ne však zpětně ovlivnit ekonomicky. Pokud ale Číňani již dosáhli technologické úrovně, která jim kopírování dovoluje, a pokud to Západ ekonomicky demotivuje pokračovat ve vývoji, uzavřel se tím začarovaný kruh, a Západ někdejší technologický náskok neobnoví již nikdy.
A další závěr je: On i ten reverse engineering vyžaduje práci a investice, a Číňana by tudíž brzdilo, kdyby do okopírování západního produktu zároveň investoval jiný Číňan. (U jednoduchých výrobků se to nicméně děje, běžně lze najít jejich různé kopie.) Z toho vyplývá, že oni tam asi mají nějaké mechanismy, jak si ochránit duševní vlastnictví, a ty zřejmě budou dost jiné, než západní autorské právo.
Jako občanovi mi je poměrně jedno, jetsli mně buzeruje vlastní stát nebo EU. — O tom jsem zde prosím už opakovaně psal: Defétismus. S místními bafuňáři lze dělat leccos, s místními satrapy podšprajcovanými EU nelze nic dělat ani tady, ani tam. Přinejlepším sem EU vyšle bratrskou pomoc…
nevidím podstatnej rozdíl v tom, jetsli na buzeranty dosáhnu jen těžko nebo vůbec ne. — Opět defétismus, tentokrát navíc sebenaplňující.
A že i politici nebo řečníci, hlásící se k českým zájmům přitahují i lidi, kteří mají potřebu někomu slepě naslouchat a všelijaké magory, to snad nepopřete. — To se obávám, maYdo, že se jako obvykle zcela míjíme, a, což je ještě horší, míjíme podstatu věci. Proč ve stejné větě nejsou třeba také vítači, demokratizátoři vlastnictví, dnešní bojovníci proti komunismu nebo protijaderní aktivisté? Vím, že byste mohla odpovědět, že o nich řeč nebyla, skutečná odpověď je však myslím jinde:
Příčina je prostě v tom, že si lidé nechali od mainstreamových medií, aktivistů a politiků počínaje Havlem vsugerovat, že všichni, kdo o českých zájmech uvažují, jsou již ipso facto takňák fuj. A mají to vsugerované do takové hloubky, že si vůbec nemusejí uvědomovat, že pouze opakují cizí imputovanou myšlenku.
Teprve druhotně pak toto působí, že k národním zájmům jsou veřejně ochotni se hlásit spíše drsnější, fanatičtější a dobrodružnější typy. Pěkně o tom píše třeba Konvička:
http://www.novaburzoazie.com/436624826/6758807/posting/martin-konvi%C4%8Dka-po-demonstraci-spd-hnojomety-spu%C5%A1t%C4%9Bny
http://www.novaburzoazie.com/436624826/6752118/posting/martin-konvi%C4%8Dka-trapn%C3%A9-konce-distingovan%C3%BDch-konzervativc%C5%AF
Ale jsou to ovšem jednoduché mechanismy, na jejichž pochopení stačí běžný zdravý rozum, podpořený nechutí nechat se indoktrinovat.
Dobré ráno,
jistě, Zpátečníku, každý, kdo to vidí jinak, než Vy, je indoktrinovaný a nemá zdravý rozum. A nikdo si to ani neuvědomuje, že vlastně opakuje cizí postoje. 😀 😀 😀
Přesně to samý mi tvrdila kdysi jedna dívenka, když se mně snažila přesvědčit, že to, že jsem chtěla děti a mám děti, nebylo moje vlastní příní, ale že mi bylo indoktrinováno okolím.
A totéž tvrdila v nějakém pořadu Olga Sommerová o ženských, které nemají ambice dělat karieru a a za hlavní náplň považují péči o rodinu.
A moji kolegové zase říkají, že jsem indoktrinovaná TV Barrandov, ačkoliv jsem se na ní dívala snad jednou, drahně let už tomu, kdy tam náhodou dávali nějakej docela slušnej film.
A teď Vy…. 😀 Ne, že by mně to překvapovalo.
2 Zpátečník:
„Podhazování“ myšlenek, čili informací, sice které nezazněly, ale které si posluchač mylně doplní sám podle předpokládaného vzoru.
Děje se to tak ale myslím, že to naši „neoliberálové“ nedělají úmyslně, že jim to vytrvalým opakování, té jejich mantry „takňák“ vyšlo.
Zcela promyšleně to dělal Goebbels. Nebo zneplatnění informací z určitého zdroje, třeba JPP. Do toku se vloží informace, která se později ukáže jako zcela vymyšlená. Výsledkem je prudké, byť dočasné snížení důvěryhodnosti zdroje.* Známá historka, kdy do kanálu JPP (jedna paní povídala) Joseph nechal vložit „zaručenou historku o zcela vybombardovaném městě – a ve filmovém týdeníku se právě v tomhle městě objevil Vůdce na nějakých oslavách s přesným datem – a město bylo evidentně zcela v pořádku.
V době TV a internetu je to mnohem pracnější, ale princip je stále použitelný. Naopak FN (fake news) se mnohem snadněji (anonymněji) vkládají do veřejného kyberprostoru. Takže vznikají konstrukce „fake news“ o „fake news“, čili FN na druhou.
*/ Přesně tak přišla veřejnoprávní TV (nejen ČT) o svoji důvěryhodnost. Vhodným výběrem záběrů a střihem se pokouší vyvolat dojem, že na nějaké demonstraci bylo více nebo méně lidí určitého názoru. Pak se objeví jiné záběry a fotografie a situace se jeví zcela jinak. Příště už může být reportáž zcela seriózní, ale kdekdo si řekne, že je zase zmanipulovaná.
Viz třeba tohle:
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/296129/svetovi-lidri-nevedli-parizsky-pruvod-za-charlie-hebdo-ochranka-je-drzela-oddelene.html?utm_source=denik.cz&utm_medium=traffic-exchange
Starý kocoure, které medium dnes je důvěryhodné?
U propagandy ještě hraje roli, a řekla bych, že dost zásadní, nakolik konvenuje naším postojům. Pokud ano, tak se nám zpráva bude jevit důvěryhodnější. Naopak i zprávu, která bude obsahovat poměrně dost z reality, odsoudíme jako fake news, pokud nebude v souladu s naším viděním světa. Řekla bych, že rozdílné vnímání (neboli dvojí metr) je o to výraznější, ož je posuzovatel pro svou politickou orientaci zapálenější. Lidi dnes nehledají ve zprávách fakta, ale důkazy pro to, že jejich vidění světa je správné. Teprv přes tenhle filtr vnímají zprávy.
I návštěva vůdce v údajně zničeném městě mohla být interpretována jako výsledek fotomontáže nebo jako předtočená s příslušným datem nebo jako natočená v papírových kulisách – na to byly i tenkrát technické prostředky. V místehc, odkud bylo příliš daleko na to,a by se jeden zajel podívat osobně, zda dotyčné město stojí, by taková fake news na třetí klidně mohla fungovat.
Zpátečníku, míč je na naší domácí straně. Příčinou nevykopnutí za čáru je výlučně neschopnost zdejších „občanů“. Stejně tak zanedbanost, nepořádek, „nedostatek prcovních sil“, kteří „vlastníci státu“ chtějí řešit dovozem.
„Nemáme-li dostatek vhodně použitelných poddaných, dovezeme je.“ To je důkazem přetrvávajícího vrchnostenského pojetí státu vytvářeného „shora“, ne „zdola“.
Práce je dost, lidí je dost. Příčina je v kultuře. Řešením není změna některých politků za jiné. Protože je to hluboce v kultuře. Která ja jaká je, která se mění pomalu. Je to generační, vícegenerační záležitost. A tlaku, na kterém záleží změna k dobrému a nebo ke špatnému. Nynější stav jaký je, je nutným důsledkem kultury jaká je. Je jaká je v důsledku podmínek vedoucích k tomu jaká je. Změna nastane jen změnou podmínek.
Ale maYdo, již povinná zdvořilost mne samozřejmě nutí předpokládat, že Vy indoktrinovaná ani v nejmenším nejste a nikdy nikým nebudete. Nicméně Váš příspěvek z 11:08 ve mně zanechává nejméně dvě otázky:
1) Souvisí nějak s tím, co jsem psal já?
2) Indoktrinace jakožto taková existuje nebo ne?
— — —
Obecně k fake news: Pamatuji si, jak mi před asi čtvrtstoletím jeden profesionální investor říkal cosi jako: „Ovšemže tomu nemůžete věřit, ale můžete si sečíst geometrickou řadu.“ Myslel zřejmě zhruba tohle:
Zpráva je věrohodná dejme tomu na 20 %, tedy na 80 % podvržená. V druhém případě to ale může také být „fake news na kvadrát“, ovšem řekněme opět s 20% pravděpodobností, tedy z původních 100 % s pravděpodobností 0,2 * 0,8 = 16 %; dohromady tedy už máme 36 % věrohodnosti; a tak dále. Pravděpodobnost (a tudíž příspěvek k celkové věrohodnosti) u těch „fake news na entou“ s rostoucím n rychle klesá.
Proto například založením další odštěpené pidistraničky obsahující a oslovující pár „elitních“ za výjimečnou elitu se považujících jednotlivců, nedojde k žádné změně. Změna musí být založena na významných a současně relativně rychlých událostech majících nadprahový význam.
Zpátečníku, jak zkušený investor tu úvahu prospěšně využil v praxi?
2 maYda (12:05):
S důvěryhodností je to jinak. Je třeba požívat více zdrojů, pokud možno z opačných táborů. Ani tak není zaručená objektivita (nemusím mít štěstí na výběr) ale přece jen výsledná zpráva/informace je pravděpodobnější, než když ji beru ze svého názorového proudu.
Co se týče FNews – tam pomáhá zkušenost z bývalého režimu, ona každá ta falešná zpráva tak nějak „smrdí“ – autor, aby zvýšil údernost, většinou přehání a vkládá tam svůj názor. Číst mezi řádky je tedy určitá zkušenost, které jsme si užili dost a dost. Ale je nepřenosná. Podvádí se na obou, nebo lépe řečeno na všech stranách. Kdo se nechává informovat jen ze své „komnaty ozvěn“, jak se tomu říká, se důvěryhodných informací prostě nedobere.
S výrobou falešných filmových záznamů je to těžší, než se zdá*. Nechat dvojníka Vůdce promlouvat k tisícihlavému davu v papírových kulisách (počasí?!) a dávat to současně třeba jako rozhlasovou reportáž, přinutit všechny fotografy z novin aby to fotili a fotky uvolnili až k danému datu je nereálné dnes stejně jako tenkrát. Kromě toho meziměstský telefon už existoval. Ten Goebbesův systém byl mnohem jednodušší a funkčnější – tam stačilo zamezit na pár dní meziměstským hovorům z dané lokality.
*/ Dneska je počítačová animace (trikařina) o několik tříd vyspělejší, ale i dnes se dá poznat pokud člověk ví, na co se má koukat. Nebo u zvuku co poslouchat. Řeší se to umělým „zašpiněním“ výsledného zvuku, kde se markanty střihu skryjí pod vrstvou hluku. S obrazem se to dělá podobně. Najdou se i dobří imitátoři, ale ti mívají trochu jiný temporytmus řeči, jinak dýchají atd. Ale o tom bych musel držet několikahodinovou přednášku s ukázkami.
Příčina je v kultuře. (…) Protože je to hluboce v kultuře. — Poněkud obecná úvaha, Schumachere, a zejména by bylo dost odvážné předpokládat, že jediná příčina je v kultuře.
Nicméně chci poznamenat cosi jiného: Tvůj příspěvek vyznívá v tom smyslu, že kultura určuje, že se lidé snaží tolik, kolik se snaží, a ne více ani méně. Jenže je tu ještě dost podstatná další otázka, totiž oč se snažit. (Já vždycky říkávám, že o první republiku, se všemi jejími přednostmi, nedostatky a přesahem, neb to je v praxi ověřené maximum možného. Ale to jej jen můj osobní názor, a všude kolem vidím, že není téměř nikým sdílen.) A odpověď na tuto otázku je nějak kulturně podmíněná taky.
Navíc je tu další nápadná věc: Češi se nějak snaží o něco. Němci také, dost jinak; Francouzi také dost jinak… Však také mají navzájem odlišné kultury. Ale pozoruhodné je, že to, jak se snaží, má určitý (neprázdný) vzájemný průnik, a oč se snaží, má zřetelný společný jmenovatel, to jest (1) vymanit se z tlaku režimu (politického, kulturního, ekonomického, hodnotového…) a žít si pokud možno po svém, (2) získavše či zachovávajíce si vliv na vládu (což je to, co já v užším smyslu rozumím pod pojmem demokracie).
Ale kupodivu se to ani jedněm z nich nijak příliš nedaří, vzdor odlišné a třeba i nějakým způsobem „vyšší“ kultuře. Podívám-li se na to z tohoto hlediska, zdá se mi tudíž, že by sis měl svůj názor na roli kultury ještě drobet promyslet, popřípadě přehodnotit.
Hm, koukám, že tadyhle mi to sežralo příspěvek, zkusím tedy rozdělit na dva:
Ale maYdo, již povinná zdvořilost mne samozřejmě nutí předpokládat, že Vy indoktrinovaná ani v nejmenším nejste a nikdy nikým nebudete. Nicméně Váš příspěvek z 11:08 ve mně zanechává nejméně dvě otázky:
1) Souvisí nějak s tím, co jsem psal já?
2) Indoktrinace jakožto taková existuje nebo ne?
Obecně k fake news: Pamatuji si, jak mi před asi čtvrtstoletím jeden profesionální investor říkal cosi jako: „Ovšemže tomu nemůžete věřit, ale můžete si sečíst geometrickou řadu.“ Myslel zřejmě zhruba tohle:
Zpráva je věrohodná dejme tomu na 20 %, tedy na 80 % podvržená. V druhém případě to ale může také být „fake news na kvadrát“, ovšem řekněme opět s 20% pravděpodobností, tedy z původních 100 % s pravděpodobností 0,2 * 0,8 = 16 %; dohromady tedy už máme 36 % věrohodnosti; a tak dále. Pravděpodobnost (a tudíž příspěvek k celkové věrohodnosti) u těch „fake news na entou“ s rostoucím n rychle klesá.
Omlouvám se za zmatek, mezitím se mi to vynořilo i v první verzi.
„Řešením není změna některých politků za jiné.“
Inu, Schumachere,
„Ono vlastně nezáleží na tom, kdo je císařem. Z deseti politických rozhodnutí, která člověk musí udělat, mu devět diktují okolnosti, ať stojí na kterémkoli místě.A čím výš kdo stojí, tím menší má volnost při rozhodování. Je to pyramida, císař je špička a celá pyramida se otáčí; ale není to on, kdo jí otáčí, pyramidou se otáčí zdola. Vypadá to tak, že císař jedná podle svého. Ale jeho skutky mu předpisuje padesát milionů jeho poddaných. Devět skutků z deseti by musel udělat kterýkoli jiný císař tak jako tenhle…“
nebo : Okamůra tak jako Babiš, Babiš tak jako Fiala, Fiala tak jako Kalousek Kalousek tak jako Mach…. atd.
jak zkušený investor tu úvahu prospěšně využil v praxi? — To přesně nevím, Schumachere, ale myslím, že zhruba tak, že se v českých mediích, o něž tehdy šlo, nešťoural do zbytečné hloubky, nýbrž místo toho odhadl, jak to asi je a jak velké je riziko, že to tak není, investoval cosi vlastních a cosi cizích peněz, v krátkodobém horizontu shrábl výnos a vrátil se tuším do Švýcarska, či kde to žil.
Ad „vynucená rozhodnutí““
Nezdá se mi, že jich je 90%. A kromě toho skoro každý problém se dá řešit různými postupy, cestami. Jakými způsoby je řešit určuje politika.
Zpátečníku, ano, nejen v kultuře. Také (či především) v geneticky podmíněných vlohách na základě výběru podmíněném vnějšími podmínkami a kulturou. Synergie vloh a kultury.
Zpátečníku, právě to nejzajímavějěí, kterak to zkušený investor využil, zůstalo nezjeveno. Úspěšní investoři nemívají doktoráty z ekonomie. Netestují ekonomické teorie. Nezahlcují se sledováním mnoha parametrů. Josu vedeni jediným účelem. Vydělat. Více než složité mnohaparametrové analýzy využívají nejúčinnější nástroj. Sociální kapitál. Jde o to o čem se kteří lidé ve které hospodě baví.
To ASchumacher:
Tedy jinými slovy využívají sociální „čich“, instinkt.
Název pro novou Klausovu stranu: OKNJTAN
Odsouzeno K Nezdaru, Ještě To Ani Nezačalo.
Název by měl být podle programu, koho oslovit.
Postup : „Založím novou stranu, poraďte mi zajímavý název, vymyslím program.“ nevede k úspěchu.
Není poptávka. Není situace, že „doba by byla těhotná“ novou stranou. Tenhle pokus bez nabídky zboží způsobilého vyvolat masovou poptávku povede k dalšímu drobení trhu.
Stará ,kocoure, o procenta se hádat nebudeme. To, co jsem napsala, je citát a tam je těch 90%. Možná je to 95, možná 80, ale není to podstatné… Nebudu se přít s klasikem.
„A kromě toho skoro každý problém se dá řešit různými postupy, cestami. Jakými způsoby je řešit určuje politika.“
Ano, ale o tom právě ten citát je. To politika určuje císaři, jakou cestou se dát, ne císař sám. „politika“ je jen jiný výraz pro „50 milionů poddaných“
To ano, pokud je císař definován takto. [;>))
to jest (1) vymanit se z tlaku režimu (politického, kulturního, ekonomického, hodnotového…) a žít si pokud možno po svém, – bohužel se velmi často (viz třeba „žluté vesty“) nepojí i s dalším důležitým atributem, nejen po svém, ale hlavně za své.
Devět skutků z deseti by musel udělat kterýkoli jiný císař tak jako tenhle…“ – možná jo, možná jiný počet, ale i ten jeden variabilní skutek stojí za snahu, aby byl fungující císař nejméně špatný. Což demokracie umožňuje o trochu snáze, než to císařství.
Není situace, že „doba by byla těhotná“ novou stranou. – neřekl bych. úspěch VV a ANO, částečně i SPD, neúspěch ČSSD a jiných „zavedených stran“ nasvědčuje něčemu jinému.
A dodatek, zahlédl jsem Zemana, an si „cintal pentli“ v Číně a napadlo mne, kdo měl dělat výběr jeho protikandidáta. Drahoš byl tragédie (ač IMHO menší než Zeman), volby by zřejmě vyhrál někdo, kdo by nemohl být tak snadno jako Drahoš obviněn z vítačství a EUrohujerismu, protože vítači i hujeři by nutně museli volit i někoho střízlivějšího, ale odpadla by ta sorta voličů „Zeman je sice hrůza, ale Drahoš ještě větší“. Jenže v prvním kole nikdo podobný bohužel nebyl.
Jak takto? Císař je císař, vladař, panovník.
Je známo, že moudrého císaře poslechne i slunce a na jeho rozkaz zapadne nebo vyjde – pokud mu to přikáže ve správný čas. Ale nemůže mu to přikázat, kdy chce. Čas mu určují okolnosti, v tomto případě doba, kdy obvykle slunce zapadá.
No, já jsem to tady jen uvedla proto, že očekávat, že by se se změnou figurek na orloji něco podstatně změnilo, je poněkud bláhové. Poledne bude pořád v poledne, i když jsou figurky jiný.
Dokonce i po změně času je poledne furt v poledne. 😀
Hvězdy halt neukecáte.
“ i ten jeden variabilní skutek stojí za snahu, aby byl fungující císař nejméně špatný. Což demokracie umožňuje o trochu snáze, než to císařství.“
To sice umožňuje, ale předem se špatně odhaduje, kdo bude ten méně špatný a navíc dohoda, kdo je ten méně špatný je poněkud obtížná.
Situaci po volbách pak leckdy komplikuje skutečnost, že nevítěz se pak místo na správu země a řešení aktuálních problémů soustředí na to, že musí stůj co stůj dokázat, že císař je špatný. Výsledkem pak často je, že opravdu horší je.
Jinak v tom úryvku šlo konkrétně o Vespasiána, jeho předchůdce vesměs poměrně rychle za sebou pomordovali političtí odpůrci, takže jak vidno, i římská říše uměla zapracovat na tom, aby se do čela dostal ten „méně špatný“.
právě to nejzajímavějěí, kterak to zkušený investor využil, zůstalo nezjeveno. — Detaily už si nepamatuji, Schumachere, ale myslím, že on skupoval akcie investičních fondů, přičemž zprávy (s výše diskutovanou věrohodností) říkaly v zásadě dvojí: Jejich správcové (1) ty fondy vykrádají a (2) sami je přes prostředníky skupují taky, aby je mohli vykrádat o to lépe.
Na správném vyhodnocení těch zpráv pak záleželo jeho rozhodnutí, kdy opět prodat.
Není poptávka. Není situace, že „doba by byla těhotná“ novou stranou. — No, jak se to vezme, Schumachere. Přesná čísla si nepamatuji (laskavý čtenář si je dohledá jako cvičení), ale v posl. parlamentních volbách to myslím bylo zhruba tak, že nejsilnější strana (ANO) získala nějaký počet hlasů, avšak oprávněných voličů, kteří k volbám vůbec nepřišli, byl zhruba dvojnásobek…
bohužel se velmi často (viz třeba „žluté vesty“) nepojí i s dalším důležitým atributem, nejen po svém, ale hlavně za své. — Jenže proč, AeroKarle?
V extrémních případech (např. privilegovaná etnika) je jasné, že nežijí za své. Pokud ale někdo pracuje, platí daně, má pocit (ať již oprávněný či nikoliv), že nemůže vyjít, a chce proto nějaké subvence (nebo třeba snížit daně z benzínu), je těžké jednoznačně říci, zda žije či nežije za své.
Ale obecně lze jistě souhlasit, že zatímco si lidé přejí žít po svém, o dost méně chtějí snížit přerozdělování, dnes všemožné a všelijak důvtipně skryté.
Jaký název….
VÁCLAV SOBĚ (podle vzoru Národ Sobě)
FRUSTRÁTI (podle vzoru Piráti)
ODS 2019 (podle číslování užívaného Microsoftem)
SVATÍ POSLEDNÍCH DNŮ VÁCLAVA KLAUSE (úspěšný model)
SVĚDKOVÉ KLAUSOVI (také úspěšný model)
SNG (Strana Nerespektovaných Géniů)
SNŠŘ (Strana Neúspěšných Školních Ředitelů)
NOVÝ ZAČÁTEK (s výhodou verzí NOVÝ ZAČÁTEK II, NOVÝ ZAČÁTEK III …)
SPOLEČNĚ (s výhodou, že nikdo netuší kam)
VYDRŽÍME (s výhodou, že nikdo netuší co)
BUDOUCNOST (s výhodou, že nikdo netuší jaká)
BEZPEČNÁ BUDOUCNOST (s výhodou, že nikdo netuší pro koho)
ODCHÁZÍME (s výhodou, že nikdo netuší kam, výhodný model pro permanentní vládní krize)
POROZUMĚNÍ (s výhodou, že nikdo netuší čemu)
KONSTRUKTIVNÍ STRANA (s výhodou, že nikdo neví jak)
SUVERENITA (s výhodou, že nikdo netuší čí)
PRO ČESKO (s výhodou, že nikdo netuší jaké)
ROZUMNÍ (GENIÁLNÍ by bylo příliš nafouklé)
PRŮSER (podle vzoru ÚSVIT)
NÁRODNÍ PRŮSER (národní varianta téhož)
A když na vážno, tak :
PRAVÁ DEMOKRACIE (s výhodou víceznačnosti)
„ROZUMNÍ (GENIÁLNÍ by bylo příliš nafouklé)“
Mám dojem, že to už někdo použil.
PRAVÁ DEMOKRACIE (s výhodou víceznačnosti)
ještě že pravá. Levá demokracie tu víceznačnost postrádá.
SUVERENITA (s výhodou, že nikdo netuší čí)
není to už taky použité – neměla nějaká taková partaj něco s Bobošíkovou?
MaYdo, výhoda je vtom, že pro případ nápodoby zleva, „Levá demokracie“ má nevýhodu negativní víceznačnosti. Je to levý….
MYslím, že bys měl, schumi , do toho názvu nějak zapracovat tu Klausovic kuchyň, kde vznikla ODS, která se ukázala být nehodna tohoto odkazu.
Tím by bylo dáno, že toto je skutečná a pravá ODS, navazující na tradici Otce Zakladatele i když by se třeba jmenovala úplně jinak.
Narazil jsem na zajímavou statistiku. Nepotvrzuje vysokou natalitu u blízkovýchodních národů, před kterou nás varují „odmítači“ – argument „přečíslení“.
Je mnoho dalších důvodů k odmítání, ale natalita v původních arabských zemích se asi opravdu snižuje. Neví někdo, jak je to s natalitou přistěhovalců v Evropě?
A s natalitou afrických přistěhovalců?
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/porodnost-v-arabskem-svete-klesa-rika-studie-yale-blizky-vychod-pocet-deti.A190417_124404_zahranicni_kha
V Evropě to bude asi dost záviset na „krmení“. Pokud jsou státní podpory vysazeny na počet dětí …
Ale jinak je to dost příznivá zpráva, pokud to je skutečnost.
Natalita klesá… protože chlapi odmigrovali ?
A migranti pohlaví mužského moc neotěhotní… ta natalita se počítá per capita nebo jak ?
2 Mtzurka: Počítám, že na jednu matku.
Dobré zas ráno… 2 Starý kocour (28.4.2019 | 21.53) – „Neví někdo, jak je to s natalitou přistěhovalců v Evropě? A s natalitou afrických přistěhovalců?“
Aktuální statistiky neznám, ale cca rok staré statistiky uvádí, že ta naopak dost roste. A uváděli to v souvislosti se stagnující či dokonce klesající natalitou evropskou…
…“Milujte se a množte se!“ Tak s tím milováním to nebude tak horké vzhledem ke rvačkám mezi imigranty tam, kde je jich více pohromadě. O to víc se množí, zvláště pak, jsou – li „sociální“ dávky odvozeny od počtu dětí.
#metooo, homosexualita veškerého druhu a transgender tam bude populární až za pár let. U nás je v popředí zájmu teď.
Statistiky tomu odpovídají.
2 Starý kocour (29.4.2019 | 8.39) – no, homosexualita je tam velmi populární už teď – a odměňuje se svržením ze střechy na ulici, popř. pověšením na rameno jeřábu… Vždyť přece naši buzeranti všeho druhu se už nemůžou dočkat, až to konečně zavedou tady… Nemají kouska trpělivosti…
Tak tak, PeS-i. To je ta pravá dialektika.
Gayové by měli být principiálně „odmítači“. Ale nejsou, aspoň ne masivně, před vlastnostmi tuhého islámu zavírají oči. Tohle je ale systém, který praktikuje s jinými fakty kde kdo.
Třeba Zelení s přidáváním řepkového oleje do nafty, aby se snížila „uhlíková stopa“ nebo snahami zlikvidovat jadernou energetiku. A topí se buď „špinavým“ uhlím neb ruským plynem, který může při jakémkoliv, třeba jen diplomatickém konfliktu, přestat proudit. Přitom je ruský medvěd považován za nepřítele #1.
Měli by si vzít širší optiku, pro detail už dávno nevnímají celek. Jak je to v Bibli o těch třískách a břevnech v oku?
„Ééch, čort adín!“ [;>)
Dobré ráno,
„…ruským plynem, který může při jakémkoliv, třeba jen diplomatickém konfliktu, přestat proudit.“
Já jsem zaslechla o víkendu v ČR něco o přerušení dodávek plynu kvůli znečištění a že proto bylo požádáno o povolení odběru z hmotných rezerv.
Ale jak teď koukám na internetu na media, tak kde nic tu nic. Ani google mi nic nenašel. … Tak jsem měla nějaký halucinace, byl to hoax nebo se o tom radši mlčí?
Tak oprava, to nebyl plyn, ale nafta z ropovodu Družba. Ale na ruskej naftě jsme zrovna tak závislí jako na ruském plynu, ne?
MaYdo – to bylo myslím o naftě ( ropě).
Ještě je jedna větev ( Ingoldstadt), která má větší kapacitu a je to propojené někde u Nelahozevsi. Ta by je schopná Družbu nahradit – proto se to dělalo. Ale stejně je tu otázka,kde tu ropu brát. A z toho Ruska je to nejlevnější, i když jsou výhrady k její kvalitě. Na něco se hodí, na něco ne. Není ropa jako ropa…
2 maYda:
Na ruské ropě jsme závislí z 65%. „Putin“ ale znečištění řeší – chce (musí) prodávat. Snažíme se moc nedráždit ruského medvěda, což je pragmatické rozhodnutí. Jsme ale členem EU a tak musíme „vyvažovat“.
„Jsme ale členem EU a tak musíme „vyvažovat“.“
Což je taky pragmatické rozhodnutí 😉
Ahoj! Kdybych se pár dní nehlásil, tak mi držte palce, aby to dobře dopadlo.
Nějak musí být servis čím dál častěji… 🙁
Je lepší provádět údržbu pravidelně a včas. Generální opravy nebývají někdy tak snadné…