Povýsil jsem se na dirigenta. Diriguju radiu, jakou mně má hrát muziku, aby co nejpěkněji podmalovala krajinu, ubíhající za okýnkem auta. Teď mně vyhrává Kitaro. Muzikant je Japonec. Bach by mu asi nafackoval – Japončík vyhrává na kompjútr; nikdo mu nešlape měchy u varhan, ani kalafunu na smyčec nepotřebuje. Jeho moderní muzika je však krásná. Zní jako pozdrav z jiných světů. Vyprahlá krajina kolem k muzice sedne jako přesně padnouci kulisa. Vyladěný duet, krajina –muzika, nechá uletět myšlenkám a vzpomínání.
Jde mně hlavou citát. Tentokrát si dokonce pamatuji, kdo je jeho autorem. Abraham Lincoln někde řekl:
„Máš-li krásný dům, poraď sousedovi jak na to, aby si takový
také postavil. A jsi-li ten soused, který dům ještě nemá, snaž se
ho postavit. Nebudeš na tom vůbec lépe, když sousedovi jeho dům
zapálíš.“
Hned jak citát dozní, poťouchle se mně na mysl dere starý vtip:
Jeden z nás, kteří pocházíme od hory Řípu, dostal za služby
odměnu. Mohl vyřknou jedno přání. Dlouho se nerozmýšlel a
svatému Petrovi říká:
„Ať sousedovi chcípne koza!“
Ta zlá vlastnost se musí roznášet vodou. Je však zajímavé, že se neduhu někteří nezbaví, i když objedou zeměkouli desetkrát kolem rovníku. Závist je jako těžký ruksak na hřbetě, někteří pod ním padají únavou.
Mezi lidmi je závist velice rozšířenou nemocí. Dá se však léčit. Už mně také nebývá na mrtvici, když chlap hned vedle ve stejné tůni chytá rybu za rybou, a já nic. Ale stejně bych si přál, abychom si role vyměnili. Já chci tahat ryby z vody, ať se dívá on! Takže se pořád ještě musím léčit. Jestliže se závist roznáší vodou, vím jak na to. Vodu nepiju.
Jak daleko dovoní pečené jelito? Ať se nikdo otázce nesměje, je velmi důležitá. Voňavé jelito mohlo stát mého tatínka za války život. Když se tehdy zabíjačka ohřívala v kastrolu na kamnech, vůně pronikla pod dveřmi a rozběhla se po sousedství. Podle mého odhadu se mohla rozlétnout maximálně v okruhu padesáti, možná šedesáti metrů. Lidi měli na dobroty velmi citlivé nosy; k dostání byla tehdy jen propaganda, vepřové šlo na frontu.
Zabíjačku koupil táta načerno. Někomu v sousedství zavoněla pod nos. Ten nelenil a šel tatínka udat. V okruhu těch šedesáti metrů nežil žádný Němec. Byli to všechno usměvaví sousedé, s mámou a s tátou byli zadobře. Kdyby soused, který ucítil zabíjačku, zaťukal na dveře, maminka by mu jistě kus jelítka ukrojila. Jenže zabušilo gestapo. Sebrali nám zabíjačku i tatínka. Že ho z basy za čtyři dny pustili, byla klika. Někteří se nikdy nevrátili.
Usměvaví sousedé tatínka poplácávali po zádech, když se vracel z basy domů.
Kitaro dohrál. Walda Matuška se pod mojí taktovkou dává do písničky o dostavnících, putujících nekonečnou prérií.
P.M.
Šumavák bloguje
………….aneb: deníček za- a (vy)valeného
2 Zpátečník:
Každý fanatik by byl vhodný k vystřelení na Mars nebo dál. Jenom se bojím, co by nás potom iritovalo? Lidé bez názoru? Nacisty i komunisty lze občas potkat. To že jsou dneska na tapetě je jenom zahnalo do ilegality. Oni vylezou, až bude vhodná doba.
Ale pravda – s fanatiky progresivismu, multikulturalismu, pravdolásky, genderismu, neomarxismu, ekologismu je to mnohem horší. Jsou v kurzu – mají „obšlápnuté“ skoro všechny sdělováky, net a kdekdo se jich bojí. Nejsou o nic méně nebezpeční než výše jmenovaní.
Nacismus a Němci – to je přesně to, čemu se bráním. To, že nacionální socialismus vznikl (převážně) v Německu a byl Němci houfně podporován neklade rovnítko mezi Němce a nacisty. Taktéž mezi Rusy a komunismus, Araby a islám atd. atp.
Sestru mého táty, který jen šťastnou náhodou přežil německý koncentrák si vzal bývalý voják Wehrmachu.
Naše (z matčiny strany) zase během protektorátu zásoboval trochu luxusnějšími potravinami (olejovky, cigarety) důstojník SS. Polský Němec.
A včil mudruj…
Nonzo, Kantorek…. zesilovač…škyt!
“ žádný z nich nepřipomíná Pražské povstání.“
Český rozhlas ano.
StK, nebezpečí je v tom, že jde o osobností stejné kategorie. Nezáleží na bsahu fanatismu. Jako by nebyly případy přeskoku z jedhoho do druhého. Fanatikova osobnost zůstává. Rudý, hnědý, zelený, genderistický….
„Heydrich hrál na housle.“
Tak to teda se omlouvám. Ale mám za to, že to je v jeho celkové charakteristice nepodstatný detail.
Já to mám z nějakýho filmu. Teď si to vybavuju, že to bylo v nějakém filmu, jak hraje na klavír. Tuším, že šlo o nějakou válečnou ptákovinu o odboji, na kterou nás vytáhli se školou povinně. Od té doby mám v hlavě, že hrál na klavír.
Ještě na Pavouky jsem psávala, že další diktatura nebude ani rudá ani hnědá, ale bude mít jinou barvu. Tehdy jsme tipovala zelenou, ale možná to bude modrá. S hvězdičkama….
A taky jsem tam psávala, že ideologie lidských práv je ideologie jako každá jiná a že si umím představit, jak ve jménu těch lidských práv se zavírá do koncentráků.
MOc se to tehdy nelíbilo…..
Zpátečníku, ano homosexualisti postupují salámovou metodou. Vzpomínám, jak vehementně popírali své úmysly domáhat se toho čeho se nyní domáhají. Vyzkoušená osvědčená metoda malých krůčků.
Zpátečníku, je to jev obecný. Dostatečně pomalu postupující infekce nevzbudí reakci imunitního systému.
Člověk a jeho společnost podléhá týmž přírodním zákonitostem jako ostatní svět.
Třebaže si vymýšlí teorie, například náboženství, že je to jinak.
MaYdo, třeba proto, že neměli příslušně vypadajícího herce, který by alespoň uměl předstírat, že umí hrát na housle.
Němci a nacionální socialismus. Ne každý Němec byl nutně nacionální socialista. Někteří byli internacionální. Někteří byli v koncentráku. Někteří jen poslouchali rozkazy.
Možná jsem zde dával na přilepšenou diskuzi s německým kolegou. Dobře. Češi a Němci sdílejí stejný prostor. Stejné vládce. Stejné náboženství. Stejnou kulturu. Jaký je tedy mezi Čechy a Němci rozdíl? Češi nechtěli jako jediná čistá rasa vládnout světu. Lidé v území od Štětína po Korutany měli poměrně velkou volnost v přičlenění se k tomu či onomu národu, zda chtěli být považováni za Němce či podlidi.
Schumi ad Jozue: trefné přirovnání. Nacionálně-socialističtí Němci jsou stejně starý národ jako Židé po vyjití z Egypta. Nový národ hledá své místo na slunci. Svůj životní prostor. Někdy přemýšlím, jak by to s Čechy dopadlo, kdyby to Přemysl neprojel na Moravském poli. Asi bychom měli pověst Prušáků. Násilných barbarů, kteří si ke kulturnosti pomáhají historizujícími mýty.
Dušane, na Trumpa nekoulám s přehnaným obdivem k jeho osobnosti. Není bigotním fanatikem, ale prgamatikem milujícím život, snažícím se aby svět kolem něj fungoval. Ne ideálně, protože ideálně fungovat nemůže, každý má jinou nedokonalou představu o ideálním fungování. Snaha o ideální fungování je zhoubná.
Schumi nám talebovatí 🙂 A to je dobře.
2 Schumacher:
Jistěže fanatici jsou „lidé zvláštního ražení“. Podobnosti nacismu a komunismu jsem si všiml už hodně dávno. Stejná rétorika, stejné insignie, stejné obřady.
Takže povahy zůstávají víceméně stejné, barvy (cíle) se mění podle potřeby… Potřeby koho? Aniž bych byl obzvláštní „alternativec“ tak čím dál tím víc mě zajímá postava Loutkáře. Asi spíš Loutkářů. V USA se mi to jeví na zbrojaře – dálkově řízená panenka Hillary (s nevelkou autonomií). Kdyby to dostala místo Doníka, tak už možná jsme ve válce. Ne atomové ale konvenční, jaderná nemá totiž vítěze, jen zničené. Válka „Někde“. Sýrie?
A v EU je Loutkářem opravdu Soros? Proč?
Na jadernou válku jsem vymyslel podobenství, Dva jedu v malém výtahu a mají každý jeden nebo dva ruční granáty. Kdo má navrch, kdo si bude klást podmínky, ve kterém patře výtah zastaví? [;>)
Budu tedy s dvěma sadami počítat, Schumi. Možná to stihnu dřív než umřu – honí mě do toho i žena, Ale ta chce i Jiránka. A já to mám většinou v neučesaných scanech.
Momentálně sedím u PC a přetahuji pro Janáčkovu konzervatoř baletní školičku z VHS do mp4. Dneska toho mám na +/- 12 hodin. Pokud se to jen tahá, tak mám čas tu plkat. Ještě 8 hodin.
Ad salámová metoda Owertonovo okno. Nejen LGBT komunita. Ale i pravdoláskaři a… a vůbec. O Smolíčkovi pacholíčkovi a Jezinkách bezinkách.
Většina to zná z dětstbí., Takže myslím, že tuhle pohádku taky časem zakážou. Co kdyby si ji někdo spojil s dneškem?
Ale hifista fakt nejsem. Starám se o obsah a účinek své práce. Ne o techniku, značku nebo dokonce o její cenu.
Sím, sím, taky jednu sadu… na VŠ mne učil pan Jan Kantorek, bratr kočičího kreslíře… míval stejný humor 🙂 No joooooo, byl můj školitel DP 😀
Nickname, v době kdy byl Jozue, Němci nevěděli, že jsou Němci. Tak jako leckteří jiní.
Židé jsou specifičtí. Unikum dlouhodobého neodlučitelného spojení národa a náboženství. Relativní vysoká intelektuální úspěšnost moderních Židů se zakládá na tomto příhodném substrátu a na adaptaci pod tlakem prostředí ostatních kultur, ve kterých nuceně či dobrovolně žili, protožýe nic lepšího jim nezbývalo. Babylon, Egypt, Řecko, Řím, arabský předislámský a ranně islámský svět, středověké křesťanství s jeho omezeními, na která se adaptovali a místo těch, které jim byly zapovězeny, hledali jiné možnosti. Katastrofální průser pro Židy je holocaust. Ve spojení s tím i pro Evropu. Lidé, kteří by se narodili jenže už se nenarodí. Poznamenaná celá evropská kultura a politika, všednodenní život. Důsledky německého nacismu pociťujeme dosud a přetrvají do daleké budoucnosti a ovlivní i bidoucnost celého lidstva. Jen v Evropě v důsledku toho došlo k výměně milionů Židů za milionyu muslimů. Ano, za poválečné iniciativy koloniálních zemí, převážně Francie. Ale i Německa, které dělá všechno důsledně. Případ Německa je výjimečný i v tom, že na introdukci islámu se podílely jeho dlouhodobé vztahy s Tureckem. To vytvořilo islamotropní prostředí i pro jiné.
S odstupem času, se znalostí následků lze říci, žetaková výměna Židů za muslimy byl velmi špatný nápad. Náprava nenásilnou cestou je prakticky nemožná. Miliony muslimů se z Evropy neodstěhují dokud se zde budou mít lépe než odkud přicházejí. Současně jak jjiž je prakticky ověřeno, neasimilují se. Muslim se z principu rozdílů kultur nemůže stát Němcem. Ano, tohle Hitler napsal o Židech. Jenže mnoho Židů se považovalo za Němce, a spoluvytvořilo německou kulturu. Obdobně i u jiných národů. Židé se významně, více než by odpovídalo relativnímu zastoupení, se podíleli na rozvoji, obchodu, bankovnictví, průmyslu, vědy. O „evropských“ muslimech z blízkého z středního východu a z Afriky toto říci nelze. Nejen proto, že zde jsou krátce. Oni neprosperují ani doma ani jinde. Svoji kulturu bídy, neslučitelnou s kulturou vytvářející statky za kterými přicházejí, nenechejme si namluvit že za něčím jiným, přinášejí s sebou, a rozmnožují ji všude kde se usadí a tak místní poměry přeměňují na poměry ze kterých utíkají.
Nickname, zatím přečetl jen jednu knížku. Jsem líný abych oglosoval s čím nesouhlasím.
Například, k čemu, že se zabývat kvantovou neurčitostí, když se vyrovnává v chování masy částic.. Pro obchodníka spekulanta zbytečné, jenže pro vědce zabývajícího se touhle oblastí teoreticky a nejen teoreticky, například pro účel vývije kvantového počítače, perspektivně využitelného i tím spekulantem, to zbytečné není. Jenže v té záplavě podnětných a k přemýšlení provokujících myšlenek je to maličkost. A i takové jsou užitečné, protože vedou k přemýšlení. A o to jde. Ne o to nadšeně souhlasit. Ale nadšeně přemýšlet.
S lecčím čím souhlasím, především proto, že je to v souladu s kritickým rozumem a především (vědom si své nedokonalosti a subjektivního pohledu, i dávky ješitnosti) s mými názory, které si stále utvářím a přetvářím.
Nejcennější nejsou názory samy o sobě, souhlasné či nesouhlasné, ale podněcující ke kritickému myšlení a tím k osvobození mysli od ovládajících schémat a ideologií.
“ Unikum dlouhodobého neodlučitelného spojení národa a náboženství. “
Řekla bych, schumi, že svou roli hraje ještě to, že naopak odloučení národa od státu se v jejich případě ukázalo jako možné.
Přežili bez vlastního státu skoro dvě tisíciletí.
Zrovna jsem dočetla Válku židovskou, která pojednává o zániku židovského státu. Římani jim srovnali se zemí hlavní město i chrám, který byl středobodem jejich víry. Obrovskou monumentální stavbu s početným personálem, propracovanými rituály a spoustou artefaktů, kde se pravidelně po staletí dvakrát denně přinášela zápalná obět Hospodinovi, kde byla Hospodinova svatyně. NIkdo si neuměl představit, co by se stalo, kdyby tohle přestalo existovat.
A přesto se našlo pár dostatečně předvídavých, kteří už před pádem Jeruzaléma začali připravovat celý ten propracovaný systém na fungování bez zázemí státu a chrámu. Vytáhli z toho duchovní podstatu a najednou to šlo i bez chrámu a bez státu. A tu podstatu dokázali pronést celou středověkou Evropou, navzdory pogromům, křesťanskému antisemitismu a životu v ghetech a nezlikvidoval to ani holocaust.
Četla jsem to poprvé v sedmácti a tehdy mně to fascinovalo.
Dnes už mně na knihách fascinují zdaleka jiné věci, než tehdy, vlastně jen málo co , ale tohle ano, v těch sedmnácti stejně jako teď. Je to fantastická kombinace přizpůsobivosti a zároveň trvání na svém. Co je císařovo, přenechat císaři a co je boží, dát Bohu v praxi.
StK, podle odezvy, těch sad bude víc….
Snaž se abych dlouho vyržel, nejen kvůli tomuhle. Jen tak, abys byl, kdhž Tvoje existence přináší radost nejen Tobě ale i spoustě jiných.
Co se týče hifi, tak v oněch dřevních dobách šlo ne o samoúčelnou propagaci značek, ale o snahu dosáhnout, tehdejšími prosřtedky co nejvěrnějšího záznamu a reprodukce. Grundig, Philips, Dual, Telefunken, Bang&Olufsen, McIntosh, Nakamichi, Sony… a spousta dalších už zaniklých, byly firmy inovativní, přinášející rok od roku smysluplné zlepšení. Nynější technika, oproti tehdejší je parametricky úžasná. Už se netrápíme šumem, brumem, skreslením. Doslova za pár korun je možno pořídit záznam v kvalitě tehdy nemyslitelné. A v kvalitě tehdy nemyslitelné hon přehrát. Akorát je bída o obsah. Nynější špičkovou technikou přehráváme někdejší nedokonalou technikou ne až tak technicky kvalitně pořízený výborný obsah.
Ad Loutkáři…
zkusím svoje tipy…Chevron, BP… Rothschildi, Rockefellerové… určitě zbrojovky, ale komu dnes asi patří ? Kolik je dnes těch velkých klanů, sedm nebo dvanáct ? Ale ti „západoatlantičtí“ jsou asi doháněni těmi z Asie, ti zatím expanzivní nejsou… tedy ne tak zjevně.
Trumpovi jeho snahu o dobro pro lidi sice v osobní rovině věřím, ale pochybuji, že mnoho zmůže, mantinely jsou dost úzké… a jde-li mu o ně opravdu, proč se nezastane Jemenců ?
Po prohrané I. světové bylo Německo upozaďováno, hospodářsky se potácelo před krachem. – ne tak docela. Inflaci si způsobili sami, pak se z ní vyhrabali a přišlo špatné řešení krize – víc by asi dodala místní pauzírující ekonomická sekce.
A (s nechutí) očekávám příchod novodobého Mesiáše, který se přesně trefí do skrytých společenských tužeb. – zatím se to povedlo Burešovi.
O jednu sadu bych měl taky zájem …
…… a jde-li mu o ně opravdu, proč se nezastane Jemenců ? – kterých? 😛
MaYdo, …odloučení národa od státu se v jejich případě ukázalo jako možné…
Ano. Na to jsem poukazoval v kritice projevů o vystoupení z EU a „samostatnosti“ Česka. Na příkladu Židů ukazoval možnost existence národa nepodmíněné existencí vlastního státu. Dostatečně kulturně silný národ je schopný dlouhodobé existence bez vlastního formálního státu. Podmínkou je vhodná sjednocující kultura. Židovská taková je. Její specifičností je, že náboženství je její nutným neoddělitelným základem. Česká kultura takový základ nemá, a není nahrazený čímkoli jiným, stejně funkčním. Český národ v nynějším pojetí národa tak jak nahlížíme i na národy dávně historické, je národem velmi mladým, prakticky vzniklým v době romantismu a národního obrození. Historický „Český“ stát nebyl státem národním, ve kterém suverénem byl národ, nýbrž státem panovnickým. Národ, lid nebyl suverénem, nýbrž majetkem, příslušenstvím ovládaného území. Tak jako dobytek. Zní to tvrdě, ale je to tak. O to byly vedeny války. O území s příslušenstvím. S obyvatelstvem jako zdrojem. Navíc tady v podmínkách života na evropské křižovatce. To nutně vedlo k vývoji poplace a kultury jaká je. Po rozpadu Československa, když již přinejmenším krátce po počátku Republiky Československé se představa národa Československého ukázala účelovou iluzí, ani „Česko“ není jednotným kulturním celkem, pohlížíme li naň od od Aše po Valašsko. Třebaže se v nem mluví v základu stejnou řečí. Spíše se dá mluvit o česky mluvícím obyvatelstvu než o Českém národě. Byly a jsou hoasy, že „Morava a Slezsko nejsou žádné Česko. Až na řeč, kultura jižních a jihozápadních Čech má blíž k Rakousku a Bavorsku než ke Slezsku. Přesto si jako uživatelé společné řeči rozuíme ne více, ale snadněji (nemusí to být totéž), než s našimi přeshraničními sousedy, neovládáme-li dostatečně dobře jejich řeč. Řeč je zdejší nejsilnější spojovatel. Ale například ne nutně u Židů, zdaleka ne každý rozuměl dobře hebrejsky. Pro běžnou komunikaci jidiš a němčina. Ale i, u středních vrstev další cizí jazyky, především francouzština, tak jaká byla praktická potřeba. Zdejší problém je, že vyjma jazyka není silného spojovatele. Jestliže něco přetrvává, pak na venkově, který svého času, přicházením venkovanů do měst, byl významným zdrojem „národního obrození“.
EU chybí i spojovatel společné všeobecné, nejen úřední řeči. I jakýkoli jiný spojovatel. Přitom, na druhou stanu, řeč je odrazem i uchovatelem kultury v jejích odlišnostech. Problém je v tom, jak mít společnou EU se zachování její vnitřní obohacující kulturní rozmanitosti. Jak zajistit aby si v jedné hospodě u jednoho stolu běžně mohli bavit například Maďar, Francouz, Polák, Němec, Čech, Fin, Nizozemec, Portugalec, Řek, Španěl, Moldavan… Jak dosáhnout jednoty s rozmanitostí a jak uchovat rozmanitost v jednotě.
Ne jako skanseny, ve které se proměňují některá místa, příkladmo Malá strana v Praqze, či Krumlov. To že že ktomu dochází nebylo nadiktováno z vnějšku, ale je spontánním projevem vlastností zdejší kultury. Která je jaká je a která přínáší odpovídající důsledky. Na tom nic nezmění lokální mašíblové s diktátorskými sklony.
Naštěstí pro nás i pro ostatní je náš dvorek příliš malý. Jestliže nedojde k velmi vážné krizi. Doufejme i snažme se aby k ní nedošlo, třebaže někteří by rádi ji i vyvolali v představě, že se dostanou k moci a zavedou pořádky podle svých představ. Ne nutně prospěšné všeobecně. Kam takové snahy vedou a kde končí, známe poučeni dějinami.
MaYdo, právě tohle, že o to přišli, Židy postrčilo dopředu. To všechno si museli nést v sobě. Kdyby byli ponecháni sami sobě, nevyvinuli by se tak jak vyvinuli. Při četbě „Starého zákona“ mě napadlo, že prvním průserem byla Schrána úmluvy. Jak to dopadlo, když o ni dočasně přišli? Druhým průserem byl Chrám.
Zeď u které se modlí a strkají do ní svá přání pochází z římské doby. I slavná Massada. Tak i veškeré památky. Původního židovského, co obdivují turisté, tam není nic. Vše z dob antiky. Půvvodně, v dbě starých civilizací kamenných měst, Sumerů, Egypta, byli kočovníky. K tomu byli znovu přinuceni, ale mezi tím se již nakazili okolními kulturami a jejich elita se v nich úspěšně rozvíjela a podílela se i na jejich rozvoji.
Jaké si vzít poučení? Že to nejcennější bývá to co si člověk může vzít sebou. Ve své hlavě. Znalosti, dovednosti. Bez nich je vše ostatní zbytečné.
Řešení krize bylo v Německu především polovičaté – deflační politika byla OK, její pozitivní účinek byl však torpédován zvyšováním daní.
Švédská (sociálně-demokratická!) vláda v té době daně masivně snížila a Švédsko krizi v podstatě nepocítilo.
Jo, souhlas schumi. Vidím to stejně.
Netvrdím, že to cesta, kterou bychom se mohli nebo měli vydat jako společnost. Nejsme Judea či Galilea pár desítek let po Kristu, ale středoevroská republika v jednadvacátém století. A nemáme specifika židovství.
Ale přesto je dobrý ten příklad, že to jde. Ano, stačí jen pochopit, že nejcennější je to, co máme v sobě. Znalosti, tradice, zkušenosti a to jak s nimi pracujeme. Ve světle toho není podstatné, kdo zrovna sedí ve Strakově akademii.
„A (s nechutí) očekávám příchod novodobého Mesiáše, který se přesně trefí do skrytých společenských tužeb.“
Proto jsem nechtěla volit knížete ani Drahoše.
Ani jeden z nich se netrefil.
K národu
Nebo k pocitu příslušnosti. Je to kultura, dějiny toho segmentu civilizace, který máme zažitý. „Co Čech, to muzikant!“ Vypadá to jako poněkud vyčpělé heslo – ale zdaleka není. Ač nejsem Čechem, spíše středoevropskou směskou, nesmírně mě potěšilo, když nám japonský císař poslal grant (trochu to byly korálky pro divochy, byli jsme už kousek dál, ale darovanému koni…) a poslal s aparaturou i montážní četu echt Japonců. Přijeli v domnění, že přivážejí technický pokrok do pustiny. Když vešli do režie, trochu znejistěli. Trochu hodně. Ano, bylo to taky Japonsko, jenže loňské a to co dovezli bylo typově staré asi tak 10-15 let. Kdybych chtěl být protivný tak nám poslali neprodejné ležáky. (Což asi „císař pán“ netušil.) Domluvili jsme se, že část aparátu využijeme a část se smontuje jako nouzové náhradní řešení, (kdyby něco) a uloží se do skladu. Když se dozvěděli, že tady kousek se na Hukvaldech vyskytoval (v zemi Nippon tak slavný) Janáček, tak se „zařadili“ a ztratili pocit misionářů. Myslím, že jsem nebyl sám, koho potěšilo to neformální uznání.
===
Rusové, kteří už tady žijí a asi tu budou mít i hrobeček (jejich děcka rozeznáte už jen podle příjmení) jezdí co několik let za svými starými rodiči a vozí tam i své děti. Je dobré znát své kořeny. Mají to tu rádi, nechtějí už nikam dál, nemají tendence nás nějak kolonizovat – ale patří k národu Puškinovu, Lermontovu, atd., atd. Když má Rus úspěch, tak se nezapomene lehce zmínit o tradici. Třeba baletní. Nebo hudební.
===
Víte, co je legrační? Tak dlouho jsem při práci s Rusy plkal o všem možném, až jsem usoudil, že bych měl navštívit to pětimilionové městečko, které kdysi založil car Petr I. Po všech těch jejich pochvalných řečech jsem si Sank Petěrbug prohlídl na netu – no a červnu se tam jedu podívat na ty jejich bílé noci, divadla, Ermitáž a do rádia. Trochu pracné je vyřizování, když jedete soukromě, ale dá se. Kromě rublů už mám vše. Budu se týden potloukat po městě, sám, jen s foťákem. Auroru asi vynechám.
Těším se jak malý kluk na Vánoce.
….Takže si myslím, že kousek té dobré „židoviny“ v sobě máme, my z Kotlinky.
I bez víry jako takové. Nemáme sice Jehovu, ale máme předky.
Obrazek si jistě každý domysli:
“ Pane svědku okamžitě opusťte soudni síň, panu prokurátorovi se z vas udělalo špatně“….
V koutku duše doufám, že by mohlo jedno paré nějak vybýt……
A samozřejmě nechci slevu zadarmo…..
Jak tak pozoruji, i ten Kantorek patří k našemu kulturnímu dědictví. [;>))
Až budu hotov (ale je to otázka několika měsíců!) tak to tu oznámím a domluvím kopírku i knihovazačství. Oficiálně vydat nelze, „bo“ autorská práva.
Ad StK a Petrohrad – strávil jsem v to městě 5 let a můžu vřele doporučit. Se zbytkem Ruska má ovšem málo společného.
„Ani jeden z nich se netrefil.“
Ano, netrefili. Kdyby se trefili, byli by zvoleni a role Mesiáše by se ujali. Asi halt tolik lidí o Mesiáše nestálo.
Kocoure, prosím, prosím, připište si mně na seznam. Já ty Kantorkovy kocoury miluju. A nějaký ty starý politický vtipy z 68 by nebyly?
Vážení, myslím, že prakticky celý Kantorek je na adrese
http://kantorek.webzdarma.cz/kantorek_f.htm
To Schumacher
…a ty tovární značky, které kdysi zněly jako exotická básnička…
Zabaleno v pěnovém polystyrenu, když se to rozbalilo, doneslo to i trochu té fabrické vůně. Jak pěkně chodily pochromované ovládací prvky!
Ty naše „ekvivalenty“ se prodávaly v hnědé kartonové krabici a občas se jako první věc musela namazat bakelitová tlačítka a šoupátka, aby to vůbec fungovalo.
Jenže časem se z prostředku stal cíl. Začalo být jedno co a proč, řešilo se čím a za kolik.
A tak vznikl hifista…
Mějte se tu fajn, kopírování už doběhlo a budu muset začít opravdu pracovat. Když jsem to slíbil.
OT varování. Máslová ryba. DOKUD JSEM O NÍ NIC NEVĚDĚLA, BĚŽNĚ JSEM JI JEDLA A NIKDY MI NIC NEBYLO. tENTOKRÁT JSEM BYLA POUČENÁ, PŘESTO JSEM JI SNĚDLA, AČ JSE SI DALA POZOR, ABY ji nebylo více než 100g. Žádný průjem, ale zvracela jsem. To mi neulevilo, ale bylo mi čím dál hůř. Teď je to 11. den. už se můžu trochu najíst, ale nedokážu se na nic soustředit a vůbec mi není dobře. Podle mě nezáleží na citlivosti zaž. ústrojí, ale na obsahu esterů. Takže ji nejezte, jsem odstrašující příklad. Děkuji za pozornost.
Asi halt tolik lidí o Mesiáše nestálo. – stálo, ale o jiného. 😛
A on nějakej jinej byl? Exotů bylo dost, ale pravýho Mesiáše dodává jedině pravdaláska. Proto taky Mesiáše nevolím. Socialisty taky nevolím, takže si můžu ušetřit cestu k volbám.
Jistěže byl. Zeman.
Zachrání nás před připrchlíky, zlými emerickými imperiálisty a prohnilou kavárnou. 😛
Za pomoci Rusů a čínských investic, pod velením Novotného, Tvrdíka, Mynáře a Ovčíčka. 😛
Mno, v tomhle duchu to spíš podsouvá Zemanovým voličům pravdoláskovní propaganda. Dost lidí volilo toho zemana jen proto, že se jim jevil o něco méně odpudivý Zeman než havlovský klon nebo havlovská loutka. A rozhodně od něj neočekávali, že je spasí od všech strázní.
V následcích to vyjde asi tak nastejno. No a kdo jiný by je měl zachránit od havlovských klonů, havlovských loutek a všech strázní, než nějaký Mesiáš? 😛
StK, ta vůně novoty. Každá značka jinou.
Tesla…v prodejně Tón jsem kupoval kazeťák SM261. První k předvedení vybalený kus neměl seřízenou balanci při nahrávání. Druhý měl poškozený panel. Na třetí už jsme nebyl zvědavý a odporoučel jsem se. Zanedlouho nastala digitální éra a kazeťáky šly do kopru. CC kazeta pro HiFi byl technický omyl.
Později jsem dostal SM 260 abych si ji zprovoznil, ale k tomu už jsem se nedostal. Při seřízení mechanicky kvalitní stroj. Ne jako japonské plasťáky, navrch huj, uvnitř fuj. S výbornými parametry. Papírovými. Reálnými po prvních pár hodin provozu. Ano byla špička, tříhlavé stroje Sony a Nakamichi Dragon. Za špičkové peníze. To už byl nástup digitální technologie a soumrak kazet. Místo vytouženého nedostupného profi nahrávacího walkmanu WMD6C nebo alespoň levnějšího WMD3, jsem si před asi třemi lety koupil digitální nahrávadlo Tascam. Za necelé tři tisíce. Parametry nesrovnatelné. Jenže manželka má zásobu kazet. A bratranec má unikátní nahrávky z Malostranské besedy. Potřebuju spolehlivé a pro kazety bezpečné přehrávadlo umožňující štelování kolmosti hlavy. Při představě, že se zase budu hrabat v kazeťáku se mi dělá nevolno. A to mám navíc ke spravení tehdy dost dobrý přenosný kazetový radiokazeťák. Už se vidím jak se zas hrabu v mechanice. Kdysi jsem si užil, fujtajbl. Měl jsem Hitachi SDT 170. Přesně to navrch huj uvnitř fuj. Na digitální technologii nedám dopustit. Výjimkou je gramofon. Mám několik desítek desek, a ještě nějaké vyhlédnuté. Ale ne na opakované přehrávání, jen pro digitalizaci.
StK, nechám si referovat. Na bíílé noci jsme nestihli, ale když to vyjde tak, na pět dní na přelomu srpna a září. Začátek července bychom měli být týden v Helsinkách a ćourat po okolí. To znamená, že bílé noci tam, a žádné chrápání do půl desáté jako před Vánocemi.
Když to bereš takhle, Karle, tak je Mesiáš každej, koho náhodou provolají císařem… aj, čo to tárám – zvolí prezidentem.
Je to poněkud pošetilý očekávání, protože on ten prezident zas tak moc pravomocí nemá. Ale pokud má poporu novinářů a propagandy a všelikých spiritistických výkladců o duších zákona, tak se ještě dá jakž takž mesiášovat.
Dobré zas ráno… Tak jsem včera čekal, zda v poledne uslyším sirény – no, a jako každý rok poslední doby jsem čekal marně… Není divu, když na „slavnostech svobody“ vystupuje německý velvyslanec otevřeně adorující sudeťáky, za potlesku mnoha našich vlastizrádců (pardon, politiků!)
No nic… Moje smůla, že si nějak moc pamatuju… A že jsem na některé věci dost alergickej…
Sirény 5.května? Copak byla první středa v měsíci?
2 Honza ze Žižkova – sorry, tohle nebylo moc vtipný… Už jenom vzhledem k těm stovkám zabitejch Čechů. A vraždili Němci, ne žádní anonymní nacisté…
Výkřik do tmy:
Kolik generací se bude muset vystřídat, abychom veškeré ty okupace, převraty a války začali považovat za dějiny, vzali si z nich poučení ale nevzrušovalo nás to osobně?