JAK DALEKO DOVONÍ PEČENÉ JELITO ?

Publikováno | Autor:

Povýsil jsem se na dirigenta. Diriguju radiu, jakou mně má hrát  muziku, aby co nejpěkněji podmalovala krajinu, ubíhající za  okýnkem auta. Teď mně vyhrává Kitaro. Muzikant je Japonec. Bach by  mu asi nafackoval – Japončík vyhrává na kompjútr; nikdo mu nešlape měchy u varhan, ani kalafunu na smyčec nepotřebuje. Jeho moderní muzika je však krásná. Zní jako pozdrav z jiných světů. Vyprahlá krajina kolem k muzice sedne jako přesně padnouci kulisa. Vyladěný duet, krajina –muzika, nechá uletět myšlenkám a vzpomínání.
Jde mně hlavou citát. Tentokrát si dokonce pamatuji, kdo je jeho autorem. Abraham Lincoln někde řekl:

„Máš-li krásný dům, poraď sousedovi jak na to, aby si takový
také postavil. A jsi-li ten soused, který dům ještě nemá, snaž se
ho postavit. Nebudeš na tom vůbec lépe, když sousedovi jeho dům
zapálíš.“

Hned jak citát dozní, poťouchle se mně na mysl dere starý vtip:
Jeden z nás, kteří pocházíme od hory Řípu, dostal za služby
odměnu. Mohl vyřknou jedno přání. Dlouho se nerozmýšlel a
svatému Petrovi říká:

„Ať sousedovi chcípne koza!“

Ta zlá vlastnost se musí roznášet vodou. Je však zajímavé, že se neduhu někteří nezbaví, i když objedou zeměkouli desetkrát kolem rovníku. Závist je jako těžký ruksak na hřbetě, někteří pod ním padají únavou.

Mezi lidmi je závist velice rozšířenou nemocí. Dá se však léčit. Už mně také nebývá na mrtvici, když chlap hned vedle ve stejné tůni chytá rybu za rybou, a já nic. Ale stejně bych si přál, abychom si role vyměnili. Já chci tahat ryby z vody, ať se dívá on! Takže se pořád ještě musím léčit. Jestliže se závist roznáší vodou, vím jak na to. Vodu nepiju.

Jak daleko dovoní pečené jelito? Ať se nikdo otázce nesměje, je velmi důležitá. Voňavé jelito mohlo stát mého tatínka za války život. Když se tehdy zabíjačka ohřívala v kastrolu na kamnech, vůně pronikla pod dveřmi a rozběhla se po sousedství. Podle mého odhadu se mohla rozlétnout maximálně v okruhu padesáti, možná šedesáti metrů. Lidi měli na dobroty velmi citlivé nosy; k dostání byla tehdy jen propaganda, vepřové šlo na frontu.

Zabíjačku koupil táta načerno. Někomu v sousedství zavoněla pod nos. Ten nelenil a šel tatínka udat. V okruhu těch šedesáti metrů nežil žádný Němec. Byli to všechno usměvaví sousedé, s mámou a s tátou byli zadobře. Kdyby soused, který ucítil zabíjačku, zaťukal na dveře, maminka by mu jistě kus jelítka ukrojila. Jenže zabušilo gestapo. Sebrali nám zabíjačku i tatínka. Že ho z basy za čtyři dny pustili, byla klika. Někteří se nikdy nevrátili.
Usměvaví sousedé tatínka poplácávali po zádech, když se vracel z basy domů.

Kitaro dohrál. Walda Matuška se pod mojí taktovkou dává do písničky o dostavnících, putujících nekonečnou prérií.

P.M.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 339 komentářů u „JAK DALEKO DOVONÍ PEČENÉ JELITO ?“

  1. Jestli vůbec. Třebaže je tak jasný. Samozřejmý. Každému.

  2. 2 maYda: Rasistický, rasistický….
    Ale ano, Owertonovo okno docela funguje. Možná je to tím, že pocházím z drsnějšího prostředí v Ústavu. Tam by se snad každý třetí fórek mohl napadnou třeba pro „genderistický“ podtext.
    Baletky k sobě před nástupem na Čtyři labutě v Labutím:
    „Holky, rodidla ven a jdem na to!“
    „Kruci, Honzo, nemáš už snad koule!“ – režisér postaršímu váženému herci
    Takže chyba je možná ve mě, že nevnímám ty „urážky“ tak zle. Zlá vůle a touha ublížit není jen ve slovech, ale v souvislostech. Ten starosta z Řeporyjí se ale opravdu snaží ublížit (tedy moc to nesleduji, ale narazil jsem).
    Fórek s opicí (tuším) nebyl zlý, jenom drsný.
    Ale když je v Británii zbožštění královské rodiny takové jako je, bylo to hraní si s ohněm. V Thajsku se za něco podobného dokonce popravuje. A možná i jinde, prostě smrtelná urážka Majestátu. Ve středověku radši ani nemluvím.
    U nás lze drsně karikoval všechny neoblíbené politiky (Zeman, Babiš, Klaus jr. atd.) – v podstatě beztrestně.
    Zeptám se: Byla adekvátní reakce muslimů na Mohameda s hlavou jako bomba adekvátní – tedy vystřílet redakci Charlie Hebdo?

  4. Nějak jsem, Schumi, nepochopil tvoji hvězdnou poznámku. To jako, že Hitler by holdoval skupině ABBA. Já jen si dovolil podotknout, že narozdíl od mnoha politickouměleckých blbů, kteří tvrdili, že byl malířský diletant, mám v tomto ohledu minimálně drobné pochyby. Kdyby to mělo cenu, asi bych debatoval dál, byť kontroverzně.

  5. Schumi,
    jo, vypadá to, že jsi jediný, komu to nějak nedochází. Já už to lépe vysvětlit nedokážu – není to něco popsateln exaktní rovnicí, po které se asi pídíš.
    Dnes asi není můj den – budiž mi omluvou, že jsem chytla nějakou jarní virózu, a kromě palícího nosohltanu mi hučí v hlavě jak Niagára.
    Já nevím, co si představuješ pood pojmy jako národ, vlast, společná řeč a kultura. Mně je celkem jedno, jak se ty útvary jmenovaly a bobtnaly či se smrskávaly, ve zdejší Kotlince se prostě udrželo cosi unikátního téměř po 1500 let, a s tím se cítím svázaná. A chci, aby to pokračovalo, a nikdo to nechtěl vyzmizíkovat. Být občan druhé kategorie, mimo „tvrdé“ (rozuměj nadřazené) jádro, děkuji nechci. Stejně jako nechci, aby se za pár let muselo opět dít nějaké národní obrozenectví.
    Fakt už k tomu nemám co říct. Howgh.

  6. Ještě mi padly na bulvy tvoje ušlechtilé poznámky ohledně názvu Klausovy nové strany. Já, jako bývalý PRman, jsem se opravdu pobavil, kolik hlupáčků se na takovouto jednoduchou a starou fintu nachytalo. I negativní reklama je reklamou. Tahle se jim povedla hned dvakrát. Dali najevo svým sympatizantům, že fungují, v době, kdy o VK nepískla ani myš, a zároveň sjednotili řady potencionálních voličů, že musí podpořit toho, koho připitomělí sluníčkáři napadají. Docela normální PR postulát. Schválně, pokud to ještě někde najdeš, si přečti o propagační megaakci OMO. Tam používali podobné metody.

  7. Schumi, českým územím mám na mysli území cca v oblasti Aš-Ostrava-Břeclav-Strážný. A českým zájmem myslím společný zájem obcí na tomto území se nacházejících. Dle mého soudu je tím zájmem přiměřený blahobyt a osobní svoboda, na tom se snad shodnou všichni. Na cesty k dosažení zmíněného mohou být různé názory, od toho máme volby. Dříve rozhodoval panovník, neboť šlo o uspokojení osobního zájmu panovníka.

  8. Asi se nedobereme. Tak bych změnil téma.

    Kocour příbuzenstva obdržel krabici plnou kocouřího žrádla. Konzerviček, kapsiček, krekříčků. Jak jsem pročítal to složení, tý vole, to vypadá jako JÍDLO! Tak jsme něco otevřeli, že „ochutnáme jestli to není zkažené“. To nevypadá jako JÍDLO, to chutná jako JÍDLO. To je JÍDLO! Potvora fousatá si gustýruje líp než já. Kuřátko, krůtička, paštičky, něco z toho nebylo třeba ani dosolit. Všechno libovoučké, bez konzervantů, éček, nastavovadel. Ta chuť! Žádné Babišovo ochucené sádlo. Ne jako Májka. Ale MASO! A co jen tak maso, ale tuňák s krevetama! Chutnající jako tuňák s krevetama. Akorát vmíchat majonézu. Pár kapek worcesteru, citronové šťávy. Delicious! Kouknul na net a nad nabídkou valil oči nad psím žrádlem. Zvěřina! Srnčí, jelení, daňčí. Čisté libové maso, ne jako od Hamé, plné tuku, bravčových koží, stabilizátorů, emulgátorů a dalších sajrajtů. Žrádlo pro kočky, pročítám složení. Minerály, vitamíny. Kolik čeho. Speciální žrádlo pro kočky s ledvinovými potížemi… Pro koně cereální krekry s ovocem. Biokvalita.
    To si žerou, potvory. Žádné „klobásy“ plné dusitanů a jiných fujtajblátů.
    Už se nedivím, když jednou jsem nabídnul nějakou paštiku pro lidi, když na mě tak hladově koukal. Jen čuchnul a odešel. Jindy to samé s šunkovým nářezem.
    Tuňáka z kočičí konzervy zdlábnul na jeden zátah. Další objednávka bude jedna krabice pro kocoura, druhá pro mě. Bude degustace a výběr. Už se těším na tu zvěřinu.

  9. Františku, Anni Frid. Bez Hitlera by nebyla ABBA. Co malování se týče, upřednostňuju Churchilla. Ovšem, kdyby tehdy komise vídeňské akademie rozhodla jinak, mohly následující dějiny vypadat jinak.

  10. Foundy nechci házet vidle do Tvých vývodů, ale jestliže sáhneš kousíček za úřední státní hranici, příkladmo, od Českých Velenic do Gmundu, zájem, co se týče zmíněných „civilizačních hodnot“ bys nalezl stejný.

  12. Někdo ze sebe dělá blbého, někdo chce precisní definici – jak malí!

    Pro moje duchovní potřeby je to jasné. Jsme totiž součástí přírody a mým, tvým, naším největším zájmem je přežít. A v čem spočívá specifičnost českého národního zájmu? Abych přežil, v případě nutnosti i na úkor sousedů.

  13. To Schumacher:
    Moje žena a já jsme majetkem (poddanými) dvou kocourů. A můžu potvrdit – žerou si ti naši páni. Ale taky to stojí. Dva kocouři o celkové váze cca 16 kg toho sežerou jako třetí člověk, který by měl tak 80 kg (průměr). Co se ceny týče.

  14. Schumi, v tom pádě máme zájem s občany Gmundu společný a můžeme kooperovat k jeho dosažení.
    Nicméně, jakmile bude zájmem občanů Gmundu, aby byla např. v Budějovicích zavedena jako úřední jazyk němčina, nastane jistý konflikt.
    Zájmy se mohou jistě v čase i místě měnit, já ale myslel, že jsem tu hierarchii někde výše objasnil dost srozumitelně.

  15. Starý kocoure,
    vy máte mainské mývalí nebo sibiřáky ? Nebo norské lesní ?

  16. Schumi, ta litanie v 17.57, jako kdybys nevěděl, že ta legitimita je vyhovění dobovým zvyklostem, podpořené vojenskou a politickou silou. Vojsková tažení s využíváním až zneužíváním civilních obyvatel dlouho byla dobová zvyklost, ono to ani moc jinak nešlo. Lidu prostému to bylo zajisté na obtíž, ale v případě úspěchu to mohlo na nějakou dobu zajistit klidnější poměry. V případě neúspěchu neklidnější a drsnější. Nic víc se na tom IMHo vyvrbit nedá.
    A (18.27), asi těžko. Možná bych něco vypotil s oponenturou u piva, ale takhle ne. Není exaktně definováno, spousta lidí má nějakou představu, volby jen mírně napoví, jaká je většinová či nejméně menšinová. Leda snad, kdyby dal někdo dohromady něco jako politický kompas, modifikovaný na český zájem. Ty osy budou minimálně dvě.
    Foundry, (18.56) na té osobní svobodě se mnoho lidí neshodne. Bojí se jí, hledají někoho, kdo bude za ně rozhodovat a komu mohou v případě potřeby nadávat, Bureš je takřka ideální. Slibotechna, doba růstu, koblihy, žádná osobní zodpovědnost.
    A závěrem, ke včerejšímu nápadu na elektrické aero – https://www.magentacloud.de/share/fgp4x6pp7m#$/ – obrázky DSCN 2822 až 2837. Už jezdí, v Německu.

  17. Omlouvám se, byl jsem v terénu, dostávám se k tomu až teď.

    [S]voboda a prosperita, ty tak nějak chce každý. To nejsou extra české zájmy. — Je mi líto, Schumachere, ale vůbec Ti nerozumím. Chceš tím prosím říci, že nemáš nárok na vlastní byt, dokud pro to mj. nesplníš nutnou podmínku, kteroužto jest, že požadavky Tebou na byt kladené budou jedinečné, podstatným způsobem odlišné od požadavků všech jiných uchazečů na jejich byty, zkrátka extra? A že nesplnil-li jsi, můžeš (pokud vůbec) nanejvýš bydlet s některým z těch, jejichž požadavky jsou v zásadě stejné jako Tvoje, přičemž s ním ale budeš bydlet nezávisle na tom, zda on s Tebou bydlet chce?

    Takže co se českých zájmů týče, stále nevíme které jsou. — Jaktože ne? Svoboda a prosperita. Z nich pak vychází vše ostatní.

    Akorát, že jsou jasné. — Jsem rád, že jsme se shodli aspoň na tomhle.

    — — —

    Tedy, abych se pokusil setřít dojem jisté infantilnosti této debaty, které popřípadě může v laskavém čtenáři vznikat, nastíním, kde mám dojem, že se debata zadrhla. Chybu v úvaze vidím zde: Samozřejmě že prakticky všechny politické národy světa pro sebe požadují svobodu a prosperitu. Co by asi měly chtít jiného? Jenže jakmile se podíváme, jaké další požadavky tyto jejich primární zájmy indukují, ihned narazíme na značné rozdíly, vyplývající z odlišné geopolitické polohy, početnosti, ekonomické síly, kulturních tradic, zahraničního vlastnictví, tradičních spojenectví, animosit, atd. atd. Opět není třeba dále rozebírat, neb v obecné rovině je to jasné (ač třeba ne každému).

    Teď si ale probereme konkrétní příklad: Tak třeba vztah k EU. Národ s jinými tradicemi než českými, kupříkladu Maďaři, je schopen mnohem větší vzájemné součinnosti a solidarity, pokud jde o to, z EU vyrazit nějaké dotace, a naopak dokáže poměrně rychle a efektivně eliminovat protimaďarské politiky; je málo pravděpodobné, že by v jejich parlamentu získali většinu. Jinými slovy, jejich politici se sice zkorumpovat možná dají, je ale relativně obtížné je korupcí přimět k nějakému masivně protimaďarskému jednání. Za takových okolností pro ně může být členství v EU přínosné, a to jakýmsi pragmatickým způsobem, za nějž se nikdo relevantní z jejich politické třídy ani nepokusí zajít. Jedním z maďarských národních zájmů tak může být získat z EU materiálně co nejvíc, aniž by se zároveň nechávali rozleptat v jiné klíčové otázce, např. pokud jde o imigraci nebo progresivismus.

    Oproti tomu pro politický národ s jinými tradicemi a v důsledku toho i jiným establishmentem (prohnilým třeba i jen ve stejné míře, do jaké je prohnilý ten maďarský, jenže prohnilým jiným směrem) může být členství ve zcela stejné EU katastrofou, a tedy v příkrém rozporu s jeho národními zájmy.

    Čili: Chyba by bylo si myslet,
    – že primární národní zájmy musejí být unikátní, jinak že národ nemá svůj raison d’être;
    – že stejné primární národní zájmy indukují stejné sekundární zájmy pro různé národy;
    – že shoda dvou národů (či států) v primárních národních zájmech automaticky vede k jejich shodným zájmům.

  18. Podobný případ jsou IMHO Poláci. EUrodotace dojí, ale moc si do toho nenechají kecat.

  19. Nicméně, jakmile bude zájmem občanů Gmundu, aby byla např. v Budějovicích zavedena jako úřední jazyk němčina, nastane jistý konflikt. — Dovolíte-li, Foundry, rád bych upozornil na jeden takový malý problémeček: A i kdyby konflikt nenastal, a Budějičáci se naopak ochotně germanizovali… (Ostatně když tam moje prababička někdy v půlce 80. let 19. století studovala, bylo to v němčině.) Tím by se úloha jaksi převedla na předchozí případ: Němečtí Židé. Ti zhusta někdy během 19. století odložili archaickou jidiš, hebrejštinu, mnozí se dali pokřtít, a ze svého hlediska s německou společností splynuli — nejen vnějškově, sdíleli i její zájmy. No, a o pár desítek let později…

    Zkrátka, ochota se přizpůsobit (kterou, zdá se mi, občas někdo jako by navrhoval) pokaždé nepomůže; leckdy spíše naopak.

  20. Podobný případ jsou IMHO Poláci. — Já vím, AeroKarle, na Poláky jsem taky myslel, ale tam je to trochu složitější. Jednak jsou mnohem početnější, prakticky regionální velmoc, a již proto se mi ke srovnání hodili méně než Maďaři, jednak na rozdíl od Maďarska tam má v parlamentě protipolská strana určité šance, pokud se maskuje jako protikatolická. Ale nacionalisti v nějakém dnes víceméně dobrém smyslu to ovšem jsou taky, nesrovnatelně více než Češi.

    No nic, pomalu si půjdu listovat dnes došlými tiskovinami…

  21. Zpátečníku, případ Židů je výjimkou. Navíc založenou na jejich halachickém pravidle jejich etnické čistoty použitém proti nim, odraženém v „Norimberských zákonech“.

    Jinak, jdeš po správné cestě, přihořívá. Podstata problému je k nalezení. Jeho řešení bude, pokud vůbec, nejednoduché. Ale třeba se snažit.

  22. To Matzurka:
    Starší je plavý sibirjak, mladší tmavý maiňák. Oba jsou hrozně hodní, jenom sibirjak pořád něco nahlas obkecává. Když se mu něco nelíbí, tak je to slyšet třeba deset minut. Maiňák zase cvrliká jako holub – zařvat jsem ho slyšel jen jednou, když se něčeho strašně lekl. Nevím čeho…
    Ale je to vyprovázecí a vítací četa když odcházím nebo se vracím.
    Maiňák se navíc stará, abych se večer řádně uložil, sibirjak mě zase vítá mezi živé ráno. Máme kocoury už skoro 40 let. Povahově mi vyhovují víc, než psi – mohou zůstat doma sami, aniž nějak duševně strádají. Prostě zalehnou a spí. [;>))

  23. Zpátečníku, aha, nutno definovat pojem národa. Jako synonyma pro populaci, pro obyvatelstvo sdílející společné hodnoty nějakého uspořádání společnosti, například uvedené v Ústavě, nebo národa v etnickém smyslu. Případně vše uvedené dohromady.

  24. Maďaři… vymohli si dualismus v době kdy tady se to pralo mezi sebou. Protože byli a jsou homogennější. No, a protože jsou to Maďaři….

  25. StK, Mňáúúúúúúú!!!!

    Poraď co z toho, předpokládám, že ochutnáváš bys věděl co těm mlsným potvorám podstrojuješ, je příhodné pro humanitární konzum.

  26. „Takže co se českých zájmů týče, stále nevíme které jsou. — Jaktože ne? Svoboda a prosperita. Z nich pak vychází vše ostatní.“

    já bych to asi specifikovala na svobodu a prosperitu českých občanů. Zatímco německý zájem je svoboda a prosperita Němců ( tedy bylo by logické, aby byl, jenže to chvílemi vypadá, že německým zájmem je přestup na islám -ale to bych pro zjednodušení vynechala)

    TY dva zájmy můžou být totožné a někdy – a častěji – naopak protichůdné. Nejlepčí řešení pro obě strany je v tom případě přijatelný kompromis, jenže ten se obvykle jeví oběma stranám jako prohra, protože to sice může být docela dobré řešení, ale oběma stranám vyhovuje jen zčásti a ne úplně.

    MYslím, že Nash na to měl nějakou teorii, ale jsem teď líná to někde hledat, ještě mně čekají nějaké ty domácí práce.

  27. Zpátečníku, já si nejsem jist (fakt je, že podrobně to nesleduji), nakolik je polská opoziční strana označitelná jako protipolská. Dle mých zkušeností s Poláky chtějí jen EU využívat mírně odlišně. Protipolská strana v Polsku nemá šance.

  28. já bych to asi specifikovala na svobodu a prosperitu českých občanů. – to mi trochu připomíná jednoho byvšího soustolovníka, který v debatách o politice občas zaječel „musí tady vládnout slušní a poctiví lidé!“, aniž by zauvažoval o tom, koho lze za takového uznat a jak jeho vládu zařídit.
    Můj názor na to, co je nejlepší nebo alespoň nejméně špatná svoboda a prosperita, a ještě spíš, co k ní vede, se bude asi dost lišit od převládajícího názoru většiny Čechů. Stejný problém bude u jiných národů, takže tam by bylo nutno se uchýlit k většinovému názoru, v podmínkách poměrného volebního systému zase obtížně zjistitelného. Takže nakonec bych se uchýlil asi k lapidární definici, „aby se nám do toho co nejméně srali ti, které přímo nevolíme“.

  29. „aby se nám do toho co nejméně srali ti, které přímo nevolíme“.
    Ano, Karle, takhle bych to taky brala. Ovšem jako politický program by bylo třeba to poněkud verbálně učesat a nakonec by z toho byl elaborát na několik desítek stran. Ovšem sebelepší zájem se neobhájí sám a schopných obhajitelůse jaksi nedostává.

  30. „občas zaječel „musí tady vládnout slušní a poctiví lidé!“, aniž by zauvažoval o tom, koho lze za takového uznat a jak jeho vládu zařídit.“

    No, to sice zní hezky, ale oni ti, co vládnou by především měli být schopní vládnout, schopní kompromisu a schopni používat zdravej rozum. Slušnost a poctivost sama o sobě zdaleka nestačí.
    Vzpomenu – li si na lidi, kteří byli prezentováni nebo sami sebe prezentovali jako „slušné a poctivé“, tak to žádná sláva teda nebyla….

  31. Ale český občan není nic, co by bylo třeba ještě nějak specifikovat, český občan je ten, kdo má občanství české republiky.

  32. V tom verbálně učesaném (souhlasím, že je to nutno, i když, byl by to zajímavý pokus, jednou se na to učesávání vykašlat a zkusit to stručně a lapidárně, bylo by to ale hop anebo trop) se to někde najít dá a někde ne. To se ovšem člověk musí na to hledání soustředit, místo hledání důvodů, proč nevolit. Já, jak jsem už mnohokrát psal, preferuji to první.

  33. Starý kocoure: děkuji za zhodnocení elektrokol. Jsou to potvory. Jeden důchodce si převážel kolo na chalupu a v zatáčce omylem místo brzdy zmáčknul plyn. Zlomený krční obratel, už zase žije. Elektromotor má nástup výkonu okamžitý.
    Schumi: představte si rok 1866. Kabinet uzákonní znovuzavedení roboty, protože parohyby jsou drahé a je třeba zájemcům přispívat na jejich nákup 50% kupní ceny. Parohyb si může koupit každý, k němu dotované kamenné uhlí, pokud složí 10.000 zl. v hotovosti, c.k. erár přispěje dalších 10.000. Multiplikačním efektem se zvýší ekonomický potenciál KuK a během 20 let se robota bude moci snížit ze 40 na 45 hodin týdně.

  34. Dobré ráno vespolek,

    Starý kocoure, no paráda. Tedy ti vaši skuteční kocouři. To už vám fakt chybí jen exmplář norské lesní – osobně mi přijde, že tato tři plemena od sebe laik nerozezná, a kdoví, jestli experti 🙂
    Šedivý pruhatý sibiřák mou domácností taky prošel – nějaký blb ho co kotě vyhodil a dotoulalo se k nám – ale nakonec ho adoptovala kamarádka do domácí péče, u nás na zahradě by dominoval veškerému kočičstvu v okolí a bála jsem se, že ho někdo čajzne. Noví majitelé si ho tak oblíbili, že o něm kamarádčin manžel napsal knížku pro děti 🙂
    https://www.dobre-knihy.cz/pohadky-kocoura-kosticky-218497.html

    A jinak ano, taky preferuji kocourky, kupodivu se u nás drží více než micinky, které mají tendenci daleko více žárlit na eventuální nové příchozí (jsme trochu průchoďák pro občasné nalezence).

  35. Dobré zas ráno… 2 maYda (9.5.2019 | 16.29) – „Jenže zrovna tak jiní jsou přesvědčení, že v našem zájmu je, abychom byli členem většího svazku a na prosazování národní identity nelpí, protože se obávají nacionalismu.“
    Ano, jsou… Říká se jim kolaboranti… Obvykle při jakékoli změně okamžitě otočej na čtyráku a začnou prosazovat pravej opak, než předtím…

  36. 2 Schumi – „Hrajem si na pravidla a deska přeskočí,
    přeskočí,
    přeskočí,
    přeskočí…

  39. MaYdo, na jedné straně píšeš o českých občanech (občanech České republiky), na druhé straně o Němcích, přičemž je otázka zda Němcem rozumíš občana Spolkové republiky Neměcko a nebo Němce ve smyslu Volksdeutsche. V tom je rozdíl. Nutno srovnávat na stejné úrovni. Být občanem České republiky není totéž jako byt Čechem. Pak je třeba se zabývat tím, co znamená být Čechem, a jaká je vnitřní diferenciace češství. Tak jako například němectví. Do jaké míry je národ etnický, do jaké míry politický, jak se toto a v jaké míře prolíná, jaké a jak významné jsou hranice oddělující jeden národ od druhého. V čem se blízko a vzdáleně sousedící národy liší, co mají společného. Na čem lze zakládat jejich mírovou a vzájemně prospěšnou koexistenci.

  41. Dobré ráno,

    “ Pak je třeba se zabývat tím, co znamená být Čechem, a jaká je vnitřní diferenciace češství. Tak jako například němectví. Do jaké míry je národ etnický, do jaké míry politický, jak se toto a v jaké míře prolíná, jaké a jak významné jsou hranice oddělující jeden národ od druhého. V čem se blízko a vzdáleně sousedící národy liší, co mají společného. “

    Hm, a nestačilo by, kdybychom se místo toho zabývání sebou se prostě k sobě chovali podle pravidla “ co nechceš, aby dělali tobě, sám nikomu nedělej“?

    Konec konců, bez politiků a ideologií, o těch běžných věcech, když se lidi dohodnout musí, tak se vždycky nějak dohodnou. A i když někdy ne, nemá to takové fatální důsledky, jako když se nedohodne jedna půlka Evropy s druhou.

  42. Ad Greta – kdyby se prosadilo snížení volebního věku, měly by děti jako Gréta volební právo.

  43. “ To se ovšem člověk musí na to hledání soustředit, místo hledání důvodů, proč nevolit.“

    Já nehledám důvody, proč nevolit. Já jen nevidím nikoho, kdo by si můj hlas zasloužil a vcelku nulový efekt toho, když jsem volila.

    Krom toho vycházím z faktu, že prvotní zájem každého poslance jsou jeho vlastní zájmy. A v Evropském parlamentu zvlášť, to je exkluzivní záležitost, kam běžný občan nedohlédne.

    Kdysi jsem volila ODS a výsledek? Topolánek podepsal Lisabonskou smlouvu a Nečas zvyšoval daně, nemluvě o tom, že to byl totálně nechopněj ťunťa, kterýmu sundali vládu, protože se nechal odtáhnout na vařený nudli sekretářkou a nechal se nahradit socanama.
    Takhle to prosrat, s prominutím, to je snad horší, než kdyby ty volby prohrál rovnou.

  44. Kocour, jo. Všeobecně souhlasím. Až na to o načasování žádosti o vydání. Ano, asi to nebylo politicky takticky vhodné, ale státní zástupce není od toho aby dělal politiku. Aby se zamýšlel nad tím, jaký postup zvolit aby byl „politicky vhodný“. Má povinnost jednat nezávisle, nekompromisně a včas. Tak jak ukládá zákon, kterým se musí řídit. Ničím jiným. Ovšem, ano, šedivá je teorie, leč zelený strom praxe… V ostatním co se týče „prokurátorů“ se trefuje. Občas nastává zajímavá situace, že policie a státní zástupce se v zápalu hyperaktivity anebo, ač by to být nemělo, v závanu politického větru pustí cestou, ze které je posléze nesnadno sejít, a to čím déle po ní jdou. Po zahájení trestního stíhání je manévrovací prostor úzký. Jeho zastavení může znamenat popření dosavadního vyšetřování od počátku, a odůvoodnněí toho je náročné. V té situaci, v případech na které jsou různé názory je snažší podat obžalobu, aby rozhodl soud. Podle výsledku odvolání a případně dovolání, k vyčerpání všech možností a prostředků a k předvedení důslednosti. Někdy to všechno k zakrytí chyby způsobené na počátku.

    K případu Babiš. Nutno vzít skutek tak jak je popsaný v usnesení, kterým bylo zahájeno trestní stíhání (měl by být popsaný shodně jako v žádosti o vydání, je k dohledání na netu) a porovnat jestli naplňuje všechny znaky označeného trestného činu po stránce objektivní i subjektivní (úmyslu).
    Na okraj, popis skutku v žádosti o vydání se vynačuje zvláštní těžkopádností a šroubovaností. Zajímeví je použití výrazu „účelové“. Z obchodního hlediska je všechno účelové. Jestliže nějakému záměru brání překážka, například nějaký parametr příkladmo uvažovaného žadatele o dostaci, lze ji odstranit změnou parametru. Například tím, že pro účel dotace je vytvořen samostatný subjekt s právní subjektivitou splňující zákonné podmínky. Jestliže tomu zákon nebrání, je to dovoleno jako vše co zákonem není zakázáno. Je to hra na území právním. To, že fakticky, prostřednictvím osobních vztahů založených na důvěře lze takovoý právně samostatný subjekt ovládat, je mimo právní území. Není-li to zákonem výslovně specifikováno a zakázáno, je to dovoleno. A konečně, postup pro splnění podmínek pro obdržení dotace vymysleli najatí odborníci, právníci. Tím se Babiš a ostatní obvinění mohou účinně bránit, nebude-li jim prokázáno, i s ohledem na své postavení a nutné znalosti si protiprávnosti byli vědomi. Tak jak se případ zamotal, je možné, že v případě neudržení původního obvinění bude směrovaný k obvinění z jiného trestného činu, například z únosu.

  45. Někdy po právnících a po justici chceme to, co nechceme jako politici udělat sami. Pokud by kdokoli chtěl odstavit agenta od moci, stačí mu k tomu parlamentní většina. Tu nekomunistické a ne-estébácké strany mají. Proč se nechtějí domluvit a dělají dívadlo na ulici je nad mé chápaní.

  46. Asi jsem přes den přehlédl nějaký odkaz a proto vzbudilo moji pozornost poděkování za recenzi elektrokol. Podíval jsem se na ni na „starém kocourovi“ a musím jen souhlasit.
    Jak autor sám poznamenal, ten blogový článek měl být o elektrokolech, ale byl mnohem širší. V širokém záběru jsem našel mnoho známých a prožitých situací. Za jejich zmínku děkuji zase já.
    Pro ty, kdo netuší – cesty po ČSSR, Favorit ze známosti na druhém konci republiky, dobrovolný odchod z vedoucí funkce, přibírání na váze a další.

  47. „Tu nekomunistické a ne-estébácké strany mají. Proč se nechtějí domluvit a dělají dívadlo na ulici je nad mé chápaní.“

    Protože nikdo už nechce dělat kompromisy ve prospěch společné věci. Tej svobody a properity, chcete-li. je tu plno uskupení, které se potácejí někde na hranici volitelnosti. Než by se spojili a domluvili na dvou či třech jistých kandidátech nebo na pro všechny přijatelném a průchodném řešení nějakého problému, trvají každý na svém v naději, že oni budou tím vítezem, který bere všechno.
    Výsledkem je, že žádná z těch partiček, ideologicky tak čistých a nekompromisních, neprosadí žádného kandidáta a žádné řešení.
    A pak brblají na voliče, že za všechno můžou a že blbě volili.

  50. StK, Izrael je výhledově ve velmi obtížné pozici. V důsledku nevyužití „práva vítěze“ k územnímu zisku v hranicích „Velkého Izraele“. Ve snaze balancovat mezi spravedlností a přežitím se ukázalo, že nakonec dochází k obětování přežití ve prospěch spravedlnosti. Chápu obě strany. Jenže dějiny jsou tvořeny a psány přeživšími. Šance Izraele jako státu na dlouhodobé přežití jsou malé. Obtížně hájitelné území, nedostatečné zdroje, obklopený prakticky nepřáteli, nepříznivý demografický vývoj s rostoucí nežidovskou pátou kolonou. Hrozí, že ve snaze obhájit existenci Izraele, tamní politický vývoj povede k tomu, že tamní Židé učiní něco co nejen proti nim, ale i proti ostatním Židům vyvolá ve světě odpor. Jenže Izrael dlouhodobě může existovat jen jako výlučně čistě židovský stát. Je to buď a nebo. Nic mezi tím. Není řešení spravedlivé pro všechny.

Komentáře nejsou povoleny.