Jak se z člověka stane pejskař,

Publikováno | Autor:

aneb: „ Čím více poznávám lidi, tím více miluji svého psa“ (anglické přísloví)

Westík

 

 Když jsem byla opětovně vyzvána, abych splnila svou úvodníkářskou povinnost vůči tomuto webu, pomyslela jsem si, že to bude snadná práce; dám si skleničku něčeho na povzbuzení, sednu si k počítači a ….myšlenky se honí v hlavě … jedna navodí jistý druh představ a druhá ho zažene… myšlenka za myšlenkou se souká z lůna mozku jako babí léto, které poletuje v klidném vzduchu a zatřpytí se v paprsku představ … a bude to: stačí jen pohybovat prsty po klávesnici ….

Tak to byla má představa .

Docela to šlo, až po ten sed u klávesnice . Avšak místo těch „honících se myšlenek“ o vznešených tématech mne napadaly jen samé blbosti a la :“ kde se znovu objednám na operaci kolena, když zkolabuje zdravotnictví na Vysočině“ nebo „je demokracie vhodnou formou vlády při rovném volební právu“ příp. „jakou máme vlastně demokracii „; no vidíte , samé hlouposti !

Když jsem takto ždímala svůj mozek ve snaze vyplodit nějaké rozumné téma, ozval se ve vedlejší místnosti podezřelý zvuk, který signalizoval, že náš pes Black Jack zase provádí nějakou nepřístojnost. Samozřejmě: zmocnil se mé kabelky, vytáhl peněženku a opatrně (aby ji nepoškodil) tahal z ní pětistovku, aby si ji( jako obvykle) zastrčil do svého košíku pod deku !

A tak mne napadlo, že namísto každodenních jobovek, které si ostatně každý může přečíst na internetu a které po přečtení vedou ke zhoršení nálady na celý den, se svěřím se svými zkušenostmi se psy.

Předpokládám, že všichni víte, že pes je domestikované zvíře už od pradávna, a že je to „nejlepší přítel člověka „.

Já jsem to alespoň věděla už od útlého dětství a proto každý pes, kterého jsem potkala na ulici, byl můj přítel . Nikdy jsem však žádného vlastního psa doma neměla do doby, než si ho vyžebral můj tehdy sedmiletý syn; a tak Black Jack, o kterém byla výše řeč, je už náš třetí pes .

Mohu tedy s jistou hrdostí stanovit obecná pravidla pro výchovu psa, ke kterým jsem se během těch let dopracovala a která jsou tak neměnná jako přírodní úkaz :

1.pes nesmí do domu

2.dobře, pes smí do domu, ale nesmí se otírat o nábytek

3.pes smí jen ke starému nábytku

4.tak dobře, pes smí tedy na pohovku, ale nesmí do postele

6.OK, pes smí do postele, ale jen když se mu to dovolí

7.pes smí do postele, kdy ho to napadne, ale ne pod pokrývku

8.pes smí pod pokrývku pouze tehdy, je-li pozván

9.pes smí spát pod pokrývkou každou noc

10.lidé se musí psa dovolit, chtějí-li s ním pod pokrývku

11. v noci smí být s člověkem pod pokrývkou jen jeden pes

12.dobrá, tak tedy budeme mít dva psy, ale nikdy víc

13.no …. (pokračování od bodu 4.)

Samozřejmě: nepodstatné detaily jsou dány plemenem, které jsme si vybrali a individuálními vlastnostmi těchto našich přátel .

Tak naším prvním psem byl drsnosrstý foxteriér, zvaný Bobík : jeho prvním počinem byl výběr jedné zásuvky v psacím stole mé kanceláře a označkování bot mého šéfa .I ve svém dalším životě se projevoval jako nevšední a zajímavý tvor: jen za první měsíc svého pobytu stačil zlikvidovat mé zvláště oblíbené (a drahé) italské střevíce, rohož a záclony, honit mne kilometry po městě a jeho obzvláštní zálibou bylo válet se v blátě .Avšak specifikem tohoto plemene, tedy i našeho Bobíka, byl „lov“ na kočky. Tedy, ne že by v místě našeho bydliště byl koček nadbytek, ale přesto nějaká ta kočičí „smečka“ by se dala dohromady; jejím vůdcem byl obrovský zrzavý kocour , na jehož skalpu měl Bobík mimořádný zájem. Jednoho dne kráčel zmíněný kocour důstojným krokem kolem našeho domu, což tedy byla ona kýžená příležitost pro Bobíka; vrhnul se statečně vpřed, a oba skončili skryti za popelnicemi; z tohoto úkrytu se záhy ozval zoufalý řev – jakoby vraždili neviňátka .Co se tam dělo, nevím, ale od té doby náš Bobík při jakémkoliv střetu s kočkou hrdinně odvracel oči a předstíral, že kočky neexistují.

Dožil se 14 let, a jistě skončil v psím nebi, kde se oddává oněm požitkům, které tak barvitě vylíčil K.Čapek ve své knize „Dášenka čili život štěněte“.

Dalšího psa jsem si pořídila v době, kdy jsem se chystala na převratnou změnu svého života, tedy ukončení pracovní aktivity a na odchod z rušného života velkého města na venkov, mezi mně naprosto cizí lidi s odlišnou mentalitou a způsobem života. Po důkladném přezkoumání „Velké knihy psů“ jsem si vybrala amerického kokršpaněla. Musím přiznat, že to byl ideální výběr. Můj bíločerný Westglenn z Nového Parku (zvaný Westík) byl mnoho let mým kamarádem a utěšitelem, když jsem se cítila osamělá, společníkem na dlouhých výletech po Vysočině i v Rugby baru v Praze, kde jsme pravidelně každých 14 dní „zakotvili“ po úklidu bytu mého syna. Dokonce stal se tam něco jako VIP : sedával na stoličce u baru, kde pro něj majitel připravil misku s perníčky a šlehačkou, rozdělil se o svačinu s personálem (tedy o svačinu toho personálu), sem tam projevil přízeň nějakému místnímu hostu tím, že se nechal pozvat na večeři .

Stejně tak byl oblíbený v našem novém domicilu a to přesto, že si vzpomněl na své původní lovecké povolání a s oblibou zbavoval místní slepice peří .

Jak šla léta, své lovecké řemeslo postupně opouštěl a stejně vehementně se věnoval kariéře gaučového psa. 

Bohužel, nemoc nechodí jen po lidech, ale i po psech a tak náš Westík ukončil svou životní pouť ve svých 10 létech .Pořád se mně po něm stýská…

Ještě neoschly slzy po Westíkovi v domě smutku a už jsme sháněli nahradníka na jeho místo. A tak máme Black Jacka Bohemia Black Diamond.

Přestože je to stejné psí plemeno, nemohl být snad větší rozdíl mezi Westíkem a Blackem a to nejenom v barvě srstí.

Westík byl po otci stoprocentní Američan, po mateřské lini však Dán jako poleno; postavou něco jako kokří Schwarzenegger, tlapy jako lev, nohy jako slon, hruď jako zápasník sumo, povahou klidný, rozvážný, se smyslem pro humor.

Black je zcela něco jiného: jeho rodokmen lze charakterizovat jako „ každý pes jiná ves“; je to drobný bláznivý rarášek , u něhož nikdy nemůžete předvídat, co zas provede.

Ale je to také začínající hvězda psího showbyznysu. Chovatelce jsme neprozřetelně přislíbili, že splníme její požadavek, totiž že Black je určený přednostně pro výstavy a chov; to jsme si dali ! Poměrně krátce po jeho aklimatizaci u nás na vesnici jsme byli vyzváni, abychom Blacka předvedli na prestižní klubové výstavě . Netušíce nic zlého jsme si zapůjčili přenosku a vypravili se do „jámy lvové“, tedy na výstaviště v Praze. Ocitli jsme se v něčem, co lze stručně charakterizovat jako blázinec spojený s kadeřnickým salónem : tisíce psů (od velikosti vzrostlého telete po psí miniatury ), každý opečováván kartáčem, hřebenem, mašličkami, kondicionéry …. připadali jsme si v tom jako venkovští čoklíci, kteří se omylem ocitli na čajovém dýchánku v lepší společnosti .

No, mohlo to dopadnou i hůře….jestli si člověk zvykne i na šibenici, proč by si pes neměl zvyknout na „světla ramp“?

Dnes už má Black za sebou úspěšné vykročení za titulem „champion“ jako jeho předci, a my doma jsme si zvykli, že pro boty, ponožky, kapesníky a peníze chodíme do jeho košíku ….

A byla nadnesena otázka kamaráda pro Blacka, tedy dalšího psa ….Hospodine, opatruj mne !

„Hele, Blacku, co to tam zase vyvádíš ?! „

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 631 komentářů u „Jak se z člověka stane pejskař,“

  3. Maydo, zámeček je v dobrém stavu, ovšem předválečná úroveň se zlatými rybičkami už to není. Koupil to někdy kolem r. 1995 nějaký podnikatel, co prý zbohatl na rozprodeji majetku SSM, provozoval to řadu let jako penzion s restaurací (pěkná s výdřevou a krbem), ale pak to zrušil, jen tam s početnou rodinou bydlí a asi k němu jezdějí na víkendy jen původní zkamarádění hosté.
    Můžu poslat fotky, pokud mi udáš mail adresu.

  4. martine TT, v noci do dlouha například Vagon, Rock Café a putyky 🙂

    koukám na čt24 = oni z moravce už udělali oficiálně komix 😀

  5. 1403 2 quivis
    — co je prosím vlastně quivis? Pokud to není latinsky. To bych věděl.

  6. Quivis, nevadilo by vám to dát na rajče a sem dát odkaz?

    Abych řekla pravdu, nechci tady po posledních zkušenostech ten mail zveřejňovat,ono to zřejmě některý „rozhořčený čtenáře“ a bojovníky za jedinou pravdu inspiruje k všelijakým darebnostem.

    Zámeček měl evidentně štěstí, v podstatě funguje jako rodinní sídlo, tedy původnímu účelu. Většinou podobné stavby dojedou na to, že se nenajde rozumný využití.

  7. Ptakopysku, netušil jsem , že se zajímáš o archeologii i mimopracovně.
    To je hodně stará vykopávka ! 😀

  9. Díky , quivis.
    Jak jsem vyrozuměla z odkazu, je tam taky zajímavý park s cizokrajnými dřevinami. Je fajn, že ten barák jen opravili a nezmršili.

  10. Tošenovský: …Při hlasování jsem bohužel nemohl novou Junckerovu Evropskou komisi podpořit, a to hned ze tří důvodů. Jednak je tady záležitost programu. Navzdory některým předchozím deklaracím je pan Juncker a jeho kolégium komisařů spíše zárukou pokračování v nastoleném trendu hlubší federalizace EU. Skutečná reforma Unie, po které voláme, bude tedy minimálně na dalších pět let u ledu. Doufám, že jsou všichni, kdo hlasovali po Komisi, tedy členové ČSSD, TOP09, ANO a KDU-ČSL, připraveni převzít odpovědnost za program Junckerovy Komise, který obsahuje například další zdražování elektřiny, harmonizaci daní včetně nové daně z finančních transakcí, kvóty na rozdělování uprchlíků mezi členské státy nebo vznik úřadu evropského prokurátora. Takový program je v přímém rozporu se zájmy České republiky….
    http://tosenovsky.blog.idnes.cz/c/432170/Prosla-ale-mou-podporu-neziskala.html

  12. 1410 Tošenovský.. Ostrava … to je ten, co „demokraticky“ naskočil už do hotové kandidátky ODS pro volby do EU = najednou se objevil na kandidátce na druhém místě, tím odsunul ostatní a k u p o d i v u se stal eurokomisařem..
    čili demokracie podle vedení OSD

  13. … přišly ke svým jaderným pumám i ostatní (státy).

  15. Jj, divano, to je ten padouch.
    Ale jak jste si jistě všimla, nejde tak ani o jeho padoušství, jako o to, co na nás chystá EK 🙂

  16. A mně zase jde mj. i o to, že se krzevá ty Junckeroviny ozval. Více takových padouchů.

  17. Rputi
    jsem ho potkal minulý týden a je furt stejný (slušně vystupuje) akorát mu narostlo panděro 🙂 Bema jsem par dni predem a ten se opticky nezměnil vůbec.
    Ale máte pravdu a je třeba se dívat CO píše. A tam s ním naprosto souhlasím. Je to celé komoušské hnízdo a všichni ti Benditové a Schultzové anebo ten bývalý komouš z Maďarska atd atd, jen bych se opakoval. Ale ta nová komise, tam on zmiňuje Pierra Moskowitze. A to je tedy zatím ne zcela profláklý (kromě Francie) Sttross-Khanův, Jospinův a Hollandův ultraeklhaftník. La Ligue communiste révolutionnaire. Fuj!

  20. 1414 Halladine, jj, jen jsem se upsala.. tehdy jsem hodně láteřila, myslím to bylo 2009

  21. 1415 Rputi, já ten Váš styl prostě nechápu, reagovala jsem na Tošenovského,
    ne na jeho pohled.

  22. No jo, ono je to s tou EU kómis stejný jako s těma volbama a majdanem. Vymění se ksichty a jede se dál kočárem černým podél bílých skal.

  23. divano, to je právě to – reagujete na osobu, nikoli na daný problém.

  24. divano co nechapete ?
    reagovala jste jinak jak je „zadano“ tak jste upozornena.
    budte vlastne rada ze nejste zavrena 😮

  25. Rputi – úplně OT – jak se česky vysloví jméno Xavier? Nebo Xaver?
    Jako „Ks“ anebo spíše jako španělsky anebo více anglicky? Byl jakýsi František Xaver Brixi. Třeba. Mám s tím problém.

  26. TAk ono asi nejde ani tak o Tošenovského pohled, ani o Tošenovského osobně jako o sdělení, že EU jede ve starých kolejích a utahuje opratě.

    MYslím, že jeden z průserů české politiky je to, že se málo připouštělo, že i na tom, co říká, co „ten zlej“ může něco být a na to, co říká „ten hodnej“, se vyplatí si dávat bacha a přemýšlet nad tím.

  29. pasáčku, a co je zadáno?

    Já jen abych nepopudila 😀

    v tomto případě si fakt myslím, že podstatnější je obsah sdělení, než osoba Tošenovského.

    V tej politice to stejně funguje podle hesla „padouch nebo hrdina, vždyť jsme jedna rodina“ a jeden je za osmnáct a druhej bez dvou za dvacet.

  30. Oni mu neřekli, že už je to jinak?
    Porošenkův program nazvaný Strategie 2020 počítá se zastavením ekonomického propadu, vytvářením nových pracovních míst, zlepšením záchranné sociální sítě a podporou podnikání.
    Že už je to strategie 2030 ???
    Že pětiletka je málo?
    Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/parlamentni-volby-na-ukrajine-dk7-/zahranicni.aspx?c=A141026_072459_zahranicni_cen#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=zpravodaj&utm_content=main

  32. Já jim upřímně přeji ať si dobře vyberou, ať ty volby nikdo nezpochybní, ať si složí funkční parlament, ať se jim podaří pracovitá koalice, ať konečně vezmou vládu věcí svých do svých rukou a vůbec ať se jim daří dobře.
    Sleduji tím samozřejmě svůj sobecký zájem. Slibuji si od toho totiž, že už tolik neuslyším Karase, Palatu, tu španělku a vůbec, že si pravdoláska na chvilku před Vánoci a Mikulášem oddechne a stihne koupit dárky.

  34. Skimici,
    on ty volby oficiálně nikdo spochybńovat nebude, ale mezi námi – někomu se kandidovat zakázalo natvrdo, jiní se nemohli ukázat na ulici , protože by dostali po ústech, potažmo by je strčili do popelnice.
    Takže jejich hodnotu vidím skepticky.
    Už v tomhle parlamentu vypínali mikrofon tomu, kdo byl kritický.

  35. Jo na Josefa Pazderku jsem zapomněl. Se mu omlouvám.

  37. Halle – nech toho. Si pamatuji, že po 89 někoho ten nebožtík na tři s Rumlem a Sacherem denunciovali takovým způsobem, že ho málem kleplo. Už si to nepamatuji to jméno. A jak slavné volby to přitom byly!

  38. Myslíš Luxe a Bartončíka – šéfa lidovců, co musel odstoupit, protože byl agent ?
    Ale fakt si nepamatuju, že by tehdy dostal po ústech, a ani komoušům nezakázali kandidovat.

  39. Halle – ta blondýna před pár dny byla hezčí.
    Jinak ale v rozhovoru mě zaujalo (kromě toho jak s přítelem dostali nepřátelského ostřelovače):
    „Jediné, co mě šokovalo, byly hygienické podmínky.“
    To jsem si také vždycky říkal jak to mají horolezci a nebo spíše horolezkyně na těch dlouhých výstupech v krutém větru, ledu a sněhu a praštícím mrazu. Já mám osobní zkušenost, že při minus čtyřiceti se skoro ani nedá u stromu vyčůrat. Bez určitého tréningu to skoro nejde, No a teď všechny ty ostatní věci… jejda .. 🙂

  40. 1438 jo. No nedostali, protože to byla SAMETOVÁ revoluce. Tam to není sametové.

  41. Skiumici,
    tak -40 zatím nezažila. Ale fakt bych ji chtěl vidět, jak střílí tou ráží 12,7 mm.
    To musí kopat jako kůň . I když sniperská puška bude mít nějaký tlumící zařízení a dvojnožku.

  42. skimici, ona to příroda zařídila. Tyhle holky často přestávají menstruovat. Po dobu válčení.
    A jinak se holt smrdí. Jako ve středověku. Když voda neteče….

  43. Bylo mi tvrzeno, že masívní dávka vit. C dokáže menses odsunout. Ale jelikož nemenstruuju, nemůžu potvrdit.

  44. Skimici, byl to Bartončík. Lux jej nahradil na postu předsedy lidovců.

  45. 1423 proboha Rputi, trochu se kroťte, mně jedy nedělají dobře,
    zkoušela jsem se zapojit, ale nejde to..
    a papouškování maYdy je spíš smutné..
    tak se tu zase mějte = konec víkendu

  46. Rputi – to je ožehavé a citlivé téma. Doufám, že po mně nikdo nevyjede.
    Jel jsem tak před 5ti 6ti lety na noc autem domů z Dálného Východu (až od Zlína) a poslouchal jsem Radiožurnál. Měla tam medailonek nějaká holka, co dlouho pobývala u těch ruskejch eskyáků (nějaký kmen co jsem už zapomněl). Nebude takových českých holek moc, takže by se to dalo určitě dohledat. Ta tvrdila, že zápach a hygiena v těchto podmínkách je hlavně věc aklimatizace. Ti eskymáci prý tvrdili, že ona nesmrdí ani po 14ti dnech zatímco nějaké němky co tam vysadili helikoptérou (přímo z vnitrozemí) smrděly už po dvou dnech.
    Normálně bych řekl, že si na to holka prostě zvykla nebo že je to subjektivní, ale ten starej svraštělej eskymák evidentně čuchal k oběma a cítil rozdíl.

  48. (1432) To bych se divil, kdyby si vybrali oddechový čas. Úplně v nejhorším si najdou jiný předmět zájmu.
    (1434) A to až teď, nebo i dřív?

  49. No, ono těch agentů, co povypadali, protože na ně prasklo STb, bylo povícero. Těch estébáku mezi chartistama bylo, že to vypadalo, že byli málem v přesile.

    Na toho Bartončíka akorát bylo nejvíc vidět. Možná taky nejvíc řval, tak ho bylo nejvíc slyšet.

    nejspíš mezi těmi setébáky nebyli jen estébáci, ale i lidi, co se nehodili. Ono v těch hektických dobách se nikdo nějakým prověřováním asi moc nezatěžoval, stačilo, aby někdo řekl, že tenhle byl asi agent a už to jelo.

Komentáře nejsou povoleny.