Jak se z člověka stane pejskař,

Publikováno | Autor:

aneb: „ Čím více poznávám lidi, tím více miluji svého psa“ (anglické přísloví)

Westík

 

 Když jsem byla opětovně vyzvána, abych splnila svou úvodníkářskou povinnost vůči tomuto webu, pomyslela jsem si, že to bude snadná práce; dám si skleničku něčeho na povzbuzení, sednu si k počítači a ….myšlenky se honí v hlavě … jedna navodí jistý druh představ a druhá ho zažene… myšlenka za myšlenkou se souká z lůna mozku jako babí léto, které poletuje v klidném vzduchu a zatřpytí se v paprsku představ … a bude to: stačí jen pohybovat prsty po klávesnici ….

Tak to byla má představa .

Docela to šlo, až po ten sed u klávesnice . Avšak místo těch „honících se myšlenek“ o vznešených tématech mne napadaly jen samé blbosti a la :“ kde se znovu objednám na operaci kolena, když zkolabuje zdravotnictví na Vysočině“ nebo „je demokracie vhodnou formou vlády při rovném volební právu“ příp. „jakou máme vlastně demokracii „; no vidíte , samé hlouposti !

Když jsem takto ždímala svůj mozek ve snaze vyplodit nějaké rozumné téma, ozval se ve vedlejší místnosti podezřelý zvuk, který signalizoval, že náš pes Black Jack zase provádí nějakou nepřístojnost. Samozřejmě: zmocnil se mé kabelky, vytáhl peněženku a opatrně (aby ji nepoškodil) tahal z ní pětistovku, aby si ji( jako obvykle) zastrčil do svého košíku pod deku !

A tak mne napadlo, že namísto každodenních jobovek, které si ostatně každý může přečíst na internetu a které po přečtení vedou ke zhoršení nálady na celý den, se svěřím se svými zkušenostmi se psy.

Předpokládám, že všichni víte, že pes je domestikované zvíře už od pradávna, a že je to „nejlepší přítel člověka „.

Já jsem to alespoň věděla už od útlého dětství a proto každý pes, kterého jsem potkala na ulici, byl můj přítel . Nikdy jsem však žádného vlastního psa doma neměla do doby, než si ho vyžebral můj tehdy sedmiletý syn; a tak Black Jack, o kterém byla výše řeč, je už náš třetí pes .

Mohu tedy s jistou hrdostí stanovit obecná pravidla pro výchovu psa, ke kterým jsem se během těch let dopracovala a která jsou tak neměnná jako přírodní úkaz :

1.pes nesmí do domu

2.dobře, pes smí do domu, ale nesmí se otírat o nábytek

3.pes smí jen ke starému nábytku

4.tak dobře, pes smí tedy na pohovku, ale nesmí do postele

6.OK, pes smí do postele, ale jen když se mu to dovolí

7.pes smí do postele, kdy ho to napadne, ale ne pod pokrývku

8.pes smí pod pokrývku pouze tehdy, je-li pozván

9.pes smí spát pod pokrývkou každou noc

10.lidé se musí psa dovolit, chtějí-li s ním pod pokrývku

11. v noci smí být s člověkem pod pokrývkou jen jeden pes

12.dobrá, tak tedy budeme mít dva psy, ale nikdy víc

13.no …. (pokračování od bodu 4.)

Samozřejmě: nepodstatné detaily jsou dány plemenem, které jsme si vybrali a individuálními vlastnostmi těchto našich přátel .

Tak naším prvním psem byl drsnosrstý foxteriér, zvaný Bobík : jeho prvním počinem byl výběr jedné zásuvky v psacím stole mé kanceláře a označkování bot mého šéfa .I ve svém dalším životě se projevoval jako nevšední a zajímavý tvor: jen za první měsíc svého pobytu stačil zlikvidovat mé zvláště oblíbené (a drahé) italské střevíce, rohož a záclony, honit mne kilometry po městě a jeho obzvláštní zálibou bylo válet se v blátě .Avšak specifikem tohoto plemene, tedy i našeho Bobíka, byl „lov“ na kočky. Tedy, ne že by v místě našeho bydliště byl koček nadbytek, ale přesto nějaká ta kočičí „smečka“ by se dala dohromady; jejím vůdcem byl obrovský zrzavý kocour , na jehož skalpu měl Bobík mimořádný zájem. Jednoho dne kráčel zmíněný kocour důstojným krokem kolem našeho domu, což tedy byla ona kýžená příležitost pro Bobíka; vrhnul se statečně vpřed, a oba skončili skryti za popelnicemi; z tohoto úkrytu se záhy ozval zoufalý řev – jakoby vraždili neviňátka .Co se tam dělo, nevím, ale od té doby náš Bobík při jakémkoliv střetu s kočkou hrdinně odvracel oči a předstíral, že kočky neexistují.

Dožil se 14 let, a jistě skončil v psím nebi, kde se oddává oněm požitkům, které tak barvitě vylíčil K.Čapek ve své knize „Dášenka čili život štěněte“.

Dalšího psa jsem si pořídila v době, kdy jsem se chystala na převratnou změnu svého života, tedy ukončení pracovní aktivity a na odchod z rušného života velkého města na venkov, mezi mně naprosto cizí lidi s odlišnou mentalitou a způsobem života. Po důkladném přezkoumání „Velké knihy psů“ jsem si vybrala amerického kokršpaněla. Musím přiznat, že to byl ideální výběr. Můj bíločerný Westglenn z Nového Parku (zvaný Westík) byl mnoho let mým kamarádem a utěšitelem, když jsem se cítila osamělá, společníkem na dlouhých výletech po Vysočině i v Rugby baru v Praze, kde jsme pravidelně každých 14 dní „zakotvili“ po úklidu bytu mého syna. Dokonce stal se tam něco jako VIP : sedával na stoličce u baru, kde pro něj majitel připravil misku s perníčky a šlehačkou, rozdělil se o svačinu s personálem (tedy o svačinu toho personálu), sem tam projevil přízeň nějakému místnímu hostu tím, že se nechal pozvat na večeři .

Stejně tak byl oblíbený v našem novém domicilu a to přesto, že si vzpomněl na své původní lovecké povolání a s oblibou zbavoval místní slepice peří .

Jak šla léta, své lovecké řemeslo postupně opouštěl a stejně vehementně se věnoval kariéře gaučového psa. 

Bohužel, nemoc nechodí jen po lidech, ale i po psech a tak náš Westík ukončil svou životní pouť ve svých 10 létech .Pořád se mně po něm stýská…

Ještě neoschly slzy po Westíkovi v domě smutku a už jsme sháněli nahradníka na jeho místo. A tak máme Black Jacka Bohemia Black Diamond.

Přestože je to stejné psí plemeno, nemohl být snad větší rozdíl mezi Westíkem a Blackem a to nejenom v barvě srstí.

Westík byl po otci stoprocentní Američan, po mateřské lini však Dán jako poleno; postavou něco jako kokří Schwarzenegger, tlapy jako lev, nohy jako slon, hruď jako zápasník sumo, povahou klidný, rozvážný, se smyslem pro humor.

Black je zcela něco jiného: jeho rodokmen lze charakterizovat jako „ každý pes jiná ves“; je to drobný bláznivý rarášek , u něhož nikdy nemůžete předvídat, co zas provede.

Ale je to také začínající hvězda psího showbyznysu. Chovatelce jsme neprozřetelně přislíbili, že splníme její požadavek, totiž že Black je určený přednostně pro výstavy a chov; to jsme si dali ! Poměrně krátce po jeho aklimatizaci u nás na vesnici jsme byli vyzváni, abychom Blacka předvedli na prestižní klubové výstavě . Netušíce nic zlého jsme si zapůjčili přenosku a vypravili se do „jámy lvové“, tedy na výstaviště v Praze. Ocitli jsme se v něčem, co lze stručně charakterizovat jako blázinec spojený s kadeřnickým salónem : tisíce psů (od velikosti vzrostlého telete po psí miniatury ), každý opečováván kartáčem, hřebenem, mašličkami, kondicionéry …. připadali jsme si v tom jako venkovští čoklíci, kteří se omylem ocitli na čajovém dýchánku v lepší společnosti .

No, mohlo to dopadnou i hůře….jestli si člověk zvykne i na šibenici, proč by si pes neměl zvyknout na „světla ramp“?

Dnes už má Black za sebou úspěšné vykročení za titulem „champion“ jako jeho předci, a my doma jsme si zvykli, že pro boty, ponožky, kapesníky a peníze chodíme do jeho košíku ….

A byla nadnesena otázka kamaráda pro Blacka, tedy dalšího psa ….Hospodine, opatruj mne !

„Hele, Blacku, co to tam zase vyvádíš ?! „

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 631 komentářů u „Jak se z člověka stane pejskař,“

  2. Dušane,
    v té videohře má totiž takový frocínek více než jeden život. A pokud to aplikuje na skutečný život, má smůlu.

  3. a odcházím se zkulturňovat, mějte se tu krásně, dobrý večer 🙂

  4. dvd – nejen to. Střílení lidí je prezentováno jako zábava. Nejsem si jist jestli každý kluk, vystavený těmto hrám od předškolního věku si později dokáže srovnat hru s realitou a chovat se podle toho..

  5. divano, zkulturňování na Praze 1 po 22. hodině? Hospoda?

  7. Ahoj!
    Co furt máte? Já myslím, že od Jen Psaki to byl geniální návrh a že kdyby šli obyvatelé Doněcka a Krymu volit, třeba by se jinm podařilo odvolit ty kyjevské nácky!
    Volby budou svobodné a klidné a pokojné – ukrajinská armáda už je v pohotovosti, připravena ochránit volební místnosti před provokujícími ruskými mužíky, aby se neopakovaly volby pod hlavněmi zbraní, jako na Krymu!

  8. Možná budou i za plentou pro jistotu stát dva ukrajinští vojáci, aby zamezili možnému nátlaku na voliče při vkládání volebního lístku do obálky proplíživším se proruským infiltrátem….

  9. Ad Montessori si vybavim jen :9

    The Amontillado!“ I said.

    „He! he! he! –he! he! he! –yes, the Amontillado. But is it not getting late? Will not they be awaiting us at the palazzo, the Lady Fortunato and the rest? Let us be gone.“

    „Yes,“ I said, „let us be gone.“

    „For the love of God, Montresor!“

    „Yes,“ I said, „for the love of God!“

  10. To si nevybereš, kyjevští „náckové“, nebo doněčtí či krymští „náckové“.
    I tady máme ve volbách možnost volit (ne)pěkné exoty a to zde alespoň nějaká demokratická zkušenost a tradice je. Co potom na té Ukrajině (nebo v Rusku), když tam demokracii se všemi jejími plusy a minusy prakticky nikdo nezažil.

  11. Jeee… Viděl jsem brouka. Teď už můžu usnout. Dobrou.

  12. Dobrý večer,

    tak moje dítě rok na waldorsfskou školu chodilo. Do třetí třídy

    Po půl roce nám řekli, že nezapadl a že ho předají na jejich speciální školu. Začali nám tvrdit, že je téměř nevzdělavatelný a že jakákoliv očekávání z naší strany by ho jen stresovala, že nikdy nedokončí základní školu a že po ukončení školy může pobývat v jejich nějakém zařízení a pracovat v chráněné dílně a abycho s tou budoucností pro jeho dobro smířili.

    Na té speciální dokončil školní rok a potom jsem ho odtamtud – navzdory strašlivému řevu od učitelek až po družinářku – vzali a dali ho na klasickou státní ZŠ.

    Impulsem bylo, když jsme porovnali sešity z druh a třetí třídy a uvědomili si, že psal podstatně lépe na konci druhé třídy že vlastně vůbec ve všem je na tom spíš hůř než líp. Celý proces byl v pdostatě poměrně nechutnou tahanicí se školou, které nešlo o to, najít to nejlepší řešení pro dítě, ale obhájit výukový systém. Nejvíc mně na tom namíchlo, když mi ředitelka, velice povýšená milostivá, zvyklá, že k ní rodiče vděčně vzhlížejí, řekla “ …a vy NÁM ho pak vrátíte za dva měsíce v mnohem horším stavu“. Jako by to bylo jejich dítě a ona mi ho měla milostivě zapůjčit na nějaký experiment.

    Nicméně přes to strašení, jak se dítě zhroutí a nezvládne to, jsme ho z tej waldorfskej školy vzali. No, že by to byla procházka růžovám sadem, to ne. Nakonec většinou ttu historii už znáte, psala jsme tady o tom několikrát.

    Ale chci říct, že děti jsou přirozeně soutěživé. A v té waldorfské škole jsem měla dojem, že to odstranění soutěživosti z výuky vede spíš k tomu, že jediným prostorem, kde si ji mohou vybít je soutěžení o postavení mezi sebou v kolektivu. Vzhledem k výuce, postavené na „spolupráci ve společenství“, koho děti nepřijaly mezi sebe, měly ty děti, které ti ostatní nevzali mezi sebe, podstatně horší podmínky, protože ostatní je často nechávali stranou, nechtěli s nimi spolupracovat a dávali jim najevo, že jsou ve skupině zbyteční. Syn jako dysgrafil, dyskalkulik a „magor“ to docela dostával sežrat.

    Netvrdím, že by to dosáhlo takové intenzity , že by se dalo hovořit o šikaně, ale je pravda, že ze všech škol, kterými jsme prošli, to tam k tomu mělo nejblíž.

    A taky mám dojem, že ten tlak na to, že „máme se všichni rádi“ a to budování sluníčkové atmosféry vedlo jen k tomu, že tenze v kolektivu dětí, které přirozeně vznikají, se vybíjely intrikařením a vztahy ve třídě byly spíš horší, zatím co rodiče a učitelky se tvářili, jak se všichni mají rádi.

    Já myslím, že přehánět s tou soutěživostí se to nemá, ale na druhou stranu, ono to asi taky do jistý míry odvede tu přirozenou soutěživost aspoň do jisté míry do toho správného koryta.

    A dítě které nezapadne v tradiční škole do kolektivu, není vyřazené nebo handicapované ve výuce, prostě v hodině dělá co má a o přestávce si třeba může přelouskat comix a nemusí se povinně kamarádit se spolužáky.

    Ale syn švagrovy přítelkyně na tu speciálku chodil a vyučil se keramikem a někde pracuje. Jetsli v chráněné dílně nebo v normálním zaměstnání nebo třeba i na živnosťák, netuším.

    Já myslím, že ty alternativní způsoby nejsou zavrženíhodné nebo špatné, jen nesedí každýmu. Synovi líp vyhovoval řád běžné základky, protože pro něj byl čitelný a srozumitelná, než svoboda waldorfské školy, kdeto pro něj byl chaos.

    TAky to chce lidi, kteří mají určitý náhled na to, že určité přirozené stranky nelze popřít a je lépe je nějak zpracovávat a učit děti se s tím vypořádat, než si hrát na sluníčkovskou atmosféru a povinně se mít rádi a dělit se o svačiny.

    děti by sem ěly ve škole naučit naopak, že se nemusíme mít všichni rádi, jen spolu musíme nějak vyjít. V životě tomu tak bude.

  13. Hemingway a Gellhornová – šlo to
    Clive to odehrál i za ni…nebyl to ztracený čas

    —–

    Zato teď ten Bond,
    ten blonďatý Bond se šmolkově modrýma očima – toho chlapa vezmu namilost v Casino Royale, bo točil u nás, a Skyfall – a to jenom díky Judy Dench. Zlatý Connery

  14. (1345) Já bych jen brouku podotknul, že pokud někdo zrovna nemá v oblibě Havla, zvlášť Havla poplyšákového, tak ještě nemusí být bolševík.

  15. Zmiňoval jsem senátora Ted Cruze- dovede být výtečně urážlivý „Je pořádná zima. Al Gore nám sliboval, že k tomu nikdy nedojde a je taková zima, že jsem dokonce viděl Demakrata s rukama ve vlastních kapsách.“

  16. Modrokabátníci vedou 3:2 po druhé třetinš. Gól do šatny byl výrazný bonus.

    Zítra zápas Falcons – Lions už ve 14:30. Jak milé posunutí času…

  18. 1364 AK ale brouk prece nepsal ze kazdy kdo nema rad havla je bolsevnik. tedy alespon ja to tak cetl.
    i kdyz ani ty vlastne nepises ze brouk psal 😀

  21. Dobrí ráno,

    rputi, osobnosti se nudí a Klaus v politice jim vysloveně chybí.

    A Marvanová se Sommerovou by mohly dostat absťák, už dlouho žádnou petici nepodepsaly.

  22. maYdo, mně to spojení „Známé Osobnosti“ dost připomíná takové to: „Á … známá firma!“
    Asi tak nějak 🙂

  23. no jo, rputi, ptydepe 😀

    Ale zajímalo by mně jen tak čistě ze zvědavosti, jetsli Klaus měl být původně tím předsedou rady a pan ministr srazil podpatky a lavíruje nebo jestli byl opravdu jen včele přípravného výboru a blbě to napúsal nějakej novinářskej osel.
    Řekla bych, že to je je fifty – fifty.

    Jdu radši spočítat klouzky na zahradě.

  24. Dobré ráno!
    Pepo,viz 1336, Martin TT.
    označení “bolševik” mi zahrnuje, v kontextu, ty, co mají vždycky pravdu a poslední slovo.

    a tím je to jasné! 😉

  25. no breto chtel jsi mit posledni slovo ?
    klidne ho mit muzes to je tva vec ja jen psal AK ze u brouka nectu ze kazdy kdo nema rad navla je bolsevik – ale ja vim ja ctu asi spatne

  26. (1373) a neměl být členem přípravného výboru nebo Rady pro vzdělávání náhodou syn Václava Klause ,který se shodou okolností také jmenuje Václav Klaus ? Pokud vím, ten se věnuje vzdělávání , dokonce o tom publikuje ….
    Novináři anebo ty petiční slepice si to mohli splést …… 😕

  27. maYdo,
    já si myslím, že Klaus byl jmenován kvůli horšícímu se novinářskému stavu Ondřeje Neffa. Poslední dobou ve svých úvodnících není tak úderný a je takový nějaký posmutnělý. Předpokládá se, že jmenováním Václava II. dojde ke zvýšení krevního tlaku a následnému prokysličení ganglií a jeho úvodníky NP se rozvyjí jak čemeřice nachová.

  28. Vy se tady vykecáváte a přitom Rusko už je na hranicích NATO! Je to zpráva z důvěryhodného zdroje, od náčeníka ozbrojených sil USA. Jako bych už slyšel dunění ruských tanků. Měl jsem strašlivý sen jak nakládají Staromětský orloj….
    Tlučte na poplach!

  29. Ptakopysku, jak vyje čemeřice nachová? 🙂

    klouzků je na zahradě cca 47. Ne všechy budou k použití, ale i tak jich bude dost. V lese to prý na nějaké orgie houbařské vášně už není, ale podle zavařených skleniček, kterí stihl brácha včera, než jsme dojeli, soudím, že na procházku s nějakým drobným úlovkem pro radost to ještě bude.

    Cestou z hor jsme nakoupili v nějakém superhyper květiny, svíčky a vše potřebné na výrobu věnců, čekají nás příjemný tři dny, věnované dušičkovým tradicím, podzimní přírodě a kuchaření.

    JAko první bod programu jdu vykrájet dýni a odpoledne zkusím dýňový koláč, úplně jiný, než ten americký.

  30. 1373 maYdo
    .. Zdravim na vas vikendovy maYdan. Proc jenom prepocitat? Uz se ti klouzci nedaji jist? Vazne.
    1378 Schumi
    … Byls poslednich 24 hodin hibernovan a nebos nemel pristup na Sumavaka?

  31. maYdo, no jako Neff, když píše o Klausovi a ještě je při tom na mrtvici! 😀

  32. 1343, je to prosté. Jeden gosudar vzal a dal, jiný vzal a dal zpátky . Nad tím prvním se nikdo nepohoršuje. Protože do krámu se hodí to druhé.

  33. Skimici, samozřejmě, že u toho spočítání nezůstanu. Seberu je podle potřeby, až budu potřebovat čerstvý houby.

    a tady není žádný majdan ani maYdan. 🙂
    Tam se bojuje za Nesprávnější Pravdu a kazdej jen tu svou má za jedinou. já radši ty dýně a houby a vzpomínámí na předky u hořích kamen.

    Mimochodem, docela zajímavý téma.:

    http://stratil.blog.idnes.cz/c/432405/Jak-ho-jiz-neznate.html

    Jak se vám to líbí?

  34. Jsem zahlédl na idnesu článeček, že USA a GB vyklízejí pozice v Afghánistánu. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na film Král Artuš s heroickým Clivem Owenem, placatou Keirou Knihtley a roztomilým diblíkem Stellanem Skarsgårdem v hlavních rolích.
    By mě zajímalo, jestli někdy v budoucnu, na troskách musulmanské civilizace se vyvine něco podobného té naší civilizaci a bude v té době žít velmi slabý režisér, který natočí film o závěrečné bitvě o Camp Bastion, o opuštění Afgánské provincie legiemi poté, co jim slabošský císař Obama vzkáže, aby se postarali sami a aby nespoléhali na pomoc Ameriky.
    Dějiny se opakují v kruhu 🙁

  35. maYdo,
    jsem si dovolil takový literární žertík 😀
    Jsemť dobře naladěn, neboť po třech týdnech jsem konečně mohl spát do kdy jsem chtěl. Vstával jsem v půl jedenácté a pak jsem se ještě půl hodiny válel v posteli a četl jsem si. Heč!

  38. 2 ptakopysk ad 1377 – jak jsem si tak našel tu čemeřici nachovou, tak tu, kdyby si strčil do prdele, tak by vyl jak Neff…

  40. ptakopysku, to byl umělecký záměr. Cokoli většího by z těch kočičích kšírů moc čouhalo!

  42. 1380 skimici, nejsem vyhraněný závislák, nám i jiné závislosti, například záchvaty audiofilie jsou náročné.

  43. Pro maYdu – schier měl kromě domu na Staroměstském náměstí ještě zámeček v obci Glasert – dnes Trávník:
    Vila, nazývaná Zámeček, byla vybudovaná obchodním radou Fr. Schierem v r. 1914 s výraznou věží a krásnou zahradou i s bazénem. Majitel byl velkoobchodník s vínem a v Praze mu patřil dům v Pařížské ulici na pravém rohu do Staroměstského náměstí. Majitel údajně utekl před druhou světovou válkou do USA. Po r. 1948 budova sloužila jako ubytovna zaměstnanců a učňů pro cvikovskou továrnu Adast. Zahrada byla v té době ještě udržovaná, včetně záhonů růží a dalších kytiček. V provozu byl i bazén na koupání a malý bazének před budovou, kde stříkal vodotrysk a plavaly červené rybky. Ke konci osmdesátých let Zámeček patřil okresu Nový Bor a měl z něj být vytvořen rehabilitační ústav. Byl renovován, zřizovaly se tam vany, sprchy, masážní stoly, ale tento záměr nebyl nikdy dotažen do konce. Zahrada značně zpustla. Pak byl Zámeček privatizován a několik let sloužil jako penzion s restaurací.

  44. Rputi,
    jo, já chápu, že angažování Keiry bylo nevyhnutelné. Ony by u dámy těchto rozměrů: http://jdem.cz/bqxhe9 nastaly i jisté technické potíže. Hrdinka, i přes ručičky jako hůlčičky, byla piktský lukostřelec a při neopatrné střelbě by na nepřítele mohl letět nejenom šíp…

  45. 1389 Ptakopysku. Proste devce do nepohody. Predstav si, jedes na chalupu, cestou koupis novou rouru do kamen, kousek si pujcis a heftnes to na zahradku. Az to upevnis, vyberes do klobouku penize od hloucku slintalu, nalozis a jedes 🙂

  46. 1295 PeSi, zajisté je logičtější, nicméně podle autorizovaných vykladačů zákona je nesprávný, neboť nutno vykládat nejen podle doslovného znění příslušné, věty, odstavce či paragrafu, ale podle zařazení do příslušné kapitoly, podle vzájemných souvislostí a systematiky právní normy a s přihlédnutím k ustanovením obecné části právní normy. Proto matfyzák s tím sice naprosto logickým,ale jinak nesprávným výkladem, ukazující „tady, tady v té větě je psáno….“ pohoří.

  47. Dodatek….a v souvislosti s ostattními a nadřazenými právními normami, samozřejmě.

  48. 1394 musi to byt tezka rehole, nosit porad ekvivalent asi puldruhyho kyble uhli.

  49. skimici,
    ber to tak, že stejně jako u uhlíře se jedná o pracovní pomůcku, bez které by si dotyčná nevydělala ani na skývu. S jediným rozdílem – na rozdíl od uhlíře dotyčná pomůcku odloží až na konci kariéry a ne hnedky po šichtě. Ale tento handicap je zase zakalkulován do ceny práce a tím je handicap vyrovnán.

  50. quivis, díky za doplnění. nevíte, co je se zámečkem dnes?
    V pohraničí je spousta takových zámečků a obávám se že dost chátrají.

Komentáře nejsou povoleny.