Když jsou ty dušičky…

Publikováno | Autor:

MaYda

Mám ráda Dušičky.  A ráda se procházím po hřbitovech.

Dušičky byly u nás, na vesnici poměrně daleko od Prahy, obdobím společenského života – obvykle přijel strýc s rodinou a navštěvovali nás různí příbuzní, kteří přijížděli na hroby.  Takže jsme se mohli těšit na alotria s bratranci a dobroty, servírované návštěvám, novinky, co se v rodině děje, výpravu na hřbitov, osvětlený svíčkami a pochopitelně i strašidelnou atmosféru té roční doby.

O Halloweenu a jeho tradicích jsme neměli ani potuchy, ale když jsme našli nějakou tu řepu, která spadla z valníku, tak jsme ji samozřejmě vydlabali, vyřezali na ni obličej, uvnitř rozsvítili svíčku a položili ji u cesty, aby se kolemjdoucí lekli. Vyšším levelem této zábavy bylo vystrčení svítící řepy sousedům do okna a potom rychlý útěk i s řepou.

Moje babička k tomu měla  zásobu vtipných historek, kterak podobné a ještě větší rošťárny tropili za mlada různí velevážení občané a opory vesnické komunity, v níž jsme vyrůstali.

Navíc to byla předzvěst Mikuláše, adventu a vánoc.

Později  jsem se zabydlela v Praze kousek od hřbitova, kdy jsou pochováni moji prarodiče.  Když se narodil synek, byl hřbitov ideálním místem pro vycházku s kočárkem. Klid, ticho, žádný dopravní ruch.  A náhrobky se zajímavými nápisy, které člověka sváděly k úvahám, kdo asi byli ti, kdo jsou pod nimi pohřbení a jaké spletité historie se skrývají za údaji tak prostými jako datum narození a úmrtí.  Když děti odrostly kočárku, patřil samozřejmě k naším podzimním prázdninám výjezd na chalupu na chvojí a rodinná sešlost, výroba věnců,  vycházka a zapálení svící jak na tamním hrobě, tak na tom pražském.  A potom doma horký čaj, nějaká ta dobrá buchta a vzpomínky na ty, kterým jsme tu svíci zapalovali. 

Když jsem se pár dní před Dušičkami ocitla v malém lázeňském městě a objevila starý hřbitov,  tak jsem ho samozřejmě nemohla vynechat. Konec konců, každý hřbitov je součástí historie města nebo vesnice.

U vstupu na informační tabuli byl seznam významných rodáků na hřbitově pohřbených a u každého napsáno,  kdo byli,  čím byli významní a co městu přinesli.

Někdo, kdo je zvyklý na „osobnosti“, předkládané medii v dnešní době, by patrně byl poněkud překvapen. Nebo by mohl usoudit, že to městečko se žádnými skutečně významnými osobnostmi nemůže pochlubit. Žádný umělec, žádná celebrita, žádný ministr či státník, ale „učitel a kronikář“, „stavitel a podnikatel“, „učitel a historik města“, „truhlářský mistr a legionář“,  taky  „obuvník a mecenáš města“ nebo rodina kamnářů a mlynář, který se vedle mletí věnoval i hudbě, přičinil se o založení místního orchestru, skládal písně a byl popraven nacisty.

Zástupci obyčejných profesí a řemesel a vesměs se kromě svého povolání věnovali vedení Sokola, práci v různých spolcích, regionální historii či vedení kroniky. Pán, skromně označený jako „lesník a turista“ zasvětil okolním lesům a péči o ně celý svůj život a zasloužil se o vybudování turistických stezek v okolí města.

Ti lidí neměli touhu pohnout historií nebo strhnut davy. Nebyli tím, čemu se dnes říká  „velké osobnosti“, neměli potřebu ani důvod se jimi stát. Taky nevolali po takových osobnostech, nepotřebovali je k tomu, aby dělali to, co dělali, nečekali, že přijde nějaký spasitel, tatíček, který všechno vyřeší mávnutím proutku. Nebyli nijak známí mimo svoje městečku, svou obec. Nekonali žádné velké činy, jen maličkosti, které bylo třeba dělat. Z hlediska dnešních „osobností“ to zajisté byli lidičkové poněkud provinční, v novinách se o nich nepsalo, sociální sítě tehdy nebyly.

Nejspíš neplánovali, že změní svět k lepšímu, ale tím, jak žili, ho změnili aspoň malý kousek a to je víc, než dokázali všichni ti mudrlanti, filosofující o špatnosti světa a moralisti, kázající o úpadku lidstva a společnosti.

O hřbitov dnes pečuje Spolek přátel regionu, který se postaral za pomoci dobrovolníků i o restaurování poškozených hrobů. O nějaké podpoře z evropské unie nic.  Asi není potřeba. Spolek přátel nejspíš neplánuje nějaké velkorysé projekty, dělá drobné věci, které jsou taky potřeba a na které stačí vlastní ruce, síly a prostředky.

Významné osobnosti na místním hřbitově nežily nadarmo a zůstal tu po nich kus dobře odvedené práce.  O kom z těch, kdo se dnes považují za elitu a poučují ostatní, jak mají žít, to další generace řekne?

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 257 komentářů u „Když jsou ty dušičky…“

  1. PeSi,
    díky, dám na to pomalé pečení, na tom se nedá moc zkazit 🙂

    Každopádně…. jak se v průběhu dnešního dne ukázalo, kolega senior není zpátky v ČB, ale ve vzorně zařízeném pokoji u svého syna a snachy. V důchoďáku byl jen na pár dní, neboť mezitím provedena rekonstrukce onoho pokoje – nechali přivézt polohovací postel (není už pohyblivý) a další nezbytnosti, a dnes komunikoval s kolegy přes Skype za vydatné asistence své snachy (syn pracuje přes týden v Germánii) … takže noční telefonát byl mimo, bohužel už v některých chvílích přestává rozlišovat, co je realita a co ne. No, kdo ví, jak na tom jednou budeme my….

  2. ježíšmarjá co to je za blbost, danit práci z domova???
    Jak se vůbc daní „práce“? Daní se to, co se vydělá.
    Platím daň z příjmu a zaměsnavatelé odvody podle toho, kolik se vydělá a ne, kde se to vydělá.

    To jako že bude každej vykazovat, kterou korunu vydělal prací z domova a kvůli které se odebral na svoje pracovitě????

    A zbyde pro samý vykazování vůbec ještě nějakej čas na práci?

    My jsme dnes byli invetarizovat okna na zámku v jednom pošumavském městečku – neměla by na to taky být nějaká extra sazba? Práce z domu to přece není a na pracovišti jsme taky nebyli. A ještě další zdanění na cestu tam a zpátky v autě? To nepracujeme, jen se přesouváme.

    • Na cestování je extra hodinová sazba. Tedy aspoň byla. Říkalo se tomu „prdelné“.
      Proboha, co by ti cifršpioni dělali, kdyby se lidi chovali normálně!

      To by snad museli opravdu začít pracovat!
      T.j. dělat něco užitečného.

  3. 2 Foundry – no nevím… Pokud jsem kdy jedl kachnu v Asii, byly ty prsa dokřupava vypečený, nikoli polosyrový uvnitř… Stejně tak u nás v čínských restauracích. V jedné mé oblíbené – teď však zavřené – dělají kachnu po S’čchuansku a ta nemá chybu…

  4. PeSi, jo, ale musí bejt tak akorát, aby nebyly suchý. Těch cca 15 minut ze strany kůže a 10 minut z opačné je vyzkoušenejch, maso je propečený a šťavnatý.

  5. už jsem to tu psal, husí prsa na kůži nařezat, nasolit, nakmínovat. Položit do pekáče a tři hodiny na 90 stupňů. Pak podlejt, přidat nakrájená jablka na plátky, podlít dobrým vínem a další tři hodiny. Poté odklopit a cca půl hodinky dodělat kůžičku při vyšší teplotě.
    Co se na to dá pokazit? římský hrnec nemám, ale tam je dost páry a teplota je rozhodující.

  6. No, já tím svým pomalým způsobem to maso vlastně konfituju… Ve vlastní šťávě a tuku… A vyhovuje mi to, lidi si to chválej, tak to tak asi budu dělat i dále…
    Jednou mě kamarád pozval na minutkový kachní prsa – že prej fantastický… No, tak jsem mu to pochválil, poděkoval, ale sám bych si tu žvejkačku nikdy dobrovolně nedal… Vyloženě se to lepilo na zuby… To je tak schválně?

  7. Ještě poznámku. Pokud píšu o husích prsou, tak tím myslím celá prsa na kosti. Když se prsa odkostí a zůstanou jen ty dva špalky, tak je postup jinačí. Tam se začíná opečením strany s nařezanou kůží, pak zatáhnutím kolem dokola a pak doděláním v troubě. To je podstatně kratší, ale ke klasické pomalu pečené huse to má daleko.

  8. Já celou dobu píšu pochopitelně o vykostěném masu. Mimochodem, už jsem ty koronáčový šílenosti nemoh vydržet a zajel jsem si vedle do pivovaru pro soudek. Není nad točený pivo 🙂

  9. JJ, husa je husa, ale my připravujeme na Sv.Martina svatomartinskou kachnu. Pečenou v celku, od osmi do třinácti hodin, podle našeho rozvrhu. Jak stehna, tak i prsa jsou skvělá, propečená, kde mají být křupavá. Dva dny si užíváme pečeně, třetí den je rizoto. 🙂 Asi jsme barbaři, ale nám to tak chutná a vyhovuje. Navíc když první den je Sv. Martina, což znamená pečená kachní stehna, kysané zelí a bosňáky (nebo jinak řečeno chlupaté či černé bramborové knedle) a to je náš rituál. A možná se ty rituály stanou základem zachování naší starodávné kultury. 🙂

    • Ano. U nás se tato tradice nedržela, já s ní začínám… 🙂 Asi bych taky pekla kachnu, ale že se tu probíraly husí pečínky a v Kauflandu na mne jukla chlazená německé provenience (vedle těch vodňanských kahniček), tak jsem po nich sáhla. A rodina mlsně probrousila kolem, tak to asi bude schváleno 🙂 Plánuji k tomu červené zelí se strohaným jablkem a bramborové knedlíky, klasické. Nebo se k huse více hodí bilé zelí a houskové knedlíky ? To je dilema 😀

      • Zelí i knedlíky oboje, to je moje volba.
        Husí prsa byla minulou neděli, tenhle weekend budou nohy.
        A švára mi přenechal kus jelení kýty, weekend vypadá docela nadějně (kila, zanechaná ve FN Motol, se rychle navrátí tam, kde by raději být neměla 😛 ).

  10. Nebo myslíte, že když tu budeme všichni hloubat nad tím, jak je ten režim hroznej a zkurvenej a totalitní a předhánět se v tom, kdo s ním je více nespokojen, tak tím změníme politický režim? (442) — Ale kdepak, maYdo, dobře víte, že nic takového jsem nenapsal.

    Zde by se snad nabízelo porovnat si dnešní situaci s normalizací např. v roce 1980: Tehdy jsem mezi svými cca 600 kolegy a řadou známých neznal více než tři lidi, kteří by socialismus nepokládadli za principiálně vadný. Ti tři, možná zejména ten zdaleka nejvzdělanější z nich, asi občas hloubali a trošičku pochybovali. Pro všechny ostatní to samozřejmě dávno byla hotová věc. Nadávat na režim, to ano, čas od času, leckdy i pravidelně; ale aby nad ním hloubali, tím se prosím nezdržoval nikdo. Že je režim zkurvený, bylo jasné všem. (Možná by jim to bylo méně jasné bez invaze 1968 a následné okupace, jenže tudy se ovšem historie neubírala.) Maximálně se někdy někdo zamýšlel nad speciálními absurditami režimu a vychutnával si je; ale podstata byla křišťálově jasná, o té přemýšlet nepotřeboval.

    — — —

    Ten režim přece dělají nějací konkrétní lidé. Co s nimi? (442.1) — Předpokládám, StK, že máte na mysli ryze hypotetickou situaci, v níž bychom k tomu náhodou měli puvoár. V takovém případě by asi šlo vyjít ze zkušeností denacifikace a Norimberského procesu, positivních i negativních. Positivní rozhodně bylo nepřipustit výmluvu na dřívější zákony, rozkazy a případnou imunitu; jinak by celý proces nutně byla fraška. A negativní zkušenost je, že se během denacifikace někam záhadně ztratilo 8 000 000+ členů NSDAP. Za všechno mohl Hitler, a ten vlastně opravdový Němec ani nebyl. (Takže Protektorát sice byl považován za nulitní od samého počátku, ale kupříkladu němečtí soudci byli posuzováni, jako kdyby byli soudili dle platných zákonů; já bych je byl, v duchu svého principu ilegality, stíhal pro vraždy, omezování osobní svobody, příp. velezradu atd. atd.)

    — — —

    Zdá se, že Rakousko má 3i plné zuby. (436) — Ve volné, avšak dle mého názoru zřetelné souvislosti bych si též dovolil upozornit na jemné, avšak celkem patrné posuny rétoriky např. zde: https://www.expres.cz/zpravy/teroristicky-utok-nice-avignon-kardinal-dominik-duka.A201112_124905_dx-zpravy_stes Přitom se mi vždy zdálo, že Duka má politický čich o dost vytříbenější než průměrný český vrcholový politik…

    • „Pro všechny ostatní to samozřejmě dávno byla hotová věc. Nadávat na režim, to ano, čas od času, leckdy i pravidelně; ale aby nad ním hloubali, tím se prosím nezdržoval nikdo. “

      To si myslíte Vy, Zpátečníku. Ale do hlav jim nevidíte, je to jen vaše dedukce a ta může být od reality na hony vzdálená.
      Konce konců, nebylo za totality moc radno vykláda kde komu na potkání, co se mi honí v hlavě.

      Problém, zda k huse lokše nebo bramborové knedlíky jeví se mi podstatně zajímavější.

    • Positivní rozhodně bylo nepřipustit výmluvu na dřívější zákony, rozkazy a případnou imunitu; jinak by celý proces nutně byla fraška.
      Jistě a bude to fraška, Zpátečníku!

      Jenže připustit retroaktivitu? Pro tento jeden případ? Nebo navždy? Minulé činy budeme vždy soudit dnešnímu zákony?
      Tohle je nesmysl. Orwell jak vyšitý.
      To je vlastně status BLM, které požaduje hodnotit činy 100-200 let staré z dnešního pohledu. Pokud takto uvažujete, tak se nedivte tomu kácení soch. Tam i tu. Smiřte se s tím. [;>))

  11. 2 Foundry – vykostěné… No tak to je něco jiného… To pak píšeme každý o něčem jiném…

  12. 2 Matzurka – k huse se nejlépe hodí lokše, neboli bramborové placky, pečené nasucho a po upečení maštěné tím husím sádlem. Nastrouhat uvařené brambory, trocha hrubý mouky, vajíčko, sůl – a je to…

  13. Jinak jsem koukal, že v receptech je hladká mouka – já dávám zásadně hrubou, mám rát ty placky trochu dokřupava…

    • Nebo strouhanka místo mouky nebo rozdrcené bramborové lupínky. To pak krásně křoupe. Budu zkoušet v horkovzdušném friťáku.

  14. Ten režim přece dělají nějací konkrétní lidé. Co s nimi? (442.1)
    Co s lidmi je poměrně snadné, nazrají-li k tomu poměry. Od defenestrace až k humánnějším formám eliminace. Systém napravit či změnit je pracnější. Viz třeba EU …

    • Systém bez lidí ale neexistuje. Tedy pokud nemluvíme o strojích nebo AI nýbrž o společenském systému.
      Jinak: nejsou lidi, není systém. To už věděl i Stalin. [;>))
      Нет человека – нет проблема

        • No ale o to jde! Potřebuji-li změnit systém, musím nahradit/vyměnit lidi. Kolik z nich je otázka, jen hlavy nestačí – viz britský seriél „Ano, pane ministře.“ Teprve noví lidé (většina nových) mohou zplodit nový systém.

          Mimo jiné – o to se právě pokoušejí progresivisté všeho druhu. Jaký bude ten nový systém těžko predikovat. Nejspíš takový, jací budou ti noví lidé.

          Jenže z dějinné praxe: Většina z těch kteří chtějí podíl na moci nechce ve skutečnosti měnit systém, ale pouze se zařadit do starého systému.

  15. Nu, jde o to, jak a jací lidé onen systém vytvářejí. Jsou fabriky, které prosperují a jiné, které krachují. Podle toho, kdo je řídí.

    • No o tom tu mluvím (píši).
      Ale není žádná fabrika, úřad, ústav neb stát bez systému.
      A ten systém – to jsou lidé. Mohou být zákony, předpisy, zvyklosti ale pořád to jsou lidi, ti klteří něco založili a ti, kteří v něčem pokračují. Dobře nebo špatně – ale to už je otázka úhlu pohledu.

      Bez lidí existuje jenom příroda, fauna. flóra, vesmír, mikrosvět.
      Ale o to zřejmě Zpátečníkovi nešlo, myslím.
      [;>))

  16. “ Protektorát sice byl považován za nulitní od samého počátku, ale kupříkladu němečtí soudci byli posuzováni, jako kdyby byli soudili dle platných zákonů; já bych je byl, v duchu svého principu ilegality, stíhal pro vraždy, omezování osobní svobody, příp. velezradu atd. atd.“, rika nahore Zpatecnik.

    To bylo sest let. Co vsak ctyricet let komunisticke diktatury potom? Vrazda nebyla vrazdou? Omezovani osobni svobody bylo necim jinym nez za Hitlera? Velezrada byla prominuta, protoze ji prejmenovali na Zvaci dopis?

    Kdyz jsem, jasajici bigos videl, jak z letadla, na ktere jsme ve Washingtonu my, uprdlici, tolik a tolik cekali, vysel za naseho jasotu Havel, ale hned za nim Calfa, nasledovany Diensbierem, spadla mne sanice. Kdyz jsem se pak docetl, ze chlap, ktery dal Horakove spagat nebyl ani souzen, sklopil jsem usi.

    • To je přesně o tom jevu. který jsem naznačil nahoře. Hodně z těch, kteří přicházejí s novým názorem vlastně ani nechtěj nic měnit, chtějí jen nějaké teplé místečko v systému. Druhý, neméně častý způsob jak změnit názor je ten, že systém onoho novátora vlastně přinutí se přizpůsobit. Krásně je to to zpodobněno v britských TV seriálech „Ano, pane ministře!“ a „Ano, pane premiére!“

      Před několika desítkami let jsem to málem zažil na vlastní kůži když jsem přišel jako „mladý a nadějný“ do rádia. „Ano, máš pravdu hochu, ale tady se to vžýdycky dělalo takhle…“ Skončilo to tak, že jsem záhy odešel.

      Jediné, co mě po letech potěšílo bylo, že některé organizační nápady se v rádiu realizovaly. Už beze mě – někdo ten nápad vytáhl z koše a realizoval, neb jim došlo, že byl dobrý. Totéž jsem zažil v našem Ústavu – věci, které jsem nedotáhl někdo oprášil a jako vlastní nápad reeaizoval. Ale nebudu přece říkat – tohle jsem navrhoval už před deseti lety….

      Nepotřebuji si načechrávat peříčka – ti starší si pamatuijí a k čemu by mi to bylo. Hlavně že to funguje. Oni ti mladší si přijdou s vlastními způsoby.
      Tedy doufám, zatím nic moc, jenom „bordel“ v systému a „dodržování právních norem“, které ovšem přichází zvenku.
      Ať si udělají vlastní „novátory“ a „revolucionáře“…

      • Odměnou je i jen dobrý pocit z popostrčení k lepšímu. V tom případě bývá lepší být jen popostrkovačem, než napřed být upálen a po nějakém čase kanonizován.

  17. trockisty tu teď máme dokonce v kongresu. Jsou to ovšem jiní zaprodanci než jak nám Lva Bronštejna předváděly učebnic marximu, nicméně jsou stejně zákeřní a ničiví.

  18. Tak mne napadlo, když se začalo mluvit o převýchově radikálních muslimů v Evropě, jestli to nebude totéž jako již odsouzená převýchova Ujgurů v Číně.

  19. Dobrý den dámy a pánové,
    přisadím si svoji troškou do diskuse o systému (k vaření nemohu udělat „přípodotek), neboť žel neumím vařit, ale s potěšení čtu zasvěcené komentáře).
    Systém je soustava prvků (které mají konkrétní vlastnosti) a vztahů (které mají konkrétní vlastnosti, což dohromady určuje charakter systému. Prvky systému jsou tři: půda, kapitál, práce. V obchodní korporaci mají podobu materiálu (půda), strojů (kapitál) a zaměstnanců (práce). Vztahy jsou obvykle technologické (postupy), konstrukční, energetické, informační a finanční. Tohle je v zásadě banální informace, protože systém (stejně jako proces nebo činnost) je nástroj (metoda, cesta, způsob). Není cílem (žádoucím koncovým stavem, kterého má být dosaženo). Obvykle se tyhle dvě kategorie (cíl a nástroj) lidé pletou, což vede k zatemnění debaty. Kdysi tady proběhla debata na téma: „cesta může být cíl“. Nemůže. Respektive může, ale potom bude dotyčný celoživotně bloumat na cestách bez cíle.

    • Modrej, neumíš vařit, protože nepotřebuješ vařit. Není to priorita. V případě nezbytnosti bys vaření zvládnul na velmi obstojné úrovni.

    • Modrej. Oč je horší bloumání na cestách bez cíle, jen pro bloumání samé, než na závěr celoživotní honby za cílem zjistit, že je to jen přelud anebo před tlamou zavěšená hlávka je jen návnada aby osel dobře táhnul?

      Ostatně, konečný cíl cesty je pro všechny stejný, třebaže cesty k němu vedou různé.

  20. Omlouvám se za delší nepřítomnost, ale během US voleb jsem ignoroval veškerá média, řezal stromy a štípal špalky. Navíc tu nemám ani rádio, ani TV a internet funguje pouze u souseda. Na husu jsem se nechal raději pozvat, takže než se dopeče, mohu datlovat.
    Nějak to s mým vařením jde z kopce. Právě jsem dodělal dýňovou buchtu. Na chuť je celkem dobrá. Bohužel jsem nějak nepřemýšlel, a hned jsem ji chtěl vyklopit z formy. Prostě v tom okamžiku bez inteligence. Kůrka mi zůstala ve formě a vnitřek vypadl na prkýnko. Ach jo.

  21. Husa s červeným zelím, jabkem a lokšema byla výtečná. V restauraci opodál jsem ji vlastníma rukama vyzvedl a s ní domů přiběhl.

  22. Volení klání v dosavadní světové mocnosti dočasně skončilo, činnost žracího klubu byla obnovena…

    Aktuálně bojuju s covidovou pneumatikou. Protože chuť jsem neztratil, hodně papal až se rozpapal. Je to boj.

    Objednal nový gramec. Protože technického limitu daného konstrukcí bylo dosaženo. Jenže jak to bývá, hned ráno, když jsem ze sebe tlačil včerejší krmi, dostal nápad na jednoduchou úpravu. Povedla. Jenže nový gramec už je na cestě….

    • No vida.
      Někdo zase dostane nejlepší nápady v zahradě když pozoruje padající jablko.

      • Kdyby mu z gramofonovníku na hlavu spadl gramofon, už by nic nevymyslel.

    • 8 kg zanechaných v Motole se pomalu vrací. 🙁

  24. http://blog.aktualne.cz/blogy/petra-bielinova.php?itemid=38198

    (…) VÝZNAMOVĚ a OPAKOVANĚ měnil výpovědi svědků a obžalovaných a některé věty si ZCELA VYMÝŠLEL. Nešlo rozhodně o nějaké překlepy či chyby z nepozornosti, ale o úmyslné dopisování celých vět, které nezazněly. A právě na tyto jím pozměněné výpovědi svědků či obžalovaných se pak odkazoval v odsuzujícím rozsudku a odůvodňoval tak jejich vinu.

    Srv. https://neviditelnypes.lidovky.cz/politika/justice-slovenske-zemetreseni.A201112_225200_p_politika_wag

  25. Rouškaři jako vítači migrantů
    Klaus si myslí, že takzvané rouškaře je možné definovat pomocí „celé řady dalších významných charakteristik“ podle „soubojů“ v dalších oblastech. „Rouškaři jsou samozřejmě lidi, kteří jsou vítači migrantů, rouškaři jsou lidi, kteří si přejí posilu Evropské unie a rychlé přijetí eura, já bych viděl řadu takových doplňujících charakteristik,“ řekl. „Rouškaření“ podle něj něco říká o sebevědomí člověka, jeho politickém světonázoru či o hodnocení světa.

    Je neuvěřitelné, nakolik může člověk ztratit roumný úsudek. Ochrana vlastního a cizího zdraví něco říká o vztahu k mígrantům? Nebo o sebevědomí?

    A tohle jsem volil. Panebože…

    • Myslím, že Klaus je už jaksi za zenitem.
      Lidově a nekorektně řečeno, stárne a blbne. Bude mu osmdesát, má už v svém věku nárok….

      Ostatně sociální inteligence nebyla nikdy jeho silnou stránkou. Měl jiné silné stránky.

      • Je to neradostné a navrhuji v tom tématu nepokračovat.

  26. Dobré odpoledne. Ad pan Klaus: stane se. chtěl bych být v jeho věku tak čilý. Díky své neviditelnosti se nejvýše dočkám zdvořilého kývání. Nedělal jsem to jinak.
    Ad boj se systémem: nedat nažrat.

    • přiznám se, že moc o tom nevím. Kdo byli „hvězdáři“?

      • Čechoslováci, vesměs veteráni bojů ve Španělsku, komouši, nebo jejich příznivci. Do napadení SSSR Třetí říší nechtěli bojovat a tropili bordel, s kecy o „imperialistické válceů, kapitalistické válce“ a podobně. Někde na uniformě, už nepamatuji kde, nosili rudou hvězdu, odtud „hvězdáři“.

        • No, napadlo mně to, když mezi nimi byl zmíněn Vlado Klementis….

        • v životopise geberála Svobody se uvádí, že to byli členové KSČ ve Svobodově armádě.
          Než napadli Němci SSSR tak žádná naše armáda s uniformama nebyla.

  28. A dobrý podvečer přeju a hlásím, že houby nadále rostou. Nedonesla jsem z lesa sice nějaký závratný úlovek, ale na polovinu listopadu fakt úspěch.

  29. Kdepak houby,
    u husí prsíčka dopadla na výbornou 🙂 Teda, manžela popadla mlsná, a nakonec dojel i pro dvě husí čtvrtky s přílohami do retaurace k okénku – takže jsme nakonec měli dvoje zelí i dvoje knedlíky. Všechno moc dobré, akorát že ta čtvrtka byla spíš stehno, takže příště asi koupím husu z farmy a upeču celou doma.
    Ale velice mi chutnaly karlovarské knedlíky, tak budu muset pohledat recept, jak to spáchat doma 🙂 A přemýšlím, zda by se vypečené sádlo nedalo použít k pečení kuřete „a la husa“… jestli to v tom nechat konfitovat… A za chvíli budu vytahovat z trouby tvarožník se švestkami, neboť když mlsná, tak nejsme troškaři 🙂

    Františku, na tu dýňovou bábovku s utrženou kůrkou bych asi rozetřela tmavou čokoládu, tedy polevu z ní připravenou. Tím nahradíš tu tvrdší vrstvu a hořká čokoláda to určitě nepokazí.

    • Dalo. Nekonfitovat. Klasicky upéct. Možno s trochou anglické, a s kořením „na divoko“. Trošku Nového, trošku Jalovce, bobkový list. K tomu červené zelí, knedlík, brambor

  31. 2 František ad 470 – no, tak trochu chemoprénu a po vychladnutí slepit… Hosté se budou olizovat nad nevšední příchutí…

  32. >> PeS
    Zrovna dnes jsem nejlepší ze všech manželek říkal, že bys měl sepsat nějakou tu PeSovu kuchařku. Ovšem ten chemoprénový recept… Néééééé!!!!

  33. 2 dvd – no jo, ale problém je v tom, že já tam ty surovosti přihazuju odhadem, skoro nic přesně odměřenýho… Takže každýho napadne Werich a jeho „přiměřeně, přiměřeně…“

  34. Tak to dělávala i moje milovaná prateta, dej jí Pánbu (byla věřící katolička) lehké spočinutí 🙂
    „Teto, tak já si zapíšu ten recept na svítky, jo ?“
    „Tak jo, děvenko… vezmeš hrst mouky…“
    „Kolik ?“
    „No hrst, možná víc…“
    „Tak o kolik vic ?“
    „No žďobánek…“
    Prostě sáhla na mouku, dala hrst, a podle konzistence, a zjevně i siločar, teploty, tlaku a rosného bodu věděla, jestli žďobánek přidat nebo ne… mouka promnula mezi prsty; imho uměla detekovat množství lepku a kdovíčeho lépe než nějaký digitální laserový superměřák.
    I na krupičnou kaši jsme u její plotny stávali frontu, a že nás tehdy při rodinné sešlosti bylo (můj táta, její synovec, byl z pěti dětí, které pomáhala vychovávat). A kočindy mohly vylízat zbytky z kastrolu, které už nikdo nedokázal vyškrábat lžící 🙂

  35. Popis přesně stejné situace u nás. Tchyně byla absolventka rodinné školy v Brně, ale recepty sice měla napsané, ale nikdy se na ně nedívala.
    Začala něco dělat v hrnci a přisypávala, když to bylo husté, tak přilila, když to bylo řídké, tak přisypala. A vždycky jí to vyšlo – občas dvojnásobné množství, než zamýšlela, ale my to vždycky sežrali.

  36. O jídle z jiného úhlu.
    Mazaný chlápek. Přímo vyčůraný.
    Jenže kolem takových akcí bývá více nakažených. Takže je to na druhé straně tak trochu bezohlednost. Od těch účastníků, právě ti to roznesou po příbuzenstvu. Hospodskému jde jen a jen o prachy. Neobdivuji ho.

    Kromě sobectví účastníků to ukazuje na fakt, že žádný režim (systém) není schopen vydat takové zákazy nebo zákony, aby se nedaly „občůrat“.
    Když už to nějak ošéfují, kreativní snaživci (jde o prachy!) vymyslí něco jiného. A jakýkoliv úřad zase bude jako obvykle bojovat minulé bitvy. Navíc – máme (prý) tudlenctu „demokracii“, vše musí být podle zákona a tak je vlastně ten systém zkurvený (c)Zpátečník právě tou demokracií.

    Kdyby tohle měl řešit diktátor, tak by hospodského prostě nechal zavřít nebo zastřelit a měl by to nanejvýš za půl hodinky. A – není člověk, není problém.

  37. Ach jo. Už čtyři hodiny tu sedím a snažím se vypotit příspěvek do našeho vesnického čtvrtletního Zpravodaje. Můžete mi poradit, co mám napsat na cca 20 řádků na téma: Náš spolek v současné době. Napadá mne jediné: Opakovat na celý požadovaný rozsah : Korona, korona,korona, korona…..O tom, že jsme museli všechny plánované a částečně i zajištěné akce z důvodu korony rušit, jsem psala už v minulém čísle.

    • Něco jako:
      V době koronavirové s omezením vycházek sedí lidé doma a více se věnují televizi. Rozhlas – kromě poslechu zpráv Radiožurnálu přes den – je opomíjen. U mladých ovšem vedou internetové hry (které si pouštějí i do chytrých telefonů), naše chalupářky zase intenzivně sledují televizní seriály a prožívají dramata v ordinaci nebo na ulici či sledují známé hlasité tváře. Chalupáři srkají láhvové a vzpomínají na hospodská posezení.

  38. Sociální sítě společnost zkrátka rozkládají. „Ať si říká, kdo chce, co chce, na sociálních sítích, ale algoritmy by neměly doporučovat ty příspěvky, o kterých vědí, že jsou virální. A ty jsou nejvíc nebezpečné,“ dodal Vrabel, jenž předpokládá, že se společnost přibližuje k regulaci sociálních sítí.
    ===
    Měl by se zregulovat algoritmus, který vám doporučuje určité zprávy. Aby zkrátka ten uživatel nedostával jenom ty zprávy, u kterých si algoritmus myslí, že je prostě bude sledovat. Tam jde o to, že lidé mají tendenci se raději utvrzovat ve svých názorech než vyslyšet názory nějaké jiné,“ podotkl datový analytik Vrabel.
    Ten člověk mě vyloženě potěšill. Vypsal to, co já cítím už pár let. Já bych k tomu přidal bulvární média – což jsou vzhledem k potřebě prodávat reklamu snad v Kotlince skoro všechny.

  39. Dano, pokud ještě si napojena – 20 řádků na téma Náš spolek v současné době – to je strašně jednoduché. Taky jsem tím prošel. Hlavně – neposereme se. Přece to nevzdáme. Korona byl, je a bude. Když nám zakážou se sejít, tak se budeme kontaktovat přes všechny možné sítě. Je to třeba Skype nebo další (kterým nechci dělat reklamu) nebo jen E-maily nebo SMS.
    Věř mi, že vím, o ;čem píšu. Představ si spolek, kde je několik starších (než my dva) žen. Přece to nevzdají, do hrobu je daleko a pořád se dá něco dělat. Jsou v kontaktu, učí se elektronické konverzaci a možnému osobnímu kontaktu. Proto ti doporučuji do tvých 20 řádek napsat něco povzbudivého a motivačního k pohybu, zájmům a učení se něčeho nového. Probatum est.

  40. 1 kuřecí stehno na osobu
    0,5 – 1 kg kg dobrého kysaného zelí
    1 cibule
    sůl, kmín
    část kmínu může být drcená
    olej, nebo lépe husí sádlo – máme-li

    V pekáči zpěníme na tuku nakrájenou cibuli do skelna. Přidáme překrájené zcezené zelí, kmín a velmi lehce kure_na_zeli podusíme. Zelí potom rozložíme v pekáči do vrstvy asi 3 – 5 cm. Odstrkáme od stěn pekáče, kde se nejrychleji připéká. Pak poklademe osolenými a hodně pokmínovanými kuřecími stehny. Nejraději peču rozdělená na vrchní a spodní část, dobře se rovnají do pekáče a lépe potom na talíři jí. Nejprve pečeme vnitřní stranou nahoru, potom otočíme. Potíráme mašlovačkou husím sádlem a dopečeme do zlatova. Podle potřeby lehce podléváme, nejlépe kuřecím vývarem. Pečeme ve středně vyhřáté troubě. Ač se to nezdá, výbornou přílohou jsou opečené brambory. Věřte, že chuť vás překvapí !!

    • Jinak řečeno, kuře na zelí. Jednoduché, výborné. Děkuju za připomínku že zelí od sten by se nepřipekávalo.

  42. Dobré ráno. StK: regulátor sociálních sítí už máme. Jmenuje se hlava. Ta, kterou nosíme na krku. Pokud ona nefunguje, sociální sítě jsou ten nejmenší problém.

    • Hlava – není digitální záležitost, ano/ne, 1/0, ale ryze analogová, spojitá. Hlava existuje, ale nakolik je funkční je otázka. A každá hlava se zabývat řešením, zda ten nebo onen si myslí to nebo ono. (Případně jaké kalhotky (a zda vůbec) nosí ta nebo ona celebrita.) To všechno je filtr – ale i jeho používání otravuje, unavuje. Nemůžu číst delší dobu komentáře, kde se diskutéři vzájemně posílají do …džu. (100*0 > osel=0)
      Taky záleží na vzdělání, ať už formálním nebo přirozeným (zkušenosti, „selský rozum“). Myslím že Vrobel naráží na výrok jednoho docela chytrého nacisty, že „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.“ Ostatně co jiného je tzv. Owertovovo okno. A ještě něco: Není v silách normálního čklověka si ověřovat prameny zpráv. Pravdivost nabo aspoň pravděpodobnost. Odkazy často končí v kruhu.
      ===
      Čímž ovšem ani náhodou nevolám po jakékoliv cenzuře. Jenom po tom, aby byla všeobecná možnost pochybovat – tedy aby mě strejda (Google) nesměroval tam, kam chce on, ale aby vyhledávání bylo naprosto nezávislé na „politickém přesvědčení“ toho vyhledávacího algoritmu.
      Aby jiný algoritmus tupě nevymazával „zakázaná slova“ nebo obrázky. Případně „trestně“ nezablokovával účty*.
      (Jednou mi takový prudérní algoritmus zablokoval přístup na Kovanicův blog Moby Dick. Po delší vzrušené diskuzi s provozovatelem blokace, (byl to Čech) jsem se dozvěděl, že to není jen Bílá velryba podle Melvilla, ale velikánský pohlavní úd, který prý vyhledávají ženy chtivé digitálního vzrušení. No – člověk se pořád učí. No ale kurňa!, co je mi po tom?
      Ale musím mu přiznat, že během několika minut tu blokaci odstranil.)

      Tím chci říct, že hlava nestačí. Ani nadprůměrně chytrá.
      A tím se diskuzní prostor značně zužuje – hodně lidí do některých „bublin“ vůbec nevstoupí, protože je hned místní „hlídači pravdy“ pošlou „omývat si přirození vlažnou vodou“ v domnění, že jsou nesmírně vtipní a vzdělaní = viděli Postřižiny.

      */ Myslím že i ta nejsoučasnější AI není schopna rozlišit pravdu, polopravdu a lež. Natož promyšlenou manipulaci. Písemnou nebo obrazovou, poslední dobou i video. (Zvukových manipulací je málo.) Na odhalení zvukových, obrazových a video podvodů nějaké prostředky jsou, ale vyžaduji odbornou obsluhu. Lidskou!
      A lze sice definovat, že někdo něco dělal s obrazem nebo zvukem,
      ale kontext této zprávy, zasazení do reality … Těžko Anežko!

  44. To je potěšující.
    A co se týče sociálních sítí a hlavy, je to tak. Jako ve všem. Jen na hlavě záleží.

  45. Dobré dopolední vespolek,

    hlavsone, jojo, ten recept znám. Ale nám právě zbylo zelí už hotové, tak jsem si říkala, že jen dopeču nějaký kus masa k tomu 🙂

  46. Kuchařské předpisy: když se nejlepší ze všech manželek ptala své tchýně kolik čeho patří do nějakého pokrmu, zněla odpověď: „To už uvidíš.“

  47. Dobré dopoledne,

    já jsem měla husičku na martina a teď se v troubě peče vepřové koleno. Bude s chlupačkama a naším kysaným zelím. Včera byla degustace a zelí bylo shledáno vynikajícím a vhodným ke konzumaci.

  48. Mně pan Klaus mluví z duše. Já bych asi ještě trochu v rámci mých mizivych zkušeností přitvrdil.

    • A jak bys přitvrdil, Františku? Že bys ty nevěřící s nesprávnými politickými názory, které se projevují tím, že dotyční nosí roušku, rovnou popravoval?

      V tomhle byl Klaus úplně mimo už v dobách, kdy levicovost odvozoval od toho, jestli někdo nosí v letním vedru v ruce flašku s vodou.

      • A připomínám na to přitvrzení Annu proletářku: „A my vás taky, paní!“

        • Taky by šlo „Klaus akbar“. Ale to by asi nevydejchali ti opravdoví vítači, protože Klaus je jméno židovského původu, dokonce má v Praze synagogu a muslimů by se to mohlo dotknout.

    • No, víš, Františku, já to prosím beru tak, že Klaus čas od času má určité úlety. (Kupříkladu mezitím dávno již zapomenutý názor, že Turecko by mělo být přijato do EU… Ani jako taktický trik se mi to tehdy nezdálo příliš domyšlené.) To ale nic nemění na tom, že v Čechách nevidím nikoho, kdo by se s ním mohl aspoň vzdáleně srovnávat.

      Za další, jedna věc jsou roušky, druhá všechno pozavírat. Poměr výnosů k nákladům může být značně odlišný.

      • Jistě. Záležím to na reálných datech a ale hlavně na schopnosti srovnávat ty mrtvé dědky a babky s properujiícími hospodami, fitcentry atd.
        Na to musí mít člověk tu správnou povahu. [;>))

        Klausové u mě skončili oba a to jsem Trikolóře poslal nějaké prachy. Budu to mít při volbách těžké.

      • Souhlas. Ale i o některých jeho uletech se vyplatí trochu přemýšlet. Maydo, beru, že my dva se v názorech míjíme hodně a občas i drasticky. V tom je krása demokracie…..

      • Díval jsem se na celé + další podobná videa a musím konstatovat, že to začíná být dost podobné černo-bílé občanské válce. Zatím jenom pěsti, transparenty a boxery, ale může být hůř. Vzhledem k tomu, že je to z několika nezávislých kamer, hodně materiálu, stejná scéna z různých úhlů, transparenty tak o falzum se na 99% nejedná. A hlavně – bylo málo času na falšování.

        Jinak jsem konstatoval, že ti „antitrumpovci“ , hlavně ti barevní jsou pěkní zákeřníci – nejčastěji útočili zezadu.

        O hysterii davu raději nemluvit a nedumat, udělalo by to ze mě rasistu raz dva.

Komentáře nejsou povoleny.