Psal mi Aerokarel, že mu na webu zmizely komentáře a to i starší. Já je ovšem vidím. Zatím?
Tak nevím zda všechny, nebo jen některé a hlavně se chci zeptat, jestli to máte někdo také tak.
Že na FB mizí nejen komentáře, ale i mlíkař a Kocour už se bohužel stává zvykem. Cenzura jak vyšitá, asi z Jihoafrické republiky či z Berlína na upozornění českých udavačů. Prý “elfů“.
Tak se mrkněte i zpět, do minulých příspěvků, protože to bych tu nerad měl
!!!
PS.
Sem tam může nějaký příspěvek spadnout do spamu a při jeho čištění (mám jich tak 20 denně) něco přehlédnu a smáznu.Ale to se neuveřejní vůbec.
Starý kocour (20.8.2019 | 11.55)
…. a ad
“Dnes je to tak, že se platí předem a hlavně – kvalita (a popularita, užitečnost) díla není v žádném vztahu k jeho ceně. Umělecká svoboda, víme?”
Jenom vypatlanej idiot nebo státní úředník přistoupí na takové podmínky.
“Dumal jsem taky o tom, co by na tu svoji karikaturu řekla Věra sama, kdyby neumřela. Tuším, že by se drsně zasmála a hodila to za hlavu.”
No a právě proto by se přetavení do zvonu hodilo. Byl by k užitku a krásně by zněl. A mohl by se jmenovat Věra.
Dobrý den. Ošetřující lékař mi diagnostikoval R1b1a2. Dá se to léčit? Jsem dostatečně proevropský?
Ad umění: příliš papalášů, málo mecenášů. Množství papalášů umíme ovlivnit. Chceme?
Nickname, tak to seš v řiti spolu s ostatníma kavkazanama.
Pokora je pitomost pocházející z náboženství, především z křesťanství.
Být pokorný… Je to mem určený k ovládání lidí.
Skromnost, neokázalost, velkomyslnost, to je něco jiného.
Ale pokora, to je ohnutý hřbet, otlačená kolena, žmoulaná čepice, psí pohled zdola…
“Nasrat!” pravil Don Juan a nakopl Komtura do prdele.
To mi připomíná etický kodex. To je aktuální úřednicko korporátní móda. Mít etický kodex.
Výživné čtení. Inu přišel befehl shora, tak se něco nažblemstalo, vytisklo, každý podepíše. Odškrtnuto. Jako by mi ještě v uších znělo “Tak přísaháme!” Já tak asi třikrát když ČSLA potřebovala stafáž. No a kde to všechno je…
Tak se pročítám tím elaborátem, a …že úcta k zákonům. To mě zaujalo. Kterak se taková úcta má projevovat? Dodržování, to chápu, jenže to je dáno zákonem samotným, navíc úřední povinností, a tak nějak rozumem, když zákon je rozumný, třebaže tohle poslední už je diskutábl. Ale úcta? To si každý má zrobit oltář vyzdobený aktuálními ikonami koryfejů právní vědy a praxe, postavených na soklech ze zákonodárných bichlí a nálezů nejvyššího a ústavního soudu, které bude pravidelně obměňovat podle aktuálního kázání? Před ním v dýmu z již neplatné judikatury bude provádět nějaká nepohodlná tělesná cvičení doprovázená mumláním předepsaných manter?
Nebo protikorupční program. Nebrat úplatky. No to snad je kažrému jasné, že ne. Že je to trestné. Tedy když se na to přijde… A že je to trestáno. Třebaže, bohužel ne prací v kamenolomu.
Tohle kdyby fungovalo, jako že nefunguje, stačilo by každému nechat podepsat, že bude dodržovat zákony. A pak zrušit policii a justici a celý ten cirkus. Protože by nebyl zapotřebí.
Jenže takhle to nefunguje. Třebaže podle představy některých by mělo. Nakonec to bude pokračovat tím, že každý hospodský bud epodepisovat lejstro, že nebude trávit zákazníky… přes mobilní aplikaci posílající do sluchátka “Nádech, výdech, nádech výdech….” Až kde to skončí….
Schumi,
tedy pokoru bych u tebe fakt neočekával. Myslím, že ji chápu trochu jinak než by popisovala tvoje definice.
Ono se to promítá všude, nejen v politice. Jako projev všeobecné sdílené kultury, která na základě zkušeností dává pravidla pro přežití.
Na nářek například “Jak můžeme mít tak blbou vládu !?!” je jediná odpověď.
Takovou jaká je naše kultura. Je jejím odrazem, nutným projevem.
Proto je marné očekávání, že zítra, pozítří….se něco změní, že jen stačí zvolit toho správného z výběru…. Který, jak jinak, je podmíněn kulturou.
“Ale pokora, to je ohnutý hřbet, otlačená kolena, žmoulaná čepice, psí pohled zdola…”
To není pokora. To je servilita.
Martine, tak nějak zjev, co si tím představuješ. Já to mám asociováno s otlačenými koleny, bušením hlavou o zem, plazením se v prachu, všemožnými sebeomezováními, sebetrápením a sebepoškozováním, se všemi těmi memy, jejímž účelem je udržet člověka přiraženého k zemi.
Pokora není vrozená. Je to kulturní imprinting určený k ovládání člověka člověkem. Není jako láska, soucit….
Například když se dívám na hvězdnou oblohu, mám lecjaké pocity, pěkné. Chápavé, uvědomující si všechno kam až v myšlenkách dosáhnu. Ale že bych například padl na zadel z Betelgeuse, a že je to fakt hvězda macek, tak to ne.
“To si každý má zrobit oltář vyzdobený aktuálními ikonami koryfejů právní vědy a praxe, postavených na soklech ze zákonodárných bichlí a nálezů nejvyššího a ústavního soudu, které bude pravidelně obměňovat podle aktuálního kázání? ”
to není úcta, to jsou rituální projevy kultu.
MaYdo, ne servilita (slouhovatost), to není. Třebaže s pokorou může jít ruku v ruce.
Když ne to, pak co je pokora?
Když ne rituální projevy, pak co? Co znamená uctívat?
Úcta není uctívání. Úcta je, když si někoho vážím. S uctíváním to má pramálo společného. Aspoň v mém případě, protože lidí, kteří vyžadují uctívání, si obvykle moc nevážím, ono není proč.
Pokora není ponižování. Je to nepovyšování.
A respekt k tomu, že jsou věci, které mně přesahují. Nebo přijetí nevyhnutelného.
Není třeba proto klečet na kolenou ani žmoulat čepici.
Ale pamatuju, že jsme měli v práci kdysi dva, kteří věřili v marxismus a ti přesně takhle argumentovali, Že pokora je špatná a že je to ponižující žmoulání čepice a tak…. 😀
Schumi,
nejsem specialista na definice, ale pokora (kromě jiného) je skromnost a uvědomění si vlastních nedostatků. Nepleť do toho vlezdoprdelismus nebo servilitu. Rozhodně to není “asociováno s otlačenými koleny, bušením hlavou o zem, plazením se v prachu, všemožnými sebeomezováními, sebetrápením a sebepoškozováním”.
A ještě důležitou připomínku – sebevědomí a přesvědčení o vlastních schopnostech a možnostech není v rozporu s pokorným vnímáním těch okolo. Skutečný Mistr světa není “mistr světa amoleta”, jak trochu jinými slovy řekl trochu shora Starý kocour (15:19).
Vážím si někoho, obdivuju ho, mám ho za vzor, uvědomuju si vlastní nedostatky… Ano, tomu rozumím. Jenže to mi nevysvětluje co je to ta pokora, pokorné vnímání….
Asi se nedobereme.
Indická sonda zkusí přistát na Měsíci
Kde Indové už mohli být, nebýt Britských kolonizátorů….
V džungli. 😛
TAk ono už to slovo “sebevědomí ” by potřebovalo rehabilitovat.
sebevědomí – to znamená, co vím o sobě. Vědomí vlastních nedostatků by k tomu mělo patřit. Sebevědomý člověk ví, kam až může zajít a kam už ne, zní hranice.
Mělo by to obnášet nebrat sebe za blbce, nebrat za blbce ty druhé a bát si vědom svých slabin.
Ale setkávám se s tím, že je to vnímáno hodně jako něco negativního. JAko přehnané vědomí o vlastních schopnostech a přesvědčení o vlastní genialitě a označení, že je někdo sebevědomý znamená namachrovanýho blbce.
Tam, kde je problém s chápáním slova “sebevědomí” pak je problém s chápáním slova “pokora”, protože to jsou dvě strany jedné mince.
Pokora by například byla, kdyby ten umělec, co uplácal tu bronzovou sochu Špinarový, přiznal, že halt se ctitelům Špinarový netrefil do vkusu a paní Věře do podoby, místo toho, aby plácal něco o záměrně kontroverzním pojetí a blbcích, co jeho Umění nechápou.
Věci, které mě přesahují… Třeba kandelábr?
Přijetí nevyhnutelného? Nevyhnutelné je nevyhnutelné. Co záleží na přijetí či nepřijetí….
Zase jsem u výkladu slov.
Cítím to, čemu já říkám pokora, když čučím do nebe plného hvězd a uvědomuji si nicotnost naší galaxie, naší Slunečné soustavy, nicotnost Země, nicotnost lidstva, nicotnost mě samého. Nicotnost těch 4 + 4 miliard let, kdy bude existovat naše Slunce.
Já používám takový přízemnější obraz – tvrdím, že každý by měl vědět, jak je velký a to nejen ve fyzickém slova smyslu, ale i co to odborné zdatnosti, intelektu, společenské významnosti atd. A čas od času, nejlépe častěji, si svoji velikost uvědomovat.
Pokud trváte na jednoslovném výrazu, tak je to skromnost.
Í když ta se mi váže spíše k rozumnému využívání jakýchkoliv zdrojů – nehamounit,.
MaYdo, ano, je to zmatení jazyků. Novořeč. Slova, slova, slova.
Znát své hranice…Co když člověk zkusí kousek za ně? Co když to vyjde? Co když je o kousek posune? Protože kdo zná své hranice? Jsou to jeho hranice, nebo jsou mu vymezeny? Výchovou, kulturou, implantovanými memy…. Na tom základě jeho představami o sobě samém.
Každý má hranice relativní, ve kterých se většinou pohybuje, a hranice absolutní, za které se i při vynaložení veškerého úsilí neposune. Mezi tím je nějaký prostor.
StK, tak nějak to cítím. Směsice pocitů.
Hm, pokora… Snad nemusím – a nemám ani v úmyslu – jít zrovna ke stejnojmennému Wolkerovu dílku. Spíše jsem si, jistě nejméně po 20 letech, opět vzpomněl na krásnou povídku Pán ze San Franciska…
Člověk (znalý těch melancholicky ruských z pozdější emigrace) by možná ani neřekl, že ji napsal Bunin. Tahle je ruská taky, velmi ruská, jenže úplně jinak.
Velice pekne, Martine!
“And that’s the way it is!” zakoncoval vecerni zpravy svym kazatelskym tonem kdekdym jeste dneska obdivovany Walter Crontike.
Tento kdysi vyborny reporter si behem sve kariery zvykl na komplimenty za sve reportovani. Bylo az bolestive ho denne videt, jak se jeho pokora vytraci a on, stary clovek, se meni v kazatele vlastni pravdy, o ktere ani na okamzik nepochybuje. Svym dennim rozsevanim sve uslechtile pravdy nam, mene schopnym, blahosklonne nabizel nahlednout do sve duse. Jaksi mne z jeho kazani pripadalo, ze vsichni mame stat nebo klecet pred televizi, zmoulajice v rukou radiovku, ci placatou bekovku. . .
Nebyl sam. Za padesat roku jsem tu videl starnout a pokrtit se na spasitele uz par podobnych, kdy se pokora a zdrave sebevedomi zmenilo v aroganci. Je to smutny pohled, kdyz je nekdo dobry, vynikajici v tom ci tomhle, ale vlastni zbujene ego a uspech z nej na stari udelaji kaspara.
Pokora.
Kdyz uz jsem u toho Krontajkova:”A tak to vsecko je!”, nabizi se tu citat Ayn Rand.
Ta rika:
“Ten, kdo rika tak to je, protoze ja rikam, ze tak to je, byva tim, kdo prvni sahne po flinte.”
Asi máme na mysli jiné hranice. Samozřejmě, pokud jde o posunutí hranic výkonu, tak nic proti tomu.
Ale já to myslela jinak. Počítat s tím, že ty hranice vzdycky budou, I když je posunu. Že nejsem dokonalá. Přiznat si, že se občas něco nepovede a nesvádět na to, že publikum, kterému byl produkt určen, je blbý a umělce nechápe. Přijmout, že jsme všichni chybující a že občas se něco nepovede, protože něco udělám blbě, chybně odhadnu, netrefím se v úsudku a ne že jsem nepochopený genius mezi pitomci.
Hezká slovíčka
Pokora … l’humilité (fr.)
Pokoření (tedy vynucováno ještě více pokory) …l’humiliation (fr.)
V zásadě odvozeno z latiny, ze substantiva humus (půda, země) …
Jo jo, taky se říká “stát oběma nohama pevně na zemi”.
2 maYda:
” …jsem nepochopený genius mezi pitomci.”
Takových znám bohužel hodně….
To asi každej a neomezuje se to jen na umělce.
P.M. …sahá pro flintě….Tyhle také nemám rád.
…v tom případě je významné jak rychlé reflexy mají ostaní.
Sebechvála a následné nadávání si do hovězího je můj všední rituál.
Zpátečník (20.8.2019 | 19.16)
Vskutku svěží je toto Wolkerovo dílko, Zpátečníku. Nedívím se, že ve své době mělo značný ohlas.
Má dvě části:
Část první je zřetelná postkoitální reflexe.
Část druhá naznačuje autorovy možné homosexuálně-pedofilní preference.
Přečetl jsem si to samozřejmě až dobrých dvacet let po škole, kdy nechuť z povinné četby poněkud ustoupila (do té doby jsem znal jen rozbor díla z referátů co jsem opisoval).
StK, také to může být nezdravé obráceně. Pitomec mezi génii. Může to i oscilovat.
Sdružování géniů není tak časté. [;>))
O Wolkerovi si pamatuju, že měl něco společného s nějakým divadlem, a že se s ním dost školně prudilo. Tipuju, že byl dost nalevo. Dnes mezi Klinikou a Chvilkaři, a drobet do duhova. Ostatně, můj vztah k poezii byl nerudný.
Po létech jsem neznovuobjevil poezii, ale Jiráska. Inspirativní….
Dotaz do vzdělanějšího obecenstva: Co tak moc vadillo na Bibli Kralické?
Stanu se menším a ještě menším,
až budu nejmenším na celém světě.
Po ránu, na louce, v létě
po kvítku vztáhnu se nejmenším.
Zašeptám, až se obejmu s ním:
“Chlapečku bosý,
nebe dlaň o tebe opřelo si
kapičkou rosy,
aby nespadlo.”
Schumi!!!! Jiráska!!!!
Ty zvíře!!!!
Číms začal? Staré pověsti české?
” Tipuju, že byl dost nalevo.”
Jo, byl a byl z poměrně bohatý středostavovský rodiny. Takovej kavárenskej levičák, jakých v tu dobu bylo neurekom.
Stran sexuální orientace mám takovej dojem, že ho tubera stihla zkosit dřív, než by si v tom stihl udělat jasno.
A co byl Marx, maYdo?
Mimo jiné konvetrovaný žid. Nebo Engels. “Prapor revoluce” většinou třímali lidé s dobrým postavením,. Ti ubozí dělníci a rolnici byli jenom zblblý dav, pokusní králíčci pro jejich teorie.
Proto se mi tak protiví Megachvilkaři. Čuju tam cosi podobného.
Jak jsem říkal, skimici, Wolkera bych vynechal.
Přečtěte si raději toho Bunina (http://bunin-lit.ru/bunin/rasskaz/gospodin-san-francisko.htm). Já jsem bohužel zjistil, že už to nedovedu, resp. nemám už dost trpělivosti luštit to tak dlouho, až by mi po desítkách let opět naskočilo globální čtení domečkového písma. Parádní pojednání o tom, co jest protikladem pokory.
Takto příkrý odsudek Západu zřejmě šlo napsat jedině z posice staré velké kultury, která Západem vždy být chtěla i nechtěla. Kromě předrevolučního Rusa to mohl nějak takhle napsat snad leda Japonec…
Ale ač je to pouhých cca 20 let, co jsem si na to posledně vzpomněl, je to něco přes 40 let, co jsem to četl. A mezitím stovky a tisíce jiných povídek, které jsem zapomněl dokonale. Tuhle však si musím také trochu osvěžit, aspoň anglicky, český překlad jsa v jiné domácnosti.
Skoda, ze Wolker nemel dano, aby mel cas vyrust z tech Antoninu, topicu elektrarenskych. Zemrel i se svym talentem v te fazi zivota, kdy talent ci no talent, maji lide zpravidla shit for brains. Vsadil bych se, ze kdyby mel cas se rozhlednout, nebyl by pozdeji oslavovan komunisty a rvan studentum jako povinna cetba.
skimici, dik!
Kdo není ve dvaceti komunista, nemá srdce.
Kdo zůstane komunista i ve čtyřiceti, nemá mozek.
Nebo tak nějak, pamatuji jen princip.
Jezusmarja, do ctyricet neeee! Do triceti staci!
Záleží na tom, jestli se mu líbí holky a nějakou zbouchne. Starat se o rodinu je přímo “živočišná povinnost” chlapa.
===
A chuťovka, kterou jsem dostal dneska mailem a chci se s vámi podělit. Nevypadá to na fake.
http://stary-kocour.blogspot.com/2019/08/vhled-do-duse-dnesniho-pubertaka-video.html
St.Kocoure, to jste me postrasil! Taky ale potesil, protoze vidim, ze muj vnuk, at me umi nasrat do nepricetna, neni ani zdaleka takovy blbec.
Foundry, je to soustruh na kov.
Jirko, synek, který ho původně odmítal, náhle změnil názor. Takže ho kupuji, přestože nejdříve musím odvézt kuchyňský robot. V případě, že by se něco změnilo, dám vědět. Ale cena je bohužel určená pro mne. Uzeniny už ve velkém nikdy dělat nebudu a navíc nemám místo, takže robot musí pryč. Zatím přemítáme, kterak soustruh ze stávající komůrky vynést a odvézt. Zkusím rozebrat, co půjde. Zbytek odneseme tak, jak jsem ještě před několika lety pomáhal kámošovi stěhovat staré trezory z ČP. (cca 600 kg ve čtyřech).
Mimochodem, mě zmizely komentáře několikrát.
Ad Wolker, měli jsme na gymplu češtináře, který při zkoušení chtěl u básníků vždy slyšet od zkoušeného nějakou báseň. Ode mne se nikdy nedočkal, až jednou mne začal zkoušet z Wolkera. Já si některé věci, zvláště přikázané školními osnovami, moc nepamatuji. A jiné, zaslechnuté, zase dost dobře. A od svého táty jsem nějakou chvíli před tím zaslechl tohle, údajně od Wolkera:
Jste-li již muži dospělí, nemilujte se s anděly
Andělé se krásní zdají, ňadra však z mořské pěny mají
Tiše plují oblohou, děti však rodit nemohou
Slouží pouze pro mládence, k skrytí jejich impotence
Tak jsem to zarecitoval, a češtináře vomejvali. Nevěděl … jestli jsem si to vymyslel, nebo to skutečně od Wolkera je. Po chvíli váhání mne pochválil, že ze mně konečně vylezlo něco jako báseň a psal za dvě.
Zdali to nějak dokumentuje Wolkerův přístup k sexu a zda je skutečně autorem, to nevím.
Tiše plují oblohou, blabla bla blabla nemohou — Což mi (tentokrát po pouhých pár letech) připomnělo pochodově-výletní píseň, kterou jsem však v terénu nikdy neslyšel: http://petka.img.cas.cz/Zpevnik555/index.php/Paradajdaj
Zpátečníku, tak to já jsem slyšel. Mých příležitostí bylo celkem dost, skauti, vandráci a hodně hospod s vandráckou muzikou.
Konkrétní sloku znám jako “mraky plují oblohou, neb jinde plouti nemohou” a chybí “na větvi sedí koňadra, rosa jí padá za ňadra” a ještě pár dalších
http://klimes.wz.cz/noty/princezna_hrad.pdf
Když se to hodí do googla, tak těch verzí vyleze dost. Žádná přesně tak, jak to znám.
No, já to vlastně neznám vůbec, posledně se to u nás zpívalo před válkou. Dochovaly se toliko verše Obláčky plují oblohou / neb jinde plout ani nemohou // … // Potůček bublá v trávě / neb voda je v něm právě // … a na zbytek už se nikdo nedokáže rozpomenout.
StK, ne komunista, ale socialista. Výrok připisován Churchillovi.
Poznámka: Daleko lepší malíř než voják.
Skimici, ano. Ve škole nám zatajili, že je to dobrodružná literatura. Historický rodokaps. Na dvoře vévodském, Mezi proudy, Bratrstvo… Moc se mi líbilo Temno. Akorát závěr mi připadá useknutý, jako by autor nevěděl jak dál. Nebo se mu nechtělo.
Ale k tomu jsem se dostal až nedávno. V nácti jsem zhltnul Palackého, a jiné z domácí knihovny. Lewis, Galsworthy, řada svazků Brehma, Legionářská epopeia, Dostojevskij, Čapek… bral jsem to po řadě. Jen povinná školní četba mi byla protivná protože povinná. Nelíbilo se, že o Čapkovi jsem řekl, že psal scifi, to byl žánr školně opovrhovaný. Co jsem prohlásil o Šrámkovi ani dávat nebudu. Nesednul mi.
O hodne jsi, Schumi, prisel. Treba dila jako Daleko od Moskvy nebo Anna proletarka by znacne vytribila tvuj vkus pro literaturu.
Tohoto dne jsme sli v roce 1968 do postele a rano jsme se probudili, kdyz Chorosi rachotili pod okny v tancich. Nekteri strileli. . .
Budte vzjati v kljatbu! Bylo to posledni, co jsem kdy azbukou napsal.
Dobrý den P.M.: Daleko od Moskvy nebylo čitelné. Gulja Koroljevová ano.
Schumi: Jiráska čtu jako rodinnou literaturu. Člověk je rád, když někdo s lepším slohem sepíše jeho historii.
Proč ne Bible kralická? Protože neměla imprimaturu, povolení cenzora. I jezuiti uznávali kvalitu bratrských škol a literatury, jen kdyby to nebyli ti proklatí odpadlíci. Češi, obecněji Slované – lidé Slova, Božího zákona, měli štěstí na překlady bible. 1150 let. Když byla kralická bible v nepřízni, katolíci se snažili s biblí svatováclavskou.
Dnes je jednoduché si pořídit kralickou Šestidílku – bibli i s výkladovými poznámkami a zkusit vyčíst, jestli je tam něco protikatolického. Nic jsem tam nenašel. Skladník ve šroubárně – byť neumí hebrejsky, latinsky ani koiné řečtinu – si dnes může číst z 10+ překladů. Myslím, že ve všech se dočte to samé.