Nakoukání pod australskou pokličku

Publikováno | Autor:

Ptakopysk podivný

Je to už pár let, co jsem Austrálii navštívil, vzpomínky se usadily a zkusím pouvažovat o australském vztahu k jídlu. Se specifickým přihlédnutím k Sydney.

Australani – já osobně bych položil tlustou čáru mezi originál britské přistěhovalce a ostatní, pak takovou přerušovanou čáru mezi evropské mimobritské přistěhovalce a ostatní.

Britové mají kolonialismus zažraný velmi hluboko pod kůži – dáma zjevně britského původu do ixtého kolena nadšeně švitořící o barevných Australanech při placení u pumpy vůbec nevnímá, že jí Ind za kasou oslovil, zažertoval a popřál jí hezký den, protože ho ONA neoslovila. Jako by za tou kasou nikdo nestál. Velmi podobný je jejich vztah ke žlutým Asiatům – ano jsme v asijské restauraci, obsluhují nás Asiaté, pronášíme směrem k nim přání, ale vnímáme je jako služebné duchy, kteří mají právo odpovídat na naše otázky, plnit přání hostů, ale jinak ať drží hubu. Dobré je totiž jenom to britské – britské kluby s roastbeefem, stejky, fish and chips, britským pivem, whiskou, britské puby se stejnou nabídkou. Bílý cizinec je dotazován odkud je a je s ním jednáno přátelsky na britský způsob. Abyste mohli pojíst a popít v klubu, musí vás tam přivést člen klubu, který se za vás zaručí, vypláznete pas a majordomus, či vrátný vás zapíše do knihy hostů, dostanete visačku s nápisem Host a můžete blomcat po klubu v prostorách, kde je hostům povoleno pobývat.  Naštěstí k těmto prostorám patří i bufet, kde si můžete dát vynikající britský roastbeef z australského býka vykrmeného trávou z prérie, můžete si dát pivo. Whisky a ostatní tvrdé nápoje se podávají v oddělených prostorách, kam nesmí děti. Tamtéž si můžete dát doutníček, nebo cigárko, hodit si partičku pokra, naházet drobáky do automatů a tak podobně. Co se alkoholu týče, můžete si dát pivo, či cokoliv alkoholického, uvnitř hospod, pubů a podobných institucí. Pivo si můžete dát i na předzahrádce na chodníku, která je vždy ohrazena páskou, nebo plůtkem. NEEXISTUJE nechat si natočit pivo do kelímku a kráčet s ním po ulici, nebo nedejbože nést v ruce láhev alkoholu. Ba dokonce nelze nést ani prázdný kelímek od piva s potiskem. Nesmíte ani stát na chodníku vně ohrádky restaurace a držet pivo. V tu ránu od kolemjdoucího policajta, či rangera dostanete flastr, až se vám zkroutí palce u nohou. Zejména na svatého Patrika jsou všichni policajti státní, městští i dobrovolní (obdoba našeho PS-VB) v ulicích a nažhavení.

Teď malinko odbočím. Když cizinec nerozumí, Australan, na rozdíl od obyvatele Albionu, okamžitě přepíná do školní angličtiny a všemožně se snaží, aby mu bylo porozuměno. Což bývá u vnitrozemských Assies trochu problém. Nevím, jestli víte, že běžný Australan šetří slovy tak, že u slova, kde je jasný význam už při vyslovení první slabiky, řekne jenom tu první slabiku a zbytek slova spolkne. Totéž platí i u frází. Mě překvapilo hned v letadle, že letouš nabízející čaj neřekl „You want a cup of tea?“, ba ani „Wanna a cup of tea?“, ale pronesl něco jako „Wanakapaty?“ Podle hrnku v ruce jsem pochopil, co mi chce. Blbý je, když – obrazně řečeno – mluvčí ten hrnek v ruce nedrží. Měl jsem to potěšení slyšet vnitrozemského Australana milujícího lední hokej. Dozvěděl jsem se, že nejlepší hokejisté světa jsou Češi Džega a Phouspa. Ten první je Jágr, ale doteď nevím, jestli ten druhý je Prospal, nebo Pospíšil, nebo někdo úplně jinej. Australské dámy britského původu jsou něco víc a v podstatě neposlouchají, co jim vykládáte. S pokerface dělají, že naslouchají, i když plácáte nesmyslné fráze jednu přes druhou, po chvilce se odpoutají, protože tamhle vidí Mrs. Woschley, se kterou musí nutně okamžitě hovořit. (Velmi realisticky je toto téma zpracováno ve filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, kde Brittonka Miss Macintosh převychovává normanského barbara.) Konec odbočení.

Do restaurace Praha v Sydney s českou nabídkou jídel chodí většinou Češi se svými přáteli nejrůznějšího původu na jídlo a Aussies na pivo. Za mého pobytu tam točili Plzeň a Krušovice. Pak je v Sydney ještě klub „osmašedesátníků“, emigrantů z osmašedesátého, kde se lká nad ztracenou příležitostí a debatuje se o tom, že oni by to byli bývali udělali jinak, kdyby mohli. Nuda, nuda, šeď, šeď…
Evropští mimobritští Australané jsou vesměs velmi příjemní lidé – jsou to selfmademani, kteří přišli v několika vlnách po II. WW a vypracovali se od nuly přese všechny překážky, které jim australská byrokracie neustále házela pod nohy. Baví se s vámi velmi přátelsky, pomáhají vám s komunikací, protože sami vědí, co to obnáší vpadnout do země, kde nerozumíte zblo, pozvou vás domů, nabídnou lahůdky ze své rodné země a jsou nadšeni, když chválíte a chcete recept.
Bílí neevropští Australané – zhusta jihoafričané, Zimbabwané, jsou velmi milí lidé hovořící zhusta nesrozumitelnou angličtinou, ale když se jim omluvíte, že nerozumíte, přepnou do absolutně primitivní angličtiny, které rozumí i negramot jako já a udělají si na vás čas, aby vám všechno vysvětlili a maximálně odpropagovali jejich novou vlast Austrálii. Obvykle konzumují stejky s hranolky a hojně zalévají pivem.
Indové, Pakistánci, Číňané a v poslední době imigrovavší muslimové černí, či snědí, jsou uzavřené skupiny, které se s nikým mimo jejich kulturní okruh nebaví, pokud nemusí. Aboriginové se nebaví nikdy s nikým, ti žijí v jiné dimenzi a civilizací jenom procházejí jako stíny. Jediná styčná plocha je ždímání peněz z turistů a konzumace alkoholu.
Takže když to shrnu – milá a přátelská země (snad kromě britských dam britského původu) holdující primárně fish and chips, steak and chips, roastbeef and chips, coleslaw salad, british breakfast (klobásky, volské oko, slanina, rajčata, topinky – vše grilované), Egg benedict, hamburger, vše notně zalévaných majonézami všech možných druhů a chutí. Cizácké kuchyně moc ne – a že jich tam mají z celého světa! Kuchyně čínské, japonské, indické, pakistánské, mexické, italské, vše je v obchodních centrech i na bulvárech zastoupeno a promícháno. Je zajímavé, že tam nikde nemáte takový ten divný pocit, že vadíte, jako když třeba v Londýně jdete nakoupit k Pakistáncům, nebo když v Brně vlezete do některých asijských restaurací. A ani vás nepřekvapí, že Ind vám udělá a prodá vynikající italskou pizzu, o jaké se může v Praze v originální italské pizzerii jenom zdát.

Sydneyský Fishmarket mi do smrti utkví v paměti množstvím ryb a potvor z moře vytažených, s pultem, kde na stoličce vedle hromady lastur seděl maličký Indonésan s nožem v ruce a s neměnným asijským úsměvem na tváři každý den od rána do večera louskal ústřice a dával je na pult. A hlavně!!! Hlavně s restaurací s čerstvě upravenými rybami a potvorami. Nebylo to úplně levné. I na australskou kapsu to bylo docela drahé. Ale vynikající! Talíř pro dva s grilovanou langustou, hrstí chobotniček, krevetami, ústřicemi osmaženými s vynikající australskou slaninou, mušlemi, kusem ryby a další havětí stál 120 AUD, což tehdy bylo cca tři české tisíce. Tam jsem se přežral grilovaných chobotniček jako zvíře. Byli tam hlavně turisté z celého světa. Domácí to moc nejedí. Jak jsem již výše uvedl – jim stačí fish and chips. Kupují to buď v krámku hotové a snědí si to někde na lavičce s výhledem na oceán, nebo si to koupí domů mražené úplně stejně jako my v supermarketech, šoupnou to na plech do trouby, pak to nasypou na talíř a polijí nejrůznějšími sosy a majonézami.

Specifickým sydneyským prvkem je víkendové grilování. Vyšší vrstvy vlastnící kocábky vyplouvají do zálivů a tráví víkend na vodě. Mezi kocábkami, jachtičkami a jachtami proplouvají prodejci zmrzliny a jiných laskomin. Zbytek populace se povaluje na plážích a griluje. Grilují se sausages, zelenina a steaky, konzumují se zeleninové saláty, vše se hojně polévá omáčkami a užívá se volna. Suroviny, tácky a příbory si každý přináší svoje. Město Sydney se stará o to, že v grilovacích oblastech – okrajích pláží a parků – je funkční gril s čistou plotnou, grilovacím nářadím a plnou plynovou bombou, u grilu jsou stolky s lavicemi, odpadkové koše. Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších. V Čechách naprosto nepředstavitelné.

Dalším australským specifikem jsou australské steaky. Z dobytků volně se pasoucích na trávě. Nikde jsem v krámech neviděl pojem „čerstvé“, či „stařené“ hovězí maso. Nikde jsem neviděl, že by prodávali maso z vydojených starých krav. Vždy bylo přirozenou cestou vyzrálé a po zpracování křehoučké jak dort. V restauraci kousek od pláže si za peníz odpovídající české hotovce dáte čtvrtkilový stejk s hranolky a oblohou, řeknete si, co chcete za oblohu, jak má být stejk propečený, vezmete si pivko, bílé víno, nebo vodu, počkáte deset minut, než vám ho připraví a pak už jenom baštíte, až se vám dělají boule za ušima.

V porovnání se standardní „britskou“ australskou kuchyní máme v Čechách daleko větší chuťovou rozmanitost. Švára se tady u nás mohl užrat českých sosidžů – liberečáky, ostravské, etc. etc. Hlavně stánky s grilovanými klobásami na Václaváku ho uhranuly. Neboť ve všech australských sausages jsou rozemleté ovce i s kopyty, rohy, ohradami a stájemi. Takové chuťově fádní. Proto ty majonézy a bárbikjú sósy. Neteře i švára tady jedli s chutí svíčkovou, dušené hovězí na zelenině, řízky, ale tam si myslím, bude hlavní důvod v kuchařském umění mé sestry, které je zcela britské. Raději nebudu zabrušovat do detailů, abych nemusel pracně vybrušovat.

Na závěr mohu konstatovat, že co se surovin týče, je Sydney pro kuchaře zemí zaslíbenou. Stejně tak pro fajnšmekry masožravé, rybožravé, i býložravé. Jediný problém mají milovníci sladkého, protože sladké, to tam skoro nikdo z profíků neumí. Je to buď britské, což jsou sušenky, sušenky a zase sušenky na sterý způsob, nebo arabské, což je šíleně přeslazené, nebo čínské, což je přeslazené a hlavně přezdobené. I když Číňani se našemu pojetí zákusků blíží nejvíc. Co se týče piva, tak seženete v Sydney snad úplně všechny druhy, co ve vesmíru existují. Ve speciálních obchodech velikosti 10 000 metrů čtverečních mají piva počínaje japonským ASAHI, až k ZZ Pils. Od světlých lehkých ležáků Pure Blonde k těžkým stoutům Yetti, které skoro netečou z lahve. Český pivař by v takovém krámě zešílel, protože průzkum bojem by mu zabral měsíce usilovné práce. Podobně vypadají vinotéky, neboť oblast Nového Zélandu a australských hor je vínu zaslíbená. Vína milují Australani sladká a masivně podchlazená. Suchá vína jdou na export. Je tudíž docela problém v obchodě koupit suché víno, ale dá se sehnat. A hlavně novozélandské bývá vynikající kvality za cenu, za kterou tady koupíte cosi, co se sem vozí v nevypláchnutých tankerech od ropy. S moravskými kyselinkami byste v Austrálii neprorazili.

Proběhl jsem tryskem Austrálií od čaje v Boeingu Quantas přes pláže až do vinných obchodů a víc toho na srdci nemám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 760 komentářů u „Nakoukání pod australskou pokličku“

  1. Zajímavé, ale mám dojem, že jsem to už někdy četl …

    • opakování je matka moudrosti a kromě toho, některé texty mohou být i později dohledatelné.
      A předpokládám, že nechceš číst o tom, jak dlouho jsem seděl na záchodě a čekal, co z toho bude a bylo z toho hovno, protože nemohu zapnout břišní lis… 😉 😀 😀

  2. Hezké Ptakopysku! Ta grilovaná masa jsou samozřejmě báječná.
    Když odhlédnu od potěšení kulinárního, musím zmínit i jednu zvláštnost orální.
    Kanaďani a řada američanů tvrdí, že Australský holky mají ze všech dialektů nejvíc sexy přízvuk v té jejich anglině. tak dlouho jsem to pozoroval, že už se mi to po letech zdá taky 🙂
    Je na tom něco nebo jsem si to taky jen vsugeroval?

  3. Diky! Rad slysim o tech pratelskych, usmivajicich se privandrovalcich z Rhodesie a Jizni Afriky. Mozna jim pribude hodne sousedu odsud, jestli tady bude U.S.S.A.

  4. Jo, koukám že je dnes svatýho Pavla a Petra. Petrové to snad mají do roka několikrát tak doufám, že si to všichni přeberete jak to zrovna světíte 🙂

  5. Parádní článek s atmosférou. Protože v Klokánii mám dva spolužáky tak lépe chápu proč se k nám domů vydávají zřídka. Ale taky – nemůžu si vzpomenout, kde jsem kousek toho článku četl. Ale určiě četl a říkal jsem si tehdy, že bych snesl i víc.
    Tak je to tady! Standa Moc byl můj oblíbený autor.
    Co mě dojalo? Věta o veřejnýách grilech: „Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších.“
    V Čechách naprosto nepředstavitelné.

    • Na Slovensku takhle fungovaly nepoužívané salaše a chatky lesní správy. Našla se tam i konzerva, svíčka nebo petrolejka. A když se odcházelo, tak se i dřevo našípalo (sekyra zaťatá do trámu) a nějaká ta masová konzerva nebo půl pixle čaje zase zanechala. Ale – je to už půl století. Možná to už zavál čas.
      V Čechách si to nedovedu představit. Nebo třeba že bych u poslední chalupy ve vesnici k večeru pozdravil a požádal o nocleh na seně. Projel jsem takhle Slovensko na Baberě a pak na Simsonu celkem třikrát. Nocleh jsme nedostali jednou – u Bratislavy.

  7. 5 Starý kocoure
    Ptakopysk o Klokánii nepíše poprvé – a vždy hezky 🙂

  8. Ano, skimici, Ptakopysk pise o Australii velice pekne. Je prima tusit, ze ty jednotlive skupiny lidi mohou zit vedle sebe a respektovat jedna druhou. Ty anglicke zaseknute kraksny z toho vseho vycuhuji jako strasaci v zeli.
    Kdyz byla dcera na universite, poslali jsme ji na jeden semestr na universitu tam. Moc rada na to vzpomina. Provandrovala po zkouskach Australii krizem krazem.

  9. ptakopyskovi díky za úvodník,
    a jo, část z něho poskytnul, když jsem rozebírala kritiku Australanů v pořadu „cizinci ochutnávají česká jídla“ – že na všechno blemcají barbecue sós, a jak k tomu nejsou hranolky, nepovažují to za stravitelné. A frňáky nahoru až do nebes (šlo o bílé Aussies, zjevně brtiského původu).

    A momentálně nám nad hlavami lítají hromy a blesky, doslova. Tak jdu jukat na radar, jak rychle se to přežene… jeden kocour zůstal venku (zbytek zalezl do garáže), a ještě před chvílí, než začalo pršet, seděl na střeše dřevníku a pozoroval blesky v dáli. Tak doufám, že teď už je zalezlej do pelíšku se senem v tom dřevníku, halama.

    • Některé kocoury bouřky fascinují.
      Náš Petronius se jako kotě bouřky bál, ale poslední dva roky vzdycky sedí na okně, fascinovaně to pozoruje s výrazem „pusťte mně na ní“ a hlasitě se domáhá toho, aby okno bylo otevřeno.
      Teprve když se mu okno otevře a spláchne ho s prvním poryvem větru déšť, tak uraženě protestuje a uklidí se do koupelny. 🙂

    • Cizinci… Debilní pořad pro debily. Hehehehe, MY jsme nejlepší. V hospůdce páté cenové skupiny…

  10. Tady to už víceméně přešlo. Žádný drámo, normální bouřka.

  11. Na jihu uklidňuje, zato uondané dorazilo do Práglu.

  12. Tady v Radotíně je to právě v plném proudu. Ale naše komunitní WiFi zatím drží…

    • Aha, tak sem o kousek dál to teprv dorazí. Zatím jen lehké hromování. Cestou uondalo, ani v Budějicích nebylo až takové drama. Podle různých směrů větru v různých výškách jsem se obával horšího. Manželka měla dorazit vlakem, rozmluvil jsem jí to, dorazí zítra dopoledne. Tak teď se můžu vykecávat, ale dřív zalehnu bych se vychrupnul pro pracovní úsilí. Sice plánoval, že nainstaluju Kritu a jeětě něco podobného abych vyzkoušel, ale prdím na to. Něco pojedl, k tomu něco australského vína, sedla na mě lenora.

      • Krita je fajn, dcera si jí docela pochvaluje. Ale pokud je provozována na virtuálu, tak je s tabletem hrozně pomalá a na práci nepoužitelná, pravila.
        Chce to provozovat přirozeně na Linuxu nebo Windows, aby program stíhal a štětce a tužky se chovaly tak jak mají.

  13. Ptakopysku, moc pěkné povídání. Obyčejně lidské.
    Šumaváku, je mi potěšením. Čím bych Tě potěšil?

  14. No, u nas boure, jako uz par let nepamatuji… Mel jsem pripravenz bazen pro deti, ale technicke sluzby mi to posunuly na zitrek… Tak uvidim, jestli to bazen prezil,.

    I kdyby ne, lepsi bazen roztrhany bouri, nez barak rozmetany tornadem…

    • Na meteoradaru cerna… ale uz je to pryc.

  15. Tady stavkuji kolibrici. Mam pro ne dve krmitka plne cervene cukrove vody a kolibrik nikde. Ted presne prozivam pocit nedoceneneho dobrosera, ktery se rozhodne udelat nekomu dobre, aby sam sobe mohl poklepat na rameno za svou dobrotu a sklidit za to potlesk.

    • Omluvou mne bud, ze na cukrovou vodu jsem necerpal zadne dotace.

  16. Dobré zas ráno… Já se musím přiznat, že ta včerejší bouřka mě po dusném dni (a po několika dvojkách vynikajícího rosé) dokonale uspala… Já v poslední době nějak hůř spím, ale tahle noc se povedla… Takže dnes zas mohu směle otáčet kolem dějin a pokroku…

  17. Dobré ráno. Tak se nám tu o půlnoci otevřelo nebe. Blesk stíhal blesk, hromy neměly přestávku a jestli je to prudký déšť nebo kroupy nebylo poznat, protože pár minut po příchodu bouřky vypadlo veřejné osvětlení a ve svitu blesků to nešlo poznat. Oplakala jsem všechny květiny a zeleninu na záhonech. Ráno příjemně překvapilo. Spadly jen dva květináče a také zelenina to přežila. Sice dostala pořádně zabrat, ale vzpamatuje se. Za chvíli jedu obhlédnout škody v rodné vísce a hlavně na poli. Brambory na tom asi nebudou moc dobře.

  18. V Praze chcalo dost, ale zdá se, že bez dalších následků.

  19. 32 Celsiů v ložnici by se dalo s větrníkem vydržet, kdyby nebyla vlhkost 89%. Teď, ve 2 ráno je příjemných 29C. ještěže jsem důchodec. Včera jsen skoro 3 hodiny nevylezl z kamarádova bazénu (voda 29C), jen jsem se vysoukla pro další sklenici podchlazeného bílého s ledovými kostičkami. Jinak nudné odpoledne zpestřovalo souhlasné nadávání na a zesměšňování pana presidenta a těch blbů okolo. Takhle my tu žijeme (ještě netrpíme).

  20. Dobré ráno vespolek,
    u nás klasika – po okresech výpadky proudu kvůli popadaným stromům, nejedou některé vlaky. V naší obci to žádné z těchto následků nemělo; jen jsem cestou do práce musela objet „nehodu“ – z jedné letité stodůlky porostlé mohutným břečťanem ten břečťan celý spadnul a zabral půl vozovky. Vypadalo to jako půl metru tlustý koberec, v délce několika metrů… a ta zeď zírá dost prázdně (původně jsem si myslela, že spadla i ta zeď).
    Kocour seděl ráno na parapetu a voněl senem, tak si do své bedničky zalezl včas 🙂

  21. Dobré ráno
    já to stejně jako PeS zaspal (přestože nepožil) a tak se alespoň snažím přečíst si něco positivního.
    Dělá mi radost Praha a Covid, který slibně stoupá. Ideální čas – promořit mládež o prázdninách. Takže víc fotbalů, fesťáků, EURa a diskošek, ať se toho do podzimu přirozeně stihne co nejvíce.

  22. Přečteno:
    Na pány, nebo dámy? Transgenderový student v USA vyhrál spor o přístup na WC

    Dífka, předělaná na chlapa, už smí čurat s pány – ale jen ve stoje …

  23. Možná není ani předělaná, jen se tak cítí …

    • Ti američani už se bez právníka ani vevys.rou …

  24. Zcela OT – nevíte, co se děje? Právě nám tu dost nízko nad hlavou proletěly 2 stíhačky… Tak snad se nejedná o další vývoz demokracie… ale člověk nikdy neví…

    • Třeba někdo zahlédl někoho „podobného“ Čukovi a Gekovi … a letějí je hledat !

  25. Dobré dopoledne,

    Stíhačky u nás na chalupě lítají cca 1x týdně. Piloti potřebují trénovat a nalítat hodiny a grippeny potřebujou vyvenčit.

    Tedy předpokládám, že jste, PeSi, měl na mysli letadla, a nikoliv něčí drahé polovice.

    • Já to četl jako „dračí polovice“ … no když létají … 😉

  26. Samozřejmě že ne drahé polovice. Na spořádaném pracovišti je jejich přítomnost nežádoucí a jsou ochrankou odkloněny již na vrátnici.

  27. No, když se stíhačka vydaří, i ochranka je na ni krátká….

  30. ad 28: Tak jsem zběžně koukl na singapůrské ministerstvo zdravotnictví. Z toho co jsem tam našel: https://www.mse.gov.sg/resource-room/category/2021-06-25-press-release-individuals-penalised-hotel-to-suspend-bookings-for-breaching-smms
    https://www.moh.gov.sg/news-highlights/details/updates-on-border-measures-for-travellers-from-australia-and-guangdong-province-mainland-china
    , mi tak nějak vychází, že jejich připravovaný plán, jak žít s covidem jako s chřipkou, nebude úplně totéž, jak by si takový plán představoval průměrný středoevrpan.

    • Tak ono v singapuru bz prumerny stredoevropan zit fakt nemohl 😀 Doufam, ze obdobny zaver ucini i nase vlada, ale prevede na mistni podminky.

    • A nejen Singapur. Mezi Hong Kongem a pevninskou Cinou mi merili teoplotu uz pred temi ca 3 lety, kdy byl covid jen na rysovacim prkne… A co by nasledovalo, kdybych mel zvysenou teplotu bylo taky dost drsne. Proste tam to berou jinak.

  31. Mňo Singapur má asi tak šestkrát méně nakažených než Slovensko (stejný poč obyv)
    A Slovensko taky žije. Takže udržet by to šlo, zvlášť když tam mají mesi Malaysií ještě ten průliv. Ale proč by to dělali když na to každý kašle?
    Tolik si obyvatelstva nikdo necení. Turistika a pinglové v tuto chvíli převažují. Plus nějaký to jídlo, hadry a služby.
    FMCG.
    Vlastně občané jsou do jisté míry taky v kategorii sektoru FMCG.
    Tedy:
    Fast Moving Consumer Goods.

      • Jako třída zřejmě ano. Každý jednotlivý je nicméně spíše „předmět postupné spotřeby“.

        • Tak to jo, ale proc by vladu zajimal jednotlivec? Jedno, kdo dane plati.

  33. 32 Matzurka
    není materiál, no. Jeden indický žeh představuje ca 500 kg dřeva (řekněme o průměrné hustotě 500 kg/m3 aby bylo jednodušší počítání), tedy 1m3 na Inda.
    Což znamená plus minus dva smrky 30 cm průměru a 20 m výšky.

    400 tis Indů vykovidovalo, tedy bylo zapotřebí 800 000 smrků.
    Kde to maj furt brát? V Česku je zásoba ca 2 000 000 stromů.
    Lepší kopat jámy jako to třeba dělají židi. A taky kvůli uhlíkové stopě. A ne to házet do řeky.

  35. Ha Petře – Oxfordští vědci 🙂
    No vzhledem k tomu se nedivím, že se snaží Astru, tedy Oxfordskou vakcínu „zachránit“ tím, že použijí jen jednu dávku a druhou něčeho jiného, čímž tu performance trochu vylepší 🙂
    Argument mají i skrze Angelu, které sice první dávku Astry šlehli, ale druhou se už neodvážili a zobli jí Fajzrem 🙂
    Přece to nevyhoděj. Oxford bojující.

  36. 35.1.1 Petr Kunetka
    Petře, já jsem to ale s mladými a diskoškami (atp) myslel naprosto vážně. Co nejvíce se promořit přes léto aby nebyl podzim tak děsný, nezavřeli školy, …
    Ostatně – teď přes prázdniny je zapotřebí otevřít úplně všechno, protože
    – vakcína už je dostupná každému kdo chce
    – kdo nechce, je za sebe sám zodpovědný. Normální risk.
    – kdo nechce a je mladý a zdravý, má šanci se promořit

    • Vzdyt ja taky – onehda jsem psal, ze je optimalni cas dostat covid. Ne vzdy jsem sarkasticky 😀

      • Stačí vysvětlit ŽD že ze zdravotních důvodů musíš párkrát večer na diskošku a strpět ovinování děvčaty na ploužáku 🙂

    • Blbý je jen to, že ti, kdo nechtějí, mohou nakazit ty, kdo nemohou.

      • To, co chteji, taky. Ockovani nezamezuje prenosu.

        Pointa je v tom, ze kdo nemuze ockovat a ma obavy, musi si na sebe davat pozor. Nic vic s tim udelat nejde.

  37. Šumavák ad 1.1 a břišní lis
    a chechtáš už se nahlas anebo zatím jenom vypouštíš bubliny jako v „Kdo chce zabít Jessii“ ?

  38. Ahoj!
    Tady byla bouřka také pěkná! Koně jsem přesto dal ven, aby případně mohli utéct.
    Kdyby vítr třeba strhl střechu, ve stáji by neměli šanci.
    A ráno vypadali prý spokojeně.

  39. Skimici 23.1 však právníků mají že si s nimi mohou vytírat prdele.

  40. Přečteno:
    Nizozemskou fregatu poblíž Krymu ohrožovaly ruské stíhačky. Loď čelila simulovaným leteckým útokům

    Tak aspoň to měli manévry s opravdovým nácvikem (a oni si ještě stěžují) 😉

  42. Afghanistán, nejvyšší velitel Američany vedených sil v zemi generál Austin Scott Miller.
    „Občanská válka se rozhodně může objevit, pokud bude vývoj pokračovat stejným směrem jako právě teď. To by mělo znepokojovat svět“

    Tak jsem se skoro pět minut zkoušel znepokojit.
    A nic, pane generále …

    • Zlevni matros, nebot ji budou financovat jako obvykle.

    • Zrušit vládu a pověřit řízením státu soudcovský sbor …

      • Ja bych bych klidne preferoval, aby se vratila koncepce, ze vlada vladne dle zakona a kona jen to, co ji zakon umoznuje. Byla to pekna, mila koncepce.

        • Upřesnil bych to – v současnosti vláda koná jen to, co ji soudci výkladem zákona umožní.

          • No, tak maji napsat zakony tak, aby byly jednoznacne. My v tom musime zit a nechapu, proc by vlada nemela ochutnat te mediciny, co nam doprava.

          • No tak, trochu smyslu do te argumentace…

            V tomto pripade to byly vyhlasky, a byly v rozporu se zakony, ktere byly schvaleny dle vladniho navrhu.

    • Na to že NSS vznikl až v roce 2003, tak se snaží aby o něm bylo slyšet více než o ústavu co řídí s. Rychetský.

      • Jestli to neni tim, ze na zakony se posledni rok a pul uplne s… ignoruje. Ne, ze by to nebylo i predtim, ale z occasionally se stalo usually.

      • Už předseda NSS dostal vyznamenání ze zahraničí, Třeba od CIA, SdL nebo alespoň od Čaputové?
        Ne?
        No tak to se musí snažit a na vládu útočit!
        Aby si to příští vláda všechno pěkně užila. 😀

  45. To je boží…
    „Organizace dále považuje za nepřípustné, pokud rodiče začnou dítěti plenku vyměňovat ve chvíli, kdy si hraje. Obzvlášť novorozeňata totiž nemají ráda, když je někdo při jejich činnosti vyrušuje. „Mluvte s dětmi o tom, co se chystáte provádět, a nebojte se je požádat o součinnost,“

    To je hezký, když rodiče poučuje organizace, kde evidentně nikdo živý novorozeně neviděl ni z rychlíku, natož aby měl ponětí o tom, jak probíhá vývoj dítěte…. 😀 😀 😀

    • K dokonalosti chybí, aby nastavající maminka musela před porodem předložit notařky ověřený souhlas dítěte s narozením.

      • Co není, může být. A nebyla bych troškař, ještě bych vyžadovala souhlas s početím.
        Matka se k tomu vyjádřit může, jestli chce nebo nechce a vajíčko se nemůže vyjádřat, zda chce být oplodněno? To je diskriminace!

        • Správně. Pak se objeví další Guru Jára, který pomocí tantrických praktik za nemalý obolus zjistí a ověří, zda nepočaté dítě s početím souhlasí. 😀

      • Ano. A dítě ten souhlas s porodem musí podepsat 🙂

  46. Nevím, už je to strašně dlouho, ale mám takový dojem, že když byla dcera ve věku, kdy byla schopna jednoznačně artikulovat souhlas nebo nesouhlas s výměnou plenky, už žádné plenky nenosila a chodila na nočník.
    Pravda, třeba při delším cestování jsme jí je ještě projistotu dávali, ale víceméně opravdu jen jako pojistku.
    Když byla v dosahu nočníku (typicky doma), uměla si říct „Čííí“ nebo „Ee“ a počkat až bude usazena.

    Ale asi to mají Australané nějak jinak 🙂

    • Jenže vy jste zaostalý a nočník jste dítěti podstrkovali, místo abyste vyčkali, až sama nočník objeví a požádá o něj. Proto v pokrokových zemích mají běžně v regálu pemprsky do čísla 9, tj. pro děti nad 17kg. A předškolní dítko běhá s plnou pemprskou.

      • No jo, to je pravda. Jen co začala chodit, tak jsme jí na nočník posazovali a ona celkem velmi rychle pochopila co se od ní očekává a k čemu ta věc slouží.
        A když jí byly myslím čtyři a byla dost vysoká, tak už si uměla zajít normálně na záchod a umístit si na něj dětské prkénko. To se naučila hned, jak si tam zašla sama, aniž by někoho předem upozornila a neuvědomila si, že na dětské prkénko zapomněla a spustila šílený křik, když zjistila, že jaksi „zapadla“ částečně dovnitř a ven už to nejde… 🙂

        Ještě, že už je to promlčený… 🙂

      • No, s tím podstrkováním nočníku…

        MOj dcera vždycky všechno dělala po svém, nesnášela nátlak, sedět a hrnci odmítala dýl nž několik sekund a tak nám ten nácvik dost drhnul…
        Přítelkyně naší máti, taková ta co všechno ví, všechno zná, a kdykoliv přišla, trvala na tom, že mám dceru uplácet lentilkama a ona posedí a něco za ty lentilky upustí.

        Proož sem znala svoji holčičku a hlavně jsem věděla, že je mazaná jako opice a že lentilkama ji neoblbnu, tak mně podobný rady nechávaly klidu.
        až jednou zas a dáma přišla, uviděla holku na hrnečku a zaječela zaječela, jak to že nemá lentilky. A moje máti samozřejmě hned vystartovala, div se neklaněla a letěla pro hrneček a lentilky.
        Musely být v hrnečku, protože ta dáma takhle uplácela vnuka a když je dávala do hrnečku, tak bylo nemyslitelný, aby se lentilky servírovaly jinak.

        No, tak jsem si řekla, že za pokus nic nedám a ž to s těma lentiklama teda zkusím.
        Experiment jsem stornovala po cca 14 dnech, protože – přesně , jak jsme předpokládala – dcera si to vyložila po svém a lentilky brala jako honorář za posezení na hrnci. Splivla lntilky a když měla pocit, že si je odseděla, klidně odkráčela od suchého nočníčku a pak to někde pustila, když sama uznala za vhodné.

        Babička a přítelkyně se z toho ovšem nepoučily a dalších nesmyslných rad jsem ušetřena nebyla.

  48. Hmm, ten blb z těch Budějovic se bude divit až vystřízliví.

    „Incident s rukojmí v Českých Budějovicích měl podle svědků z místa na svědomí opilý muž. Oblečený jen v trenýrkách měl nejdřív obtěžovat na zahrádce hotelu, pak ohrožovat ženu ve zlatnictví, načež pokračoval do vedlejší prodejny tabáku, kde držel – se skleněným střepem u jejího krku – ženu jako rukojmí.“

    To bude na pár let v chládku a to ještě může být celkem rád, že ho zásahovka neodpráskla.

    Lidi z toho vedra nějak blbnou 🙁

  49. Dobrý večer. Tak nám pověsili kotel. Akorát kominík se někde zapomněl. Kotel tedy funguje, ale nehřeje 🙂
    Kotlář je třiadvacetiletý kluk, šikovný. Pár estetických chybek v pájení mědi, ale nekape to, plyn také neutíká. Ještě udělat revizi.

  50. 49 nickname
    Tak topit se ještě tak do září nemusí. Taková zima v baráku není.
    S vážnou tváŕí dnes před losováním Sportky dávali upoutávku na E-sport.
    Pařiči počítačových her v nějakém žlutém dresíku a sportovních botách seděli u kompjůtrů a pařili. Pak byl záběr jak někam s otylým trenérem klusají po silnici. Asi ne daleko, protože bylo vidět otevřené auto. Pro kameru. Jejky jejky 🙂
    A Česká televize zpívá na Kampě Moravákům
    Uvádí Tornádo Witowská 🙂

    • Tak v esportech se toci hromada penez a hromady divaku. Mne to terda prijde jako totalni ulet, na druhou stranu, koukat, jak se dvacet maniku honi za micem je asi tak na stejne urovni…

Komentáře nejsou povoleny.