Ptakopysk podivný
Je to už pár let, co jsem Austrálii navštívil, vzpomínky se usadily a zkusím pouvažovat o australském vztahu k jídlu. Se specifickým přihlédnutím k Sydney.
Australani – já osobně bych položil tlustou čáru mezi originál britské přistěhovalce a ostatní, pak takovou přerušovanou čáru mezi evropské mimobritské přistěhovalce a ostatní.
Britové mají kolonialismus zažraný velmi hluboko pod kůži – dáma zjevně britského původu do ixtého kolena nadšeně švitořící o barevných Australanech při placení u pumpy vůbec nevnímá, že jí Ind za kasou oslovil, zažertoval a popřál jí hezký den, protože ho ONA neoslovila. Jako by za tou kasou nikdo nestál. Velmi podobný je jejich vztah ke žlutým Asiatům – ano jsme v asijské restauraci, obsluhují nás Asiaté, pronášíme směrem k nim přání, ale vnímáme je jako služebné duchy, kteří mají právo odpovídat na naše otázky, plnit přání hostů, ale jinak ať drží hubu. Dobré je totiž jenom to britské – britské kluby s roastbeefem, stejky, fish and chips, britským pivem, whiskou, britské puby se stejnou nabídkou. Bílý cizinec je dotazován odkud je a je s ním jednáno přátelsky na britský způsob. Abyste mohli pojíst a popít v klubu, musí vás tam přivést člen klubu, který se za vás zaručí, vypláznete pas a majordomus, či vrátný vás zapíše do knihy hostů, dostanete visačku s nápisem Host a můžete blomcat po klubu v prostorách, kde je hostům povoleno pobývat. Naštěstí k těmto prostorám patří i bufet, kde si můžete dát vynikající britský roastbeef z australského býka vykrmeného trávou z prérie, můžete si dát pivo. Whisky a ostatní tvrdé nápoje se podávají v oddělených prostorách, kam nesmí děti. Tamtéž si můžete dát doutníček, nebo cigárko, hodit si partičku pokra, naházet drobáky do automatů a tak podobně. Co se alkoholu týče, můžete si dát pivo, či cokoliv alkoholického, uvnitř hospod, pubů a podobných institucí. Pivo si můžete dát i na předzahrádce na chodníku, která je vždy ohrazena páskou, nebo plůtkem. NEEXISTUJE nechat si natočit pivo do kelímku a kráčet s ním po ulici, nebo nedejbože nést v ruce láhev alkoholu. Ba dokonce nelze nést ani prázdný kelímek od piva s potiskem. Nesmíte ani stát na chodníku vně ohrádky restaurace a držet pivo. V tu ránu od kolemjdoucího policajta, či rangera dostanete flastr, až se vám zkroutí palce u nohou. Zejména na svatého Patrika jsou všichni policajti státní, městští i dobrovolní (obdoba našeho PS-VB) v ulicích a nažhavení.
Teď malinko odbočím. Když cizinec nerozumí, Australan, na rozdíl od obyvatele Albionu, okamžitě přepíná do školní angličtiny a všemožně se snaží, aby mu bylo porozuměno. Což bývá u vnitrozemských Assies trochu problém. Nevím, jestli víte, že běžný Australan šetří slovy tak, že u slova, kde je jasný význam už při vyslovení první slabiky, řekne jenom tu první slabiku a zbytek slova spolkne. Totéž platí i u frází. Mě překvapilo hned v letadle, že letouš nabízející čaj neřekl „You want a cup of tea?“, ba ani „Wanna a cup of tea?“, ale pronesl něco jako „Wanakapaty?“ Podle hrnku v ruce jsem pochopil, co mi chce. Blbý je, když – obrazně řečeno – mluvčí ten hrnek v ruce nedrží. Měl jsem to potěšení slyšet vnitrozemského Australana milujícího lední hokej. Dozvěděl jsem se, že nejlepší hokejisté světa jsou Češi Džega a Phouspa. Ten první je Jágr, ale doteď nevím, jestli ten druhý je Prospal, nebo Pospíšil, nebo někdo úplně jinej. Australské dámy britského původu jsou něco víc a v podstatě neposlouchají, co jim vykládáte. S pokerface dělají, že naslouchají, i když plácáte nesmyslné fráze jednu přes druhou, po chvilce se odpoutají, protože tamhle vidí Mrs. Woschley, se kterou musí nutně okamžitě hovořit. (Velmi realisticky je toto téma zpracováno ve filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, kde Brittonka Miss Macintosh převychovává normanského barbara.) Konec odbočení.
Do restaurace Praha v Sydney s českou nabídkou jídel chodí většinou Češi se svými přáteli nejrůznějšího původu na jídlo a Aussies na pivo. Za mého pobytu tam točili Plzeň a Krušovice. Pak je v Sydney ještě klub „osmašedesátníků“, emigrantů z osmašedesátého, kde se lká nad ztracenou příležitostí a debatuje se o tom, že oni by to byli bývali udělali jinak, kdyby mohli. Nuda, nuda, šeď, šeď…
Evropští mimobritští Australané jsou vesměs velmi příjemní lidé – jsou to selfmademani, kteří přišli v několika vlnách po II. WW a vypracovali se od nuly přese všechny překážky, které jim australská byrokracie neustále házela pod nohy. Baví se s vámi velmi přátelsky, pomáhají vám s komunikací, protože sami vědí, co to obnáší vpadnout do země, kde nerozumíte zblo, pozvou vás domů, nabídnou lahůdky ze své rodné země a jsou nadšeni, když chválíte a chcete recept.
Bílí neevropští Australané – zhusta jihoafričané, Zimbabwané, jsou velmi milí lidé hovořící zhusta nesrozumitelnou angličtinou, ale když se jim omluvíte, že nerozumíte, přepnou do absolutně primitivní angličtiny, které rozumí i negramot jako já a udělají si na vás čas, aby vám všechno vysvětlili a maximálně odpropagovali jejich novou vlast Austrálii. Obvykle konzumují stejky s hranolky a hojně zalévají pivem.
Indové, Pakistánci, Číňané a v poslední době imigrovavší muslimové černí, či snědí, jsou uzavřené skupiny, které se s nikým mimo jejich kulturní okruh nebaví, pokud nemusí. Aboriginové se nebaví nikdy s nikým, ti žijí v jiné dimenzi a civilizací jenom procházejí jako stíny. Jediná styčná plocha je ždímání peněz z turistů a konzumace alkoholu.
Takže když to shrnu – milá a přátelská země (snad kromě britských dam britského původu) holdující primárně fish and chips, steak and chips, roastbeef and chips, coleslaw salad, british breakfast (klobásky, volské oko, slanina, rajčata, topinky – vše grilované), Egg benedict, hamburger, vše notně zalévaných majonézami všech možných druhů a chutí. Cizácké kuchyně moc ne – a že jich tam mají z celého světa! Kuchyně čínské, japonské, indické, pakistánské, mexické, italské, vše je v obchodních centrech i na bulvárech zastoupeno a promícháno. Je zajímavé, že tam nikde nemáte takový ten divný pocit, že vadíte, jako když třeba v Londýně jdete nakoupit k Pakistáncům, nebo když v Brně vlezete do některých asijských restaurací. A ani vás nepřekvapí, že Ind vám udělá a prodá vynikající italskou pizzu, o jaké se může v Praze v originální italské pizzerii jenom zdát.
Sydneyský Fishmarket mi do smrti utkví v paměti množstvím ryb a potvor z moře vytažených, s pultem, kde na stoličce vedle hromady lastur seděl maličký Indonésan s nožem v ruce a s neměnným asijským úsměvem na tváři každý den od rána do večera louskal ústřice a dával je na pult. A hlavně!!! Hlavně s restaurací s čerstvě upravenými rybami a potvorami. Nebylo to úplně levné. I na australskou kapsu to bylo docela drahé. Ale vynikající! Talíř pro dva s grilovanou langustou, hrstí chobotniček, krevetami, ústřicemi osmaženými s vynikající australskou slaninou, mušlemi, kusem ryby a další havětí stál 120 AUD, což tehdy bylo cca tři české tisíce. Tam jsem se přežral grilovaných chobotniček jako zvíře. Byli tam hlavně turisté z celého světa. Domácí to moc nejedí. Jak jsem již výše uvedl – jim stačí fish and chips. Kupují to buď v krámku hotové a snědí si to někde na lavičce s výhledem na oceán, nebo si to koupí domů mražené úplně stejně jako my v supermarketech, šoupnou to na plech do trouby, pak to nasypou na talíř a polijí nejrůznějšími sosy a majonézami.
Specifickým sydneyským prvkem je víkendové grilování. Vyšší vrstvy vlastnící kocábky vyplouvají do zálivů a tráví víkend na vodě. Mezi kocábkami, jachtičkami a jachtami proplouvají prodejci zmrzliny a jiných laskomin. Zbytek populace se povaluje na plážích a griluje. Grilují se sausages, zelenina a steaky, konzumují se zeleninové saláty, vše se hojně polévá omáčkami a užívá se volna. Suroviny, tácky a příbory si každý přináší svoje. Město Sydney se stará o to, že v grilovacích oblastech – okrajích pláží a parků – je funkční gril s čistou plotnou, grilovacím nářadím a plnou plynovou bombou, u grilu jsou stolky s lavicemi, odpadkové koše. Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších. V Čechách naprosto nepředstavitelné.
Dalším australským specifikem jsou australské steaky. Z dobytků volně se pasoucích na trávě. Nikde jsem v krámech neviděl pojem „čerstvé“, či „stařené“ hovězí maso. Nikde jsem neviděl, že by prodávali maso z vydojených starých krav. Vždy bylo přirozenou cestou vyzrálé a po zpracování křehoučké jak dort. V restauraci kousek od pláže si za peníz odpovídající české hotovce dáte čtvrtkilový stejk s hranolky a oblohou, řeknete si, co chcete za oblohu, jak má být stejk propečený, vezmete si pivko, bílé víno, nebo vodu, počkáte deset minut, než vám ho připraví a pak už jenom baštíte, až se vám dělají boule za ušima.
V porovnání se standardní „britskou“ australskou kuchyní máme v Čechách daleko větší chuťovou rozmanitost. Švára se tady u nás mohl užrat českých sosidžů – liberečáky, ostravské, etc. etc. Hlavně stánky s grilovanými klobásami na Václaváku ho uhranuly. Neboť ve všech australských sausages jsou rozemleté ovce i s kopyty, rohy, ohradami a stájemi. Takové chuťově fádní. Proto ty majonézy a bárbikjú sósy. Neteře i švára tady jedli s chutí svíčkovou, dušené hovězí na zelenině, řízky, ale tam si myslím, bude hlavní důvod v kuchařském umění mé sestry, které je zcela britské. Raději nebudu zabrušovat do detailů, abych nemusel pracně vybrušovat.
Na závěr mohu konstatovat, že co se surovin týče, je Sydney pro kuchaře zemí zaslíbenou. Stejně tak pro fajnšmekry masožravé, rybožravé, i býložravé. Jediný problém mají milovníci sladkého, protože sladké, to tam skoro nikdo z profíků neumí. Je to buď britské, což jsou sušenky, sušenky a zase sušenky na sterý způsob, nebo arabské, což je šíleně přeslazené, nebo čínské, což je přeslazené a hlavně přezdobené. I když Číňani se našemu pojetí zákusků blíží nejvíc. Co se týče piva, tak seženete v Sydney snad úplně všechny druhy, co ve vesmíru existují. Ve speciálních obchodech velikosti 10 000 metrů čtverečních mají piva počínaje japonským ASAHI, až k ZZ Pils. Od světlých lehkých ležáků Pure Blonde k těžkým stoutům Yetti, které skoro netečou z lahve. Český pivař by v takovém krámě zešílel, protože průzkum bojem by mu zabral měsíce usilovné práce. Podobně vypadají vinotéky, neboť oblast Nového Zélandu a australských hor je vínu zaslíbená. Vína milují Australani sladká a masivně podchlazená. Suchá vína jdou na export. Je tudíž docela problém v obchodě koupit suché víno, ale dá se sehnat. A hlavně novozélandské bývá vynikající kvality za cenu, za kterou tady koupíte cosi, co se sem vozí v nevypláchnutých tankerech od ropy. S moravskými kyselinkami byste v Austrálii neprorazili.
Proběhl jsem tryskem Austrálií od čaje v Boeingu Quantas přes pláže až do vinných obchodů a víc toho na srdci nemám.
Já myslel že je to nějaká legrace à la Česká Soda 🙂
Není. E-sporty jsou multimiliardový bussiness (v dolarech).
Koukni třeba na tohle:
https://www.youtube.com/watch?v=h0UBfmOJYO4&t=1890s
Od 44 minuty jsou tam záběry do hlediště, reklamy a vůbec vše co k tomu businessu patří. Včetně patřičně emotivních komentátorů.
Vlastní hra bude patrně většině lidí připadat poněkud nepřehledná, ale to je tím, že neznají hru a pravidla 🙂
Maso. Netušil jsem. Sport asi jako šachy…
Nejčastější sportovní úraz tu bude asi syndrom karpálního tunelu.
Tak ono záleží na hře. Zdaleka ne každá je tak náročná na myšlení (Starcraft je řádově složitější než šachy).
Nicméně v těchto špičkových úrovních je to dřina skutečně na úrovni profesionálního sportu. Trening cca. 8 hodin denně, tělesná příprava, psychologická příprava, podpůrný tým trenérem počínaje a masérem konče atd.
Odměny pro vítěze takových turnajů jsou řádově v milionech dolarů atd,
A stejně jako v profi sportu je ten hráč tak kolem 30-35 let věku totálně vyšťavený a odepsaný jak fysicky, tak psychicky.
Ostatně, e-sporty se ucházejí o to, aby byly hrány v rámci normální Olympiády. Letos ještě ne, ale na té příští už patrně ano.
A je to rozdělené i na kategorie muži a ženy?
Pokud vím tak ne.
Ona je v tom esportu tak 1/3 hráček žen a zhruba 1/3 publika tvoří fanynky.
Nicméně v kolektivních hrách mají některé dost dobré týmy v sestavě i polovinu děvčat.
Ostatně, proti mé dceři a jejímu týmu bys League of Legends nebo DOTA hrát vážně nechtěl, protože by z tebe a tvého týmu nadělali úplné pitomce. Jako kdysi ze mně a našeho týmu.
A to je ten její tým pouze amatérský kroužek bývalých spolužáků. Ale hrají to už čtyři roky a trénují alespoň hodinu denně.
Jinak žebříček úspěšných hráček je třeba tady:
https://www.lineups.com/esports/top-10-women-esports-players-in-the-world/
Já vždycinky myslel, že sport je výraz pro tělesný pohyb (i když jízda ve formuli tak úplně všechny svaly neprocvičí).
Dobré zas ráno… 2 Schumi ad 39 – no, pokud je ten právník soudce nebo prokurvátor, je to proně ideální využití…
2 Dana ad 41 – Inu, v Českých Budějovicích by chtěl bydlet každý…
Pirati fakt intenzivne pracuji na tom, aby nevyhrali. Drzim jim palce.
https://instazpravy.cz/pirat-peksa-kritizuje-policii-za-zakrok-v-teplicich-znamy-herec-posila-europoslanci-ostry-vzkaz
Challenger myslím rozumně popsal situaci.
Jiné chování lidí na stejné straně barikáry – zmrtvení i mrtviči jsou zaměstnanci státu – nečekám.
Připomíná mi to bojůvky mezi nacionálními a internacionálními, kteří si zaplatili dohlížející policisty aby soudcovali.
Nacionální, internacionální i rozhodčí tím veřejnosti ukazovali svojí nezbytnost.
Challenger kritizuje asi opravnene, ale od kritiky je k nejakym jinym postupum zasahu – tak aby byl efektivni – daleko.
Diskusi tam rezonuje naprosto sprav na otazka – jak by tedy meli byt vycviceni? Samozrejme, jde to splachnout odpovedi „na to jsou experti“.. Nicmene experti se jiz vyjadrili a toto je vystup.
Mimochodem, castym argumentem pro ockovani je „sice obcas nekdo exne, ale obecne jsou rizika nizsi“. Klidne bych tuto logiku aplikoval i zde.
Jako první bych řešil: co dostalo toho zmrtveného mezi zmrtvené? Byl zaměstnancem státu? Pokud ano, nebylo by lepší tyto nebezpečné a sebeohrožující zaměstnance propustit?
Státní definitiva mu umožnila nakupovat látky neslučitelné se zdravím a životem. Zrušme jí.
přimlouval bych se za následující metodu, jak v diskuzi jeden píše: „Odchyt divoké zvěře odpradávna probíhal formou uspávací střely v kombinaci s vystřelovací sítí. V případě nutné obrany samozřejmě odstřel na místě.“ Proč se nepoužívá toto, místo zpracovávání oběti na chodníku vleže, mi není známo
Otazkou je, zda tyto latky zabiraji na cloveka v tom stavu, jak rychle a zda v potrebne sile nenesou take riziko zabiti.
Z techto duvodu se treba nepouziva taser.
Mimochodem, pripominam, ze kdyz jsem se ptal po podobnem zakroku na cloveku, ktery – o hruzo – se provinil tim, ze na prazdne ulici nemel rousku a nechtel se legitimovat, zadne velke poboureni to nevyvolala.
Nahle diskutujeme, ze obdobny zakrok na cloveku, ktery ohrozuje majetek i lidi je problem. Z meho pohledu mirny podiv.
Ale urcite je spravne zacit debatu, je zjevne, ze spolecensky konsensus zde neni.
gumová síť je adekvátní a účinná, ta snad žádné vedlejšáky nemá…
Zrovna tento clovek by se, jestli spravne vykladam challengera, v ni umlatil sam v hystericke kreci.
Prý se budou přejmenovávat na „Námořní lupiči“.
😀 Hned mě na to napadl krásný verš s určením místa… 😀 😀
Tam ne….!
Dobré ráno. Prohnilí proti prohnilým. Už se perou. Vojenský prokurátor to vyřeší.
https://ekonomickydenik.cz/chteli-jsme-stihat-exmanzela-bradacove-zalobce-ale-nakazal-opak-tvrdi-policista-v-kauze-bereta-nesmysl-rika-bradacova/
Zájem policie o exmanžela vrchní státní zástupkyně ovšem unikl v roce 2013 do médií. A začala doslova válka mezi Bradáčovou a protikorupční policií.
Spor žalobkyně s detektiva zesílil koncem března, kdy Bradáčová vyvracela v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Frekvence 1 svoji možnou podjatost v kauze IT zakázek ministerstva práce a sociálních věcí.
Bradáčová tehdy řekla, že na ni kauzu vyrobil tehdejší šéf protikorupční policie Tomáš Martinec. Ten to popřel s tím, že Bradáčová k tvrzení nemá a ani nemůže mít jakýkoliv důkaz.
Kontrola na protikorupční policii začala střídat kontrolu a řada detektivů kvůli tomu sbor opustila.
Mám takovou hloupou otázku pro zdejší:
Má cenu se těmi kauzami zabývat na blogu, když:
1. Nemáme na jejich průběh vůbec žádný vliv
2. Nemáme jiné informace, než z tisku a spol. (žádná „tvrdá“ data)
Tak volba temat je na p.t. publiku. Nekdy vareni, nekdy kauzy 🙂 Samozrejme, „smysl“ jako ze se tim neco vyresi sem psat nema nic.
Podelit se, povzdechnout, podelit frustraci…
to se můžeš rovnou zeptat, jestli má cenu sem chodit… Oceňuji zde právě tu možnost, získat různé náhledy na nejrůznější témata.
A ještě něco:
Jak hodlají současní adepti na vládnutí (opozice) řešit „koronáče“, pokud by se dostali k lizu? Když se jejich představitele někdo zeptá, tak se dozví, že „rázně“ (ale jak?) a že to současná garnitura dělá špatně.
Je mi to jaksi málo…
Teoreticky by šlo dělat v zásadě podobná opatření, ale bez různých nesmyslných pitomostí (něco zásadně jiného prakticky neexistuje). I kdyby ale zvolený čunitel chtěl, je to takřka nemožné, protože pitomosti vymýšlejí na ministerstvech a úřadech a tam nelze všechny naráz vyměnit a nejspíš ani není za koho. Takže by to vypadalo ± stejně.
Taky by slo teoreticky nedelat nic krome zajisteni ockovani a posilneni nemocnic. To by ale volicske kruhy asi neunesly.
Nejbliz k tomu asi budou mit pirati, nebot jejich volice nesou opatreni nejhur a ohrozunei jsou nejmene. ANO je na tom vicemene naopak.
A do třetice: Řešíme kdo a kdy pochybil v kauze Vrbětice. Ale správný detektiv se vždy ptá na jinou otázku – Cui bono?
Nikdo mi nevysvětlil, proč by bylo pro Rusko potřebné vyhodit sklad materiálu, který ani nebyl státní? Jsou jakési teorie, že to byl materiál určený pro Sýrii či jinou zemi kde se bojuje, ale z vojenského hlediska ten materiál nejspíš neměl tak velkou důležitost, aby to stálo za diverzní akci v Kotlince.
Reakce ČR vzala Rusku možnost ovlivňovat v budoucnosti naši energetickou politiku, což je záležitost řádově důležitější.
Ani ne tak pro Sýrii, jako spíš pro Ukrajinu.
Jestli je něco potřebné, to je těžko vyhodnotit, pokud rozhodnutí dělají instituce, do kterých není vidět.
Stejne tak ale muzes mluvit o te firme, ktera to tam skladovala a stale neukazala EUC a neni do ni moc videt… Anebo o CIA, treba – ja do jejich rozhodovani nevidim a troufnu si rici, ze Ty taky ne.
Ve vysledku doslo k vasalizaci nasi zahranicni politiky smerem k USA, a to vcetne odklonu od EU. Otazka cui bono ma celkem jednoznacnou odpoved.
Napsal jsem instituce, pod to se vejde ledacos, třeba i firma nebo CIA.
JJ, proto je mi divne, ze se tak fixujes na to Rusko 🙂
Zajem vyhodit vrbetice mohlo mit hafo instituci (vcetne organizovaneho zlocinu). Rusko bych dal stezi do top 5 zajmu…
Kdo dovede vykalkulovat účinky zlikvidovaného objemu výbušnin, určitě hodnotit může.
(54.1.1) Mimochodem, castym argumentem pro ockovani je „sice obcas nekdo exne, ale obecne jsou rizika nizsi“. Klidne bych tuto logiku aplikoval i zde.
Ano. Každé opatření má své přínosy a svá rizika a záleží na celkovém výsledku. Opatření bez rizika neexistují, lze je omezit, ale nikdy ne eliminovat.
Ještě k tomu přebalování – je zde doufám jasné, že ten souhlas musí být písemný a notářsky ověřený?
PeSi, ja psal nahore, ze mlade nebinarni piratstvo jiz pripravuje jiste apku… A koneckoncu, nebinrarniho piratstva se to tykat nebude, jak by dosli k detem – priroda jaksi LGBT nepodporuje, at udelaji gay parade kolik chteji…
Mozna by ji mohli zavalit letaky, nebo alegorickymi vozy… Viz cerveny trpaslik…
Doporučená literatura k covidu: Clancy:Z rozkazu prezidenta.
No jo, jake to prekvapeni. Priste to bude dotaznik ohledme politickych nazoru a podpory BLM a LGBT…
https://ittb.cz/2021/06/windows-vas-bude-nucene-spehovat-podminkou-instalace-je-kamera
Skoro bych řekl, že v definitivní versi ten požadavek na kameru nebude.
To si Microsoft nelajsne, protože se to nedá na 100% zabezpečit. Krom toho, lze to celkem snadno přelepit 🙂
Dobré ráno,
„Taky by slo teoreticky nedelat nic krome zajisteni ockovani a posilneni nemocnic. To by ale volicske kruhy asi neunesly.“
Jak si představuješ „posilnění nemocnic“?
To znamená víc prostoru, přistavovat oddělení, zajistit víc vybavení včetně obsluhy, zajistit víc kvalifikovaného personálu.
Kolik stojí vybavení jedné JIP a kolik jich musí být, aby to „posilnění “ bylo nějak znát? Jak dlouho trvá, než se na špičkové technologie personál zaškolí nebo než vystuduje lékař a jak dlouho vydrží, než zdrhne někam, kde bude mít víc peněz a klidu a méně stresu?
Myslíš, že problém je jen v tom, že by to „voličské kruhy “ neunesly?
Pamatujes, jak jsme postavili polni nemocnici v Praze a jak se omezila jina nezbytna pece? 🙂
Obecne jsem zvykly, ze kazdou organizaci lze zefektivnit pro nejakou konkretni cinnost, za nejakeho usili, nakladu, zmeny standardu. Zazil jsem firmu, ktera se stejnym poctem zamestnancu zvladla mezirocni skoro stoprocentni objem prepravy a skladovani. Nemyslim, ze by ceske nemocnice jely na naprosty peak efektivity a nebyl by prostor k reorganizaci timto zpusobem.
Ale ano, je mozne, ze k volicskym kruhum LZE jako problem pridat neschopnost managementu nemocnic.
Vrbětice…ticho. Skripal, Navalnyj, Pratasevič…ticho. Zapomeňte… Jenže nėkteří si pamatujeme. Asagne, Snowden, Vanunu…Jistėže, když dva dělají totéž, pohled záleží na vektoru zájmu.
No, to je právě ono.
Každá, i „senzační“ zpráva končí třema tečkama… „Do echa.“
V tom myslím není ani tak politika, ale journalisté. Stále čerstvé zboží. Kostlivci se ze skříní vyrtahují podle potřeby – výhoda je, že už málokdo pamatuje, čí vlastně jsou. [;>))
„Teoreticky by šlo dělat v zásadě podobná opatření, ale bez různých nesmyslných pitomostí (něco zásadně jiného prakticky neexistuje)“
teda, to teoretizování vám, pánové, dneska fakt jde 😀
Co z toho jsou opatření, která by se měla dělat a co z toho jsou nesmyslné pitomosti?
nějakej konkrétní příklad z praxe, který by to osvětlil nám, přízemním neteoretikům, by nebyl?
Treba povinnost rousek v lese nebo na prochazce. Povinne testovani v malych firmach. Soustredeni lidi do hypermarketu misto malzch obchodu. Jen tak z voleje.
to vše s malým efektem na celkovou situaci…
Třeba ty zapáskované regály v superhyper a zavřené malé krámky. Jako kdyby nestačily náhubky a počet osob na plochu. Další už vypsal Petr.
„Podelit se, povzdechnout, podelit frustraci…“
Jasně, hlavně nebýt sobec. Když jsem já frustrovanej, ať jsou všichni 😀
Proc by meli? Treba mi vysvetli, jaky jsem pitomec, ze se frusturuji, ze ano? Anebo proc sem pises Ty? 😀
Pavle Kořenský – „Starcraft je řádově složitější než šachy“ – Proti tomu jsem nucen protestovat. Je to dle mého názoru úplně naopak. Šachy hraju celý život (blbě -úroveň krajského přeboru družstev) a Starcraftu jsem se napařil až až. Starceaft je bezva zábava ale na šachy to nemá. Na rozcvičení jednoduchá otázka. Kolik může teoreticky existovat různých, vzájemně se lišících zápisů šachové partie, po druhém tahu černého ? Řešení večer. V šachu je dost velká konkurence – v ČR je aktivních ca 20 000 hráčů/hráček. Tím myslím osoby, které pravidelně zasedají za šachovnice v různých soutěžích (tedy v době před covidfašismem). To je , řekl bych řádově víc než hráčů Starcraftu. Jinak máte ale pravdu s popisem popularity. Důvod myslím je jednoduchý. Ten, kdo nikdy nehrál Starcraft dokáže posoudit, kdo útočí a kdo vyhrává (podobně jako u fotbalu). Ten, kdo nikdy nehrál šachy nedokáže ale při pohledu na šachovnici tohle vůbec posoudit. A sledovat vážnou partii mistrů, která může trvat 4-5 hodin, to dělá jen málo zarytých fandů šachu :-).
Souhlas, Starcraft neni zadna slozita strategie, to by byl pro divaky mizerny pozitek. Viz napriklad pokus udelat z bridge olympijsky sport – a to je norma na partii 7,5 minuty 🙂
„Obecne jsem zvykly, ze kazdou organizaci lze zefektivnit pro nejakou konkretni cinnost, za nejakeho usili, nakladu, zmeny standardu.“
To je sice hezký, ale pokud vím, tak změna standardu, t.j. odklad neakutních zákroků ve prospěch akutních připadů covidu se nesetkal s velkým pochopením ani tady.
„Taky by slo teoreticky nedelat nic krome zajisteni ockovani… “
A to zajištění očkování si představuješ jak?
Zrovna od Tebe takový teoretizování, že „by se mělo zajistit“ fakt sedí. 😀 😀 😀
Vakcíny zajištěné jsou, distribuce taky, zbývá zajistit, aby se lidi očkovat nechali. Jenže pokud má být dobrovolné, tak ten zbytek může zajistit jedině jedině každej sám za sebe, že se rozhodne nechat očkovat. To už za Tebe nikdo nezajistí.
Ad prvni odsek – to se opet vracime k tem volicskym kruhum. Nicmene, od ceho maji ty nemocnice vedeni, kdyz neni schopno reagovat na vyvoj „poptavky“ a organizovat svou cinnost tak, aby to fungovalo? Je teoreticky mozne, ze to neni dano kvalitou managementu, ale nastavenim celeho systemu, ale to jen samozrejme posouva problem managementu o patro vyse.
Ad zajisteni ockovani – tento bod pokladam za jiz spleny, uvedl jsem jej v kontextu situace pred pul rokem.
No ale to vedení to, v rámci dostupných možností, zorganizovalo.
V teorii to pravděpodobně šlo zorganizovat ještě dokonaleji, ale obávám se, že v praxi ne. Není možné zvýšit kapacitu „HW“ i „HR“ ze dne na den.
Tak pote je problem o patro vyse, jak pisi.
Anebo proc sem pises Ty?
Abych si pokecala, pobavila se, něco se dověděla. Brpusím si dráoy a kecám a kecám. 😉
tedy, v zásadě nemám nic proti sdílení frustrací, ono se ne nadarmo říká „sdělená bolest, poloviční bolest“, ale ono hrozí zároveň riziko, že se to téma zacyklí a omílá se pořád dokola a všichni se v tej frustraci posilují,v zájemně se vytáčejí anejsou schopni se od tématu odpoutat.
Popravdě řečeno, mám pocit, že v případě covidu a vlády se tak občas do jisté míry děje.
A to jsme ještě kultivovaný web, kde se neventilují ty emoce, leckdy na hranici patologie, přes osobní útoky a sprostý nadávání.
A tak to je pro mne taky to nejdulezitejsi, navic i mne se dotklo omezeni kontaktu (ja jsem take omezil rizika, akorat dle sve hlavy).
Frustrace – to „zacykleni“ je v tom, ze je „zacyklena“ i spolecnost a tim padem i politika. Prilis mnoho lidi uzkostlive sleduje cisla, ktere stejne neumi poradne uchopit, a tresou se pred budoucnosti – bud z obav pred virem, nebo opatrenimi.
Podle mne se nepohneme dale a budeme zacykleni, nez si neuvedomime a neprijmeme, ze vetru a desti neporucime a jak zijeme s chripkou, budeme zit s coronou… A podobne jako u chripky kdo bude chtit se bude ockovat, kdo ne bude riskovat…
frustrace znamená bolest? Kolik je zde frustrací postižených?
nedávno jsem slyšel „nejvíc ze všeho bolí strach“
Muj mentalni stav ohledem opatreni a celkove covidu bych asi nejlepe popsal jako umirneny, smutny vztek.
spíš pocit marnosti z nemožnosti dosáhnutí chtěného/plánovaného
Ano, a to ve mne – vzhledem k me praci a ze si veci moc beru – asi vzbuzuje ten vztek.
A taky to, ze moje decka do jiste miry ztratily rok, Tvoje asi ne 🙂
To bxlo Milosovi – definice frustrace 🙂
to moje bylo zas k maYdě, zaujala mě rozdělená/podílená frustrace/bolest. Bolestínský není zde asi nikdo, spíše jen povzdechy – nad stářím (např. Šumavákovo „jestli já nejsem už k…va ňákej starej“ -:)
„spíš pocit marnosti z nemožnosti dosáhnutí chtěného/plánovaného“
No, v životě se ne vždycky podaří dosáhnout chtěného nebo plánovaného…
A s lidmi, kteří za každou cenu trvají na tom, že musí být po jejich, bývá leckdy obtíž.
„to „zacykleni“ je v tom, ze je „zacyklena“ i spolecnost a tim padem i politika. Prilis mnoho lidi uzkostlive sleduje cisla, ktere stejne neumi poradne uchopit, a tresou se pred budoucnosti – bud z obav pred virem, nebo opatrenimi.“
No, Ty přece ty čísla taky sleduješ, leckdy docela uminutě…
Pokud jde o zacyklenost společnosti a politiky – asi je třeba si položit otázku, jestli svůj život máš Ty ve svých rukou a nebo ho má ve svých prackách společnost a politika….
No, abych je nesledoval, kdyz na mne kazde rano vyskoci na seznamu 🙂
Svuj zivot samozrejme v rukou nemam. Kdyz z rozhodnuti vlady nemohu do prace, do obchodu, deti nemohou do skoly… Tak se necitim, ze mam svuj zivot ve svych rukou. Takovou kognitivni disonanci nemam.
Abych predesel Tvuj protiargument, je mi jasne, ze nemohu do obchodu o pulnoci, kdyz majitel obchodu nechce otevrit. Ale toto neni ten pripad, zde nam vlada znemoznila to, co jsme chteli oba.
Proč píšeme o věcech, které nemůžeme ovlivnit? Možná i proto, že někdy je ovlivnit můžeme. Čestnost, poctivost našich orgánů činných v trestné činnosti máloco dokumentuje lépe než Bečva. Žel podobně i naší politickou scénu.
https://denikreferendum.cz/clanek/32854-pravdu-o-becve-se-nejmene-do-voleb-od-ceskeho-statu-nedozvime
“ je mi jasne, ze nemohu do obchodu o pulnoci, kdyz majitel obchodu nechce otevrit.“
Tak takhle bych neargumentovala….
Ve svých rukou nemáš, co si usmyslí vláda nebo jestli přijde tornádo, ale to, jestli v případě nepříznivých podmínek nebo pod tlakem nějaké události budeš hledat řešení, jak se zařídit, abys přežil s nejmenší ztrátou nebo ztrácet čas a energii bědováním.
Občas je prostě nutno přijmout něco, co ovlivnit nemůžeš….
Přijmout neznamená souhlasit, aby bylo jasno.
Prijmout ano, hledat ano, ale ten nesouhlas a z toho plynouci frustrace – jako smutny vztek – je dle mne namiste…
Diskuse na blogu za účelem: „Podelit se, povzdechnout, podelit frustraci…“
není příliš optimistické využití blogu. Dal bych před povzdechy přednost návrhům jak líp a diskusi o nich.
Ty zde taky padaji, ale neshodneme se na nich ani my 😀
„Proč píšeme o věcech, které nemůžeme ovlivnit?“
No, hlavou zeď neprorazíš. Ale je to důvod, aby se o zdech nepsalo vůbec?
Člověk se nepotřebuje dorozumět, člověk se potřebuje vykecat 😉
A pokud možno se přitom neodkopat!
Proč ne? Už nejsme děti. Samozřejmě ve vší počestnosti.
Kdo chce, může provést svůj strip-tease. Dle libosti. Nedělejme to jiným,. Třeba se jim to nelíbí.
Již kdysi jsem tu napsal, že mi u řady příspěvků chybí IMHO, vídím spíš kategorickou kritiku bez skromnosti a návrhu změny.
Naco psat zbytecnosti? Vsichni a vsechno, co zde piseme, jsou nase nazory 😀
Pro jednoduchost a stručnost stačí zdůraznit, pokud člověk opravdu něco ví jistě. Zbytek je IMHO.
Jenze jiste nevis nikdy nic. Viz Popper. Proto je IMHO nadbytecna informace 😀
Nicméně by neškodilo se občas vrátit k radostnějším stránkám života. Například skimmic hrubě zanedbává svoje hlášení o tom, jak bojuje s covidem.
Možná by se stejnou metodou dalo bojovat i s frustrací z covidu?
Jsem tim poslednim, kdo bz v totmo branil 😀
„Prilis mnoho lidi uzkostlive sleduje cisla, ktere stejne neumi poradne uchopit, a tresou se pred budoucnosti – bud z obav pred virem, nebo opatrenimi.“
(Petr K.)
„Občas je prostě nutno přijmout něco, co ovlivnit nemůžeš….
Přijmout neznamená souhlasit, aby bylo jasno.“
(maYda)
Dvě pravdy, se kterými musím souhlasit. Čekal jsem reakce, když jsem po ránu „hodil kámen“ do zdejšího rybníčku. Potěšily mě.
Ano – něco je třeba vzít na vědomí, vědět, co se děje a zařídit se podle toho. Hysterie jakéhokoliv druhu je na nic. Taktéž „boj“ za určitou myšlenku vede jen k frustraci, protože se najdou lidé s jiným názorem. Se svojí pravdou. Ale to, že si někdo myslí něco úplně jiného než já neznamená, že ten druhý je blb. Má jiné informace, jiné priority, jiný způsob uvažování. Toť vše.
„Víš, že pro upletení jednoho svetru je zapotřebí dvou ovcí?“
„Nevěděla jsem, že ovce pletou!“
Tak tohle mi přišlo od kamaráda… Zajímavé je to hrobové ticho – nikdo ani nepípnul…
https://www.youtube.com/watch?v=aVzNevHk_nI
Stojí za zamyšlení…
Zejména v situaci, kdy nám denně chčijou na hlavy a ani se nesnažej předstírat, že prší…
Kolega tvrdí, že vakcína Pfizer je naředěná Viagra 😀
Tak to už chápu, proč někteří tak řeší, jakou vakcínu.
Proč očolvat.
Nafasouvat Viagru a je to vyřešeno,
Ale co ženský?
fasovat k té viagře?
75.1.1.1 Petr Kunetka
Ani když jsem lovil intelektuálky a načítal jsem filosofy, Karl Popper mě nedokázal nikterak okouzlit. A to i přesto, že již tenkrát docházelo k jeho zbožštění a adoraci intelektuály, kteří/které ho používali jako nástroj v diskusích s neintelektuály.
Karl Popper totiž psal i o vědě, takže vycházeli z toho, že když o ní psal, něco o ní i věděl. Nepůjdu do detailů již z jeho mládí a základnímu neporozumnění věcí, které tvrdil Niels Bohr atp atd
Jen bych zdvoříle podotknul, že staleté oddělení filosofů a vědců je stále platné a platnější.
Filosofové o všem mluví, vědci se vědou zabývají.
Až takto je to prosté. I u Karla Poppera …
K vědcům:
Vědci se „tím“ zabývají – ale to je často vše. Spousta vědeckých teorií je už neplatných. Ale je fakt – byly nahrazeny novými. Ty přestanou platit až když budou platit ty nejnovější. [;>))
Tak ja nerikam adorovat, ale na to, ze nikdy nevis nic jiste se da spolehnout asi i bez Poppera 😀
Krásný obrat: „když jsem lovil intelektuálky“ … kdyby lovil Feri intelektuálky, tak mohl být v pohodě, jenže on lovil ty prostoduché, co se u něj v bytě sprchovaly aniž tušily něco o sexu … 😉
„Filosofové o všem mluví, vědci se vědou zabývají.“
V tom případě máme filosofů, že bychom je mohli vidlemi přehazovat, ale těch skutečných vědců se nám nějak nedostává….
„ze nikdy nevis nic jiste se da spolehnout asi i bez Poppera “
No, jsou tací, co si sami ani zadek neutřou, když jim k tomu nedá návod nějaký filosof.
Otázka je, zda když stejně nevím nikdy nic jistě, je moudré se spoléhat na Poppera, protože přece nemůžu jistě vědět, zda se na jeho výroky mohu kdykoliv spolehout.
Proč jsi, skimici, lovil intelektuálky? Nějaká sadomasochistická úchylka?
85 maYdo
a proč ne? Všechno má nějaké kouzlo. Asi zvědavost. Četlly věci co jsem nečetl, mluvily nesrozumitelně, poslouchaly jinou hudbu atd … tak přes hudbu a zpěv se k tomu dostaneš blíž, posloucháš je, něco načteš, aplikuješ na pár cvikách a uděláš zkoušku. Tedy zkusíš jí sbalit 🙂
skimici, stejně je to divný. Devět měsíců se snažíš dostat vocamcaď a ven a po zbytek života zase co nejčastěj nazpátek….
Dušane,
jako ti lososi … jedou ani nejedí 🙂
No, jo, ale lososice tam vlastně jedou taky.
Konečně téma ze života ….
„No, jo, ale lososice tam vlastně jedou taky.“
Co by nejely? Kvůli nim ten celej cirkus je.
Lososi jedou, aby na správném místě oplodnili lososici, skimic balí, aby se v ten správný okamžik ocitla intelektuálka v jeho posteli.
https://www.artbohemia.cz/en/prints/24111-vsichni-me-maji-radi-ale-nikdo-se-mnou-nechce-spat.html
A potom? Co potom?
No, nevim jak skimic, ale losos chcipne… nejak se mi to cele vase povidani nezda 😀
Ať je (skimic) rád, že není sameček pavouka nebo kudlanky nábožné. Ti skončí hned po provedení aktu. Skončila jejioch úloha, jsou nadále potrava. Bezezbytkové hospodářství. To umí jen příroda.
A intelektuálka studuje Poppera nebo čínskou poezii, aby na ni oko skimicovo spočinulo se zalíbením…. 😀
P K Leckdy si nejvíc stěžují ti, kterým se hovno dėje. Přežili jste, živobytí máte,děti na rok unikly školní indoktrinaci, něco v základu vzdělání jsi jim doplnil podle svého, jen kolektivních kratochvílí tolik nebylo. Měly spoustu času na čtení a samostudium v podmínkách podnětného domácího prostředí. Tak jakápak ztráta roku života. Jak by za to, nač si stěžuješ, jiní byli rádi. Natož kdysi v tom nejlepším dickensovském kapitalismu…
Stezovat si kdyz uz si na druhe strane mrizi je pozde…
Jakápak druhá strana mříží? Však píšu, že kdo si takhle může stěžovat je mu hovno zle. Co by za takové “peklo“ jiní jinde či jindy dali.
No prave o to jde. Stezuji si, dokud to jde. Kdyz uz tam budeme, bude na stezovani pozde.
Dobrý nadnárodní ajťák najde dobrou obživu leckde, třeba v pohodové Austrálii. I s rodinou.
Australie je dnes nejakej socik…
No, já jsem si hlavně u těch lososic uvědomil, že ta Dušanova teze o snažení ven a pak zase zpět jaksi platí jen napůl. U samečků.
85 Maydo, jenže intelektuálka může být zábavná i zbylých třiadvacet hodin padesát minut. Třebaže někdy jen těch třiadvacet hodin padesát minut.
Asi máme každý jinak nastavenou definici intelektuálky.
Já mám za to, že intelektuálky nejsou zábavné, jen otravné. Ale možná si svůj šarm šetří jen pro pány. Nebo je jejich zábavnost nedostupná ženskému myšlení a tudíž pro mně nepochopitelná. I když jsem podle některých prý poloviční chlap.
Maydo 90 Kdežto neintelektuálka…
“Nešel bys na jedno?“
“Nemůžu, žehlím.“
“??? A co dělá manželka?“
„Je v kuchyni“
„To je dobrý, máte to rozdělené, vaří, co?“
„Ne. Repasuje Nortona pro sraz veteránistů.“
Nedela nekdo statistiku, zda uz je zruseno pres pulku…
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/jako-v-dobe-nesvobody-soud-strhal-dalsi-bezduvodne-zakazy-ministerstva-40365129
intelektuálky, alespoň za mých mladých časů, byly ukecabí slepice, které měly nastudovány nějakého autora a chodily ve skupinkách do našich hospod a vináren. Ony totiž jiné než naše hospody a vinárny nebyly. Žádné čajovny a pod. Taková intelektuálka chvíli oblbovala okolí a tehdy byl čas uplatnit nějaký ten citát nebo problém. Stoupající hladinou alkoholu přecházela taková intelektuálka do sebelitovacího módu a nakonec z ní vylezlo, že by se na ty kecy mohla vykašlat, že by chtěla mít normálního kluka a posléze i rodinu. Tehdy byl čas zaseknout, protože to šlo samo. Pak už jen vyklouznout z tenat.
Ovšem na druhou stranu…
A zase nerovnoprávnost – ženy mohou mít zapsáno v občance Novák i Nováková! Muží jen Novák!
V tom prdlamentu vůbec nechápou potřeby mužů!
Tak to je logické. Když jsou lesby, tak jedna je Novák (ta za chlapa) a ta druhá je Nováková (té lesby jménem Novák). Jinak by se v tom děti nevyznaly kdo je taťka a kdo mamka.
A pro nebinární by mohlo být Novákovo 😀
Nováků.
No jo. To zní universálmě.
Jindřich Nováků, Božena Nováků. Akorát se z toho kroužku nad „ů“ později zblázní až to bude hledat na normální nečeské klávesnici …
Petr Kunetka
Jak oslavujete? Je první prázdninový den. Děti nebudou muset být dva měsíce ve škole 🙂
Ja jsem naprosto a dokonale klidny 😀
Fajn je že školákům vláda na dva měsíce zrušila povinnost nosit ve škole roušku! 😀
2 skimic ad 86 – „Slečno, viděla jste už Lohengrina?“
„Neviděla, nechci vidět a jestli ho tu vytáhnete, tak vás přes něj praštím!“