Nakoukání pod australskou pokličku

Publikováno | Autor:

Ptakopysk podivný

Je to už pár let, co jsem Austrálii navštívil, vzpomínky se usadily a zkusím pouvažovat o australském vztahu k jídlu. Se specifickým přihlédnutím k Sydney.

Australani – já osobně bych položil tlustou čáru mezi originál britské přistěhovalce a ostatní, pak takovou přerušovanou čáru mezi evropské mimobritské přistěhovalce a ostatní.

Britové mají kolonialismus zažraný velmi hluboko pod kůži – dáma zjevně britského původu do ixtého kolena nadšeně švitořící o barevných Australanech při placení u pumpy vůbec nevnímá, že jí Ind za kasou oslovil, zažertoval a popřál jí hezký den, protože ho ONA neoslovila. Jako by za tou kasou nikdo nestál. Velmi podobný je jejich vztah ke žlutým Asiatům – ano jsme v asijské restauraci, obsluhují nás Asiaté, pronášíme směrem k nim přání, ale vnímáme je jako služebné duchy, kteří mají právo odpovídat na naše otázky, plnit přání hostů, ale jinak ať drží hubu. Dobré je totiž jenom to britské – britské kluby s roastbeefem, stejky, fish and chips, britským pivem, whiskou, britské puby se stejnou nabídkou. Bílý cizinec je dotazován odkud je a je s ním jednáno přátelsky na britský způsob. Abyste mohli pojíst a popít v klubu, musí vás tam přivést člen klubu, který se za vás zaručí, vypláznete pas a majordomus, či vrátný vás zapíše do knihy hostů, dostanete visačku s nápisem Host a můžete blomcat po klubu v prostorách, kde je hostům povoleno pobývat.  Naštěstí k těmto prostorám patří i bufet, kde si můžete dát vynikající britský roastbeef z australského býka vykrmeného trávou z prérie, můžete si dát pivo. Whisky a ostatní tvrdé nápoje se podávají v oddělených prostorách, kam nesmí děti. Tamtéž si můžete dát doutníček, nebo cigárko, hodit si partičku pokra, naházet drobáky do automatů a tak podobně. Co se alkoholu týče, můžete si dát pivo, či cokoliv alkoholického, uvnitř hospod, pubů a podobných institucí. Pivo si můžete dát i na předzahrádce na chodníku, která je vždy ohrazena páskou, nebo plůtkem. NEEXISTUJE nechat si natočit pivo do kelímku a kráčet s ním po ulici, nebo nedejbože nést v ruce láhev alkoholu. Ba dokonce nelze nést ani prázdný kelímek od piva s potiskem. Nesmíte ani stát na chodníku vně ohrádky restaurace a držet pivo. V tu ránu od kolemjdoucího policajta, či rangera dostanete flastr, až se vám zkroutí palce u nohou. Zejména na svatého Patrika jsou všichni policajti státní, městští i dobrovolní (obdoba našeho PS-VB) v ulicích a nažhavení.

Teď malinko odbočím. Když cizinec nerozumí, Australan, na rozdíl od obyvatele Albionu, okamžitě přepíná do školní angličtiny a všemožně se snaží, aby mu bylo porozuměno. Což bývá u vnitrozemských Assies trochu problém. Nevím, jestli víte, že běžný Australan šetří slovy tak, že u slova, kde je jasný význam už při vyslovení první slabiky, řekne jenom tu první slabiku a zbytek slova spolkne. Totéž platí i u frází. Mě překvapilo hned v letadle, že letouš nabízející čaj neřekl „You want a cup of tea?“, ba ani „Wanna a cup of tea?“, ale pronesl něco jako „Wanakapaty?“ Podle hrnku v ruce jsem pochopil, co mi chce. Blbý je, když – obrazně řečeno – mluvčí ten hrnek v ruce nedrží. Měl jsem to potěšení slyšet vnitrozemského Australana milujícího lední hokej. Dozvěděl jsem se, že nejlepší hokejisté světa jsou Češi Džega a Phouspa. Ten první je Jágr, ale doteď nevím, jestli ten druhý je Prospal, nebo Pospíšil, nebo někdo úplně jinej. Australské dámy britského původu jsou něco víc a v podstatě neposlouchají, co jim vykládáte. S pokerface dělají, že naslouchají, i když plácáte nesmyslné fráze jednu přes druhou, po chvilce se odpoutají, protože tamhle vidí Mrs. Woschley, se kterou musí nutně okamžitě hovořit. (Velmi realisticky je toto téma zpracováno ve filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, kde Brittonka Miss Macintosh převychovává normanského barbara.) Konec odbočení.

Do restaurace Praha v Sydney s českou nabídkou jídel chodí většinou Češi se svými přáteli nejrůznějšího původu na jídlo a Aussies na pivo. Za mého pobytu tam točili Plzeň a Krušovice. Pak je v Sydney ještě klub „osmašedesátníků“, emigrantů z osmašedesátého, kde se lká nad ztracenou příležitostí a debatuje se o tom, že oni by to byli bývali udělali jinak, kdyby mohli. Nuda, nuda, šeď, šeď…
Evropští mimobritští Australané jsou vesměs velmi příjemní lidé – jsou to selfmademani, kteří přišli v několika vlnách po II. WW a vypracovali se od nuly přese všechny překážky, které jim australská byrokracie neustále házela pod nohy. Baví se s vámi velmi přátelsky, pomáhají vám s komunikací, protože sami vědí, co to obnáší vpadnout do země, kde nerozumíte zblo, pozvou vás domů, nabídnou lahůdky ze své rodné země a jsou nadšeni, když chválíte a chcete recept.
Bílí neevropští Australané – zhusta jihoafričané, Zimbabwané, jsou velmi milí lidé hovořící zhusta nesrozumitelnou angličtinou, ale když se jim omluvíte, že nerozumíte, přepnou do absolutně primitivní angličtiny, které rozumí i negramot jako já a udělají si na vás čas, aby vám všechno vysvětlili a maximálně odpropagovali jejich novou vlast Austrálii. Obvykle konzumují stejky s hranolky a hojně zalévají pivem.
Indové, Pakistánci, Číňané a v poslední době imigrovavší muslimové černí, či snědí, jsou uzavřené skupiny, které se s nikým mimo jejich kulturní okruh nebaví, pokud nemusí. Aboriginové se nebaví nikdy s nikým, ti žijí v jiné dimenzi a civilizací jenom procházejí jako stíny. Jediná styčná plocha je ždímání peněz z turistů a konzumace alkoholu.
Takže když to shrnu – milá a přátelská země (snad kromě britských dam britského původu) holdující primárně fish and chips, steak and chips, roastbeef and chips, coleslaw salad, british breakfast (klobásky, volské oko, slanina, rajčata, topinky – vše grilované), Egg benedict, hamburger, vše notně zalévaných majonézami všech možných druhů a chutí. Cizácké kuchyně moc ne – a že jich tam mají z celého světa! Kuchyně čínské, japonské, indické, pakistánské, mexické, italské, vše je v obchodních centrech i na bulvárech zastoupeno a promícháno. Je zajímavé, že tam nikde nemáte takový ten divný pocit, že vadíte, jako když třeba v Londýně jdete nakoupit k Pakistáncům, nebo když v Brně vlezete do některých asijských restaurací. A ani vás nepřekvapí, že Ind vám udělá a prodá vynikající italskou pizzu, o jaké se může v Praze v originální italské pizzerii jenom zdát.

Sydneyský Fishmarket mi do smrti utkví v paměti množstvím ryb a potvor z moře vytažených, s pultem, kde na stoličce vedle hromady lastur seděl maličký Indonésan s nožem v ruce a s neměnným asijským úsměvem na tváři každý den od rána do večera louskal ústřice a dával je na pult. A hlavně!!! Hlavně s restaurací s čerstvě upravenými rybami a potvorami. Nebylo to úplně levné. I na australskou kapsu to bylo docela drahé. Ale vynikající! Talíř pro dva s grilovanou langustou, hrstí chobotniček, krevetami, ústřicemi osmaženými s vynikající australskou slaninou, mušlemi, kusem ryby a další havětí stál 120 AUD, což tehdy bylo cca tři české tisíce. Tam jsem se přežral grilovaných chobotniček jako zvíře. Byli tam hlavně turisté z celého světa. Domácí to moc nejedí. Jak jsem již výše uvedl – jim stačí fish and chips. Kupují to buď v krámku hotové a snědí si to někde na lavičce s výhledem na oceán, nebo si to koupí domů mražené úplně stejně jako my v supermarketech, šoupnou to na plech do trouby, pak to nasypou na talíř a polijí nejrůznějšími sosy a majonézami.

Specifickým sydneyským prvkem je víkendové grilování. Vyšší vrstvy vlastnící kocábky vyplouvají do zálivů a tráví víkend na vodě. Mezi kocábkami, jachtičkami a jachtami proplouvají prodejci zmrzliny a jiných laskomin. Zbytek populace se povaluje na plážích a griluje. Grilují se sausages, zelenina a steaky, konzumují se zeleninové saláty, vše se hojně polévá omáčkami a užívá se volna. Suroviny, tácky a příbory si každý přináší svoje. Město Sydney se stará o to, že v grilovacích oblastech – okrajích pláží a parků – je funkční gril s čistou plotnou, grilovacím nářadím a plnou plynovou bombou, u grilu jsou stolky s lavicemi, odpadkové koše. Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších. V Čechách naprosto nepředstavitelné.

Dalším australským specifikem jsou australské steaky. Z dobytků volně se pasoucích na trávě. Nikde jsem v krámech neviděl pojem „čerstvé“, či „stařené“ hovězí maso. Nikde jsem neviděl, že by prodávali maso z vydojených starých krav. Vždy bylo přirozenou cestou vyzrálé a po zpracování křehoučké jak dort. V restauraci kousek od pláže si za peníz odpovídající české hotovce dáte čtvrtkilový stejk s hranolky a oblohou, řeknete si, co chcete za oblohu, jak má být stejk propečený, vezmete si pivko, bílé víno, nebo vodu, počkáte deset minut, než vám ho připraví a pak už jenom baštíte, až se vám dělají boule za ušima.

V porovnání se standardní „britskou“ australskou kuchyní máme v Čechách daleko větší chuťovou rozmanitost. Švára se tady u nás mohl užrat českých sosidžů – liberečáky, ostravské, etc. etc. Hlavně stánky s grilovanými klobásami na Václaváku ho uhranuly. Neboť ve všech australských sausages jsou rozemleté ovce i s kopyty, rohy, ohradami a stájemi. Takové chuťově fádní. Proto ty majonézy a bárbikjú sósy. Neteře i švára tady jedli s chutí svíčkovou, dušené hovězí na zelenině, řízky, ale tam si myslím, bude hlavní důvod v kuchařském umění mé sestry, které je zcela britské. Raději nebudu zabrušovat do detailů, abych nemusel pracně vybrušovat.

Na závěr mohu konstatovat, že co se surovin týče, je Sydney pro kuchaře zemí zaslíbenou. Stejně tak pro fajnšmekry masožravé, rybožravé, i býložravé. Jediný problém mají milovníci sladkého, protože sladké, to tam skoro nikdo z profíků neumí. Je to buď britské, což jsou sušenky, sušenky a zase sušenky na sterý způsob, nebo arabské, což je šíleně přeslazené, nebo čínské, což je přeslazené a hlavně přezdobené. I když Číňani se našemu pojetí zákusků blíží nejvíc. Co se týče piva, tak seženete v Sydney snad úplně všechny druhy, co ve vesmíru existují. Ve speciálních obchodech velikosti 10 000 metrů čtverečních mají piva počínaje japonským ASAHI, až k ZZ Pils. Od světlých lehkých ležáků Pure Blonde k těžkým stoutům Yetti, které skoro netečou z lahve. Český pivař by v takovém krámě zešílel, protože průzkum bojem by mu zabral měsíce usilovné práce. Podobně vypadají vinotéky, neboť oblast Nového Zélandu a australských hor je vínu zaslíbená. Vína milují Australani sladká a masivně podchlazená. Suchá vína jdou na export. Je tudíž docela problém v obchodě koupit suché víno, ale dá se sehnat. A hlavně novozélandské bývá vynikající kvality za cenu, za kterou tady koupíte cosi, co se sem vozí v nevypláchnutých tankerech od ropy. S moravskými kyselinkami byste v Austrálii neprorazili.

Proběhl jsem tryskem Austrálií od čaje v Boeingu Quantas přes pláže až do vinných obchodů a víc toho na srdci nemám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 760 komentářů u „Nakoukání pod australskou pokličku“

  1. Procházel jsem si výroční zprávu ČT, jako její majitel.
    385 mil. Kč byly náklady na zpravodajství – to je ta nezbytná veřejnoprávní část. V tom je i vládní agitka „Události“.
    Zbytek z 5.8 mld. Kč … škoda slov.

  2. pánové ptakopysku
    úplně jsem v horkém létě valil oči nad těmi termíny. Dostat někoho na žida. Sumi gaeši – zní to jako plátky balené v mořské řase.
    Ale vzdělávám se a tak i případným ostatním objasním alespoň část.

    Sumi Gaeši je důmyslný chvat jakoby z repertoáru židovského Krav maga.
    https://www.youtube.com/watch?v=kod5QHdmE7E
    Soupeře uchopíš za ruce, strhneš ho na sebe a přitom ho prudce kopneš do koulí.

    Naopak chvat „na žida“ jsem nenašel.

    • V zásadě je to výborný chvat pro dívku v nesnázích již v blízkém kontaktu. Drží ji a utéct nelze.
      Počáteční stržení na sebe útočník s nadějí kvituje protože se zdá, že oběť spolupracuje. Následné peklo v podbříšku ho znejistí a dívka může v pohodě sebrat kabelku, vystříkat mu pepřák do ksichtu, dupnout mu do slabin ostře nabroušeným podpatkem a cestou na diskotéku zavolat policii a první pomoc pro zdecimovaného sexuálního loudila.

      • Teda vy jste drsnej. Člověk zabloudí, chce se jen slušně zeptat na cestu a skončí takto.
        Jako malý se perou kluci i holky dohromady. Pro kluky je to pak někdy dost nepříjemný (když je ten co leží dole a ani se nehne). No a ve věku kdy by si to třeba i užili už jsou kategorie rozdělený. Tam pak zbývají už jen tréninky a soustředění. Nicméně i pak jsou některé komentáře mladého ve stylu – s tou se radši neperu ta má děsnou sílu.

    • pánové ptakopysku a kejko (omluva za vynechání)

    • Žid (šido) je něco jako žlutá (takové tyty – moc se nepereš, nebo švinluješ). Po třetím Židovi je konec. Někdy je to rychlé a hlavně nevyzpytatelné. Nikdo tě nepřepral ani ty jsi nikoho nepřepral ale přesto jeden prohrál na „dojem“. Syn s tím měl (má) problémy, nerad se pere s kamarády na závodech. Tréninky miluje ale nerad závodí. Pak se pere třeba 15min (Goldenskore) a prohraje na Žida. Já to jako pasivní divák ze srdce nenávidím (zase jsem se nikdy nepral). Do toho se sem tam upraví pravidla. Já na živo ty chvaty nepoznám ani náhodou.

        • Šido. … Někde jsem slyšel výraz bušido. Bu je tur a šido – nebojechtivý.
          Vůl 🙂

          • Jste ke mně příliš shovívavý.
            Buši je něco jako bojovník (boj + muž) a do je „cesta“ kterou se asi má bojovník ubírat. Kodex.

            to asi se šido nemá nic společného….

  3. Výtečné bramborové placky s přílohou
    tedy s grilovanou panenkou a omáčkou z mladých šalotek, karotek a cuketek – tyto provařené v telecím demi glace s červeným vínem – joj jaká oslava pátku a poloviny prázdnín (sklenice nikoliv polo prázdná ale polo plná – ještě krásná polovina zbývá 🙂 )

  4. „Syn s tím měl (má) problémy, nerad se pere s kamarády na závodech.“

    Moje dcera, když odešla do Brna do školy, nechtěla pokračova v šermu, protože jí byla protivná představa, že by se na závodech setkávala s kamarády z oddílu jako se soupeři.
    Taky ji moc nevaví závodit, jí na sportech prý nejvíc baví ta cesta jak do toho proniknout a když se dostane do fáze, ž by měla zdokonalovat objevení, tak už to ono.
    NA ten šerm měla ale asi nevýhodu, že je hodně malá a málo dosáhne.

    • U spousty sportů to je lehčí, tam kde je to na čas, body, branky atd.
      Člověk pořád může mít dobrý pocit, že to sice nevyšlo ale podal parádní výkon. Jsou sporty kdy soupeří napřímo dvojice a postoupí jen jeden (i ten šerm) a tam se mi to zdá horší. No a v Judu, když člověk prohraje tím, že bezmocně leží pod někým a nemůže se ani hnout mi to přijde úplně šílený. I ten Guram to pak stěží rozdýchával a na předávání i obrečel (to zklamání musí někudy ven). Nevím jak to mají v Gruzii, ale když byli naše děti v Baku, tak mi říkal trenér, že na jednoho kluka od nás tam stála fronta Ázerbájdžánců protože – (odposlechnuto) „běž s ním, ten pak krásně bulí“. No a v Kyrgyzstánu makali jak barevný, protože přeci nezahanbí hostitele. Tam se to bere fakt jinak.
      Prostě Lukáš je borec.

  5. 2 ptakopysk – kamarád na gymplu trénoval judo… Byli jsme na bramborách a zrovna byla pauza a byla tam pěkná travnatá loučka. Ukecal mě, abych mu chvíli dělal figuranta, že potřebuje něco nacvičit… Tak mě tak nějak chytil a prej ať udělám krok – a už jsem ležel – byl ohleduplnej, bezboletsně… Pak prej – ukážu ti, jak to dělám – a už jsem ležel zas… Během tý pauzy asi desetkrát… Móóóc jsem si to užil… Takže mohu říci, že znám Judo. No a kromě toho ještě asi 150 dalších japonských slov…

  6. kejko,
    v časech mé bujaré mladosti se ve vlašimském oddíle pral každý s každým a na pohlaví se nehledělo. Možná se to dělilo až když člověk postoupil do vyšší kategorie (kam jsem já nikdy nepostoupil, protože jsem postavou zamrzl někde mezi karatistou a judistou) tak to bylo rozdělené, ale havěť z ulice cca do 20 let se masakrovala pohlaví nepohlaví. Já to měl váhově trochu blbý, protože na pořezy typu Krpálka jsem neměl. Sice jsem díky dlouhejm pařátům na pořeza dosáhl a pořez na mě ne, ale utrhnout ho ze země na Sumi gaeši, když on nechtěl… 🙂 🙂 🙂

    • aha STS – tak u vás máme známého (maminka), prý pořád ještě trénuje, aspoň doufám – dlouho jsme se neslyšeli. Jo jo Krpálek je fakt velkej, ale když jsem ho viděl vedle Teddyho Rinera, tak pak teprve jsem pochopil proč je Teddy tak dobrej. Vobrovskej svalnatej chlapík – úděsný. To jsou fakt velký chlapy.

      • my jsme tam měli v oddíle jednoho rotmistra z vlašimský posádky, chlap byl o hlavu menší jak já, ale válec svalů na váhu proti mě dvojnásobnej, tlapy jak Pepek námořník a krk vůbec žádnej. Škrtící chvaty na něm bylo zbytečný mrhání časem. A na chvaty, kdy ho člověk hodil na zem a chtěl nasadit držení, reagoval tak, že se odkutálel jak sud a já šel tlamou do tatami, protože von nebyl tam, kde měl po dopadu bejt.
        Jo, to byly časy jahod a malin nezralých…

  7. 2 skimic ad zasraný vlákna 14:43 – Něrob sa blbým na zposob Švejka… Bušidó je „cesta bojovníka“ což určitě víš a jen provokuješ… (Dó je cesta… takže Judo – jemná cesta… Kendo – cesta meče… Atd.)

  8. PeSi,
    hezké je osoto gari, to ti soupeř při troše nepozornosti podtesne nohy a fakt ležíš ani nevíš jak. Chvaty jsou samozřejmě nedokončené. Třeba výše zmíněné osoto gari, nebo ogoši tě může snadno zabít. Když by ti přidržel nohy nahoře ještě nějakou tu vteřinku a pak tě urychlil směrem k zemi, zlomíš si vaz.

  9. Koukám, že jsou tu odborníci, možná někdo pamatuje i Vladimíra Lorenze „Kazika“, ten asi jako první Čech byl na judo škole v Japonsku. Vydal taky asi první knížku česky o judu. No a snáma chodil do menzy na obědy.

    • To určitě není na mně. Jsem jen rodič, co je nucen asistovat u něčeho čemu nerozumí. A je pravdou, že nad judem dost přemýšlím. Pro mně je to úplně jiný svět. Možná jiný vesmír. Osobně jen doufám, že syn u něho ještě tak 2-3 roky zůstane (pak snad bude po pubertě – doufám). Jména mi moc neříkají, ale na tréninky pořád ještě chodí Šedivák, na toho se někdy až pojedete pro vnuka koukněte – neuvěřitelné a pro mladé snad i přínosné (usměv).

  10. 1107 PeS
    ale joo, já jsem se pak v tom vláknu nějak začal zase ohledně bušido chovat.
    Kdybys mi raději pane prozradil co znamená to kejkovo šido!

    • Asi bych potřeboval vědět jak se to píše (kandži, nikoliv kana).
      Jinak šido – 獅堂 – by znamenalo „lví sál“
      獅 童 by mohlo znamena lvíče.
      Ovšem tohle by chtělo někoho, kdo tu japonštinu umí. A to já nejsem.

  11. dvd
    opět se jednou skláním. Nechápu pro nemáš ve zkratce i písmeno L (omonosov).
    Já v tom prostředí (nadnadnadšéfové) žiju a stejně to skoro neumím.
    A to japonštinu vidím v emailech denně už tolik let, ….

  12. Rusákům (plavci) hrají na OH zrovna místo hymny Čajkovského klavír B-moll
    Dlouho jsem neslyšel – krásné.
    Jinak je to samozřejmě trapárna …
    Že se nestyděj….

  13. skimici,
    a kdo se má prosimich stydět ? Rusové za to, že vyhráli ? Že jim nedovolili ani Kaťušu ? Že si svou trikolóru museli propašovat aspoň na tepláky ?
    Ale Biles, které přej Japonci zatrhli užívání pilulí, takže se psychicky složila, se bude tleskat…

  14. dvd + Matzurka
    no já myslel že je to z kontextu jasné. Japonci + nějaký ten výbor co to rozhodl …
    A znovu říkám, že náhrada hymny B-moll od Čajkovského mě neuráží. Krásná hudba. Nevěříte? Poslechněte versi v mém 1112.1 .

    • neříká se správněji náhrada (ruské) hymny b-molem?
      Aby mě to zvířátko skrze advokáta Dostála či Záhumenského neprásklo k nějakému soudu ….

  15. dvd
    ale máš pravdu – tihle sportovní výboři se nestyděj … neví co to znamená

  16. skimici,
    ono vlastně, ten b-moll by mi mnohem víc vehnal slzy do očí, stát co Rus na stupni vítězů, než Kaťuše. Osobně mne z Čajkovského díla oslovuje nejvíce.

  17. 11116 Matzurko
    samozřejmě. A to byla i má reakce.

  18. hmmm, ono je jaksi faux faux nezahrát na olympiádě hymnu statu vítěze, ale na druhou stranu, ten B-moll je fakt nádhernej a snad i líp rprzntuje Rusko než hymna.

    Mimochodm, co vlastně mají rusové za hymnu? Sojuz něrušimij to asi nebude….

  19. Sojuz už ne, na stejnou melodii mají jiná slova, opěvující velkolepost rodné matky Rusi 🙂

    A opsáno odjinud:
    „Tzv. terapeutické výjimky WADA jsou tématem, hodným pozornosti…
    Terapeutické výjimky jsou hojně poskytovány sportovcům anglosaských a severských zemí. Je zřejmé, že tam je nezdravé prostředí. Například většina norských lyžařů trpí astmatem a má tudíž terapeutickou výjimku. Podobně jsou na tom sportovci z USA, kteří musí brát methyfenidát (Ritalin), dextroamfetamin (Adderall), prednison, prednisolon, oxycodon, hydromorphin, methylprednisolon atd.
    Terapeutickou výjimku má např. Serena Williamsová, Venus Williamsová, Bradley Wiggins, Chris Froome, Simone Bilesová.
    Simone Bilesová bere amfetamin pro léčbu ADHD, té moderní „choroby“, kterou my starší známe jako „neposedné dítě“.
    Na druhé straně WADA slouží jako politický nástroj proti Rusku, které se již 7 let nemůže zůčastňovat mezinárodních soutěží. Nyní již to není proto, že by se mu prokázaly nějaká nová porušení, nýbrž proto, že se nechce přiznat k těm dřívějším. Rusko zatvrzele trvá na své nevině a proto se musí potrestat. Protože kam bychom se dostali, kdyby se každý obhajoval!
    Ostudou je, že ve vedení WADA je Jiří Kejval. To jen umocňuje můj velmi negativní postoj k tomuto člověku.“

    • Je to zajímavý, jak se proti tomu Rusku (a dříve SSSR) všichni spikli. Možností je několik, buďto Rusové tu hru hrát neumějí, nebo nechtějí. Teoreticky je i možnost, že v Rusku se žádný doping nekoná, ani terapeutický, ani ilegální, ale to se mi moc nechce věřit.

  20. AK,
    teoreticky je možné všechno. Třeba i to, ře Rusové jsou samojediní na celém světě, kdo dopují, a všichni ostatní si nevezmou ani aspirin.

  21. Sportem ke zdraví….

    Jako astmatik jsem jednu dobu prednison brala. Říkali tenkrát, že je dost svinstvo a že jen když je to opravdu nutný.
    To by mně zajímalo, jak na tom ty lidi budu, až jim bude třeba okolo padesáti, když to svnstvo jště mixují s dalšíma svinstama…

    • Určitě někdo najde do zítřka přesně opačné tvrzení. Případně to je třeba Fake vyvolaná závistí? Na objednávku?
      Celosvětové spiknutí očkovanců!
      Nebo neočkovanců?
      To vše už beru delší dobu jako folklór. PeS-a taky.

        • Jistě. Kecy šíří kdejaké ctihodné instituce. Jak se komu hodí. Hlavně ať se lidi hádaj.

          • Ano. Cokoliv nesedi k nazoru, ktery zastavate, jsou kecy. S tim nelze polemizovat. 😀

            Dobrou.

  23. Ke komentářům nahoře obecně:
    Kdo chce psa bít, hůl si najde.

    Tak jak jsme před časem lezli CCCP do p…e, tak ho teď nenávidíme.
    Dokonce mám podezření, že jsou to ti samí lidé.

    Čím jsem starší, tím víc mi vadí ty drobné i větší nenávisti. To tunelové vidění.
    Neschopnost brát věci takové, jako jsou a ne takové, jaké si myslím, že jsou.
    Sám si uvědomuji svůj občasný stařecký vztek na něco (většinou na sebe) a dávám si na zbytečné emoce pozor.

  24. Takže už nejen „privilegia bílých mužů“, ale i „privilegia očkovaných“ 😀
    Aby se v tej emerice z těch priviegií nepotento…

  25. Pointa je v tom, maydo, ze jako hlavni argument pro ockovani a diskriminaci neockovanych se uvadi, ze neockovni siri a zabijeji a ockovani nesiri… Ta argumentace se jevi jako lziva.

    https://www.wsj.com/articles/pfizer-covid-19-vaccine-is-less-effective-against-delta-infections-but-still-prevents-serious-illness-israel-study-shows-11627059395

    Specielne pro jednodussi, nemam problem s tim, ze se nekdo rozhodne naockovat, nebot ma obavy. Vadi mi ta komedie, lhani a nezakonnost kolem.

    • Vezměme tu zprávu jako zcelapravdivou.
      Z toho vyplývá následující:
      Očkovovaní neonemocní a šíří nákazu dál, neočkovaní onemocní – pokud se nechrání jinak – třeba rouškami nebo tím, že nebudou nikam chodit.
      To je přece v pořádku, ne? [;>))
      Mlátíme prázdnou slámu, Petře.

      • Akorat z tohoto pohledu je dosti divne rozhodnuti ockovanym zrusit povinnost testovani… Ponevadz ockovani – kterych je zasadne vice – budou roznaset breberky, zatimco neockovani se budou poctive testovat

        Pekna blbost, ze?

        • Proste maji tu propagandu a system lzi uplne derave. A nyni jiz skutecne dobrou.

  28. Dobré ráno,
    A, jna programu j očkováí a postoje vůči němu….Zdá se, že Kunetkovic se vrátili z dovolené…
    „Pointa je v tom, maydo, ze jako hlavni argument pro ockovani a diskriminaci neockovanych se uvadi, ze neockovni siri a zabijeji a ockovani nesiri… Ta argumentace se jevi jako lziva.“

    Problém je v tom, žekde kdo i mává kolem sebe argumety, pravdami a nepradami, které vyčetl z novin, zaujímá zásadní stanoviska a má nodolatelnou potřbu hlásat je světu.
    Jako by se nikdo neuměl normálně zamyslet, co je pro něj osobně výhoda nebo nevýhoda, zvážit rizika, která hrozí jemu osobně a rozhodnout se? A nechat druhý, aby se rozhodli podle svých zkušeností, preferencí a podle svého vlastního názoru?
    A když se rozhodn tak něbo onak, tak se nechat nebo nenechat píchnout a vyžízno, život jde dál a je možno tohle téma opustit a věnovat se jiným věcem.

    • Dobrý den přeji!
      Už dávno mi nejde o očkování nebo neočkování. Argumentů je tolik, že bychom je mohli vyvážet třeba do Číny. Jenom mě ruší ty výkřiky a demonstrace neočkovaných, jak jsou diskriminovaní. Jistě, jsou. Ale mohou to rychle změnit. Jenže oni ne…
      Rádi si zakřičí na náměstích, rádi se argumentačně předvedou na netu v TV atd. Kdysi se takovým říkalo kverulanti. Nevím, kolik jich v populaci je celkem,, ale v Kotlince, Řecku, Itálii a Francii asi víc, než jinde. No – nějak to budu (budeme) muset přetrpět.

      Na druhé straně když tu nebude téma vakcinace, vymyslí si něco jiného. Potřebují se hádat. Vzpomínám na spolužáka Františka, který dostával tak 1 – 2x měsíčně na budku, neb se hádal po hospodách. Už je po smrti, naposledy dostal na budku moc a jeho stárnoucí tělo to nevydrželo.

      A už nebudu krmit trolly… [;>))

      • Kdo ze zde přítomných má být troll?
        Wiki: „Troll (či trol) je v internetovém slangu účastník online diskusních fór, chatů či blogů, který začíná hádky, provokuje čtenáře na internetu a rozsévá neshody tím, že zveřejňuje záměrně provokativní, urážlivé nebo irelevantní příspěvky k citlivým tématům. Jeho cílem je vyprovokovat ostatní uživatele k emotivní odezvě nebo jinak narušit normální, věcnou diskusi a odklonit se od tématu debaty…“
        Někdy svoje sdělení emotikonem moc „nevylepšíme“.

  29. Prostě to není (jako skoro vše) 0/1, ale méně/více.
    Pokud očkovaní zabírají méně místa v nemocnicích, má to svůj význam.

    • Jistě. A taky očkovnci nechybí tak často v pracovním procesu, takže se dáargumentovat, že „pracují na neočkované“ atd. [;>))
      Ale nemá význam se v tom patlat.

      Každý svého štěstí strojvůdcem!

      Tady se konečně zamračilo a dá se žít. A přijede mi kluk a snacha (z Prahe) tak budeme řešit jiné problémy.

  30. 1129 Aero asi tak to mám taky
    Naočkovaná riziková osoba nebude zatěžovat JIP síť a umožní tak operace i ostatním.

  31. Dobré dopolední vespolek,

    ohledně očkování zaznělo už tolik názorů a protinázorů, že nadále považuji za zbytečné se o tom bavit. A souhlasím s Ptakopyskem, je to soukromá věc jednoho každého (covid není choroba, na kterou nemocní během několika hodin padají bezmocně po ulicích). Jedině mne štve, že z vakcín u nás není na výběr; Sputnik zjevně funguje OK, vedlejších příznaků má méně, už je s ním naočkována snad miliarda lidí, ale u nás holt fujky-fujky. K tomu spíš humornější přípodotek – proč ti, kteří se bojí západních vakcín (neboť depopulace a mikročipy) tedy nehulákají, že když už, tak chtějí Sputnik ? Ten přeci Soroš nebo Gates pod palcem nemají…

    • Proč?
      Protože pojem „informace“ je dokonale zprofanovaný. Už to nejsou ani domněnky, jsou to jenom kecy (teď se jim říká vznešeně Fake News).
      Třeba tenhle výplod kapitána Pirátů Bartoše. Tomu kecálistovi chcete svěřit vládu? Ani komunisrti tolik nelhali – vždy tam bylo cosi pravdivého nebo neověřitelného.

      Ale v Rusku s těmi FN mají stejný problém jako u nás. Mluvil jsem (telefonem) s jednou starší Ruskou z Pítěru. Fámy, kecy atd. Jako bývalou ředitelku zpravodajství ji to neuvěřitelně štve.
      Tолько: Люди дураки! как она указала.

    • Sputnik zjevně funguje OK, vedlejších příznaků má méně, … – alespoň Rusové to tvrdí. :- P

      • Daleko víc je vyočkováno mimo RF, kupř. vedle na Slovensku.
        Ale klidně tomu nevěř, to je tvoje věc.

  32. Dobré zas ráno…
    https://www.protiproud.cz/politika/5941-nejvetsi-chaos-od-dob-obcanske-valky-polovina-americanu-chce-rozpad-federace-bojkot-federalni-vlady-jak-budou-vypadat-dva-nove-svazy-a-kdo-bude-co-jist-staty-urazejici-lgbt-jsou-na-indexu-anebo-texit-ci-calexit.htm
    Nějak tomu nerozumím… Republikáni se chtějí odtrhnout, fašisti (pardon, demokraté) se chtějí taky odtrhnout – tak co jim pak v těch ubohejch USA zbyde?
    Možná tak ten starej známej Bílej Dům – kde si bude podvodem dosazený prezident tak akorát houpat Vaškem…

  33. 2 skimic – přeplněné JIP se jako zázrakem vyprázdnily, jakmile přestali vyplácet bonifikaci za coviďáky… Ono o peníze jde vždy až v té první řadě…

  34. PeS
    tak na Sokolovsku to třeba vypadalo podle zpráv jinak. Otec by si (ne na JIPu) v nemocnici ten týden s kovidem taky raději nechal ujít.

  35. skimici,
    u nás v rodině podobně – ti co je to „lízlo“, se byli naočkovat hned jak to šlo.

  36. Je klidně možné, že ten PeSův kamarád krátce před očkováním absolvoval kovida a měl vysoké protilátky. V tom případě očkování dokáže solidně sejmout i do té doby celkem zdravého člověka. Ale to jde za doktorama, protože ti obvykle na nějaké testy u rizikových pacošů z vysoka… Kupříkladu u zdravotnického personálu bylo hlášení o nedávno prodělaném kovidu očkujícími lékaři ignorováno, protože rozkaz zněl jasně: očkovat.

  37. Přesunula jsem se o nějakých 120 kilometrů na východ a v y jste se v debatě o očkování neposunuli ani o krůček a ani zrnko z tej slámy nevymlátili? Ts, ts… 😀

    Rostliny přežily, jen rajčátka jsou pořád víc zelený než červený, ty, co mám venku , poněku ožrali slimáci a papriky nekvetou. Já se jim nedivím, nestihla jsem je před odjezdem přesadit.

  38. 1137 maYda
    tak u nás stačíme bobule ožrat dříve než slimáci 🙂
    Jakož i ostatní plody stromů rajských, které s nadšením pojídáme (Eva věděla co je dobré).
    Mámu jsem ukecal aby si nasadila u zdi ukrošskej ševel (šťovík).

  39. Tak zdravím při sobotě. Včera jsem psal, jak vnuk slavil na Folimance Krpalkovo zlato a dnes mi soused řekl, že dokonce náš vnuk mluvil ve sportovních zpávách večer na Nově. Tak jsem si to pustil zpětně a ono ano! Celé dvě věty!
    Kdyby někdo měl zájem o ozdobnou sekerku, tak je vyrábí tady náš soused – viz
    https://kovarnicka.eu/
    A k prokletému tématu – žena měla covid v únoru, tak podle rady lékařky počkala 5 měsíců a teď se dala očkovat, první dávka – jen první den ji trochu bolela ruka, pak už OK.

  41. Skimici, slimáci ožrali listy a bobule ještě nejsou zralé. Taky sežrali dýni, ale když vidím, co se vyklubalo z dýně, kterou měl z stejného zdroje brácha, tak mají u mně jisté nepatrné plus…

  42. Dana asi šla okopávat mrkev. Ten druhý set byl výtečný.

    A propos – automobilky furt ječí, že nemaj čipy. Jak by asi mohly mít, když reptiliáni spotřebují obrovské množství pro očkování.

    • Ono to s těmi čipy bude složité. Onehdy si jeden stěžoval, že se nechal očkovat a pořád mu ta 5G síť nefunguje. 🙂

      • až se na podzim nechá naočkovat potřetí, bude vypínat 5G sítě pouhou myšlenkou

  44. Škoda, že nejsem chobotnice, měla bych 8 palců na držení.

  45. Mňo, stříbro Vondroušové je taky dobré, holka bojovala, ale té mrkvi se mohla Dana věnovat více. Ještě se do ní daj červi …

  46. Skimici, je prý 42. na světě. Z takovýho místa je i střibro skvělej úspěch.

  47. Ale vždyť jo, no. Možná kdybych šel taky okopávat řepu, holce by to pomohlo.

  50. Jejda, Vondroušová je ze Sokolova. Proto má holka tak tvrdé údery.

Komentáře nejsou povoleny.