Nakoukání pod australskou pokličku

Publikováno | Autor:

Ptakopysk podivný

Je to už pár let, co jsem Austrálii navštívil, vzpomínky se usadily a zkusím pouvažovat o australském vztahu k jídlu. Se specifickým přihlédnutím k Sydney.

Australani – já osobně bych položil tlustou čáru mezi originál britské přistěhovalce a ostatní, pak takovou přerušovanou čáru mezi evropské mimobritské přistěhovalce a ostatní.

Britové mají kolonialismus zažraný velmi hluboko pod kůži – dáma zjevně britského původu do ixtého kolena nadšeně švitořící o barevných Australanech při placení u pumpy vůbec nevnímá, že jí Ind za kasou oslovil, zažertoval a popřál jí hezký den, protože ho ONA neoslovila. Jako by za tou kasou nikdo nestál. Velmi podobný je jejich vztah ke žlutým Asiatům – ano jsme v asijské restauraci, obsluhují nás Asiaté, pronášíme směrem k nim přání, ale vnímáme je jako služebné duchy, kteří mají právo odpovídat na naše otázky, plnit přání hostů, ale jinak ať drží hubu. Dobré je totiž jenom to britské – britské kluby s roastbeefem, stejky, fish and chips, britským pivem, whiskou, britské puby se stejnou nabídkou. Bílý cizinec je dotazován odkud je a je s ním jednáno přátelsky na britský způsob. Abyste mohli pojíst a popít v klubu, musí vás tam přivést člen klubu, který se za vás zaručí, vypláznete pas a majordomus, či vrátný vás zapíše do knihy hostů, dostanete visačku s nápisem Host a můžete blomcat po klubu v prostorách, kde je hostům povoleno pobývat.  Naštěstí k těmto prostorám patří i bufet, kde si můžete dát vynikající britský roastbeef z australského býka vykrmeného trávou z prérie, můžete si dát pivo. Whisky a ostatní tvrdé nápoje se podávají v oddělených prostorách, kam nesmí děti. Tamtéž si můžete dát doutníček, nebo cigárko, hodit si partičku pokra, naházet drobáky do automatů a tak podobně. Co se alkoholu týče, můžete si dát pivo, či cokoliv alkoholického, uvnitř hospod, pubů a podobných institucí. Pivo si můžete dát i na předzahrádce na chodníku, která je vždy ohrazena páskou, nebo plůtkem. NEEXISTUJE nechat si natočit pivo do kelímku a kráčet s ním po ulici, nebo nedejbože nést v ruce láhev alkoholu. Ba dokonce nelze nést ani prázdný kelímek od piva s potiskem. Nesmíte ani stát na chodníku vně ohrádky restaurace a držet pivo. V tu ránu od kolemjdoucího policajta, či rangera dostanete flastr, až se vám zkroutí palce u nohou. Zejména na svatého Patrika jsou všichni policajti státní, městští i dobrovolní (obdoba našeho PS-VB) v ulicích a nažhavení.

Teď malinko odbočím. Když cizinec nerozumí, Australan, na rozdíl od obyvatele Albionu, okamžitě přepíná do školní angličtiny a všemožně se snaží, aby mu bylo porozuměno. Což bývá u vnitrozemských Assies trochu problém. Nevím, jestli víte, že běžný Australan šetří slovy tak, že u slova, kde je jasný význam už při vyslovení první slabiky, řekne jenom tu první slabiku a zbytek slova spolkne. Totéž platí i u frází. Mě překvapilo hned v letadle, že letouš nabízející čaj neřekl „You want a cup of tea?“, ba ani „Wanna a cup of tea?“, ale pronesl něco jako „Wanakapaty?“ Podle hrnku v ruce jsem pochopil, co mi chce. Blbý je, když – obrazně řečeno – mluvčí ten hrnek v ruce nedrží. Měl jsem to potěšení slyšet vnitrozemského Australana milujícího lední hokej. Dozvěděl jsem se, že nejlepší hokejisté světa jsou Češi Džega a Phouspa. Ten první je Jágr, ale doteď nevím, jestli ten druhý je Prospal, nebo Pospíšil, nebo někdo úplně jinej. Australské dámy britského původu jsou něco víc a v podstatě neposlouchají, co jim vykládáte. S pokerface dělají, že naslouchají, i když plácáte nesmyslné fráze jednu přes druhou, po chvilce se odpoutají, protože tamhle vidí Mrs. Woschley, se kterou musí nutně okamžitě hovořit. (Velmi realisticky je toto téma zpracováno ve filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, kde Brittonka Miss Macintosh převychovává normanského barbara.) Konec odbočení.

Do restaurace Praha v Sydney s českou nabídkou jídel chodí většinou Češi se svými přáteli nejrůznějšího původu na jídlo a Aussies na pivo. Za mého pobytu tam točili Plzeň a Krušovice. Pak je v Sydney ještě klub „osmašedesátníků“, emigrantů z osmašedesátého, kde se lká nad ztracenou příležitostí a debatuje se o tom, že oni by to byli bývali udělali jinak, kdyby mohli. Nuda, nuda, šeď, šeď…
Evropští mimobritští Australané jsou vesměs velmi příjemní lidé – jsou to selfmademani, kteří přišli v několika vlnách po II. WW a vypracovali se od nuly přese všechny překážky, které jim australská byrokracie neustále házela pod nohy. Baví se s vámi velmi přátelsky, pomáhají vám s komunikací, protože sami vědí, co to obnáší vpadnout do země, kde nerozumíte zblo, pozvou vás domů, nabídnou lahůdky ze své rodné země a jsou nadšeni, když chválíte a chcete recept.
Bílí neevropští Australané – zhusta jihoafričané, Zimbabwané, jsou velmi milí lidé hovořící zhusta nesrozumitelnou angličtinou, ale když se jim omluvíte, že nerozumíte, přepnou do absolutně primitivní angličtiny, které rozumí i negramot jako já a udělají si na vás čas, aby vám všechno vysvětlili a maximálně odpropagovali jejich novou vlast Austrálii. Obvykle konzumují stejky s hranolky a hojně zalévají pivem.
Indové, Pakistánci, Číňané a v poslední době imigrovavší muslimové černí, či snědí, jsou uzavřené skupiny, které se s nikým mimo jejich kulturní okruh nebaví, pokud nemusí. Aboriginové se nebaví nikdy s nikým, ti žijí v jiné dimenzi a civilizací jenom procházejí jako stíny. Jediná styčná plocha je ždímání peněz z turistů a konzumace alkoholu.
Takže když to shrnu – milá a přátelská země (snad kromě britských dam britského původu) holdující primárně fish and chips, steak and chips, roastbeef and chips, coleslaw salad, british breakfast (klobásky, volské oko, slanina, rajčata, topinky – vše grilované), Egg benedict, hamburger, vše notně zalévaných majonézami všech možných druhů a chutí. Cizácké kuchyně moc ne – a že jich tam mají z celého světa! Kuchyně čínské, japonské, indické, pakistánské, mexické, italské, vše je v obchodních centrech i na bulvárech zastoupeno a promícháno. Je zajímavé, že tam nikde nemáte takový ten divný pocit, že vadíte, jako když třeba v Londýně jdete nakoupit k Pakistáncům, nebo když v Brně vlezete do některých asijských restaurací. A ani vás nepřekvapí, že Ind vám udělá a prodá vynikající italskou pizzu, o jaké se může v Praze v originální italské pizzerii jenom zdát.

Sydneyský Fishmarket mi do smrti utkví v paměti množstvím ryb a potvor z moře vytažených, s pultem, kde na stoličce vedle hromady lastur seděl maličký Indonésan s nožem v ruce a s neměnným asijským úsměvem na tváři každý den od rána do večera louskal ústřice a dával je na pult. A hlavně!!! Hlavně s restaurací s čerstvě upravenými rybami a potvorami. Nebylo to úplně levné. I na australskou kapsu to bylo docela drahé. Ale vynikající! Talíř pro dva s grilovanou langustou, hrstí chobotniček, krevetami, ústřicemi osmaženými s vynikající australskou slaninou, mušlemi, kusem ryby a další havětí stál 120 AUD, což tehdy bylo cca tři české tisíce. Tam jsem se přežral grilovaných chobotniček jako zvíře. Byli tam hlavně turisté z celého světa. Domácí to moc nejedí. Jak jsem již výše uvedl – jim stačí fish and chips. Kupují to buď v krámku hotové a snědí si to někde na lavičce s výhledem na oceán, nebo si to koupí domů mražené úplně stejně jako my v supermarketech, šoupnou to na plech do trouby, pak to nasypou na talíř a polijí nejrůznějšími sosy a majonézami.

Specifickým sydneyským prvkem je víkendové grilování. Vyšší vrstvy vlastnící kocábky vyplouvají do zálivů a tráví víkend na vodě. Mezi kocábkami, jachtičkami a jachtami proplouvají prodejci zmrzliny a jiných laskomin. Zbytek populace se povaluje na plážích a griluje. Grilují se sausages, zelenina a steaky, konzumují se zeleninové saláty, vše se hojně polévá omáčkami a užívá se volna. Suroviny, tácky a příbory si každý přináší svoje. Město Sydney se stará o to, že v grilovacích oblastech – okrajích pláží a parků – je funkční gril s čistou plotnou, grilovacím nářadím a plnou plynovou bombou, u grilu jsou stolky s lavicemi, odpadkové koše. Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších. V Čechách naprosto nepředstavitelné.

Dalším australským specifikem jsou australské steaky. Z dobytků volně se pasoucích na trávě. Nikde jsem v krámech neviděl pojem „čerstvé“, či „stařené“ hovězí maso. Nikde jsem neviděl, že by prodávali maso z vydojených starých krav. Vždy bylo přirozenou cestou vyzrálé a po zpracování křehoučké jak dort. V restauraci kousek od pláže si za peníz odpovídající české hotovce dáte čtvrtkilový stejk s hranolky a oblohou, řeknete si, co chcete za oblohu, jak má být stejk propečený, vezmete si pivko, bílé víno, nebo vodu, počkáte deset minut, než vám ho připraví a pak už jenom baštíte, až se vám dělají boule za ušima.

V porovnání se standardní „britskou“ australskou kuchyní máme v Čechách daleko větší chuťovou rozmanitost. Švára se tady u nás mohl užrat českých sosidžů – liberečáky, ostravské, etc. etc. Hlavně stánky s grilovanými klobásami na Václaváku ho uhranuly. Neboť ve všech australských sausages jsou rozemleté ovce i s kopyty, rohy, ohradami a stájemi. Takové chuťově fádní. Proto ty majonézy a bárbikjú sósy. Neteře i švára tady jedli s chutí svíčkovou, dušené hovězí na zelenině, řízky, ale tam si myslím, bude hlavní důvod v kuchařském umění mé sestry, které je zcela britské. Raději nebudu zabrušovat do detailů, abych nemusel pracně vybrušovat.

Na závěr mohu konstatovat, že co se surovin týče, je Sydney pro kuchaře zemí zaslíbenou. Stejně tak pro fajnšmekry masožravé, rybožravé, i býložravé. Jediný problém mají milovníci sladkého, protože sladké, to tam skoro nikdo z profíků neumí. Je to buď britské, což jsou sušenky, sušenky a zase sušenky na sterý způsob, nebo arabské, což je šíleně přeslazené, nebo čínské, což je přeslazené a hlavně přezdobené. I když Číňani se našemu pojetí zákusků blíží nejvíc. Co se týče piva, tak seženete v Sydney snad úplně všechny druhy, co ve vesmíru existují. Ve speciálních obchodech velikosti 10 000 metrů čtverečních mají piva počínaje japonským ASAHI, až k ZZ Pils. Od světlých lehkých ležáků Pure Blonde k těžkým stoutům Yetti, které skoro netečou z lahve. Český pivař by v takovém krámě zešílel, protože průzkum bojem by mu zabral měsíce usilovné práce. Podobně vypadají vinotéky, neboť oblast Nového Zélandu a australských hor je vínu zaslíbená. Vína milují Australani sladká a masivně podchlazená. Suchá vína jdou na export. Je tudíž docela problém v obchodě koupit suché víno, ale dá se sehnat. A hlavně novozélandské bývá vynikající kvality za cenu, za kterou tady koupíte cosi, co se sem vozí v nevypláchnutých tankerech od ropy. S moravskými kyselinkami byste v Austrálii neprorazili.

Proběhl jsem tryskem Austrálií od čaje v Boeingu Quantas přes pláže až do vinných obchodů a víc toho na srdci nemám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 760 komentářů u „Nakoukání pod australskou pokličku“

  1. Tak za If I Had a Hammer nebo Blovin‘ in the Wind bych jim i ten aktivismus odpustila….

    • Dokud neobnovíme faktickou samostatnost národního státu, nemůžeme čekat obnovení základní solidarity mezi sociálními vrstvami.“ (Petr Hampl. )

    • Já na to seru. Rouška/respirátor a desinfekce zůstanou mojí standardní výbavou pro cestování v MHD, nákupy v zalidněných hyperďourách.

      • A to já mám vyřešno tak, že si očkovací certifikát (QR kód) vystřiihnu a zapĺepím do fólie a budu nosit „viditelně“. Asi jako placku. Taková židovská hvězda naruby, Taky žlutá..
        Poznámka pro místní patricie:
        Ano. Jsem zrůdička. Koukejte jinam.

  3. maYdo
    No jasně! Já jsem to dal i s vědomím předchozích debat kdy jsme někteří plédovali oddělování uměleckého díla od autora

  4. Pro odlehčení: v srpnovém CHIPu:

    „Pandemie koronaviru jasně ukázala, jakými digitálními slabinami trpí evropské země. Stojí za to podívat se za hranice a zjistit jak lze věci dělat lépe – například v Nigérii.“

    Manželka reagovala, slušně přetlumočeno, jako že to je nářez podle všech pravidel.

    • Bez ohledu na koronáč:
      Nějak si nedovedu představit „digitální slabinu.“ Koňskou ano, ale digitální….

  5. Pekne zdravim! Pet dni v Mexiku. Skoro jako ve Vsetine. Samej cikan.

  7. Tenhle týden je pro basáky nějak kritický. Na pravdu boží se po Pavlu Pelcovi odebral i Dusty Hill ze ZZ Top. Tipuju to na těžkou kalbu na druhým břehu řeky.

  8. Tak se zdá, že očkování v Kotlince nakonec bude povinné. S USA na věčnost a nikdy jinak. To zas bude řevu – ale takového „rozpolceného“, nejistého. Na jedné straně svoboda v USA na druhé progres z USA…
    Tak na vás, ovčani!! <b Divide et impera!

  9. Tak ještě jednou a pořádně:

    Tak se zdá, že očkování v Kotlince nakonec bude povinné.
    S USA na věčnost a nikdy jinak. To zas bude řevu – ale takového „rozpolceného“, nejistého. Na jedné straně svoboda v USA na druhé progres z USA…
    Tak na vás, ovčani!! Divide et impera!

    • „Výjimkou jsou lidé, kteří se tak rozhodnou z náboženských nebo zdravotních důvodů.“

      My, priznivci radu Jeti, se nemuzeme ockovat

  10. Jste tu ale zvlcili Drzim Sumavakovi palce.
    Jeste jsem koukal, ze v Britanii se jaksi nekona apokalypsa, ale to si proberte sami, jak chcete. Ja si jdu na plaz, v dn esnim vedru to jinak nejde 🙂

  11. Petr Kunetka 29.7.2021 (10.43)
    My, priznivci radu Jeti, se nemuzeme ockovat

    To jsou jedinci, kteří toho mají hodně za sebou? Certifikát máte?

    Jinak s úctou zdravím ve svěžím chládku.

  12. Kunetka zase řádí. Jetí, objetí to jsou háklivá slova z hlediska interpretace popisovaných událostí.

    Poté co odešel se zkoumavě protáhla. Musela si přiznat že krátké ale důrazné objetí jí od něj spíše potěšilo.

  13. Dobré dopoledne,

    tak lidi se o dovolené věnují všelijakým zálibám….

    Moje kamarádka například na dovolené v Bulharsku sháněla české noviny a zprávy, aby byla informována o tom, jakou zase dělá Zeman vostudu a za co se má stydět 😀

  14. 1062 možná, že víc by ji potěšilo kdyby vynechal „b“.

    • Mexi námi zrůdičkami se obě varianty mohou používat i bez bez „b“.
      Podstatný je kontext. Nebo výklad.

  15. Pro StK
    Když jsem příspěvek psal, bylo (tady) za oknem 22 Celsiových a foukal svěží větérek, prostě letní chládek.

  16. Ob je zajímavá předpona.
    Vůbec jsem netušil co vlastně znamená tvar ob-myslet.
    A hele:
    obmysliti,
    kniž. (koho čím) věnovat (co komu), obdařit, obdarovat, obšťastnit: o. někoho svou přízní oblažit; obmyslil mě svou návštěvou

    Tedy: Včera večer obmyslil Žofku od vedle. A teď babo raď co vlastně dělal.

    Rusáci mají také zajímavé použití.

    Třeba my utvoříme: čůrat, počůrat, počůral se s předponou po-
    Oni použijí ke slovesu písať (bacha, píííísať, přízvuk na první. Pisááááť přízvuk na druhou znamená psát)

    Písať – obpísať – obpísalsja

    Mně to poprvé znělo podivně – občůrat se 🙂

    Docela i podobné výrazu co používá Modrý Pták – obkreslit se

    • Myslím, že existuje i právnický výraz: Obmyšlená osoba.
      Osoba, která je uvedena jako příjemce daru nebo dědictví.

  17. Já být právník na ministerstvu zdravotnictví, takováto krásná spojení používám immerwährend. Stejně to soud zruší ale aspoň by byla legrace.

  18. skimici,
    o nás na Podblanicku se obkreslujeme již desítky let. Další variací je samohana – „Já se z toho vopíchám“, případně „vojebu“, a v hraničních případech nasrání „vomr.ám“.

    • A z Klatovska: „Z toho by jeden zmetal“
      (vskutku maskulinum)

  19. 2 ptakopysk – stejně hodnotný je i obrat – já se z toho poskvrním… No a v té souvislosti se mi vybavuje termit z cizelovaného slovníku cizích slov: kramflek = skvrna na prádle při menstruaci…

  20. ptakopysku
    ad „Já se z toho vopíchám“
    Uvědomil jsem si zvláštnost češtiny, že v přímém či budoucím čase je genderová otázka nejasná a dodatečné upřesnění následuje až po eventuálním dokonání či nedokonání činu, kdy gentleman či dáma upřesní:
    „.,, nakonec jsem se přeci jen vopíchal či vopíchala“ analogicky „nevopíchal či neopíchala“ , přesné svědectví lze mít i z úst případného pozorovatele: on či ona se atd…

    Krátce – přítomnost a budoucnost nás co se týče genderu nechává v nejistotě. Tento aspekt se obnaží až když už s tím nejde nic dělat – čas minulý.

  21. PeSi,
    to musí být běžné hlavně mezi lepšími lidmi – faráři a tak podobně…

  22. Ještě jsem si vzpomněl – když se tu mihotá PeS – něco málo novinek z vědeckého kadlubu. Na jakési satelitní kanalizaci – Viasat Nature, nebo National Geographic – jsem zaregistroval pojem „chemický plyn“. A poslední dobou se mezi příznivci čipování maskovaného jako očkování vyskytuje termit „oxid grafenu“ Na moji poznámku, jestli mají na mysli oxid uhličitý, reagují tito vědci velmi nevraživě.

  24. grafen je čistý uhlík, podobný grafitu, akorát že má výšku jednoho atomu. Oxid tohoto grafenu je tedy buď oxid uhličitý, nebo oxid uhelnatý. Oxid grafenu je otrocký překlad z angličtiny, týkající se zcela jiné látky. Votoček by se z toho kurvení názvosloví asi votočil v hrobě.

  26. Ono to s těmi překlady bývá složité. Teď jsem při stěhování knih ze skladu do pražského bytu narazil na knihu Poradce (McNeill: The Consultant). A ač mě počítačová terminologie překladu nijak neurážela (může to být tím, že jsem ji nikdy nezvládl), tak mě přeci jenom jeden termín zarazil: „kreditní štítky“. Překlad vyšel v roce 1983 a to už se o platebních kartách něco vědělo.

  27. A co je teda ten oxid grafenu, když se to z angličtiny přeloží ne otrocky, ale správně?

  30. Protilátky na covid se uznávat nebudou. Vojtěch si přichystal důvody pro
    https://www.seznamzpravy.cz/clanek/protilatky-na-covid-se-uznavat-nebudou-vojtech-si-prichystal-duvody-proc-170891#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&dop_req_id=OCUXeuqb0lv-202107291427&dop_id=170891&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

    No, hlavní důvod ale chlapec neuvedl. Angela Merkel totiž poslední rozsudek soudce Mikeše z NSS zřejmě nečetla a pendleři by nebyli kompatibilní což by mělo nedozírné následky 🙂

  32. Šumavaku, šel ti balíček. Jestli nejsi u koní, ať ti ho někdo přiveze.

    Aston, věrný své neomarxisticke eurostrane mírného pokroku, opět plácá kreteniny. Už dlouho jsem ho nepotkal. A těším se na něj.

  33. 2 František – no, když je ve špitále, tak asi není u koní… Nějak nevím, že by jasnovidci jen tak pustili koně do špitálu – tam je to rezervováno jen pro voly a krávy… Ostatně jsem Ti to psal… No, holt dojde na specialitu České počty – balík v prdeli…

  34. Jo, tohle je taky hezké…
    https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Covidova-valka-Trestni-oznameni-na-imunologa-Horejsiho-se-neresi-Advokat-z-iniciativy-Zdrave-forum-ma-jasno-671904
    „Molekulární imunolog profesor Václav Hořejší není odborník. Jeho vyjádření nemohou mít na veřejnost žádný dopad, protože se jedná o názor člověka, který neví, co říká.“ – tak nějak mi to připomíná „Pane, odpusť jim, neboť nevedí, co činí!“ A je jasno – kritika je stíhána, neb se jedná o šíření desinformací (a za 2 měsíce se desinformace stane realitou), zatímco vyvolení jsou holt vyvolení… Quod licet Iovi, non licet bovi…

  35. A plno medajlí z Tokia – další úspěch vlády Babiše! 😉

  36. Babiš neBabiš,
    mně ta olympiáda tentokrát fakt přijde „ňáká divná“… 🙂
    Rusové nesmí mít na trikotu ani stylizovaného medvěda, každou chvíli je někdo v izolaci nebo rovnou kovidově pozitivní, diváci leda u TV, obyvatelstvo pořádající země taky není dvakrát nadšené….

  38. Poslal mne kamarad a chci se podelit:

    „Tolerance nekdy dosahne tak vysokeho stupne, ze inteligentnim lidem bude zakazano myslet, aby neurazeli imbecily.“

    Dostojevsky.

    • Krásný, stahuji a zkusím se naučit. Bohužel je to s učením čím dál, tím horší…..

    • Imám Halík je už delší dobu duševně alterrnativní a s postupujícím věkem duchovně zraje jako sýr casu marzu. Celkem mě to nepřekvapuje.

  41. Dobré ráno,

    Inu, Halíkovi hrabe už dávno. Mám za to, že svoje vnitřní půtky by si ta zbožná instituce měla vyřídit mez sebou a neotravovat s tím veřejnost.
    Ať s starají o Pána Boha a jeho ovečky a co je císařovo, nechají císaři, jak jim to káže Bible.

  42. Odpůrci očkování mají jeden zásadní problém – připustit, že ti očkovaní se povětšinou rozhodli sami z nějakých jejich vlastních důvodů a že nechat se očkovat není akt poslušnosti.

    • mě třeba překvapil kocour, který se nenechává očkovat z čistě politických důvodů. Bere to jako formu protestu proti establishmentu.

      • Nedám si dnes po obědě viržinko. Neplačte, sami jste si to zavinili! :- P

        • asi tak nějak. Ovšem kocour to napsal vznešeněji

      • No, když ho to baví…

        Ovšem politický protest vůči stablishmentu od někho, kdo byl součástí jného establshmentu, je poněkud zvláštní.

        Ono je vůbec zvláštní, když rozhodování o sobě a svém zdraví člověk podřizuje politickým motivům. Ale někteří halt tu politiku dýchají tak, jako jiní kyslík a bez ní by se patrně udusili…

    • Odpírači:
      Ony jejich argumenty tak nějak slábnou. Nahlodává je ochota dalších se s tím nějak racionálně vypořádat i když to jde pomalu.
      Ale mít QR placku a chodit si jen tak je lákavé. Ty 3 000.- od OKD nebo dva volnoé dny od Babišky taky udělají svoje, ale ta jednoduchost života je asi nejlákavější.
      Takže demonstrují a kříčí o diskriminaci a píší kam se dá..

      Je tu ale jeden zásadní rozdíl – pokud je třeba černoch, Cikán nebo Žid diskriminován pro barvu kůže nebo původ, nemůže s tím nic udělat. Neočkovanec ovšem může – zcela zdarma – přestoupit mezi očkovance. Neočkovat se je jeho rozhodnutí, ne osud.

      Prostě církev skalních odpíračů pomalu slábne. Je mi to dost jedno – ale nemuseli by – při tom slábnutí – dělat takový rachot.

      Jak tak koukám, asi jsem některým právě načůral do mraveniště. No nic páni patriciové, jsem jenom zrůdička pro vaše obveselení.

      • J. Lukavsky 30.7.2021 7:32
        „Zda totiž daní lidé jsou nebo nejsou infekční, rozhoduje list papíru, resp. covidpas“ No papír rozhoduje dneska o mnoha věcech, třebas zda smíte řídit auto, autobus, letadlo, zda smíte léčit lidi či zvířátka, učit matematiku, zda můžete jet zdarma v Praze busem…. ukázat kartu není zase takový problém. J.L. end

        reagovat

        R. Langer 30.7.2021 8:02
        No, já žádnou kartu nikde ukazovat nepotřebuji, bolševiku. Ty si ovšem svoji stranickou průkazku užívej, dlouho už platná nebude, a budeš na tom stejně jako každý jiný. ;-D

        Aneb protiargumenty jsou čím dál tím zoufalejší.

        • HM
          Kam až jsme se to dostali „Ale mít QR placku a chodit si jen tak je lákavé.“

          • S určitými plackami už má lidstvo zkušenost. Placka pro, placka proti – a furt se najde dost, kdo tleská.

          • Pravda, ráno jsem si koupil škvarkovou a taky chodil – teda zatím. 🙂 Díky

  43. Ptakopysku dobré ráno
    nenechat se očkovat může být politické gesto pro mladého zdravého bouřliváka.
    U starších je to spíše pokus zapsat se do historie jako mučedník.

  44. Už je to dávno, pradávno, co jsem házel lidi přes rameno a moc judo nesleduju… Ovšem teď mi Krpálek udělal radost velikou, převelikou, neboť vyřadil Japonce a je ve finále. Držím mu palce v boji o zlato, proti němu bude stát hovädo ozrudné s mocným rozpätím krídiel, Guram Tušišvili.
    A večer poruším pravidlo nekoukat v bedně na sport a na Krpálkovo wazari se podívám.

          • Neuvěřitelný, takto zvládnout přechod nad 100kg. Luxusní. Nevěřil jsem.

          • tam asi bylo trochu taktizování, připadá mi, že čekal, až se gruzínec vycuká a pak nasadil sumi gaeshi, držení a měl ho na lopatě. Fantazie!

          • Už to vypadalo, že Guram ho dostane na šida. Že mu prostě ten čas na to ho utahat nedá. Stejně jako to bylo v Praze. Bezva.

  45. Dobrý den. Zdravotnictví nekomentuji. Co mě zaujalo je jeden ze sponzorů Trika, jakýsi MLM obchodník s hrnci Prus, co stojí i za HE3DA baterkárnou v Horní Suché.
    Urgoval jsem Triko, Soukromníky i Svobodné k vysvětlení. Zatím sborové mlčení.

  46. a rybičky se radujou, že je vodička pěkně teplá…
    Mám kamaráda – 73. Kardiak, astmatik, problémy s chůzí. Ukecali ho na očkování…
    Nejprve týden v horečkách, poté 3x ve špitále na kyslíku – poslední úspěch – jen šeptá, prý mrtvá jedna hlasivka. Neplánované vedlejší následky…
    Ovšem, takovéhle případy se stávají jen x-krát za deset let… Kolik že je to aktuální x?
    Jo, to byl taky jeden, kterej si liboval, jak je ta miska čočovice dobrá… A tam to tehdá bylo jeho svobodné dobrovolné rozhodnutí…
    No a pak mě ještě napadá Kryl:
    Toť domov tvůj, tvá vlast a tvoje štěstí
    o čem jsi snil, již zítra nastane!
    Ty hrdý buď – a číslo na zápěstí
    budiž tvůj znak a tvoje pýcha – ovčane!

    • Kdyby byl o 13 let mladší, mohl bych říct, že to byl druhej já. 🙂
      Vlastně ne, trochu kecám, já nejsem astmatik, akorát mám domrdanej pajšl po kovidu.
      Tady kolegové kolem mě jsou všichni (25 lidí z velké části nad padesát) naočkovaní, většinou akorát bolest očkované ruky odeznívající cca do 24 hodin, u jednoho jedince spavost cca jednodenní… Akorát jeden kolega velmi solidní hypochondr, očkovaný není, protože naprosto přesně ví, že by ho to zabilo. My ho nepřemlouváme, on nás taky nepřemlouval, prostě takňák soudíme, že je to každého soukromé dělo.

  47. PeS
    So ist das Leben. Někdy to úplně nevyjde.

  48. Nikdy neprodejte PeS-i své prvorozenství. Je to Vaše výsostná volba.
    Jenom kdybyste si tak nahlas nepískali, když jdete temným lesem a bojíte se.
    Ale i to se dá pominout. [;>))

  49. Vnuk je v sedmém nebi, chodí už 10 let na judo do toho USK, kde je i Krpálek, prý byl dnes celý oddíl na Folimance a sledovali to. Jednou jsem pro něj tam byl po cvičení odvézt ho domů a zrovna ve vrátnici jsme potkali Krpálka. Vnuk na něj Ahoj a on taky Ahoj. Vnuk mi vysvětil, že to je normál, že s nima mladšíma cvičí.

    • Takový normální – Krpálek.
      Ti, kteří opravdu něco umějí jsou obvykle zběsile obyčejní.
      Pokud se mu ovšem neukloníte na tatami.

  50. No, já sice olympiádu nesleduju, judu nerozumím, ale že máme zlatou potěšilo i mně 🙂

Komentáře nejsou povoleny.