Ptakopysk podivný
Je to už pár let, co jsem Austrálii navštívil, vzpomínky se usadily a zkusím pouvažovat o australském vztahu k jídlu. Se specifickým přihlédnutím k Sydney.
Australani – já osobně bych položil tlustou čáru mezi originál britské přistěhovalce a ostatní, pak takovou přerušovanou čáru mezi evropské mimobritské přistěhovalce a ostatní.
Britové mají kolonialismus zažraný velmi hluboko pod kůži – dáma zjevně britského původu do ixtého kolena nadšeně švitořící o barevných Australanech při placení u pumpy vůbec nevnímá, že jí Ind za kasou oslovil, zažertoval a popřál jí hezký den, protože ho ONA neoslovila. Jako by za tou kasou nikdo nestál. Velmi podobný je jejich vztah ke žlutým Asiatům – ano jsme v asijské restauraci, obsluhují nás Asiaté, pronášíme směrem k nim přání, ale vnímáme je jako služebné duchy, kteří mají právo odpovídat na naše otázky, plnit přání hostů, ale jinak ať drží hubu. Dobré je totiž jenom to britské – britské kluby s roastbeefem, stejky, fish and chips, britským pivem, whiskou, britské puby se stejnou nabídkou. Bílý cizinec je dotazován odkud je a je s ním jednáno přátelsky na britský způsob. Abyste mohli pojíst a popít v klubu, musí vás tam přivést člen klubu, který se za vás zaručí, vypláznete pas a majordomus, či vrátný vás zapíše do knihy hostů, dostanete visačku s nápisem Host a můžete blomcat po klubu v prostorách, kde je hostům povoleno pobývat. Naštěstí k těmto prostorám patří i bufet, kde si můžete dát vynikající britský roastbeef z australského býka vykrmeného trávou z prérie, můžete si dát pivo. Whisky a ostatní tvrdé nápoje se podávají v oddělených prostorách, kam nesmí děti. Tamtéž si můžete dát doutníček, nebo cigárko, hodit si partičku pokra, naházet drobáky do automatů a tak podobně. Co se alkoholu týče, můžete si dát pivo, či cokoliv alkoholického, uvnitř hospod, pubů a podobných institucí. Pivo si můžete dát i na předzahrádce na chodníku, která je vždy ohrazena páskou, nebo plůtkem. NEEXISTUJE nechat si natočit pivo do kelímku a kráčet s ním po ulici, nebo nedejbože nést v ruce láhev alkoholu. Ba dokonce nelze nést ani prázdný kelímek od piva s potiskem. Nesmíte ani stát na chodníku vně ohrádky restaurace a držet pivo. V tu ránu od kolemjdoucího policajta, či rangera dostanete flastr, až se vám zkroutí palce u nohou. Zejména na svatého Patrika jsou všichni policajti státní, městští i dobrovolní (obdoba našeho PS-VB) v ulicích a nažhavení.
Teď malinko odbočím. Když cizinec nerozumí, Australan, na rozdíl od obyvatele Albionu, okamžitě přepíná do školní angličtiny a všemožně se snaží, aby mu bylo porozuměno. Což bývá u vnitrozemských Assies trochu problém. Nevím, jestli víte, že běžný Australan šetří slovy tak, že u slova, kde je jasný význam už při vyslovení první slabiky, řekne jenom tu první slabiku a zbytek slova spolkne. Totéž platí i u frází. Mě překvapilo hned v letadle, že letouš nabízející čaj neřekl „You want a cup of tea?“, ba ani „Wanna a cup of tea?“, ale pronesl něco jako „Wanakapaty?“ Podle hrnku v ruce jsem pochopil, co mi chce. Blbý je, když – obrazně řečeno – mluvčí ten hrnek v ruce nedrží. Měl jsem to potěšení slyšet vnitrozemského Australana milujícího lední hokej. Dozvěděl jsem se, že nejlepší hokejisté světa jsou Češi Džega a Phouspa. Ten první je Jágr, ale doteď nevím, jestli ten druhý je Prospal, nebo Pospíšil, nebo někdo úplně jinej. Australské dámy britského původu jsou něco víc a v podstatě neposlouchají, co jim vykládáte. S pokerface dělají, že naslouchají, i když plácáte nesmyslné fráze jednu přes druhou, po chvilce se odpoutají, protože tamhle vidí Mrs. Woschley, se kterou musí nutně okamžitě hovořit. (Velmi realisticky je toto téma zpracováno ve filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, kde Brittonka Miss Macintosh převychovává normanského barbara.) Konec odbočení.
Do restaurace Praha v Sydney s českou nabídkou jídel chodí většinou Češi se svými přáteli nejrůznějšího původu na jídlo a Aussies na pivo. Za mého pobytu tam točili Plzeň a Krušovice. Pak je v Sydney ještě klub „osmašedesátníků“, emigrantů z osmašedesátého, kde se lká nad ztracenou příležitostí a debatuje se o tom, že oni by to byli bývali udělali jinak, kdyby mohli. Nuda, nuda, šeď, šeď…
Evropští mimobritští Australané jsou vesměs velmi příjemní lidé – jsou to selfmademani, kteří přišli v několika vlnách po II. WW a vypracovali se od nuly přese všechny překážky, které jim australská byrokracie neustále házela pod nohy. Baví se s vámi velmi přátelsky, pomáhají vám s komunikací, protože sami vědí, co to obnáší vpadnout do země, kde nerozumíte zblo, pozvou vás domů, nabídnou lahůdky ze své rodné země a jsou nadšeni, když chválíte a chcete recept.
Bílí neevropští Australané – zhusta jihoafričané, Zimbabwané, jsou velmi milí lidé hovořící zhusta nesrozumitelnou angličtinou, ale když se jim omluvíte, že nerozumíte, přepnou do absolutně primitivní angličtiny, které rozumí i negramot jako já a udělají si na vás čas, aby vám všechno vysvětlili a maximálně odpropagovali jejich novou vlast Austrálii. Obvykle konzumují stejky s hranolky a hojně zalévají pivem.
Indové, Pakistánci, Číňané a v poslední době imigrovavší muslimové černí, či snědí, jsou uzavřené skupiny, které se s nikým mimo jejich kulturní okruh nebaví, pokud nemusí. Aboriginové se nebaví nikdy s nikým, ti žijí v jiné dimenzi a civilizací jenom procházejí jako stíny. Jediná styčná plocha je ždímání peněz z turistů a konzumace alkoholu.
Takže když to shrnu – milá a přátelská země (snad kromě britských dam britského původu) holdující primárně fish and chips, steak and chips, roastbeef and chips, coleslaw salad, british breakfast (klobásky, volské oko, slanina, rajčata, topinky – vše grilované), Egg benedict, hamburger, vše notně zalévaných majonézami všech možných druhů a chutí. Cizácké kuchyně moc ne – a že jich tam mají z celého světa! Kuchyně čínské, japonské, indické, pakistánské, mexické, italské, vše je v obchodních centrech i na bulvárech zastoupeno a promícháno. Je zajímavé, že tam nikde nemáte takový ten divný pocit, že vadíte, jako když třeba v Londýně jdete nakoupit k Pakistáncům, nebo když v Brně vlezete do některých asijských restaurací. A ani vás nepřekvapí, že Ind vám udělá a prodá vynikající italskou pizzu, o jaké se může v Praze v originální italské pizzerii jenom zdát.
Sydneyský Fishmarket mi do smrti utkví v paměti množstvím ryb a potvor z moře vytažených, s pultem, kde na stoličce vedle hromady lastur seděl maličký Indonésan s nožem v ruce a s neměnným asijským úsměvem na tváři každý den od rána do večera louskal ústřice a dával je na pult. A hlavně!!! Hlavně s restaurací s čerstvě upravenými rybami a potvorami. Nebylo to úplně levné. I na australskou kapsu to bylo docela drahé. Ale vynikající! Talíř pro dva s grilovanou langustou, hrstí chobotniček, krevetami, ústřicemi osmaženými s vynikající australskou slaninou, mušlemi, kusem ryby a další havětí stál 120 AUD, což tehdy bylo cca tři české tisíce. Tam jsem se přežral grilovaných chobotniček jako zvíře. Byli tam hlavně turisté z celého světa. Domácí to moc nejedí. Jak jsem již výše uvedl – jim stačí fish and chips. Kupují to buď v krámku hotové a snědí si to někde na lavičce s výhledem na oceán, nebo si to koupí domů mražené úplně stejně jako my v supermarketech, šoupnou to na plech do trouby, pak to nasypou na talíř a polijí nejrůznějšími sosy a majonézami.
Specifickým sydneyským prvkem je víkendové grilování. Vyšší vrstvy vlastnící kocábky vyplouvají do zálivů a tráví víkend na vodě. Mezi kocábkami, jachtičkami a jachtami proplouvají prodejci zmrzliny a jiných laskomin. Zbytek populace se povaluje na plážích a griluje. Grilují se sausages, zelenina a steaky, konzumují se zeleninové saláty, vše se hojně polévá omáčkami a užívá se volna. Suroviny, tácky a příbory si každý přináší svoje. Město Sydney se stará o to, že v grilovacích oblastech – okrajích pláží a parků – je funkční gril s čistou plotnou, grilovacím nářadím a plnou plynovou bombou, u grilu jsou stolky s lavicemi, odpadkové koše. Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších. V Čechách naprosto nepředstavitelné.
Dalším australským specifikem jsou australské steaky. Z dobytků volně se pasoucích na trávě. Nikde jsem v krámech neviděl pojem „čerstvé“, či „stařené“ hovězí maso. Nikde jsem neviděl, že by prodávali maso z vydojených starých krav. Vždy bylo přirozenou cestou vyzrálé a po zpracování křehoučké jak dort. V restauraci kousek od pláže si za peníz odpovídající české hotovce dáte čtvrtkilový stejk s hranolky a oblohou, řeknete si, co chcete za oblohu, jak má být stejk propečený, vezmete si pivko, bílé víno, nebo vodu, počkáte deset minut, než vám ho připraví a pak už jenom baštíte, až se vám dělají boule za ušima.
V porovnání se standardní „britskou“ australskou kuchyní máme v Čechách daleko větší chuťovou rozmanitost. Švára se tady u nás mohl užrat českých sosidžů – liberečáky, ostravské, etc. etc. Hlavně stánky s grilovanými klobásami na Václaváku ho uhranuly. Neboť ve všech australských sausages jsou rozemleté ovce i s kopyty, rohy, ohradami a stájemi. Takové chuťově fádní. Proto ty majonézy a bárbikjú sósy. Neteře i švára tady jedli s chutí svíčkovou, dušené hovězí na zelenině, řízky, ale tam si myslím, bude hlavní důvod v kuchařském umění mé sestry, které je zcela britské. Raději nebudu zabrušovat do detailů, abych nemusel pracně vybrušovat.
Na závěr mohu konstatovat, že co se surovin týče, je Sydney pro kuchaře zemí zaslíbenou. Stejně tak pro fajnšmekry masožravé, rybožravé, i býložravé. Jediný problém mají milovníci sladkého, protože sladké, to tam skoro nikdo z profíků neumí. Je to buď britské, což jsou sušenky, sušenky a zase sušenky na sterý způsob, nebo arabské, což je šíleně přeslazené, nebo čínské, což je přeslazené a hlavně přezdobené. I když Číňani se našemu pojetí zákusků blíží nejvíc. Co se týče piva, tak seženete v Sydney snad úplně všechny druhy, co ve vesmíru existují. Ve speciálních obchodech velikosti 10 000 metrů čtverečních mají piva počínaje japonským ASAHI, až k ZZ Pils. Od světlých lehkých ležáků Pure Blonde k těžkým stoutům Yetti, které skoro netečou z lahve. Český pivař by v takovém krámě zešílel, protože průzkum bojem by mu zabral měsíce usilovné práce. Podobně vypadají vinotéky, neboť oblast Nového Zélandu a australských hor je vínu zaslíbená. Vína milují Australani sladká a masivně podchlazená. Suchá vína jdou na export. Je tudíž docela problém v obchodě koupit suché víno, ale dá se sehnat. A hlavně novozélandské bývá vynikající kvality za cenu, za kterou tady koupíte cosi, co se sem vozí v nevypláchnutých tankerech od ropy. S moravskými kyselinkami byste v Austrálii neprorazili.
Proběhl jsem tryskem Austrálií od čaje v Boeingu Quantas přes pláže až do vinných obchodů a víc toho na srdci nemám.
Česká pošta by se měla starat, aby doručovala balíky. MYslím, že na to zrovna moc hrdá být nemůže.
Proč se demontrativně hlásit k něčemu, co by mělo být z podstaty její práce samozřejmé? Do teď snad ty rozdíly dělala? Zaměstnance s jinou sexuální orientací šikanovala? Když byl někdo gay, nemohl dělat pošťáka? Nedoručovala příslušníkům sexuálních minorit poštu? A pokud ano, jak vůbec o jejich orientaci věděla?
2 maYda ad 1001 – „Česká pošta by se měla starat, aby doručovala balíky. MYslím, že na to zrovna moc hrdá být nemůže.“ – jak to? Zcela progresivně zavedla po již dříve avizovaných službách „balík do ruky“ a „balík na poště“ zcela novou službu „balík v prdeli“ a veřejnost furt není spokojena… Prostřednictvím České pošty mi byl poslán balíček v listopadu 2019. Díky službě „balík v prdeli“ dodnes nedorazil. Tuto službu jsem ocenil a pokud si chci nechat – třeba z nějakého e-shopu – něco poslat, volím podle toho…
A Českou poštu si pošlu leda pro smrt…
To budete mít dlouhej život, protože Česká pošta teď bude mít plný ruce práce s tím, že se hlásí k nějakej myšlence, takže nebude mít čas lítat pro smrt každýmu, kdo si vzpomene.
ledaže by si ten rovný přístup nechali od tej smrti vysvětlit, ta to bere, jak to přijde a na sexuální orientaci se neptá.
maYdo
dnes jsem projel Karlovými Vary a protože jsem musel do centra, tak jsem to vzal zakázaným vjezdem kolem řeky Teplé. Od křižovatky nahoru, okolo Puppu k hotelu Promenáda, nad hotelem dokoupil ruskou hořčici a sušenýho oktopusa a mizel dále.
Už vím co Ti připadlo bizarní. Po polední se na trase nepohybovaly služební rusky (manžel jede do Evropy do lázní, masírujou mu břuch, fixluje to jako služebku a tedy si musí vzít ssebou svoji služební sekretárku, holku 45 kg i s postelí, co se zoufale nudí a chodí okolo Teplé a přemýšlí kde pustit kreditce šéfa žilou.)
Zato se tam pohybovaly baryšni zn „zachraňte velrybu“ takže soudím, že rusky sem jako nepřítelkyně (Vrbětice) nesmějí zatímco areály lázní byly zpřístupněny bůčkojedům a bůčkojedkyním skrze akci bůčkojedky – ministryně přes místní rozvoje.
Opravdu bizarní.
Skoč někdy na výtečný oběd či večeři případně moučník v kavárně s výtečným vínem do hotelu Promenáda. Na začátku promenády. Jedlo tam spousta herců a hereček, presidentů a i skimicovi tam moc chutná.
Nejlepší kuchyně široko daleko.
Že majitele a syna pozdravuji 🙂
Projel jsem i Sokolovem a překvapilo mě, že Hrabalovský bufet v areálu Uran stále existuje. Tedy hovězí guláš Flamendr se slaným rohlíkem. Po kovidu se zhoršili.
Víc umělá chuť a méně masa. Omáčka plus minus, limonáda ze sudu OK. Cena kterou neregistruješ, kolozubí cikáni přítomni.
Až potud vše OK. Město nějak barevnější v centru. Ale takové kašírované. Asi zateplení polystyrénem a nacákaná barva.
Skimici, Maydo: vy v mém rodném kraji, nejkrásnějším kraji světa dle pana Goetheho. A já v dáli. Aspoň vím, kde bydlel Bušek.
Bufet v Uralu? Stanice poslední záchrany. Dršková s rohlíkem.
V Sokolově nejsou památkáři tak bdělí jako v Lokti. Někdy dovolí v domech i bydlet.
k zateplení (polystyrenu): 90% obytného fondu města to prospěje. Na několik vil, zámek, kvalitní výstavbu do 1950 bych to nedával.
Dobrý podvečer vespolek,
skimici, ruská hořčice ? V čem je výjimečná ? Já si tuhle byla v ČB ruském obchodě na čumendu, a domů jsem si donesla půl kila sypaného ceylonu, chuť mi lahodí. Za výbornou cenu, byť mne na obale informovali, že to bylo baleno v Germánii. No nešť. Tu hořčici tam asi budou mít taky, jen potřebuji motivaci 🙂
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/nejvyssi-spravni-soud-zrusil-povinne-noseni-respiratoru-v-mhd-i-budovach-40367330
Mám pocit, že by bylo možné zrušit vládu i parlament. NSS nemá žádnou odpovědnost za svá rozhodnutí, nemůže prohrát ve vobách atd. atd.
Soudcokracie na postupu. Úředním šiml řehtá.
Kdyby padl návrh (jako že nepadne) na změnu ústavy, kterým by se NSS bez náhrady zrušil, ten by ho shodil ze stolu. Tak kdo je tu nejmocnější?
Na co si tu hrajeme?
Odpovím si sám:
Jsou to bitvy úředníků, kteří toho moc na práci nemají, ale zato mají pocit, že jsou nejdůležitějšími tvory na světě. Do výroby s nimi! [;>))
1007 Matzurko
ad ruská hořčice
je to zcela nejjednodušší a nejlevnější hořčice hned po francouzské, kam dávají snad lepší ocet.
Jde to udělat i doma.
Ruských hořčic, je takzvaných hodně. Nekupujte nic co se vyrábí na Ukrajině, v Německu či pod jakýmkoliv řetězcem.
Třeba hořčice nad Promenádou v KV či nad Mírákem Praha je pravá. Ta nejlevnější. Zcela nenahraditelná.
Foundry jistě potvrdí 🙂
Skimici, k pozdravu majitele a syna se asi nedostanu, i když věřím, že tamní kuchyně je vynikající.
Ale jinak jsi přesně pochopil tu bizarnost dnešních Varů. Turisté, bluomající kolem obchodů, určených pro úplně jinou klientlu. A k tomu ten architektonický mix secese a osmdesátek.
Já jsem zaregistrovala hojný výskyt Rusů zejména mezi personálem v lázních, prakticky každá pokojská má východovropský přízvuk. Mezi hosty se rovněž vyskytují rusové, ale dokud nepromluví, tak se těžko roznají od Čechů. Rozhodně t nejsou tací, kteří by měli k dispozici asistentku, který sní o tom, jak vyždímat šéfovi kartu.
Jinak lidi zjevu, který ty označuješ za „bůčkaře“ lze běžně potkat na horách nebo na vodě a tam nijak bizarně nepůsobí, protože to je jejich prostředí. Ostatně pár takových lidí znám a jsou to chytří a schopní lidi, jen prostě dlabou na konvence a svět byznysu jim je cizí.
maYdo
no o pracovní síle (personál v lázních) jsem nemluvil. Tam změny chvíli trvají.
Na horách i na kole je samozřejmě k vidění pestrá směska.
Já jsem si dnešní komentář Karlových Varů a Sokolova dovolil s důkladnou znalostí těchto míst.
V Promenádě, nejlepší desert 500 km daleko je jejich varianta Crêpes Suzette.
To Ti ke stolu zkušený mladý chasník pčiveze stolek, kde už má jednu dvě teninké palačinky připravené, zapálí si na stole hořák, rozpustí kus másla, třtinového cukru aby se udělal karamel, rozkrojíš hezký žlutý citron a pomeranč, nakapeš šťávy a vidličkou a lžící vyčistíš těmi vymačkanými částmi eventuální připáleniny zpět do karamelu. Vyhodíš. Nastrouháš ořechy, necháš proběhnout ve šťávě. Pokládáš tenoučké palačinky a skládáš je v pánvi do čtvrtek. Podliješ mandarikovým likérem 4 st a zapálíš. Podáváš se smetanovou zmrzkou, čtvrtkou palačinky s oříškama a šťávou.
Mňam. A to vše probíhá vedle stolu a děvče má oči jak melouny 🙂
Grand Marnier
je ten podpalovací likér …
skimici, ty zvíře, nepřijela jsem do Varů proto, abych tu prožrala věno svý dcery. 😀
No jo, škoda žes nebrnkla nebo nenapsala, mohli jsme si Zuzaniny Crepes užít. Kde bydlíš? Když máš bazén, dole ve Dvořáku? Recepční holky mě tam milují když pronesu slovo česky 🙂
Ne, jmenuje se to Sanssouci resort a je to na kopci. Bývalý Švýcarský dvůr.
Připouštím, že kdyby mně napadlo, že bych moha gastronomický zážitek sdílet v příjemné společnosti někoho, kdo ho taky ocení, asi bych oželela nejen kus dceřina věna, ale i nějaké to pracně shozené kilo telěsné váhy.
Ale stejně bych ti nenapsala ani nevolala, protože na Tebe nemám kontakt.
jj, rozumím,
strašnej kopec, pokoje nic moc ale hezkej bazén. Němci stejně došli jen dolů a nahoru brali taxi ….
Škoda žes nedala vědět. Jsem chtěl dole obědvat ale nebylo s kým. A stejně už bylo na lízeňáky pozdě, Já obědvám až po jedné čí druhé.
Ale fakt mizíš už v sobotu? škoda.
P.S. nickname – projel jsem Sokolov, a směr Kraslice ale to jsem ještě netušil tak jsem nebrnknul. Příště se ozvu.
Pražané mohou opět pít vodu z Vltavy. Podolská vodárna ji čistí pískem i uhlím.
Tak na tohle vám soudruzi neskočím,. Zítra to může shodit NSS s poukazem na nedostatečné vysvětlení a zatím voda Vltavská přemůže pivo Plzeňské?
Z kohoutku v Praze doma nic nepít!
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/prazane-mohou-opet-pit-vodu-z-vltavy-podolska-vodarna-ji-cisti-piskem-i-uhlim-40367356¨
Vodu prostě nepiju. Nebo jen vyjímečně, v nouzi.
Pivo prostě nepiju. Nebo jen vyjímečně, v nouzi.
Vodu nebo vodku. Ale nejčastěji dobré kafe – presso.
Není na žízeň.
Vodka – v zásadě destilát. Bez jakékoliv chuti. Nechápu. Někdy koňak. Tedy něco z vína. Na pití nebo spíše na flambování.
Někdy slivovice (hruškovice ne, špatně rozpouští bordel na řetězu).
Vodka. No jo. Chápu. Dobré do nádržky ostřikovačů … Ale ne to jak použil Schumi a měl pak na autě mouchy …
Já jsem měl na mysli spíš to kafe.
Na žízeň mám ráno čaj, potom pivo.
Ještě tak je použitelná voda z Želivky. Jenže z Vltavy? V Praze? Jednak co do ní teče už nad Budějovicemi, co nad Budějicemi, ale už přinejmenším z Horní Vltavice, v posledních letech místo aby voněla rašelinou, zapáchá a dělá se na ní pěna, druhak co do ní teče na další trase a co teprv přidává Berounka. Nad Prahou prý jsou pstruzi… Ryba vydrží dost. Jenže tou vodou se jim mění pohlaví. Aktivní uhlí neodfiltruje ani hormony ani jiné fujtajbláty. Řešením může být třeba reverzní osmóza, jenže třeba doplnit minerály. Pití „hladové“ vody je škodlivé.
🙂
https://www.youtube.com/watch?v=Ukdnh7ZgzeM
1016 Matzurko
nebudete mi věřit, ale když se dostanu k opravdu dobré vodě, poznám to a jsem schopen u ní zůstat celý večer.
TAk to já bych si zrovna rum docela dala…
Doufám, že mi brácha nevypije ten, co zůstal na chalupě.
Vodku mám doma v ledničce jako přísadu do nějakého čistícího přípravku 😀
* Vodka je moc dobré pití. Tedy ne na žízeň – po vodce je žízeň větší. Hlavně v noci.
* Ale vodka z Ruska, v ceně tak 450 Rb./litr se do čistích prostředků moc nehodí. Jemné chuti. Bez kocoviny na druhý den. * Na čištění je spíš isopropylalkohol. Nezanechává šmouhy na optice. A nesvádí k pití.
* Se skimicem máme jedno splečné (pokud nekecá) – i já miluji opravdu dobrou vodu. Vozím si ji z jednoho kamenolomu v Jeseníkách. Ledovcová z Alp je jenom drahá, bez chuti. Ta voda , která teče z kohoutku se bez značného přídavku dobré kávy bez převaření pít nedá. Prý je z artézské studně, ale nevěřím. Cítím rybník.
Připojuji se. Jednou jsem zlevněnou vodku použil jako kapalinu do ostřikovačů. Těch much a dalšího hmyzu…. Obsahovala cukr. Finlandia je lepší, používal jsme na čištění. Bohužel laboratorně čistý špiritus je úzký profil. A drahý. Co je mi do toho, že lidi chlastají…. Mám čistý isopropyl, jenže oproti špiritusu smrdí.
Alpská voda je výborná. Pil přímo z vysokopoloženého horského potoka nad kterým nebylo osídlení ani krávy. Osvěžující dolomitická příchuť. Voda zurčící z lesního mechoviště také dobrá, ale taková nijaká, běztvará, měkká.
I to co tam teče z kohoutku je príma. Ledovcovou nee, je měkká. K dostání je u nás lecjaká. Jenže v petce nekupovat. U nás například v Novohradských horách u Dobrovodského kláštera je výborná. Každý si může nabrat. Jen je to z ruky.
Znáš to, třeba míchají. Jeden skřivan, jeden kůň….
skimici,
a to klidně i věřím.
Co je neuvěřitelné… manžel právě dostal e-mail od taiwanského kolegy – s poděkováním za to, že ČR darovala Taiwanu vakcíny proti covidu… a není to vtip ani ironická poznámka, on to myslí naprosto upřímně a vážně.
A pokud jde o vodu, tak v rámci balíčku fasuju každej den jeden a půl litru Magnézie.
Stylovější by byla Matoni, ale magnezie taky dobrá.
Reklamám se sic vyhýbám, ale ta na Matoni, kdy přijde modelka v róbě z minerálky, ta se mi líbila, mělo to vtip
MAtzurko, mám představu, že thajvanci a východní asiati vůbec jsou prostě takoví. Vtipy ani ironické poznámky tohoto druhu netrousí, zdvořilost káže za dar poděkovat a přes to nejede vlak.
Nojo,
ale že poděkuje kolega kolegovi… ani jeden nejsou výzkumníci medicíny, virologie či čeho to… no údivem mi spadla brada. A jsem ráda, že jsme se tu o zmíněného kolegu hezky starali, když tu byl i s paní na návštěvě (ale ona to byla radost, já jsem lokální patriot a vůbec mi nevadilo dělat simultánní překlad průvodcovského výkladu na Červené Lhotě… ještě jsem to nadšená z jejich zájmu prokládala vsuvkami ohledně evropských architektonických stylů a českého folkloru..) 🙂
P.M. na NP. Obraz normálního světa. Oblažilo.
Viz 999.
On je to, ve své prostotě, článeček moudrý. Lepší než nějaký rozklad politoga nebo jiného humanitárního vědátora.
…politologa…
Rovněž oblažilo. A řadu lidí asi nadefekovalo.
P.S. Stále obdivuji to jeho kouzlení s češtinou.
Dobré ráno. Skimici, teď bych stejně setkání nebylo možné.
Zpráva ze Sokolova od Jiřího Peňáse:
https://echo24.cz/a/Sak9c/stalo-se-vsokolove-vnadrazni-ctvrti
Co Šumavák?
Dobré zas ráno… S domácím pánem jsem včera mluvil, vypadá to, že léčba zabrala, hodnoty testů se pomalu blížej k normálu. Ale bolí ho celej člověk.
Takže je rozumné v držení palců pokračovat… Zbytek holt zatím záleží na jasnovidcích…
Dobré ráno vespolek,
a Šumavákovi zvláště !
Na Seznamu píšou, že po covidové epidemii může následovat epidemie rozvodová… tak to jsem zvědavá, kdo na to jako první udělá vakcínu…
„Vakcínu“ už začíná vyvíjet naše evropská věrchuška.
Vlivem zdražení fosilních paliv a emisí zdraží „fšechno“ a těžko bude člověku samotnému. Manželství zase získá původní smysl – přežít a zanechat potomky.
===
Naši pravnuci se dokonce možná budou dělit i o elektromobily – několik rodin bude mít jeden společný a budou se střídat.
Tak jak v Rusku ve velkých „carskýchů městech kdysi byly – a doposud jsou – rozdělené luxusní byty se společným příslušenstvím. Nezbytnost versus svévole.
Máme se příliš dobře. Tedy aspoň „patriciové“.
https://1gr.cz/fotky/pes/21/073/pmaxi/WAG8d04d3_52aditsevespolenostiMartinSimandl1.jpg
Bože Spravedlivý !!!
Dobré ráno,
olympiáda kdysi měla být naprosto apolitické setkání sportovců.
prý dokonce v Řecku kvůli olympiádám přestávali s válčením.
„A teď si podají ruce a prohodí spolu pár slov dva koučové a všichni jsou z toho auf, protože jeden je íránec a druhý žid.
Ať už jsou s tou politikou k šípku.
„Tokio – Izraelský trenér českých basketbalistů Ronen Ginzburg, který od minulého roku vlastní i české občanství, si před zápasem potřásl rukou s íránským protějškem Megranem Shahintabem, dokonce si i po duelu poklábosili. Přátelské gesto vyvolalo rozruch v zahraničním vzhledem k silné nevraživosti obou zemí. Íránci na zápasy se zástupci židovského státu často ani nenastupují.“
Zdroj: https://www.lidovky.cz/sport/ostatni-sporty/z-bezneho-gesta-politicka-senzace-cesky-trener-izraelskeho-puvodu-potrasl-rukou-kolegovi-ze-zneprate.A210726_132508_ln-sport-ostatni_livs
On tím ten iránský trenér dost riskuje, takže za zmínku to stojí.
Jinak díky za dobré zprávy a domácímu pánovi nadále držím palce.
Společné příslušenství – nic nového. Já jsem vyrostl v bytě se společným příslušenstvím, když se komunisti rozhodli takovýmhle zpúsobem obsadit dům stavitele Fanty v Divadelní ulici v Praze.
Общежития квартирного типа?
Musela to být radost vyrůstat v obščežitiji kvartirnovo ťipa.
Rok jsem bydlel na Hlávkárně asi v šestém patře ale ten pohled na řeku a Hrad za to stál
Ono to společné bydení vyžaduje jistý, zdrženlivý způsob chování kterému jsme se odnaučili. Jako parta snad v některých zaměstnáních nebp vodáckých či jiných kolektivech fungujeme. Ale chovat se přimřeně i když si společníky neyberu je třeba taky umět. Naši vnuci a pravnuci se to asi budou muset znova naučit.
To, čemu se dnes obecně říká „osobní svooboda“ je až říliš často egoistická neomalenost. To je pak norma. Cokoliv jiného je nálepkováno „ovčansrtví“. MOžná částečně ano, ale stádo umožňuje přežít.
V pravěku (i v raném středověku) se velká provinění netrestala smrtí, ale vyobcováním z kmene. To přežil jen málokdo.
Malá úvaha o svobodě.
Amen.
StK: myslím, že zvládnu hodně. Ale někdy lepší, když nemusím.
Proč nejvyšší soudruzi podobné typy bydlení nevyhledávali?
Jistě, netřeba něco zvládat jen tak, plezíru.
Ale je dobré se chovat tak, aby takové věci zvládat třeba nebylo.
A to druhé? Co je dovoleno věrchušce, není dovoleno lůze. Třeba „patriciům“ a „zrůdičkám“.
Quod licet Iovi, non licet bovi.
Je ovšem docela komické, když se někdo považuje za patricie a přitom je to zrůdička.
Je docela komické…. Přesně tak.
Protože je výhodnější mít toaletu ve svém bytě a nečekat každé ráno na tu fiflenu vedle z pokoje co okupuje koupelnu dvě hodiny, protože …
Po válce prostě v Moskvě či v Pitěru nebyly, na venkově byly ale zase nebyly příležitosti a servis …
Co byly? Byty, fifleny nebo snad dokonce toalety?
Byty nebyly. Fifleny jsou vždy.
Soudruzi a architekturisti nicméně tyto typy společného žití projektovali s mimořádnou chutí. Viz Koldům. Tam ale byly toalety privátní, společné měly být patrně ženy …
Nickname bere tu dovolenou nějak vážně. Anebo mu žbluňknul telefon do moře 🙂
Moře lesů. Něco pro hudebníky: https://youtu.be/hxYXBj7NFr0
K (1033): Někteří emigranti z Třinecka do východního Polska (1968) učili místní, co je to kadibudka.
Dle vyprávění se chodilo s holí na hnůj. Opřeli se o hůl. To v obci. Kousek od civilizace se chodilo s dvěma holemi. Jednou se opírali a druhou odháněli vlky.
Já na to kliknul! 🙁
Třetí stupeň …
Doufám, že to nevyvolává fyziologické reflexy 😉
Budvarka, Moravanka, Gott byly skvělé vývozní artikly bolševiků, které posilovaly sudeťáckou nostalgii.
Jak to soudruzi vysvětlíte z hlediska marxismu-leninismu?
Aspoň nemuseli vysvětlovat zapomenuté odklopené prkénko.
[;>))
Vyjímám kouzelnou pasáž z nejnovějšího rozsudku NSS kvůli nošení či nenošení roušek.
(Lidskoprávnický advokát prudič David Záhumenský si tentokrát našel jakéhosi astmatika)
IV. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud posoudil návrh a dospěl k závěru, že je důvodný, byť částečně z jiných důvodů, než které uvádí navrhovatel.
🙂 🙂 🙂
http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2021/0017_8Ao__2100063S_20210727120611.pdf
Naší justici miluju. 🙂 Jen kdyby to nestálo takových peněz …
Ovšem nejhezčí je na tom ten navrhvatel.
Jaksi chlápek, kterému se nechce nosit respirátor. A už to jede. Dva úřady se navzájem buzerují a ukazují svaly, nače novinářstvo o tom ochotně píše a lidi už fakt neví, co platí.
Jeden zaškvara uvede do chodu takových lidí…
Kdyby třeba zakopl v metru a spadl do kolejiště, bylo by klidněji v těch hicech.
„On tím ten iránský trenér dost riskuje, takže za zmínku to stojí.“
no, to je právě to smutný, že dost riskuje.
Na druhou stranu je otázka, jestli nebude mít o to větší průser, když se tomu dostalo publicity.
OT: Dnes jsme s Olinkou dobyli poslední sedmistovku Českého STředohoří – Sedlo. Nebyla to žádná sranda, koleno bude fňukat ještě příští týden, ale stačili jsme se skutálet dolů ještě před lijákem.
A udělali jste zápis do vrcholové knihy? [;>))
S kyslíkem či bez něj?
za šerpu jsem byl já – nesl jsem fotoaparát a lahvičku vody
To, že rozhodnutí vlády podléhají soudnímu přezkumu, považuju za zcela normální. Co s vládou, která není schopna dodržovat ani vlastní zákony?
Co kdyby vláda třeba, vzhledem k tíživé rozpočtové situaci, rozhodla o zrušení důchodů? Taky by nebyl soudní přezkum na místě? Přitom by to bylo zrovna tak zdůvodnitelné jako rozhodnutí, kterými byly připraveny o obživu tisíce živnostníků.
Soudní přezkum je OK.
Očekávat +- konzistentní právní názory od právníků zaměstnávaných státem a úctu právníků k právu je také OK.
Na druhou stranu: tak jako fízlové vyšetřují, prokurátoři obžalovávají, stejné metody a postupy se učí i soudci a právníci ve státní službě.
„Právní názory“ na politickou objednávku.
Na základě dosavadních zkušeností bych očekával, že NSS zasáhne kvůli nedostatečnénu zdůvodnění. Jinak by jim byli nějací dúchodci celkem na háku.
Ke zdůvodnění bych měl jeden hezký příklad:
Vaši žádosti o vydání výjezdní doložky do XXX nelze vyhovět, protože Vaše cesta není ve státním zájmu.
ODŮVODNĚNÍ
Protože bylo zjištěno, že Vaše cesta není ve státním zájmu, bylo rozhodnuto jak výše uvedeno.
To je přesná citace, jako když táta asi v r. 1956 žádal o povolení cesty k mé sestře do Maroka, ačkoliv tam byla regulérně na yvstěhovalecký pas, který dostala v březnu 1948 (uřady ještě mlely únor- neúnor).
Obecně proti principu nemám nic, Foundry.
Snad jen, že nepadám na zadek před každým rozsudkem. Vlastně skoro před žádným. Horákovou ostatně taky oběsili skrze nějaký rozsudek.
Zde se tiše bavím, protože Pandemáč není jen vládní zákon ale umotaný kompromis kde proti tomu zmetku byla odvážně jen SPD a pár komunistů.
A to co probíhá je legrační boj jedněch právníků proti druhým. Třeba s tím zdůvodněním.
A čo si Kefalín predstavujetě pod tým zdůvodněním?
Nejlepší co by mohli udělat je to všechno zrušit jako loni.
Už aby bylo po volbách ….
To jste dopadli, Dušane, líp, než já, když začalo pršet, byla jsem nad Varama u rozhledny Diana.
Ale trvalo dost dloho, než se rozpršelo opravdu pořádně a mám dobrou pláštěnku. 🙂
Původně jsem plánovala, že se svezu lanovkou a sejdu dolů. Jenže frontu jsem odhadla cca na hodinu a cesta nahoru pěšky pdole vyhedávače měla trvat cca 40 minut, takž jsem to nakonec vzala po svých.
Skimici, já mám pomalu podezření, že vláda to všechno vlastně zrušit chce, ale nemá k tomu odvahu kvůli volbám. Tak doufá, že to soudy zruší místo ní.
Foundry
budeš se divit ale logiku Tvá úvaha má.
Prostě místo toho aby to vyhlásil Vojtěch to vyhlásí nějaký soudce. Jako loni.
A když se někdo bude na tom později točit, ten ušatec se na to vymluví 🙂
„A čo si Kefalín predstavujetě pod tým zdůvodněním?“
… jsem si tak vzpomněla, jak jsme s klientem opakovaně sepisovali zdůvodnění, že jsou všechny paragrafy pražských stavebních předpsů splněny ( ve stylu “ požadavky na bezpečnost zábradlí jsou splněny, protože zábradlí má výšku 1100 mm a tím splňuje bod x odstavec y bla, bla bla….“)
Přepisovali jsme to asi třikrát, než úřednice sice nebyla spokojena, ale připustila, že to je takhle přijatelné.
Znám…
1044 maYda
velmi se soudci Mikešovi omlouvám. V rozsudku není termín „zdůvodnění“ ale „odůvodnění“. Tedy pro právníka slovo s jiným významem.
A mohl bys mi, prosím, ozřejmit, jaký je v tom rozdíl?
Copak jsem právník? 😛
Tenhle slovní šerm miluji. Všichni tomu rozumí, ale oponují, že formulace je vágní, nepodložená atd. Dva týmy právníků a úředníků mají nějakýn čas co dělat. Nepřijdou o své peníze ať to dopadne jakkoliv. (Osobní zkušenost s odělením BOP.)
Jinak je pěkné, že tady máme orgán, který, třeba na politickou objednávku může paralyzovat jakékoliv rpzhdnutí věrchušky a sám zůstávíá mimo hru, protože není volený, jen jmenovaný a za svá rozhodnutoí nenese ani politickou ani jinou odpovědnost, pokud se ovšem křečovitě drží zákona. A jak známo – u zákonů záleží na jejich výkladu.
Soudcokracie.
Jinak Foundryho podezření je vlastně docela reálné. Bylo by to od věrchušky docela mazané. Jenže – jak to dokázat?
NSS se ke konci vzteká a kňičí.
http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2021/0017_8Ao__2100063S_20210727120611.pdf
Taky se mu nelíbí, že se odůvodňuje odkazem na anglické studie v angličtině. Maso.
Křičí obvykle ti, kteří si nejsou jistí silou svých argumentů.
Možná to platí i u soudců.
„….. sám zůstávíá mimo hru, protože není volený, jen jmenovaný a za svá rozhodnutoí nenese ani politickou ani jinou odpovědnost, pokud se ovšem křečovitě drží zákona“
A když se zákona nedrží, tak co, když stejně nenese odpovědnost?
A kdo určí, jetsli se zákona drží nebo nedrží?
To je otázka tak snad pro Schumachera, ne pro mě. [;>))
Propletenec soudních pravomocí je pro mě značně neopřehledný. Nakonec to asi bude ten hypotetický Pánbůh – pokud to nerozhodne ani mezinárodní soud v Haagu.
O dovolené odmítám nechat se nasírat právníky.
Na ct art medajlon o Peter Paul and Mary.
Zatracení aktivisti.
Ale ta muzika co dělali je stále úchvatná.