Ptakopysk podivný
Je to už pár let, co jsem Austrálii navštívil, vzpomínky se usadily a zkusím pouvažovat o australském vztahu k jídlu. Se specifickým přihlédnutím k Sydney.
Australani – já osobně bych položil tlustou čáru mezi originál britské přistěhovalce a ostatní, pak takovou přerušovanou čáru mezi evropské mimobritské přistěhovalce a ostatní.
Britové mají kolonialismus zažraný velmi hluboko pod kůži – dáma zjevně britského původu do ixtého kolena nadšeně švitořící o barevných Australanech při placení u pumpy vůbec nevnímá, že jí Ind za kasou oslovil, zažertoval a popřál jí hezký den, protože ho ONA neoslovila. Jako by za tou kasou nikdo nestál. Velmi podobný je jejich vztah ke žlutým Asiatům – ano jsme v asijské restauraci, obsluhují nás Asiaté, pronášíme směrem k nim přání, ale vnímáme je jako služebné duchy, kteří mají právo odpovídat na naše otázky, plnit přání hostů, ale jinak ať drží hubu. Dobré je totiž jenom to britské – britské kluby s roastbeefem, stejky, fish and chips, britským pivem, whiskou, britské puby se stejnou nabídkou. Bílý cizinec je dotazován odkud je a je s ním jednáno přátelsky na britský způsob. Abyste mohli pojíst a popít v klubu, musí vás tam přivést člen klubu, který se za vás zaručí, vypláznete pas a majordomus, či vrátný vás zapíše do knihy hostů, dostanete visačku s nápisem Host a můžete blomcat po klubu v prostorách, kde je hostům povoleno pobývat. Naštěstí k těmto prostorám patří i bufet, kde si můžete dát vynikající britský roastbeef z australského býka vykrmeného trávou z prérie, můžete si dát pivo. Whisky a ostatní tvrdé nápoje se podávají v oddělených prostorách, kam nesmí děti. Tamtéž si můžete dát doutníček, nebo cigárko, hodit si partičku pokra, naházet drobáky do automatů a tak podobně. Co se alkoholu týče, můžete si dát pivo, či cokoliv alkoholického, uvnitř hospod, pubů a podobných institucí. Pivo si můžete dát i na předzahrádce na chodníku, která je vždy ohrazena páskou, nebo plůtkem. NEEXISTUJE nechat si natočit pivo do kelímku a kráčet s ním po ulici, nebo nedejbože nést v ruce láhev alkoholu. Ba dokonce nelze nést ani prázdný kelímek od piva s potiskem. Nesmíte ani stát na chodníku vně ohrádky restaurace a držet pivo. V tu ránu od kolemjdoucího policajta, či rangera dostanete flastr, až se vám zkroutí palce u nohou. Zejména na svatého Patrika jsou všichni policajti státní, městští i dobrovolní (obdoba našeho PS-VB) v ulicích a nažhavení.
Teď malinko odbočím. Když cizinec nerozumí, Australan, na rozdíl od obyvatele Albionu, okamžitě přepíná do školní angličtiny a všemožně se snaží, aby mu bylo porozuměno. Což bývá u vnitrozemských Assies trochu problém. Nevím, jestli víte, že běžný Australan šetří slovy tak, že u slova, kde je jasný význam už při vyslovení první slabiky, řekne jenom tu první slabiku a zbytek slova spolkne. Totéž platí i u frází. Mě překvapilo hned v letadle, že letouš nabízející čaj neřekl „You want a cup of tea?“, ba ani „Wanna a cup of tea?“, ale pronesl něco jako „Wanakapaty?“ Podle hrnku v ruce jsem pochopil, co mi chce. Blbý je, když – obrazně řečeno – mluvčí ten hrnek v ruce nedrží. Měl jsem to potěšení slyšet vnitrozemského Australana milujícího lední hokej. Dozvěděl jsem se, že nejlepší hokejisté světa jsou Češi Džega a Phouspa. Ten první je Jágr, ale doteď nevím, jestli ten druhý je Prospal, nebo Pospíšil, nebo někdo úplně jinej. Australské dámy britského původu jsou něco víc a v podstatě neposlouchají, co jim vykládáte. S pokerface dělají, že naslouchají, i když plácáte nesmyslné fráze jednu přes druhou, po chvilce se odpoutají, protože tamhle vidí Mrs. Woschley, se kterou musí nutně okamžitě hovořit. (Velmi realisticky je toto téma zpracováno ve filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, kde Brittonka Miss Macintosh převychovává normanského barbara.) Konec odbočení.
Do restaurace Praha v Sydney s českou nabídkou jídel chodí většinou Češi se svými přáteli nejrůznějšího původu na jídlo a Aussies na pivo. Za mého pobytu tam točili Plzeň a Krušovice. Pak je v Sydney ještě klub „osmašedesátníků“, emigrantů z osmašedesátého, kde se lká nad ztracenou příležitostí a debatuje se o tom, že oni by to byli bývali udělali jinak, kdyby mohli. Nuda, nuda, šeď, šeď…
Evropští mimobritští Australané jsou vesměs velmi příjemní lidé – jsou to selfmademani, kteří přišli v několika vlnách po II. WW a vypracovali se od nuly přese všechny překážky, které jim australská byrokracie neustále házela pod nohy. Baví se s vámi velmi přátelsky, pomáhají vám s komunikací, protože sami vědí, co to obnáší vpadnout do země, kde nerozumíte zblo, pozvou vás domů, nabídnou lahůdky ze své rodné země a jsou nadšeni, když chválíte a chcete recept.
Bílí neevropští Australané – zhusta jihoafričané, Zimbabwané, jsou velmi milí lidé hovořící zhusta nesrozumitelnou angličtinou, ale když se jim omluvíte, že nerozumíte, přepnou do absolutně primitivní angličtiny, které rozumí i negramot jako já a udělají si na vás čas, aby vám všechno vysvětlili a maximálně odpropagovali jejich novou vlast Austrálii. Obvykle konzumují stejky s hranolky a hojně zalévají pivem.
Indové, Pakistánci, Číňané a v poslední době imigrovavší muslimové černí, či snědí, jsou uzavřené skupiny, které se s nikým mimo jejich kulturní okruh nebaví, pokud nemusí. Aboriginové se nebaví nikdy s nikým, ti žijí v jiné dimenzi a civilizací jenom procházejí jako stíny. Jediná styčná plocha je ždímání peněz z turistů a konzumace alkoholu.
Takže když to shrnu – milá a přátelská země (snad kromě britských dam britského původu) holdující primárně fish and chips, steak and chips, roastbeef and chips, coleslaw salad, british breakfast (klobásky, volské oko, slanina, rajčata, topinky – vše grilované), Egg benedict, hamburger, vše notně zalévaných majonézami všech možných druhů a chutí. Cizácké kuchyně moc ne – a že jich tam mají z celého světa! Kuchyně čínské, japonské, indické, pakistánské, mexické, italské, vše je v obchodních centrech i na bulvárech zastoupeno a promícháno. Je zajímavé, že tam nikde nemáte takový ten divný pocit, že vadíte, jako když třeba v Londýně jdete nakoupit k Pakistáncům, nebo když v Brně vlezete do některých asijských restaurací. A ani vás nepřekvapí, že Ind vám udělá a prodá vynikající italskou pizzu, o jaké se může v Praze v originální italské pizzerii jenom zdát.
Sydneyský Fishmarket mi do smrti utkví v paměti množstvím ryb a potvor z moře vytažených, s pultem, kde na stoličce vedle hromady lastur seděl maličký Indonésan s nožem v ruce a s neměnným asijským úsměvem na tváři každý den od rána do večera louskal ústřice a dával je na pult. A hlavně!!! Hlavně s restaurací s čerstvě upravenými rybami a potvorami. Nebylo to úplně levné. I na australskou kapsu to bylo docela drahé. Ale vynikající! Talíř pro dva s grilovanou langustou, hrstí chobotniček, krevetami, ústřicemi osmaženými s vynikající australskou slaninou, mušlemi, kusem ryby a další havětí stál 120 AUD, což tehdy bylo cca tři české tisíce. Tam jsem se přežral grilovaných chobotniček jako zvíře. Byli tam hlavně turisté z celého světa. Domácí to moc nejedí. Jak jsem již výše uvedl – jim stačí fish and chips. Kupují to buď v krámku hotové a snědí si to někde na lavičce s výhledem na oceán, nebo si to koupí domů mražené úplně stejně jako my v supermarketech, šoupnou to na plech do trouby, pak to nasypou na talíř a polijí nejrůznějšími sosy a majonézami.
Specifickým sydneyským prvkem je víkendové grilování. Vyšší vrstvy vlastnící kocábky vyplouvají do zálivů a tráví víkend na vodě. Mezi kocábkami, jachtičkami a jachtami proplouvají prodejci zmrzliny a jiných laskomin. Zbytek populace se povaluje na plážích a griluje. Grilují se sausages, zelenina a steaky, konzumují se zeleninové saláty, vše se hojně polévá omáčkami a užívá se volna. Suroviny, tácky a příbory si každý přináší svoje. Město Sydney se stará o to, že v grilovacích oblastech – okrajích pláží a parků – je funkční gril s čistou plotnou, grilovacím nářadím a plnou plynovou bombou, u grilu jsou stolky s lavicemi, odpadkové koše. Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších. V Čechách naprosto nepředstavitelné.
Dalším australským specifikem jsou australské steaky. Z dobytků volně se pasoucích na trávě. Nikde jsem v krámech neviděl pojem „čerstvé“, či „stařené“ hovězí maso. Nikde jsem neviděl, že by prodávali maso z vydojených starých krav. Vždy bylo přirozenou cestou vyzrálé a po zpracování křehoučké jak dort. V restauraci kousek od pláže si za peníz odpovídající české hotovce dáte čtvrtkilový stejk s hranolky a oblohou, řeknete si, co chcete za oblohu, jak má být stejk propečený, vezmete si pivko, bílé víno, nebo vodu, počkáte deset minut, než vám ho připraví a pak už jenom baštíte, až se vám dělají boule za ušima.
V porovnání se standardní „britskou“ australskou kuchyní máme v Čechách daleko větší chuťovou rozmanitost. Švára se tady u nás mohl užrat českých sosidžů – liberečáky, ostravské, etc. etc. Hlavně stánky s grilovanými klobásami na Václaváku ho uhranuly. Neboť ve všech australských sausages jsou rozemleté ovce i s kopyty, rohy, ohradami a stájemi. Takové chuťově fádní. Proto ty majonézy a bárbikjú sósy. Neteře i švára tady jedli s chutí svíčkovou, dušené hovězí na zelenině, řízky, ale tam si myslím, bude hlavní důvod v kuchařském umění mé sestry, které je zcela britské. Raději nebudu zabrušovat do detailů, abych nemusel pracně vybrušovat.
Na závěr mohu konstatovat, že co se surovin týče, je Sydney pro kuchaře zemí zaslíbenou. Stejně tak pro fajnšmekry masožravé, rybožravé, i býložravé. Jediný problém mají milovníci sladkého, protože sladké, to tam skoro nikdo z profíků neumí. Je to buď britské, což jsou sušenky, sušenky a zase sušenky na sterý způsob, nebo arabské, což je šíleně přeslazené, nebo čínské, což je přeslazené a hlavně přezdobené. I když Číňani se našemu pojetí zákusků blíží nejvíc. Co se týče piva, tak seženete v Sydney snad úplně všechny druhy, co ve vesmíru existují. Ve speciálních obchodech velikosti 10 000 metrů čtverečních mají piva počínaje japonským ASAHI, až k ZZ Pils. Od světlých lehkých ležáků Pure Blonde k těžkým stoutům Yetti, které skoro netečou z lahve. Český pivař by v takovém krámě zešílel, protože průzkum bojem by mu zabral měsíce usilovné práce. Podobně vypadají vinotéky, neboť oblast Nového Zélandu a australských hor je vínu zaslíbená. Vína milují Australani sladká a masivně podchlazená. Suchá vína jdou na export. Je tudíž docela problém v obchodě koupit suché víno, ale dá se sehnat. A hlavně novozélandské bývá vynikající kvality za cenu, za kterou tady koupíte cosi, co se sem vozí v nevypláchnutých tankerech od ropy. S moravskými kyselinkami byste v Austrálii neprorazili.
Proběhl jsem tryskem Austrálií od čaje v Boeingu Quantas přes pláže až do vinných obchodů a víc toho na srdci nemám.
A katastrofická zpráva nakonec:
Co teď budou dělat dabéři, spíkři a mluviči? Pokud je to pravda, chystá se pro ně konec světa. Počítače, AI…
On už by stačil ten digitální spisovatel jaký prezentuje ČRo:
https://www.mujrozhlas.cz/digitalni-spisovatel
Počítač napíše, umělý klonovaný hlas namluví …
Bude třeba se včas odpojit od téhle větve umění. Jinak nás AI dostane do područí daleko dřív, než (živí) spisovatelé SF předpovídají.
Tož, zdá se mi přátelé, že jsme vyrobili dalšího Krakena. Hopršího než jaderné zbraně (a covid19?)
Živí spisovatelé SF… Je to bída. Už nekupuji Ikárii….
Ale v Brně mívali scifisti zajímavá setkání i v krojích. V některých by se chytli i na Prague Pride.
Už dávno jsem Ikarii zavrhl. A SF už kupuji jen velmi, velmi zřídka a spíše chybějící překlady ze SF klasiky.
Současníci asi nemají dost fantazie. Buď je to taková běžná příhoda „ze života“ se zabudovanými SF rekvizitami nebo je to předělaná kopie už dříve napsaného klasického díla SF literatury. Většinou od již mrtvých autorů.
Má to jednu výhodu – mrtví nemohou podávat žaloby.
Jedno je dabing, jiné je živý rozhovor s živými reakcemi. Jestliže se lidé znají v reakcích na narážky, které znají jen obě strany. Čím lépe se znají, tím složitější je jednu z nich simulovat pro obelhání druhé. Důležité lze ověřovat vícefaktorově. Navíc záleží na časových, místních a jiných souvislostech, na telekomunikačních datech… Samotná imitace nestačí. Zatím nelze vyrobit dokonalé komplexní falsum.
Kromě toho, většina fungujících systémů je pro angličtinu. Nejen s dokonalou češtinou jsou potíže.
Tady se bojím spíše o projevy typu „Právě jsem se vrátil z Hradu…“
Turingův test by AI ještě nezvládla. Myslím.
Ráj černochů za 31,68 milionu korun
https://www.irozhlas.cz/fotogalerie/8117496?fid=9141342
Toyen surrealistka měla i smysl pro realitu.
Toto nenahradí žádná AI, Starý kocoure.
Známý se zrovna s rodinou vrátil z dovči na Kypru. Agia Napa. Jel po své ose, tedy nikoliv s cestovkou jako každý slušný člověk (nedávat vydělat cestovním Papežům
) – žádný opruz a čistá nádhera. O to horší aklimatizace (po 16 dnech) v kotlince, přestože oproti jiným státům, třeba Francii je tu ze strany státu naprostá pohoda a málo buzerace.
K nasrání aklimatizací ve vlasti stačí daleko méně. Stačí návrat z Bavorska.
Krásný jemný svlažující deštík se vyklubal z náhle se mračícího nebe. Napojí zahrádku mé matky včetně několika druhů máty a šťovíku importovaného z Kyjeva.
Zelený boršč nebo šči je prostě má oblíbená polévka která bez dobrého šťovíku nefunguje, Šťovík, plevelní rostlina, který jsme jako děti jedli skoro kdekoliv na louce blízko u lesa zmizel.
Dešti dšti vodu na ten šťovík u mámy ať si té polévky ještě užijí i potomci.
Hromy blesky průtrže a ani jediná kroupa což je otravné, protože … atd
Pomáhám s koštětem vylévat vodu z markýzy. Dobrá bojovka. Majitel řekl, že bez tohoto servisu, který on rozhodně poskytovat nehodlá ji stáhne a nás vystaví Božímu dopuštění.
Rozuměli jsme a se střídáme.
Zahrádka ve svažujícím se terénu má výhodu, že stačí na pár minut zdvihnout nohy a příval je pryč. Po americku položit nohy na stůl a botky dát k sobě na židli aby to neodnesl proud.
A deštík je pryč. Sandále položeny zpět na zem a poslední košťatové vylití markýzy hotovo. Teď se bude otáčet majitel protože máme žízeň a nám i vyhládlo 🙂
Mmj.: Ráj černochpů od Toyen – co na to BLM?
Asi nic, tohle je mimo jejich ohnisko.
Ráj černochů za 31,68 milionu korun
Jen jsem opravil.
To je, milý skimici, vázání písku do otýpek.
Překlepávám a nečtu to po sobě.
„Takový jsem já, matinko!“
Šichtařová (ekonomka) píše na PL:
Pokud existuje hotovost, nic na světě vám v takové situaci nezabrání vaše peníze vybrat a nechat si je v podobě štosů bankovek. Stát vám je pak ukrást záporným úročením nemůže.
Ve škole je neučili o měnové reformě v roce 1953?
Ale na wiki je to pořád…
Stát vám je pak ukrást záporným úročením nemůže.
Mně z toho nevychází, že by jinak nemohl.
1953. Pamatuji, jak děda přišel o úspory. Babička plakala.
Měnová reforma anebo z hospody přišel až ráno?
Už dlouho je známo, že peníze neplní, anebo jen omezeně funkci pokladu. Ti kteří vědí, že peníze jsou nadány vlastností kazitelnosti, a neignorují to, drží je jen v nutné míře a vytvářejí si zásobu v podobě jiných diversifikovaných různě likvidních aktiv.
Šichtářová místo hořekování by lidem měla poradit. Ale…třeba o tom Pikora píše v některé své knížce. Kupte si….
Pravicová naivita nebo jak to nazvat mi zabraňuji paní Šichtařovou brát vážně.
Ad belgičtí přisěhovalci:
Dovede si představit, jaký tlakům by musela čelit belická vláda, kdyby nechala ty hladovkáře pochcípat? Co by to udělalo v příštích volbách?
Nebo co by se stalo, kdyby stát nepodporoval vrcholový sport? Na olympiádu by odjeli jen tí nejbohaší – ostatní by neměli na letenku. Takže by asi prohráli. Ne každý sportovně nadaný člověk má současně bohatou rodinu. Něco jako soutěž miliardářů o vstup (skok) do kosmu.
Čistá naivita pravičáků je zcela srovnatená s naivitou levičáků, multikulturaistů nebo zelených. Atd., atp.
Lidé jsou jen trochu polidštěné opice, Markétko.
Vypněte PC a zajděte si do ZOO…
Nestalo by se vůbec nic. Nevýznamné. Podpora sportu? Proč není třeba taková podpora hry na banjo….
Hek, Bum! Hek, Bum! … třicet patnáct ..Hek, Bum! …Hek….druhé podání… Hek, Bum….
Serena Wiliams hraje tenis.
Ehm…v případě Sereny Williams to bude spíš HEK! bum, HEK! bum….
No a? Tak by pochcípali. Svobodně. Tak jaký problém. Mít takový vyhrožující případ, nepovolil bych. A navíc bych pro něj požadoval flastr za maření….Bez sebemenšího zaváhání. Jako Margaret Thatcher. Kdo nechce jíst ať nejí.
Tvrdý přístup by naopak nahradil úbytek přízně jedněch voličů druhými. Ovšem tvrdý přístup je nutno uplatňovat včas, dokud je převaha voličů kteří ho preferují.
Hlavní je naočkovat seniory, míní Beran
A já s ním absolutně souhlasím.
Naprat to do rizikových aby nezabírali místo v nemocnicích.
Ad 960 – Šichtařová by si měla přečíst Černý obelisk.
Šmarjá, Maydiny a Kocourovy ekonomické úvahy mi vždycky přivodí slabost a pocit marnosti. Šichtařová píše explicitně o nemožnosti sebrat peníze ZÁPORNÝM ÚROČENÍM, jak už ostatně podotkl Karel.
Ad účast nejbohatších na OH – zajisté, stejně jako třeba v 20, a 30. letech.
Píšete jednu blbost za druhou. Já bych se třeba o elektrotechnice psát neodvážil, nerad se ztrapňuju.
Nechtěj abychom tu rozpředli diskusi jak si představueme dokonalé kanape.
A jdu radši na pivo.
Foundry
ad „Já bych se třeba o elektrotechnice psát neodvážil, nerad se ztrapňuju.“
A na těch svých prskoletech elektriku využíváš jinak bys tam ty svíčky neměl.
Zatím co my, bezsvíčkoví orli dokážeme třebárs s martinem TT zapojit své svaly tak aby nás na kolech do hospody a zpět dovezly.
Já, Foundry, nerozvíjím žádný ekonomický úvahy. Jen jsem si vzpomněla na ten Černej obelisk, když jsem četla o těch štosech bankovek.
Tam bylo majitelům těch štosů bankovek houby platný, že jim stát nic nemohl sebrat záporným úročením, protože ty bankovky se daly použít tak leda místo tapet nbo na vycpání slamníku.
JInými slovy, nebru Šichtařový její názer na okrádání občanů záporným úročením, do toho se fakt nepletu. Akorát ani ty štosy bankvek nnic nezajistí a lze o ně přijít mnoha způsoby. To není ekonomie, ale život.
Pokud jde o blbosti, tož taky se z mého oboru donesou všelijaké nesmysle a pokud je chci uvést na pravou míru, tak se obvykle dozvím, že tomu nerozumím.
MaYdo, jsme holt spodina. Do vyšších pater ekonomie prostě nedohlédneme. [;>D)
===
To je stejné, jako se bavit se silně věřícím o Bohu. On v něj prostě věří a cokoliv se stane, je to Jeho vůle. Mají ale podstatně jednodušší život než my, pragmatici. Co nesedí do jejich nauky, to jednoduše popřou. Nebo označí nositele jiného názoru za idiota. Ostatně – Zelení, mutikulti, klimatoalarmisti nebo komunisti to mají taky tak. Je zbytečné psát o různých úhlech pohledu, když někdo vnímá svět z jednoho místa a jedním ohniskem. Vidí dobře a ostře – ale jen jeden malinký segment světa. A diví se, že svět nefunguje podle jejich pouček.
„Nechtěj abychom tu rozpředli diskusi jak si představueme dokonalé kanape.“
TAk to ti neradím, schumi.
Dokonalé je to kanape, které jsem od něj kdysi zakoupila – kolik je to let? – a stále věrně slouží.
Trochu olympijského humoru 🙂
https://www.youtube.com/watch?v=NBkyth_KT3E
Dobrý večer. O roma vakeren.
http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/v-sokolove-napadla-skupina-agresivnich-mladiku-romske-dite-a-pak-dalsi-romy.eskalaci-konfliktu-zabranila-policie-ktera-cely
https://mapy.cz/zakladni?x=12.6439959&y=50.1848083&z=19&pano=1&pid=41802292&yaw=2.440&fov=1.257&pitch=-0.157
Z diskuse na Lidovkách: Podle Romů vodáci přijeli do Sokolova a napadli romské děti. Podle jiných (Romeou nezmíněných) informací měly ty romské „děti“ (nikde se jejich věk neuvádí) blízké setkání určitého druhu s batohy vodáků. No a když byly přistiženy, tak jim na pomoc přišli ostatní z klanu…
8. 3. 2019 :
„Plošná epidemie chřipky podle hlavní hygieničky České republiky Evy Gottvaldové odezněla, zůstala pouze lokální ohniska. Za týden klesl počet nemocných s akutními infekcemi dýchacích cest včetně chřipky o 13,5 procenta. Na 100 000 obyvatel je 1 138 nových případů, informovalo ministerstvo zdravotnictví.“
Aktuální covid : podle Min zdrav potvrzené případy za posledních sedm dní,
k 25. 7. 2021: 12 na 100 000
Kolik že oproti chřipce 2019?
Leč covidová epidemie neodezněla….
Co mám špatně?
Já ti nevím. Asi je to v popularitě. Chřipka to nezní moc hrdě…
A těch srovnávacích kategorií novináři a „mluvívcí hlavy“ vymysleli tolik, že jeden už ani neví, co to číslo vlastně znamená a jak ho srovnat s jiným číslem odjinud.
Ale je zajímavé, že ve smrtelnosti na 1 000 000 obyvatel jsme na čestném 4. místě ve světě. Už teda nejsme na bedně, ale bramborovku máme!
A ještě jedna zajímavost. Ta urputnost odpíračů očkování. Kravál, demonstrace. Očkovaci takový nátlak na neočkovance nevytvářejí. Že to dělá věrchuška je jiná věc. Její věc. Prachy (některých) a volby za dveřmi. Předvolební klacek.
Nějak se mi posunul význam sousloví „osobní svoboda“ a začíná mi splývat s pojmy neodpovědnost a sobectví.
Ale třeba je to mylný dojem.
Je mylný, ve většině případů. Je to podobný klacek na vyznavače osobní svobody, jako „populismus“ na politiky. Gumový pojem, nálepka lípnutelná v podstatě na kohokoliv.
Jsou pochopitelně extrémy, vyznavačů osobní svobody i nesvobody. Většina lidí je někde mezi.
Spojitosti, neexistencí pevné hranice jsem si vědom. Vlastně na ni pořád upozorňuji. A taky tvrdím, že názor nemusí být neměnný. Objeví se nová fakta a jen primitiv je nezapočítá a setrvává ve svých zákopech.
„To je stejné, jako se bavit se silně věřícím o Bohu. On v něj prostě věří a cokoliv se stane, je to Jeho vůle.“
Tady bych Ti oponovala, kocoure, věřící jsou taky převelice pestrá skupina a jejich přístup k Bohu a životu je velmi různorodý. Mnoho jich takový fatalistický přístup nevyznává.
Ostatně mnoho jich považuje víru za svou privátní věc a o Bohu spíš nemluví než mluví.
Jistě, já mluvím o „skalních“ věřících. Třeba jehovistech nebo mohamedánech.
I můj syn byl v sedmnácti „skalním“. To jsme se vyhýbali jakémukoliv hovoru o Bohu. Pak naštěstí hodně „zvlažněl“ a je ve 46. letech fajn.
V sedmnáct je každej skalní, kocoure, některé pak život omele….
Dobré ráno. AK, ad (970.1) pro turisty to máme jako čtvrť živé sudetoněmecké(*) kultury, asi jako skanzen v Milíkově, Velharticích, ale ve větším.
Na cyklostezce z Chebu do Lokte máme pod Chlumem Sv. Máří osadu, která si s projíždějícími přehrává etudy z Schillerova díla „Loupežníci“. Inspirace krajem i kulturou.
(*) mladší, blonďatá generace má zahraniční rysy, dříve bychom řekli „devizových cizozemců“. Kultura naštěstí přetrvává.
Časy se mění, kolem roku 1960 jsme takovými osadami poblíž Spišské Nové Vsi procházeli bez problémů, to spíš na Podkarpatské Rusi nás obklopovaly děti a chtěly Žuvačku!
…kolem roku 1980 jsem od obdobné osady ujížděl velmi rychle – líétaly kameně. Naštěstí jsem ji fotil dost z dálky a měl jsem motorku s dobrým startem.
Dobré zas ráno… 2 skimic ad 954 – “ Šťovík, plevelní rostlina, který jsme jako děti jedli skoro kdekoliv na louce blízko u lesa zmizel.“ – jak kde… Mně furt roste na zahrádce… Chce polostín, nesnáší přímý slunce. Je fakt, že v letním vedru jsem objevil zajímavou kombinaci – rozkousat a pozřít několik lístků a zapít lehce vychlazeným pivem – překvapivě osvěžující…
2 Foundry ad 964 – ber to pragmaticky… Již ve starém Římě se patricijové nechávali obveselovat zrůdama… A poručík Dub se již před válkou radil o všem s okresním hejtmanem…
2 Matzurka ad 969 – úžasně vtipný… Asi jako —
Patriciové… [;>))
Dobré ráno vespolek,
PeSi, asi jako skutečná olympiáda… připomělo mi to show Bennyho Hilla
https://www.youtube.com/watch?v=abYd4T9XQrc&list=RDisiZ9U83_SM&index=2
2 Matzurka ad 979 – Obáváím se, že Benny Hill byl proti japonské realitě trapný amatér…
Vakcína testovaná několik měsíců je považována za bezpečnou. Lék prověřený praxí desítek let není považovaný za bezpečný, a proto ho nelze podat umírajícímu aby ho neohrozil na životě….
Jelikož se vždy a všude všechno rozkecá, tak ty vakciny asi budou dost bezpečné. Jinak už by se vědělo o konkrétních průserech.
Ten lék „prověřený praxí desítek let „, co se nesmí podat – který?
Vygůgli si, je to nějaký fujtajblzín používaný pro léčbu něčeho jiného.
Dobré odpoledne. Jak se daří Šumavákovi? Mohu nějak na dálku pomoci?
Skoro polovinu naší DNA máme stejnou jako banány.
https://nedd.tiscali.cz/nase-dna-skryva-prekvapeni-je-v-ni-jen-troska-vylucne-lidskych-genu-515637
Vždy mi bylo toto ovoce sympatické!
Dobrý podvečer,
zcela OT – shledala jsem, že Karlovy Vary jsou docela bizár. 🙂
Napila jses léčivé vody?
To taky. Pokud nemáš na mysli becherovku.
Jseš na delším pobytu? V neděli můžeš jít tancovat, jestli jseš očkovaná. Zařídilla to vláda.
Jsem tu od neděle do soboty, takže tanec jsem už prošvihla.
A kamarádka, se kterou jsem se chtěla sejít, že si konečně pořádně podrbeme, má chřipku.
Dobré zas ráno… Dnes velmi dobrý D-FENS…
https://dfens-cz.com/uvodni-seminar-roussskove-cirkve/
Zvláště se mi líbil termit: „exitus letalis covidus mrazákus“…
Ale musím přiznat, že ty desítky až stovky mrazáků s mrtvolama v ulicích jsou poměrně důmyslně maskovány… Jezdím po Praze denně a zatím jsem žádnej neviděl… A to se pohybuju převážně v nemocniční čtvrti, kde těch mrazáků musí být spousty a několik habadějů…
Tuhle se zdálo, že se na mě usměje štěstí – viděl jsem zaparkovanou chladírenskou dodávku a už jsem se těšil, že tam budou ty mrtvoly nezodpovědných neočkovaných individuí – a ono hovno… Když jsem přijel blíže, z dodávky vylez chlap, otevřel zadní dveře a začal vykládat přepravky s chlebíčkama. Zkrátka zase žádný mrtvoly…
Jen jestli je ta vláda někde důmyslně neukrývá kvůli volbám… Korespondenční volby už prošly senátem a pokud budou zavedeny, nějaká ta mrtvola se může docela hodit… Sice by nebyli originální, ale kdo dneska zná nějakýho Gogola… Stejně to byl rusák…
Dobré ráno,
PeSi, o těch mrazácích s mrtvolama slyším poprvé cca tak po třičtvrtě roce. Vypadá to, že dfens poněkud zaspal dobu, ž mu po takovj době lží ještě na srdci.
Tady v lázních dnes zrušili omezení na přístup do bazénu. Paní mi ovšem sdělila, ž sice mohu přijít, jak mi libo a kolikrát za den chci, ale abych počítala s tím, že tam bude mnohem víc narváno
…že mu po takovej době leží ještě na srdci
Dobré ráno
Vondroušová, tenistka má pevné nervy, když se nelekla toho co proti ní nastoupilo a šampionku Haiti-Japonsko-Američanku vysmahla 🙂
991 maYda
„Paní mi ovšem sdělila, že sice mohu přijít, jak mi libo a kolikrát za den chci, ale abych počítala s tím, že tam bude mnohem víc narváno“
Tak mě napadla spousta teorií a ani jednu se neodvážím sdílet protože bych mohl dostat virtuální záhlavec 🙂
D-F už nečtu, ač jsem tam registrován dokonce i jako autor..
Příběh je pořád stejný, ať se jedná a spor automobilista versus cyklista nebo vystrašený rouškař versus hrdý svobodný koviďák. Informační obsah je chudičký. Smysl je jen pobavit slovní ekvbilibristikou – a i ta bývá často maximálně na okresní úrovni. Ztráta času.
Ale docela chápu, že patriciům se tam líbí. Mohou se bez velkého přemýšlení zařadit.
„Tak mě napadla spousta teorií a ani jednu se neodvážím sdílet protože bych mohl dostat virtuální záhlavec “
Hmmm, to jsou asi hodně divoký teorie….
Ve skutečnosti j to prosté. Vstup do bazénu byl limitován, aby byl omezený počet osob a proto si bylo třeba zamluvit přístup a limit byl cca 50 minut, aby s lid vystřídali.
Teď tam můžete kdyliv, třeba 3x denně a můžete tam být, jak dlouho chcete, třeba půl dne.
Vzhledme k tomu, že je vedro, může být pro leckoho představa strávit u bazénu odpoledne a ne jen těch 50 minut, docela lákavá….
S ohledem na to, že voda je chlorovaná, třeba někoho napadlo, že lidi se koupou v desinfekci…
A navíc: Chlor přece odbarvuje, ne?
Ministr Havlíček vynalezl nízkouhlíkový vodík.
Tý vole, to nevymyslíš.
chci odkaz,udělám ho populárního i za mořem.
Nahrávání se oproti postprodukci ukázalo procházkou rozesmátou Moskvou. Ještěže co strana to soubor. Kdybych to měl stříhat po stopách…no uf.
Odstraňuju jen největší lupance. Podle celkové kvality záznamu.
Objevil jsem možnost ručního dokreslení křivky virtuální tužkou na úrovni jednotlivých vzorků. Než lupanec vystřihnout, to jde nejlépe v pauze, někdy je lepší ho „odkreslit“. Například když je ve složité části záznamu a navíc v jednom kanále. Zbouraná sinusovka se v tom místě dá domalovat. Ještě by se hodilo klonovací razítko. Nějaká funkce vystřihnutí, kopírování a vložení tam je, zatím nevyzkoušel. I tak je úžasná možnost opravy, že poškození není slyšet. Vyplatí se jen při digitalizaci velmi kvalitního záznamu. Jinak ne. Při tom množství bych na tom nechal oči a utopil spoustu času. Ale možnost nakreslit si zvuk, pracovat s ním jako s fotkou, obrázkem, to je úžasné.
Jak jsem se v tom hrabal až mě uši i oči přecházely, všiml jsem si nedokonalostí původního střihu, někdy zvukař byl dost prase, když záznam stáhnul předčasně.
I kvalita desky, odhlédnu-li od opotřebování bývá nicmoc. Hluk, šum, rušení, které se dostalo do záznamu při výrobě… Jak to tam naflákali. Sluchátka jsou jako mikroskop. Zatím já co se piplám s gramofonem…To je jako jezdit s Ferrari na rozbitých okreskách… Nic se nemá přehánět.
Viď?!
Ano, hluchátka „jsou sviňa“! Čím lepší hluchátka, tím větší (sviňa).
Co se týče vystřihování lupanců: To dokreslování je, má-li být perfektní, opravdu hodně pracné. Pokud to editor umožňuje, je třeba nastavit prolnutí střihu na 50-100 msec., jinak se může stát, že po vystřižení je to horší než bylo*. (Tzv „přestřižený bas“.)
Snaha o dokonalost vede k šílenství. Profíci vědí, kdy si mohou dovolit jistou velkorysost, aby poruchu běžný posluchač „nevnímnul“. Práce s umělcem, který se do studia dostal poprvé nebo potřetí: Bývají to maximalisté, kteří úpravami tak „rozbijou“ snímek, že je sice přesný, intonačně dokonalý – ale nedá se poslouchat. Syntetický zvuk, veškerá atmosféra je fuč. Ony ty drobné intonační i rytmické chyby do snímku tak nějak patří. Ba i to klepnutí smyčcem o pult nebo otočení partu.
MMJ – u focení je to stejné.
Hraju si stím až na úrovni sínusovky, vzorků. Dá se opravit a navázat, že není slyšet. Ale někdy je to pracné. Jindy stačí jen vystřihnout, nebo navíc využít automatickou opravu toho místa. Audacity to umí až do 128 vzorků.
Jo. Stejné jako u focení. Nepřehánět.
Schumi, kdybys měl zájem. Dostal jsem dva profi reportážní magnetofony UHER 1200R – celostopý, 19,5 cm posuv a k nim synchronizery s kamerami Ariflex a Paillard Bolex….Určitě nepotřebuji dva…
Díky, už jsem odmítnul Revoxe. Neměl bych na tom co přehrávat.
Zato o elpíčka mám zájem.
Moudrý článek Petra Motyky na PL. Doporučuji přečíst si.
Rozdíl mezi dobročinností a dobroserstvím (páchánim dobra).
Právě proto je to článek moudrý. Prostě pohled poctivce.
A zdá se mi, že se nám ten jednoduchý (v principu, jinkak je složitý až až) svět vzdaluje čím dál tím víc. Anebo se mu možná vzdaluji já. Nevím. Ale uzavírat smlouvy rukoudáním – to dělám pořád. Valnou většinou se mi to podařilo k obapolné spokojenosti. Občas mě někdo „ojebe“. Ne často a považuji to za svoji chybu – nebyl jsem dost ostražitý.
Nikdy ale ne podruhé. Ale já narážím dost často na poctivé lidi. Nejen umělce, lékaře a obchodníky, ale i třeba i na právníky – což se v dnešním kvasu zdá skoro nemožné. Je to možné.
Kdybych za jediný skutečný svět považoval ten internetový, televizní a rozhlasový, to by bylo na metr dvacet kvalitního lana a jednu skobu. Ještě počkám…
Tenhle „aktivismus“ za cizí peníze – a je jedno, jestĺi za státní nebo ty od zákazníků je přesně akce, kterou není vhodné jakkoliv podpořit, Nedělat rozdíly mezi sexuální orientrací je snad naprosto samozřejmé! LGBT+ to správně vyhodnotila jako počin nevhodný, budící odpor.
Kdy začne ČP podporovat i jiné menšiny? Třeba Romy nebo přistěhovalce? Nebo snad i politické strany? Které?
Tahle aktivita je naprosto zrůdná.