Nakoukání pod australskou pokličku

Publikováno | Autor:

Ptakopysk podivný

Je to už pár let, co jsem Austrálii navštívil, vzpomínky se usadily a zkusím pouvažovat o australském vztahu k jídlu. Se specifickým přihlédnutím k Sydney.

Australani – já osobně bych položil tlustou čáru mezi originál britské přistěhovalce a ostatní, pak takovou přerušovanou čáru mezi evropské mimobritské přistěhovalce a ostatní.

Britové mají kolonialismus zažraný velmi hluboko pod kůži – dáma zjevně britského původu do ixtého kolena nadšeně švitořící o barevných Australanech při placení u pumpy vůbec nevnímá, že jí Ind za kasou oslovil, zažertoval a popřál jí hezký den, protože ho ONA neoslovila. Jako by za tou kasou nikdo nestál. Velmi podobný je jejich vztah ke žlutým Asiatům – ano jsme v asijské restauraci, obsluhují nás Asiaté, pronášíme směrem k nim přání, ale vnímáme je jako služebné duchy, kteří mají právo odpovídat na naše otázky, plnit přání hostů, ale jinak ať drží hubu. Dobré je totiž jenom to britské – britské kluby s roastbeefem, stejky, fish and chips, britským pivem, whiskou, britské puby se stejnou nabídkou. Bílý cizinec je dotazován odkud je a je s ním jednáno přátelsky na britský způsob. Abyste mohli pojíst a popít v klubu, musí vás tam přivést člen klubu, který se za vás zaručí, vypláznete pas a majordomus, či vrátný vás zapíše do knihy hostů, dostanete visačku s nápisem Host a můžete blomcat po klubu v prostorách, kde je hostům povoleno pobývat.  Naštěstí k těmto prostorám patří i bufet, kde si můžete dát vynikající britský roastbeef z australského býka vykrmeného trávou z prérie, můžete si dát pivo. Whisky a ostatní tvrdé nápoje se podávají v oddělených prostorách, kam nesmí děti. Tamtéž si můžete dát doutníček, nebo cigárko, hodit si partičku pokra, naházet drobáky do automatů a tak podobně. Co se alkoholu týče, můžete si dát pivo, či cokoliv alkoholického, uvnitř hospod, pubů a podobných institucí. Pivo si můžete dát i na předzahrádce na chodníku, která je vždy ohrazena páskou, nebo plůtkem. NEEXISTUJE nechat si natočit pivo do kelímku a kráčet s ním po ulici, nebo nedejbože nést v ruce láhev alkoholu. Ba dokonce nelze nést ani prázdný kelímek od piva s potiskem. Nesmíte ani stát na chodníku vně ohrádky restaurace a držet pivo. V tu ránu od kolemjdoucího policajta, či rangera dostanete flastr, až se vám zkroutí palce u nohou. Zejména na svatého Patrika jsou všichni policajti státní, městští i dobrovolní (obdoba našeho PS-VB) v ulicích a nažhavení.

Teď malinko odbočím. Když cizinec nerozumí, Australan, na rozdíl od obyvatele Albionu, okamžitě přepíná do školní angličtiny a všemožně se snaží, aby mu bylo porozuměno. Což bývá u vnitrozemských Assies trochu problém. Nevím, jestli víte, že běžný Australan šetří slovy tak, že u slova, kde je jasný význam už při vyslovení první slabiky, řekne jenom tu první slabiku a zbytek slova spolkne. Totéž platí i u frází. Mě překvapilo hned v letadle, že letouš nabízející čaj neřekl „You want a cup of tea?“, ba ani „Wanna a cup of tea?“, ale pronesl něco jako „Wanakapaty?“ Podle hrnku v ruce jsem pochopil, co mi chce. Blbý je, když – obrazně řečeno – mluvčí ten hrnek v ruce nedrží. Měl jsem to potěšení slyšet vnitrozemského Australana milujícího lední hokej. Dozvěděl jsem se, že nejlepší hokejisté světa jsou Češi Džega a Phouspa. Ten první je Jágr, ale doteď nevím, jestli ten druhý je Prospal, nebo Pospíšil, nebo někdo úplně jinej. Australské dámy britského původu jsou něco víc a v podstatě neposlouchají, co jim vykládáte. S pokerface dělají, že naslouchají, i když plácáte nesmyslné fráze jednu přes druhou, po chvilce se odpoutají, protože tamhle vidí Mrs. Woschley, se kterou musí nutně okamžitě hovořit. (Velmi realisticky je toto téma zpracováno ve filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, kde Brittonka Miss Macintosh převychovává normanského barbara.) Konec odbočení.

Do restaurace Praha v Sydney s českou nabídkou jídel chodí většinou Češi se svými přáteli nejrůznějšího původu na jídlo a Aussies na pivo. Za mého pobytu tam točili Plzeň a Krušovice. Pak je v Sydney ještě klub „osmašedesátníků“, emigrantů z osmašedesátého, kde se lká nad ztracenou příležitostí a debatuje se o tom, že oni by to byli bývali udělali jinak, kdyby mohli. Nuda, nuda, šeď, šeď…
Evropští mimobritští Australané jsou vesměs velmi příjemní lidé – jsou to selfmademani, kteří přišli v několika vlnách po II. WW a vypracovali se od nuly přese všechny překážky, které jim australská byrokracie neustále házela pod nohy. Baví se s vámi velmi přátelsky, pomáhají vám s komunikací, protože sami vědí, co to obnáší vpadnout do země, kde nerozumíte zblo, pozvou vás domů, nabídnou lahůdky ze své rodné země a jsou nadšeni, když chválíte a chcete recept.
Bílí neevropští Australané – zhusta jihoafričané, Zimbabwané, jsou velmi milí lidé hovořící zhusta nesrozumitelnou angličtinou, ale když se jim omluvíte, že nerozumíte, přepnou do absolutně primitivní angličtiny, které rozumí i negramot jako já a udělají si na vás čas, aby vám všechno vysvětlili a maximálně odpropagovali jejich novou vlast Austrálii. Obvykle konzumují stejky s hranolky a hojně zalévají pivem.
Indové, Pakistánci, Číňané a v poslední době imigrovavší muslimové černí, či snědí, jsou uzavřené skupiny, které se s nikým mimo jejich kulturní okruh nebaví, pokud nemusí. Aboriginové se nebaví nikdy s nikým, ti žijí v jiné dimenzi a civilizací jenom procházejí jako stíny. Jediná styčná plocha je ždímání peněz z turistů a konzumace alkoholu.
Takže když to shrnu – milá a přátelská země (snad kromě britských dam britského původu) holdující primárně fish and chips, steak and chips, roastbeef and chips, coleslaw salad, british breakfast (klobásky, volské oko, slanina, rajčata, topinky – vše grilované), Egg benedict, hamburger, vše notně zalévaných majonézami všech možných druhů a chutí. Cizácké kuchyně moc ne – a že jich tam mají z celého světa! Kuchyně čínské, japonské, indické, pakistánské, mexické, italské, vše je v obchodních centrech i na bulvárech zastoupeno a promícháno. Je zajímavé, že tam nikde nemáte takový ten divný pocit, že vadíte, jako když třeba v Londýně jdete nakoupit k Pakistáncům, nebo když v Brně vlezete do některých asijských restaurací. A ani vás nepřekvapí, že Ind vám udělá a prodá vynikající italskou pizzu, o jaké se může v Praze v originální italské pizzerii jenom zdát.

Sydneyský Fishmarket mi do smrti utkví v paměti množstvím ryb a potvor z moře vytažených, s pultem, kde na stoličce vedle hromady lastur seděl maličký Indonésan s nožem v ruce a s neměnným asijským úsměvem na tváři každý den od rána do večera louskal ústřice a dával je na pult. A hlavně!!! Hlavně s restaurací s čerstvě upravenými rybami a potvorami. Nebylo to úplně levné. I na australskou kapsu to bylo docela drahé. Ale vynikající! Talíř pro dva s grilovanou langustou, hrstí chobotniček, krevetami, ústřicemi osmaženými s vynikající australskou slaninou, mušlemi, kusem ryby a další havětí stál 120 AUD, což tehdy bylo cca tři české tisíce. Tam jsem se přežral grilovaných chobotniček jako zvíře. Byli tam hlavně turisté z celého světa. Domácí to moc nejedí. Jak jsem již výše uvedl – jim stačí fish and chips. Kupují to buď v krámku hotové a snědí si to někde na lavičce s výhledem na oceán, nebo si to koupí domů mražené úplně stejně jako my v supermarketech, šoupnou to na plech do trouby, pak to nasypou na talíř a polijí nejrůznějšími sosy a majonézami.

Specifickým sydneyským prvkem je víkendové grilování. Vyšší vrstvy vlastnící kocábky vyplouvají do zálivů a tráví víkend na vodě. Mezi kocábkami, jachtičkami a jachtami proplouvají prodejci zmrzliny a jiných laskomin. Zbytek populace se povaluje na plážích a griluje. Grilují se sausages, zelenina a steaky, konzumují se zeleninové saláty, vše se hojně polévá omáčkami a užívá se volna. Suroviny, tácky a příbory si každý přináší svoje. Město Sydney se stará o to, že v grilovacích oblastech – okrajích pláží a parků – je funkční gril s čistou plotnou, grilovacím nářadím a plnou plynovou bombou, u grilu jsou stolky s lavicemi, odpadkové koše. Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších. V Čechách naprosto nepředstavitelné.

Dalším australským specifikem jsou australské steaky. Z dobytků volně se pasoucích na trávě. Nikde jsem v krámech neviděl pojem „čerstvé“, či „stařené“ hovězí maso. Nikde jsem neviděl, že by prodávali maso z vydojených starých krav. Vždy bylo přirozenou cestou vyzrálé a po zpracování křehoučké jak dort. V restauraci kousek od pláže si za peníz odpovídající české hotovce dáte čtvrtkilový stejk s hranolky a oblohou, řeknete si, co chcete za oblohu, jak má být stejk propečený, vezmete si pivko, bílé víno, nebo vodu, počkáte deset minut, než vám ho připraví a pak už jenom baštíte, až se vám dělají boule za ušima.

V porovnání se standardní „britskou“ australskou kuchyní máme v Čechách daleko větší chuťovou rozmanitost. Švára se tady u nás mohl užrat českých sosidžů – liberečáky, ostravské, etc. etc. Hlavně stánky s grilovanými klobásami na Václaváku ho uhranuly. Neboť ve všech australských sausages jsou rozemleté ovce i s kopyty, rohy, ohradami a stájemi. Takové chuťově fádní. Proto ty majonézy a bárbikjú sósy. Neteře i švára tady jedli s chutí svíčkovou, dušené hovězí na zelenině, řízky, ale tam si myslím, bude hlavní důvod v kuchařském umění mé sestry, které je zcela britské. Raději nebudu zabrušovat do detailů, abych nemusel pracně vybrušovat.

Na závěr mohu konstatovat, že co se surovin týče, je Sydney pro kuchaře zemí zaslíbenou. Stejně tak pro fajnšmekry masožravé, rybožravé, i býložravé. Jediný problém mají milovníci sladkého, protože sladké, to tam skoro nikdo z profíků neumí. Je to buď britské, což jsou sušenky, sušenky a zase sušenky na sterý způsob, nebo arabské, což je šíleně přeslazené, nebo čínské, což je přeslazené a hlavně přezdobené. I když Číňani se našemu pojetí zákusků blíží nejvíc. Co se týče piva, tak seženete v Sydney snad úplně všechny druhy, co ve vesmíru existují. Ve speciálních obchodech velikosti 10 000 metrů čtverečních mají piva počínaje japonským ASAHI, až k ZZ Pils. Od světlých lehkých ležáků Pure Blonde k těžkým stoutům Yetti, které skoro netečou z lahve. Český pivař by v takovém krámě zešílel, protože průzkum bojem by mu zabral měsíce usilovné práce. Podobně vypadají vinotéky, neboť oblast Nového Zélandu a australských hor je vínu zaslíbená. Vína milují Australani sladká a masivně podchlazená. Suchá vína jdou na export. Je tudíž docela problém v obchodě koupit suché víno, ale dá se sehnat. A hlavně novozélandské bývá vynikající kvality za cenu, za kterou tady koupíte cosi, co se sem vozí v nevypláchnutých tankerech od ropy. S moravskými kyselinkami byste v Austrálii neprorazili.

Proběhl jsem tryskem Austrálií od čaje v Boeingu Quantas přes pláže až do vinných obchodů a víc toho na srdci nemám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 760 komentářů u „Nakoukání pod australskou pokličku“

  1. Koukám na záběry z Olympiády a nemohu uhodnout jestli v rámci úspor nosí kroje od Klobouků nebo spíše od Budějic. Podvědomě očekávám, že se objeví i kocour Mikeš.

  3. Lidé budou zase pít v garážích, bojí se hospodští zpřísnění podmínek.
    A hospodšt přijdou o svůj vejvar.

  4. Dobrý večer,
    nic se nepokazilo, takže jsem od odpoledne doma. Zítra musím ještě do lékárny, změnili mi medikaci. Mám se šetřit a ono v pondělí zase přes třicet.
    Valachymana jsem definitivně odhlásil.

  5. Starý Kocoure nebo Dano
    Spálov je mezi Olomoucí a Ostravou asi tak napůl, tedy nedaleko.

    Je tam mimořádně zajímavé nářečí, které mě zajímá. Chybějící souhláska, resp souhláska, kterou patrně vlivem dědičné vrozené vady místní obyvatelstvo nedokázalo vyslovit – hláska „L“ (obdobně to mají rusáci a frantíci s hláskou „H“. Sice to většina umí ale je modní jí nevyslovit).

    Je to nářečí ještě živé?
    Příklad: Koláč -> Kouáč
    »Služebníci vandrovali na Spálovsku na sv. Jana vždycky s kouáčem. „Vysúžiua (Vyslúžila) si si kouáč?“
    „Pachóci nosili kouáče navlečené na húce“ (= húlce)

    Je to kouzeuné nářečí které nezvuádne kdejaký debiu 🙂

  6. 904 Martine TT
    díky za zprávu! Nějak jsem cítil na dálku že už jsi plus minus v poho. Proto jsem se zeptal.

  7. Ad 903 – StK, stupidita některých Vašich příspěvků mě, ve vší úctě, nepřestává udivovat. Podobné kecy bych čekal od modrokošiláčů v 50. letech. Hospodští nepřijdou o „vejvar“, hospodští přijdou o práci a o živnost, kterou dlouhá léta budovali.
    Považujete snad prodej třeba piva nebo teplých jídel za méně důstojnou obživu, než třeba prodej rohlíků v pekárně?

  8. mluvil jsem s domácím pánem – snažej se ho stabilizovat… TAk držte palce, ať se to povede… Je možné, že se na někoho obrátím s prosbou o radu či o konzultaci. Ale to má čas – teď je přednější ta stabilizace.

  9. Foundry
    Starého kocoura se tentokrát zastanu (vývar si přelož jako zisk)
    Během dne jsem ten článek četl celý. Neskutečný blábol.
    Jakýsi pingl (nic pejorativního) si tam stěžuje že už nebudou platit třebárs testy ze zaměstnání. No jak by asi mohly když povinnost toho testování v zaměstnání byla zrušena.
    Že to restauratérům komplikuje život je jasné, protože host není pravidelně testovaný a musí si teoreticky ten test do hospody nechat udělat. Na pokladnu (zadarmo) to nevyjde víckrát než X krát do měsíce a objevují se tam plonková okna, která znemožňují chlastat každý den. Navíc, do rachoty jdeš a holt na test plivneš a papír dostaneš. Teď abys jel někam přes tři vesnice aby sis plivnul a to radši půjdeš k Béďovi do garáže.

    Kdyby se na to vys…li udělali by nejlépe. Kdo ochráněn být (v rámci možností) chtěl je, kdo nechtěl není.
    Přesto že je mi sympatické, že kvůli volbám nechtějí očkování udělat povinné, absolutně nechápu proč musíš mít JEŠTĚ TEĎ do hospody papír.
    Absolutně se pominuli.

  10. Skimici, na smysluplnost opatření mám stejný názor. Nicméně názor na výplod StK mám neměnný. Ti hospodští nepřijdou jen o „vejvar“, oni přijdou o kompletní příjem. Já vím, hodně lidí mezi příjmem (obratem) a ziskem nevidí rozdíl, tyto jedince mohu ovšem kvůli rozumové nedostatečnosti maximálně politovat, nikoli omlouvat.

    • To je Foundry pravda.
      Přijdou o celou tržbu za maníka co to bude chtít dodržovat.
      Nicméně jsem asi dítě štěstěny.
      1. Ani jednou jsem nebyl na žádném typu kovidového testu
      2. Pro jistotu jsem se nechal očkovat jak to šlo.
      3. Nikdy jsem to ještě nemusel předkládat.
      4. Nikdy mě nekontrolovali třeba ani v té hospodě
      5. Ostatně – nikdy mě nekontrolovali ani v autě při přejezdu okresů (tenkrát) nebo států (Německo, Rakousko, Polsko)

      Možná mám štěstí nebo je to jen mediálně nafouklá bublina.
      Jediné reálné potíže působil stát – omezením elektivní péče a způsobením masové hysterie.

    • Nejsem na rozdíl od Vás Foundrymanne ekonom. Nazývám věci jednoduše. I vztahy mezi nimi nehodlám komplikovat odborným výrazivem. Přijdou prostě o prachy. O část peněz.
      Ale fakta – ti, co mají „cerifikát“ přijdou, ostatní to risknou a kontrola pravděpodobně nepřijde. Takže skuhrání – raději dopředu. To přímo miluju! Bouře ve sklenici vody – z obou stran.
      Více se koronáčem nehodlám dnes ani v příštích dnech zabývat.

      • Když jednoduše, tak jednoduše. Zaměňte výraz „hostinský“ za výraz “ dělník“ a výraz “ vejvar“ za výraz „mzda“. Jak to zní teď? A jak by to prošlo?

    • Hospodský teda na tom budou stejně jako zaměstnanci firmy, která zkrachovala …
      Doporučil bych podívat se do Rakouska, kde jak mi včera vyprávěl kolega, všichni při vstupu do restaurace mají roušky a ukazují papíry. A nikdo neremcá ..

  11. Foundry
    mám geniální nápad na benefity pro dělnictvo.
    Manažerům dáváme mobil, telefon, víkendovou chlastačku (teambuilding), home office.
    Proč to nerozšířit o kovid plivací test co by pokryl hospodu každý den?
    Ty testy jsou v Bille směšně levné a kyby se šlo přímo za dealerem, bylo by to za hubičku.
    Pojďte pracovat k nám a můžete jít k Tygrovi každý večer.

  12. Skimici, asi bude lepší ona „opatření“ prostě ignorovat 🙂

  13. Skimici – 905 – Spálov mám na dohled, s mnoha spálováky jsem mluvila, pár jsem jich měla i jako spolupracovníky či přímo podřízené, ale přiznám, nic podobného jsem neslyšela. Nebo si toho ve zdejší směsce nářečí a propletenci hovorových mluv jednotlivých vesnic, nevšimla. Ale polepším se a zkusím zapátrat mezi známými spálováky. Dám výsledek ve známost. 🙂

  14. Kamarád včera v hospodě vykládal své zkušenosti z týdne v Rakousku. Prý zcela bez řečí všichni Rakušáci ukazovali v restauraci očkovací certifikáty a roušky si sundali až na jídlo. Prý to tam byla samozřejmost.

    • Češi ne.
      Ti se stavějí na zadní furt. Stojí je to spoustu energie, někdy i peníze. Nedokáží racionálně zvážit pro a proti.
      Návštěva restaurace je pro Čecha příležitost všem ukazovat, jak je nekonformní s vládou, jak je „svobodný“.

      Rakušák se jde do restaurace hlavně najíst.

      • Pisu z trajektu, kde rousku nikde nevidim… Ona ta konformita je spise negativni vlastnost… Jak bylo demonstrovano.

        • Strašně dlouho jsem slovo trajekt neslyšel. Asi z němčiny že? Ačkoliv v Německu slyším spíš die Fähre. …

          • Hele, ja ho pouzival co tyden, kdyz jsem reportoval naklady na scandlines 🙂

          • A nepsals to do kolonky „Ferries“ ?

            A jak se řekne trajekt v řeči toho státu kde teď jseš? Předpokládám, že v Kotlince nejseš. Tady je maximálně Přívoz 🙂

          • Podraz – trajekt. Jinak nase skupina ma ceske vlastniky. Divne, ale je to tak.

  15. Dobré zas ráno… 2 quivis – no jo, Rakousko… Rakušáci jsou tak trochu pokurvení Němci a poslušnost vůči sebeidiotštějšímu opatření je u nich vrozená… Ne nadarmo je to národ, který dal světu Hitlera a druhou světovou válku. (na to se často zapomíná). Kamarád a kolega je Rakušák – vždy vypráví, že dle jeho otce jim prý nejlíp bylo, když Rakousko byla Ostmarka. A proto taky Rakušáci nesnášej Čechy, protože Ti na nesmysly obvykle serou…

  18. Jeví se mi tak, že zatím co covid ustupuje, byrokratická nařízení sílí a zakopávají se do pozic. Kolik z toho opruzu zůstane jako prevence? Covid pasy…když jsme je už zavedli, tak je necháme. A budou přibývat další „dočasná“ opatření a jejich rezidua. Ne věčné časy a nikdy jinak.

    • Na věčné časy a nikdy jinak.

      To ž jsem kdysi slýchával – a nebyla to pravda.
      Tak doufejme že i to je jenom „temná prognóza“.
      Jinak se pěkně dereme k bodu, který jsem popsal slovy básníka
      F. Villona: „…a vlky z lesa žene hlad!“ Dívám se na zdražování všeho, pirátské nápady na zvyšování daní a odbourání benefitů starcům i mlaďochům atd. a mám pocit, že začínáme pěknou jízdu z kopce a náklon svahu stoupá. Žádné brzdy ale nejsou naprogramovány.
      ===
      Zvlášť pečlivě studuji cenzuru sociálních i jiných sítí, prováděnou AI a následnou autocenzuru některých „výše postavených“.

      Právě píšu takový pohled na lidoopy z hlediska lidí, Nejsem sám, komu ty analogie připadají nejen pravdivé, ale i dost hrůzné.

      Je to celosvětové – teď v Japonsku „zrušili“ chlápka, který vytvářel slavnostní ceremoniál na OH. Před snad patnácti lety řekl vcelku neškodný vtip o Židech. A už jede! Ještě že ho to nechali dodělat!

      Orwelle, Orwelle, řítíme se do pr__le….

  19. Nickname, nápad….

    do Ústavy článek o časové omezenosti zákonů a podzákonných normativních aktů (vyhlášek, nařízení..) ve stanovených případech. Bez aktivního prodloužení automatická ztráta platnosti.

    Tzv. časová (expirační) pojistka.

      • Proto jsem to napsal sem, třeba to nickname pošle dál. Adresně jsem poslal trojbarevnejm.
        Považuji to za neutrální, mohlo by to najít podporu v celém spektru.

  21. Uffff, konečně jsem odeslala na památkáře dokumentaci…..

    A teď ještě sbalím kufr a čeká mně týden sakra zaslouženého volna… 🙂
    Doufám, že mi nastartuje auto a kufru neupadnou kolečka….

  22. Na kolečka kufru kašli. Hlavně ať neupadnou u auta 🙂

  24. Pořád mi vrtají maYdo hlavou ty mřížky co se jim říká parohy. Co to vlastně je doopravdy?

  25. Petr Hampl fakt není hlupák!

    Ten jeho „pohled z boku“, z profilu je skvělý. Je ovšem třeba čist pozorně. Věřím, že to dokážou i zdejší kovaní antikomunisté. A přinejmenším se pobaví.
    ===
    Dá se to zkrátit: Proti zlu se dá bojovat jen větším zlem. Ale měli bychom (musíme) ho mít pod kontrolou. Je to stejný princip, jakým se prý zahání kocovina. Malou dávkou toho, co ji způsobilo.
    Nebo jak se zachránime v buši před rychle postupujícím stepním požárem. Zapálíme si prostě po větru svůj vlastní požár, a na takto vznikém spáleništi se už hlavní fronta požáru neuchytí – není tu nic, co by chytlo – a my tam přežijeme.
    Pravda – budeme na spáleništi, ale to časem zaroste.
    Ale tušíte srávně: Před nápravou tam musí být spálená země..
    ===

    • ===
      Mimo jiné – tahle fakta podvědomě cítí i ti, co říkají, že před sametem byl mnohde větší pořádek a spravedlnost. A přitom to nejsou žádní komunisté a ani nechtějí návrat komunismu. Jen se jim nelíbí ten zdegenerovaný svět velkých korporací a malých nátlakových skupin, který tu dneska proniká od západu. Chce se říct poté, co komunismus oběhl zeměkouli. [;>))

      Skimic budiž pochválen!!

  26. ježíšmarjá, ty máš starosti, skimici….
    Doopravdy je to pět větracích mřížek a jedny jelení parohy.
    Dělali jsme rekonstrukci fasády. A na tej fasádě mělo být několik větracích mřížek a jedny jelení parohy.
    Protože jsem od přírody líná, tak jsem si názvy všeho, co se psalo do tabulek, dala do klikacího menu, abych to nemusela pokaždý vypisovat.
    No a někde jsem se asi překlepla, klikla jsem blbě a všechny mřížky se přepsaly na ty jelení parohy.

    Samozřejmě je to dávno opravený.
    ale klient si přál, aby se ty jedny parohy, co byly fakt parohy, nazvaly „lovecká trofej“
    Parohy se mu nějak nelíbily 😀

    • Tak zase jedna potenciální zajímavost se ukázala pouhým překlepem. Větrací mřížka třeba ze spíže maskovaná parohy a částí lebky jak na Konopišti. Byl by to hit v ruských loveckých chatách. A zase nic.

  27. Hmmmm….
    „Češi se během jedné generace změnili z národa schopného postavit jadernou elektrárnu v národ, pro který je problém zajistit záplatování dálnic. “

    Hampl asi nepracoval ve stavebnictví….
    A ani s tou výstavbou jaderné elektrárny to žádná sláva nebyla.

    • Každý trochu přehání… Každý. [;>))
      O rozbitých a mizerně zaplátovaných/nezaplátovaných silnicích se přesvědčuji každé léto „na vlastní zadek“. Můj prskolet totiž nemá odpružené zadní kolo!
      A v této době se jaderky ani nepokoušíme stavět. Takže netušíme, jak by nám to šlo…

  28. Starý kocoure
    tak Dukovany a Temelín by se Vám jedovatým jádrem zamořit chtělo?
    RVHP to sice našim dělníkům a pracující inteligenci umožnila ale za jakou cenu?
    Moták pochop od té doby bez prášků na spaní neusne.
    Merkel to s námi myslí dobře. Prodá nám ruský plyn tekoucí potokem severním.

    Temelín je zapotřebí zbourat a provozovat tam nějaký rybník s kaprama. Okolí osít Mangoldem a bramborama. Zaměstnanci montoven budou zdravější a budou podávat lepší výkon. Možná ještě rozdat olejovky….

  29. Vlastně s těma olejovkama to už kdysi bylo. Merkel jen opráší staré normy …

  30. Nehoráznost, nejsme už v komunismu. Lidé v Budapešti protestovali proti zákonu o LGBT
    https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/v-budapesti-na-gay-pride-protestovaly-tisice-lidi-proti-zaka/r~4aac4fe8ec9211eba7d80cc47ab5f122/?utm_source=centrumHP&utm_medium=newsbox&utm_term=position-2&utm_campaign=Aktualne

    Nechtěl bych aby se toto sápalo po mých dětech.
    https://cdn.xsd.cz/original/6ed13e030a353eabaf4214775a1f83b2.jpg

    Umím si ale představit, že se budou s takovými postavami točit horrory. 🙂

    • Jenom aby ty postavy byly pro horror dostatečně strašidelné.
      Pomalu si zvykáme. Festivaly zombíků se stávají běžnou zábavou. Jenže ti si zatím nevynucují nějaká privilegia. Zatím.

  31. Owertonovo okno. Zoofilie a pedofilie budou následovat. Co pak? Kentauři?

    Neleká mě ani ta drzosrt tohle propagovat mezi 95% jiných (normálních), ale ochota těch 95% to podepisovat.

  32. V očekávání že budou padat hovna s hákama jsme změnili program. Dřepíme na zadku, na gramci se točí Johny Cash.

    Při té příležitosti láduju do digitalizovadla. 16 bit, 44,1 kHz stereo. Stačí.
    Mám zkalibrovanou úroveň záznamu, sekám to jako Baťa cvičky. Akorát postprodukce na PC bude časově náročné. Střih, případně vystřihnout větší lupanec. Uspořádání, alba, názvy, fotky…Ne by se mi chtělo stříhat na jednotlivé písničky.

  33. A když už nahrávám tak právě
    The Dubliners: Fifteen Years On

    • V Niederösterreich už to praská. http://www.lightningmaps.org/?lang=en#x=20.1176;m=oss;r=0;t=3;s=0;o=0;b=0.00;n=0;y=48.8261;z=5;d=2;dl=2;dc=0;
      K přepisům: Záleží na tom, nakolik se v tom archivu bude třeba hrabat. Ale pokud se bude dělit na písničky, paralelně zapisovat do databáze/archivu, který má slušné hledání po kategoriích:
      Název / autor / interpret / rok.
      Pro doma bych se na to asi vykašlal. Ten hluk z desky (vždycky tam je i když byla deska přehrávána jenom jednou a na špičovém aprátě) je méně rušivý, když se nepřerušuje. Uši se na něj adaptují.
      Krom toho – pro mě je tam ten hluk autentický, patří tam.

      • Jo a ještě jedna věc – safety copy!
        Když se kousne disk, který není v RAID-u a jsou tam stovky nebo tisíce záznamů, tak je to opravdu špatné. Stálo mě to čtrnáct dní hrůzy a skoro 9 000.- Kč + nový disk.

        • Stačí abych se orientoval, co chci pustit. Rozstříhat po písničkách, fading pauz… Co deska (album) to složka s audiostopami plus fotkami.
          Asi tak jak to točím. Co strana to soubor. Odstřihnu kousek prázdné drážky na začátku, zbytek prázdné pomalu najedu z nuly naplno těsně před začátek záznamu, na konci obráceně.

          Hluk při přehrávání….záleží na stavu desky. Případně očištěné a umyté. Za mokra, s destilkou, okořeněnou kapkou glycerínu.
          Pro důkladné umytí potřebuju vymyslet či koupit chránič středové etikety. Pak odmočení, saponát a ostrá sprcha. Osušení, opláchnutí destilkou, osušení.
          Od ženy půjčím výkonnou ústní sprchu, dává pěkně ostrý proud. Vyzkouším.
          Nakonec zkouška částečného vrácení deformace ohrané drážky – na experimenty pořídím extra desku – zahřátím na vhodnou teplotu po vhodnou dobu. Musím zjistit výrobní parametry.

        • Archivace, jistěže. Nejméně na dvou discích uložených na různých místech.

  34. A mimo mísu:
    Jak to už tu psal Dušan Neumann. Digitalizace je spolehlivá, ale ten pocit, když se s tichounkým šustěním prošupuje pásek přes hlavičky a občas skřípne o čelo cívky je nenapodobitelný. Romantika.
    Jenže – prokopírování, ztráta výšek demagnetizací nebo křehnutí pásku…
    Tu nostagii jsem si zažíval pár měsíců loni, když jsem přetáčel zbytky starého archivu představední. 9,53-1/4-stereo. Revox A-77 se v přítmí režie točil a já vzpomínal na dobu, kdy jsem to natáčel. Ano, šumělo to, sem tam i nějaké ty drop-outy, ale ten film v mé hlavě byl moc krásný.

    S fotkama je to stejné. Naskenované sice nežloutnou, ale digitál je neosobní.

  36. K nesmyslné až tragikomické buzeraci ohledně testů mám čerstvý zážitek. Paní spolubydlící s juniorem se rozhodli letět do Turecka. Měl jsem k tomu pár sarkastických komentářů, nicméně chtěli tam. Problém vznikl u juniora, neb z objektivních důvodů (je mu 18) nestihl obojí očkování. Takže PCR test, ne starší, než 72 hodin. Letět měli dnes ráno ve 4.30, takže v pátek ráno absolvoval test, negativní, včera dopoledne mu mailem přišly výsledky s tím, že certifikát si má stáhnout na superhyper skvělé aplikaci Tečka, případně na webu ještě skvělejšího minzdrav.
    Ani tam ani tam ovšem nebylo po nějakém certifikátu ani památky. Takže jsme volali do laboratoře, kde mu dělali testy. Tam nám řekli, že to může 2-3 hodiny trvat, než se certifikát objeví.
    Kluk tedy poctivě klikal každou hodinu, ale ani v 18.00 večer tam nic nebylo. Takže začala hysterie (ze strany maminky, pochopitelně) a velké telefonování. Z cestovky mu řekli, že pro nástup do letadla výsledky z laboratoře nestačí, musí být ten EU-certifikát, který ovšem nebyl k dosažení. Takže doporučili, aby paní odletěla sama, junior si dnes měl udělat expres test s certifikátem na počkání (asi za 1.600,- Kč) a cestovka mu prý sežene místo v jiném letadle v pondělí z Prahy (za úhradu, pochopitelně).
    Pořád ovšem byla naděje, že se na webu ministerstva něco objeví, takže jeli přece jen na letiště oba. Na webu se neobjevilo nic, nicméně na místě zjistili, že k odletu stačí ono české potvrzení z laboratoře. Turky prý nezajímal ani test, ani nějaký příletový formulář (který taky museli vyplňovat), chtěli jen pas.
    Takže jako obvykle – soukromé instituce (cestovka i laboratoř) fungovaly normálně, u obou byla i v sobotu večer možnost někomu se dovolat a domluvit nějaký postup. Jakmile ovšem měla zafungovat zkurvená státní instituce, byť i jen aktualizací webu, dopadlo to jako vždycky. Inzerují tam i nějakou „hotline“, na kterou se ovšem nikdo nedovolá…
    Kluk je už dávno v Turecku, pro zajímavost si ještě rozklikl onen úžasný web ocko.uzis.cz, jestli tam ten cerifikát už je a samozřejmě….nic. Počítám, že se tam slavně objeví tak v pondělí-úterý, až přijdou úředníci do práce.

  37. Dobré dopolední vespolek,
    Foundry, to je vážně o nervy…Tak snad si tu dovolenou aspoň užijou.
    Já mám cestovní zprávy od kamaráda – celý covidinec téměř nevylejzal z domu, neb se bál infekce; nyní již zcela očkován se vypravil na dovolenou do Holandska. Jeho první zprávy byly – neuvěřitelně arogantní „chrochtáci“ (on sám je tlumočník a překladatel NJ/AJ, ze záliby lingvista a po večerech se učí maďarsky apod.). Po návratu zjistil, že se mezitím změnil „semafor“ a musí sedět v karanténě…

  39. Foundry – že by zrovna v Turecku lačnili po jakémkoliv Eurocertifikátu?

  40. StK, dá rozum, že to nebudu přetáčet na kazety. Jen proto, aby bylo stylové. Kromě toho je otázka co všechno digitalizovat. Abych si občas poslechl. Protože deska při opatrném zacházení vydrží dlouho. Využil jsem příležitosti, že jsem rozhodl, že budeme sedět na zadeli.

    Sledoval meteoradar, že jedna hovna s hákama nás minou východ a druhá větev že někam na Belgii. Což se stalo.

    Jenže říkal jsem si, že experti by měli vědět….. Průběžná korekce předpovědí? Zapomeňte. Kdy naposled jsme slyšeli předpověď normálního počasí? Že bude slunečno, občas pod mrakem, déšť, mírný větřík, zas slunečno? Kdepak. Přpravte se na tropické teploty, úděsné chladno v noci, silné bouře, tropické teploty… Katastrofické horko, katastrofické mrazy, katastrofické sucho, katastrofické deště….Když ne dnes tak zítra, pozítří, za rok. Skuteční pohroma většinou přijde bez varování.

    Po tornádu a záplavách v Německu rozumím snaze věštit pohromu, je lepší když nepřijde, než kdyby přišla nevěštěna. Kdo by chtěl přijít o flek, že. Nebo dokonce být popotažen prokurvátorem za zanedbání něčeho. Jako seismologové v Itálii.

    Všimněte si, že předpovědi neobsahují rozbor podkladů. Že není podáváno ani vysvětlení proč se nesplnily.

    A dnes na Seznamu….po včerejšku….žádná katastrofická předpověď o počasí. Žádná předpověď.

    Já těm kurvám nevěřím už ani předpověď počasí.

    • Lidé vždy měli tendenci trestat neúspěšné proroky šťastných zítřků, ale nezdá se mi, že by byl někdy trestán prorok, který neúspěšně předvídal Armagedon.
      Asi je v tom schována úvaha, že když ten Armagedon nenastane, tak sice vítězí přesvědčení, že prorok je vůl, ale vlastně to dopadlo dobře.

      • Jistěže. Navíc jak mohu potvrdit, jak zhoubné bujení nasáknuté do právního systému a praxe. Dál nebudu pokračovat aby se dál samonepřinasíral.

        • Enemže jak říkával jeden můj kolega:
          Znáte tu příhodu o pasáčkovi, který často kříčíval „Vlk! Vlk!“ A vlk nikdy nepřišel. Až jednou přišel. Pasáček sice křičel, ale nikdo mu nevěřil.
          No a takhle je to se všemi jobovými zvěstmi.

          Ta připomínka obžalovaných taliánských seismologů – to byla vlastně předzvěst dnešní doby. Ať se zachováš tak nebo onak – vždycky je to špatně. Takže na to kašlu. Je jedno, za co dostanu kartáč.

  41. Skimici, právě že Turkům je to úplně buřt, ti nechtějí vůbec nic. To je čistě naše buzerace, dle stránek MZV je nutný, aby tě vůbec pustili do letadla. Turci nechtěli ani ten příletový formulář, pohaničník za šaltrem prej koukal jak vrána, co mu to tam strkají za lejstra 🙂

  42. Panebože, co je tohle za léto? František Segrado – R.I.P.

  43. A co se týče covidu, jaká je situace v porovnání s touhle dobou loni?
    Covid klesne na nebo pod úroveň běžných viróz, jenže buzerace zůstane?
    Protože „Máme na to systém, systemizovaná místa, formuláře, programy, granty, dotace, vakcíny a spoustu dalšího materíálu, akreditovaná místa, střediska, laboratoře….“ A samozřejmě, že co na to „cizina“. Tak jako babička nás umravňovala, že „Co by na to řekli lidi.“ Nepamatuji, bylo dřív než jsem se narodil, tehdy vyhodili křišťálový lustr. Dvanáctisvíčkový. Vzali si ho popeláři…
    Že byl moc vidět z ulice. A „Co by tomu řekli lidi.“….

    Vzpomínám jak když Covid klátil bílé euroameričany, z WHO řičeli, že roušky a další opatření u nás v Evropě jsou pitomost. A najednou, jak se covid šíří v milovaných oblastech, tak příkladně kulturně vyspělých, že děvče provdají za psa…. řičí na poplach a domáhá se solidarity opatření, omezování… Koho jiného než nás.

    Stačí mi abych se trošku přinasral, i z blbé předpovědi počasí, a SPD, Trikolóře a Svobodným stoupají preference. Ne, že by tam byli géniové, ale zaznívá odtamtud více projevů zdravého rozumu a kritického myšlení.

  44. Schumi!
    Je neděle, modro, teplo, krásný den tak proč se přinasíráš???
    Nebude Ti chutnat oběd!
    Anebo – že by tudy vanul vítr? Oběd je přismahlý ?

    • Skimici omyl! Je zataženo, prší, venku 22°C.
      Co víc si přát, pokud musím kompletovat audioknížku!

  45. Na Seznamu opět, že večer budou padat hovna s hákama. Asi tak jako včera?
    Já těm kurvám nevěřím ani když vím že lžou. Buď zůstaneme dřepět, a …nic, a nebo vyrazíme a zítra auto bude od krup a stromů na sračku. Poněvadž v Budějicích nemáme kde zaparkovat pod střechou.

  46. Schumi
    babička byla moudrá žena. Trvá to strašně dlouho než se kříšťálu zbavíš. Daruješ, „se“ rozbije atd. S lustrem je to úplně zoufalý. Pes do něj nestrčí – vysoko visí …
    „Coby řekli lidi“ je vítaná a chytrá výmluva.
    Někde je u našich na zahradě poslední můj exemplář jakési mísy. Pes z toho pije. Ani zloděje to nezajímá.

    • Ski mici – už jsem dost starý na to, abych se mohl vykašlat na: „Co na to řeknou lidi“. Už poroučím jenom sobě a svým kocourům, kteří mě stejně občas neposlechnou. Nevěřil bys, jak to osvobozuje. Rok poté, co jsem to udělal mi klesl tlak, odešla cukrovka a zlepšilo se mi spaní. „Speciální doktoři“ se divili. Ti mladší. Ti starší asi věděli své.
      Mátinka, tehdy sboristka v opeře měla nádherný kožich – který si u dědy schovala jedna Židovka s tím, že až se vrátí, tak si ho vyzvedne. Nevrátila se a příbuzné se nepodqařilo najít. A tak ho nosila do práce. V padesátých letech! Máti se nebála nikoho. No a kromě řečí mezi kolegyněmi to nic zlého nepřineslo.
      Co si na ni mohli vzít?

      Nebát se a nekrást! jak pravil Lenin. Nebo to byl někdo jiný…?

      • Jistěže. Vždyť když i Marta Gottwaldová…
        Jenže někteří lidé se rádi bojí. Nebo jsou více naučeni opatrnosti. Nebo vrozené. Často zkombinované.
        Každý jsme nějaký….
        Často vzpomínám na moudrého souseda Ch. Probírali jsme něco a on s aristokratickou noblesou (nižší šlechtický původ, „když se nám někdo nelíbil tak jsme ho pověsili“) pravil „Sér na to.“ Jako bych ho slyšel. Výborný člověk.

    • Ono to bylo složitější. Poměry se už uvolňovaly. Jenže ženské myšlení bývá specifické…Bylo víc faktorů, mimo jiné také nástup „Bruselského“ modernismu.

      Jenže křišťálák velmi příjemně svítí. Zvlášť kdy se zapojí přes stmívač a nechá se jen žhnout. V rodném domě jsme ho znovu pořídili … V našem nynějším obývacím prostoru máme na strop přisazené „vosí hnízdo“ z Ikey, v něm tři kompaktní „teplé“ zářivky (nepoužíváme často, ještě drží) a stovku žárovku, na přepínání. Není to ideální. Lustr by měl být takový a tak umístěný, aby světlo přímé a odražené od strop bylo v rovnováze. Sám o sobě, nemá-li mít vysloveně dekorační funkci má být nenápadný.

      Zatím jsem nenalezl lustr který by se mi líbil, křišťálák se nám nehodí. Výroba na zakázku by byla škoda peněz, do bastlení se mi zatím nechce, ledaže bych narazil na něco co bych vzal jako základ. Moje představa je nižší rozložitější šestiramenný, prostý, bílý, bez ozdob a ověsů. Jenže to je jako třešnička na dortu.

  47. Konzultoval počasí s kamarádem hydrogeologem „před pánembohem“ , doporučil od čmhú Aladina. Vysvětlil co a jak. A že mám vycházet jen z toho, že se to trefuje. Někdo zdejší ho už používá.

    • To je druhá m možnost. Tu používá žena. Někdy má pravdu ona, někdy já. Inu, vice (pomazaných) hlav víc ví.
      Ono nějak bude.

  48. 947 Schumi
    Konzultuj místo počasí raději pojišťovnu a chutě vyjeď. Pokud budou kroupy pořádné, budeš mít vůz v novém laku (nebudeš muset bastlit po kouskách v garáži.

  49. A ještě poznámmka před obědem – už mi ta vůně leze do pracovny:
    Tohle je nebezpečné hlavně kvůli tomu, že na to začnou spoléhat řidiči Tak jako u „samořiditelných“ aut. Ale ty fičury bručet za řidiče nepůjdou.

  50. Dobré poledne,
    to fakt geniální, když řidič překročí bezpečnou rychlost, vyděsit ho nesnesitelným zvukem a rozvibrovat auto.
    Ti pitomci v EU si nejspíš vozí prdele v autě s řidičem a volant v žvotě nedrželi v běžném provozu v ruce.

Komentáře nejsou povoleny.