Ptakopysk podivný
Je to už pár let, co jsem Austrálii navštívil, vzpomínky se usadily a zkusím pouvažovat o australském vztahu k jídlu. Se specifickým přihlédnutím k Sydney.
Australani – já osobně bych položil tlustou čáru mezi originál britské přistěhovalce a ostatní, pak takovou přerušovanou čáru mezi evropské mimobritské přistěhovalce a ostatní.
Britové mají kolonialismus zažraný velmi hluboko pod kůži – dáma zjevně britského původu do ixtého kolena nadšeně švitořící o barevných Australanech při placení u pumpy vůbec nevnímá, že jí Ind za kasou oslovil, zažertoval a popřál jí hezký den, protože ho ONA neoslovila. Jako by za tou kasou nikdo nestál. Velmi podobný je jejich vztah ke žlutým Asiatům – ano jsme v asijské restauraci, obsluhují nás Asiaté, pronášíme směrem k nim přání, ale vnímáme je jako služebné duchy, kteří mají právo odpovídat na naše otázky, plnit přání hostů, ale jinak ať drží hubu. Dobré je totiž jenom to britské – britské kluby s roastbeefem, stejky, fish and chips, britským pivem, whiskou, britské puby se stejnou nabídkou. Bílý cizinec je dotazován odkud je a je s ním jednáno přátelsky na britský způsob. Abyste mohli pojíst a popít v klubu, musí vás tam přivést člen klubu, který se za vás zaručí, vypláznete pas a majordomus, či vrátný vás zapíše do knihy hostů, dostanete visačku s nápisem Host a můžete blomcat po klubu v prostorách, kde je hostům povoleno pobývat. Naštěstí k těmto prostorám patří i bufet, kde si můžete dát vynikající britský roastbeef z australského býka vykrmeného trávou z prérie, můžete si dát pivo. Whisky a ostatní tvrdé nápoje se podávají v oddělených prostorách, kam nesmí děti. Tamtéž si můžete dát doutníček, nebo cigárko, hodit si partičku pokra, naházet drobáky do automatů a tak podobně. Co se alkoholu týče, můžete si dát pivo, či cokoliv alkoholického, uvnitř hospod, pubů a podobných institucí. Pivo si můžete dát i na předzahrádce na chodníku, která je vždy ohrazena páskou, nebo plůtkem. NEEXISTUJE nechat si natočit pivo do kelímku a kráčet s ním po ulici, nebo nedejbože nést v ruce láhev alkoholu. Ba dokonce nelze nést ani prázdný kelímek od piva s potiskem. Nesmíte ani stát na chodníku vně ohrádky restaurace a držet pivo. V tu ránu od kolemjdoucího policajta, či rangera dostanete flastr, až se vám zkroutí palce u nohou. Zejména na svatého Patrika jsou všichni policajti státní, městští i dobrovolní (obdoba našeho PS-VB) v ulicích a nažhavení.
Teď malinko odbočím. Když cizinec nerozumí, Australan, na rozdíl od obyvatele Albionu, okamžitě přepíná do školní angličtiny a všemožně se snaží, aby mu bylo porozuměno. Což bývá u vnitrozemských Assies trochu problém. Nevím, jestli víte, že běžný Australan šetří slovy tak, že u slova, kde je jasný význam už při vyslovení první slabiky, řekne jenom tu první slabiku a zbytek slova spolkne. Totéž platí i u frází. Mě překvapilo hned v letadle, že letouš nabízející čaj neřekl „You want a cup of tea?“, ba ani „Wanna a cup of tea?“, ale pronesl něco jako „Wanakapaty?“ Podle hrnku v ruce jsem pochopil, co mi chce. Blbý je, když – obrazně řečeno – mluvčí ten hrnek v ruce nedrží. Měl jsem to potěšení slyšet vnitrozemského Australana milujícího lední hokej. Dozvěděl jsem se, že nejlepší hokejisté světa jsou Češi Džega a Phouspa. Ten první je Jágr, ale doteď nevím, jestli ten druhý je Prospal, nebo Pospíšil, nebo někdo úplně jinej. Australské dámy britského původu jsou něco víc a v podstatě neposlouchají, co jim vykládáte. S pokerface dělají, že naslouchají, i když plácáte nesmyslné fráze jednu přes druhou, po chvilce se odpoutají, protože tamhle vidí Mrs. Woschley, se kterou musí nutně okamžitě hovořit. (Velmi realisticky je toto téma zpracováno ve filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, kde Brittonka Miss Macintosh převychovává normanského barbara.) Konec odbočení.
Do restaurace Praha v Sydney s českou nabídkou jídel chodí většinou Češi se svými přáteli nejrůznějšího původu na jídlo a Aussies na pivo. Za mého pobytu tam točili Plzeň a Krušovice. Pak je v Sydney ještě klub „osmašedesátníků“, emigrantů z osmašedesátého, kde se lká nad ztracenou příležitostí a debatuje se o tom, že oni by to byli bývali udělali jinak, kdyby mohli. Nuda, nuda, šeď, šeď…
Evropští mimobritští Australané jsou vesměs velmi příjemní lidé – jsou to selfmademani, kteří přišli v několika vlnách po II. WW a vypracovali se od nuly přese všechny překážky, které jim australská byrokracie neustále házela pod nohy. Baví se s vámi velmi přátelsky, pomáhají vám s komunikací, protože sami vědí, co to obnáší vpadnout do země, kde nerozumíte zblo, pozvou vás domů, nabídnou lahůdky ze své rodné země a jsou nadšeni, když chválíte a chcete recept.
Bílí neevropští Australané – zhusta jihoafričané, Zimbabwané, jsou velmi milí lidé hovořící zhusta nesrozumitelnou angličtinou, ale když se jim omluvíte, že nerozumíte, přepnou do absolutně primitivní angličtiny, které rozumí i negramot jako já a udělají si na vás čas, aby vám všechno vysvětlili a maximálně odpropagovali jejich novou vlast Austrálii. Obvykle konzumují stejky s hranolky a hojně zalévají pivem.
Indové, Pakistánci, Číňané a v poslední době imigrovavší muslimové černí, či snědí, jsou uzavřené skupiny, které se s nikým mimo jejich kulturní okruh nebaví, pokud nemusí. Aboriginové se nebaví nikdy s nikým, ti žijí v jiné dimenzi a civilizací jenom procházejí jako stíny. Jediná styčná plocha je ždímání peněz z turistů a konzumace alkoholu.
Takže když to shrnu – milá a přátelská země (snad kromě britských dam britského původu) holdující primárně fish and chips, steak and chips, roastbeef and chips, coleslaw salad, british breakfast (klobásky, volské oko, slanina, rajčata, topinky – vše grilované), Egg benedict, hamburger, vše notně zalévaných majonézami všech možných druhů a chutí. Cizácké kuchyně moc ne – a že jich tam mají z celého světa! Kuchyně čínské, japonské, indické, pakistánské, mexické, italské, vše je v obchodních centrech i na bulvárech zastoupeno a promícháno. Je zajímavé, že tam nikde nemáte takový ten divný pocit, že vadíte, jako když třeba v Londýně jdete nakoupit k Pakistáncům, nebo když v Brně vlezete do některých asijských restaurací. A ani vás nepřekvapí, že Ind vám udělá a prodá vynikající italskou pizzu, o jaké se může v Praze v originální italské pizzerii jenom zdát.
Sydneyský Fishmarket mi do smrti utkví v paměti množstvím ryb a potvor z moře vytažených, s pultem, kde na stoličce vedle hromady lastur seděl maličký Indonésan s nožem v ruce a s neměnným asijským úsměvem na tváři každý den od rána do večera louskal ústřice a dával je na pult. A hlavně!!! Hlavně s restaurací s čerstvě upravenými rybami a potvorami. Nebylo to úplně levné. I na australskou kapsu to bylo docela drahé. Ale vynikající! Talíř pro dva s grilovanou langustou, hrstí chobotniček, krevetami, ústřicemi osmaženými s vynikající australskou slaninou, mušlemi, kusem ryby a další havětí stál 120 AUD, což tehdy bylo cca tři české tisíce. Tam jsem se přežral grilovaných chobotniček jako zvíře. Byli tam hlavně turisté z celého světa. Domácí to moc nejedí. Jak jsem již výše uvedl – jim stačí fish and chips. Kupují to buď v krámku hotové a snědí si to někde na lavičce s výhledem na oceán, nebo si to koupí domů mražené úplně stejně jako my v supermarketech, šoupnou to na plech do trouby, pak to nasypou na talíř a polijí nejrůznějšími sosy a majonézami.
Specifickým sydneyským prvkem je víkendové grilování. Vyšší vrstvy vlastnící kocábky vyplouvají do zálivů a tráví víkend na vodě. Mezi kocábkami, jachtičkami a jachtami proplouvají prodejci zmrzliny a jiných laskomin. Zbytek populace se povaluje na plážích a griluje. Grilují se sausages, zelenina a steaky, konzumují se zeleninové saláty, vše se hojně polévá omáčkami a užívá se volna. Suroviny, tácky a příbory si každý přináší svoje. Město Sydney se stará o to, že v grilovacích oblastech – okrajích pláží a parků – je funkční gril s čistou plotnou, grilovacím nářadím a plnou plynovou bombou, u grilu jsou stolky s lavicemi, odpadkové koše. Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších. V Čechách naprosto nepředstavitelné.
Dalším australským specifikem jsou australské steaky. Z dobytků volně se pasoucích na trávě. Nikde jsem v krámech neviděl pojem „čerstvé“, či „stařené“ hovězí maso. Nikde jsem neviděl, že by prodávali maso z vydojených starých krav. Vždy bylo přirozenou cestou vyzrálé a po zpracování křehoučké jak dort. V restauraci kousek od pláže si za peníz odpovídající české hotovce dáte čtvrtkilový stejk s hranolky a oblohou, řeknete si, co chcete za oblohu, jak má být stejk propečený, vezmete si pivko, bílé víno, nebo vodu, počkáte deset minut, než vám ho připraví a pak už jenom baštíte, až se vám dělají boule za ušima.
V porovnání se standardní „britskou“ australskou kuchyní máme v Čechách daleko větší chuťovou rozmanitost. Švára se tady u nás mohl užrat českých sosidžů – liberečáky, ostravské, etc. etc. Hlavně stánky s grilovanými klobásami na Václaváku ho uhranuly. Neboť ve všech australských sausages jsou rozemleté ovce i s kopyty, rohy, ohradami a stájemi. Takové chuťově fádní. Proto ty majonézy a bárbikjú sósy. Neteře i švára tady jedli s chutí svíčkovou, dušené hovězí na zelenině, řízky, ale tam si myslím, bude hlavní důvod v kuchařském umění mé sestry, které je zcela britské. Raději nebudu zabrušovat do detailů, abych nemusel pracně vybrušovat.
Na závěr mohu konstatovat, že co se surovin týče, je Sydney pro kuchaře zemí zaslíbenou. Stejně tak pro fajnšmekry masožravé, rybožravé, i býložravé. Jediný problém mají milovníci sladkého, protože sladké, to tam skoro nikdo z profíků neumí. Je to buď britské, což jsou sušenky, sušenky a zase sušenky na sterý způsob, nebo arabské, což je šíleně přeslazené, nebo čínské, což je přeslazené a hlavně přezdobené. I když Číňani se našemu pojetí zákusků blíží nejvíc. Co se týče piva, tak seženete v Sydney snad úplně všechny druhy, co ve vesmíru existují. Ve speciálních obchodech velikosti 10 000 metrů čtverečních mají piva počínaje japonským ASAHI, až k ZZ Pils. Od světlých lehkých ležáků Pure Blonde k těžkým stoutům Yetti, které skoro netečou z lahve. Český pivař by v takovém krámě zešílel, protože průzkum bojem by mu zabral měsíce usilovné práce. Podobně vypadají vinotéky, neboť oblast Nového Zélandu a australských hor je vínu zaslíbená. Vína milují Australani sladká a masivně podchlazená. Suchá vína jdou na export. Je tudíž docela problém v obchodě koupit suché víno, ale dá se sehnat. A hlavně novozélandské bývá vynikající kvality za cenu, za kterou tady koupíte cosi, co se sem vozí v nevypláchnutých tankerech od ropy. S moravskými kyselinkami byste v Austrálii neprorazili.
Proběhl jsem tryskem Austrálií od čaje v Boeingu Quantas přes pláže až do vinných obchodů a víc toho na srdci nemám.
Dobré poledne,
expres je prý hnusný bulvár, ale mívá občas zajímavý články, jaký v tzv. seriozních mediích jeden aby pohledal…
„Proč nejsou například v malých městech a na vesnicích neziskovky? Proč tam nejsou výzkumná centra pro evropské otázky? Proč se tam nikdo nelepí k silnici? Protože tam se pracuje, aby se o tom v Praze mohlo mluvit a vznášet to jako téma do superdůležité debaty o ničem.“
(1196.1) Anticoro: Františku, jde o trubky do kotle. Elektrárenského.
Výběrové řízení. Finská firma, estonský kontraktor, ukrajinští svářeči, tajwanské trubky…
Byly doby, kdy trubky a armatury dodávaly Modřany. Drahně tomu let.
Nafouklá baterka notebooku. Po týdnu se notebook vrátil z „enterprise“ záruční opravy. Baterka vyměněna. Žel, zapomněli jí zapojit. Šroubovák jsem si půjčil, zapojil. Nechtěl jsem čekat další týden na opravu.
Outsourcing :-/
Příště baterku sám vyměníš, i další apgrejd uděláš a do kutilského pekla se propadneš.
Schumi: v práci nekutím, digitalizuji 😉 Rutina na 10 minut, s trsátkem na tři.
Dobré odpoledne vespolek,
vlkovo bloguje nějak pozapomíná na kontroverze, které vývoj vakcín proti obrně doprovázely… že Salk a starší Sabine byli konkurenti; že testování probíhalo na dětech (Salkova vakcína, Sabine naopak testoval napřed na rodině, vězních a snad svém týmu dobrovolníků); že produkce viru v opičích buňkách později přinesla průšvih, neboť se do vakcín dostaly opičí viry (a to mělo pro některé lidi velmi špatné následky); nakonec byla Nobelovka udělena vědaátorům, kteří přišli na to, že viry lze pěstovat ve tkáních z lidských embryí… Sabin byl nucen své klinické studie provádet mimo USA (a uspěl v SSSR, kde nakonec dostal vyznamenání za úspěch jeho orálně podávané vakcíny); že Salkova vakcína v USA způsobila u vakcinovaných paralýzu (mohlo za to nedodržení výrobního postupu jednou z producentských firem)…. ta historie má hodně zatáček a křižovatek, a je dobré si ji dohledat celou – i proto, že jsem při brouzdání na Netu zjistila, že každý článek, co jsem k tomu našla, má tendenci to či ono vynechat nebo naopak zdůraznit…. bohužel, jediný, který to popisuje celé od A do Z jsem si neuložila, a link už taky nevím.
Ale jinak to vlk shrnul docela solidně, na laika.
Ale jak na tu „ostrakizaci neočkovanců“ tak koukám, tak vidím, že očkovanci mají jisté výhody. A neočkovanci nemají a chtějí je taky.
Takže hlavně záleží na tom, na které straně kdo stojí. Jako obvykle…
A aby nebylo mýlky, na očkování proti kovidu jsem názor nezměnila – eto každovo jevo dělo. A hnusí se mi ostrakizace neočkovaných i zpolitizování toho nejcennějšího, co člověk má – tedy jeho zdraví; celý ten humbuk a hysterie okolo, kdy zdravý rozum jen v koutku někde pláče …. 🙁
Děkuji
Neni co dodat.
Google je velký a Halladin je jeho prorok. Věnováno jeho památce.
Puč ve Windows 7 aneb noční můra všech správců systému.
Motto: S inteligencí Microsoftu a bezpečáků můžeme počítat tak jako s blbostí rakouských generálů.
Dřepíš před přihlašovací obrazovkou, neznáš heslo a nemáš jiné nářadí klávesnici a myš. Nezoufej. Díky nevšední inteligenci tvůrců systému (nebyl-li to záměr), nepotřebuješ ilegální hackovací software ani platit pirátské firmě. Ušetřené prostředky můžeš prolít hrdlem.
Provedeš osvědčený manévr obchvatu Maginotovy linie chráněné minovými poli a protitankovými zátarasy nezapamatovatelného hesla podle předpisu, který jsi byl donucen podepsat vlastní krví, plného malých a velkých písmen a prapodivných znaků.
Podle vzoru Richarda Marcinka, patrona všech SEALS, nepodstoupíš bitvu podle cizích pravidel, nýbrž dbaje cti vstoupíš zadním vchodem, přes konzolu „usnadnění“ vlevo dole na přihlašovací obrazovce, na které chybí už jen nápis
„Welcome for everybody“.
Restartuj počítač.
po zobrazení „Starting Windows“ proveď shutdown (zatím ještě není kodifikovaným eurozločinem proti právům výpočetní techniky) a restartuj.
Z nabídky vyber Launch Startup repair“
Nech běžet dokud neskončí proces „Searching for problems“ hlášením
„Windows cannot repair this computer automatically“
v okně „Startup repair“ vyber „View problem details“
v podokně „problem Signature“ sroluj dolu a vyber odkaz X:\windows\system32….
v okně „eroffps-Notepad“ vyber „File“, z menu vyber „open“
otevře se okno průzkumníka
vyber „Computer“, dole v nabídce „encoding“ vyber „All files“
vyber disk se systémem, adresář „Windows“, podadresář „System32“
soubor „Magnify“ přejmenuj na „Magnify1“
soubor „cmd“ zkopíruj do téhož adresáře.
Soubor „cmd-copy“ přejmenuj na „Magnify“
zavři všechna okna bez pokračování opravy
restartuj
na přihlašovací obrazovce vlevo dole otevři konzolu „Usnadnění“
Vyber „Magnify“ (Zvětšení)
zobrazí se okno příkazového řádku
zadej: net user (vypíše uživatele)
zadej net user Administrator *
podle výzvy zadej a potvrď nové heslo
zavři okno a restartuj
Na přihlašovací obrazovce zadej uživatele Administrator a heslo.
Spustí se Windows s právy administrátora…a můžeš rozpoutat třetí světovou válku, měnit hesla, uživatele a jejich práva…
Schumi
a proč jsi prostě neřekl Adminovi aby Ti resetoval heslo?
Skimici, že až tak hluboko bych měl klesnout?
No jistěže. Ale hodí se vědět.
Situaci jsem popsal výše. Darované vyřazene PC. Chvíli to leželo, paní odešla do důchodu. Zapomněla heslo. Tak jsem se k tomu dostal, co že by se dalo. Dalo.
Tak ona to není chyba, ale Feature 🙂
Podobně se to dá udělat tak, že se počítač rebootne se založeným instalačním CD/DVD od Windows 7 (nebo XP) a v úvodním menu se vybere Repair Mode a pak se zvolí „Command Prompt“ a otevře se ti normální CMD prompt s právy administrátora.
Microsoft Support to oficiálně a zcela nezakrytě radil uživatelům, kteří si zapomněli heslo už někdy od roku 2010.
Ono je potřeba si uvědomit, že když přicházely na svět WinXP a Win7 tak se počítačová bezpečnost ještě nebrala tak vážně.
Obecně vzato, pokud někdo získá fysický přístup k počítači a disk není kompletně zašifrovaný (Bitlocker nebo BestCrypt atd.) tak je zle. Na to aby se dala ukrást data bohatě stačí nabootovat nějaký LiveLinux z USB flashky, pokud to není zakázané. A pokud to zakázané je, tak stejně můžeš HD vyndat a dát ho do jiného zařízení a přečíst data tam.
To je důvod, proč se třeba počítač, na kterém se (jako jediném) může přihlásit správce domény s plnými právy správce domény a ne jako pouhý uživatel, má zamykat v místnosti s kontrolovaným přístupem.
Kde bych na venkovském vystrkově vzal instalačku. Jen to PC a mobil s připojením na net.
To ostatní, jistě. Kali je pěkná hračka kdybych si chtěl hrát. Jenze času není tolik, jako standardní OS se nehodí, bėžně nepotřebuju. Dost na tom že doma přešel na Linux. Je to náročné, ale dá se. Bohužel, Linux stále ještě neumožňuje plné ovládání intelovské integrované grafiky tak jak to umějí Windows.
Zkusil jsem do vyhledávače napsat „Jak se dopstat do zaheslovanéjho počítače“ a vyskočilo mi několik návodů na YT. Česky, slovensky, rusky…
Takže Schumiho poznatek, že se má PC s WIN nejlépe zamknout do tresoru, pokud je tam něco důležitého je smutná pravda. Druhá možnost je mít citlivá data někde jinde – a pokud možno taky dobře zaheslovaná. Nemám moc citlivá, ale zato dost rozměrná data tak mám své úložiště. Dvě.
Potřeboval jsem se odreagovat, protože jsem celé odpoledne točilm „esoterické lekce“. Koučka asi věřila tomu, co dělá. Já jsem z toho byl chvíli na hlavu a pak jsem jenom zaznamenávat přebrebty, které bude třeba vystříhat a obsah jsem nechal protékat hladkou trubuičkou mezi levým a pravým uchem. Mezi lekcemi se vždy šla proběhnout kolem Ústavu, aby se „okysličila“. Vzbudit ve mě „ozdravnou a zářivou energii“ se ji nepodařilo. Hlavně aby zaplatila.
Už jednou mě v mladším věku vyhodil hypnotizér, neb jsem prý byl nepoužitené médium. No – co s tím.
Schumi asi ví…
A ještě jsem si dohledala Alberta Sabina na wikipedii, tak není nezajímvé
https://en.wikipedia.org/wiki/Albert_Sabin
Takže de facto polský Žid (Abram Saperstein), narozen v Bialystoku v době, kdy patřil do ruského impéria – rodiče i s ním se přesunuli po WWI a naturalizovali v USA, kde pak vyrůstal atd. Ovšem zjevně nezanevřel, naopak svou vakcínu dovyvinul ve spolupráci se SSSR…
A jeho vakcína nakonec „zvítězila“ v masovém užívání ne proto, že by byla lepší než Salkova (obě na jiném principu – oslabený vs. mrtvý virus) – v účinnosti jsou obě vakcíny stejně výborné – ale proto, že ji šlo ordinovat ve formě sirupu, tedy dětem snáze aplikovatelná než Salkova injekce…
Ono se i v ČSR začalo očkovat nejprve Salkovou vakcinou (1957). Matně si pamatuji, že to bylo nějak omezené a že mnozí rodiče hledaji možnost jak své dítě do toho očkovacího programu zařadit. A někdy v roce 1960 jsem byl pak znovu očkován vakcinou Sabinovou.
>> Matzurka
On i ten Salk byl vlastně nearijská náplava, byť naplavení se konalo o jednu či dvě generace zpátky.
>dvd,
mým velkým profesním vzorem byl a je Luis Pasteur. Původně chemik… a měl prý ve své pracovně prtrét dívky v alsaském kroji s popiskem „Elle attend…“, neboť v jeho době bylo Alsasko uchváceno Německem a on sám byl francouzský patriot, toužící po návratu tohoto územi Francii…. ovšem když se postupně stával věhlasným, prohlásil v nějaké souvislosti „Věda nemá hranic…“ a do učení k němu přicházeli ze všech koutů světa.
Teda, on prej byl taky dost protivný dědek, ale kdo už ne… 😀
To už tak bývá. Není každý Flégr… [;>))
Po 3 dnech cestování po Maďarsku a Rakousku jest mi sdělit obecenstvu, že si z nás naše vláda asi dělá dámské přirození. Od překročení hranice ve Valticích jsem po celou dobu neviděl ani jednoho člověka s náhubkem – ani v obchodech, ani na benzinkách, ani v hospodách, ani na pláži u Balatonu.
Mrazáky plné mrtvol asi Rakušáci i Maďaři dobře maskují.
Proti komu vlastně bojujete, Foundrymane?
Nikdo nic takového neprohlašuje. Nebo ano?
Měls to vzít přes Bavorsko. 🙂
Trochu jiné téma.
Právě se zabývám organizačními věcmi našeho každoročního rodinného sletu a při tom mne napadlo, jak to bude letos se srazem Šumaváků, s BFPT 2021?
Myslím, že Břeťu nemůžeme v žádném případě zatížit či obtěžovat. Takže je to na nás. Chceme-li a co pro to uděláme.
Kdo vlastně zajišťuje chod šumavákova blogu? Možná by bylo dobré, kdyby se mi ozval na email Dannag na seznamu. Něco bych navrhla.
Jak tak vidím, možná se ještě dočkáme války v Evropě. Ostatně nejen pan Visingr to cítí v kostech. Přečtěte si třeba Kechibarovy „Krvavé levandule“ nebo si je stáhněte jako audioknihu. Tam to téma zpracoval jako dobrodružnou knížečku. Nebo někteří jiné, nyní „nežádoucí“ autoři. Spisovatelé mají většinou cit pro „loupání v kostech“.
A ještě něco k přečtení: Prezidentka Unie rodinných advokátů Daniela Kovářová. Jedna z mála právníků, kteří mě neiritují. Uvažuje jako normální ženská, ne jako advokátka. Je to dobré „antihysterikum“.
Dobrou noc, zítra mě čekají ještě dvě lekce zenu.
Nebojuju s nikým, ohrazuji se proti evidentně zbytečné buzeraci.
A pomáhá to nějak?
Občas mi to přiípadá jako střelba proti bouřkovým mrakům,
Střelba granátů s jodidem proti mrakům byla velice účinná. Viz olympiáda v Moskvě.
echnická poznámka:
„„Říká se, že když umírají poslední pamětníci poslední velké války, tak je načase se mít na pozoru. A v této situaci právě teď jsme. Těchto 80 let odpovídá zhruba výměně tří lidských generací, takže jsem si skutečně jistý, že nás teď čeká něco, co nebude vůbec hezké.“
Odstup mezi 1. a druhou světovou válkou byl jen dvacet let, a ne 80. Nšjak mi t připad, jako by pan Vísinger tu druhouze svých úvah prostě škrtnul protože se mu nehodí do vzorce.
No – ono to může přijít i dřív. A Visingr píše „říká se“! [;>))
Pro „depresory“:(opak kompresorů)
https://youtu.be/IeQfM-fBdEc
Tak ted jsem pustil zpravy a dovedel se, ze pomer mezi umrtimi kovidem a vrazdami v Chicagu a Washingtonu je 3 – 1. Hadejte, kdo je v teto soutezi vitezem? Kovid neuspel. . .
Cekam ted, ze Popleteny Joe vyhlasi, ze budeme povinne nosit neprustrelne vesty. Ti snazivi a poslusni rozkazu muzou mit i nahubek.
A co Vás žere víc, Petře?
To, že je covid tak neúspěšný nebo že je těch vražd tolik?
Ovšem Chicago je vraždami proslulé už od smrti starosty Čermáka…
[;>))
No ale taky se Joe chlubil, že 70 % obyvatel je už naočkovaných, teď teď ještě ty vesty …
Dobré ráno. Pavle Kořenský: bitlocker ne vždy šifruje data na NAND čipech. Pokud SSD hlásí šifrovací algoritmus, vezme zavděk tímto šifrovacím algoritmem SSD. U některých SSD to bylo bezpečné jako zaheslování HDD.
Důvod: aby enterprise bezpečáci měli krytí, že dělají enterprise zabezpečení a zároveň aby šifrování nelikvidovalo SSD a aby se nesnížila výdrž notebooku.
Dobré krásné a slunečné ráno 🙂
Zatímco jsem snídal a popíjel kávu a kochal jsem se blankytem na obloze, otevřel jsem Seznam a palcovými titulky tam vysázeno:
**** Florida láme smutné rekordy. Vir kosí i mladé ****
https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/clanek/florida-lame-smutne-rekordy-vir-kosi-i-mlade-40367920#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=qSk0plJtnSL-202108030646&dop_id=40367920&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
To je fakt straaašnýýýý ….
Novinář či novinářka „doh“ má asi kocovinu a nebo se jí zadřela do zadku tříska.
Jinak si to negativní myšlení nedovedu vysvětlit
🙂 🙂 🙂
Já ani, ski mici. Čtenost se to jmenuje. Velká čtenost, větší gáže. Kdo by četl nudnou zprávu o tom, že nákaza ustupuje!
Rádio dtto, o TV nemluvě.
Jak tak pozoruji cvrkot,
vzpomínám si na dobu, kdy se zaváděly povinné bezpečnostní pásy v autech, Vlastně stejná argumentace jako dneska proti očkování. Kolik lidí uhořelo v autě, protože byli připoutaní. Hrůzostrašné historky o „připoutancích“ – většinou o známých nebo vzdálených příbuzných. Některé byly tak stejné, že musely být opsané. I já byl tehdy rád, že mám staré auto, kde pásy nebyly povinné.
Teď už nepřikurtovaný jezdí opravdu málokdo.
Také si na to pamatuji. Ovšem já měl na podzim 1974 jako spolejezdec nehodu (Trabant!) kdy mě to vyhodilo z auta, jel jsem několik metrů na zádech po asfaltu až se tím umělohmotová bunda protavila, ale celkem zato se mi nic – až na zmožděné koleno – nic nestalo. A když jsem pak začal jezdit v autě s pásy, tak jsem je zapínal i na ultrakrátké jízdy.
Dobré ran o,
„A Visingr píše „říká se“!
no, říká se ledacos, ale tohle jsem v životě neslyšela a když si vezmete za poslední dvě století takové osudové okamžiky jako Francouzská revoluce, změny po napoleonských válkách, 1. světová, 2. světová, pád komunismu, tak těch 80 let nesedí ani v jednom případě.
Strašení válkou jako každý jiný….
Jo, možná přijde, možná ne. Jetsli má přijít, tak to strašení tomu nezabrání, spíš ještě přileje olej do ohně.
Inu, když se seberou ty správné důkazy a ty nesprávné pominou, dá se dokázat („na hubě“) ledacos. [;>))
Ale spíše si uvědomuji takové střípky, tu a tam se nalézajiící v prostoru, nejen v tom kybernetickém. Nestarám se o ně, ale kdesi v hlavě se mi hromadí a „sortýrují“. Taková integrace. Má to vice lidí. Není to postup vědomý. Ale nemám ho sám. A protože povahově patřím spíše k pozorovatelům než k přesvědčeným bojovníkům za něco, vzniká podvědomé tušení. Nic vic.
Ale osmdesátý devátý jsem cítil dva roky předtím. Teď zas.
Lidi jsou podráždění jak mouchy před bouřkou. Nejen v Kotlince.
„Jinak si to negativní myšlení nedovedu vysvětlit“
K tomu, co na to naspal kocour, dodám, že prý lidský mozek má přirozenou schopnout vnímat spíš informace o tom, co vyhodnotí jako ohrožující.
Negativní zprávy jsou přitažlivé proto, že to jsou věci, kterým je třeba „kvůli přežití“ věnovat zvýšenou pozornost.
No a novináři téhle schopnosti využívají a ještě ji kvůli vyšší čtenosti zdárně posilují a rozvíjejí.
Napsal, ne naspal 🙂
i když kocouři obvykle spí hodně 😉
Rád by, ale copak ho nechají? [;>D)
„Lidi jsou podráždění jak mouchy před bouřkou. Nejen v Kotlince.“
Právě proto, kocoure. Snažím se nebýt podrážděná a nepřispívat k tomu přetlaku.
Ahoj!
o5z5. Život není peříčko a EU komise by měla to stárnutí zakázat !!!
VÍTEJ !
https://www.youtube.com/watch?v=gJAQmqGp-48
Zdravím, Šumaváku.
ale moc ti nevěřím, že kdyby ta EU komise zakázala stárnutí, tak že by sis to nějak bral k srdci. 😉
Třeba mi by stárnutí tak moc nevadilo.
Kdyby se mi tělíčko tak často nekazilo.
…ono se to skoro rýmuje. Kuš!
Šumaváku,
vítej, doufám, že už jsi doma a vyzdraven 🙂 !
In re 1214
On ten Visingr je analytik (sic) na Masarykově univerzitě, absolvent humanistických oborů tamtéž. Na VUT Brno studoval a nedostudoval kybernetiku (studium předčasně ukončil „na vlastní žádost!).
Nicméně v životopise má docela sympatickou větu:
„…rozhodný nepřítel politické korektnosti a toho, v co se změnila původně správná idea evropské integrace“
Mě jako první napadla podobnost Visingr a vizír ve smyslu kukátko.
To strarce tak občas naopadne…
Premiér Andrej Babiš (ANO) požádá o svolání bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny k budoucnosti ředitele Bezpečnostní informační služby (BIS). Předseda výboru Koten předpokládá, že by ke schůzce mohlo dojít v pátek.
Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/babis-pozada-o-svolani-bezpecnostniho-vyboru-k-budoucnosti-sefa-bis-nelibi-se-mu-jeho-vystupovani-v.A210802_204137_ln_domov_lros#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=ln_domov&utm_content=main
Babiš brnká ruským službám na nervy. Co kdyby čitelného Koudelku fakt vyměnili?
O jednom, kdo studoval v Bechyni. Vzpomněl jsem si na Rpuť.
https://youtu.be/vBpJ0kggEJs
Psí maso v Severní Koreji vzbudilo poprask naposledy loni v létě, kdy údajně vláda KLDR požádala občany, aby doručili své domácí mazlíčky do restaurací. Nařízení mělo vyřešit ekonomickou krizi v zemi, která přiznala, že se potýká s nedostatkem jídla.
https://magazin.aktualne.cz/psi-polevka-je-nejlepsi-na-vydrz-doporucuje-maso-ze-psu-kore/r~bd19403ef44b11ebad06ac1f6b220ee8/?utm_source=centrumHP&utm_medium=videobox&utm_term=position-0&utm_campaign=Video
No to je hrůůůza. V té severní Korei. A že v jihokorejských Universitních menzách (nejen) je nudlová polévka s psím masem pravidelnou snídaní (protože je to chutné) redaktoři neuvedli. No jak by ne. Nevypadalo by to hezky. To je Jižní Korea náš přítel 🙂
Jediné politováníhodné je to, že Severokorejci jsou na tom ekonomicky blbě a psi musí lovit, pěstovat a dodávat, zatímco Jihokorejci je pěstují a dodávají na kšeft z družstev. V Soulu moc zaběhlých pejsků nenajdeš.
Skimici, moje bývalá kolejní spolubydlící by tě opravila, že se pěstují rostliny, ale zvířata se chovají
:-). Jinak mam za to, že psí maso v je v Asii běžná součást tradičního jielnicku a vyhledávanou lahůdkou
U nás zase konzumujeme krávy, které jsou v Indii posvátné.
Někde si zase pochutnají na lidském mase.
Jiný kraj, jiný brav.
Pes je přítel člověka. A co by přítel neudělal pro hladového přítele ….
Migranti jsou přáteli Evropanů…
Otázka je, jak chutná jejich maso.
Záleží na kuchaři.
Pan Okamura u pana Zemana:
https://youtu.be/_cAoGp3nj4Y
Není někde přepis ? Nemám sílu koukat na rozhovory…. kohokoliv s kýmkoliv….
Zítra to určitě bude v PL.
Nehodnotím, pozoruji 😉
Body: vymezil se proti:
Green Deal
Očkování dětí
Koudelkovi
Babišovi, pandemickému zákonu a amatérismu vyhlašování proticovidových opatření.
Pro:
Děti do škol bez omezení.
Uznávání C19 protilátek, jako v Rakousku.
Pěkné. I když nevím – děti… Epidemie se může rozjet znova. No uvidíme, nakolik je „Japonec“ dobrým futurologem. Nebude pronásledován novináři i kdyby se spletl. Nemá odpovědnost. To je to, co mi vadí.
PS.: Mnohá vládní opatření vypadala (vypadají) jako by je napsal nějaký šílený úředník bez trocha vhledu do reálné situace. Možná spíš celá tlupa šílenců. Pak se vlastně nedá moc divit těm „odpíračům“ čehokoliv. To je takové to „A just ne!“
V Mostě se porvali dva kluci.
Vypadá to jisté etnikum – ale to se nesmí říkat. Ale už dva dny tu klukovskou rvačku, dost surovou, „řeší“ všechny TV stanice, net a možná i rozhlas. Takové rvačky byly v padesátých letech aspoň dvě do týdne jen v centru Ostravy. Oni to v podstatě tehdy neřešili ani příslušníci SNB. Maximálně, kdyby se tam příslušníci vyskytovali, by oba aktéři dostali každý ještě pár ran pendrekem navrch.
No – kluci se porvali… Žádný nemusel do nemocnice? Tak to se jim zahojí…
Jsme na jedné straně velmi jemná, na straně druhé velmi nemilosrdná společnost. Je s podivem, že jsme to tenkrát vůbec přežili.
To, že takové prkotiny dneska řeší policie, psychologové, sdělovací prostředky atd. je pro mě, staříka, nepochopitelné. Už opravdu není co řešit, není o čem psát, není o čem točit reportáže? A ozvěny téhle „události“ budou ještě den, dva doznívat na sociálních sítích.
Musíme se mít velmi dobře!
Pokud to bylo homogenně „jisté etnikum“, tak to skutečně nestojí za řeč. Horší by bylo hetero, ten větší cikán, ten menší bílý. Obráceně to nebylo, to by byl už povyk minimálně v Bruseli.
Klíčové pravidlo nemíchat se do sporů mezi nimi. Žádná interakce. Ani 112. Nevidím, neslyším, mizím.
Přesně to mi říkal jeden „příslušník“ někdy v sedmdesátých letech. Měl pravdu. Obě strany sporu se pak totiž spojí proti „vetřelci“. „Schovej raději se za roh a až s tím přestanou, zavolej padlým sanitku“. Přesně tak to řekl.
Tedy: vidím-li příslušníka jistého etnika jak vychází z občerstvovny s kymácející se vidličkou, zabodnutou skrz bilou košili do ramene, tak si to zapamatuji jako podivný fantaskní obrázek a nic neřeším. Onen host taky nic neřešil – té vidličky si asi vůbec nevšiml.
Anesteze pomocí alkoholu.
Natož střílet na zadumanou dodávku, tak jako někde na zdejším severu. Za to je spousta let kriminálu. Chápu, že dělající bordel nasírají. Jenže když dojde na takovou situaci, je na místě se ovládnout a ignorovat. Nanejvýš splnit občanskou zákonnou povinnost volat 112, aby policisté se zabývali přeživšími. Policista je prodlouženou ozbrojenou rukou občana. Jde jen o to ji umět používat.
Pravidla 1234.2 důsledně dodržují místní. Více osobně.
Šumaváku, po příštím týdnu bych se mohl stavit. Co potřebuješ, co by bylo v mých možnostech, mailni.
Epidemie nebude, Stk… Proockovano, promoreno… Virus je v populaci usazen, uz to bude maximalne na urovni bezne chripkove epidemie…
https://apnews.com/article/science-health-coronavirus-pandemic-d9504519a8ae081f785ca012b5ef84d1
Nyni jeste vycashovat, co jde a sporadane ustoupit. Chcete se vsadit?
Jeví se mi tak. Byl bych potěšen kdyby tak bylo. Zatím vždy tak bylo.
Nebudu se vsázet. Nejsem na žádné straně, ale na sloupku.
Bylo by dobře, ale ne všechny země jsou na tom tak dobře jak t.č. Kotlinka, mohou vznikat další, životaschonější mutace a lidi pořád cestují a cestují.
Hasiči taky nechávají na místě požáru hlídky, kdyby opět zahořelo nějaké skryté ohnisko, aby na to stačilo pár kyblíků vody – včas.
Nebudu se vsázet. Nejsem na žádné straně, ale na sloupku.
Bylo by dobře, ale ne všechny země jsou na tom tak dobře jak t.č. Kotlinka, mohou vznikat další, životaschonější mutace a lidi pořád cestují a cestují.
Hasiči taky nechávají na místě požáru hlídky, kdyby opět zahořelo nějaké skryté ohnisko, aby na to stačilo pár kyblíků vody – včas.
Koneckoncu, psi se ji i u nas, jen je to takovy undergound… https://svitavsky.denik.cz/zpravy_region/je-libo-psi-klobasky-ci-kytu-psi-recepty-ma-na-stole-policie-20130724.html
Foundry, 1212 – kde jsem, tipuji rousek tak 2-3 procenta a od pohledu se jedna o nemecke turisty… V obchodech malinko poctiveji, ale obvykle na brade. Ono v tech horkach…
Dobré zas ráno… Tohle mi přijde jako rozumné…
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Uz-zadne-utahovani-sroubu-Poslanec-SPD-a-lekar-dela-jasno-jak-je-to-s-nemocnymi-672613
Naše nezisková Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) zveřejnila svoji výroční zprávu (ředitel Rozumek).
Jejích přijmy činily 39 miliónů korun (většinou z příspěvků EU a ČR – tedy z daní všech občanů) a výdaje na mzdy zaměstnanců této organizace byly 30 mimiónů Kč. Název „nezisková“ se mi jeví směšný, je to zisková organizace svých zaměstnanců.
Přesně!
Krom toho nemám chuť se ještě více angažovat, než je mi odebráno státem.
sorry – miliónů 😉
Dobré ráno,
to by mně zajímalo, kolik má ten spolek zaměstnanců a kolik klientů.
Krom toho předpokládám, že z těch zbylých 9 milionů šla většina prostředků na všelijaké externě zadané studie a podklady, semináře, kongresy a všeliké sleziny, publicitu, osvětu atd.
No, snad zbylo aspoň na balík plínek a týdenní dávku sunaru pro jednoho uprchlického kojence.
Taky „Nakoukání pod australskou pokličku“ : https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/australie-covidovani-v-klokanystanu.A210803_123835_p_zahranici_wag
Ad věštby různých „mluvících hlav“:
Čas nám řekne, kdo byl „ozajstný futurológ“ a kdo jen tak kecal, aby byl zajímavý.
A konečně změna tématu.
Teď se bude řešit:
a./ Kdo za to může
b./ Co se proti tomu mělo udělat a kdo to měl udělat
A omlouvám se.
Už tu žvaním jako nějaká cibetka. To je tím, že jsem skončil jednu práci a hned nezačal další,. To vzápětí napravím.
Nejen australie…
https://www.novinky.cz/koronavirus/clanek/nemecko-ma-prisny-plan-negativni-test-uz-stacit-nebude-40368053
No nic, dnes se jdeme podivat na pamatky 🙂
2 AeroKarel ad 1243 – hezké, moc. Tak hezké to tu nebylo ani za bolševika. A jen to potvrzuje některé mé teorie…
A žabičky si libují, že je vodička pěkně teplá…
Dobrý den. StK, ad(1245): samozřejmě za to mohu já.
Snažím se o zavedení dvoukolejných elektrifikovaných tratí, alespoň na hlavních mezinárodních koridorech a skutek utek.
Pořád jsem nedokázal motivovat kolegy politiky.
Mým dalším projektem bude zkapacitnění železniční sítě pro nákladní dopravu. Tj. konec dotování osobní železniční dopravy.
Ale to víte jenom vy. Zatím jsem s tím příliš nevystupoval. Dtto se zrušením úrovňového křížení se silniční sítí.
Právě poslouchám:
https://youtu.be/rClDusz7CG4
Jak si to“zkapacitnění“ představujete?
Ono by to znamenalo obnovit vlečky do závodů a obnovit řadu seřaďovacích nádraží, atd., asi to to stát jako jednorázovou akci nedokázal zaplatit.
Stát nemusí platit ani korunu. Naopak ušetří.
Zrušením dotací na osobní dopravu by narostlo využití železnice pro nákladní dopravu. SŽDC by vybrala více na poplatcích za km/tunu.
Škoda by ráda vyvážela auta po kolejích. Až je bude opět vyrábět. Není kapacita, nejsou přechody do Německa.
Seřaďovací nádraží SŽDC ruší, to máte pravdu. Fírové na to nadávají, není kde překládat. A Praha staví depo pro rikšy.
Kdyby byla kapacita, předpokládám, že i spediční firmy Schenker a Dachser by se rády připojily.
Samozřejmě, je to jenom sen. Dokud na ministerstvech a ve státních podnicích sedí ti co tam sedí.
Asi máte pravdu.
Všechno se vozí kamiony. D1, D2 atd. jsou přetížené, průtahy městečky prudce nenáviděné, samé havárie a následně ucpané komunikace. Aby to fungovalo, nesměla by cargo trvat několik dní. Co dojede z plného vagónu rajčat po čtyřech dnech? Ani na kečup se to už nehodí.
Jenže je spousta míst, kam koleje nevedou. A tam se taky šetří. Autobus Vrbno – Zlaté hory jede třikrát za den. Na ranní, na odpolední a na noční směnu. Pokud člověk potřebuje něco, co nemají v místní prodejně, musí do sedla. Tedy v mém případě – nevlastním automobil. Ostatní vesničané auta vlastní, autobusy nejezdili, tak je zrušili.
Green Deal nad tím musí plakat. Osmdesátikilový vesničan sebou tahá jeden a půl tuny plechu. To příroda pošmákne na CO2!
Mimo jiné o tom a „outsourcingu“ jsme se bavili s kolegou tak před patnácti lety. To ještě GD ani nedělalo do plínek.
to platí jen pro dopravu za hranice, bez nákladní dopravy po tuzemsku by to moc nepomohlo …. Ono ani v cizině ty železnice už nemají propojení do fabrik a prodejen, takže by se stejně muselo někde překládat na kamiony. Ověřte si to u nějakého želeuničáře. Prostě to by musela byý celoevropská akce …
nickname,
u nás jsme to už rozjeli na plný pecky. Bude se bude zkapacitňovat. Trať Vlašim – Trhový Štěpánov bude rušit osobní přepravu a trať zůstane funkční jenom pro kargo. Já vím, je to jenom 11 kilometrů, ale pro začátek nemusí pršet, stačí jen když kape.