Ptakopysk podivný
Je to už pár let, co jsem Austrálii navštívil, vzpomínky se usadily a zkusím pouvažovat o australském vztahu k jídlu. Se specifickým přihlédnutím k Sydney.
Australani – já osobně bych položil tlustou čáru mezi originál britské přistěhovalce a ostatní, pak takovou přerušovanou čáru mezi evropské mimobritské přistěhovalce a ostatní.
Britové mají kolonialismus zažraný velmi hluboko pod kůži – dáma zjevně britského původu do ixtého kolena nadšeně švitořící o barevných Australanech při placení u pumpy vůbec nevnímá, že jí Ind za kasou oslovil, zažertoval a popřál jí hezký den, protože ho ONA neoslovila. Jako by za tou kasou nikdo nestál. Velmi podobný je jejich vztah ke žlutým Asiatům – ano jsme v asijské restauraci, obsluhují nás Asiaté, pronášíme směrem k nim přání, ale vnímáme je jako služebné duchy, kteří mají právo odpovídat na naše otázky, plnit přání hostů, ale jinak ať drží hubu. Dobré je totiž jenom to britské – britské kluby s roastbeefem, stejky, fish and chips, britským pivem, whiskou, britské puby se stejnou nabídkou. Bílý cizinec je dotazován odkud je a je s ním jednáno přátelsky na britský způsob. Abyste mohli pojíst a popít v klubu, musí vás tam přivést člen klubu, který se za vás zaručí, vypláznete pas a majordomus, či vrátný vás zapíše do knihy hostů, dostanete visačku s nápisem Host a můžete blomcat po klubu v prostorách, kde je hostům povoleno pobývat. Naštěstí k těmto prostorám patří i bufet, kde si můžete dát vynikající britský roastbeef z australského býka vykrmeného trávou z prérie, můžete si dát pivo. Whisky a ostatní tvrdé nápoje se podávají v oddělených prostorách, kam nesmí děti. Tamtéž si můžete dát doutníček, nebo cigárko, hodit si partičku pokra, naházet drobáky do automatů a tak podobně. Co se alkoholu týče, můžete si dát pivo, či cokoliv alkoholického, uvnitř hospod, pubů a podobných institucí. Pivo si můžete dát i na předzahrádce na chodníku, která je vždy ohrazena páskou, nebo plůtkem. NEEXISTUJE nechat si natočit pivo do kelímku a kráčet s ním po ulici, nebo nedejbože nést v ruce láhev alkoholu. Ba dokonce nelze nést ani prázdný kelímek od piva s potiskem. Nesmíte ani stát na chodníku vně ohrádky restaurace a držet pivo. V tu ránu od kolemjdoucího policajta, či rangera dostanete flastr, až se vám zkroutí palce u nohou. Zejména na svatého Patrika jsou všichni policajti státní, městští i dobrovolní (obdoba našeho PS-VB) v ulicích a nažhavení.
Teď malinko odbočím. Když cizinec nerozumí, Australan, na rozdíl od obyvatele Albionu, okamžitě přepíná do školní angličtiny a všemožně se snaží, aby mu bylo porozuměno. Což bývá u vnitrozemských Assies trochu problém. Nevím, jestli víte, že běžný Australan šetří slovy tak, že u slova, kde je jasný význam už při vyslovení první slabiky, řekne jenom tu první slabiku a zbytek slova spolkne. Totéž platí i u frází. Mě překvapilo hned v letadle, že letouš nabízející čaj neřekl „You want a cup of tea?“, ba ani „Wanna a cup of tea?“, ale pronesl něco jako „Wanakapaty?“ Podle hrnku v ruce jsem pochopil, co mi chce. Blbý je, když – obrazně řečeno – mluvčí ten hrnek v ruce nedrží. Měl jsem to potěšení slyšet vnitrozemského Australana milujícího lední hokej. Dozvěděl jsem se, že nejlepší hokejisté světa jsou Češi Džega a Phouspa. Ten první je Jágr, ale doteď nevím, jestli ten druhý je Prospal, nebo Pospíšil, nebo někdo úplně jinej. Australské dámy britského původu jsou něco víc a v podstatě neposlouchají, co jim vykládáte. S pokerface dělají, že naslouchají, i když plácáte nesmyslné fráze jednu přes druhou, po chvilce se odpoutají, protože tamhle vidí Mrs. Woschley, se kterou musí nutně okamžitě hovořit. (Velmi realisticky je toto téma zpracováno ve filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, kde Brittonka Miss Macintosh převychovává normanského barbara.) Konec odbočení.
Do restaurace Praha v Sydney s českou nabídkou jídel chodí většinou Češi se svými přáteli nejrůznějšího původu na jídlo a Aussies na pivo. Za mého pobytu tam točili Plzeň a Krušovice. Pak je v Sydney ještě klub „osmašedesátníků“, emigrantů z osmašedesátého, kde se lká nad ztracenou příležitostí a debatuje se o tom, že oni by to byli bývali udělali jinak, kdyby mohli. Nuda, nuda, šeď, šeď…
Evropští mimobritští Australané jsou vesměs velmi příjemní lidé – jsou to selfmademani, kteří přišli v několika vlnách po II. WW a vypracovali se od nuly přese všechny překážky, které jim australská byrokracie neustále házela pod nohy. Baví se s vámi velmi přátelsky, pomáhají vám s komunikací, protože sami vědí, co to obnáší vpadnout do země, kde nerozumíte zblo, pozvou vás domů, nabídnou lahůdky ze své rodné země a jsou nadšeni, když chválíte a chcete recept.
Bílí neevropští Australané – zhusta jihoafričané, Zimbabwané, jsou velmi milí lidé hovořící zhusta nesrozumitelnou angličtinou, ale když se jim omluvíte, že nerozumíte, přepnou do absolutně primitivní angličtiny, které rozumí i negramot jako já a udělají si na vás čas, aby vám všechno vysvětlili a maximálně odpropagovali jejich novou vlast Austrálii. Obvykle konzumují stejky s hranolky a hojně zalévají pivem.
Indové, Pakistánci, Číňané a v poslední době imigrovavší muslimové černí, či snědí, jsou uzavřené skupiny, které se s nikým mimo jejich kulturní okruh nebaví, pokud nemusí. Aboriginové se nebaví nikdy s nikým, ti žijí v jiné dimenzi a civilizací jenom procházejí jako stíny. Jediná styčná plocha je ždímání peněz z turistů a konzumace alkoholu.
Takže když to shrnu – milá a přátelská země (snad kromě britských dam britského původu) holdující primárně fish and chips, steak and chips, roastbeef and chips, coleslaw salad, british breakfast (klobásky, volské oko, slanina, rajčata, topinky – vše grilované), Egg benedict, hamburger, vše notně zalévaných majonézami všech možných druhů a chutí. Cizácké kuchyně moc ne – a že jich tam mají z celého světa! Kuchyně čínské, japonské, indické, pakistánské, mexické, italské, vše je v obchodních centrech i na bulvárech zastoupeno a promícháno. Je zajímavé, že tam nikde nemáte takový ten divný pocit, že vadíte, jako když třeba v Londýně jdete nakoupit k Pakistáncům, nebo když v Brně vlezete do některých asijských restaurací. A ani vás nepřekvapí, že Ind vám udělá a prodá vynikající italskou pizzu, o jaké se může v Praze v originální italské pizzerii jenom zdát.
Sydneyský Fishmarket mi do smrti utkví v paměti množstvím ryb a potvor z moře vytažených, s pultem, kde na stoličce vedle hromady lastur seděl maličký Indonésan s nožem v ruce a s neměnným asijským úsměvem na tváři každý den od rána do večera louskal ústřice a dával je na pult. A hlavně!!! Hlavně s restaurací s čerstvě upravenými rybami a potvorami. Nebylo to úplně levné. I na australskou kapsu to bylo docela drahé. Ale vynikající! Talíř pro dva s grilovanou langustou, hrstí chobotniček, krevetami, ústřicemi osmaženými s vynikající australskou slaninou, mušlemi, kusem ryby a další havětí stál 120 AUD, což tehdy bylo cca tři české tisíce. Tam jsem se přežral grilovaných chobotniček jako zvíře. Byli tam hlavně turisté z celého světa. Domácí to moc nejedí. Jak jsem již výše uvedl – jim stačí fish and chips. Kupují to buď v krámku hotové a snědí si to někde na lavičce s výhledem na oceán, nebo si to koupí domů mražené úplně stejně jako my v supermarketech, šoupnou to na plech do trouby, pak to nasypou na talíř a polijí nejrůznějšími sosy a majonézami.
Specifickým sydneyským prvkem je víkendové grilování. Vyšší vrstvy vlastnící kocábky vyplouvají do zálivů a tráví víkend na vodě. Mezi kocábkami, jachtičkami a jachtami proplouvají prodejci zmrzliny a jiných laskomin. Zbytek populace se povaluje na plážích a griluje. Grilují se sausages, zelenina a steaky, konzumují se zeleninové saláty, vše se hojně polévá omáčkami a užívá se volna. Suroviny, tácky a příbory si každý přináší svoje. Město Sydney se stará o to, že v grilovacích oblastech – okrajích pláží a parků – je funkční gril s čistou plotnou, grilovacím nářadím a plnou plynovou bombou, u grilu jsou stolky s lavicemi, odpadkové koše. Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších. V Čechách naprosto nepředstavitelné.
Dalším australským specifikem jsou australské steaky. Z dobytků volně se pasoucích na trávě. Nikde jsem v krámech neviděl pojem „čerstvé“, či „stařené“ hovězí maso. Nikde jsem neviděl, že by prodávali maso z vydojených starých krav. Vždy bylo přirozenou cestou vyzrálé a po zpracování křehoučké jak dort. V restauraci kousek od pláže si za peníz odpovídající české hotovce dáte čtvrtkilový stejk s hranolky a oblohou, řeknete si, co chcete za oblohu, jak má být stejk propečený, vezmete si pivko, bílé víno, nebo vodu, počkáte deset minut, než vám ho připraví a pak už jenom baštíte, až se vám dělají boule za ušima.
V porovnání se standardní „britskou“ australskou kuchyní máme v Čechách daleko větší chuťovou rozmanitost. Švára se tady u nás mohl užrat českých sosidžů – liberečáky, ostravské, etc. etc. Hlavně stánky s grilovanými klobásami na Václaváku ho uhranuly. Neboť ve všech australských sausages jsou rozemleté ovce i s kopyty, rohy, ohradami a stájemi. Takové chuťově fádní. Proto ty majonézy a bárbikjú sósy. Neteře i švára tady jedli s chutí svíčkovou, dušené hovězí na zelenině, řízky, ale tam si myslím, bude hlavní důvod v kuchařském umění mé sestry, které je zcela britské. Raději nebudu zabrušovat do detailů, abych nemusel pracně vybrušovat.
Na závěr mohu konstatovat, že co se surovin týče, je Sydney pro kuchaře zemí zaslíbenou. Stejně tak pro fajnšmekry masožravé, rybožravé, i býložravé. Jediný problém mají milovníci sladkého, protože sladké, to tam skoro nikdo z profíků neumí. Je to buď britské, což jsou sušenky, sušenky a zase sušenky na sterý způsob, nebo arabské, což je šíleně přeslazené, nebo čínské, což je přeslazené a hlavně přezdobené. I když Číňani se našemu pojetí zákusků blíží nejvíc. Co se týče piva, tak seženete v Sydney snad úplně všechny druhy, co ve vesmíru existují. Ve speciálních obchodech velikosti 10 000 metrů čtverečních mají piva počínaje japonským ASAHI, až k ZZ Pils. Od světlých lehkých ležáků Pure Blonde k těžkým stoutům Yetti, které skoro netečou z lahve. Český pivař by v takovém krámě zešílel, protože průzkum bojem by mu zabral měsíce usilovné práce. Podobně vypadají vinotéky, neboť oblast Nového Zélandu a australských hor je vínu zaslíbená. Vína milují Australani sladká a masivně podchlazená. Suchá vína jdou na export. Je tudíž docela problém v obchodě koupit suché víno, ale dá se sehnat. A hlavně novozélandské bývá vynikající kvality za cenu, za kterou tady koupíte cosi, co se sem vozí v nevypláchnutých tankerech od ropy. S moravskými kyselinkami byste v Austrálii neprorazili.
Proběhl jsem tryskem Austrálií od čaje v Boeingu Quantas přes pláže až do vinných obchodů a víc toho na srdci nemám.
Hirošima…
Při úvahách o užitečnosti ano, je to cynické, nepočítám ztráty nepřítele. Nerozlišuji u něj kdo je kdo. Nemá vést válku.
Píšu o válce obranné z mé strany.
Vím, že v případě Japonska, válka měla řetěz příčin na základě projevů zájmů obou stran zahrnující i násilí USA. Tak jako v mnohých pozdějších případech prosazování !svobody, demokracie a lidských práv“.
Jenže nebyl jen Pearl Harbour. Japonsko samo otevřelo pandořinu skřínku zločinů na civilistech při dobývání Jihovýchodní Asie. Tak jako Německo, vyvraždivší miliony nevinných nezúčastněných, kterým nedalo možnost volby. Tak Japonsko a Německo sklidili podle pravidel, jaká sami nastavili. Jediný pohled na „vězně“ v Auschwitz by stačil ke stisku červeného tlačítka s nápisem Deutschland Vernichtung.
Nutno hodnotit v tehdejší situaci, z tehdejšího pohledu. Ne z nynějšího při spokojeném zažívání po nedělním obědě.
Tak i my dnes, kteří jsme přijali roli v komedii zvané „Demokracie“ svými životy neseme plnou odpovědnost suveréna. Bez ohledu na to, že jsme „civilisté“. Jsme vládnoucím suverénem a proto legitimním válečným cílem. Tím je hlava, která rozhoduje, ne pouhé armádní končetiny.
Na rozdíl od poddaného, civilista v demokracii je legitimním válečným cílem.
Což bychom přijali argument vládce:
Jaké zločiny? „To ne já, to jen moje armáda.“
Co se týče šamanů a koření, významná je sůl, bez které by obětina upečená na obětním kameni nebyla duchy přijata. Duchy nutno často udobřovat, protože se často hněvají. Tak často jak šamanovi vyhládne.
I nyní jsou duchové, šamani, obětiny. Daně, dotace, emisní povolenky, kvóty….
Hlavonožci mívají přehled…
Musejí. Protože na rozdíl od žab spokojeně se nechajících uvařit v hrnci neradi když je někdo loví aby je omátil o molo aby byli křehčí při následné kuchyňské úpravě.
Dobré poledne,
„Tak i my dnes, kteří jsme přijali roli v komedii zvané „Demokracie“ svými životy neseme plnou odpovědnost suveréna. Bez ohledu na to, že jsme „civilisté“. Jsme vládnoucím suverénem a proto legitimním válečným cílem.“
Hezká úvaha , schumi, ale v případě tej Hirošimy to poněkud kulhá, protože tam vládl císař, zatímco amerika měla dmokratcký systém.
Takž podle téhle logiky by byl legitimním válečným cílem japonský císař a ne jeho poddaní z Hirošimy a civilní obyvatelsvo amerických měst.
Však jsem to napsal. Nutno přečíst celé.
Jenže civilní obyvatelstvo amerických měst pokládám za legitimní cíl, protože podle tamní ústavy je vládnoucím suverénem, třebaže zastupovaným na základě voleb. Svobodných, demokratických. Proto ono nese všeobecnou konečnou odpovědnost.
Za vše co činí tak vybraná vláda.
Odpovědnost je nedílnou součástí svobody.
Také my neseme plnou odpovědnost.
Ledaže by svoboda byla jen……Ale ne, co je psáno, to je dáno. A všeobecně hlásáno jako obecně sdílený společenský konsens potvrzovaný ve svobodných volbách.
Zbavil jsem se chrononeurózy. Znovu jsem objevil výhody plastových digitálek Casio.
Zjistil, když potřebuju spolehlivé, sahám po nich. Přesné, lehoučké, pohodlné, nárazuvzdorné, vodotěsné, budíček, stopky, datum, nemusím starat o natahování, či o dotahování u automatických když se málo hejbu, pro ten případ nepotřebuju „natahovátor“, dlouhá výdrž baterky, odolné „G“ mají výborně fungující solární dobíjení s ukazatelem stavu baterky s mnohaletou životností, bez dobití vydrží rok a případně se dá vyměnit. Osvětlení nastavitelné na automatické při pohybu ruky před oči. Spolehlivé bez citlivých mechanických částí. Nezastaví se aby ukazovaly nesprávný čas, protože při případné poruše by neukazovaly vůbec. Možnost časové synchronizace s vysílači přesného času. Ostatní ukládám, baterkové vypínám. K použití jen pro vhodné „společenské“ příležitosti.
Nic proti haute chronologii, jenže nosit takové závaží je nepohodlné. I obyčejné levné Zeppelin jsou na ruce cítit. Vypadají na ruce dobře, jenže….
Casio GW M5610 velmi doporučuju. Z levnějších a jednodušších W800-1
Není to placená reklama na Casio, ale nebránil bych se. Mají zajímavé modely.
Ok, schumi. Já to přečetla celé, ale prostě jsem to pochopila tak, že Japonci byli legitimním cílem.
Ale co ti, co tu vládu nevolili, protože volili někoho jiného? Jsou taky odpovědni za její konání?
Jistěže. Když tam žijí. To je princip demokracie. Tak jako zákony platí pro všechny. Tak jako platíš daně bez ohledu na to jestli s nimi souhlasíš. Nikdo z Tvého kmene Ti nebrání žít v jiném kmeni. To je Tvoje svoboda. Jestliže na to máš. To je Tvoje odpovědnost. A se souhlasem jiného kmene. To je jeho svoboda. Tak funguje svět.
Nelze vybírat jen rozinky, za všechno se něčím platí.
Mravenec: Já nevedu válku. To mraveniště.
“ Nikdo z Tvého kmene Ti nebrání žít v jiném kmeni. “
Otázka je, nakolik by si jeden pomohl….A taky by mně zajímalo, kolik těch, co úpí pod tou odpovědností za poměry by odešlo někam, kde by je nějaká despocie tej odpovědnsti zbavila 😀
Ale po vynikajícím letním obědě ( polívka z mladých fazolek, čerstvě natrhaných a lívance s čerstvým ovocem, rovněž z vlastní zahrádky, zkonzumáváno u venkovního stolu pod letitým japonským javorem) a ři vyhlídce na odpolední kávičku s vynikajícím moučníkem, kterému se u nás vždycky říkalo „pucifous“ jsem s žitím ve svém kmeni docela spokojena a nehodlám si kazit krásné letní odpoledne rozjímáním, nakolik jsem odpovědná za to, co páchají druzí.
Jedněch starosí by ses zbavila, jiné nabrala. Všude je něco…Nikdy nevíš čemu se vyhneš, do čeho spadneš. Nikdo z nás neví. Jako ten mladý jak psal o úžasném štěstí, že dostal místo houslisty v ocrestru. na Titaniku. Nikdo z nás neví dne ani hodiny ani následující minuty.
Užívejme si každý okamžik.
Ale ten houslista (Čech) prý potopení Titanicu přežil!
Tvrdí někteří letopisci. Jiní zase tvrdí, že v orchestru na té parolodi žádný Čech nehrál, prý to byl Polák a utopil se.
A pak věř „letopiscům“!
hele, prý nám zas hrozí nějaká medaile…
Mně ne. Taky neskáču….
TAk stříbro a bronz. Oštěpaři. Hezký závěr olympiády 🙂
Olympiáda byla možná divná, ale ty úspěchy to nijak nesnižuje.
Na rozdíl od poddaného, civilista v demokracii je legitimním válečným cílem. (1351) — Tohle bych s dovolením viděl trošku složitější. Všelijaká pravidla válčení, a ta asi budou starší než psaná historie, se dodržují nejen z důvodů etických, humanistických, morálních atd. atp., ale také z důvodu prosté a zela obyčejné reciprocity. (Z podobného důvodu se ostatně neužívá ani násilí v běžném společenském styku.)
V posledku to není výhodné ani evolučně. Vybije zvířecí smečka konkurenční smečku stejného druhu kompletně? To by mohlo být evolučně nevýhodné pro druh jako takový; proto je možné, že snahu neeskalovat konflikt přes určité meze a systém jakýchsi brzd máme všichni ve skutečnosti zadrátovány do své psychické výbavy dost hluboko. Koneckonců sice byly války označovány jako světové, ale (vzájemné) vyhlazování se týkalo jen některých mocností; ty nezúčastněné si ovšem relativně polepšily.
Krom toho války masivně poškozující civilní obyvatelstvo možná přišly spíše s technologiemi než s demokracií. Koneckonců byly Německo či Japonsko 1939-1945 nějaké vzorové demokracie? To bychom také mohli dojít k závěru, že Německo bombardovalo Londýn plným právem, zatímco Spojenci právo bombardovat města neměli…
Ach jo, zas ta slovní infekce. Malé okénko.
Zajímavé, jakým mechanismem člověk vlastně čte.
To jsou umělé konstrukty. Civilizační nátěr. Ne universální. Popsáno ve Staré smlouvě.
Hle země zaslíbená….Tak se tam vtrhlo, obyvatelsvo pobilo.
Protože Bůh pravil, nenecháte na živu nikoho…. V některých případech nechat na živu ženy, které „nepoznaly muže“. Nejbližší sousedy pobít zabrat jejich lebenraum, vzdálenější podrobit aby pracovali a platili daně. Ano, je to hnusné. Popsáno v nezakázané Knize Knih.
Někteří objevili výhodu směny. Nezabít, neoloupit. Vyměnit něco z za něco. Aby se to výhodně opakovalo. Aby příští rok zas přišli a vyměnili pazourky za kožešiny. Tak vznikla ekonomie….
Londýn, Německo…. To je složitější. I v případě obyvatel Německa na počástlu byla relativně svobodná volba. Jak víme s výsledkem na základě nějakých poměrů, které byly důsledkem něčeho, a jsme u Briánie a její vládnoucí elity a světové politiky v dějinách, a u vývoje Anglie, Normanů, Anglo – Sasů, a dál proti proudu dějin, u Říma, adále proti proudu dějin…
Kdepak, učebnice dějepisu, té zkorumpované děvky sloužící politickým psychopatům mám dávno za sebou.
OT: Dovolím si jeden dotaz: Plynofikace je následována plastifikací, Pražská plynárenská, resp. firma, kterou si na to najala, chce u příležitosti přechodu na plast umístit plynové kohouty přístupně pro třetí stranu (prý hasiči apod.) Nabízeli mi dát kohout buď do skříňky na plotě, nebo do skříňky na domě. Nic z toho se mi nelíbilo (malá vzdálenost domku od plotu, jen decimetry, proto si nechci omezovat průchozí profil). U kohoutu na plotě navíc vidím riziko sabotáže, kolemjdoucí vybavený primitivním klíčkem může plyn zavřít, po zhasnutí plamene na sporáku zas pustit, a výsledkem může být exploze.
Po delším jednání však projektant souhlasil, že kohout může být taky ve sklepě jako doposud, tedy již 90+ let. Nicméně jsem se jej nakonec zeptal, jak by to řešil, kdyby ten dům byl jeho, a on by si prý dal kohout na plot.
Čili ten dotaz: Vidí prosím některý laskavý čtenář u kohoutu ve sklepě nějaké nevýhody, které já nevidím?
Moderní plynový sporák by měl být vybavený pojistkou s termočlánkem. Jednoduché řešení.
Kohout ve sklepě při požáru není dostupný. Kohout v kastlíku na plotě je příliš dostupný.
Lepší je kompromis, jeli dům v zahradě, tak na domě v kastlíku, který lze zabezpečit.
Nejlépe kohout ve sklepě doplněný automatickým kohoutem napojeným na požární a plynové čidlo. Kabelem, proprietární řešení. Uměle udržovaném v otevřeném stavu. Aby po přerušení kabelu či výpadku proudu se uzavřel. Tak to míme v rodném domě. Když vylítnou pojistky sice nepohodlné, ale bezpečné. Stačilo když jsem ve sklepě něco víc pájel, čistil a přitom nevětral. I stačilo nechat pootevřené dveře z garáže a nastartovat auto. Ba i když jsem se u čidla urpdnul…Nutno vše ručně nahodit. Lze doplnit napájecí zálohou, moc to nežere, a pro případ nouze ručně ovládaným bajpasem.
Takové řešení by mělo být povinné. Ale, rozumní šikovní lidé to tak už mají zapojeno.
Tak by bylo dobré mít takový hlavní uzávěr vody napojený na čidlo.
1360.2 — No, nevím. Myslím že se na to spíše než ze starozákonního hlediska díváš zpětným pohledem vycházejícím ze současnosti. Pro mne je čímsi jako přirozeným pohledem, přirozeným stavem, přirozenou rovnováhou pohled 19. století, zatímco první i druhá polovina dvacátého mi připadají hodně nenormální a nepříjemně až nechutně nepřirozené.
V prvním případě zejména kvůli chování Německa, i když Francie byla z mlýnku na maso, který v půlce Velké války sama roztočila, v šoku hezky dlouho, svým způsobem dodnes; a Angličani z lepších vrstev se vlastně též hned tak nepřestali divit, jaké důsledky i těmto vrstvám jakožto takovým přineslo dobrovolné hlášení se do armády…
Samozřejmě jsem se svým pohledem zcela osamocen, jako obvykle. Možná však stojí za připomenutí, že vždy jsem sám nebýval; ve 40. letech kupříkladu Spojenci považovali chování Německa za tak dalece nenormální, že vážně přemýšleli o jeho likvidaci jakožto státu.
Z dnešního hlediska je možná škoda, dokonce veliká a obtížně napravitelná škoda, že se tak tehdy nestalo.
(1354) Já jsem dost spokojenej s Casio LCW-M100DSE-2AER. Odpadá výměna baterky a mají mou oblíbenou kombinaci ručičky/display.
(1362) ve 40. letech kupříkladu Spojenci považovali chování Německa za tak dalece nenormální, že vážně přemýšleli o jeho likvidaci jakožto státu. – IMHO by to dopadlo jako občasné pokusy zavést demokracii tam, kde nemá podhoubí: Nefungovalo by to. Kromě toho, z podobných velkých a nepřirozených zásahů se obvykle raduje nepřítel. Koncem čtyřicátých se jeden začal rýsovat …
Zrušení Německa jak státu? A jak by se to mělo asi provést? Někdo by to území spravovat musel. To by tam byl trvale okupační režim? Nebo kolonie vítězných mocností?Nebo by to připadlo pod nějaké státy? A pod jaké? A jak by to fungovalo? Němci by byli občani jiného státu? Jejich zástupci by byli voleni třeba do francouzského parlamentu?
A jak dlouho by to vydržleo, než by začali dělat cirkus, že se chtějí odtrhnout?
Po Babišovi při autogramiádě v Průhonicích někdo hodil vejce.
V některých zemích by vrhač byl ochrankou zastřelen s vysvětlením, že nemohli vědět jestli to letí granát.
1352 Schumi
ad sůl a udobřování duchů.
Podnikli jsme s přáteli dnes polední seanci vrcholící obětí žehem.
Na špejlích napíchané žampiony, cibule, tři barvy paprik, cuketa.
Obětovali jsme zhruba 200 gr kousky (dva na osobu) Irského tura, již zabitého a 3 neděle vyzrálého.
Spotřebovat se má všechno, tak jsme vybrali různé části jeho těla
– Rib eye steak
– Rump steak
– Roastbeef steak
– Filet mignon steak
Ty jsme osušili, lehce okořenili bylinkou (když spolu čekaly, proloženo), žádný olej.
Propekli do stavu zhruba medium-rare (už se nehýbalo ale červená šťáva) a potom jemně z výšky namlít nepatrně soli. Odležet asi 10 minut na kraji roštu.
Červený Medoc.
Sníst skoro půl kila masa je docela náročné. Trochu té grilované zeleniny ….
Deita se dnes nedočkala chleba. Nebylo místo.
Proč to píšu. Solit takovou dobrotu imho není třeba pokud je to na otevřeném grilu a udělá se kůrka. Amirstanský beránek se připravoval též bez soli a koření.
Zaplať Bůh, že nebyl zastřelen, víte, co za cirkus by z toho udělala opozice?
Ale to je běžný kolorit. Paroubek by mohl vyprávět…
Zastřelit selektivně někoho v davu je ovšem úkol pro bájného ostrostřelce Antona.
Jinak v Průhonicích moc vtipu nepobrali. Ty kříže (prý za koronáčové mrtvé) stačilo stejnou barvou pospojovat svisle i vodorovně a na náměstí by vznikla síť čar, žádné kříže.
1363 — Nojo, to právě je ten náš (zpětný) pohled vycházející ze současnosti či z něčeho jí blízkého. Německo je tak pro leckoho z nás cosi pevně daného, cosi, co zde vždy bylo a vždy bude, ať chceme či nechceme. Ve skutečnosti však v roce 1945 za sebou nemělo ani tři čtvrtě století existence. Churchill pamatoval císaře Viléma II., jak přijel za svou nemocnou babičkou a pak po ní truchlil; Churchill věděl, že britská královská dynastie, Windsorové, jsou vlastně malá německá knížata z rodu Sachsen-Coburg und Gotha. Co se jevilo jemu jako přirozený stav, do nějž je žádoucí se vrátit, se může velmi lišit od toho, co se jako přirozené jeví dnes nám.
Jak by proběhlo a fungovalo rozdělení či jiná forma likvidace Německa, o tom jsem nechtěl spekulovat. Můj 1362 byl spíše o tom, co je normální a přirozené, co to je přirozený svět. Sám ale nemám žádný zájem se do debaty o tom zaplétat; už řadu let beru jako danost, z níž vycházím, že přirozený svět je prostě ten, který se jako přirozený jevil mým prarodičům, vesměs generace narozené kolem 1900. Ti samozřejmě v dospívání a dospělosti zažili opravdu leccos, ale normální ani přirozené se jim to rozhodně nezdálo.
A mimochodem ve svých klukovských sbírkách ještě měli známky jednotlivých německých států.
“ Amirstanský beránek se připravoval též bez soli a koření.“
Předpokládám, že máš na mysli onu hororovou povídku, kde si restauratér ty svoje beránky nejdřív vykrmí. 😉
Akorát, že kdyby letěl granát, bylo by to té ochrance hovno Blatný… Jestli si dobře pamatuju, tak u granátu F1 zbývá po uvolnění pojistky 7 sekund. Vrhač by sice byl mrtvej, ale granát by bouchnul stejně…
2 skimic – nebo lze solit až na talíři… Já mám kvůli některejm práškům málo sodíku, já solit musím… No a lehce dochutit kořením taky není marné… Zlehýnka trinidad scorpio – a hned to chutná zajímavěji…
No, ono vůbec – takovej granát F1 jako vyjádření přímé demokracie – neomezoval bych se jen na Bureše… Viděl jsem fotky, co to dokáže… Jen ten protestující musí být fyzicky zdatný, aby správně dohodil…
Pamatuju ze školních let – to se takhle zas jednou konala nějaká ta spravedlivá demonstrace proti nějakému takovému zlému imperialistovi, nahnali tam školní děti a ty se jaly metat kamení… Ovšem metaly tak, že kameny ze zadních řad padaly na hlavy demonstrujících v řadách prvních… Bylo to takové velmi hezké…
(vyprávěl očitý svědek a válel se smíchy…)
„už řadu let beru jako danost, z níž vycházím, že přirozený svět je prostě ten, který se jako přirozený jevil mým prarodičům, vesměs generace narozené kolem 1900.“
Co je to „přirozený svět“?
Už starý Janečkový se jevilo, že přirozené je kůže žvejkat a to, že je mladá vyklepává pazourkem není normální.
Svět se mění a vyvíjí neustále a přirozenost spočívá v jeho proměnlivosti.
Nebylo by přirozené, abychom byli pořád dětmi, nebylo by přirozené, aby naše děti nedospěly, nebylo by přirozené, kdyby dnešní svět fungoval stejně jako ten v roce 1900.
“ Nojo, to právě je ten náš (zpětný) pohled vycházející ze současnosti či z něčeho jí blízkého. Německo je tak pro leckoho z nás cosi pevně daného, cosi, co zde vždy bylo a vždy bude, ať chceme či nechceme.“
Ae to není otázka našeho pohledu, ale hlavně pohledu Němců. Nejde o to, jetsli je dnes pro nás Německo jako něco pevně danného, ale o to, co bylo Nmecko v roce 1945 pr nNěmce. Jak by zkousli a jak by to přijali.
„Ve skutečnosti však v roce 1945 za sebou nemělo ani tři čtvrtě století existence.“
Tak republika československá v roce 1939 měla za sebou pouhých dvacet let existence. Přesto se většině obyvatelstva snaha vymazat z evropy tenhle státní útvar hrubě nelíbila a hned po válce ho obnovili.
„trinidad scorpio “ předpokládám, že to je nějaká chilli paprička s vyššími grády 😉
Mimochodm, včera jsem ochutnala pivo s chili. Zkušenost sice zajímavá, ale nějak mi to dohromady moc nešlo, asi zůstanu věrná Sedmi kulím….
Někdo pivo s chilli, jiný víc pohlaví. Zaklad je stejný. Máte se příliš dobře, holoto zhejckaná.
PeS
to solení když musíš chápu. Tu papričku už méně protože mi to znesnadní vnímání luxusho grilovaného tura. Každý z těch kousků které jsme dnes jedli a ochutnávali má svoji krásnou chuť a konsistenci. Ochutnáš, ujíš trochu grilované zeleniny, ochutnáš další a další … I koření by tento obřad zkomplikovalo.
Ale rozumím a i sám to jím, že když je fofr a kvalita masa nejistá, koření udělá službu a pepřový sos či žampionový zakreje nedokonalosti.
Ale v tomto případě by to bylo něco jako kdybys do tataráku dal kečup.
2 maYda ad 1374 – https://cs.wikipedia.org/wiki/Trinidad_Moruga_Scorpion
Sleduji na Olympijských hrách disciplínu, kde povykující bělošky a běloši týrají zotročené tvory Equus caballus a rajtují na nich.
Škoda že tu dnes není Šumavák. Už dlouho jsem se chtěl zeptat jak je to vlastně s tou taxonomií (jsem nepolíben).
Jsou sudokopytníci a lichokopytníci.
Nepochybně to má něco dělat s kopyty a sudostí či lichostí.
Třeba kráva má kopyta v tomto případě 4 takže jasný sudokopytník.
Trochu mě vyvedli z míry kytovci, o kterých se tvrdí, že jsou taky sudokopytníci.
Zvláštní. Nikdy jsem si toho nevšiml když jsem coby děcko prohlížel velrybu co nade mnou v Muzeu visela. Ale budiž.
Ale co ti nešťastní kavalové? Mají sudý počet noh tak by jeden očekával, že co noha to kopyto. Jasný sudokopytník, Ale je to LICHOKOPYTNÍK.
3 kopyta nemá, to je vidět. 4 kopyta jsou vidět.
KDE MÁ KŮŇ PÁTÉ KOPYTO ZNÍ TRÝZNIVÁ OTÁZKA?
Napadlo mě, jestli to není jenom nějaká narážka na jeho bujnost. Běhá jako kdyby měl pět kopyt. Nebo má jedno kopito multifunkční jako třeba hlavonožec, který ho používá k oplodňování. Není mi ale jasné, co koňové tím multifunkčním kopytem dělají?
Lichokopytník. Záhada.
Dnes při sledování té disciplíny jak tam běhají a skáčou přes překážku jsem si to stopl a zvětšil. Většina (nekoukal jsem na všechny) má SUDÝ počet kopyt.
Moc si to bereš. Lichoběžník taky není lichý a navíc nikam neběží.
Najdeš v už v kulinářské části Stare smlouvy. Sudokopytník má dělené kopyto. Taktéž zajíc, chybička se bloudila, leč platí do dnes, je mezi ně řazen, leč je v kategorii trejfe.
Kůň má nedělené kopyto, proto je lichokopytník.
Když to vhodné podæs ve vhodném prostředí, s něčím na ledu, po druhé lahví vychlazeného perlového bys na to mohl dostat intosskou pipku.
OT: Parádní argumentace zde: https://theconservative.online/article/vzhdy-jsme-vili-zhe-zapad-to-jsme-my
(https://echo24.cz/a/SLb6M/vzdy-jsme-verili-ze-zapad-to-jsme-my-polsky-ministr-zahranici-o-vztahu-s-eu)
Chtěl bych poukázat i na to, že proces evropské integrace je založen na principu pravomocí přenesených členskými státy na společné orgány Evropské unie. Polsko nikdy nemělo pravomoc k tomu, aby hodnotilo soudní systém například v České republice, protože to byla výlučná pravomoc suverénního českého státu. To znamená, že nemohlo tuto svou pravomoc delegovat na evropské instituce. Nikdo totiž nemůže přenést víc pravomocí, než sám má – to je základní právní zásada, kterou znali již staří Římané. Pravomoci, které nebyly přeneseny, tedy zůstávají výlučnou doménou členských států.
(…)
Ještě dvacet let od rozšíření EU jsme diskriminováni. Samotný pojem nové členské státy je diskriminující.
(…)
Eurokomisařka má právo mít vlastní názor jako soukromá osoba, jako politik prosazující určitý přístup, avšak při působení ve funkci eurokomisařky je povinna dodržovat smlouvy, a ty jí nedávají pravomoc zasahovat do těchto věcí. Právě to je princip „rule of law“ (právního státu), který Evropská komise, jak věří, obhajuje, ale její komisaři zřejmě nemají ponětí, co znamená.
Laskavému čtenáři se tak nabízí srovnání s argumentací po všech stránkách zkorumpovaného Babiše nebo tamtoho quislinga… Jak že se vlastně jmenuje český ministr zahraničí?
O Pirátech či TOP09 samozřejmě nemluvím už vůbec.
2 skimic – jo, pokud je to opravdu kvalitní maso, tak ho ale dělám rare, nebo very rare. To maso ale musí chvíli na pokojové teplotě odpočívat, pak ho zlehka potřu olivovým olejem (extra virgin) – jen pár kapek na povrch a nechám zas aspoň půl hodiny odpočinout. Pak rozpálím pánev co to elektrika dá – plyn nemám – a mrsknu na ní ten steak. Přilepí se, jen co se pustí otočím, opět se přilepí, pustí se a je hotovo. Otázka pár vteřin… Pak ho chvíli nechám v lehce teplé troubě dojít – max. 2 minuty, nebo ho zaflambuju (nejlepší mi přijde irská whisky) a jde to na talíř… Nebo – na baráku to občas dělám na pečícím kameni – ale to chce rozdělat oheň pod kamenem min. hodinu předem. K tomu určeným štětcem přetřu už horký kámen trochou oleje, stáhnu špachtlí, kámen co nejvíc rozpálit a viz výše… Tam to obvykle na závěr flambuju, ta whiska chytne rovnou od toho ohně a nemusím jí zapalovat… No a nejradši mám kvalitní pupek (flank steak, vazio) nebo vysoký roštěnec (entrecote).
Ukrojím sousto, ochutnám, další dle chuti přikořením, pak třeba kapka omáčky, jak je chuť.
Teda pokud to maso nesežeru rovnou zasyrova, v rámci přípravy. Když je to kvalitní flank steak, je skoro škoda ho opékat…
A dost! Jdu si udělat něco k večeři…
1379 PeS
tak to asi ano. Škoda že nemáš plyn. Ta litina dostane větší švunk.
Jinak nemám připomínek a i to flambování chválím. Ovlivní to positivně hlavně tu krustičku a nikoliv tu vlastní dobrotu pod tím.
Zmiňuješ pupek – to je vidět, že s masem jsi zvyklý pracovat. Udělat křehký pupek či veverku je majstrštyk a jde o vteřiny a teploty. Jinak ti z toho vyjde nepoživatelná podrážka.
Palec nahoru.
Ehm, maYdo, můžete mi prosím napsat svůj názor k umístění toho HUP čili plynového kohoutu? To, že je ve sklepě, přece neznamená, že mi v případě nutnosti nemohou (třeba hasiči) zavřít plyn. Akorát by zároveň museli zavřít asi tři RD kolem…
Inu, Schumachere, na první čtení se mi to zdá drobet překomplikované. Zneklidňuje mě už to, že kotel dnes netopí nejen bez plynu, ale také bez elektřiny — a to ani kdybych si na oběhové čerpadlo přidělal kliku a točil jí jak barevný. Ostatně kupříkladu místo elektroniky ovládající hlavní uzávěr vody předkové instalovali prostě gulu ve sklepě…
Hlavní uzávěr plynu (HUP) se instaluje vždy tak, aby byl přístupný zvenku. I u věžáků se skoro dvoustovkou obyvatel. Nemusí to být plynový kotel – stačí sporák. Bimetalovou pojistku má nenejvýš trouba nebo bojler. U všech mých bývalých bytů to bylo vždy na chodbě a stačil na to čtvercový klíč, který navíc plynaři nechávali ležet na plynových hodinách, kdyby bylo třeba zastavit plyn.
Navic – téměř vždy se stane něco, co nepředpokládáte.
Dobrý večer vespolek,
koukám, našim se v Tokiu opět zadařilo, ale copak se to stalo německé pětibojařce ? Resp., co to bylo za koníka, že jí utekla medaile ? A proč se v pětiboji koník losuje jen dvacet minut před startem ?
Koník nebyl evidentně v pohodě. Těžko říci čím to bylo. Ta holka na koni neseděla poprvé. Někdy to asi nevyjde. Možná si nesedli.
Daleko zajímavější je politicko korektní smršť že koníka s trenérkou bily a týraly.
Tak to teda jsem asi sledoval jiný přenos.
No tady fakt nemám co dělat!
Na gurmánské popisy kulinářských postupů jsem tupý, do filosoování o (/ne)existenci některých národů nepolíbený a olympiádu nesleduji.
Vyměnil jsem si na prskoletu variátor (upravená Čína) a tak nějak mám dost. Spálil jsem si navíc při té automechaničině záda – dělal jsem to u kamaráda na zahradě. Ale jezdí to a je to o dost tišší.
Mějte se jak chcete, já asi zalezu.
Skimici, mám za to že se jedná o počet kopyt na jedné noze. Kůň má jen jedno kopyto, tož lichokopytník. Prase má dvě kopýtka, takže sudokopytník. Stran kytovců – prý se ze sudkopytníků /tvrdí wikypedie) vyvinuli a jejich končetiny s kopýtky se proměnily v ploutve. Takže velryba je taková mořská kráva.
A IMHO se u koní dá ještě rozlišit, jestli jsou mimochodníci či nemimochodníci (jestli zvedají při pohybu nohy současně na jedná straně či najednou jde levá přední a pravá zadní).
maYdo
tak můj zmatek jsi jen zvýšila. Počet kopyt na jedné noze …
Kolik kopyt tedy má
a. kráva
b. kůň
DOHROMADY? Jako jedna entita.
Musí to být různé počty (nakonec samozřejmě sudé, protože krát 4)
U koňů se tedy okovává jenom jedno kopyto. Má jich více? Tedy 3 či 5?
Nedělejte si srandu. Nebo dostanu vysvětlovací záchvat a bude vás to mrzet.
„Kopytnatci chodí po zrohovatělých prstech, sudokopytníci po dvou, lichokopytníci po jednom.“ Dvě kopyta na jedné noze (krávy jelenovití, kozy atd,) lichokopytníci jedno – koně. Zbytek prstů je zakrnělý, což lze pozorovat třeba na Roentgenově přísroji.“
Sami jste si o to řekli, zkazil jsem vám plodnou diskuzi…
Ano,jejich předchůdci měli pracky které se evolucí změnily na kopyta výhodnější pro pohyb ve stepi a s ohledem na velikost a hmotnost.
Co vlastně znamená kopyto? Evidentně to není konec nohy čeledi kopytnatců. Tedy třeba šlapka u lidí.
„Ehm, maYdo, můžete mi prosím napsat svůj názor k umístění toho HUP čili plynového kohoutu? “
Nemůžu, nemám na to žádný názor a nehodlám i dělat názor na něco, co jsem neviděla a neznám podmínky a souvislosti.
Je to věc předpisů a technického řešení rozvodu a ty neznám podrobně. Nejsem plynař.
Ale vím, že z bezpečnostních důvodů musí být HUP umístěn tak aby se k němu hasiči měli přístup a nemuseli čekat, až jim někdo odemkne.
Což je u plynoměru ve sklepě poněkud komplikace a výhoda žádná.
V baráku ten HUP v plotě máme a nikdo s tím nemá a neměl problém a zástupy zloduchů, toužících uzavřením plynu vyhodit barák do luftu jsem taky nezaznamenala.
Ostatně jetsli Vás to uklidí, pokud někdy k něčemu takovému došlo, obvykle šlo o vyřizování sporů mezi obyvateli dotyčného domu a ne o náhodného kolemjdoucího sabotéra, který by neměl k plynoměru ve sklepě přístup.
Skimici, nejdůležitější je mít dobrého kuchaře. Nejvyhlášenější je nějaký Hlad. Má všechny michelinské hvězdičky.
Co se týče pupku, snažím se bez něj obejít.
Než jsem se stihl vypnout, skočila mi tam reklama.
Velmi podobný plechový traktor na klíček, s převodovkou, jen typu Zetor stál kolem roku 1955 35.- Kčs To vím přesně. Dostal jsem ho k Vánocům. Z malého pájedla na 12V, kterou mi udělal táta jsem ale měl mnohem větší radost.
Hanger steak neboli veverku mám nachystanej na zítra. Snad nebude chcát.
Veverka?
maYdo – koník se losuje jednoduše proto, že to odpovídá duchu discipliny zvané „moderní pětiboj“.
Tato disciplina byla mám dojem už na úplně první novodobé olympiádě a má sportovním způsobem znázornit vše, co musí umět armádní zvěd (či snad důstojník nebo co).
Proto je tam v duchu té doby šerm, střelba, plavání, běh. No a jízda na koni odpovídá dobovým reáliím, kdy zvěd, který běžel s důležitou zprávou na velitelství neměl vlastního koně, ale musel se spokojit s koněm, kterého koupil, vyměnil, ukradl, sebral nepříteli atd.
Takže na seznámení s koněm měl minimum času a víceméně koně neznal a kůň neznal jezdce. Proto se to na OH v té disciplině losuje (koně dodává vždy pořadatel, na rozdíl třeba od parkuru si jezdci v pětiboji na OH nevozí své koně) a součástí toho sportu je to, že jezdec umí projet trať na libovolném koni a má dostatečnou vůli na to, aby toho koně přesvědčil, že se pojede tam, kam chce jezdec.
Svým způsobem je to diametrálně odlišné od jezdeckých disciplin typu dostih, drezůra, parkůr či westernové ježdění ve kterých jezdec závodí se svým koněm, kterého má přiježděného a trenuje s ním často celé roky…
Rozdíl mezi jízdou na koni v moderním pětiboji a třeba v klasickém parkuru či dresuře je zhruba stejný jako rozdíl mezi Old Shatterhandem a jeho věrným koněm a autentickým jezdcem Pony Expresu, který měnil koně každých XY kilometrů na stanici.
Pan domácí by patrně doplnil veškeré know-how, ale z praxe vím, že pětibojaři bývají výrazně lepší jezdci než třeba ti co jezdí parkur/drezuru, protože sednout na neznámého koně a přimět ho během krátké doby aby dělal to, co chce jezdec, je sakra těžší než sednout na svého koně, který víceméně ví, co se po něm bude chtít a cvičil to 1000x na jízdárně. 🙂
No, děkuji za odpověď, ale já se na ty koníky neptala. Že ty sis zase nějak popletl ženský? 🙂
Ale děkuji za zajímavý výklad. Souvislost s armádními zvědy jsem netušila.
Oops, to se ptala Matzurka
Ještě, že si ta jména nepletu doma 🙂
No ještě to tak 🙂
Každopádně děkuji za vysvětlení.
Obecně vzato ten „skandál“ na OH s tou německou trenérkou příliš nechápu a přijde mi jako naprosto debilní.
Koně mám hodně rád, měli jsme je dlouhé roky a z praxe vím, že občas je koně (tedy některé) nutné praštit, A to tak, že hodně.
Vypadá to sice ošklivě, ale po pravdě řečeno, člověk nedokáže nohou ani rukou dodat koni zdaleka takový podnět, jaký si koně mezi sebou normálně dávají na pastvě vzájemně (kopytem, zubama) při každé příležitosti (stín, voda, krmení atd,)
Takže osobně jsem nikdy neměl problém s tim, že koni (včetně vlastního) natáhnu přes hubu takovou, že dle mého názoru by se měl vrátit „s kopytama od sněhu“.
Zejména když mně v boxech zkusil „lehce stisknout rameno“ (což může klidně skončit zlomeninou klíční kosti) ve snaze upoutat pozornost nebo se domáhat pamlsků.
Traktor…
Pěkná by byla elektrická verze. Navrhnout kompaktní pohonnou jednotku. s autentickým traktorovým zvukem z mechanického ramusidla. Rychlosti řadící pákou ovládaný přepínač. Baterka pod kapotou.
Pérko se nevybije… Praskne málokdy.
No a kolik by Zetor stál, pokud by jeho výrobu nepřevzali Číňani?
Ten traktor ještě provozoval synovec než umřel.
(Tedy ten traktor umřel, synovec už má přes 40 a evidentně se umřít nechystá.)
Skimici, co je kopyto, najdi si někoho s vysvětlovací mániî.
Asi bude nutno v budoucnu zrušit kategorii VETERÁN u aut (to by mohl více posoudit AK), protože po zavedení výhradně elektroaut ti méně movití budou chtít jezdit se svými starými benziňáky a dýzláky a využitli by tuto kategorii.