Nakoukání pod australskou pokličku

Ptakopysk podivný

Je to už pár let, co jsem Austrálii navštívil, vzpomínky se usadily a zkusím pouvažovat o australském vztahu k jídlu. Se specifickým přihlédnutím k Sydney.

Australani – já osobně bych položil tlustou čáru mezi originál britské přistěhovalce a ostatní, pak takovou přerušovanou čáru mezi evropské mimobritské přistěhovalce a ostatní.

Britové mají kolonialismus zažraný velmi hluboko pod kůži – dáma zjevně britského původu do ixtého kolena nadšeně švitořící o barevných Australanech při placení u pumpy vůbec nevnímá, že jí Ind za kasou oslovil, zažertoval a popřál jí hezký den, protože ho ONA neoslovila. Jako by za tou kasou nikdo nestál. Velmi podobný je jejich vztah ke žlutým Asiatům – ano jsme v asijské restauraci, obsluhují nás Asiaté, pronášíme směrem k nim přání, ale vnímáme je jako služebné duchy, kteří mají právo odpovídat na naše otázky, plnit přání hostů, ale jinak ať drží hubu. Dobré je totiž jenom to britské – britské kluby s roastbeefem, stejky, fish and chips, britským pivem, whiskou, britské puby se stejnou nabídkou. Bílý cizinec je dotazován odkud je a je s ním jednáno přátelsky na britský způsob. Abyste mohli pojíst a popít v klubu, musí vás tam přivést člen klubu, který se za vás zaručí, vypláznete pas a majordomus, či vrátný vás zapíše do knihy hostů, dostanete visačku s nápisem Host a můžete blomcat po klubu v prostorách, kde je hostům povoleno pobývat.  Naštěstí k těmto prostorám patří i bufet, kde si můžete dát vynikající britský roastbeef z australského býka vykrmeného trávou z prérie, můžete si dát pivo. Whisky a ostatní tvrdé nápoje se podávají v oddělených prostorách, kam nesmí děti. Tamtéž si můžete dát doutníček, nebo cigárko, hodit si partičku pokra, naházet drobáky do automatů a tak podobně. Co se alkoholu týče, můžete si dát pivo, či cokoliv alkoholického, uvnitř hospod, pubů a podobných institucí. Pivo si můžete dát i na předzahrádce na chodníku, která je vždy ohrazena páskou, nebo plůtkem. NEEXISTUJE nechat si natočit pivo do kelímku a kráčet s ním po ulici, nebo nedejbože nést v ruce láhev alkoholu. Ba dokonce nelze nést ani prázdný kelímek od piva s potiskem. Nesmíte ani stát na chodníku vně ohrádky restaurace a držet pivo. V tu ránu od kolemjdoucího policajta, či rangera dostanete flastr, až se vám zkroutí palce u nohou. Zejména na svatého Patrika jsou všichni policajti státní, městští i dobrovolní (obdoba našeho PS-VB) v ulicích a nažhavení.

Teď malinko odbočím. Když cizinec nerozumí, Australan, na rozdíl od obyvatele Albionu, okamžitě přepíná do školní angličtiny a všemožně se snaží, aby mu bylo porozuměno. Což bývá u vnitrozemských Assies trochu problém. Nevím, jestli víte, že běžný Australan šetří slovy tak, že u slova, kde je jasný význam už při vyslovení první slabiky, řekne jenom tu první slabiku a zbytek slova spolkne. Totéž platí i u frází. Mě překvapilo hned v letadle, že letouš nabízející čaj neřekl „You want a cup of tea?“, ba ani „Wanna a cup of tea?“, ale pronesl něco jako „Wanakapaty?“ Podle hrnku v ruce jsem pochopil, co mi chce. Blbý je, když – obrazně řečeno – mluvčí ten hrnek v ruce nedrží. Měl jsem to potěšení slyšet vnitrozemského Australana milujícího lední hokej. Dozvěděl jsem se, že nejlepší hokejisté světa jsou Češi Džega a Phouspa. Ten první je Jágr, ale doteď nevím, jestli ten druhý je Prospal, nebo Pospíšil, nebo někdo úplně jinej. Australské dámy britského původu jsou něco víc a v podstatě neposlouchají, co jim vykládáte. S pokerface dělají, že naslouchají, i když plácáte nesmyslné fráze jednu přes druhou, po chvilce se odpoutají, protože tamhle vidí Mrs. Woschley, se kterou musí nutně okamžitě hovořit. (Velmi realisticky je toto téma zpracováno ve filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, kde Brittonka Miss Macintosh převychovává normanského barbara.) Konec odbočení.

Do restaurace Praha v Sydney s českou nabídkou jídel chodí většinou Češi se svými přáteli nejrůznějšího původu na jídlo a Aussies na pivo. Za mého pobytu tam točili Plzeň a Krušovice. Pak je v Sydney ještě klub „osmašedesátníků“, emigrantů z osmašedesátého, kde se lká nad ztracenou příležitostí a debatuje se o tom, že oni by to byli bývali udělali jinak, kdyby mohli. Nuda, nuda, šeď, šeď…
Evropští mimobritští Australané jsou vesměs velmi příjemní lidé – jsou to selfmademani, kteří přišli v několika vlnách po II. WW a vypracovali se od nuly přese všechny překážky, které jim australská byrokracie neustále házela pod nohy. Baví se s vámi velmi přátelsky, pomáhají vám s komunikací, protože sami vědí, co to obnáší vpadnout do země, kde nerozumíte zblo, pozvou vás domů, nabídnou lahůdky ze své rodné země a jsou nadšeni, když chválíte a chcete recept.

Bílí neevropští Australané – zhusta jihoafričané, Zimbabwané, jsou velmi milí lidé hovořící zhusta nesrozumitelnou angličtinou, ale když se jim omluvíte, že nerozumíte, přepnou do absolutně primitivní angličtiny, které rozumí i negramot jako já a udělají si na vás čas, aby vám všechno vysvětlili a maximálně odpropagovali jejich novou vlast Austrálii. Obvykle konzumují stejky s hranolky a hojně zalévají pivem.
Indové, Pakistánci, Číňané a v poslední době imigrovavší muslimové černí, či snědí, jsou uzavřené skupiny, které se s nikým mimo jejich kulturní okruh nebaví, pokud nemusí. Aboriginové se nebaví nikdy s nikým, ti žijí v jiné dimenzi a civilizací jenom procházejí jako stíny. Jediná styčná plocha je ždímání peněz z turistů a konzumace alkoholu.
Takže když to shrnu – milá a přátelská země (snad kromě britských dam britského původu) holdující primárně fish and chips, steak and chips, roastbeef and chips, coleslaw salad, british breakfast (klobásky, volské oko, slanina, rajčata, topinky – vše grilované), Egg benedict, hamburger, vše notně zalévaných majonézami všech možných druhů a chutí. Cizácké kuchyně moc ne – a že jich tam mají z celého světa! Kuchyně čínské, japonské, indické, pakistánské, mexické, italské, vše je v obchodních centrech i na bulvárech zastoupeno a promícháno. Je zajímavé, že tam nikde nemáte takový ten divný pocit, že vadíte, jako když třeba v Londýně jdete nakoupit k Pakistáncům, nebo když v Brně vlezete do některých asijských restaurací. A ani vás nepřekvapí, že Ind vám udělá a prodá vynikající italskou pizzu, o jaké se může v Praze v originální italské pizzerii jenom zdát.

Sydneyský Fishmarket mi do smrti utkví v paměti množstvím ryb a potvor z moře vytažených, s pultem, kde na stoličce vedle hromady lastur seděl maličký Indonésan s nožem v ruce a s neměnným asijským úsměvem na tváři každý den od rána do večera louskal ústřice a dával je na pult. A hlavně!!! Hlavně s restaurací s čerstvě upravenými rybami a potvorami. Nebylo to úplně levné. I na australskou kapsu to bylo docela drahé. Ale vynikající! Talíř pro dva s grilovanou langustou, hrstí chobotniček, krevetami, ústřicemi osmaženými s vynikající australskou slaninou, mušlemi, kusem ryby a další havětí stál 120 AUD, což tehdy bylo cca tři české tisíce. Tam jsem se přežral grilovaných chobotniček jako zvíře. Byli tam hlavně turisté z celého světa. Domácí to moc nejedí. Jak jsem již výše uvedl – jim stačí fish and chips. Kupují to buď v krámku hotové a snědí si to někde na lavičce s výhledem na oceán, nebo si to koupí domů mražené úplně stejně jako my v supermarketech, šoupnou to na plech do trouby, pak to nasypou na talíř a polijí nejrůznějšími sosy a majonézami.

Specifickým sydneyským prvkem je víkendové grilování. Vyšší vrstvy vlastnící kocábky vyplouvají do zálivů a tráví víkend na vodě. Mezi kocábkami, jachtičkami a jachtami proplouvají prodejci zmrzliny a jiných laskomin. Zbytek populace se povaluje na plážích a griluje. Grilují se sausages, zelenina a steaky, konzumují se zeleninové saláty, vše se hojně polévá omáčkami a užívá se volna. Suroviny, tácky a příbory si každý přináší svoje. Město Sydney se stará o to, že v grilovacích oblastech – okrajích pláží a parků – je funkční gril s čistou plotnou, grilovacím nářadím a plnou plynovou bombou, u grilu jsou stolky s lavicemi, odpadkové koše. Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších. V Čechách naprosto nepředstavitelné.

Dalším australským specifikem jsou australské steaky. Z dobytků volně se pasoucích na trávě. Nikde jsem v krámech neviděl pojem „čerstvé“, či „stařené“ hovězí maso. Nikde jsem neviděl, že by prodávali maso z vydojených starých krav. Vždy bylo přirozenou cestou vyzrálé a po zpracování křehoučké jak dort. V restauraci kousek od pláže si za peníz odpovídající české hotovce dáte čtvrtkilový stejk s hranolky a oblohou, řeknete si, co chcete za oblohu, jak má být stejk propečený, vezmete si pivko, bílé víno, nebo vodu, počkáte deset minut, než vám ho připraví a pak už jenom baštíte, až se vám dělají boule za ušima.

V porovnání se standardní „britskou“ australskou kuchyní máme v Čechách daleko větší chuťovou rozmanitost. Švára se tady u nás mohl užrat českých sosidžů – liberečáky, ostravské, etc. etc. Hlavně stánky s grilovanými klobásami na Václaváku ho uhranuly. Neboť ve všech australských sausages jsou rozemleté ovce i s kopyty, rohy, ohradami a stájemi. Takové chuťově fádní. Proto ty majonézy a bárbikjú sósy. Neteře i švára tady jedli s chutí svíčkovou, dušené hovězí na zelenině, řízky, ale tam si myslím, bude hlavní důvod v kuchařském umění mé sestry, které je zcela britské. Raději nebudu zabrušovat do detailů, abych nemusel pracně vybrušovat.

Na závěr mohu konstatovat, že co se surovin týče, je Sydney pro kuchaře zemí zaslíbenou. Stejně tak pro fajnšmekry masožravé, rybožravé, i býložravé. Jediný problém mají milovníci sladkého, protože sladké, to tam skoro nikdo z profíků neumí. Je to buď britské, což jsou sušenky, sušenky a zase sušenky na sterý způsob, nebo arabské, což je šíleně přeslazené, nebo čínské, což je přeslazené a hlavně přezdobené. I když Číňani se našemu pojetí zákusků blíží nejvíc. Co se týče piva, tak seženete v Sydney snad úplně všechny druhy, co ve vesmíru existují. Ve speciálních obchodech velikosti 10 000 metrů čtverečních mají piva počínaje japonským ASAHI, až k ZZ Pils. Od světlých lehkých ležáků Pure Blonde k těžkým stoutům Yetti, které skoro netečou z lahve. Český pivař by v takovém krámě zešílel, protože průzkum bojem by mu zabral měsíce usilovné práce. Podobně vypadají vinotéky, neboť oblast Nového Zélandu a australských hor je vínu zaslíbená. Vína milují Australani sladká a masivně podchlazená. Suchá vína jdou na export. Je tudíž docela problém v obchodě koupit suché víno, ale dá se sehnat. A hlavně novozélandské bývá vynikající kvality za cenu, za kterou tady koupíte cosi, co se sem vozí v nevypláchnutých tankerech od ropy. S moravskými kyselinkami byste v Austrálii neprorazili.

Proběhl jsem tryskem Austrálií od čaje v Boeingu Quantas přes pláže až do vinných obchodů a víc toho na srdci nemám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 760 komentářů u „Nakoukání pod australskou pokličku“

  1. Osel o obyvatelnosti planet:
    Zásadní význam má voda, obzvláště v podobě vlhkosti a mraků, a teplejší klima. Uším zvyklým na globální oteplování to nebude znít moc pěkně, ale podle astrobiologů bude vlhčí planeta s průměrnou povrchovou teplotou o 5 °C vyšší než na Zemi pro život vhodnější. Vědci vycházejí z pozorování na Zemi, kde je biodiverzita jednoznačně nejvyšší v horkých a vlhkých tropech.

  2. 1399 Schumi dobré ráno
    já už jsem konsultoval Wiki abych s notným úžasem zjistil, že kopyto má kůň, nikoliv kráva. Ta má paznehty.
    Kráva nebo býk Tě tedy nemohou kopnout kopytem nýbrž paznehtem.

    • V Bibli jsou kopyta, a zajíc je přežvýkavec s rozdělenými kopyty. Je trejfe. Být to jindy, koledujes si i hranici.

  3. Dobré zas ráno… 2 skimic – Tys asi neměl v oblibě čundry a příslušný hudební doprovod, viď? Vždyť už v klasické písni „přes pláně“ se zpívá, že „omáčku si tam zamícháš paznehtem z buvola“! (a to už vůbec nezmiňuji Jarryho a jeho „zupácký pazneht“)

  4. 2 Foundry ad 1392 – No, jak tak koukám na radar, asi u vás chcát bude… Ale veverka se dá dobře dělat i na pánvi… Jinak, dobře vyzrálá veverka je IMHO lepší než svíčková… Já, když jí seženu, si jí dělám very rare. Většina receptů na internetu doporučuje medium, ale to už je IMHO zkažené maso.
    Tak ať se Ti povede!

  5. Dobré ráno vespolek,
    pazneht nebo kopyto, ten kopanec určitě bolí stejně 😉

  6. A zajímavost po ránu – myslíte, že Michvilprdi dnes očistí jimi posprejované náměstí v Průhonicích ? Hasičům to nejde umejt… ale i kdyby, zaplatí hrdinné protestující ten úklid ?

    • Časem to vybledne, ošlape se, déšť omyje.
      Hlavně z toho nedělat politikum. Protože to je přesně to, po čem MiChPrD touží.

  7. 2 Matzurka ad 1405 – no, jsou v tom jemné nuance… Kůň kopne – a nemá problém tím kopancem přerazit coulovou fošnu… Kdežto takovej bejk napřed nabere na rohy a pak těma paznehtama dotyčnýho ušlape… Taky moc hezká smrt…

  8. 2 Matzurka ad 1406 – no, hlavní Michprd tiše pláchnul s kasičkou se šesti megama, tak by to mohl zaplatit on, ne?
    Teda, až ho chytnou…
    Jinak nepochybuji o tom, že naše čacká polycyje zná identitu těch sprejerů a může po nich náhradu škody vymáhat… Ano, dělám si srandu. A v těch Průhonicích neměli jasno, zda mají pomáhat, nebo chránit…

  9. 1403 — „Zupácký pazneht“ se myslím vyskytuje v Rozruchu v Andénách od Borise Viana. U Jarryho taky?

    • Dodnes je v dostani í s valničkem v NZM ( zemed. muzeum na Letne)

  10. Ten Zetor za mých časů stával 50 Kčs; to si pamatuji celkem živě (byť možná, jako častokrát, nesprávně), neb to rodičům připadalo dost drahé. (Ovšem nevylučuji, že za tu cenu byl i s valníkem; ještě si vybavuji ty filigránské mosazné řetízky spojující klanice…) A vskutku, tehdy padesátikoruna mívala kupní sílu srovnatelnou s tisícikorunou dnes. Z pohledu platů určitě.

    • Ano, za padesátku byl i s přívěsem. Ten jsem neměl. Drahé…
      ===
      Mechanicky přepočítávat ceny a platy je ošidné. Nabídka a poptávka s cenami dost míchá. V každém případě: Elektrifikace a „plastifikace“ té hračky by byl zoufalý počin a zmizel by jakýkoliv „nostalgický efekt“. Logaritmické pravítko s vestavěnou kalkulačkou…
      Přidat umělou inteligenci nebo dálkové řízení a bude to o ničem.

  11. Děkuji za názory k tomu HUPu. Fakt je, že kdykoliv se dostanu mimo Prahu, ve vesnicích jej v plotě vídám běžně (stejně jako elektroměr). Ve staré městské i domkářské zástavbě nikoliv, ovšem nevím, zda tam plyn mají vůbec zavedený.

    Tady holt byl HUP přes 90 let uvnitř, a jako konzervativec cítím nechuť cokoliv měnit, ať již oprávněnu či neoprávněnou.

  12. 1412 Zpátečníku
    když si nasadím svůj klobouk dopředu inženýrskou stranou (ano o tím jsem byl) a vzpomenu několik závodů kde jsem byl hlavním investorem, naučil jsem se z hlediska KLIENTA několika základním požadavkům na HUP
    1. Přístupnost – tedy na plotě či na/ve stěně budovy (ale místo dobře přístupné od vjezdu/brány).
    2. Ne vedle čehokoliv rizikového, hořlavého vybuchujícího a ne ve sklepě (ostatně musí být umístěn teď si nepamatuji max 1 m či 1.5 m od obvodového pláště.
    3. Větrané místo

    Pak už jsou jen nějaké v zásadě kosmetické požadavky.
    Jde o to, aby to zásahová jednotka mohla po příjezdu obsluhovat i bez rad typu „jo, běžte tamhle chodbou, pak doleva do dveří (pro klíč hned skočím), po schodech dolu a tam ten kvelb druhej zprava jak tam jsou demižony s hruškovicí a meruňkou“
    Sám ho mám ve vstupním krytém průjezdu (neprší tam) pod komunikací v jímce kryté litinovým poklopem.

    • Měla si rychle zakrýt obličej, Ewa jedna! Nebo se rychle otočit zády.
      Možná ale bude „Bnyní abiše“ žalovat za sexuální harašení.
      Dneska už fakt haraší kdekomu.

  13. Ne že bych tomu přikládal nějaký význam, je to jen na rozdráždění PeS-a.
    Taková malá pomsta za jeho odkazy. Počkáme tedy týden…

  14. 2 Zpátečník ad 1410 – Máš pravdu… Já si knížky od těch dvou trochu pletu…

  15. „Normální kampaň. Zažil to každý z nás. Lítají vejce, rajčata, šutry, o dost přímější než anonymní trollení na sítích. Ale schovat se do cukrárny? S*áč. Chtěl bych ho vidět bez komparzu ve čtyřce v Orlové-Lutyni,“ zaznělo od Topolánka.
    To je fakt. Chtěl bych tam vidět ale i jeho, „chlapa s guľama“.
    Ale ne teď, kdy už je bez jakékoliv vlivu, ale tehdy.

  16. 1414.1.1 St kocour
    ale tak určitě to má i nějaké výhody, nic proti vkusu.
    Ewa Farna mi vždy připomene tu paní od mandlu, co tam měla ceduli:

    MADAME DE THÉBES.
    jasnovidka a telepatka.
    Any Tykačová.
    Hádání s karet, s ruki a s útvaru lebki.
    Víklad snůch. Zná minulosť i budoucnost.
    (Přítomnosť naproty v trafýce)

  17. Jejda, dnes je
    Mezinárodní den ženského orgasmu
    A Farna prudí s Babišem …

  18. No, k tomu PeSovu odkazu…

    autor patří k těm, kteří nošení roušek připisují především politicko symbolický význam a beru ho jako vyjádření vztahu k vládě.

    Ve skutečnosti většina populace nemá potřebu neustále a s každým vydechnutím nebo pšoukem demonstrovat svůj postoj k vládě a roušky nosí, protože :
    – nepustí vás bez roušky do obchodu a pokud ano, riskuje majitel citelnou pokutu.
    – nepustí vás bez roušky do MDH, vlaku, autobusu.
    – nepustí vás na poštu, na úřad, do žádné veřejné budovy.
    Takže bez roušky nikam nedojedou, nenakoupí, nic nevyřídí. Nosí ji, aby mohli fungovat a s postojem k vládě nebo s „otrockou poslušností“ to nemá co dělat.
    Ti , co ji nosí na ulici , ji většinou nosí proto, aby ji nemuseli při obíhání obchodů a úřadu pořád sundavat a nasazovat nebo ji prostě zapomněli sundat, když vystoupili z tramvaje nebo vyběhli z obchodu.
    Případně ji nosí ti, kdo se bojí nákazy, ale nosí ji proto, že věří, že to snižuje riziko a onni se nechtějí nkazit, ne proto, že chtějí demonstrovat svoji oddanost vládě. Samozřejmě se najdou i tací, co opravdu jen poslouchají vládu, případně mají pocit, že tím dají najevo, že jsou loyajální občané, ale řekla bych, že takových je stejně jako na druhé straně barikády těch, co kříčí, že ji nikdo nemá co nařizovat a že nebudu opatření rspektovat, protože tím protestují proti vládě.

    Ještě bych chtěla podotknout, že pokusy přesvědčit druhou stranu, že můj názor je ten správný spíláním, že ti, kdo se mnou nesdílí stejný názor, jsou poslušné ovce, primitivové, zabedněnci, přislušníci sekty covidové nebo anticovidové nebývají korunovány úspěchem a budí spíš odpor.

  19. maYdo,
    přesně. Ale to samé se děje pořád, vždy a všude – naposled „prágprajdisti“. IMHO to začínají fakt přehánět, což je nejlepší cesta k tomu, že se většinový občan řádně nas…štve a nakonec jim všem dá přes hubu. A jsem si celkem jistá, že se to moc nebude líbit ani těm jedincům, kteří tam exhibují oblečeni v kůži a dalších SM parafernáliích.

    • Opět pravda.
      Gayové a lesby, se kterými se stýkám (pracuji) tvrdí, že tihleti jim dost ztěžují soužití s „hetéráky“.
      I když přiznávají, že za mlada měli taky tendence se nějak vekovcem „odlišit“. Jenže takových podobných (proti vyhynutí atd.) je taky dost. Většinou toho časem nechají – aniž by nějak podstatně ustoupili od svého přesvědčení. On jim to jejich přesvědčení totiž nikdo nebere. Jenom s ním nesmí moc prudit.
      Opačně to ovšem platí taky.

  20. 1421 Matzurka says:
    Parafernálie! V neděli po dobrém obědě!

    … jejda, já jsem si vždy myslel, že to jsou (kromě věna) takové ty menší hovadinky kterými otec (no dobře tak matka taky) vybaví dceru když se vdává a které na rozdíl od věna zůstávají v jejím výlučném vlastnictví.
    A Vy do mě věcma co používají SM buzíci 🙂

    • Sexuální orientace není žádné „věno“. Málokdy za to mohou rodiče. Tedy – geneticky ano, výchovou těžko. Jediným způsobem, jak někoho přesvědčit k homosexuánímu chování je výlučně mužská nebo ženská společnost – např. věznice. Pak se u některých tohle chování vyvine. Ale přestane hned po skončení té nepřirozené situace, např. propuštěním z vězení.

      Ale třeba vztah k majetku, ke zvířatům,atd. je rodinným prostředím formováno určitě.

  21. Stk
    já to napsal asi nesrozumitelně. Parfenálie nejsou věno. Věno je věno, jiná kategorie. Jsou to „osobní“ věci „nad, kromě“ věna.

  22. A Pražáci se mají – tři týdny budou mít v MHD zařazenou paroloď (doufejme, že to nebude ponorka)!
    Kolem Vyšehradu se zase jezdí lodí!

  23. 2 maYda ad 1420 – odporujete sama sobě, ale už je to tak časté, že to nestojí za zmínku…
    – nepustí vás bez roušky do obchodu a pokud ano, riskuje majitel citelnou pokutu.
    A proč? Kdo to nařídil? Nebyla to náhodou nějaká zkurvená vláda agenta Bureše?

    – nepustí vás bez roušky do MDH, vlaku, autobusu.
    A proč? Kdo to nařídil? Nebyla to náhodou nějaká zkurvená vláda agenta Bureše?

    – nepustí vás na poštu, na úřad, do žádné veřejné budovy.
    A proč? Kdo to nařídil? Nebyla to náhodou nějaká zkurvená vláda agenta Bureše?

    Takže samozřejmě, s otrockou poslušností k vládě to nemá vůbec nic společného…
    Vlastně vám závidím… S Vámi a Vám podobnými snad už konečně ten komunismus vybudujou…
    (ale raději beze mě)

    • Nevím, co to má společného s otrockou poslušností. Nemusí se mi to líbit, ale ébčas si potřebuju nakoupit. Vy snad ne?
      Takže jak to mám udělat, pokud nechci být „otrocky poslušná“?
      Poslat někoho, aby mi nakoupil, abych se mohla prsit, že já teda nejsem ovce a roušku nikdy nebo hrdě s vědomím, že nejsem ovce se zavřít doma a umřít hladem?
      Nebo si vzít roušku, ale v obchodě si pak svou frustraci vybít na nebohém personálu, který za nic nemůže nebo na internetu sprdnout nebohé spoluobčany, že jsou ovce?

      Jak to děláte tedy Vy, když potřebujete zajít někam, kde tu roušku podle nařízení musíte mít?

      Heleďte, nevím, jestli tahle debata má cenu. Vám se prostě, jak sám někdy s oblibou říkáte, „vyrazil názor“ a asi věříte, že za něco bojujete. No, tak bojujte.
      Ale, jak už jsem napsala někde výš, a jak tu píšu opakovaně, spíláním každému, kdo s vámi nestojí na stejné straně barikády a označováním těch, kdo mají jiný názor, za blbce, ovce, primitivy a kdová co ještě fakt moc lidí o své pravdě nepřesvědčíte.
      A s těmi, kdo vidí na ulici někoho s rouškou a hneed mají jasno o jeho politických postojích a jeho charakteru, tak s těmi se ten komunismus taky bude budovat opravdu moc dobře.

      • Nechci vám (ani jednomu) do toho kecat, ale je to kalup v kruhu. MaYdě rozumím, je to postoj pragmatický.
        PeS-vi ne – ale nedá se s tím nic dělat. Mám rád, když má někdo svůj zdůvodněný postoj k tomu či onomu, ale když už je to uvzatost, prostě odcházím.
        PeS-ovi se omlouvám, že jsem zaprovokoval. Znal jsem člověka s podobnou povahou tak si teď uvědomuji, že to mám marné, mám marné, mám marné…

        • Kocoure, mně nešlo o roušky, ale o ty, co nadávají těm, kdo se k čemukoliv staví jinak než oni a nenechají se přesvědčit o jejich pravdě

          Neprospívá to ničemu, jen to otravuje ovzduší.Všude, nejen v internetových diskusích.

          A máte pravdu, je to marné, je to marné, je to marné. Za třicet let od volání po svobodě různých názorů většina ještě nedospěla k pochopení, že kdo má jiný názor, nemusí být ještě blbec, nepřítel svobody a hrozba pro demokraci.

  24. OT: Zajímavé povídání zde: https://www.kupredudominulosti.cz/visingr-lukas-2d-mocenske-metody-nemecka-jsou-jemnejsi-ruska-silove-ale-cil-je-vzdy-stejny-ovladnout-stredoevropsky-prostor/

    Ovšemže jako vždy naslouchám kriticky, ale z větší části s Visingerem souhlasím. Samozřejmě nevím, do jaké míry má podloženo, co říká např. o polsko-tureckých vztazích, ale z těch faktů, která uvádí, zřejmě vychází rozumným způsobem.

    Hlavní diference tak je asi v tom, co říkávám já, totiž že [největším] českým zahraničněpolitickým problémem je přílišná síla a přílišná blízkost Německa. Ale omezíme-li se na vojenskou sféru (což je Visingerův primární obor), pravdu ovšem má spíše on.

  25. To říkal mi říkal můj vojenský šéf, podplukovník ZVP, už v sedmdesátých letech, když jsem básnil o neutralitě Československa. Střed Evroépy je nástupištěm jakéhokoliv, vlivu ať už politického nebo vojenského. Takže my vždycky budeme patřit na tu nebo na onu velmocenskou stranu.
    Jak tak po půl století konstatuji, měl pravdu. Jen v té úvaze neměl započítánu Čínu.
    A fakt, že Rusko zesláblo, Amerika ostatně taky – a (Velké) Německo získává na síle.
    P.S.: Rok 1938 nebyl ze strany Německa moc jemný, myslím…

    • Předešlé kroky Británie a napoleonské Francie také ne. Sjednocení Německa a Velká válka později zvaná První nebyly jen tak. Stejně jako navazující události.

  26. “ [největším] českým zahraničněpolitickým problémem je přílišná síla a přílišná blízkost Německa.“

    Jenže kdyby to nebylo Německo, bylo by tam něco jinýho, co by bylo příliš silné a příliš blízko. Vlastně by to bylo Německo, jen by se to jmenovalo jinak, ale s německým obyvatelstvem, německou historií, kulturou a myšlením. To obyvatelstvo, tu mentalitu a způsob myšlení, ty dějiny, které má tenhle kus Evropy za sebou jen tak nevymažete
    Před tím neutečeme. Jsmekřižovatka Evropy. Ledaže bychom se odstěhovali opravdu někam za Ural, jak to s námi chtěl provést Hitler.

  27. Tak nic proti Uralu.
    Projet se autem z Jekatěrinburgu do Čeljabinsku – 200 km nádherné krajiny s lesy plných hřibů a laní a rybníky plné ryb.
    Přátelské obyvatelstvo. V blízkosti Čeljabinsku když zabloudíte, ryba Vám ochotně poradí cestu.

    • K tomu už jsem mockrát podotýkal.
      Je třeba vyvažovat vlivy Východu a Západu. Aby ani jedna strana neměla pocit, že nás má jisté a chovala se trochu mravněji. V Minulí´ém století jsme patřili pod jednu stranu i pod druhou. Máme to vyzkoušené. Neutrality nedosáhnem ale můžeme si „povídat“ s oběma stranami.
      Možná lépe se všemi třemi stranami – Čína jde fantasticky nahoru. I když geograficky nejsme na její cestě (tedy vojensky nás dostat pod kontrou by ze strany Číny bylo dost problém), tak by bylo dobré zbývajícím stranám naznačit, že někde ještě máme „podmíněného“ spojence.
      Měli bychom se poučit u Židů.

      • Otázka je, kdo si chce povídat … :- P

        • Ti mocní nám nabízejí bonbónky jako zvrhlík holčičce. A na to, abychom vypadali, že jako půjdem, milostivě přijali malý bonbónek a nikam nešli potřebujeme tu židovskou mazanost.
          Jenže ta naše „jednota“ je tak nějak rozpolcená. Tzv. pravice nechce k Rusku, levice nechce k Západu, sousta předsudků a „neměnných postojů“. Neboli ti, kteří si říkají „pravice“ jsou už zahákovaní na Západě. Tedy většinou v EU.
          Střízlivě, neideologicky uvažujících je tu jen pár.

          • Významné je že si tak říkají. … Pro ně.

      • Měli bychom se poučit u Židů..
        Kdo chce, už našel poučení nejen u nich a snaží se. Co se týče ostatních, jako bys po cikánech chtěl aby v Chánově založili další Silicon Valley.

  28. (1419) Skomici, https://www.evropa2.cz/clanky/zivot/na-dnesek-pripada-mezinarodni-den-kocek-idealni-prilezitost-k-adopci :- P
    (1429) O neutralitě občas někdo fantazíruje i teď. Nebo že jsme se měli stát neutrální po plyšáku a nelézt do NATO. Aby byl někdo neutrální, musí s tím souhlasit i okolí. Neutrální bylo namátkou Dánsko, Norsko, Holandsko, konec konců i Rakousko. Co jim to bylo platný … I švýcarskou, španělskou a švédskou neutralitu chtěli Němci porušit a neudělali to jen proto, že by to bylo drahé a namáhavé.

    • Týýýjo, a my byli u sousedky na kafi a ani jsme nepopřáli tej její šlechtičně k významnému dni.
      Snad se neurazila a příště nás na kafe pustí. ( kočka, samozřejmě, sousedka se neuráží)

      • Ale vysvětlovalo by to ten kočičí koncert, který se tu někde odehrával předevčírem večer. Kočky asi slavily a musel to být hodně divokej mejdan.

  29. Jenom přípodotek k větičce: velké Německo jde zase nahoru.
    Mňo… Jestli se povede Green Deal, bude Německo tak dole, že se jim o tom ani v nejhorších snech od roku 1945 nikdy nezdálo. Mimoto má Německo velmi solidně našlápnuto k muslimskému státu. Otázkou je, jestli bude kolonií Turecka, nebo něčím africkým.

  30. Noo, ani v jednom případě to nebudou zrovna žádoucí sousedi.
    Otázka je, kdo by byl žádoucím sousedem.

  31. Kdyby to nebylo Německo, bylo by tam něco jinýho, co by bylo příliš silné a příliš blízko. (1430) — Ehm, nechci se pouštět do zbytečných diskusí, jen poznamenávám, že tam za českou hranicí, kde dnes je Německo (a Polsko), ještě před (malinko déle než)150 lety bývalo Bavorsko, Sasko a Prusko.

    A nejen to, místo jednoho Německa existovalo asi 35 formálně a velkou měrou i fakticky nezávislých států.

  32. No, to je sice pravda, ale nějaké třenice s těmy bavory, sasy a prusy byly, kam lidská paměť sahá.

  33. ale furt se třelo jednodušeji s malými státečky, než se sjednoceným Německem.

  34. No jo, ale to bylo před 150 lety a vrátit se to nedá.

    Německo bylo rozděleno mezi dvěma tábory a první, co po pádu železné opony udělalo, že se začalo sjednocovat. Nikdy se nevzdali německé identity. Na to, aby přjali identitu jiného národa a tiše se rozplynuli je jich příliš mnoho. Konec konců i dnes není Německo homogenní, je to několik spolkových zemí.

    • Každá z nich má silnou místní kulturu.

    • Je docela zajímavé, že „západní“ Německo je zelené, aktivistické, socialistické. „Východní“ Německo si socialismus už zažilo a je daleko víc vpravo. Někdy až velmi. Nemají iluze. Stačí mrknout na poslední volební výsledky. Jenže je tam menší bohatství. Měl jsem tam kamarádku. U nás by ji asi označili na nacistku. Už bohužel umřela.

  35. A to Rusové se naopak rozdělili a Kyjevská Rus je nyní Ukrajinská Nerus.

    • quivisi,
      málem jste mě zabil, protože mi z té Ukrajinské Nerusi zaskočilo 🙂 🙂 🙂

  36. StK, jestliže jsme významným středem Evropy, jen na nás záleží, jestli næm do prdele lezou anebo do ní kopají. Prozatím to dlouhodobě vypadá tak, že naším největším problémem jsme my sami.

    • Vždyť to píšu…
      Přijali jsme „platbu předem“ a máme z toho problém.
      Proč jsme ji přijali? Protože je to nepřehledná operace a dá se dobře „odklánět“.

  37. StK, Zetor….mám cukání koupit a elektrifikovat. Jenže koncepce pohonu je taková, že rekonstrukce vypadá obtížně. Bylo by třeba převod udělat úplně nový.

  38. 2 skimic ad 1431 – já tam byl… Ale jen na půl cesty, kde měl kamarád „daču“ a v ní pravou ruskou baňu. Kdo nezažil, nepochopí… V tamějším podnebí a situaci, ruská baňa je úžasná věc, stejně jako pravá finská sauna a japonské ó-furo…
    Byli jsme tam tehdá dost brzo na jaře, takže o hříbkách jsme si mohli jen nechat vyprávět…
    Jen tak, jak říkal kolega, co pracoval občas v Dubně… „Šel jsem na houby, udělal jsem 3 kroky do lesa, nasbíral plnej košík hříbků a šel jsem nazpátek.“
    Ale ta baňa – to není jen koupel, to je obřad… Jak jsem pochopil, hlavní condicio sine qua non je vodka… Dává to smysl, cévy a žíly se pěkně roztáhnou, tělo se prokrví a je lépe připraveno na očistný účinek…
    Jenže – jak mi bylo řečeno – není jen vodka, ale taky něco „pod vódočku“ – salám, sýr, slanina, a hlavně nakládané papričky, houbičky, sýr, sýr s papričkami, klobása s houbičkami a jiné dobroty…
    A člověk si zamlsal a šel znovu do baně… Tehdá ten večer 3x… Úžasná věc – člověk si připadal úplně čistej, jak zvenku, tak zevnitř… (březový haluzky apod. byly samozřejmostí… – ty haluzky jsou sušený, před tou baňou se namočej do vlažný vody a pak se tím člověk opleskává… Popř. vzájemně. Ale nemá se to prej přehánět – ale já jsem si to vyloženě užíval…)
    Tehdá jsem byl po letech první cizinec v Jekatěinburku – tehdy ještě Sverdlovsk.
    To byla doba her a malin nezralých… No a ty nepříjemné věci člověk tak nějak vytěsní… Např. že když jsem se na tzv. luxusní ubytovně chtěl jít osprchovat, musel jsem tam tak půl hodiny předtím jít rozsvítit, abych vyplaši tarakany…
    Ale v Holandsku a ve Francii to bylo podobné, takže nic zvláštního…

  39. 2 ptakopysk ad 1433 – že by Burkina Faso? Jak to tak sleduju, mohlo by to odpovídat…

  40. Kde jsem ja to slovo baňa pochytil? Nebylo to ve Vankove pokracovani Svejka? Rikame tak, PeSi, nasi vyrivce. A jeste neco: Nahore vzpominate Sverdlovsk. To jsem byl kdysi znamym pozvany na dost hogo – fogo party v Great Falls, to je predmesti Washingtonu. Jeden zamek vedle druheho, apetitlich. V jednom z tech zamku jsem se napajel a cpal dobrotama, kdyz me kamarad – majitel, ktery moc dobre zna mou osobni story predstavil nejakemu rehtajicimu se borcovi. Sverdlov, rekl mne, kdyz jsme si podali ruce. Ja jsem tam stal s otevrenou hubou. On se zacal rehtat jeste vic, vedel od kamarada, ze mam Rusy rad, jak pazdero v… Uz si nepamatuju, kdy to bylo a jak to bylo, kdo jeho, nebo jeho rodinu propasoval ze Sojuzu. On byl pra (pra?) vnuk toho stareho Leninova soudruha. Toz tak. Pridal jsem se k nemu v rehtani se. Taky byl rad, ze z toho rudeho nebe vypadl, i kdyz to velke mesto tehdy jeste, kdyz jsme se potkali, neslo jeho jmeno.

  41. Tak zpatky z dovolene, skutecne jsem si to uzil 🙂
    K debate nahore se moc nezapojim, jen pripomenu, ze slepa poslusnost vlade prinesla v minulem stoleti pocitano pres palec 200 milionu obeti, takze si rikam, zda je to tak dobra myslenka.

    Za sebe nevidim problem v tom, ze se nekomu vyrazi nazor – ale ze se vyrazi vlade a na vsech ostatnich jej vynucuje.

    Doufam, ze mi dosvedcite, ze JA nikomu nazor nenutim – ani nemam moc jak 🙂

  42. Nechte si vyprávět, jaké to je, když vláda nevládne.

    Míním tím jakoukoliv vládu. A nastane bezvládí, anarchie. Četl jsem postřehy ze Somálska*. Ne, že by tam nebyla vláda. Ta vznikne vždycky. Vlády se prostě chopí ten, co má nejvíc samopalů. Nebo umí nejhlasitěji vyzývat Alláha. Tihle dva většinou utvoří koalici. Zbytek obyvatel, nějakých 98% – nemají šanci nejen cokoliv změnit ale ani k tomu něco podotknout. Nikdo nechce riskovat život. Živí se jak se dá, Často zločiny na ještě ubožejších.
    Změna? Jedině tak, že ae nějaké menší bandy dohodnou a zastřelí největšího šéfa a jeho několik zástupců. Pak se podělí (čti porvou) o moc oni.

    • U nás nemáme člověka, který by měl „dost samopalů“ ale ani takového, který by uměl dostatečně přesvědčivě „vyzývat Alláha“.
      Máme dost šéfů malých band, které by, kdyby se jim nechala volná ruka, toho „největšího škůdce“ rádi zbavili aby zaujali jeho místo. Jenže dnes nemohou nic jiného, než chodit mezi lidmi a nadávat a čekat, na to jestli se k nim někdo nepřipojí.
      Měli by být vlastně rádi, že tohle ještě mohou.
      Mohlo by být daleko hůř.

      */ Už nevím kde. Ale šlo tam o investice ČR do místní infrastruktury.

  43. OT: Laskavý čtenář si (může-li) bezpochyby rád přečte https://echoprime.cz/a/SLT9J/reditel-bis-by-nemel-pokracovat.

    O tom, že quislingovské aktivity BIS v souvislosti s Vrběticemi masivně poškodily české zájmy, nemám pochyb vcelku nižádných. Myslím si však, že BIS za poslední léta škodí dohromady ještě mnohem více narušováním struktur a činnosti pročeských politických subjektů, speciálně pročeských politických stran a jejich zárodků.

    A kdyby (čistě teoreticky) pan plukovník Koudelka jednoho dne skládal účty mně, požadoval bych, aby prokázal, že to nedělal. Tajná služba je tajná; logickým důsledkem té skutečnosti zde přirozeně musí být obrácení důkazního břemene.

    • To je velmi správná myšlenka. I když teoretická.
      Jenže nebýt „rozdrážděných pejsků“ kolem by to ani Koudelkovi nefungovalo.
      Když tajná služba není tajná – k čemu je vlastně?

      • „Nemůže-li.“
        Zkoušel jsem (někde) měsíc placených odkazů za korunu a zjistil jsem, že nejsou o nic lepší než ty zdarma. Jenom mě pak bombardovali, ať si objednám předplatné.

    • Laskavý čtenář nemůže-li – neb není abonentem.

  44. Dobré ráno

    „požadoval bych, aby prokázal, že to nedělal.“

    To je ovšem proti právním principům, na kterých stojí evropské právo, Zpátečníku, protože vždycky má žalobce prokázat, že obžalovaný něco dělal, nikoliv obžalovaný, že něco nedělal.

    To jen v případech sexuálnho harašení a mee-to se tenhle princip nectí.

  45. StK, premyslim, zda a jak je 1446 reakce na 1445. V 1445 pisi, ze ke vlade mame byt velmi skepticti, obzvlaste v pripade, kdy nam bere dalsi prava (a nyni navic v rozporu se zakony a s dosti chabym oduvodnenim), nebot dle zkusenosti to dopada velmi spatne, v 1446 pisete, ze kde vlada neni, nejaka vznikne a je vicemene tak spatna, jako to, co jsme uzili v 20. stoleti bezne.

    Zkousel jsem si to i modelovat i na realnych prikladech, zda mi neco neunika. Lze z toho dovodit, ze kdyby se nemci vzepreli holokaustu, bylo by v nemecku dnes vlada Allaha se samopalem? Tj. predbehlo by se to, co cini dnesni vlada, o ca 100 let?

    Nejak mi to nepasuje, ale mozna mi neco unika, prece jen, vcera jsem prijel v jednu rano…

    • Není to moc zjednodušené vyvozování?

      • No, proto se ptám – mne se zdá, že jsem to vyložil správně, ale po včerejší cestě nemusím dovozovat správně 🙂

        Navíc doháním dvoutýdenní dovolenou – první den po dovolené by se měl zakázat a začínat druhým.

  46. na kterých stojí evropské právo (1448) — Ale kdepak. Na které stojí (nejen) evropské trestní právo. To prosím je cosi dost jiného.

    A úplně jiná věc je odpovědnost v tajných službách; to doufám nemusím vysvětlovat podrobněji.

    • Chyběl ukončující tag; sorry.

      na kterých stojí evropské právo (1448) — Ale kdepak. Na které stojí (nejen) evropské trestní právo. To prosím je cosi dost jiného.

      A úplně jiná věc je odpovědnost v tajných službách; to doufám nemusím vysvětlovat podrobněji.

Komentáře nejsou povoleny.