Nakoukání pod australskou pokličku

Ptakopysk podivný

Je to už pár let, co jsem Austrálii navštívil, vzpomínky se usadily a zkusím pouvažovat o australském vztahu k jídlu. Se specifickým přihlédnutím k Sydney.

Australani – já osobně bych položil tlustou čáru mezi originál britské přistěhovalce a ostatní, pak takovou přerušovanou čáru mezi evropské mimobritské přistěhovalce a ostatní.

Britové mají kolonialismus zažraný velmi hluboko pod kůži – dáma zjevně britského původu do ixtého kolena nadšeně švitořící o barevných Australanech při placení u pumpy vůbec nevnímá, že jí Ind za kasou oslovil, zažertoval a popřál jí hezký den, protože ho ONA neoslovila. Jako by za tou kasou nikdo nestál. Velmi podobný je jejich vztah ke žlutým Asiatům – ano jsme v asijské restauraci, obsluhují nás Asiaté, pronášíme směrem k nim přání, ale vnímáme je jako služebné duchy, kteří mají právo odpovídat na naše otázky, plnit přání hostů, ale jinak ať drží hubu. Dobré je totiž jenom to britské – britské kluby s roastbeefem, stejky, fish and chips, britským pivem, whiskou, britské puby se stejnou nabídkou. Bílý cizinec je dotazován odkud je a je s ním jednáno přátelsky na britský způsob. Abyste mohli pojíst a popít v klubu, musí vás tam přivést člen klubu, který se za vás zaručí, vypláznete pas a majordomus, či vrátný vás zapíše do knihy hostů, dostanete visačku s nápisem Host a můžete blomcat po klubu v prostorách, kde je hostům povoleno pobývat.  Naštěstí k těmto prostorám patří i bufet, kde si můžete dát vynikající britský roastbeef z australského býka vykrmeného trávou z prérie, můžete si dát pivo. Whisky a ostatní tvrdé nápoje se podávají v oddělených prostorách, kam nesmí děti. Tamtéž si můžete dát doutníček, nebo cigárko, hodit si partičku pokra, naházet drobáky do automatů a tak podobně. Co se alkoholu týče, můžete si dát pivo, či cokoliv alkoholického, uvnitř hospod, pubů a podobných institucí. Pivo si můžete dát i na předzahrádce na chodníku, která je vždy ohrazena páskou, nebo plůtkem. NEEXISTUJE nechat si natočit pivo do kelímku a kráčet s ním po ulici, nebo nedejbože nést v ruce láhev alkoholu. Ba dokonce nelze nést ani prázdný kelímek od piva s potiskem. Nesmíte ani stát na chodníku vně ohrádky restaurace a držet pivo. V tu ránu od kolemjdoucího policajta, či rangera dostanete flastr, až se vám zkroutí palce u nohou. Zejména na svatého Patrika jsou všichni policajti státní, městští i dobrovolní (obdoba našeho PS-VB) v ulicích a nažhavení.

Teď malinko odbočím. Když cizinec nerozumí, Australan, na rozdíl od obyvatele Albionu, okamžitě přepíná do školní angličtiny a všemožně se snaží, aby mu bylo porozuměno. Což bývá u vnitrozemských Assies trochu problém. Nevím, jestli víte, že běžný Australan šetří slovy tak, že u slova, kde je jasný význam už při vyslovení první slabiky, řekne jenom tu první slabiku a zbytek slova spolkne. Totéž platí i u frází. Mě překvapilo hned v letadle, že letouš nabízející čaj neřekl „You want a cup of tea?“, ba ani „Wanna a cup of tea?“, ale pronesl něco jako „Wanakapaty?“ Podle hrnku v ruce jsem pochopil, co mi chce. Blbý je, když – obrazně řečeno – mluvčí ten hrnek v ruce nedrží. Měl jsem to potěšení slyšet vnitrozemského Australana milujícího lední hokej. Dozvěděl jsem se, že nejlepší hokejisté světa jsou Češi Džega a Phouspa. Ten první je Jágr, ale doteď nevím, jestli ten druhý je Prospal, nebo Pospíšil, nebo někdo úplně jinej. Australské dámy britského původu jsou něco víc a v podstatě neposlouchají, co jim vykládáte. S pokerface dělají, že naslouchají, i když plácáte nesmyslné fráze jednu přes druhou, po chvilce se odpoutají, protože tamhle vidí Mrs. Woschley, se kterou musí nutně okamžitě hovořit. (Velmi realisticky je toto téma zpracováno ve filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, kde Brittonka Miss Macintosh převychovává normanského barbara.) Konec odbočení.

Do restaurace Praha v Sydney s českou nabídkou jídel chodí většinou Češi se svými přáteli nejrůznějšího původu na jídlo a Aussies na pivo. Za mého pobytu tam točili Plzeň a Krušovice. Pak je v Sydney ještě klub „osmašedesátníků“, emigrantů z osmašedesátého, kde se lká nad ztracenou příležitostí a debatuje se o tom, že oni by to byli bývali udělali jinak, kdyby mohli. Nuda, nuda, šeď, šeď…
Evropští mimobritští Australané jsou vesměs velmi příjemní lidé – jsou to selfmademani, kteří přišli v několika vlnách po II. WW a vypracovali se od nuly přese všechny překážky, které jim australská byrokracie neustále házela pod nohy. Baví se s vámi velmi přátelsky, pomáhají vám s komunikací, protože sami vědí, co to obnáší vpadnout do země, kde nerozumíte zblo, pozvou vás domů, nabídnou lahůdky ze své rodné země a jsou nadšeni, když chválíte a chcete recept.

Bílí neevropští Australané – zhusta jihoafričané, Zimbabwané, jsou velmi milí lidé hovořící zhusta nesrozumitelnou angličtinou, ale když se jim omluvíte, že nerozumíte, přepnou do absolutně primitivní angličtiny, které rozumí i negramot jako já a udělají si na vás čas, aby vám všechno vysvětlili a maximálně odpropagovali jejich novou vlast Austrálii. Obvykle konzumují stejky s hranolky a hojně zalévají pivem.
Indové, Pakistánci, Číňané a v poslední době imigrovavší muslimové černí, či snědí, jsou uzavřené skupiny, které se s nikým mimo jejich kulturní okruh nebaví, pokud nemusí. Aboriginové se nebaví nikdy s nikým, ti žijí v jiné dimenzi a civilizací jenom procházejí jako stíny. Jediná styčná plocha je ždímání peněz z turistů a konzumace alkoholu.
Takže když to shrnu – milá a přátelská země (snad kromě britských dam britského původu) holdující primárně fish and chips, steak and chips, roastbeef and chips, coleslaw salad, british breakfast (klobásky, volské oko, slanina, rajčata, topinky – vše grilované), Egg benedict, hamburger, vše notně zalévaných majonézami všech možných druhů a chutí. Cizácké kuchyně moc ne – a že jich tam mají z celého světa! Kuchyně čínské, japonské, indické, pakistánské, mexické, italské, vše je v obchodních centrech i na bulvárech zastoupeno a promícháno. Je zajímavé, že tam nikde nemáte takový ten divný pocit, že vadíte, jako když třeba v Londýně jdete nakoupit k Pakistáncům, nebo když v Brně vlezete do některých asijských restaurací. A ani vás nepřekvapí, že Ind vám udělá a prodá vynikající italskou pizzu, o jaké se může v Praze v originální italské pizzerii jenom zdát.

Sydneyský Fishmarket mi do smrti utkví v paměti množstvím ryb a potvor z moře vytažených, s pultem, kde na stoličce vedle hromady lastur seděl maličký Indonésan s nožem v ruce a s neměnným asijským úsměvem na tváři každý den od rána do večera louskal ústřice a dával je na pult. A hlavně!!! Hlavně s restaurací s čerstvě upravenými rybami a potvorami. Nebylo to úplně levné. I na australskou kapsu to bylo docela drahé. Ale vynikající! Talíř pro dva s grilovanou langustou, hrstí chobotniček, krevetami, ústřicemi osmaženými s vynikající australskou slaninou, mušlemi, kusem ryby a další havětí stál 120 AUD, což tehdy bylo cca tři české tisíce. Tam jsem se přežral grilovaných chobotniček jako zvíře. Byli tam hlavně turisté z celého světa. Domácí to moc nejedí. Jak jsem již výše uvedl – jim stačí fish and chips. Kupují to buď v krámku hotové a snědí si to někde na lavičce s výhledem na oceán, nebo si to koupí domů mražené úplně stejně jako my v supermarketech, šoupnou to na plech do trouby, pak to nasypou na talíř a polijí nejrůznějšími sosy a majonézami.

Specifickým sydneyským prvkem je víkendové grilování. Vyšší vrstvy vlastnící kocábky vyplouvají do zálivů a tráví víkend na vodě. Mezi kocábkami, jachtičkami a jachtami proplouvají prodejci zmrzliny a jiných laskomin. Zbytek populace se povaluje na plážích a griluje. Grilují se sausages, zelenina a steaky, konzumují se zeleninové saláty, vše se hojně polévá omáčkami a užívá se volna. Suroviny, tácky a příbory si každý přináší svoje. Město Sydney se stará o to, že v grilovacích oblastech – okrajích pláží a parků – je funkční gril s čistou plotnou, grilovacím nářadím a plnou plynovou bombou, u grilu jsou stolky s lavicemi, odpadkové koše. Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších. V Čechách naprosto nepředstavitelné.

Dalším australským specifikem jsou australské steaky. Z dobytků volně se pasoucích na trávě. Nikde jsem v krámech neviděl pojem „čerstvé“, či „stařené“ hovězí maso. Nikde jsem neviděl, že by prodávali maso z vydojených starých krav. Vždy bylo přirozenou cestou vyzrálé a po zpracování křehoučké jak dort. V restauraci kousek od pláže si za peníz odpovídající české hotovce dáte čtvrtkilový stejk s hranolky a oblohou, řeknete si, co chcete za oblohu, jak má být stejk propečený, vezmete si pivko, bílé víno, nebo vodu, počkáte deset minut, než vám ho připraví a pak už jenom baštíte, až se vám dělají boule za ušima.

V porovnání se standardní „britskou“ australskou kuchyní máme v Čechách daleko větší chuťovou rozmanitost. Švára se tady u nás mohl užrat českých sosidžů – liberečáky, ostravské, etc. etc. Hlavně stánky s grilovanými klobásami na Václaváku ho uhranuly. Neboť ve všech australských sausages jsou rozemleté ovce i s kopyty, rohy, ohradami a stájemi. Takové chuťově fádní. Proto ty majonézy a bárbikjú sósy. Neteře i švára tady jedli s chutí svíčkovou, dušené hovězí na zelenině, řízky, ale tam si myslím, bude hlavní důvod v kuchařském umění mé sestry, které je zcela britské. Raději nebudu zabrušovat do detailů, abych nemusel pracně vybrušovat.

Na závěr mohu konstatovat, že co se surovin týče, je Sydney pro kuchaře zemí zaslíbenou. Stejně tak pro fajnšmekry masožravé, rybožravé, i býložravé. Jediný problém mají milovníci sladkého, protože sladké, to tam skoro nikdo z profíků neumí. Je to buď britské, což jsou sušenky, sušenky a zase sušenky na sterý způsob, nebo arabské, což je šíleně přeslazené, nebo čínské, což je přeslazené a hlavně přezdobené. I když Číňani se našemu pojetí zákusků blíží nejvíc. Co se týče piva, tak seženete v Sydney snad úplně všechny druhy, co ve vesmíru existují. Ve speciálních obchodech velikosti 10 000 metrů čtverečních mají piva počínaje japonským ASAHI, až k ZZ Pils. Od světlých lehkých ležáků Pure Blonde k těžkým stoutům Yetti, které skoro netečou z lahve. Český pivař by v takovém krámě zešílel, protože průzkum bojem by mu zabral měsíce usilovné práce. Podobně vypadají vinotéky, neboť oblast Nového Zélandu a australských hor je vínu zaslíbená. Vína milují Australani sladká a masivně podchlazená. Suchá vína jdou na export. Je tudíž docela problém v obchodě koupit suché víno, ale dá se sehnat. A hlavně novozélandské bývá vynikající kvality za cenu, za kterou tady koupíte cosi, co se sem vozí v nevypláchnutých tankerech od ropy. S moravskými kyselinkami byste v Austrálii neprorazili.

Proběhl jsem tryskem Austrálií od čaje v Boeingu Quantas přes pláže až do vinných obchodů a víc toho na srdci nemám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 760 komentářů u „Nakoukání pod australskou pokličku“

  1. Dobré zas ráno… Tak nad kotlinkou vymeteno, jdu kroutit volantem… To se snad ještě smí, jezdit vlastním autem bez testů a bez očkování… A dokonce i přes hranice okresů… (to jen, abych připomněl nedávnou zcela zbytečnou buzeraci, na kterou dost lidí selektivně ráda zapomíná…)

  2. Dobré ráno,

    „To bychom ovšem žili v normálním světě bez různých omezení.“
    Kdo o těch omezeních mluvím porád dokola, přemýšlím o tom vstávaje lehaje a jako by všechno ostatní přestalo existovat, tak je nakonec těmi omezeními svazován mnohem víc, než ten, kdo je vytěsní v mysli někam na okraj a snaží se pokud možno normálně žít v rámci možností.

    Kocoure, v Praze platí pořád plošně povinnost nosit roušku v MDH. Pokud jde o to, že ji lidi hodně nosí i po ulicích, tak většinou proto, že ji zapomenou sundat, když vystoupí z tramvaj nebo vyjdou z obchodu nebo se jim nechce ji pořád sundavat a nasazovat. Sem tam někdo, kdo se nákazy extrémně bojí nebo má nějaké zdravotní omezení, takže vyšší ochrana je na místě a samozřejmě se asi najde nějakej magor, co všechno pojímá jako politické gesto se mezi nimi najde.

    • Jo, na těch pár kroků se nevyplatí sundavat. A jak se ochladí tak už vůbec ne. Zvykl jsem si na rekuperaci. Že mi netáhne na ksicht a do huby. Zvlášť když fouká. Na jaře jsem ocenil jako alergik.
      Bez ohledu na další vývoj, ksichtokryt zůstane součástí všednodenní výbavy. Stejně jako zvýšená hygiena rukou. Kromě toho, za posledních už více než rok a půl mě minuly obvyklé ostatní daleko protivnější virózy.

  3. „to jen, abych připomněl nedávnou zcela zbytečnou buzeraci, na kterou dost lidí selektivně ráda zapomíná…“

    tak já obecně ráda zapomínám na všelijaké buzerace, ktré mně potkaly. Ne vždycky se to daří, ale prospívá to duši. Radši si uchovávám ty hezké vzpomínky.

    • Je asi velké umění nebýt ublížený.
      Většinu věcí lze „hodit za hlavu“ a nezbývat se tím, čím mi kdy kdo ublížil. Třeba židi to asi neumí vůbec, jak tak čtu NP. Ale proč to žere a rozežírá i góje nevím. Žida to z nich neudělá, ti to mají rodové.

      Upozornění pro politkorektníky: Židy mám rád, možná proto, že jsem se s nimi naučil jednat a oni mě naučili smlouvat.

      • Je to židovský cargo efekt. Ti gojové se tím ve vlastnich očích povyšují tím že přejímají jejich nějaké atributy. Tak jako ti nespokojení s tím čím jsou, hledají „lepší“ kořeny. „Kdepak, já nejsem zaostalý Slovan z východních Prdelákovic. Já jsem hluboce kulturní významný Kelt.“ A oni to mají podobně. Když nenajdou, vymyslí si. Takové „polepšování“ si je staré jako svět.
        Kdežto normálnímu člověku stačí, že je. Nemá napsáno na vizitce. Já to s tím mám jako dirigent Newyorské filharmonie… A když, tak nějak to samo vyplyne z toho, že je rozumný se smyslem pro humor.
        Ostatně, všichni jsme vořeši.

      • Ti na NP se tím kecáním živí. Tady, protože tam by se tím neuživili. Příliš velká konkurence.

  4. No, spise mi to pomaha z frustrace. Nedosahl jsem te spravne Gogolovske vyrovnanosti, abych byl svobodny ve vezeni, tak si ulevuji ve frustraci.

    To samozrejme neznamena, ze mne nemuzete ignorovat nebo vybrat jakekoliv jine zajimaave tema. Obcas sem nejake nahodim i ja 🙂

    Mimochodem, nemeli bychom zavrit hranice z nemeckem? Maji cisla asi 10x horsi nez my, lumpove neporadni…

    • My marxisti -leninisti, pro které „svoboda je poznaná nutnost“ tímhle netrpíme.
      Co se týče „politiky“, je zde tak tako jinde vymezena kulturním rámcem. Je pošetilé očekávat či se i snažit aby ho překročila.
      Je to jako omezení rychlosti světla v „našem“ vesmíru.

        • Jistěže. V základu je to ACGT. Na tom základě neuronová strktura a biochemie.
          Ovšem, na druhou stranu máme dvě nohy, ne čtyři.
          V nějakých mezích se můžeme postrkovat tam či onam. Já radši k lepšímu. I když,co je „lepší“….

          Mít „nějakou náturu“ je dost pohodlné.
          Ale, chápu, že možná, dokonce dost pravděpodobná odpověď je „Mně to tak vyhovuje.“

  5. Třeba dnes je výroćí, kdy konzervativní klika KSC vytlacila progresivni – aa nikdo nepripomenul 😀

    • Ale výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy je široce komentováno (na rozdíl od data 15.3., kdy se okupace kementovala jen tak aby se neřeklo).

  6. Kocoure, já mám naopak pocit, že právě židi si ze sebe umí dělat srandu a to je základní předpoklad, jak si udržet jistý nadhled.

    někdy si říkám, že židovské anekdoty by měly být chráněny předpisy UNESCO jako cenná součást kulturního dědictví, ale obávám se, že spíš podlehnou politické korektnosti a budou odsouzeny jako „hate speech“ a projev antisemitismu.

    • Jistě. Při tom skuhrání si ze sebe umět dělat srandu. To je ono.
      Mlíkař Tovje ze „Šumaře na střeše“.

  7. „Nedosahl jsem te spravne Gogolovske vyrovnanosti, abych byl svobodny ve vezeni, tak si ulevuji ve frustraci.“

    No, někdy mám pocit, že spíš si tady tu frustraci přiživuješ, ale je to Tvoje věc…. Každý svého štěstí strojvedoucím, jak říká PeS…

  8. N a k tomu výročí… Co na tom připomínat?
    Velmi pravděpodobně by se stejně k jakési normalizaci dospělo i pod taktovkou progresivního křídla.
    O orientaci směrem na tehdy ještě demokratický západ doopravdy nestál nikdo. Ani rusové, ani západ a ani to reformní křídlo.

    • Jistě.
      Vytrvale se tu tehdy blouznilo o třetí cestě, neutralitě, mostu mezi Východem a Západem.
      A jako obvykle, mocní nás nechali tak. I slovně se nás zastali jen velmi vlažně. Tohle by bylo dobré si pamatovat, až zase budeme někomu dělat užitečné idioty a zbytečně se rozhádáme s Ruskem nebo Čínou.

  9. „Mlíkař Tovje ze „Šumaře na střeše“.“

    Chtěla bych to vidět.
    S Töpferem. Ale nenašla jsem záznam a na Fidlovačce to dávno nehrají. No, při dnešních rozměrech pana principála je těžké uvěřit, že by na nějakou střechu vylezl a že by ho unesla…

    • Tomáš je Žid a Tovjeho asi hrál dobře. Je to můj dávnější kamarád. U nás Tovjeho hrál taky Žid. Honza Filip. A skvěle. Tak dobře, že mě donutil přemýšlet nad mým přístupem ke světu. A to jsem vůči hereckému kumštu, infiltraci opravdu imunní.

      Dneska je to taky přesně 51 let, kdy jsem vstoupil do našeho Ústavu jako zaměstnanec. V deset dopoledne. Takže 21/8 je pro mě dvojnásobným jubileem. Nevím, jestli na to raději nezapomenout.

      Ten den před 53 lety jsme jako „bažanti“ měli ráno ve čtyři jít škrábat brambory pro dva tisíce vojáklů. Tak jsme šli. A divili jsme se, proč mají důstojníci uslzené oči. Tak nám to řekli.

      Ale to už jsem popsal na svém blogu, nebudu to opakovat.

  10. Možná, že ta opatření přece jen mají svůj smysl i když jsou posmívána:
    Na finále Eura ve Wembley se nakazily tisíce lidí koronavirem.

  11. No, takže by to chtělo urychleně uspořádat spartakiádu nebo nějakej ten mezinárodní festival mládeže… No a pro menšiny – ony sice tu biologii potírají, ale z biologického hlediska přece jen to štěňátko nehrozí…
    To jen abychom nezaostávali za pokrokovým světem…
    No a jinak – silnice jsou samý kolony… Češi, Němci, Rakušáci a Italové… Jsem zvědav, co mě čeká zítra…

  12. Baví se dva osmdesátníci:
    „Já se cítím jak za mlada.“
    „Jo, už se taky počurávám.“

  13. No a jinak k tomu výročí – utíká to… Ale pár vzpomínek zůstává… Hlavně to, jak jsem slyšel takový divný bzučení a vzápětí se z města ozval zvuk výstřelů (je to cca kilometr, takže cca 3 vteřiny zpoždění…) Stříleli jen tak pro srandu… V Lužnickém údolí opravdu nebylo co dobývat… Obávám se, že kdo zažil tak dva metry od sebe hvízdat kulky, ten na to hned tak nezapomene…
    No a druhý, významnější zážitek – když prvního září ředitel školy děkoval ve školním rozhlase žákům osmých a devátých tříd za psaní protisovětských nápisů – a tentýž ředitel mě o 3-4 měsíce později seřval za to, že jsem ho pozdravil pane řediteli a ne soudruhu řediteli… A že prý oni si už léta říkají soudruhu…
    No, když mě někdo takto důrazně žádá a má k tomu důvod – rád vyhovím… Takže po 89. jsem na něj ve městě volal přes ulici nebo i přes křižovatku – dobrý den, soudruhu řediteli! Nevím, nějak se tvářil, že mě neslyší… Že by k stáru ohluchnul? Inu, možné to je…

    • A vám PeS-i to pokřikování udělalo dobře? Měl jste pocit osobní statečnosti? Jste na to dodnes hrdý?
      Pomsta a uzený líp chutnaj studený?

      Ne, že bych se pana/soudruha ředitele chtěl sebeméně zastávat.

      Ale převlečených kabátů jsem viděl tolik, že mi to mé kruhy nijak podstatně neruší. A jestli budeme ještě pár let žít, uvidíme další. Do zelena, do duhova. Všimněte si – převlékací móda už je zase na pořadu dne!

      • Já už mám zelený des koupený dávno. Maskovací, do lesa. Takže se zamaskuji na to tata. Na duhový dres jaksi nemám žaludek.

        • Jestliže v lese nefotíš zvěř, je nerozumné chodit v „maskáčích“. Naopak. Je vhodné být vidět. Pestré turistické oblečení není samoúčelná móda. Má bezpečnostní význam. Velmi v lese, kam chodí i bouchalové nemyslivci. Fotíš si makro houbičky, debil spatří nějaký pohyb, a vystřelí neví na co. „Já myslel, že divočák….“ Kolik takových případů bylo.

          • Nemám rád hluk. Takže když to poblíž začne bouchat, jsme už jinde.

            Maskáče jsou náhodou humorný oděv. Hlavně se stativem v pouzdře přes rameno. Když se k vyvalím z lesa na paseku a tam Poláci pomocí hřebenů ničí borůvčí, tak ten khaki kostým funguje na několik set metrů. Hrabičky se odhazují do křoví a osoby nenápadně mizí v mlází, zanechávajíce nadrané čučoriedky v kýblech na místě.
            A mohl bych zavařovat a sušit.
            Škoda, že nejsem hovado.

      • PeSa chápu. To nebyla jen „opatrnost“, soudruha-pana-soudruha-pana ředitele. To byla aktivní oportunistická aktivistická zhovadilost. Počínaje hlášením ve školním rozhlasu, kterým děti motivoval ke zbytečnému riziku. Za to k čemu je motivoval by je později postihoval. Připoměl mi učitele z Na západní frontě klid….

  14. Především duhový dres je do lesa jako maskovací oděv naprd.
    A ještě lepší je si ho vzít na pastviny, když se tam náhodou zrovna pase nějakej bejk 😀

  15. Mno,
    k nám zavítala kamarádka z Norimberku – manželova spolužačka z VŠ, která se provdala do daleka… tak jsme si užili pohody při procházce po okolí, dobře pojedli v místních restauracích, nikdo nás neotravoval s žádostí o kódy či jiná lejstra… lidi respíky vzorně nosili (navlečené na ruce, pro případ potřeby), kromě vodáků na Vltavě 😀 Počasíčko jak malované, co víc si přát. Pokoj lidem dobré vůle….

  16. 1915 PeS says:
    No z toho D-Fense je blbý už úvod. To chlapec nezvládl. Overkill.
    „Hned úvodem bych se zeptal, jak to cítíte. Jaký to je ocitnout se mezi těmi poraženými. “

    Nevím ke komu mluví. Ke mně určitě ne. Já se rozhodně jako poražený necítím. Nikdy jsem to nepodporoval. GWB se zachoval jako totální trumbera (nedělalo mu to potíž) a Obama se v tom radostně našel.
    První normální americký president kterého jsem od té doby akceptoval to mínil ukončit. Ten moula co je tam teď to totálně podělal.

    D-Fens si tentokrát cintá na pentli. Možná nesnáší američany ale to není omluva.

  17. Ohňostroje.
    Ohňostroje jsou připomínkou, že už několikátá generace nezažila v teenagerském věku, kdy by je to bavilo válku a ta část by se navzájem zrakvila. Nyní si to kompensují ohňostroji a petardami.
    Dobře že jsou alespoň Afghanistány a Mali. Nebylo by s nimi jinak k vydržení.

    • Souhlasím. Jenže je to jak plivne. Ctělo by to něco pořádného. Nejlépe v poušti a bez vedlejších škod.

      • Věřme Přírodě!
        Pokud počet mudžáhídů na čtvereční kilometr přesáhne určitou mez, začnou se vzájemně likvidovat. (Kritischer Mindestwohnraum). Údolí A versus údolí B a to versus údolí C, které bude mít spor s údolím A atd., atp. Takhle probíhá přirozená regulace třeba u lumíků a jiných menších živočichů. Příroda si tak udržuje rovnováhu.
        Vzhledem k obrovské natalitě v těchto krajích je tenhle mechanismus naprosto nutný. Anglická, sovětská a americká invaze vždy jen rozkolísala tuhle spolehlivou negativní zpětnou vazbu.
        Moje žena si myslí, že i ten kronáč je takovým Instrumentem Přírody.

        • Další možností jak vyřešit přelidnění je „Marsch nach Westen“. Ale to se leckomu nemusí líbit – a máku se taky všude nedaří. V Kotlince ovšem ano – letos sklidíme rekordní množství makovic za mnoho let zpět. Znamená to snad něco?

  18. Tak další rodinný slet za námi. Letos jen 31 – řádí jakési nemoci, ale není to koronáč – z toho 13 pod patnáct let. Myslím, že jsme docela úspěšný klan.
    Tak zas příští rok, 20.8. Snad jako vždy vyjde počasí.

  19. Dobré zas ráno… Inu, je hezké probudit se nárazem hubou na realitu, že?
    https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Coze-Vzdyt-Biden-tvrdil-To-uz-neplati-Kabul-ma-dalsi-problem-Islamsky-stat-a-hrozba-na-letisti-674405
    Nějakej bidet blábolil… To tento podvodem dosazený šašek dělá rád a často… Jen se v tom blábolu jaxi opomenul zmínit, že se Američané stali legitimním terčem – a my s nima, dle zásady „spolu kradli, spolu visej!“ Vždyť už jen proto jsme si dovezli ty zárodky teroristů…
    Musel jsem se smát, když jsem četl, že tzv. loyální a prověřený vládní pracovník byl ve skutečnosti jedním z vůdců Talibánu… Prostě prdel v přímém přenosu… Já se snad nechám očkovat, abych umřel dřív…

    • Naopak!
      Nechat se naočkovat je nebezpečné – člověk pak může přežít atak koronáče bez následků na intelektu a bude se na to muset dívat!

  20. Dobré ráno,

    Dano, a kolik vás bývá, když nemoci neřádí?

  21. Dobré dopolední vespolek,
    PeSi, podle pozorovatelů noční oblohy na jiném webu:
    „Aktuálně americké C17 létají s afghánskými uprchlíky do německého Ramsteinu. Každých cca 90min jeden stroj přeletí ČR.“

      • Přehledové lokátory a výškoměry jsou napáené pomocí elektrocentrál na bezín. Znečišťují ovzuší, zanechávají uhlíkovou stopu a proto se zbytečně nezapínají. A i kdybychom ta éra objevili třeba tady, tak nemůžeme nic dělat. Přinutit je k přistání na našem letišti by nutně znamenalo postarat se o pasažéry – nabídnout azyl v Kotlince – což jest před volbami do parlamentu neprůchozí.
        Krleš!

  22. Názor: Demokracie se všeobecným volebním právem je civilizační katastrofa. Protože to, že dočasně nejvýše v řádu několika století, a navíc nevšeobecně, nekontinuálně a neúplně, se dosud jeví jako relativně úspěšná, je, že jen spotřebovává nahromaděné z předešlého vývoje. Nynější úpadek je příznakem toho, že nahromaděné dochází.

    • Natvrdo: Demokracie je dočasnou anomálií.

    • Proč bitva u Kurska dopadla jak dopadla.
      Z nařízení Vůdce, ekologický PzKW Tiger ausf. VII E (elektrifiziert) měl malý dojezd, v dobývaném prostoru nebyly kompatibilní rychlonabíječky, a ve snaze o rychlý průlom nevezl prodlužovačku. Zatím co neférově vyhrál protivník porušující emisní limity.

  23. Opustit koronáč…. Přestože nabízím hodnotná témata, například gramofonové, je to marné. Pokročilé stádium následující za neschopností nalézt myšlenku….

  24. Schumi, s tím dojezdem jsi to trefil 🙂 Asi nejlepší srovnatelný německý tank Panther měl v terénu dojezd 120 km, T-34 360 km. Zvlášť u Kurska se to výrazně podepsalo na výsledku.

    • To je jasné, dýzl má nižší spotřebu…. Navíc neměl komplikace jako ad blu, filtr pevných částic, start-stop a další nesmysly nařízené v Říši. Což snižuje spolehlivost, jak víme, že Panthery byly výrobně nákladnější než T34 v základní výbavě ( s jinou nebyl dodáván) bez poslilovače řízení, nesplňující nic z toho a navíc bez jediné hvězdičky Reich NCAP kvůli nebezpečnosti při střetu s ozbrojeným chodcem, a prodražuje výrobu. Námitce, že nesplnění emisního limitu Reich 6, a vjezd do nízkoemisních zón Ŕíše bez doplňkové nálepky je válečným zločinem, Norimberský tribunál nevyhověl.

  25. Jak sleduju kampaň SPD, svým způsobem mě oslovuje méně….

    • Stačilo by i míň. Technologicky bychom to zvládli. Akorát jak to utajit před nyní spřátelenými zeměmi….

      • Kdysi jsem to už navrhoval, ovšem s připomínkou, že u nás se všechno vykecá.

      • Nejsem si jist, zda je to skutečné zabezpečení. Pokud pojedu ve výtahu s ozbrojenými mafiány a budu držet v ruce odjištěný obranný granát – možná je to odradí od útoku. Ale pokud ne… Definitivní řešení?

    • Ach jo, zase všichni reagují jen na titulek…

      • Ale kdepak. Přečetl jsem celý rozhovor. Jenže: mnoho slov, málo nových, podtatných informací. Ivelmirůměrně informovaný člověk o všech těch peripetiích už někde četl nebo si je domyslel.
        Jediné, co Visingr považuje za fakt jsou Vrbětice – a ty jediné se mi nezdají.

  26. Znovupřed spaním pročítám ekonomické nepravidelníky a spokojeně mručím nad obsahem a stylem. Naposledy v pojednání o Rašínovi velmi příhodně, a obávám se, že nadčasově vybraným citátem.

  27. Ad projekt Kladivo:
    Je to bohužel SF. Jak si představujete použití? Takovou pumu/granát musíte někam umístit, aby mohla způsobit nepříteli citelné ztráty. Máme na to nosiče? Nebo bychom to dělali podle filmu „Myš, která řvala?“

    A ještě – Ty Vrbětice mi pořád nějak neštymují. Jednak to vypadá,. že Rusko má dva agenty celkem, jednak mě nenapdá. proč by exploze v muničním skladu měla tak hodně prospět Rusku. Čím? A za třetí – zprávy o explozi jsou natolik rozporuplné, že není možné, aby do toho nebyly zamíchány naše ozbrojené složky. Hasičům někdo nahlásil, že to nemají hasit, že to brzy pšoukne. Brigádníci kteří to tam přerovnávali byli den předím odvolání, že už nejsou potřeba. Atd.
    Připad Gleiwitz po česku.

    • Tak bomby jako je Mk 57 mají kolem 250 kg a unese je F-16 nebo Grippen.
      Taktické rakety na pevné palivo jako třeba ruský Scarab váží asi 1.8 tuny, mají dolet 200 km a používají tuhé palivo a jejich mobilní odpalovací rampa je velikosti běžné velké Tatry.

      Zásadní problém by patrně byl, kde to vyzkoušet, protože nemáme poušť a to ani Negevskou a vyzkoušet to třeba v Chánově by asi neprošlo i kdyby šlo jen o 20 kilotun. A podzemní testovací výbuch někde na Brdech by asi neprošel přes ekologické aktivisty 🙂

  28. Ještě jsem chtěl prosím poznamenat jednu zásadní věc: Tam, kde je Visingr dneska (občanská válka ve Francii na spadnutí), jsem byl už před 30+ lety, když jsem támdle u Šatlé přestoupil do RER směřujícího k Saint Denis. (Od té doby spíše získávám dojem, že pravděpodobnější je podvolení.)

    Jenže! Od názorů, které jsem měl před 10, 15, 20 lety, jsem za uvedené intervaly času nedospěl prakticky nikam dál; stále si po celou tu dobu myslím, že jsme v obrovském a při současných (ovšem dlouhodobých) postojích obyvatelstva (které si ostatně znovu a znovu mohu testovat právě zde na Šumavákovi) naprosto neřešitelném průšvihu. Kampak asi v příštích letech dospěje Visingr?

    • Tamní atmosféra je zřejmě podmanivá. Marián Kechlibar z ní dostal inspiraci a vyléčil si ji tím, že napsal knížku. „Krvavé levandule“. Je i v audioverzi.

  29. Tak tak – výklad Vrbětic podle BIS je poudačka pro prosťáčky!

  30. Když tak čtu o povinnosti vyvézt z Afghu všechny, co veřili akci USA and his melody boys a teď se bojí talibánců, tak mne napadá, proč jsme v osmdesátom devátom neumožnili pravovaěrným koňumistům vyjet do tehdejšího CCCP. 😉

  31. 1930.2.1, 1932 — No tak jen namátkou tohle se člověk úplně všude nedočte:

    (…) nálady jsou tady v některých ohledech velmi vyhrocené a ostře naladěné proti jakémukoliv přijímání imigrantů z muslimského světa. To, že jich tady momentálně máme velice málo, o ničem nevypovídá, a právě kvóty by měly představovat snahu přemístit sem migranty ze zemí, ve kterých jich teď mají až nad hlavu. Ale jak říkám, toto je podle mě u nás neprůchodné, takže pokud by si nějaký politik navzdory tomu troufl něco takového akceptovat, tak se obávám, že by se mohl dočkat hromadné občanské neposlušnosti.

    (…)

    kdo by na naši suverenitu aspiroval – podle vás?

    Lukáš Visingr: Tak první, a v tomto smyslu nejbližší, je Německo. Německo pro nás bude v tomto smyslu představovat hrozbu v horizontu buď proto, že v něm budou vládnout islamisté, nebo proto, že původním Němcům dojde trpělivost, a vyšlou nahoru k moci něco ve smyslu neonacistů, a tím nemyslím nějaké skautíky, jako je Alternativa pro Německo, ale opravdové neonacisty. Oni si tak možná říkat nebudou, ale budou chtít radikálními prostředky zlikvidovat islámskou hrozbu, a obávám se, že v momentu, kdy to udělají, tak my budeme další na řadě, protože Němci jsou prostě velmocenským národem, který má expanzivní tendence.

    Domyslet si může, v tom máte pravdu, jenže zkušenost mne poučila, že lidé myslí a tím méně domýšlejí neradi.

    U těch Vrbětic jsem se také zarazil. Visingr může mít přístup k informacím, které já samozřejmě nemám. Ale i já vidím, že v těch skladech mohlo být cosi, co odlifrováno na místo určení by Rusům bylo objektivně nepohodlné. (Být to nepohodlné jiným mocnostem, ty by si byly prostě postavily quislingovskou českou vládu do haptáku.) Že výbuchy způsobili Rusové, mi proto připadá jako jedna z možných verzí, i navzdory tvrzením absolutně nevěrohodného plukovníka.

    Letošní načasování té aféry je ovšem zcela jiná věc. Zatím se zdá, že českým zájmům způsobilo větší škodu než samotné někdejší výbuchy.

    • Rusové? Takhle blbě? Že to napřed hořelo, dva stačili utéct dva tam zařvali, od o o těch, kteří stačili utéct, a kteří byli vyhledáni a vyslechnuti krátce potom nic nevíme, pak za šest neděl zas bum, už bez požáru, nevíme co všechno tam mělo být, co tam bylo, co bylo zničeno. To co se dá poskládat z úředních verzí postrácá logický přběh. Zatykač na agenty po sedmi letech. Co kdyby tu pořád byli…Ale že tomu musíme věřit, protože vyšetřování, utajení…
      Jak to nakonec dopadne? „Vyšetřování skončilo, zapomeňte.“
      Skripal, Navalnyj, Vrbětice, Pratasevič…. Účel to splnilo, zapomeňte. Zapomeňte.

  32. Přečteno na lidovkách:
    Kterak se prezident trefil do kolena. Jeho poradce Nejedlý není nad zákonem.

    Myslím, ze Kamberský se do kolena strfil taky, pokud by odposlechy dělala kriminálka se soudním požehnáním, tak nic proti tomu. Jenže je zřejmě dělala bezpečnostní služba jako součást kontrašpionáže …

    • Ovšem za předpokladu, že Nejedlý je agentem ruské rozvědky, je celkem pochopitelné, že si ho hlídá kontrarozvědka a ne policajti.

        • To netuším. Od toho máme snad tu kontrarozvědku, aby takové věci zjišťovala.

          • Paráda!
            Když ho uznají, budou ho moci sledovat, A aby ho mohli uznat, musí ho napřed sledovat!
            Hlava XII.

      • Za toho předpokladu (dlouholetého) by měli mít důkazy a on by měl být zavřený, ne jen „odposlouchávaný“!

  33. Krom toho si neumím příliš představit jak obohacovat uran na zbrojní úroveň. Tedy technicky si to představit umím (fluorid uranylu, plynové odstředivky atd.), ale neumím si to představit jako projekt, který se podaří udržet v tajnosti tak dlouho, než se obohatí dost paliva alespoň na jednu bombu.

    I ten Israel údajně štěpný materiáln na ty první bomby, které nemá, dostal údajně od USA a teprve potom, když ujistil okolní státy o tom, že žádné jaderné zbraně nemá, začal obohacovat materiál na ty další, které taky nemá 🙂

    • Jenže Izrael, na rozdíl od nás, je taknějak suverenní nejen na papíře.

      • Njn, možná bychom měli začít výrobou něčeho jednoduššího, podobně jako Israelci.
        Z hlavy mně napadají tanky, obrněné transportéry, radary, SAM systémy a další, které zbytečně kupujeme venku a kdysi jsme to i uměli vyrábět.

        A ty bomby nechat až na potom 🙂

  34. Leda snad, že bychom se nějak dohodli s tím Israelem, že z těch které nemá nám jich pět půjčí. Třeba na 20 let, podobně jako máme půjčené Grippeny.

    A my pochopitelně popřeme, že bychom si od nich něco půjčovali 🙂

    • Tak jednoduché! Že mě to nenapadlo… A nebo by něco k mání bylo v JAR. Třeba by se rádi zbavili Krejčíře a navíc něco přibalili.

      • Jihoafričani těch svých šest zničili začátkem 90. let, ještě za de Klerka, protože nechtěli aby se dostaly černouškům do rukou.

        • To Biden byl s americkymi zbranemi v Afganistanu k Talibanum a tam zijici jine muslimske svoloci daleko velkorysejsim. A – bombu uz maji jejich kamaradi hned vedle v Pakistanu, ale co je darovane, to je darovane.

  35. No nevím nevím.
    Že by si Izraelci chtěli nechat zničit zrovna Prahu s kotlinkou?

    • Ty bombičky by byly uloženy v Praze? Někde na Úřadu vlády?
      Nakonec, co se divím. Všechno důležité je vždycky v Praze.
      (Poznáka vidláka z východní gubernie.)

  36. StK – 1937.1.1.1.1 – jaká Hlava XXII ???

    Pokud na základě nějakých zjištění (třeba odposlechem nebo sledováním jiného agenta) došli k podezření, že Nejedlý může být agentem, tak je logické, že ho sledují a případně odposlouchávají. Od toho jsou kontrarozvědka a za právě takovou činnost si je platíme ze státní kasy.

    Je to zcela stejné jako když se kupříkladu Policie domnívá, že pan XY je dealerem drog, tak jej sleduje, případně odposlouchává a když zjistí, že se pan XY pravidelně schází s panem AB a od něj nějaké balíky, tak se zaměří na pana AB, sleduje ho, případně odposlouchává a pokud zjistí, že ty balíky dostává pan AB lodí z Mexika, tak ho při nějakém přebírání zásilky seberou a kouknou se co v těch balíkách z Mexika je. Za to je rovněž platíme ze státní kasy.

    Jediný problém s BIS a Zemanem je v tom, že tvůrce Ústavy a souvisejících zákonů patrně ani v nejdivočejším snu nenapadlo, že presidentem může být zvolen někdo, kdo se přátelí s potencionálními agenty cizího, nepřátelského státu.

    • „a přebírá od něj nějaké balíky“ jsem chtěl napsat.

    • A opakuji – za ty léta, co se to o něm píše v novinách, by kvalitní bezpečnostní služba měla z odposlechů důkazy a on by už bručel. Evidentně odposlouchávají, aby něco nevhodného na Zemana chytli a osobně \nejedly je jen záminka.

      • No to se mi jeví jako logické.

        Policajti taky hned neseberou středního dealera, když mají možnost chytit větší rybu.

        Analogicky, co když Nejedlý není na vrcholu, ale je to spíš ryba střední velikosti ?

        Nebo třeba jinak. Zpravodajské služby nemají příliš ve zvyku zavírat větší ryby, pokud existuje možnost jejich prostřednictvím dodávat věrohodně vypadající, ale zcela falešné informace cizí mocnosti. To jsou běžné zpravodajské hry.

        Na celé věci je opět špatně jen to, že to uniklo na veřejnost. Tyhle věci se mají řešit potichu, třeba tak, že Nejedlého potká dopravní nehoda, nebo že jeho řídící agent/zdroj informací zemře náhle v Lánech na selhání srdce.

        • Tak tak.
          Moc se kecá. Kdekdo chce být považován za 007 a tak vynáší. (Není to nakonec velezrada?) protože novináři jsou tu od toho, aby šířili informace. Jsou podle mě hnusní, ale dělají to, co mají.
          Koudelka by měl být suspendován za to, že nedokázal zabránit vynášení informací z BIS. Za nic jiného.

          • Tak ona je otázka, zda k tomu úniku informací dochází v BIS.
            Pokud se nepletu, tak BIS je pod kontrolou PSP ČR resp. nějakého výboru PSP ČR. Dále je povinna podávat hlášení přímo Presidentu ČR.

            Co když to prosakuje někde tam nebo v PSP ?

  37. Omlouvám se MaYdě, že na dotaz odpovídám až teď. Ale rodinný slet končí až předáním místa konání – myslivecké chaty v sousední vesnici. Před tím ale proběhne snídaně – na venkovní stoly jsou sneseny veškeré pochutiny, pečivo a sladkosti, které zbyly a probíhá „švédský – já říkám kujavský“ stůl. Každý si bere podle své chuti, nálady a hlavně schopnosti pozřít. Takže největšími žrouty jsou překvapivě děti. Následuje úklid všech prostor, mytí nádobí, vytírání, zametání a kontrola, zda něco nebylo ponecháno, zapomenuto a rozdělení zbylých jídel a nápojů všech druhů (grilovaná žebra jsou fakt dobrá i za studena!). No a v domluvenou dobu – někdy odpoledne – dojde k předání chaty a vyúčtování nájmu.
    Takže pro mne akce skončila dnes v 17 hodin. A už jsem chatu zamluvila na termín 20.8.2022.
    A co je nového ohledně korony a Afgánistánu? Baník hanebně prohrává, tak snad jiné zprávy budou lepší.
    Ježišmarjá, já ještě MaYdě neodpověděla – loni nás byl plný počet-36 (letos 31). Od loňska jeden účastník zemřel a 4 měli nějaké zdravotní problémy – stářím počínaje a depkami z horka konče. Narok nás snad bude zas o čtyři víc, ale možná se ještě nějaký člen klanu vyklube. Prý se na tom pracuje. 🙂
    Podařilo se otočit kormidlo diskuze? 🙂

  38. No, já nevím, ale řekl bych, že s Koudelkou se zas tak moc nepřátelí…

  39. Dano,
    tak to je super, držím palce, ať se rodinný klan do roka jen rozroste 🙂 !
    Za mne diskuze otočena je; momentálně žužlám norimberský perníček (ta kamarádka pracuje v továrně na jejich výrobu), spokojeně pomlaskávám a přemítám, zda loudit recept.
    Rybíz zavařen (sirup i marmeláda), asi mi dozrají i dvě muškátové dýně; rajčat se něco urodilo taky. Novou troubu a pračku mi přivezou ve středu ráno, a tento týden mne čeká jen jedna preventivní prohlídka… co víc si přát 🙂 ?
    Momentálně řešíme záhadu – včera naše kamarádka toužila ochutnat místní pivo, leč ani jedna ze tří navšívených restaurací nic z ČB neměla v nabídce… všude Plzeň, Krušovice… žádný Budvar nebo Samson… záhada.

  40. Každopádně bude fajn, až Zeman přestane být presidentem. Hodně lidí si oddechne, včetně mně.

    I když celkový vývoj v ČR dává tušit, že nový president bude ještě horší než ten minulý, protože většina obyvatel Kotlinky má neomylný zvyk volit ve volbách něco ještě horšího než minule a činí tak vytrvale už 32 let. 🙁

    • No právě. Spíš snesu samolibého křupana než nějakého slizouna.
      A ten nový bude muset být opravdu hodně slizký aby prošel…

    • Není ta touha po oddechnutí krapet předčasná? Dovedu si představit novou osobu, která by vyvolala záchvat zvracení …

  41. Matzurko, mám speciální dotaz přímo na tebe. Před cca třemi měsíci se jedna toulavá kočka rozhodla, že mne adoptuje a dovolí mi, abych se o ni starala. Ta kočka byla buď předmětem týrání nebo střetu s autem či motorkou – kromě jiných poranění (v době příchodu už zhojených, ale viditelných) má poraněnou hlavu a jen jedno oko. No a ta kočka se mi odměnila tím, že před 6 týdny se okotila – má tři koťata. Už jsem zajistila, že 2 si vezmou zájemci, ale mám problém – jak je mám krmit. U nás se to nikdy neřešilo, kočky žily na dvorku, v chlévě a ve stodole a o koťata se staraly jak uměly. Ale co teď, chlévaani krav či koz nemaje, nevím jak ta koťata ve městě krmit. Už by měla pomalu začínat žrát sama tak, abych je mohla koncem září předat zájemcům. Ty máš zkušenosti, poděl se… 🙂

    • Syn má kocourka – dostal ho, když mu (kocourkovi!) bylo 14 dní a dnes jsou mu 3 měsíce, doteď ho krmí granulemi, prý je to pro koťata to správné.

      • Granulemi jsem zkoušela krmit tu kočku – opovrhla jimi a nesežrala snad ani jednu. Že by koťata….?

  42. Dano, kapsičky speciálně pro koťata, k mání v každém superhyper. Případně paštiky, rovněž ve variantě pro koťata.

    • Jsou fajn – ale trochu to leze do peněz. Dva kocouři – to je skoro jako jeden člověk. Tedy cenově. Ale když jim to chutná…

  43. Ale ty granule pro koťata bych taky zkusil, to, že je nežere jedna kočka, nic neznamená. Máme doma 2 kočky a jedna granule nežere vůbec, druhá zase jenom granule.

Komentáře nejsou povoleny.