Nakoukání pod australskou pokličku

Ptakopysk podivný

Je to už pár let, co jsem Austrálii navštívil, vzpomínky se usadily a zkusím pouvažovat o australském vztahu k jídlu. Se specifickým přihlédnutím k Sydney.

Australani – já osobně bych položil tlustou čáru mezi originál britské přistěhovalce a ostatní, pak takovou přerušovanou čáru mezi evropské mimobritské přistěhovalce a ostatní.

Britové mají kolonialismus zažraný velmi hluboko pod kůži – dáma zjevně britského původu do ixtého kolena nadšeně švitořící o barevných Australanech při placení u pumpy vůbec nevnímá, že jí Ind za kasou oslovil, zažertoval a popřál jí hezký den, protože ho ONA neoslovila. Jako by za tou kasou nikdo nestál. Velmi podobný je jejich vztah ke žlutým Asiatům – ano jsme v asijské restauraci, obsluhují nás Asiaté, pronášíme směrem k nim přání, ale vnímáme je jako služebné duchy, kteří mají právo odpovídat na naše otázky, plnit přání hostů, ale jinak ať drží hubu. Dobré je totiž jenom to britské – britské kluby s roastbeefem, stejky, fish and chips, britským pivem, whiskou, britské puby se stejnou nabídkou. Bílý cizinec je dotazován odkud je a je s ním jednáno přátelsky na britský způsob. Abyste mohli pojíst a popít v klubu, musí vás tam přivést člen klubu, který se za vás zaručí, vypláznete pas a majordomus, či vrátný vás zapíše do knihy hostů, dostanete visačku s nápisem Host a můžete blomcat po klubu v prostorách, kde je hostům povoleno pobývat.  Naštěstí k těmto prostorám patří i bufet, kde si můžete dát vynikající britský roastbeef z australského býka vykrmeného trávou z prérie, můžete si dát pivo. Whisky a ostatní tvrdé nápoje se podávají v oddělených prostorách, kam nesmí děti. Tamtéž si můžete dát doutníček, nebo cigárko, hodit si partičku pokra, naházet drobáky do automatů a tak podobně. Co se alkoholu týče, můžete si dát pivo, či cokoliv alkoholického, uvnitř hospod, pubů a podobných institucí. Pivo si můžete dát i na předzahrádce na chodníku, která je vždy ohrazena páskou, nebo plůtkem. NEEXISTUJE nechat si natočit pivo do kelímku a kráčet s ním po ulici, nebo nedejbože nést v ruce láhev alkoholu. Ba dokonce nelze nést ani prázdný kelímek od piva s potiskem. Nesmíte ani stát na chodníku vně ohrádky restaurace a držet pivo. V tu ránu od kolemjdoucího policajta, či rangera dostanete flastr, až se vám zkroutí palce u nohou. Zejména na svatého Patrika jsou všichni policajti státní, městští i dobrovolní (obdoba našeho PS-VB) v ulicích a nažhavení.

Teď malinko odbočím. Když cizinec nerozumí, Australan, na rozdíl od obyvatele Albionu, okamžitě přepíná do školní angličtiny a všemožně se snaží, aby mu bylo porozuměno. Což bývá u vnitrozemských Assies trochu problém. Nevím, jestli víte, že běžný Australan šetří slovy tak, že u slova, kde je jasný význam už při vyslovení první slabiky, řekne jenom tu první slabiku a zbytek slova spolkne. Totéž platí i u frází. Mě překvapilo hned v letadle, že letouš nabízející čaj neřekl „You want a cup of tea?“, ba ani „Wanna a cup of tea?“, ale pronesl něco jako „Wanakapaty?“ Podle hrnku v ruce jsem pochopil, co mi chce. Blbý je, když – obrazně řečeno – mluvčí ten hrnek v ruce nedrží. Měl jsem to potěšení slyšet vnitrozemského Australana milujícího lední hokej. Dozvěděl jsem se, že nejlepší hokejisté světa jsou Češi Džega a Phouspa. Ten první je Jágr, ale doteď nevím, jestli ten druhý je Prospal, nebo Pospíšil, nebo někdo úplně jinej. Australské dámy britského původu jsou něco víc a v podstatě neposlouchají, co jim vykládáte. S pokerface dělají, že naslouchají, i když plácáte nesmyslné fráze jednu přes druhou, po chvilce se odpoutají, protože tamhle vidí Mrs. Woschley, se kterou musí nutně okamžitě hovořit. (Velmi realisticky je toto téma zpracováno ve filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, kde Brittonka Miss Macintosh převychovává normanského barbara.) Konec odbočení.

Do restaurace Praha v Sydney s českou nabídkou jídel chodí většinou Češi se svými přáteli nejrůznějšího původu na jídlo a Aussies na pivo. Za mého pobytu tam točili Plzeň a Krušovice. Pak je v Sydney ještě klub „osmašedesátníků“, emigrantů z osmašedesátého, kde se lká nad ztracenou příležitostí a debatuje se o tom, že oni by to byli bývali udělali jinak, kdyby mohli. Nuda, nuda, šeď, šeď…
Evropští mimobritští Australané jsou vesměs velmi příjemní lidé – jsou to selfmademani, kteří přišli v několika vlnách po II. WW a vypracovali se od nuly přese všechny překážky, které jim australská byrokracie neustále házela pod nohy. Baví se s vámi velmi přátelsky, pomáhají vám s komunikací, protože sami vědí, co to obnáší vpadnout do země, kde nerozumíte zblo, pozvou vás domů, nabídnou lahůdky ze své rodné země a jsou nadšeni, když chválíte a chcete recept.

Bílí neevropští Australané – zhusta jihoafričané, Zimbabwané, jsou velmi milí lidé hovořící zhusta nesrozumitelnou angličtinou, ale když se jim omluvíte, že nerozumíte, přepnou do absolutně primitivní angličtiny, které rozumí i negramot jako já a udělají si na vás čas, aby vám všechno vysvětlili a maximálně odpropagovali jejich novou vlast Austrálii. Obvykle konzumují stejky s hranolky a hojně zalévají pivem.
Indové, Pakistánci, Číňané a v poslední době imigrovavší muslimové černí, či snědí, jsou uzavřené skupiny, které se s nikým mimo jejich kulturní okruh nebaví, pokud nemusí. Aboriginové se nebaví nikdy s nikým, ti žijí v jiné dimenzi a civilizací jenom procházejí jako stíny. Jediná styčná plocha je ždímání peněz z turistů a konzumace alkoholu.
Takže když to shrnu – milá a přátelská země (snad kromě britských dam britského původu) holdující primárně fish and chips, steak and chips, roastbeef and chips, coleslaw salad, british breakfast (klobásky, volské oko, slanina, rajčata, topinky – vše grilované), Egg benedict, hamburger, vše notně zalévaných majonézami všech možných druhů a chutí. Cizácké kuchyně moc ne – a že jich tam mají z celého světa! Kuchyně čínské, japonské, indické, pakistánské, mexické, italské, vše je v obchodních centrech i na bulvárech zastoupeno a promícháno. Je zajímavé, že tam nikde nemáte takový ten divný pocit, že vadíte, jako když třeba v Londýně jdete nakoupit k Pakistáncům, nebo když v Brně vlezete do některých asijských restaurací. A ani vás nepřekvapí, že Ind vám udělá a prodá vynikající italskou pizzu, o jaké se může v Praze v originální italské pizzerii jenom zdát.

Sydneyský Fishmarket mi do smrti utkví v paměti množstvím ryb a potvor z moře vytažených, s pultem, kde na stoličce vedle hromady lastur seděl maličký Indonésan s nožem v ruce a s neměnným asijským úsměvem na tváři každý den od rána do večera louskal ústřice a dával je na pult. A hlavně!!! Hlavně s restaurací s čerstvě upravenými rybami a potvorami. Nebylo to úplně levné. I na australskou kapsu to bylo docela drahé. Ale vynikající! Talíř pro dva s grilovanou langustou, hrstí chobotniček, krevetami, ústřicemi osmaženými s vynikající australskou slaninou, mušlemi, kusem ryby a další havětí stál 120 AUD, což tehdy bylo cca tři české tisíce. Tam jsem se přežral grilovaných chobotniček jako zvíře. Byli tam hlavně turisté z celého světa. Domácí to moc nejedí. Jak jsem již výše uvedl – jim stačí fish and chips. Kupují to buď v krámku hotové a snědí si to někde na lavičce s výhledem na oceán, nebo si to koupí domů mražené úplně stejně jako my v supermarketech, šoupnou to na plech do trouby, pak to nasypou na talíř a polijí nejrůznějšími sosy a majonézami.

Specifickým sydneyským prvkem je víkendové grilování. Vyšší vrstvy vlastnící kocábky vyplouvají do zálivů a tráví víkend na vodě. Mezi kocábkami, jachtičkami a jachtami proplouvají prodejci zmrzliny a jiných laskomin. Zbytek populace se povaluje na plážích a griluje. Grilují se sausages, zelenina a steaky, konzumují se zeleninové saláty, vše se hojně polévá omáčkami a užívá se volna. Suroviny, tácky a příbory si každý přináší svoje. Město Sydney se stará o to, že v grilovacích oblastech – okrajích pláží a parků – je funkční gril s čistou plotnou, grilovacím nářadím a plnou plynovou bombou, u grilu jsou stolky s lavicemi, odpadkové koše. Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších. V Čechách naprosto nepředstavitelné.

Dalším australským specifikem jsou australské steaky. Z dobytků volně se pasoucích na trávě. Nikde jsem v krámech neviděl pojem „čerstvé“, či „stařené“ hovězí maso. Nikde jsem neviděl, že by prodávali maso z vydojených starých krav. Vždy bylo přirozenou cestou vyzrálé a po zpracování křehoučké jak dort. V restauraci kousek od pláže si za peníz odpovídající české hotovce dáte čtvrtkilový stejk s hranolky a oblohou, řeknete si, co chcete za oblohu, jak má být stejk propečený, vezmete si pivko, bílé víno, nebo vodu, počkáte deset minut, než vám ho připraví a pak už jenom baštíte, až se vám dělají boule za ušima.

V porovnání se standardní „britskou“ australskou kuchyní máme v Čechách daleko větší chuťovou rozmanitost. Švára se tady u nás mohl užrat českých sosidžů – liberečáky, ostravské, etc. etc. Hlavně stánky s grilovanými klobásami na Václaváku ho uhranuly. Neboť ve všech australských sausages jsou rozemleté ovce i s kopyty, rohy, ohradami a stájemi. Takové chuťově fádní. Proto ty majonézy a bárbikjú sósy. Neteře i švára tady jedli s chutí svíčkovou, dušené hovězí na zelenině, řízky, ale tam si myslím, bude hlavní důvod v kuchařském umění mé sestry, které je zcela britské. Raději nebudu zabrušovat do detailů, abych nemusel pracně vybrušovat.

Na závěr mohu konstatovat, že co se surovin týče, je Sydney pro kuchaře zemí zaslíbenou. Stejně tak pro fajnšmekry masožravé, rybožravé, i býložravé. Jediný problém mají milovníci sladkého, protože sladké, to tam skoro nikdo z profíků neumí. Je to buď britské, což jsou sušenky, sušenky a zase sušenky na sterý způsob, nebo arabské, což je šíleně přeslazené, nebo čínské, což je přeslazené a hlavně přezdobené. I když Číňani se našemu pojetí zákusků blíží nejvíc. Co se týče piva, tak seženete v Sydney snad úplně všechny druhy, co ve vesmíru existují. Ve speciálních obchodech velikosti 10 000 metrů čtverečních mají piva počínaje japonským ASAHI, až k ZZ Pils. Od světlých lehkých ležáků Pure Blonde k těžkým stoutům Yetti, které skoro netečou z lahve. Český pivař by v takovém krámě zešílel, protože průzkum bojem by mu zabral měsíce usilovné práce. Podobně vypadají vinotéky, neboť oblast Nového Zélandu a australských hor je vínu zaslíbená. Vína milují Australani sladká a masivně podchlazená. Suchá vína jdou na export. Je tudíž docela problém v obchodě koupit suché víno, ale dá se sehnat. A hlavně novozélandské bývá vynikající kvality za cenu, za kterou tady koupíte cosi, co se sem vozí v nevypláchnutých tankerech od ropy. S moravskými kyselinkami byste v Austrálii neprorazili.

Proběhl jsem tryskem Austrálií od čaje v Boeingu Quantas přes pláže až do vinných obchodů a víc toho na srdci nemám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 760 komentářů u „Nakoukání pod australskou pokličku“

  1. Pokud jde o Bidena – dnes ráno jsem zachytla nějaké zprávy, snad na Novinkách, že za prvé se hrubě nelíbí Anglii, že neprodloužil termín odchodu a že by to mohlo znamenat šlus se „speciálními vztahy“, který prý Britania USA má.
    A dále přesno to, o čem píše Hampl, že spolupracovníci Bidena se bojí cokoliv kritizovat.

    Myslím, že to bylo na Novinkách nebo seznamu. Četla jsem to v mobilu v tramvaji, ale nemám čas to dohledávat.

  2. Dobrý den quivis (2200): AFAIK to zatím u nás není trestný čin, jako na Slovensku.

  3. 2197 — To máte tak, maYdo, v každé situaci soupeří o preference rozhodujícího se subjektu dvě skupiny řešení, kooperativních, a proti nim nekooperativních, konfliktních. Které z řešení dostane přednost, je otázkou povahových vlastností subjektu, ale vposledku především vždy otázkou vnějších podmínek. Na ty mělo vliv mnohem více lidí a okolností, než jen zúčastnění rodičové a rodiny. Subjekt (není-li masochista, hysterik apod.) se zpravidla rozhodne pro to řešení, které pokládá za výhodnější (pro sebe, eventuálně, leckdy zástupně či fiktivně, pro své děti).

    V prvním případě, na který se ptáte, matka pokládala za výhodnější se rozvést (neřeším, jakým způsobem se na tom podílel otec, jelikož to jednak nevím, jednak bych vinu na rozvodu stejně nebyl schopen zvenku posoudit), pak pokládala za výhodnější, aby syn byl svěřen do výchovy jí, posléze aby v její výchově zůstal i přes právní odpor otce. Z toho důvodu také pokládala za výhodnější mu radit do pera, aby psal o té lopatě (což obratem užívala jako důkaz toho, že syn má k otci špatný vztah, takže svěřen mu býti nesmí a nemůže). Jestli matce v jejím dětství rodiče kladli na srdce, že určité věci se prostě nedělají, to nevím. Nakonec u ní za daných vnějších, globálních podmínek zkrátka zvítězilo řešení konfliktní.

    A v druhém případě mohu rovnou odpovědět: No jéje! Slečna svá doktorská studia úspěšně ukončila na pokrokovém Západě, takže do toho, co sem vzrůstající silou prosakuje posledních řádově 10 či 15 let, byla cele namočena již v 90. letech. Genderové rovnosti a všech feministických představ se vrátila plna; ustavičně vykládala o ženských zásluhách a právech a mužských zločinech a povinnostech. Kdyby se byl objevil nějaký ňoumovitý Bertie Wooster, zkrátka bohatý dědic, který však o sobě nemá žádné vysoké mínění, a kdyby si jej byla dokázala omotat kolem prstu vzdor všem jeho zoufalým snahám uniknout, bývalo by bylo všechno v pořádku: Byla by porodila jedno či dvě děti, které třeba mohly zdědit i obdivuhodné nadání jejího slavného dědečka, o ty by se byla v Praze starala chůva a vychovatelka, ona by jezdila po konferencích, občas jim předsedala v jejich panelech, a chabě se vzpouzejícího Bertieho tahala s sebou. Jenže Bertie se holt nenašel, ač byla přesvědčena (a předtím z mnoha stran, třebaže vzdálených, okolím pilně přesvědčována), že na někoho takového má nárok. (Naopak její dědeček, rád, že vyvázl živ, o 80 let dříve v jiném okolí snadno pochopil, že musí vycházet z nové reality a začít od nuly, což se mu též krásně podařilo.)

    • Slečna prostě byla rozmazlenej fracek. Ale velmi pochybuji, že se z ní ten rozmazlenej fracek stal až díky pokrokovému západu.

  4. “ v každé situaci soupeří o preference rozhodujícího se subjektu dvě skupiny řešení, kooperativních, a proti nim nekooperativních, konfliktních.“

    Ale kdeže, velmi často spolu soupeří dvě konfliktní a nekooperativní řešení. Což bývá velmi časté právě v případě rozvodu a následných tahanic o děti a majetek.
    Nutno dodat, že děti to mohou prožívat velmi traumaticky a nemůžete vědět, jaké stopy to na nich zanechá.
    To, že to chlapci matka diktovala, nemůžete vědět, zrovna tak mohlo jít o projev snahy dítěte na začátku dospívání se vyrovnat s traumatem a pocity vůči otci byly jeho vlastní a autentické.

    Ale i v tomhle případě to jsou vztahy mezi matkou, otcem a dítětem a těžko z toho vinit nějakýhp parlamentního kecala nebo dva chlapy, co spolu žijí ve spořádaném vztahu a jedné domácnosti.

  5. Slečna prostě byla rozmazlenej fracek. (2203.1) — To je Vaše spekulace, maYdo, a po pravdě řečeno nevím, čím je podložena. Když jsem viděl její kolejní doktorandský pokojík na okraji jedné metropole, ze všeho nejvíce připomínající kupé předválečného spacího vozu, musel jsem si přiznat, že v takhle spartánských podmínkách bych bydlet nechtěl; a ona tam vydržela kdoví kolik let. Nesmíte si představovat, že jen jezdila ke kadeřníkovi, obcházela butiky či putyky, a dál už toliko seděla, leštíc si nehty. Naopak všechen čas vysedávala po studovnách, spisovala, vedla semináře.

    Jenže holt vyrostla v očekávání, že může mít stejné zářivou kariéru jako její dědeček a stejně odborně úspěšnou jako její otec (ač v jejím oboru je reálná produktivita jiná, a platy ovšem tomu úměrny), a zároveň být respektovanou manželkou a matkou. O sto let dříve by nic podobného nikoho ani nenapadlo.

    • To možná jejich prezident poputuje po návštěvě u nás do karantény?

        • No, vzdyt se podivejte na fotku, jak klade vence… Nema rousku.
          Se nemuzeme divit, ze se to nemcum, znamym to bordelarum, siri a jsou cerveni 😀 😀 .D

  6. No, zpatecniku, rozklad rodiny k dekadenci patri. Rodina je do jiste miry sebeobetovani a omezovani a v dekadenci se s nejakym sebeobetovanim – samozrejme mimo nejaky rafinovany umelecky zamer, treba skok z mostu tak, aby pri dopadu vznikl zajimavy obraz – moc nepocita.

    Rekl bych, ze zakladni myslenkou dekadence je nenechat se v uzivani a cinnosti nicim omezovat, takze vse je logicke a spravne.

    Nakonec, neni jistym zpusobem omezeni, utlak a nasili, ze jsme slecne Bertieho nezajistili?

  7. 2204 — Nechci se pouštět do polemiky, v níž máte přirozenou a inherentní nevýhodu danou tím, že nikoho z těch lidi neznáte. Není to tak, že by chlapeček byl tatínkovi psal pod peřinou při baterce, aby maminka nevěděla, a pak se vykradl z bytu k dopisní schránce; matka text dopisu znala. (Samozřejmě tvrdí to, co Vy uvádíte jako možnou alternativu, tj. že jde o spontánní vyjádření synových autentických citů.)

    Podstatné je, že před 100 či 120 lety by se nic podobného nestalo už proto, že i kdyby byl rozvod povolen, syn by byl zůstal u otce.

    • A v Římě by jej mohl popravit 🙂 To neberte jako nesouhlas, ale vtipnou vsuvku, ale i jedno zamyšlení.

      Klonil jsem se k těm, kteří jako jeden z hlavních faktorů konce římské republiky viděli opuštění mos maiorum. Přednedávnem jsem si uvědomil, že málokdo se jej držel důsledněji, než Ceasar a Octavianus, hrobaři republiky…

      Proto vnímám i já to, co popisujete nahoře a rozumím tomu co píšete, jen jako jeden z důsledků.

  8. 2206 Petře
    – podívej na zbytek té mapy https://www.ecdc.europa.eu/en/covid-19/situation-updates/weekly-maps-coordinated-restriction-free-movement
    připadá mi ten pattern logický
    – nevím kdo by se komu chtěl pomstít … kdo musí jezdit, dávno je očkovaný a kdo by do Německa jezdil na dovču… Psina začne, až se rozhodnou zrušit ten očkovací bonus kdy předstírají, že očkovanci kovid nešíří a začnou vymáhat opět testy.
    To ale až po volbách, a do té doby ví stejně každý houby co bude

    • Tak pattern je jasny, opatreni jen malinko zmenily rozlozeni v case (navic si netroufnu rici, zda cela ta korelace neni jen „pote, tedy proto“).
      Ale uplne jsme si predstavil, jak jim s chuti zavreme hranice v detinske odvete za to jaro 😀

  9. Sakra! Mos Maiorum jsem si musel vygooglit.
    Zdarma poskytnu Římské hodnoty, když se pořád mluví o Evropských hodnotách

    Fides.
    Pietas.
    Religion and cultures.
    Disciplina.
    Gravitas and constantia.
    Virtus.
    Dignitas and auctoritas.

    • Není to úplný výčet. Ještě by se dalo uvažovat o Clementas.
      Další jako Humanitas, Industria apod už bych vynechal

  10. Venku 13 mokrejch stupňů. Copak nemůže být pár dní hezkých 22-24 ale buďto smaživý vedro nebo zima že se na pivu dělá led …

  11. Nakonec, neni jistym zpusobem omezeni, utlak a nasili, ze jsme slecne Bertieho nezajistili? (2207) — No jasně. Ostatně jen si představte, PK, revoluční spojení blábolů TOP 09 o čtvrtině domácností obsahujících násilníka, patřícího za mříže, s nejnovějším heslem: Silence is violence!

    Ale aby nevznikaly pochybnosti: Samozřejmě jak jsem tu slečnu tehdy poslouchal, měl jsem z toho trošičku pocit, jako kdybych byl slyšel skřípat vidličku po skle… Jenže vnímám-li širší kontext, byl bych idiot, kdybych spatřoval hlavní vinu u ní (či jejích rodičů).

  12. Archeologové mají poslední dobou solidní vejvary. Jmenuje se to „archeologický dohled“ a je to povinné při mnoha a mnoha činnostech souvisejících s rýpnutím do země. Za soukromé osoby to platí stát, firmy solí ze svého. Nedejjakeš, aby ve výkopu něco našli. Z toho se pose.ete…

  13. 2213 ptakopysk
    jj. Dělali mi před nedávnem pod okny novou dlažbu na náměstí. Sundaly kostky, kousek vybagrovali, štěrky, písky a začali ty kostky pokládat. Pak přestali. Vlezlo tam jakési děvče a přičaplo si jak kdyby chtělo močit. Tak jsem se šel podívat a štětcem tam rejpala do hřebíku, lebky nějakýho šakala a rozbitýho džbánu.
    Vypadala jako hipízačka tak jsem zapředl rozhovor a v tom horku jí nabídl zmrzku, pohár naproti v kafáči.
    Že to nejde anžto se napřed musí postarat o ty střepy. Nabídl jsem košťátko a smeták a že to odnesu do kontejneru.
    Změnila se v syčivou drápavou kyselou bestii …

  14. “ To je Vaše spekulace, maYdo, a po pravdě řečeno nevím, čím je podložena.“

    No, z toho, jak jste to napsal, to nějak vyznělo…
    TAk se třeba vdát prostě nechtěla… Co když rozumně usoudila, že profesní karieru a vzornou manželku a matku nezvládne a tak si vybrala, co jí bylo bližší?

    “ O sto let dříve by nic podobného nikoho ani nenapadlo.“

    Víte, Zpátečníku, u nás v rodine se traduje, že když babičce mýho dědy umřel manžel, řekla dětem “ neplačte, bude nám líp“. On todiž předek pil, běhal za ženskýmia. rodina si s ním asi dost užila. Děti pak vychovala sama. Všechny děti dostaly měly na svou dobu velmi dobré vzdělání, včetně tří dcer. Dvě byly celý život učitelky, svobodné, tehdy to nešlo jinak, pokud se ženská vdala, byl s povoláním konec.
    Jetsli prostě nenašly toho pravého nebo jetsli se rozhodovaly, jetsli karieru nebo manželsví, to se neví.
    Třetí, moje prabába, se vyškolila se v cizině v potravinářství, poměrně pozdě, ale přece založila nejen firmu, ale i rodinu, byla odbornou učitelkou, jezdila po přednáškách, podle záznamů i v době, kdy měla malého syna.
    To všechno ještě v 19. století.
    Dobře zavedenou firmu později předala svojí snaše, mojí babičce, která se do rodiny přivdala přesně před sto lety a firmu úspěšně vedla, dokud ji neznárodnili komunisti.

    Taky se to tehdy nejspíš nesrovnávalo s některými představami o „tradiční rodině“, kde živitel je uctíván a ženská patří do kuchyně a do kostela.

  15. Tak nevím, jestli jsme to s tím bojem proti oteplování planety nepřehnali. Už druhý de mně automat zapíná topení.

  16. TAk se třeba vdát prostě nechtěla… (2215) — To jsme si nerozuměli, ona se nakonec vdala. Jenže když holt Bertie Wooster nebyl k disposici… Z toho pak asi vyplynuly ty potíže.

    Kdykoliv o tom přemýšlím, je pro mne obtížné rozlišit, co z toho (kariéra, manželství, dítě) a do jaké míry byly její zcela vlastní, vnitřní ambice a touhy, a co projektované představy jejích rodičů. Ona sama jedináček, otec jedináček (matka teď nevím)…

  17. Ve světle včerejších výbuchů v Kábulu si kladu otázku, co z Občanského Fora, tedy Talibánu zbude, až ve středu odletí poslední okupační síly. Kdo bude jejich Lux, kdo Havel, kdo páter Halík a jak to všichni spolu přežijí.

    • Stále stejně – považuješ je za obdobnou společnost jako jsme my. Dnes jsem dopoledne četl IMHO zasvěcenou úvahu, jak to chodí v kmenové mohamedánské společnosti (jen si teď nevybavím na jakém webu to bylo). Tomu asi hned tak neporozumíme.

  18. 2218.1 quivis
    míjíme se. To důležité je, že OF stejně jako Talibán mělo společné zájmy
    -> ZNIČIT KRTKA!
    Včera se ukázalo, že až okupanti odejdou, ten zájem zmizí a když to bude jako vždy, pěkně se do sebe pustí ty kmeny atd ad nauseam. Budou islámští Havlové, Luxové. Svět bude zase v pořádku.
    Tvá poznámka ad gen Pelz samozřejmě co se porozumění detailů týče sedí, co se porozumění obecného ale platí ta má úvaha. Domnívám se.

      • quivis
        no je to spíše mé přání. Talibán je konzervativně kmenove „nacionalistický“ zatímco Islámský stát má internacionalistický přesah. To je známý model. Mohli by se řezat navzájem.
        Školení mají zhruba stejné, obé vycvičili a podporovali kamarádi za Velikou Louží částečně v Afghanistánu a částečně na Středním Východě.
        Zbraně a munici mají také, za těch dvacet let a ty prachy tam něco muselo zbýt a Bagrámu holt museli být pohotově když se pod rouškou noci okupanti vytratili. Kdo co vzal, to má.
        Takže když jim tam Čuk a Gek nevyhodí do luftu muničáky, na chvíli to stačí aby se zabavili navzájem a nenudili se a nešli třeba za úplatu mordovat ty íránské šítské ďábly.

        • A tak by to mohlo byt do dneska s Iranem a Irakem, kdyby osel Bush nezamordoval Sadama. O Iranu by nikdo ani neslysel, rvali by se mezi sebou. Zrovna tak to bylo s Kadafm. Kdyz Reagan nechal vybombardovat (ted jsem zapomnel, kde to tehdy zrovna nas mily plukovnik travil noc), byl s nim pokoj. A nebyt oslavovaneho arabskeho „jara“ drzel by Kadafi, nebo jeden z jeho synu ty mamlasy kolem u huby. Soustredili by se na podrezavani jeden druheho.

          • P.M.
            Jsem rád, že mi jako insider (američan) rozumíš.
            George Walker Bush asi nebyl nějaký zvláštní lumen, že ty islámské hry šíti-suniti ukončil. Nenáviděly ho potom po zásluze obě strany.

            Jak bys přeložil to jméno Walker? Mně se GWB plete s tím filmovým hrdinou, co byl podobně mentálně obdařený. Vždy když nevěděl co dělat, tak někam utíkal což ho proslavilo.

  19. “ je pro mne obtížné rozlišit, co z toho (kariéra, manželství, dítě) a do jaké míry byly její zcela vlastní, vnitřní ambice a touhy, a co projektované představy jejích rodičů. Ona sama jedináček, otec jedináček “

    No a v tom je zakopanej pes. Že často nejde o to, co chce někdo sám za sebe a co jsou představy rodičů. Když se taková holka vdá jen proto, aby vyhověla představám rodičů, tak je na průser zaděláno.

    Zrovna tak je zaděláno na průser, pokud potomek má svou představu o své cestě životem, která se od té rodičovské liší a trvá na ni. Z toho se pak rekrutují ty „nevděčné děti“, které neoceňují, co pro ně rodič obětoval a nejsou ochotné snášet projevy jejich setrvalé nespokojenosti

  20. No a v tom je zakopanej pes. (2221) — Jenže to vše se děje v nějakém prostředí. V jiném (starším) by možná netoužili mít z dcery vědkyni, v ještě jiném by třeba měla více sourozenců, takže by se byla mohla vědě věnovat po libosti, aniž by si kdokoliv stýskal, že rodina tím vymírá.

    Ještě je jedna taková věc, kterou ví každej a vlastně nikdo: Loď se zpravidla nepotopí jaksi proto, že do ní natekla voda, nýbrž proto, že jak se kvůli té vodě ponořuje kousek hlouběji, teče do ní další voda. Podobně kupříkladu na svobodnou matku se dívám s určitou empatií, ač proti jejímu rozhodnutí mohu mít výhrady, a na nevinné děťátko tím spíše. To je teď na světě a nabízí se trochu mu ulehčit život, třeba legislativou či změnou pohledu společnosti… Jenže to zároveň urovnává cestu dalším svobodným matkám.

  21. Zpátečníku
    co je tedy ultimátním řešením? Stavět lodě, které jsou LEHČÍ NEŽ VODA?

    • Raději lehčí než vzduch. To je velmi ekonomické, neb ten klade výrazně menší odpor pohybu lodi. Tato se navíc vznáší nad hladinou, což zatékání vody minimalizuje; dokonce do té míry, že efekt popsaný v 2222 se takto ostře týká pouze plavby v kapalinách, nikoliv vzduchoplavby. Není však vyloučeno, že vposledku budeme muset řešit zatékání vzduchu (do lodi plněné nejlépe vakuem)…

      Tedy, pokud vím, do každé reálné lodi teče, a současně jsou v každé větší lodi pumpy…

      • No proto se taky Zpátečníku ptám!
        Ty lodě jsou prostě špatně konstruované, když do nich teče- což by nebyl ten hlavní problém. Problém je, že se potopí a zaneřádí tak životní prostředí.
        Váš návrh mít lodě lehčí než vzduch je z Vašich úst pochopitelný, ale inženýrsky neakceptovatelný, protože nebere v úvahu poměry jako cena/výkon a i jinak – třeba odhazovaní zátěže při nutnosti plavit se po vodě.
        Co se týče NABÍRÁNÍ zátěže by to bylo jednodušší. Každá ekonomika má svůj balastní sektor.

  22. Skimici, jak bys prelozil Walker… Samozrejme jako Prochazka, dalsi nepodereny monarcha.

    • Snobové od konce 50. let znávali whisky Jeník Chodec.
      🙂

  23. To mi nesedí.
    Jak se jmenoval ten co běžel skrze Ameriku?
    Velmi populární film. Myslím, že to byl předobraz GWB.
    Byli tam i hipízačky, doběhl až k obelisku u Bílého domu…
    Něco co by ve svém US úpadkovém období mohl natočit i Forman.

      • Jooooo!
        Bingo!
        GWB byl imho předobrazem slavného Foresta Gumpa 🙂

        • Rozdil mezi nimi byl ten, ze Forest vedel, ze je trosku z cesty. W to o sobe nevi jeste dnes. Taky: Na co Forest sahnul, to bylo dobre. W naopak.

  24. Skimici, k tvemu 2222 1111: Kdybys na toho troubu huknul, rek by ti mozna, jak by se prestal klepat, ze je to on, kdo napsal Baladu o ocich topicovych.

  25. A na ČT Art koncert Rolling Stones v Havaně pod širým nebem, 2016.

  26. „Jak bys přeložil to jméno Walker? Mně se GWB plete s tím filmovým hrdinou, co byl podobně mentálně obdařený. “

    Nebyl to Walker, Texas Ranger? neboli Chuck Norris?
    Ten neběhá přes celou ameriku, al možná taky jo, rozhodně umí kop s otočkou, rozbrečet cibuli a když chytil covida, tak mu ho bylo líto a zase ho pustil.
    Týýý jo, teď mně napadlo, jestli tím neodstartoval tu pandemii.

    tady se lidi hádají a bijí za to, jestli jsou za tím netopejři neb šílení vědci a on zatím Chuck Norris….

  27. 2228 maYda
    sááákryš, maYdo, máš pravdu
    Walker, Texas Ranger
    Chuck Norris
    Jak jsem jen mohl nevzpomenout klasika

    Ale jak interpretovat the Walker? Stále nevím.

    • Kdovi, jak ke svemu jmenu Walker prisel ten spravny autor Balady o ocich topicovych?(Urcite to bylo slozitejsi, nez to mel muj praprapradedecek. . .)

    • A je po ptakach! Kdyz ja jsem si toho Jirku popletl s Johnym, co masiruje na vignete! Uz mlcim.

  28. Dobré ráno,

    Wolker nebo Walker, hlavně asi u rodáka ze střední Evropy nebude původ v angličtině, ale spíš v němčině.

  29. Wolke je německy mrak. Tak že by Mračoun? 🙂

  30. A Walker je chodec jak německy tak anglicky 😀

  31. Dobré zas ráno… Ta předchozí debata mě dost inspirovala… Mám rád neobvyklé a neobvykle nazvané fotografie… Napřholub „svítání v alpách“ či „pohled na alpy“, kde hlavní roli hrajou lahvičky s francovkou… Stejně tak byl využit známý obchod Guma v Ječný ulici – počkalo se, až šel tudy lampasák a snímek byl nazván „Guma v Ječný“… No a tady se nabízí ba přímo vnucuje – vzít flašku Johny Walkera, postavit na klandr toho inkriminovaného mostu – tuším, že Legií – a fotku nazvat „Procházka na mostě“! (ten námět zde poskytuji zadarmo, kdyby se našel nějaký ochotný umělecký fotograf, ochotný zpracovat námět…)

  32. 2 Petr Kunetka ad 2235 – no, zas Tě může těšit, že vyšlechtili píču, která mluví…

  33. Foto „Procházka na mostě“ existuje.

    Foto s tímhle názvem se objevilo v novinách při příležitosti návštěvy císaře Franze Josefa II. v Praze a údajně vyneslo stařičkému mocnáři přezdívku „starej Procházka“

    Prý je to hoax, ale jak by řekla moje babička – asi to není pravda, ale hezky se to poslouchá.

    • Není, já tu fotku v stařičkých novinách viděl, bude to i na webu.

      • Teda fotka existuje, ale jestli to bylo s tím názvem, to je asi jen legenda.

      • Hoax je, že takhle vznikla ta přezdívka. Ta fotka s tím textem opravdu v novinách byla.
        na druhou stranu myslím, že ta přezdívka taky existovala a kde by se jinak vzala?

    • Je to hoax. Skutečnost je tato:
      Most Františka Josefa (poté Legií, následně Smetanův, pak opět Legií, od roku 1960 1. máje a nyní zase Legií) otevíral sám Franz Josef 14.6.1901. V časopise Světozor vyšlo vyobrazení této události. Text pod obrázkem však zněl „Promenáda na novém pražském mostě“.

      Všem, kteří mi tvrdili, že viděli obrázek s textem „Procházka na mostě“ jsem nabízel slušnou finanční odměnu za jeho předvedení. (Odměna je stále k dispozici.)

  34. 2235 Petr Kunetka
    Z Kábulu do Německa letecky je to velmi slušná cena v porovnání s cestou přes moře nebo přetlačováním se s Litevcema na hranici.

  35. Na američanech mi akorát s..e že si je nevozí k sobě.

      • To bezpochyby. Po černoších a hispáncích ještě islamisty by tavící tyglík už nedal.

  36. Šílené, jak se křiví jazyk. Cetl jsem nějaký článek o elektromobilech, kde mluvili o „odpurcich elektromobilu“. Což jsou lidi, kteri si elektromobil nechtějí koupit, neboť jim jeho vlastnosti nevyhovuji…. A nechtějí ze svych dani financovat nakup ostatnim…

  37. „Guma v Ječný“. Nadhera. Guma vsude.(Jak to ale vyfotit?)

  38. Pro toho, kdo mozna zakopl o muj clanek na NP. Po hruze v Afganistanu je vsechno, vsechno jinak. Ted jsem tam spitl, se sklopenyma usima, do diskuse:

    P. Motyka 28.8.2021 18:39

    Po tragickem selhani Bidenovy vlady v Afganistanu, ktera kvuli vnitrnim politickym cilum zradila vsechno, o co se generace Americanu pred nimi snazily, Dokonala zrada vsech, kteri stali pri nas dala osklivou nalepku cele Americe. Najednou to NATO, ktere jsem tady zpochybnoval, nabyva velkeho vyznamu. Pentagonu dnes veli architekt utoku na Ameriku Hussein Obama a jeho, svou neoblomnou, muslimske vire tim podobnou ideologii vyzbrojenou klikou. Jak pred par dny predvedli, pouziji k porazeni Ameriky, jak jsme ji znali, vseho.

    • melo byt: …pred nimi snazily, se vsechno zmenilo.(V prvni vete.)

    • Nikdo z nas, bigosu, nevedel o cistkach v Pentagonu behem Husseinovy administrace. Vyleza to ven az ted. Vyslouzili vojaci jsou neuveritelne nasrani, protoze hanba a zrada pospinila i je. CNN tu u vas urcite nevysilalo, ale vyslouzilci zorganizovali svou organizaci, ktera privatnimi letadly pomahaji evakuovat lidi z Afganistanu.

    • Príma. To byl byl pokec….Na běžné nesváteční poslouchání je nejlepší desky přehrávat je na neničícím moderním gramofonu. Tak lze přehrávat i válečky s hloubkovým záznamem. Především cenné nahrávky co nejlépe sejmout a digitalizovat. Pro snímání jsou zvláštní postupy, například speciální hroty snímající neohranou část drážky.

      • …a několik dalších způsobů.
        Například přehrávání tnem z růže. Ne každá růže a ne laždý trn se hodil. Lepil se na klasickou přenosku švédské provenience na pahýl běžné výměnné jehly rychleschnoucím lepidlem nebo horkou kalafunou, a na šelakové nebo bakelitové desky to byl fantastický balsám. A hned na záznam. Někdy bylo lepší první přehrání, někdy druhé, když jehla poprvvé „vymetla“ drážku. Ze šumu a praskotu se občas vyloupl poslouchatelný snímek.
        Na přehrávání starých pásků nebo CC kazetbyly byly zase jiné postupy – mohl bych tu napsat středně velkou příručku, protože tím problémem jsem se zaobíral několik let až do loňského roku. No a pak technické úpravy v editoru, Využití korelace stranového a hloubkového záznamu atd., pátrání ve spisovém archivu po datu vzniku záznamu, kdo tam hraje atd.
        Stovky desek a tisíce pásků .Takové nakouknutí do minulosti. V pražském rádiu se tím stále zabývá celé jedno pracoviště Zlatého fondu Českého rozhlasu.

  39. 2243 — No jo, no… Těžká práce, P.M., co naplat. Nikdy jsem v USA nebyl, ale z toho, co slýchám, se mi zdá, že problém nespočívá jen ve stavu, v kterém je teď, ale v tom, že zahnívá už dlouho, mnoha způsoby a na mnoha místech, jakkoliv jistě je řada jiných, na nichž je (dosud) zcela v pořádku.

    Tohle také mám jen z druhé ruky: https://echo24.cz/a/Si9nX/video-nemusite-slibovat-vernost-americke-vlajce-prisahejte-radeji-na-lgbt-symboly

  40. Tak ono je to složité. Nelze přehlédnout prostý fakt, že Baraka Obamu si občané USA zvolili zcela svobodně a to dvakrát za sebou, což je bezpochyby jejich nedotknutelné právo.
    A pokud se nepletu, žádné masivní zpochybnění voleb se tenkrát nekonalo. Takže to nejspíš většina voličů v USA tak chtěla. Navzdory Dušanovu přesvědčení, že v dalších volbách „vyběhnou s Obamou jako s horkým popelem“.

    Takže já osobně bych počítal s přerodem USA směrem k socialismu jako s faktem. Může se stát, že budu přijemně překvapen, pokud k tomu nedojde, ale šanci odhaduji tak 10:90. 🙁

    • Zrada, ktere se na nas, nasich pratelich a vubec vseho americkeho Obamo – Bidenova smecka dopustila, probudila kdekoho. Od toho dne lide mluvi o nasi Americe a jejich Americe. Da se vsak verit pristim volbam?

    • Ale konalo. Narodil se přece v porodnici, která neexistovala a jeho rodný list je u každého soudu snadno prokazatelný padělek. Ha-Ha

    • A jak to bylo s Klémou Gottwaldem? Ty volby po válce přece byly svobodné! Puč přece nastal až po volbách.

      • Tak moc svobodné nebyly….Strana agrární…

  41. Nas sesup zacal dnem, kdy v teple uz par roku sedici republikansti potentati postavili jako representanta vsech americkych Republikanu Bushe po Reaganovi. Ze byl Bush valecny hrdina? Ze byl hodny chlap? Nebyl sam. Kdyz ale uvedli, ze uz 32 roku pracuje v ruznych funkcich ve washingtonskych vladach, jen malokdo zaprotestoval. To by melo byt okamzitou diskvalifikaci! Nicmene, Reaganovou Amerikou k spanku a jistote ukolebani volici o sve volbe, jako obycejne, moc nepremysleli. Zkoprneli konzervativci museli ctyri roky prihlizet tomu, jak washingtonska byrokracie ztloustla o jednu tretinu. Kazda „mensina“ zacala mit sve zastupce, ovlivnujici agendu. Zvednute dane.Tam to zacalo To jest, od te doby ten skluz sleduju s nikym neslysenym vrestenim ja. Ano,byl to hodny chlap. . .

    • Dubček byl taky hodný chlap. A krásně naivní. Dneska už u moci naivové nejsou.a pokud tak vypadají, je to stejně jen póza pro voliče.
      A Ludva Svoboda? Ten byl na to s myšlením tak špatně, že musel být vyměměn. Stáří je špatná vlastnost. Ten německý doktor začínající na „A“ číhá hned za rohem!

  42. (2248.3) Svobodné s přimhouřením obou očí, spravedlivé ne. Omezení voleb jen na více či méně levicové strany …
    (2249.1.1) Jiný ne, jen vypadal o něco mladší. Charakteristické vlastnosti stejné.

    • O volbách po válce vím jenom z druhé ruky. Strany se vzájemně potápěly stejně jako dneska. Byla to volná propagandistická bitva bez pravidel. Ale šlo volit kohokoliv. Sčítání hlasů taky asi nebylo cinknuté. Z pochopitelných důvodů (nedávný protektorát Čechy a Morava) byla obecně prosovětská nálada.

      Charakter Míly Zemana si netroufám posuzivat, jen vnější atributy. Byl to kdysi chytrý člověk s rozhledem. Už není.

      Jaký bude ten příště zvolený „první občan“? Nevim, myslím ale, že ještě horší. Obávám se „Čaputizace“ téhle funkce.

Komentáře nejsou povoleny.