Nakoukání pod australskou pokličku

Publikováno | Autor:

Ptakopysk podivný

Je to už pár let, co jsem Austrálii navštívil, vzpomínky se usadily a zkusím pouvažovat o australském vztahu k jídlu. Se specifickým přihlédnutím k Sydney.

Australani – já osobně bych položil tlustou čáru mezi originál britské přistěhovalce a ostatní, pak takovou přerušovanou čáru mezi evropské mimobritské přistěhovalce a ostatní.

Britové mají kolonialismus zažraný velmi hluboko pod kůži – dáma zjevně britského původu do ixtého kolena nadšeně švitořící o barevných Australanech při placení u pumpy vůbec nevnímá, že jí Ind za kasou oslovil, zažertoval a popřál jí hezký den, protože ho ONA neoslovila. Jako by za tou kasou nikdo nestál. Velmi podobný je jejich vztah ke žlutým Asiatům – ano jsme v asijské restauraci, obsluhují nás Asiaté, pronášíme směrem k nim přání, ale vnímáme je jako služebné duchy, kteří mají právo odpovídat na naše otázky, plnit přání hostů, ale jinak ať drží hubu. Dobré je totiž jenom to britské – britské kluby s roastbeefem, stejky, fish and chips, britským pivem, whiskou, britské puby se stejnou nabídkou. Bílý cizinec je dotazován odkud je a je s ním jednáno přátelsky na britský způsob. Abyste mohli pojíst a popít v klubu, musí vás tam přivést člen klubu, který se za vás zaručí, vypláznete pas a majordomus, či vrátný vás zapíše do knihy hostů, dostanete visačku s nápisem Host a můžete blomcat po klubu v prostorách, kde je hostům povoleno pobývat.  Naštěstí k těmto prostorám patří i bufet, kde si můžete dát vynikající britský roastbeef z australského býka vykrmeného trávou z prérie, můžete si dát pivo. Whisky a ostatní tvrdé nápoje se podávají v oddělených prostorách, kam nesmí děti. Tamtéž si můžete dát doutníček, nebo cigárko, hodit si partičku pokra, naházet drobáky do automatů a tak podobně. Co se alkoholu týče, můžete si dát pivo, či cokoliv alkoholického, uvnitř hospod, pubů a podobných institucí. Pivo si můžete dát i na předzahrádce na chodníku, která je vždy ohrazena páskou, nebo plůtkem. NEEXISTUJE nechat si natočit pivo do kelímku a kráčet s ním po ulici, nebo nedejbože nést v ruce láhev alkoholu. Ba dokonce nelze nést ani prázdný kelímek od piva s potiskem. Nesmíte ani stát na chodníku vně ohrádky restaurace a držet pivo. V tu ránu od kolemjdoucího policajta, či rangera dostanete flastr, až se vám zkroutí palce u nohou. Zejména na svatého Patrika jsou všichni policajti státní, městští i dobrovolní (obdoba našeho PS-VB) v ulicích a nažhavení.

Teď malinko odbočím. Když cizinec nerozumí, Australan, na rozdíl od obyvatele Albionu, okamžitě přepíná do školní angličtiny a všemožně se snaží, aby mu bylo porozuměno. Což bývá u vnitrozemských Assies trochu problém. Nevím, jestli víte, že běžný Australan šetří slovy tak, že u slova, kde je jasný význam už při vyslovení první slabiky, řekne jenom tu první slabiku a zbytek slova spolkne. Totéž platí i u frází. Mě překvapilo hned v letadle, že letouš nabízející čaj neřekl „You want a cup of tea?“, ba ani „Wanna a cup of tea?“, ale pronesl něco jako „Wanakapaty?“ Podle hrnku v ruce jsem pochopil, co mi chce. Blbý je, když – obrazně řečeno – mluvčí ten hrnek v ruce nedrží. Měl jsem to potěšení slyšet vnitrozemského Australana milujícího lední hokej. Dozvěděl jsem se, že nejlepší hokejisté světa jsou Češi Džega a Phouspa. Ten první je Jágr, ale doteď nevím, jestli ten druhý je Prospal, nebo Pospíšil, nebo někdo úplně jinej. Australské dámy britského původu jsou něco víc a v podstatě neposlouchají, co jim vykládáte. S pokerface dělají, že naslouchají, i když plácáte nesmyslné fráze jednu přes druhou, po chvilce se odpoutají, protože tamhle vidí Mrs. Woschley, se kterou musí nutně okamžitě hovořit. (Velmi realisticky je toto téma zpracováno ve filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, kde Brittonka Miss Macintosh převychovává normanského barbara.) Konec odbočení.

Do restaurace Praha v Sydney s českou nabídkou jídel chodí většinou Češi se svými přáteli nejrůznějšího původu na jídlo a Aussies na pivo. Za mého pobytu tam točili Plzeň a Krušovice. Pak je v Sydney ještě klub „osmašedesátníků“, emigrantů z osmašedesátého, kde se lká nad ztracenou příležitostí a debatuje se o tom, že oni by to byli bývali udělali jinak, kdyby mohli. Nuda, nuda, šeď, šeď…
Evropští mimobritští Australané jsou vesměs velmi příjemní lidé – jsou to selfmademani, kteří přišli v několika vlnách po II. WW a vypracovali se od nuly přese všechny překážky, které jim australská byrokracie neustále házela pod nohy. Baví se s vámi velmi přátelsky, pomáhají vám s komunikací, protože sami vědí, co to obnáší vpadnout do země, kde nerozumíte zblo, pozvou vás domů, nabídnou lahůdky ze své rodné země a jsou nadšeni, když chválíte a chcete recept.
Bílí neevropští Australané – zhusta jihoafričané, Zimbabwané, jsou velmi milí lidé hovořící zhusta nesrozumitelnou angličtinou, ale když se jim omluvíte, že nerozumíte, přepnou do absolutně primitivní angličtiny, které rozumí i negramot jako já a udělají si na vás čas, aby vám všechno vysvětlili a maximálně odpropagovali jejich novou vlast Austrálii. Obvykle konzumují stejky s hranolky a hojně zalévají pivem.
Indové, Pakistánci, Číňané a v poslední době imigrovavší muslimové černí, či snědí, jsou uzavřené skupiny, které se s nikým mimo jejich kulturní okruh nebaví, pokud nemusí. Aboriginové se nebaví nikdy s nikým, ti žijí v jiné dimenzi a civilizací jenom procházejí jako stíny. Jediná styčná plocha je ždímání peněz z turistů a konzumace alkoholu.
Takže když to shrnu – milá a přátelská země (snad kromě britských dam britského původu) holdující primárně fish and chips, steak and chips, roastbeef and chips, coleslaw salad, british breakfast (klobásky, volské oko, slanina, rajčata, topinky – vše grilované), Egg benedict, hamburger, vše notně zalévaných majonézami všech možných druhů a chutí. Cizácké kuchyně moc ne – a že jich tam mají z celého světa! Kuchyně čínské, japonské, indické, pakistánské, mexické, italské, vše je v obchodních centrech i na bulvárech zastoupeno a promícháno. Je zajímavé, že tam nikde nemáte takový ten divný pocit, že vadíte, jako když třeba v Londýně jdete nakoupit k Pakistáncům, nebo když v Brně vlezete do některých asijských restaurací. A ani vás nepřekvapí, že Ind vám udělá a prodá vynikající italskou pizzu, o jaké se může v Praze v originální italské pizzerii jenom zdát.

Sydneyský Fishmarket mi do smrti utkví v paměti množstvím ryb a potvor z moře vytažených, s pultem, kde na stoličce vedle hromady lastur seděl maličký Indonésan s nožem v ruce a s neměnným asijským úsměvem na tváři každý den od rána do večera louskal ústřice a dával je na pult. A hlavně!!! Hlavně s restaurací s čerstvě upravenými rybami a potvorami. Nebylo to úplně levné. I na australskou kapsu to bylo docela drahé. Ale vynikající! Talíř pro dva s grilovanou langustou, hrstí chobotniček, krevetami, ústřicemi osmaženými s vynikající australskou slaninou, mušlemi, kusem ryby a další havětí stál 120 AUD, což tehdy bylo cca tři české tisíce. Tam jsem se přežral grilovaných chobotniček jako zvíře. Byli tam hlavně turisté z celého světa. Domácí to moc nejedí. Jak jsem již výše uvedl – jim stačí fish and chips. Kupují to buď v krámku hotové a snědí si to někde na lavičce s výhledem na oceán, nebo si to koupí domů mražené úplně stejně jako my v supermarketech, šoupnou to na plech do trouby, pak to nasypou na talíř a polijí nejrůznějšími sosy a majonézami.

Specifickým sydneyským prvkem je víkendové grilování. Vyšší vrstvy vlastnící kocábky vyplouvají do zálivů a tráví víkend na vodě. Mezi kocábkami, jachtičkami a jachtami proplouvají prodejci zmrzliny a jiných laskomin. Zbytek populace se povaluje na plážích a griluje. Grilují se sausages, zelenina a steaky, konzumují se zeleninové saláty, vše se hojně polévá omáčkami a užívá se volna. Suroviny, tácky a příbory si každý přináší svoje. Město Sydney se stará o to, že v grilovacích oblastech – okrajích pláží a parků – je funkční gril s čistou plotnou, grilovacím nářadím a plnou plynovou bombou, u grilu jsou stolky s lavicemi, odpadkové koše. Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších. V Čechách naprosto nepředstavitelné.

Dalším australským specifikem jsou australské steaky. Z dobytků volně se pasoucích na trávě. Nikde jsem v krámech neviděl pojem „čerstvé“, či „stařené“ hovězí maso. Nikde jsem neviděl, že by prodávali maso z vydojených starých krav. Vždy bylo přirozenou cestou vyzrálé a po zpracování křehoučké jak dort. V restauraci kousek od pláže si za peníz odpovídající české hotovce dáte čtvrtkilový stejk s hranolky a oblohou, řeknete si, co chcete za oblohu, jak má být stejk propečený, vezmete si pivko, bílé víno, nebo vodu, počkáte deset minut, než vám ho připraví a pak už jenom baštíte, až se vám dělají boule za ušima.

V porovnání se standardní „britskou“ australskou kuchyní máme v Čechách daleko větší chuťovou rozmanitost. Švára se tady u nás mohl užrat českých sosidžů – liberečáky, ostravské, etc. etc. Hlavně stánky s grilovanými klobásami na Václaváku ho uhranuly. Neboť ve všech australských sausages jsou rozemleté ovce i s kopyty, rohy, ohradami a stájemi. Takové chuťově fádní. Proto ty majonézy a bárbikjú sósy. Neteře i švára tady jedli s chutí svíčkovou, dušené hovězí na zelenině, řízky, ale tam si myslím, bude hlavní důvod v kuchařském umění mé sestry, které je zcela britské. Raději nebudu zabrušovat do detailů, abych nemusel pracně vybrušovat.

Na závěr mohu konstatovat, že co se surovin týče, je Sydney pro kuchaře zemí zaslíbenou. Stejně tak pro fajnšmekry masožravé, rybožravé, i býložravé. Jediný problém mají milovníci sladkého, protože sladké, to tam skoro nikdo z profíků neumí. Je to buď britské, což jsou sušenky, sušenky a zase sušenky na sterý způsob, nebo arabské, což je šíleně přeslazené, nebo čínské, což je přeslazené a hlavně přezdobené. I když Číňani se našemu pojetí zákusků blíží nejvíc. Co se týče piva, tak seženete v Sydney snad úplně všechny druhy, co ve vesmíru existují. Ve speciálních obchodech velikosti 10 000 metrů čtverečních mají piva počínaje japonským ASAHI, až k ZZ Pils. Od světlých lehkých ležáků Pure Blonde k těžkým stoutům Yetti, které skoro netečou z lahve. Český pivař by v takovém krámě zešílel, protože průzkum bojem by mu zabral měsíce usilovné práce. Podobně vypadají vinotéky, neboť oblast Nového Zélandu a australských hor je vínu zaslíbená. Vína milují Australani sladká a masivně podchlazená. Suchá vína jdou na export. Je tudíž docela problém v obchodě koupit suché víno, ale dá se sehnat. A hlavně novozélandské bývá vynikající kvality za cenu, za kterou tady koupíte cosi, co se sem vozí v nevypláchnutých tankerech od ropy. S moravskými kyselinkami byste v Austrálii neprorazili.

Proběhl jsem tryskem Austrálií od čaje v Boeingu Quantas přes pláže až do vinných obchodů a víc toho na srdci nemám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 760 komentářů u „Nakoukání pod australskou pokličku“

  1. Skimíci, je to paradox, ale myslím, že 5.pad od JA je TY. Nebo snad občas neříkáš sám sobě „hele, neblbni“?

  3. Jak může být 5 pád Ty, když jsem to JÁ ???

  4. A „hele neblbni“
    Tam je universální zájmeno „hele“

    • Hele není zájmeno, ale 3. pád podstatného jména Helena (komu, čemu – Hele).

  7. Skimci, vždyť říkám, že to je paradox… 😀

    Abys sám sebe mohl oslovit, musíš se k sobě obracet jako k další osobě…
    Zrovna tak jak můžeš olíznout nos kmukliv druhému ( pokud s to ovšem nechá líbit, což není obvyklé, ale je to proveditelné), ale svému obrazu v zrcadle ten nos neolízneš.

    Co by dítka nevinná jsme to jednou zkoušeli, výsledkem bylo, že jsme to schytali a museli to olízaný zrcadlo umejt.

  8. Tak je zajímavé, že si nos neolíznu. Ještě bych ho potřeboval tak o cenťák a půl delší.
    Ale možná by se to dalo řešit přes množné číslo. Jde říci: pojďme do hospody (a i já jsem osloven). Takže nějak třeba přes vykání. Které ostatně v latině vzniklo až z nutnosti při zavedení Diarchů a Tetrarchů, kdy byli oslovováni v plurálu (aby se zdůraznila svornost říše, jednali vlastně ve sboru) i když se to třeba týkalo jen jednoho z nich.
    Takže bych se docela dobře mohl oslovit tímto Pluralis Majestaticus: „Pojďme do hospody“ a šel bych.

    • Ferjenčík je dobrej ale pirátí drůbež lepší! Jeho ségra je šampionka.

  10. Pan prezident se mýlí, nejspíš je neinformovaný. Odposlech byl v souladu se zákonem. Zjednodušeně, v tomto případě odposlech a záznam komunikace vedené mobilním zařízením prostřednictvím mobilní sítě, identifikovaným telefonním číslem nebo IMEI, používaným sledovanou osobou, s jinými osobami. Tak je zaznamenávána i komunikace z jejich strany, i komunikace jakékoli jiné osoby, která přístroj použije, například si ho vypůjčí. Tak když máte kámoše odposlouchávaného mafiána, jste na záznamu taky. I když jste prezident.

    • Jestli toho mafiána ovšem odposlouchávají několik neurekom let a nepošlou důkazy k soudu, tak by se tomu označení mafián mohl s úspěchem soudně bránit, neníliž pravda?

  11. To bys odflákl.

    Jestl to má být plurál majesticus, tak to musí mít patřičnou formu:

    Žádný „pojďme do hospody, “ tak se oslovuje nějakej parvenu.

    “ My, skimic I., navrhujeme nám, skimicovi I. odebrat se do hospody“ To už by jakž takž odpovídalo majestátu. Smazřejmě by tam mělo být ještě uveden soupis zmí, kde skmic I. vykonáv panovncku živnost.

    a my, maYda, nám teď uvaříme kafe. 😉

    • Víte kde se tu vzalo vykání? Římani. Období konsulátu…Pak už jen jeden konsul…přeneslo na oslovování vrchnosti..rozšířilo přes středověk…

  12. Sám k sobě, třeba jako…
    Cccc můj milááškůů, je to dobréé můj milášků? To se nabaštíme nebo aspoň pošmákneme….Glum!

  13. 2 Zpátečník ad 2136 (jak tejden před vejplatou…)
    přidal bych
    5) o něco více mužů si řekne „sichr je sichr“ a preventivně postoupí vasektomii, aby ta blbá píča co je osočí z otcovtství měla smolíka + stíhání za křivé obvinění…
    (to si nevymejšlím, to mi ukázal kamarád felčar varovnou statistiku ze států… Že normální bílí muži raději resignují na možné potomstvo a vasektomie se stává opravdu módní záležitostí… Důvodem jsou časté právní spory o určení otcovství – vaše ctihodnosti, pane soudce, tady mám papír, že otcem prostě býti nemohu, tak ať si ta píča a její právníci najdou jinou oběť…)
    Jo a žaloba za křivé nařčení následuje…
    Ale tohle přece všichni chtěli, nebo snad ne?

    • Ovšem na druhé straně:
      Být otcem znamená starosti, Finanční, jak to uživit, volnočasové – je nutné se o potomka starat protože druhá strana taky potřebije volno, psychocké – kdo neměl doma pořádného puberťáka tak asi neví, o čem tu píšu atd., atp.
      Takže rezignují na to, rozšiřovat své geny a větev (spíš větévka) rodu zmizí. Na jednu stranu je to dobře, na druhou, když se to stane normou, dojde k vymření druhu nebo rasy. Takže trend je jasný, nástup trendu už vidíme.
      Není to jen o nějakém pronásledování svobodnými matkami.

  14. Řekl bych Foundry, že tlama už bude správně vařená. ?

    • Nejak se pri slineni nad tou praseci tlamou pozapomnelo na nastrouhane jablko namichane se stejne zpracovanym krenem. Trochu pocukrovat a sparit ovarem.

      Tomu rikam sebemrskani! Mam na stole zeleninovo polivku a dve topinky se syrem. To taky neni, jako zaklad pro prvni dnesni sklenicku vina take az tak spatne, ale ten podbradek. . .

      • …. a na hořčici se pozapomnělo.

        ta směs, co popisujete, se nazývá hezky česky „vejmrda“.

        • Jejda, to je pekny slovo! To vsak musel nekdo vymyslet, nez se objevilo na svete MEEE, TUUU.

      • To s mi připomněl křenovou polévku s jablkem co se dělá u zabijaček nebo když vaříš koleno

  15. Ty PeSem popsane radosti jsou vysledkem a pokracovanim nelidstejsiho, nejvic vse objimajiciho programu presidenta Johnsona. Great Society se ten paskvil jmenoval. Kdovi, jestli se z te zumpy jeste kdy vyhrabeme. Jak nahore Zpatecnik spravne rika, ti, kteri se v zumpe narodi, neznaji kolem sebe nic, jak zumpu. Bohuzel, za uplatu z ni cas od casu vylezou a dostavi se, vyparadeni, k volbam.

  16. “ Že normální bílí muži raději resignují na možné potomstvo a vasektomie se stává opravdu módní záležitostí…“

    No, to mi zrovna moc normální nepřipadá …
    Jsou přece metody jak poměrně spolehlivě určit, že dotyčný není otcem.
    Jo, je to nepříjemná situace, ale na druhou stranu fakt to stojí za to, kvůli riziku možného nařčení z otcovství obětovat svou plodnost?

    Pak asi opravdu vyhyneme a jiné rasy převládnou.

    • Pokud si budou chlapci přibíjet nástroj ke dlažbě náměstí jako ten bojovník proti Putinovi, brzo to tak dopadne.

    • No, treba ja, uz mi staci 😀

      S jistym pochopenim, vsechny existujici metody maji moznost chyby, navic ten opruz… Takhle je to najisto.

      Navic, deti jsou draha sranda a snizuji pohodli, to je prece spatne. Nevaz se, odvaz se.

      • Žádnej problém. Uděláš si pár „sad“ pro strýčka příhodu, vrazíš je do mrazáku nebo jak se to dělá a necháš si to ufiknout.

        • Bez orgánu? Tak jako eunuši v císařské Číně?
          Někdy mám tento pocit z politiků. Eunuši zbaveni možnosti se replikovat zásadně vymýšlejí pletichy proti císaři. Tehdy i teď.
          A mají chytlavá hesla „Užij dne!“ a „Po nás potopa!“
          Někteří z nich mi eunuchy připomnají dokonce i fysiognomií.

      • Metoda je spolehlivá. Jenže co když matka nedá souhlas, bude argumentovat osobnostními právy, integritou… S podporou lidskoprávních feministických, křesťanských bigotních a jiných organizací, v kombinaci s místním omezeným soudcem…Natahování procesu, náklady řízení…skandalizování údajného otce… zástup magorek prohlašujících, že on je také, zneužil, znásilnil….
        Dá rozum, samozřejmě, že on není automechanik, pumpař, kamioňák, pingl…. Takoví v případech nefigurují. Nýbrž všeobecně známí, úspěšní a především majetní.

        • Tak ten by měl mít na pořádnýho advokáta. Samozřjmě, vím, ž to ní ak jednoduché. I hollywoodští scénaristi se na tématu přiživují.
          ale dobrovolně se proto zmrzačit?

  18. Podbradek je hotovej, opatlanej česnekem a paprikou, už se chladí. Já ho mám nejradši na studeno, na tenké plátky s chlebem.

  19. Tak ten bojovník proti Putinovi je aspoň sebekritickej a pochopil, že zrovna jeho geny za zachování asi nestojí.

    Ale nevím, jak by to jak mělo fungovat na toho Putina…

  20. Pak máme dosáhnout shody, Foundry, když v tak zásadní věci nejsme na jednej vlně. Já ho totiž nejradši teplý, s hořčicí a vejmrdou.

  22. Kdybyste si místo vařenýho sádla z prasečí hlavy dali raději pár zdravých lahodných ústřic…

  24. zasraný vlákna 🙂
    To krásné slovo vzniklo v dobách, kdy jeho základ měl zcela nevinný význam.

    „Co to je vejmrda
    Tradiční vejmrda se připravuje z křenu, jablek, vývaru, octa a cukru a podává se k zabíjačkovému guláši, uzenému masu či pečenému kolenu. Vejmdra může být buď ostřejší (více křenu) nebo sladší (více jablek).
    Za první republiky byla oblíbená Loretánská vejmrda, která se podávala v restauracích na Hradčanech k taliánovi, kterým se proslavil v Praze žijící italský uzenář Emanuel Ugge. V Loretánské vejmrdě se místo jablek používala červená řepa. A jak vznikl samotný, poněkud neslušný název? Údajně se odvíjí od roztřepených kořínků křenu, neboť ve staré češtině mělo dnes vulgární slovo význam vrtět, pohybovat ocasem či obrůstat kořínky.“

  25. Ale jinak mi k tomu pdobradku stačí jen nastrouhanej křen a hořčice.

  26. Hmm, tak jsem během posledních dvou dnů zabil cca. šest hodin sledováním vychvalovaného nového miniseriálu „Bílý lotos“ na HBO.

    Jakkoli nelze této minisérii upřít několik komických momentů (asi tak tři, řekněme) a lze jí přiznat jisté herecké kvality u některých postav (asi tak u dvou, řekněme) tak to rozhodně není ani „nemilosrdné zrcadlo nastavené bílému heterosexuálnímu muži a jeho civilisaci“ (jak tvrdí někteří kritikové) ani to není „parodie na dnešní cancel culture a momentální hysterickou kritiku všeho co tvoří americký způsob života“ (jak tvrdí jiní kritikové).

    Spíš je to víceméně bramboračka, již prošlá zažívacím traktem, obohacená několika pitoreskními postavičkami které jako by propadly časem ze seriálu „Twin Peaks“ nebo z filmů jako byly „Homolkovi“ nebo „Účastníci zájezdu“.

  27. Ale tak zase je hezký, že autor zřejmě natolik měří stejným metrem bílému heterosexuálnímu muži i dnešní cancel culture, že si v tom přívrženci obou nesmiřitelných táborů najdou kritiku toho, co jim leží v žaludku 😀

  29. Dobré ráno vespolek,

    PavleK, díky za recenzi, málem jsem to začala hledat (po přečtení kritiky přirovnávající hlavního protahonistovi k Johnovi Cleesovi). Ta asi raději ne.
    Mně se docela líbila čtyřdílná série z Netflixu „Unorthodox“; mladá žena se vzepře své chasidské komunitě. Drama, žádná třeskutá řachanda. Ale imho docela citlivě natočené (námět dle románu založeného na skutečném příběhu).

  30. Dobré zas ráno… 2 skimic ad 2149 – elementary, dear Watson… Postavíš se před zrcadlo a tomu, co na Tebe vodcaď kouká řekneš – Ty vole, co na mě tak blbě čumíš?
    Ovšem v některých speciálních případech je vokativ identický s nominativem – např. oslovení Já píča blbá, nešťastná…
    Ale musím přiznat, že s Karlem Olivou jsem tento problém ještě nediskutoval…

  31. 2 Petr Kunetka ad 2155 – jak překvapivé, že? Zdá se, že skopčáci začínají docházet k poznání, že učebnice fyziky a chemie pro osmý ročník základní devítileté školy obsahují spoustu zajímavých informací a že by jim ten problém s energií osvětlily předem… Jenže kdo se dnes stará o učivo 8.třídy ZDŠ…
    Už se těším, až v těch báječných nových elektromobilech bude „kolečko na šlapani pro mitfahrer“ napojené na dynamo a „cestující“ bude pilně dobíjet baterii…
    No ale ostatně, to by mohlo být sqělé využití pro všechny ty africké inženýry – extra oddělení v autě a šlapat… 3x denně jim dát nažrat a nechat vybobkovat – a zas do kabinky a šlapat… Skvělá aplikace pro výra šáfendase… No, tahle myšlenka by zasloužila rozvinout…

  32. 2 Matzurka ad 2156 – úžasné… A dokonale výstižné… Bohužel, nemám a nebudu mít ksichtoknihu, jinak bych si to stáhnul… Třeba jako tapetu na obrazovku…

  33. 2 skimic ad 2172 – o pojídání zdravých ústřic v měsících bez R (pořád je ještě srpen) by sis mohl popovídat s Philipem… Večer mi nabízel krásné zdravé ústřice a když jsem je nechtěl, tak je zbaštil sám… A v noci ho vezli do nemocnice na vypumpování žaludku a ležel tam jak lazar 3 dny… Já, jako cizinec, francoužštiny neznalý bych tam po těch sqělých ústřicích pravděpodobně chcípnul…
    To se u dobře uvařenýho bůčku, laloku nebo rypáčku stát nemůže… A vůbec mě ten slizskej chrchel nijak neoslovuje…

  34. PeS 2183
    s tím R máš pravdu, ačkoliv třeba 27ho už bych přimhouřil oko.
    Takto jsem se ale jednou – udiven – zeptal českého klienta, který to do sebe pral (v Chorvatsku udělaj pro turisty všechno).
    Říká: „co blbneš, vždyť je sRpen!“
    🙂

  36. Trochu mimochodem, ještě k tématu: https://www.kupredudominulosti.cz/valova-irena-1d-vysledkem-nepretrziteho-rizeni-spolecnosti-prostrednictvim-prava-je-jeji-naprosty-rozklad/

    Irena Válová: To je nesmírně zajímavá otázka. To, že je třeba popohnat a přitvrdit, aby hříšníků bylo více, mi připomenulo situaci v 90. letech, kdy jsem studovala ve Spojených státech. Měli jsme přednášku o právu a bylo řečeno, že v jednom roce vzrostla v New Yorku velice zločinnost, absolutně vyvrácená zločinnost z kloubů. A zjistilo se, že to bylo tím, že daný rok byl zaveden nový trestný čin „domácí násilí“.

    A teď jsme u jednoho bodu práva, to znamená u oddělování něčeho zvláštního od toho, co je obecné, vytváření privilegovaných trestných činů, a vůbec vytváření hříšníků z lidí, kteří ještě loni hříšníky nebyli, protože to ještě loni nebyl trestný čin.

    Ale laskavý čtenář si to se zájmem poslechne (anebo pro úsporu času přečte) celé.

    (K ostatnímu podrobněji později.)

    • Jistěže. Znalí vědí, že příčinou kriminality je trestní zákoník. Protože „není trestného činu bez zákona.“ To znamená, že trestným činem je čin za takový označený zákonem.

      • Ano.
        Jaký způsob měření použiji, takové výsledky dostanu aniž se objekt sebeméně změní.
        Používá se všude! Nejčastěji v reklamě, politice, zdravivtnictví atd.

  37. Když vidím nejnovější dění v Kábulu na letišti, říkám si jestli už není čas natočit nový film o hrdinství – třeba Rambo z Bagrámu nebo tak.
    Voliči si nepamatují co bylo ve skutečnosti ale co bylo na plátně.

    • Zaostalče! Musela by to být Rambice (nezaměňovat s ramlicí), pokud možno barevná lesba (vlastně i lesba je okoukané, spíš něco nebinárního, škála je široká).

  38. 2 quivis ad 2181.1 – bič ne… To by si pak mohli začít zpívat „černý muž pod bičem otrokáře žil!“ a shánět nějakýho Johna Browna…

  39. Tak ani nemusí pracovat ve šlapacích autech. Už mají své jisté:
    Léčebné lázně Jáchymov změnily majitele. Sto procent akcií získal investor ze Spojených arabských emirátů.

    A jako by-product se tam bude možná těžit uranová ruda pro arabsko-iránskou atomovku! Žádní šlapači, horníci to budou (anebo maséři v lázních). 😉

  40. Dobré ráno,

    Já nejsem znalec ústřic, ale mám dojem, že pokud nejsou zcela čerstvé, tak se Vaše zažívání na písmenka v aktuálním měsíci ptát nebude.

  42. Tak když jsou zabitý a v konzervě jak rybičky tak to přežiješ.
    Ale vůbec nechápu proč by to někdo chtěl jíst když si jí může srknout čerstvou.

    • Ten srkací pocit neznám, ale myslím si, že to nemuže být příliš odlišné od vysrknutí plivátka, co kdysi bývaly v hospodách.

  43. A ještě bych se zeptala, on vám někdo rozbíjí VAŠI rodinu? (…) Ono vás nějak ohrožuje to, že TOPáci vytáhli před volbama zrovna tuhle kartu? (2142) — Inu, maYdo, to bezpochyby je dobrá otázka, a já Vám na ni rád odpovím, ačkoliv
    • (anebo právě proto, že) nápadně připomíná zločinnou demagogii buzersexuálů(1), domáhajících se „manželství pro všechny“;
    • dlouholetá zkušenost ukázala, že nic z toho, co píšu, nepochopíte a/nebo neuznáte, a pravděpodobně vůbec nepromyslíte ani nepromýšlíte.

    Ještě bych měl (obšírně) předeslat jednu věc, PeS i StK odstavec laskavě přeskočí: Padesát či šedesát let starou knihu čtu, jako bych si ji koupil včera, což ostatně leckdy je i pravda. Minulý týden jsem komunikoval s pár (vlastně třemi) muzei o deskové hře, která je spíše mimochodem a rozhodně dost nezřetelně zachycena na mizerné amatérské rodinné fotografii z roku odhadem 1913. Několik zdvořilostních slov, která si prababička vyměnila při náhodném setkání se svým vzdáleným příbuzným někdy roku 1897 ve vlaku a která mám až z druhé, resp. třetí ruky, jsou pro mne stejně relevantní, ne-li relevantnější než názory dnešních slečen. Sto dvacet let zpět vidím rodinnou historii relativně živě; snažím se ji vidět i 140, 150, snad i 160 let zpátky. Za těch okolností lze pochopit a možná i omluvit, když na mě názory čtenáře či posluchače mainstreamových medií (který je přesvědčen, že je má v paži, neb tato předpokládají, že jeho paměť sahá nejdále 14 dní zpátky, zatímco on si pamatuje celých několik let) dělají dojem povrchních, málo důležitých a o jádře věci nic nevypovídajících; často spíše čehosi typu promluv Josefa Maršíka, které byly daleko více zdrojem problému než jeho řešením.

    Takže tedy, po staletí zněla nepsaná společenská smlouva ve své části týkající se rodiny nějak takto:

    Muži a ženy zakládají rodiny, v nichž za cenu podstatných obětí a rizik vychovávají své děti, a výměnou za to získávají jejich respekt a lásku, jakož i respekt společnosti.

    Zatímco dnes? Dnes přijde progresivistický šmok, který s perfidní drzostí demagogicky naznačuje, že v průměru více než ve třetině(2) těchto rodin je skryt násilník, na nějž by jen podmíněný trest byl krátký, takže potřebuje natvrdo zavřít do kriminálu. A získá tím pár hlasů v parlamentních volbách.

    Je možné, že laskavý čtenář začíná tušit, že mezi jedním a druhým vznikl během let (postupnými drobnými posuvy, jemu jednotlivě nepozorovatelnými) určitý zásadní rozdíl. Garantuji, že když o něm začne soustředěně přemýšlet, aniž by se u toho omezil na shromažďování nicotných, irelevantních výhrad, po čase si začne uvědomovat i (propastné) rozměry tohoto rozdílu, a možná také jeho (zhoubné) důsledky.

    — — — — — — —

    Ještě si krátce prohlédněme, jak ty důsledky vypadají v praxi:

    • Holka se nesnaží domluvit s klukem (což objektivně může být komplikované: např. o otázce, v které zemi budou žít, lišíce se národností i státní příslušností) ani si najít jiného, s nímž by se šlo domluvit snáze; místo toho spekuluje, jak si pořídit dítě, které by vychovávala sama. (O více dětech pochopitelně zatím neuvažuje.)
    • Kluk po řadě zkušeností dá přednost tomu, oženit se s holkou z jiného kontinentu; doposud však nelze říci, že mají vyhráno.
    • Dvanáctiletý chlapec v péči matky píše otci, s nímž se však několik let vůbec nesetkal a nemluvil, že by oň nejraději přerazil lopatu.
    • Slečna na vdávání (lze též říci pokročile na vdávání) požaduje manžela, který by ji živil na úrovni odpovídající rodině, v níž vyrostla, a zároveň by považoval její práci za rovnocennou své vlastní a za stejně hodnotnou. (Toto je objektivně podloženo její schopností psát články do impaktovaných časopisů z její humanitní, přesto však přinejmenším kdysi úctyhodné vědní disciplíny.) Když se takový neobjevuje včas, řeší věc jinak a skončí v rukou psychiatrů v dlouhodobé pracovní neschopnosti.

    (Mluvím výhradně o případech, které znám sice z dálky, leč nezprostředkovaně.)

    Rád bych (ač jako vždy marně) zdůraznil, že toto vše je dílo nejen progresivistů a pachatelů dobra, ale také – a zejména – všech ovcí, které jim ve svém konformismu po celá ta léta bezmyšlenkovitě přitakávaly. Bez nich to sem dospět nikdy nemohlo.

    — — — — — — —

    1) Připomeňme si terminologii: Buzersexuál je aktivista v oboru úchylek pohlavního pudu (přičemž jeho vlastní sexuální orientace je irelevantní).

    2) Kandidát TOP 09 vykládal o čtvrtině domácností. Po odečtení těch jednočlenných se s jistotou dostáváme nad třetinu rodin.

    • Podobné věci se děly na v Byzancii, tak nějak ke konci. Dekadence má pravidla.

    • Bez nich to sem dospět nikdy nemohlo.

      A nerozmazávalo by se to v diskusích.

  47. Zpátečníku, myslíte, že za to, že chlapec by nejradši přerazil o otce lopatu, nebo že slečna má neúměrná očekávání stran partnera, zapříčinil nějaký šmok?

    Nebo je k tomu vychovali rodiče?

  49. 2 Petr Kunetka ad 2195 – opravdu jen zdánlivě…

    • A abych to řekl explicitně, tyto věci mou rodinu ohrožuji. Navíc, rodina nekončí mou smrtí.

  50. Na Novinkách zajímavý problém – Na Osoblažsku amatéři ve spolupráci s muzejníky vykopali ruský sestřelený letou z 2. světové války.
    Podle archeologu porušili zákon, vykopávat to smějí jen archeologové.
    Představte si to riziko, když někdo bude vykopávat brambory a najde tam pod nimi helmu z války! Měl povolat na to vykopávání určitě i archeology, co kdyby!

    • Je to jednoduché – musí archeologové si musí zapérovat tričkem. Stejně jako odstraňovači nápisů na Karlovš mostě, památkáři kdekoliv. kde se něco rekonsrtuuje, lékárníci, když chce někdo prodávat Acylpirin třeba na pumpě atd. Krásně popsáno ve filmu „Schůzka s Venuší“. Zažil v Itálii, kde to byla taky oponářka. Spustit nebo zvednout oponu směla jen ta malá černoška. Tlačítko „nahoru“ a tlačítko „dolů“ nikdo jiný nesměl stisknout. Jinak rachiot, hádka atd. Ona nic jiného v tom divadle neměla na starosti a kdyby se ukázalo, že zmáčknout tlačíko může i inspicient, byla by tam úplně na ho…..ouby.

Komentáře nejsou povoleny.