Ptakopysk podivný, únor 2018
Sedím na zámeckém chrliči, deprese na mě leží jako černý sametový plášť a teskně vyju na měsíc. Chvílemi mnou prochvívá zimničný třas, oční víčko nekontrolovaně škube a z koutku úst vytéká slina. Ale vraťme se na počátek.
To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání. Pod vánočním stromečkem na vás čeká obálka. Nenápadná, bílá, s natištěným parohatým sudokopytníkem neurčité čeledi. Parohům nevěnujete pozornost, opatrně rozbalíte a zahlédnete obsah. Vstupenka…
Hm, letos bude v Čechách ledascos. Přijede stařičký Don Airey, pak se objeví Deep Purple, přijedou Judas Priest a Megadeth, Iron Maiden, Progress slaví padesátku… no… vzhledem k tomu, že vstupenka vypadá dosti stroze a jeden potomek holduje vážné hudbě, mohl by to být koncert toho srandovního šoumena André Rieu, nebo nedej bože nějaká vážná hudba. Mám někde v podvědomí, že se v roce 2018 bude dávat Má vlast. Nenápadně se snažím odplivnout do všech světových stran, abych zahnal zlé duchy. Poněkud vyděšen vytahuji vstupenku z obálky – Stavovské divadlo, Valmont. No, ty vole….
Snažím se zaujmout stabilizovanou polohu, protože zničehož nic padnout xichtem do stromečku se vstupenkou do lóže Stavovského divadla v ruce mi nepřipadá jako adekvátní reakce, nad kterou by dárce nějak jásal. Vstupenku založím na nástěnku s tichou nadějí, že se během dvou měsíců může stát ledascos. Divadlo může vyhořet, koneckonců nebylo by to poprvé, může v ansámblu vypuknout morová epidemie, vstupenka se může ztratit. Naděje postupně slábla a chřadla, až uchřadla.
V onen den, odebral jsem se na určené souřadnice umyt, oholen, oděn v čistý slušný oděv, jak bylo napsáno v propozicích na vstupence. Venku mobilně telefonovali ti, jimž nepřišla druhá polovička jejich já a mezi nimi se prodíraly dvojice jdoucí dovnitř. Maličko mě vyděsila představa, co může čekat uvnitř, když se diváci bojí vstoupit dovnitř sami. Nervózně jsem se rozhlédl. V Rytířské ulici kdosi stál. Tvářil se, že je Emo, ale modř v jeho vlasech byl odlesk modré části spektra neonů. Mrtvolně bledá tvář se žhnoucími rubíny očí, iluze černého kabátu na paty, černé rukavice zakrývající to, co nemá být vidět. Sáhl jsem podvědomě do kapsy a nahmatal minci. Stáhl rukavici, zdvihl průhlednou ruku a zavrtěl hlavou. Ode mě minci nepřijme. Nekonečné bloudění v mlhách na břehu řeky Styx…
Moje paní se na mě netrpělivě otočila a já udělal první krok do útrob kulturního zařízení. Na vstupu jsem byl čtečkou odpípnut jako dvacet deka tlačenky a nadirigován do druhého podlaží. Cestou jsem proplul bufetem, kde milovníci kultury zdatně tankovali bílé a červené víno a vznešeně hovořili. Nějak se mi vybavil Josef Dvořák a jeho zamyšlení na téma znalců Uměleckých Děl: „Mifsře… mifstře… a toho Husa – toho nakonec upálej???“ Nechal jsem si to pro sebe a stoupal jsem dále do výšin. V příslušných výšinách jsem byl převzat dalším služebným duchem, přesněji řečeno duchyní, a odeslán do příslušných dveří. Všimněte si – pořád ještě pohoda, pohodička. Potměšilý osud takto ukolébává své oběti, zatímco si vkládá do boxerských rukavic koňské podkovy.
Za příslušnými dveřmi pohodička maličko ubyla, neboť jsem se ocitl, tak řečeno, v nitru kulturního zařízení. Teď nastala ta pravá chvíle na psychoanalýzu. Já osobně nemám rád nitra kulturních zařízení. Ještě tak jsem ochoten akceptovat nejniternější nitra, tedy prostory technické, kde se nacházejí nejrůznější hejblata, vehementy, fórychtuňky, foršteluňky, šlauchy, šajny, protože v podobných prostorách jest mi dáno občas pobývati, vehementy štelovati a rychtovati, či nejrůznější čurapajzlíky nastavovati, aby zdatní mužové a mámivé čarodějky světa uměleckého měli ke své práci optimální podmínky. Ale nitra určená pro veřejnost, to je něco jiného. V podstatě se mi svět zmenší do krabice půl metru na půl metru, přičemž já přesahuji přidělený prostor díky tomu jak mi narostl femurus et articulatio humeri všemi směry. Rázně mi ubyde kyslíku, protože divadelní vzduchotechnika pomocí selektivních nanofiltrů z přiváděného vzduchu odfiltrovává zmíněné molekuly a vrací je zpět do okolního ovzduší jako balastní látku. Naopak přibyde tepla, neboť vědecky bylo zjištěno, že kulturní zážitek lze absorbovat při teplotě vzduchu 25° Celsiových a výše. Čím tepleji, tím intenzivnější zážitek je. Ještě bych dodal, že každé divadlo disponuje specifickým prachovým spektrem. Z toho plyne i jeden z důležitých úkolů herců – během představení vířit prach tak, aby oblaka dosáhla až nahoru na galerii a aby ani diváci na nejlevnějších místech nebyli o plný zážitek prachového bouquet garni ochuzeni. Velmi intenzivně se prachové problematice věnoval pan Munzar, když si v Činohře Národního divadla střihl režijně i herecky Lva v zimě. On dílo uchopil takovým specifickým způsobem – vždy, když nazrál okamžik a postava se ocitla v podřízeném postavení, tak aby situaci pochopil i hluchej, Muznar hercem fláknul o zem. Samozřejmě, že ne in persona, že by jako hlavní postavy Richard, nebo Jindřich II. vedlejší postavu uchopily za klopy a majzli s ní o podlahu. Kdepak, pánové Luděk Munzar a René Přibil byli herci kultivovaní. Vedlejší postavy to prostě dostaly od pana Munzara rozkazem jako režijní pokyn. Vedlejší postavy ztvárňovali vesměs herci mladí, perspektivní, chtějící to někam dotáhnout, takže sebou o prkna činohry mlátili, až se ze spár mezi fošnami, jež znamenají svět, zvedala oblaka prachu a první řady přízemí se ztrácely v šerosvitu kvality takměř caravaggiovské. Ale to jsem odbočil.
Vraťme se do lóže ve druhém patře Stavovského divadla. Zbaven přepravního obalu, usadil jsem se na bidýlko sedadla v druhé řadě, nasál ovzduší a nechal neuronové spoje, aby přešly do stand-by režimu kvůli úspoře kyslíku. Diváctvo hlasatelem bylo upozorněno, aby vypnulo své mobilní telefonní přístroje, schovalo fotoaparáty a kamery, načež byly vypnuty hledištní pohlcovače tmy a ozvala se hudba. Osvětlovač napálil bílou spotovku na střed jeviště. Uplynulo několik milisekund, než se upravila rohovka, aby příslušná ganglie mohla vyhodnotit informaci posílanou z očních bulev. Během těch několika milisekund si Osud utáhl tkaničky rukavic, napřáhl se, a …
Je to balet!
Úder dopadl. Neuronové spoje se začaly rozpadat, srdce začalo vysazovat, čivy ochořely a okončetiny se začaly nekontrolovaně chvět.
Ale nebyl to čistý K.O. Proces mého rozpadu se zastavil. Zrakový nerv v posledním záchvěvu poslal informace centrále a ta vyhodnotila, že je to nějaký nezvyklý balet. Není klasický. Nejsou tam tanečníci v harapeskách obtahujících do posledního detailu jejích moudí, ani plasticky vykreslující každé sevření němých tváří, nejsou tam uniformní tanečnice s napajcovanými obličeji postav z čínské opery. Z kostýmů se dá poznat kdo je kdo, dokonce se po jevišti pár civilistů fláká zcela nebaletním pohybem. A co mě překvapilo nejvíc, to byl čtený komentář. V prvním poločase ho bylo více než ve druhém, kde se autor evidentně domníval, že divák vklouzne do děje natolik, že ve druhém poločase bude dokonale kapírovat, o co běží. Já osobně u baletu považuju za unfair, že někde v záhlaví průběžně neběží titulky. Mám na mysli něco jako headline na zpravodajském kanálu. Protože když postavy dělají takové ty pohyby rukama – přiznávám, že jsem to naživo viděl poprvé – snažil jsem se to dekódovat na základě znalostí nabytých sledováním akčních filmů. Poté, co mi vyšlo při diskusi markýzy de Merteuil s paní de Tourvel něco ve smyslu „Je jich tam šest, já tam vlítnu, sejmu toho vlevo a ty postřílíš zbytek“ jsem dekódování vzdal.
V poločase jsem vyrazil do bufáče. Ne proto, abych holdoval chlebíčkovému obžerství, či drže sklenku na patku vznešeně konverzoval, to ani omylem, spíš jsem vyběhl tak nějak z radosti, z nadšení nad tím, co všechno dokáže můj organismus vydržet, aniž by se rozpadl na nechutnou mazlavou hmotu jako mesmerizovaná mrtvola egyptského faraona poté, co na ni přestalo působit kouzlo nekromanta. A mimoto jsem se chtěl podívat, co skrývá Mozartův salonek za bufetem. Úplně jsem užasl. Udělali mi radost ve Stavovském divadle. Na zdi Mozartova salonku totiž visí Bedříšek, hmmm, ehm – tedy visí tam portrét Bedřicha Smetany v nejlepších letech a pod ním vitrína s komentářem k jeho velmi úspěšnému nastudování Mozartova Dona Giovanniho. Evidentně se Smetanovo pojetí vymykalo tehdejšímu stylu, protože se dochovala korespondence o technice… ale už zase ujíždím bokem. Zkrátka těšil jsem se z expozice, než zazněl signál k nástupu do druhého poločasu. Už jsem předeslal, že komentářů rapidně ubylo, ale přibylo akce, šermířských soubojů, dokonce i otevřeného ohně bylo na jevišti přehršel, takže i nechápající primitivní organismus se zabavil. Jak dopadne Valmont asi víte. Maličko ve smyslu severských, či germánských ság. Kdekdo umře. Jedna věc je zvláštní – občas si po shlédnutí díla povzdechnu, že je škoda, že nesejmuli obzvláště zavrženíhodným způsobem scénáristu, či režiséra, ale u tohoto představení mi to na mysl nepřišlo. Když jsem byl proudem diváků vyexportován na ulici, do plic nasál osvěžující kombinaci přízemního ozónu, oxidů dusíku a mikrosazí a znovuoživlý steampunkový arithmometr instalovaný mezi mýma ušima se z volnoběhu rozeběhl do pracovního tempa, jsem si uvědomoval, že jsem v Praze, pamatoval jsem si, kde mám auto a že dáma vedle mě je moje paní. Vykročila vpřed, zatímco já jsem se zadrhl na chodníku s očima upřenýma do Rytířské. Byl tam. Stál pod krákorci bočního balkónu a čekal. Stín s rubínovýma očima mihotající se ve frekvenčním světle neonů z Havířské. Zdálo se mi, že zachytil můj pohled, zhnuseně si odplivl a zmizel v krajkách mřížoví pod schody. Utrpěná destrukce mé neuronové sítě evidentně proběhla v rámci běžného působení entropie a ještě nenastal čas pro bloudění v mlhách Hádovy říše.
Měsíc svítí, chrlič pode mnou znuděně zírá do stříbřité krajiny, odkudsi z dáli na mé vytí odpovídá jakýsi osamělý vlkodlak. Slinu jsem utřel do rukávu sametové deprese a vypadá to, že zítra ráno vyjde slunce a že o uplynulém večeru asi něco napíšu…
“ ale stran rozložení politického systému bych sázel spíš na rozšíření obecně lidských vlastností typu závistivost, nechuť se angažovat, náchylnost k uvěření všelikým konspiračním teoriím a podobně, než na tu P&L, která zde zas až tak moc stoupenců nemá (pravda, existující jsou dost vlivní, ale to je zase umožněno těmi vlastnostmi větší části populace).“
Tož řada lidí k tej nechuti se angažovat dospěla díky vystřízlivění z polistopadové euforie. A další spousta lidí má prostě jiný priority. Politickej systém nemůže stát na tom, že všichni se budou zabývat hlavně politikou. KAždej by měl dělat to, v čem vidí smysl.
Pokud jde o tu závist – ono to s ní asi nebude o moc horší než jinde. Samozřejmě, mám na mysli skutečnou závist, ne když řekneš kolegovi, který se chystá na dovolenou “ já ti závidím, jel bych taky“. A ne když politik, co si nahrabal podivným způsobem, ci bere závist jako koště, kterým svý hříchy zametá pod koberec.
Řekla bych, že stoupenců pravdalásky není moc na tomhle blogu, ale to není typickej vzorek populace. Tak třeba u nás v práci jich je docela dost. Dokonce bych řekla že prakticky všichni, a pokud někdo není, tak to radši moc neventiluje.
Rozklad politického systému nevypukl včera, ten se táhne od devadesátých let. A pravda láska na tom měla svůj nezanedbatelnej díl – kázání vody a pití vína, kámošení, elitářství, kdo není s námi jde proti nám….
No, já myslím, že by to bývalo chtělo trochu méně demokracie, tu KSČ zakázat a kdo byl tehdy u VB nebo u LM, tak že nesmí kandidovat. Doživotně.
Jenže kdo ví co těm komoušům svatej Václav Veškrna nasliboval…..
Mám takový pocit že z takzvaných pravicových poslanců jich šest volilo dotyčného mlátičku…
MY ještě máme nějaký pravicový poslance? Nespletl sis to s yettim? Toho prej taky někde viděli.
540 — (…) nechuť se angažovat (…) — No, nevím, AeroKarle, nakolik je tohle přesná diagnóza. V první řadě pokládám nechuť se angažovat za celkem přirozenou vlastnost průměrného člověka; naopak s těmi, kdo se cítí angažováni rádi, bývají potíže (namátkou mne napadá třeba básník a spisovatel Kohout, Šiklová, Fischerová…).
Ve speciálních situacích (což za uplynulých 100 let bylo tak asi 80 až 90 % času) může ovšem přirozená nechuť býti vyvažována naléhavostí aktuálních malérů či dlouhodobého marasmu. Z podobných důvodů se Češi pouštěli třeba do odboje (asi jen naprosté minimum z nich tak činilo s vidinou koryt). Jenže co má člověk dělat dnes? Založit novou politickou stranu? Vstoupit do některé stávající? Psát blogy? Vylepovat letáky? Systém je dokonale samosvorný v tom smyslu, že nic takového režim neohrozí, leč naopak upevní.
Ledaže by se angažoval ve straně kalibru SPD… Jenomže pro lidi jako já je cosi podobného vskutku hodně silná káva. Nejprve by se museli postupným procesem (tj. kladnou zpětnou vazbou, realizovanou přísunem relativně stále rozumnějších lidí) drobet zcivilizovat. Ale tomu režim (jak můžeme usuzovat dle analogií s AfD) zřejmě čelí tím, že se tam snaží infiltrovat provokatéry, příp. trotly…
Zkrátka, pořád nic. Oč se snažím já, ovšem zcela marně, je ukazovat, kam až je režim prohnilý; ve své výstřední pošetilosti pokládám porozumění tomuto fenoménu za nutnou podmínku každé rozumné akce. Ale každý laskavý čtenář vidí, že efekt je čistá nula.
maZdo,
nasliboval právě to, že nic takového nebude 🙂
551 — Jen uctivě poznamenávám, že jsem neopisoval. Datluju pomalu, zatímco se mi defragmentuje disk.
JInak rovněž nejsem nadšena zvolením dotyčnýho, ale stejně je ten parlament jedna sebranka, ať mají zkratku jakoukoliv.
Ovšem nějakého návratu starých komoušů bych se zas tolik neobávala, to je minulá válka. Víc než rudejch bych se obávala zelenejch. JAk těch „eko“ tak těch s půlměsícem……
552 – odpovedela sis sama….
A pak – umazaný deep state (nejen letiště) je lépe manipulovatelny novym protektorem, než nekdo čistý.
A poslusnejsi…..
MaYdo,
Mám na mysli ty, co to o sobě tvrdí. Ondráček prošel o dva hlasy.
Chyběli 3 poslanci ze 7 z TOP 09 (absence 43%)
6 z 22 poslanců Pirátů (27%)
1 z 6 poslanců STANu (17%)
1 z 10 poslanců KDU-ČSL (10%)
2 z 25 poslanců ODS (8%)
Fiala po volbě v rozhovoru plakal nad tím čeho se dožil, ale že by donutil svoje poslance aby hlasovali, to ne. Asi mu ten Ondráček zas až tak moc nevadí. Pravičákovi 😛
No, ono spíš šlo o pokus rozbít dohodu mezi Ano, komouši a Okamurou, než něco jiného.
„552 – odpovedela sis sama….“
Ale kdeže, to jsem jen podlehla spiklenecký teorii, abych před sebou omluvila svou nechuť se angažovat 😀 😀 😀
(551) To se tradičně míjíme.
(555) Pochopitelně si nedělám naděje na přesnost. Jsou (pro mne) prakticky dvě možnosti: To, co se zde děje, je se souhlasem většiny zdejšího občanstva. To, co se zde děje, je sice bez souhlasu většiny občanstva, ale zároveň ne proti aktivnímu odporu. Zdráhám se uvěřit, že platná je možnost č.1 (ale nejspíš je).
Co dělat? Každý dle své nátury, ale alespoň něco. Jinak si EU, Bureše, komouše, Ondráčka, … prostě zasloužíme.
Kam až – nejsem si jist, zda je to nezbytná podmínka k tomu dělání. Osobně raději řeším co dělat, jak se dokopat k akci, v níž mi brání pohodlnost, než kam až. To je ovšem pocit čistě osobní.
552 — svatej Václav Veškrna — Nojo, maYdo, nejenže se celá léta holt nedokážeme dostat ani o milimetr dopředu, ale nemáme jasno ani v takovéhle základní věci. Už jsem to tady psal nejméně jednou, spíše však již mnohokrát…:
Pročpak asi pravdoláskaři vykřikovali s takovou vehemencí, že Klause [presidentem] dvakrát zvolili komunisti [z KSČM], ač mohl každej v televizi vidět, že pro něj minimálně v tom druhém případě nehlasoval ani jeden? Pro psychoanalytika je odpověď hračkou: Potlačené vědomí faktu, že Havla zvolili komunisti. Jinou politickou základnu než komunisty v dané chvíli (prosinec 1989) téměř neměl, a následkem jejich předchozí represivní politiky také těžko mohl mít.
Důsledky neseme dodnes. Ale pozor, nejsou to ani tak důsledky samotného faktu, nýbrž soustavné pravdoláskovní snahy jej ušlechtilými žvásty zastřít. Vina za to — cosi téměř rozměrů dědičného hříchu — dopadá na celou pravdolásku, a nějakou měrou též na Havla osobně. Dle mého názoru by byl udělal mnohem lépe, kdyby byl otevřeně připustil, že se s komunisty musel dohodnout, a pokusil se vysvětlit, že jinou možnost neměl.
563 — To, co se zde děje, je se souhlasem většiny zdejšího občanstva. (…) Zdráhám se uvěřit, že platná je možnost č.1 (ale nejspíš je). — Myslím, AeroKarle, že háček je v tom termínu souhlas; ač se může zdát dokonale jasný, nevím, jak je v tomto kontextu definován, ale obávám se, že je vágní, irelevantní, nebo oboje. Souhlasil jsem já, že se mi to kopíruje skoro 3/4 hodiny? To leda v tom smyslu, že jsem operaci neodstřelil.
Myslím, že strukturálně vzato se současným režimem běžní lidé souhlasí úplně stejně, jako souhlasili s reálným socialismem. Sice ty strany, které se mi v parlamentu nelíbí, tam navolili svobodně, jenže to bylo cosi jako svobodný výběr z nevábných, téměř nerozlišitelných a v jistém smyslu nesvobodných alternativ. Volby v roce 2017 těžko srovnávat s volbami 1992…
TAk Zpátečníku, on asi opravdu jinou možnost asi neměl. KOnec konců parlament tehdy byl, jakej byl. Tedy komunistickej. NApadá mně teda ještě otázka, co kdyby se nejdřív udělaly volby a vyměnil se parlament a až pak se volil prezident. zvláštní, nikdy mně ta možnost nenapadla, až teď
Otázka ale je, jak by to fungovalo v tom přechodném období, kdy by nebyl prezident, byla narychlo slepená revoluční vláda a žádnej parlament….
Pokud jde o Havla a jeho vztahy s komunisty – problém je v tom, že například choval důvěru ke kariernímu komunistovi Čalfovi, který stihl rychle převlíknout kabát, že ale „plebsu“ jinak kázal morální plky o mlčící většině, která si zadala s komunismem.
Ten dvojí metr vůči Klausovi byl očividnej . pamatuju se, jak mu například otírali o čumák „přátelství“ s Junkem z Chemopetrol ( ukázal se na nějaké oficielní oclavě Klausových kulatin a poblahopřál mu), ale že stejnýmu Junkovi Havel prodal vyrestituovanou l(Lucernu, o tom se cudně mlčelo.
(565) Definován je tak, že občanstvo volí strany typu ANO, KSČ(M), SPD, ČSSD, nebo nevolí vůbec a držkují v hospodě nebo práci, jak stojí všechno za hovno.
Protože moje spíše aktivní povaha se nějak brání tomu mohamedánskému názoru, že vše je dáno a nelze to změnit. Tvůj příklad s kopírováním neokomentuji, nevěda jaké jsou alternativy. Nebo nejsou žádné, než odstřelit?
Stejné to IMHO není. Souhlas s reálným socialismem byl tvrdě vynucován (nebo alespoň trestán nesouhlas). Dnes lidi blbnou víceméně svobodně, tím se zase dostávám k tomu, že velkou roli bude hrát dílem ta závistivost, dílem ochota namáhat se jak ve vlastní prospěch, tak politicky.
Volby v roce 1992 a volby v roce 2017 pochopitelně jsou různé, ony totiž žádné nebyly stejné. Jiná věc je, jak a proč.
S tím souhlasem většiny zdejšího občanstva byh byla opatrná. Většina zdejšího občanstva se zas tolik politikou nezabývá. Spíš bych řekla, že dost věcí je občanstvu šumák, a to nikoliv proto, že by byli neochotni se angažovat, ale protože jde ve většině věcí o záležitosti, které považuje za důležité jen určitá skupina a ostatním je to vcelku jedno, mají pocit, že se jich to netýká nebo třeba o tom problému ani nevědí.
„Definován je tak, že občanstvo volí strany typu ANO, KSČ(M), SPD, ČSSD, nebo nevolí vůbec a držkují v hospodě nebo práci, jak stojí všechno za hovno.“
I to je demokracie. Múžeš si svobodně vybrat, jetsli volit, koho volit, jestli nepůjdeš volit. A jetsli js em skutečněj demokrat, tak bys měl respektovat jakoukoliv volbu a ani ty, co držkují v hospodě, nepovažovat za morálně méněcenné.
O tom , jak to stojí za hovno držkují lidi nezávisle na politickém orientaci. Konec konců, činíme tak leckdy i tady, včetně Tebe. No a co? Třeba zase vynikají na jiném poli a v souhrnu pro společnost mohou, dokonce často jsou, ti držkující v hospodě větším přínosem, než uvědomělí angažovaní aktivisti, který obvykle nadělají víc průserů a žádnej užitek.
567 — nevěda jaké jsou alternativy — Opravdu jen dvě, nechat doběhnout, anebo ukončit předčasně a hledat jiný způsob, což by však nutně trvalo ještě déle.
Protože moje spíše aktivní povaha se nějak brání tomu mohamedánskému názoru, že vše je dáno a nelze to změnit. — Já ale prosím také neříkám, že to nelze změnit. Říkám (naopak?) zhruba to, že zde existuje mocenský kartel, udržovaný celým tím režimním konglomerátem (politici parlamentních stran, media, justice, neziskovky, úřednictvo, firmy napojené na veřejné zakázky…), následkem čehož volby nemohou nic zásadního změnit. Změnu mohou způsobit jedině dva typy okolností: Buď kolaps, ať již ekonomický, či třeba invaze nekompatibilních migrantů, nebo to, že si kritické množství lidí uvědomí, jak se věci doopravdy mají.
Nejen mohamedáni, ale třeba i vikingové 🙂
„Změnu mohou způsobit jedině dva typy okolností: Buď kolaps, ať již ekonomický, či třeba invaze nekompatibilních migrantů, nebo to, že si kritické množství lidí uvědomí, jak se věci doopravdy mají.“
No, samo uvědomění nestačí. V situaci, kdy není rozumná alternativa, je to uvědomění houby platný. Zrovna tak v situaci, kdy je zřejmé, že by nějaká akce napáchala víc škod než užitku. KOnec konců kdyby prosté uvědomnění jak se věci mají, stačilo k pádu komunismu, tak by tu nebyl o mnoho dřív. Už od okupace si o něm lidi nedělali iluze.
Ale muselo se sejít víc okolností – to že režim ztratil většinu sil, situace ve světě, kdy se začalo rozkládat imperium, který to všechno drželo pohromadě. A třeba i generační výměna , kdy odešla generace stalinistů.
TAky je otázka, jestli vůbec existuje nějakej lepší režim…. Mně teda žádnej konkrétní příklad nenapadá…..
Ja se omlouvam, ze tady skacu do reci lidem,kteri maji nejvyssi kvalifikaci rozebirat pros and cons vzniknuvsiho ceskeho rezimu, ale ve vzteku(?) nemohu prejit fakt, ze je prehlizena skutecnost, ze dnesni kavarensti intelektualove dovedou ohrnout nos nad bigosi, kteri stravili noci nad kopirovanim protikomunistickych letaku, vyvesovanim techtyz na kandelabry a dnes, kdyz uz „je vyhrano“ se vyse zminenym posetilcum smat? Sest mesicu v kriminale je pro meho kamarada, tehdy s rocnim deckem malo? Quivisi? Znovu: Hajzlovina, ktery cely narod celi, je vysledkem „intelektualu“, kteri cekaji cynicky za bukem, co dalsi den prinese.
(570) Máš asi pravdu s těmi možnostmi změny, ale to navozuje další: Mám(e) čekat na kolaps či invazi (třetí možnost považuji za spíše teoretickou, salámová metoda ji dost spolehlivě eliminuje), nebo se přece jenom v rámci volebních možností snažit o změnu? Mně to připadá jako nejméně špatná možnost, snažit se za současných podmínek ovlivnit co se jen dá a počítat s tím, že může přijít i ta zásadní a dost tvrdá změna.
(573) P.M., vysvětlení podobného přístupu se dá najít hodně. Od lepších (podvědomý pocit viny, že někdo jo a já ne), až po horší, že vlastně kverulant dostal co si zasloužil. Nechápe každý komoušké svinstvo stejně.
A, dobré noci přeji.
572 — Budu to muset vzít stručně, maYdo, už bych si chtěl jít lehnout…
TAky je otázka, jestli vůbec existuje nějakej lepší režim… — No, jestli neexistuje, tak to tedy je zdejší režim (logicky) ten nejlepší v celém euroatlantickém prostoru. Ve skutečnosti jiné režimy jsou v lecčems lepší, ba i mnohem lepší: Třeba rakouský, polský, německý, maďarský, dánský, dokonce i řecký… Nemám kdy jít do detailů, ale na obecné rovině to myslím je evidentní věc. (Která samozřejmě neznamená, že by se Vám nebo mně pohodlněji a příjemněji žilo tam než tady.)
574 — (…) nebo se přece jenom v rámci volebních možností snažit o změnu? Nojo, vždyť víš, jak hlasuju, a jakej to má efekt… V posledních parlamentních volbách ještě horší než v předposledních.
Taktéž přeji dobrou noc.
P.M. – věděl jsem, že Tě to potěší…
(577) Tak než definitivně zapeleším, tak to čekání na kolaps či invazi je v podstatě pasivní (radši neberu v úvahu možnost urychlování). Mně je bližší se aktivně starat o jiný vývoj a zároveň být připraven na ten krizový.
A chrrrr …
halladine – 536 – tedy ve vší úctě, běž už s tím omlouváním bolševiků do prdele. 🙁
Omlouvám se dámám za příkrý slovník, ale čeho je moc, toho je jaksi příliš.
Je skoro 30 let po plyšáku a do poměrně významné funkce v PSP ČR je zvolen primitiv, který mně v roce 1988 a 1989 mlátil pendrekem a dodnes toho nelituje (dle jeho současného vyjádření) ????
Jo, asi to lidi tak chtějí a proto volili tak jak volili. Proti tomu je těžko něco namítnout. Ale fakt jsem si tak někdy kolem roku 1995 nebo 2005 nemyslel, že se budu muset za občany (voliče) v naší zemi stydět. 🙁 🙁
Opravdu se přestávám mladým (včetně mojí dcery) divit, že dumají nad tím, jak z Kocourkovské kotliny co nejdřív vypadnou někam jinam.
Dřív jsem jí to rozmlouval a používal jsem takové ty obecné fráze typu „všude je chleba o dvou kůrkách“ nebo „všude dobře, doma nejlíp“ apod.
Ale fakt ne, čím dřív se přesune do normálního světa, tím lépe. Tady nám není ani rady, ani pomoci.
PK 🙂
Opravdu si nemyslím, má smysl někoho odsuzovat , co dělal v 19 letech na rozkaz.
Zodpovědný je vždy ten, kdo velí. Voják a policajt poslouchá, a dělá , co se mu řekne.
Platilo to tehdy, a platí to i dnes.
Ten chlap je odborník na policii, co vím tak byl prolustrován, má bezpečnostní prověrku, zkrátka prošel všemi požadavky , které na něj byly kladené.
Od polistopadové policie odešel s docela slušnou šarží, a nikdo na něj během služby nic nenašel.
Vy máte na bývalé boševiky ( správněji komunisty)všeobecně určitej názor , a já ho s Vámi v míře , kterou máte Vy prostě nesdílím. Nehledě k tomu, že řada z nich komunisté nebyli, a jen byli u komunistů 🙂 Řada z nich pak odtzamtuď prchla , hned když se dalo.
Ti, co zůstali, asi zůstali z přesvědčení.
O tom přesvědčení si můžete myslet svoje, jiní si zase mohou myslet ledacos o tom Vašem.
Jistě že mezi nimi byli hajzli, jenomže oni byli a jsou i jinde.
A tím končím.
To máš marný, to máš marný, to máš marný.
jasně, 19 letý esesák v koncentračním táboře také jen poslouchal…země plná Halladinů, pavle, čím dříve tvoje dcera vypadne za sluncem tím lépe..
Halladine, ja jsem si myslival, ze delas srandu. Nerad si to priznavam, hluboce jsem se mylil.
Právě jsem se vrátila… z plesu. Hasičského. Tombolu nikdo nerozkradl, občerstvení rovněž, soutěž královny krásy se nekonala, takže Forman by si neškrtl. A protože jsem přetažená (prodávat cukrovinky, kávu, slané pečivo a hlavně losy , a následně to vše rozpočítat na tržby za losy zvlášť a zbytek zvlášť, je docela náročné, třeba taková vyšší násobilka se docela procvičí a jeden ani netuší, jak pozapomínal) tak musím trochu vychladnout než se odeberu spát.
K výše uvedené diskuzi: Před pár dny se mne mladší dcera ptala, proč jsem si přestala dopisovat s mladíkem z USA, se kterým jsem navázala písemný kontak ve druhém ročníku gymnázia, za účelem zdržení v hodinách angličtiny a písemný kontakt jsme udržovali více než 3 roky. A já musela s pravdou ven: Už mne nebavilo dostávat jeho dopisy otevřené, přelepené hnědou páskou s razítky „Celnice Břeclav“, „Celnice Ostrava“, „Celnice Plzeň“ atd. Každý jeho dopis byl takto otevřený, přezkoumaný a bylo mi dáno jasně najevo, že jsem v hledáčku. Že ani myš, natož nějaká LP deska či jiný dárek z nepřátelského tábora, neproklouzne. To je jedna z mnoha a mnoha maličkostí, které bylo nutno snášet, a které paměť vymazala, protože člověk si pamatuje to dobré, na to špatné dá zapomenout. Ale pak je tu Halladin….
Nejank mně uniká, proc lidi neprotestovali uz pred ctyrmi roky, kdy Ondracek byl zvolen do komise pro kontrolu BIS, což si dovoluji odhadnout byla zdaleka citlivější věc, něž kontrola GIBSu.
Asi to presstituti nepovazovali za důležité a tudíž nebyli protestanti řádně informováni.
Ještě ze tu tlač máme, což…….
…i kdyz – ti dnešní morálně silní poslanci jsou téměř beze zbytku titíž, co ho tam minule navolili….no, nebudu do toho vrtat.
Kdepak, pokrok nezastavis….
Dneska uz nikdo dopisy nerozlepuje, dneska ty různé smsky, maily, tweety apod. čtou roboti bez urazlivych razítek a v případě zájmu si delaji i kopie.
Je to takhle efektivnější a ctí (?) to lidskou důstojnost, protože se to účastníci poštovního styku ani nedozvedi a tudíž nejsou naštvaní.
Kde se jenom ta humanizace zastaví……
Vidíte, esesák.
Tak něco ze života.
Občas se tu zmiňuju o své bejvalé…. Takže …
Otec mé bývalé mangelky , lékař mikrobiolog bojoval za SNP jako kanonýr -, cosi jako absík za socíku. Tehdy měl jen maturitu. způsobem ji z toho
Jeho sestra, teta mé bejvalky se přihlásila jako dobrovolná zdravotní sestra do armádní polní nemocnice. Jejich osud byl zajímavý. Jak všichni víte, povstání bylo poraženo. Ustupovalo se, až už nebylo kam.
Vojáci z baterie, kde byl extchán, nakonec demontovali z kanńoů optiku a závěry , zakopali je kdesi, sehnali si civil, a zmizeli domů.
Ta polní nemocnice taky ustupovala, dokud bylo kam , pak už nebylo a padli do zajetí.
Nevím, jak to s nimi dopadlo ostatními, ale do mladé slovenské blondýnky se zakoukal jeden mladej esesák, a nějakým způsobem ji z toho zajetí dostal, a dopravil k rodičům někam k Hamburku. Po válcee se vzali.
Dvakrát během mého manželství přijel do TN,, a měl jsem docela srandu, když tak spolu s tchánem seděli, a bavili se o válce.
No a co já s tím ? Vypadal jako fajn chlap, shodou okoplností měl stejnej den narozeniny jjako já,
A nebyl to žádnej nacistickej fanatik, nešel k SS dobrovolně. Po obrovských ztrátách u Kusku se k SS nornálně bralo při odvodech. Dobrovolníci nestačili nahradit ztráty. Jen musel jeden vypadat nordicky, což onen strýček vypadal.
Já bych tam vzhledově (blonďák, 192 cm výška, modré oči) zapadl taky. 🙂
Filmoval filmy o přírodě a zvířatech, a byl to tenhle pán.
https://www.youtube.com/watch?v=JjrI_Xw2AWo
Hm, maličko mi pohadrákový proces připomíná denacifikaci v Německu. Ale to bude tím že jsem jen primitivní savec a nedokážu vnímat ty podpovrchové konotace.
Když už halladin vzpomíná hodné esesáky, vzpomněl bych inspektora Derricka, který v časech bujaré mladosti sloužil v 3. SS Panzer Division Totenkopf. Prošel s touto divizí celou válku ale pak se za to až do konce života styděl. Slušný člověk evidentně
Šimon se již zeptal na jednu otázku i za mne-na tu, zda je teď lepší, když stát kontroluje veškerou komunikaci, i když ji ničím nepřelepuje ? BTW, věci z USA chodí pořád přes celnici. Docela často tam zůstanou viset a docela často je potřeba zaplatit clo a DPH.
Mimochodem, jeden příslušník SS, a nijak řadový dostal USA do vesmíru a pak i na Měsíc. Zmiňovaný příslušník SS „investoval“ do svého výzkumu a výroby za války tisíce vězňů z koncentračních táborů. A nebylo mu 19, věděl moc dobře, co dělá. Dostal americké občanství i metály. Soudím, že se asi změnil ? Na rozdíl od Ondráčka (v podstatě bezvýznamné nuly, kdyby přestoupil zavčasu do ODS, mohl dnes kádrovat jiné Ondráčky) ?
A poslední můj dotaz je ohledně odchodu jinam … Kam ? Kde komunisté různých barev nemění svět k obrazu svému a kontrolují již každý prd občanů ?
Reálsocialisté blednou závistí, jejich represe jsou v porovnání s dnešními sofistikovanými metodami, jak lidi připravit o svobodu už jenom k smíchu.
Snad Austrálie, některé státy střední nebo jižní Ameriky (ale tam jsou zas jiná rizika) ? Trump v USA je jenom odchylka, věci se vrátí dříve nebo později do socialistického normálu (už jenom z důvodů populačních).
NoName,
jak rád říká Filip, KSČM je jediná strana, ve které nejsou bývalí komunisté 😀
Ptakopysku,
nikde jsem nenapsal , že onen bejvalý strýček byl hrdý na své působení u SS. A taky s nimi nebyl celou válku.
Odvedli ho skoro až na konec. Zvěrstva na Ukrajině a jinde začátkem války na krku nemá.
Neměl, dnes je už samozřejmě i s tchánem mrtvý.
>> NoName
On ten Untersturmführer SS byl i pro řadu lidí v USA poněkud nestravitelný. To mělo za následek upřednostnění programu Vanguard před Redstone (Jupiter). Ona sice na počátku obou projektů byla V2, nicméně W.v.B. byl aktivní jen na jednom z nich. A v tisku se nepsalo ani tak o geniálním konstruktérovi jako se spíše vzpomínalo Peenemünde, V2 a nacismus. Hezkou ilustrací z tehdejší doby je následující song: https://www.youtube.com/watch?v=QEJ9HrZq7Ro
592- tak on tomu WvB sekundoval jako majitel tech vězňů generalmajor wehrmachtu Walter Dornberger, který dokonce si zato odseděl celé dva roky po WII. A to jenom za vyuzivani otrocke práce a za bombardovani civilnich cílů.
No ale pak pomahal WvB v Emerice (tam na ty civilni cíle nebyli tak háklivý) s raketama a skoncil jako viceprezident Bell Aircraft Corp.
Co teda proboha ten Ondracek provedl hroznejsiho, ze ani po 30 letech nemá nárok ( narozdil od nacistickeho teroristy nebo i prosteho vraha)?
dvd,
pro vládu stravitelný byl
Slyšel jsem, že na tiskovce k některému z letů na Měsíc se anglický novinář WvB zeptal, jaká je pravděpodobnost, že Saturn V spadne na Londýn…
To ale nic nemění na tom, že s principiálností postojů to není tak žhavé, jak se prezentuje.
Šoimone,
po vybombardování Drážďan ( kde má matka byla nasazena, a přežila) mi to odsouzení za bombardování civilních cílů příjde humorné.
A připomíná mi jednoho německého ponorkového kapitána , kterej byl taky za něco takového souzen.
Ten němec měl štěstí, dostal za obhájce nějakého amerického důstojníka, který prokázal, ža američtí ponorkáři v Tichomoří dělali lautr to samé.
Halle – však taky dostal jen dva roky – ty spojenecké nálety byly ještě v paměti……
Abych šetřil zdraví pripadnych moralistů:
Ty opotrebovaci nalety za wii byly nejspíš potřebné, nejsem v situaci, kdy bych směl zpětně soudit, Sepp Dietrich také se brzo dostal z doživotního trestu ven a to měl za vraždy anglickych vojenskych zajatců.
Jen to srovnavam s (mně osobně dost nesympatickym) esenbakem, který si možná (!) párkrát zahral s pendrekem backhand. Bude se podobně nahlizet i na ty mlaticky, co pred par lety v CB povalili invalidu i s vozikem ? I kdyz podle fízlovske mluvky to bylo zato, že je prý kopal (asi s tou kriplkarou podváděl)…..
Ahoj!
AD 591:
Asi Vás to neuklidní, ale až v roce 1998 (!!!) neseděl v Bundestagu žádný bývalý člen NSDAP, žádný esesák ani gestapák. Němci tedy na vyčištění svého federálního parlamentu od nácků čekali 53 let.
Buďte trpěliví.