Ptakopysk podivný, únor 2018
Sedím na zámeckém chrliči, deprese na mě leží jako černý sametový plášť a teskně vyju na měsíc. Chvílemi mnou prochvívá zimničný třas, oční víčko nekontrolovaně škube a z koutku úst vytéká slina. Ale vraťme se na počátek.
To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání. Pod vánočním stromečkem na vás čeká obálka. Nenápadná, bílá, s natištěným parohatým sudokopytníkem neurčité čeledi. Parohům nevěnujete pozornost, opatrně rozbalíte a zahlédnete obsah. Vstupenka…
Hm, letos bude v Čechách ledascos. Přijede stařičký Don Airey, pak se objeví Deep Purple, přijedou Judas Priest a Megadeth, Iron Maiden, Progress slaví padesátku… no… vzhledem k tomu, že vstupenka vypadá dosti stroze a jeden potomek holduje vážné hudbě, mohl by to být koncert toho srandovního šoumena André Rieu, nebo nedej bože nějaká vážná hudba. Mám někde v podvědomí, že se v roce 2018 bude dávat Má vlast. Nenápadně se snažím odplivnout do všech světových stran, abych zahnal zlé duchy. Poněkud vyděšen vytahuji vstupenku z obálky – Stavovské divadlo, Valmont. No, ty vole….
Snažím se zaujmout stabilizovanou polohu, protože zničehož nic padnout xichtem do stromečku se vstupenkou do lóže Stavovského divadla v ruce mi nepřipadá jako adekvátní reakce, nad kterou by dárce nějak jásal. Vstupenku založím na nástěnku s tichou nadějí, že se během dvou měsíců může stát ledascos. Divadlo může vyhořet, koneckonců nebylo by to poprvé, může v ansámblu vypuknout morová epidemie, vstupenka se může ztratit. Naděje postupně slábla a chřadla, až uchřadla.
V onen den, odebral jsem se na určené souřadnice umyt, oholen, oděn v čistý slušný oděv, jak bylo napsáno v propozicích na vstupence. Venku mobilně telefonovali ti, jimž nepřišla druhá polovička jejich já a mezi nimi se prodíraly dvojice jdoucí dovnitř. Maličko mě vyděsila představa, co může čekat uvnitř, když se diváci bojí vstoupit dovnitř sami. Nervózně jsem se rozhlédl. V Rytířské ulici kdosi stál. Tvářil se, že je Emo, ale modř v jeho vlasech byl odlesk modré části spektra neonů. Mrtvolně bledá tvář se žhnoucími rubíny očí, iluze černého kabátu na paty, černé rukavice zakrývající to, co nemá být vidět. Sáhl jsem podvědomě do kapsy a nahmatal minci. Stáhl rukavici, zdvihl průhlednou ruku a zavrtěl hlavou. Ode mě minci nepřijme. Nekonečné bloudění v mlhách na břehu řeky Styx…
Moje paní se na mě netrpělivě otočila a já udělal první krok do útrob kulturního zařízení. Na vstupu jsem byl čtečkou odpípnut jako dvacet deka tlačenky a nadirigován do druhého podlaží. Cestou jsem proplul bufetem, kde milovníci kultury zdatně tankovali bílé a červené víno a vznešeně hovořili. Nějak se mi vybavil Josef Dvořák a jeho zamyšlení na téma znalců Uměleckých Děl: „Mifsře… mifstře… a toho Husa – toho nakonec upálej???“ Nechal jsem si to pro sebe a stoupal jsem dále do výšin. V příslušných výšinách jsem byl převzat dalším služebným duchem, přesněji řečeno duchyní, a odeslán do příslušných dveří. Všimněte si – pořád ještě pohoda, pohodička. Potměšilý osud takto ukolébává své oběti, zatímco si vkládá do boxerských rukavic koňské podkovy.
Za příslušnými dveřmi pohodička maličko ubyla, neboť jsem se ocitl, tak řečeno, v nitru kulturního zařízení. Teď nastala ta pravá chvíle na psychoanalýzu. Já osobně nemám rád nitra kulturních zařízení. Ještě tak jsem ochoten akceptovat nejniternější nitra, tedy prostory technické, kde se nacházejí nejrůznější hejblata, vehementy, fórychtuňky, foršteluňky, šlauchy, šajny, protože v podobných prostorách jest mi dáno občas pobývati, vehementy štelovati a rychtovati, či nejrůznější čurapajzlíky nastavovati, aby zdatní mužové a mámivé čarodějky světa uměleckého měli ke své práci optimální podmínky. Ale nitra určená pro veřejnost, to je něco jiného. V podstatě se mi svět zmenší do krabice půl metru na půl metru, přičemž já přesahuji přidělený prostor díky tomu jak mi narostl femurus et articulatio humeri všemi směry. Rázně mi ubyde kyslíku, protože divadelní vzduchotechnika pomocí selektivních nanofiltrů z přiváděného vzduchu odfiltrovává zmíněné molekuly a vrací je zpět do okolního ovzduší jako balastní látku. Naopak přibyde tepla, neboť vědecky bylo zjištěno, že kulturní zážitek lze absorbovat při teplotě vzduchu 25° Celsiových a výše. Čím tepleji, tím intenzivnější zážitek je. Ještě bych dodal, že každé divadlo disponuje specifickým prachovým spektrem. Z toho plyne i jeden z důležitých úkolů herců – během představení vířit prach tak, aby oblaka dosáhla až nahoru na galerii a aby ani diváci na nejlevnějších místech nebyli o plný zážitek prachového bouquet garni ochuzeni. Velmi intenzivně se prachové problematice věnoval pan Munzar, když si v Činohře Národního divadla střihl režijně i herecky Lva v zimě. On dílo uchopil takovým specifickým způsobem – vždy, když nazrál okamžik a postava se ocitla v podřízeném postavení, tak aby situaci pochopil i hluchej, Muznar hercem fláknul o zem. Samozřejmě, že ne in persona, že by jako hlavní postavy Richard, nebo Jindřich II. vedlejší postavu uchopily za klopy a majzli s ní o podlahu. Kdepak, pánové Luděk Munzar a René Přibil byli herci kultivovaní. Vedlejší postavy to prostě dostaly od pana Munzara rozkazem jako režijní pokyn. Vedlejší postavy ztvárňovali vesměs herci mladí, perspektivní, chtějící to někam dotáhnout, takže sebou o prkna činohry mlátili, až se ze spár mezi fošnami, jež znamenají svět, zvedala oblaka prachu a první řady přízemí se ztrácely v šerosvitu kvality takměř caravaggiovské. Ale to jsem odbočil.
Vraťme se do lóže ve druhém patře Stavovského divadla. Zbaven přepravního obalu, usadil jsem se na bidýlko sedadla v druhé řadě, nasál ovzduší a nechal neuronové spoje, aby přešly do stand-by režimu kvůli úspoře kyslíku. Diváctvo hlasatelem bylo upozorněno, aby vypnulo své mobilní telefonní přístroje, schovalo fotoaparáty a kamery, načež byly vypnuty hledištní pohlcovače tmy a ozvala se hudba. Osvětlovač napálil bílou spotovku na střed jeviště. Uplynulo několik milisekund, než se upravila rohovka, aby příslušná ganglie mohla vyhodnotit informaci posílanou z očních bulev. Během těch několika milisekund si Osud utáhl tkaničky rukavic, napřáhl se, a …
Je to balet!
Úder dopadl. Neuronové spoje se začaly rozpadat, srdce začalo vysazovat, čivy ochořely a okončetiny se začaly nekontrolovaně chvět.
Ale nebyl to čistý K.O. Proces mého rozpadu se zastavil. Zrakový nerv v posledním záchvěvu poslal informace centrále a ta vyhodnotila, že je to nějaký nezvyklý balet. Není klasický. Nejsou tam tanečníci v harapeskách obtahujících do posledního detailu jejích moudí, ani plasticky vykreslující každé sevření němých tváří, nejsou tam uniformní tanečnice s napajcovanými obličeji postav z čínské opery. Z kostýmů se dá poznat kdo je kdo, dokonce se po jevišti pár civilistů fláká zcela nebaletním pohybem. A co mě překvapilo nejvíc, to byl čtený komentář. V prvním poločase ho bylo více než ve druhém, kde se autor evidentně domníval, že divák vklouzne do děje natolik, že ve druhém poločase bude dokonale kapírovat, o co běží. Já osobně u baletu považuju za unfair, že někde v záhlaví průběžně neběží titulky. Mám na mysli něco jako headline na zpravodajském kanálu. Protože když postavy dělají takové ty pohyby rukama – přiznávám, že jsem to naživo viděl poprvé – snažil jsem se to dekódovat na základě znalostí nabytých sledováním akčních filmů. Poté, co mi vyšlo při diskusi markýzy de Merteuil s paní de Tourvel něco ve smyslu „Je jich tam šest, já tam vlítnu, sejmu toho vlevo a ty postřílíš zbytek“ jsem dekódování vzdal.
V poločase jsem vyrazil do bufáče. Ne proto, abych holdoval chlebíčkovému obžerství, či drže sklenku na patku vznešeně konverzoval, to ani omylem, spíš jsem vyběhl tak nějak z radosti, z nadšení nad tím, co všechno dokáže můj organismus vydržet, aniž by se rozpadl na nechutnou mazlavou hmotu jako mesmerizovaná mrtvola egyptského faraona poté, co na ni přestalo působit kouzlo nekromanta. A mimoto jsem se chtěl podívat, co skrývá Mozartův salonek za bufetem. Úplně jsem užasl. Udělali mi radost ve Stavovském divadle. Na zdi Mozartova salonku totiž visí Bedříšek, hmmm, ehm – tedy visí tam portrét Bedřicha Smetany v nejlepších letech a pod ním vitrína s komentářem k jeho velmi úspěšnému nastudování Mozartova Dona Giovanniho. Evidentně se Smetanovo pojetí vymykalo tehdejšímu stylu, protože se dochovala korespondence o technice… ale už zase ujíždím bokem. Zkrátka těšil jsem se z expozice, než zazněl signál k nástupu do druhého poločasu. Už jsem předeslal, že komentářů rapidně ubylo, ale přibylo akce, šermířských soubojů, dokonce i otevřeného ohně bylo na jevišti přehršel, takže i nechápající primitivní organismus se zabavil. Jak dopadne Valmont asi víte. Maličko ve smyslu severských, či germánských ság. Kdekdo umře. Jedna věc je zvláštní – občas si po shlédnutí díla povzdechnu, že je škoda, že nesejmuli obzvláště zavrženíhodným způsobem scénáristu, či režiséra, ale u tohoto představení mi to na mysl nepřišlo. Když jsem byl proudem diváků vyexportován na ulici, do plic nasál osvěžující kombinaci přízemního ozónu, oxidů dusíku a mikrosazí a znovuoživlý steampunkový arithmometr instalovaný mezi mýma ušima se z volnoběhu rozeběhl do pracovního tempa, jsem si uvědomoval, že jsem v Praze, pamatoval jsem si, kde mám auto a že dáma vedle mě je moje paní. Vykročila vpřed, zatímco já jsem se zadrhl na chodníku s očima upřenýma do Rytířské. Byl tam. Stál pod krákorci bočního balkónu a čekal. Stín s rubínovýma očima mihotající se ve frekvenčním světle neonů z Havířské. Zdálo se mi, že zachytil můj pohled, zhnuseně si odplivl a zmizel v krajkách mřížoví pod schody. Utrpěná destrukce mé neuronové sítě evidentně proběhla v rámci běžného působení entropie a ještě nenastal čas pro bloudění v mlhách Hádovy říše.
Měsíc svítí, chrlič pode mnou znuděně zírá do stříbřité krajiny, odkudsi z dáli na mé vytí odpovídá jakýsi osamělý vlkodlak. Slinu jsem utřel do rukávu sametové deprese a vypadá to, že zítra ráno vyjde slunce a že o uplynulém večeru asi něco napíšu…
https://www.petice24.com/cerne_paleni 😉
Ty naše tajné služby byly po Sametu zlikvidovány, protože přece nebudeme špiónovat naše nové spojence. 🙂
No a moc sítí směrem na východ jsme asi za socíku neměli. I když…
Naše tajné služby zjistily, kde Rusové umístnili naše zatčené či unesené vládní a stranické funkcionáře, (nejdřív v Polsku) a dokonce se spekulovalo o tom, poslat tam paragány…
Ale velmi rychle je odvezli do Moskvy, a pak už to bylo mimo dosah.
Z Macka
eši jsou smějící se bestie, v tomto případě Petr Hampl:
Z jedné vraždy novináře a jeho přítelkyně nemůžeme dělat paušalizující závěry. Většina italských mafiánů se ničeho nedopustila. Nesmíme připustit vytvoření atmosféry nenávisti. Musíme se spojit, semknout a ukázat mafiánům, že je máme rádi. I kdyby postříleli všechny slovenské novináře, my se nenecháme ovládnout strachem a nenávistí. Proto je zapotřebí se rázně vypořádat se všemi, kdo tu nešťastnou událost zbytečně připomínají a je zapotřebí dát mafiánům všechno, co chtějí. Začněme tak, že každý nějakého mafiána obejme, vyjádří mu podporu a dá mu malý dárek.
(492) Já jen, že „balkánská válka“ či války je celkem ustálený pojem, jak lze snadno zjistit pomocí Google. Rozpad Jugoslávie nezahrnuje. A že mně spiklenecké teorie o průserech s letitými kořeny v oblastech, kde se to mele po staletí, baví, to už tu bylo mockrát.
(497) Nebudou překonaný, budou nahrazený! 😛
(500) S tou kontinuitou a tradicí, nevím. Moravcovy paměti kontinuitě s R-U moc nenasvědčují a co jsem tak tu i onde na něco narazil, s tajnými službami R-U to velká sláva nebyla.
Pojem balkánská válka (y) odehrávajíci se těsně před wwI zajíémá jen echt historiky a více historii znalé jedince.
Běžný člověk si pod tím představuje rozpad Jugoslávie a konflikty mrzi národy bývalé jugoslávie.
UJž proto, že jsme to svéjho času denně vídali v TV.
A myslím, že v kontextu toho, co napsala Matzurka pochopil i Aero.
503 halladine, zatím jen spekulace kdo je za tím. Ale razii oceňuju. Jak říkává jeden známý, „však oni dobře vědí za co“.
(505) Běžný Halladin nepoužil Google? Dějí se věci …
Mít tak vagon vápna
Silnej buldozer
Taky dobrej bagr
Či velkej kompostér
Všem Capo di tutti capi
Peklo vyhradit
Do betonu je zalejt
S ním řeku zahradit
Jejich Cosa nostra
Ať skončí pod drnem
Tady není jejich
Ale naše zem
Rusové zastavili dodávky plynu na Ukrajinu.
507
Halladin tentokrát Googlovat nepotřebuje. To, že před rokem 1914 se nově vzniklé balkánské státy (Srbsko, Řecko , Bulharsko) pokoušely odkousnout další části z odumírající turecké říše je mu známo i bez googlu 🙂
Jenomže to si při práci
Můžou zpívat jen Slováci
Protože nejsou národ pochcanej
My ostatní co serem v síni
Sami jsme si tím hnojem vinni
Protože jsme národ pochcanej
Mít tak vagon vápna…
Varúúj dušu na doline !
Schumiho chytil básnickej fantas ! 😉
>>501 Ti Talijani uz pronikaji vsude! Snazi se prevzit oteze i v tak super tradicnich moravskych zalezitostech, jako je paleni slivovice na cerno! V clanku, prilozenem zde by NoName se chce zviditelnit nejaky ceskym jmenem se maskujici mafian, aby pronikl do tradicniho valassko – slovackeho prumyslu. Nezminil se ani o gigantovi, ktery v tomto oboru pracuje uz od dob pravekych. Muj z nejblizsich kamaradu Jura Severin, byvaly radni Zlinskeho kraje, zalozil uz pred lety Muzeum lidovych (cti cernych) palenic ve Vlcnove. Dodnes rediguje obcasnik Lihove noviny. (Ja jsem zpravodajem dodavajicim udaje o mistni, americke, cerne vyrobe moonshine.)Zmineny Mafiosi chce evidentne prevzit zakerne oteze z rukou povolanych. At si vsak Cosa Nostra nedela nadeje, Portasi uz si na ne brousi valasky!
504 — No, zrovna Moravec byl ještě R-U důstojník. Samozřejmě jedna věc byla se až někam hluboko do 30. let orientovat proti Rakousku a Maďarsku jakožto domnělým úhlavním nepřátelům; ale o to mi prosím nešlo. V daném kontextu důležitější myslím je, že se tajné služby na obou stranách vyvíjely s určitou kontinuitou (a dokonce ze společného základu), takže pro jejich příslušníky bylo relativně snadné si představit, jak asi protivník uvažuje a postupuje. Oproti tomu vystavět akceschopnou tajnou službu od nuly, z lidí, kteří se nikdy ničím podobným nezabývali, navíc v reálném čase, tj. za jednotky let spíše než desítky, to si umím sotva představit; ovšem já si takovéhle věci stejně představuju jen jako Hurvínek válku.
Pak tam byla ještě jedna kontinuita (kterou jsem v 500 nezmínil), totiž kontinuita s válečnou činností. Za války se totiž asi dá relativně rychle zjistit, kde dělám chyby (přestože Britové čekali desítky let, skoro až do soumraku elektromechanických šifrovacích strojů, než zveřejnili, že četli Enigmu). Oproti tomu v míru se mi může také stát, že si vytvořím skvělou, originální metodiku a vybuduji úžasné, dokonale zakonspirované sítě, a teprve v okamžiku vypuknutí konfliktu je protivník vysbírá během pár hodin, protože do nich dávno, už hned na počátku, pronikl díky triviální chybě…
Zkrátka, nová generace, o které píše Schumacher, dříve či později nutně přijde, ale v tom nevidím žádnou zvláštní naději. Zdá se mi, že distancovat se od současného všeobecného marasmu je podmínka jistě nutná, ne však postačující.
„moonshine“
co je to moonshine? Předpokládám, že doslovný překlad podstatu nevystihuje 🙂
maYdo,
myslí se výroba alkoholu nelegálně , načerno čili “ za svitu měsíce“ 🙂
(514) R-U důstojník jo, i jiných armád důstojník, ale zpravodajcem až od roku 1929, před tím převážně pěchota. A tajné služby před a za první války, to je kapitolka sama pro sebe, z některých pramenů to vypadá, že byly na hodně primitivní úrovni.
MaYdo, vyroba palenky pri mesicku tady u nas v horach jeste donedavna dost frcela. Onehda jsem mluvil s jednim starym porybnym, ktery vzpominal, jak s mistnim serifem vybrali jednu chajdu, kde se v noci u potoka palilo. Ti palenici ale vzali roha, nekdo jim dal predem hlasku. Po par letech, rikal mne ten porybny,se ale zjistilo, ze asi ctyri cerne palenice v okolnich udolich vlastnil prave ten serif.
V blizke vesnici Dawsonville maji kazdym podzimkem Moonshine festival. Sjedou se tam lide z okoli a nedaleke Atlanty. Vyhravaji tri, ctyri kapely, jsou tam hromady jidla a vselijakych suvenyru a tak – bezvadny jarmark, kteremu dala jmeno pri mesicku palena ohniva voda.
už nějak chápu jak tahle země mohla zblbnout z Joea McCarthyho. Jenže tehdy to netrvalo task dlouho jako teď. Teď jsem ve zprávách zaslechl, že v Delaware si prosadili do školního zákona, že se dítě může rozhodonout jaké rasy a pohlaví chce být ve škole registrováno a rodiče o tom nebudou uvědoměni.Zápas tradiční , slábnoucí, společností s pokrokovou venezualizací nevypadá nadějně. Už se zase střílelo na universitě v Michiganu, Student zastřelil rodiče, kteří si pro něj přijeli. A bude hůř, bez ohledu na plethoru zákonů, které na nás chystá pokroková veřejnost. Morální úpadek společnosti nelze rešit omezením nástrojů jimiž se úpadek presentuje.
ad 517 ono i zpočátku WWII nic moc – je známý příběh, kdy anglický důstojník z rozvědky vznesl námitku proti čtení cizích dopisů ( z německého vyslanectví).Zato Němci se s tím nemazali a ostatní se museli přizpůsobit. A o úrovni svědčí i to, že když Němci odhalili u nás vysílačku a agent pod nátlakem podával zprávy do Anglie, tak se agentovi podařilo propašovat do textu dohodnutý kód znamenající, že je odhalen. A ten hňup z Anglie mu opakovaně posílal zprávu, že tam má chybu….
Jo, moonshine – to teď frčí u rakouských biozemědělců… Hnojej v noci a dávaj tam víc chemickejch sraček než normální zemědělci a prodávaj to jako extra bio!
Ach tak, já měla za to, že to značení má něco společného ze surovinou, z níž se pálí. Jako u nás slivovice nebo třešňovice 🙂 A co se tedy pálí? Nebo záleží na invenci a tvořivosti paličů?
ale fuj…. se surovinou, samozřejmě. A označení, ne značení.
520 – Tak oni Moravcovi lidé se prý vůbec chovali během války poněkud divně v oblasti šifrování.
Mám někde doma (teď nevím kde) knížku vzpomínek z Levných knih nějakého šifranta bývalé ČSLA (jo, té komunistické, takže politruci by to neměli číst dál), je to psáno dost fachidioticky, takže tomu i docela věřím. 🙂
Odkazuje se tam na jakési poválečné výslechy německých šifrantů, kteří neměli valné mínění o londýnských metodách konspirace. Jednak prý tehdejší čs. šifry byly lehce zbouratelné a navíc mělo docházet i k dost nepochopitelným akcím, např. nové šifry pro (zkraje války) důležité rezidentury v Bělěhradě a Istanbulu byly zasílány nikoliv osobně, ale v depeších se starou šifrou a ještě byly předem avizovány – opět zprávou šifrovanou postaru. Údajně jim tyto zprávy v německé odposlechové službě rozjasňovaly příslušný den…..
No a docela nadějná zpráva :
https://www.novinky.cz/domaci/465020-ministr-pelikan-promysli-rezignaci-je-nestastny-ze-zvoleni-ondracka.html
ale bohužel dál platí, že lidi (ale i politici) toho naslibujou….. 🙁
P.M,, u nás se i základní škola jmenuje U Pálenice.
Děti se tak s pojmem „pálenice“ bez přívlastků „legální“, „pěstitelská“ a podobných setkávají již od první třídy.
Ale i zde je role rodiny nezastupitelná-když nepálí tata, tak aspoň děda či strýc…
Může ministr v demisi podat demisi a být tak v tuplované demisi?
Já z doby své práce v jedné vesničce střediskové blízko Trenčína pamatuji razii zaměřenou na nelegální domácí palírny. Byl toho, plný náklaďák.
Nicméně , v další sezóně žádný deficit nebyl zřetelný. 🙂
527 – v případě tohodle pyciklisty doufám….pevně doufám, že to lze…..
529
naskýtá se otázka – Babiše to potěší, anebo zarmoutí?
Prostě dožije jako tuplovanej demisák, ale bude vypadat jako poslední spravedlivej.
530 – to záleží na tom, co na Andyho vi….
Ale jsem si skoro jist, že Andy má vyšší karty.
Už jsem si o podobné situaci povidal s jiným jeho bývalým „kolegou“ a ten se s exšéfem rozumně dohodl….
Ja se neodvazuju tuknout na pomery podripske. Mluvil jsem vsak dneska na whotsapu s dvema kamarady, jeden sidlem v Praze, druhy na Vsetine. Oba rvali vzteky nad volbou toho mlaticky. Ten muj vsetinsky kamarad si odsmrdel pul roku v komunistickem lochu a zbytek produktivniho zivota stravil jako kalic kovu v mistni Zbrojovce, ten Prazak je mladsi, odnesli si to tehdy jeho rodice. Nezavisle na sobe oba rekli, ze za takovou vlast, ktera zapomnela na zverstva komunismu by ani nehnuli brvou, nerkuli sli bojovat. Je mne to uprimne lito. . .
524 — Jo jo, Šimone, to byl prosím tenhle: https://www.databazeknih.cz/knihy/odhalena-tajemstvi-sifrovacich-klicu-minulosti-86668 Dvě či tři jeho knihy jsem kdysi četl (viz ostatní tituly vpravo na odkazované stránce).
Taky jedna ukázka té kontinuity… Koneckonců ty širy NATO louskali na stejném (americkém) stolním počítači, u jakého já promarnil mládí.
Kritika toho londýnského systému je tam dosti drtivá (dvě transposice za sebou, což je jen ztráta času šifranta, a hlavně fatální chyba — snad nedisciplinovanost — v podobě více zpráv o stejné délce se stejným heslem), po technické stránce dost věrohodně znějící, ale na druhé straně jsem se nesetkal s tím, že by ji potvrzovali jiní autoři. Tak nevím.
533 — Jo, P.M., musím říci, že tenhleten Ondráček se mi nelíbí už od pohledu (což je co říci, neb vůči podobným dojmům bývám při svém Aspergerově syndormu dost indiferentní), ať už jde o jeho vystupování dnes či tenkrát koncem 80. let…
Jenže z mého pohledu je to zejména daň za pravdolásku. Právě ona — skrz politiky, media, a posléze i neziskovky — totiž infiltrovala pravicové strany (ano, dnes to sice zní neuvěřitelně, ale kdysi zde nejméně jedna pravicová bývala) a rozložila politický systém do současné podoby, v níž holt Ondráčkovi volitelé dají dohromady většinu. Můžeme být leda zvědavi, jak asi budou pokračovat příště.
PM,
to máš těžký…
Každej poliš u nás prošel tím pohotovostním plukem ( byly dva – v Praze a v Blavě) a kdyby měli vyhodit kažndého, kdo tam byl, tak bysme byli v devadesátých letech bez policie.
A byla otázka náhody, že tam tenhle byl zrovna té době.
A mám dost pochybnost o tom, že by kdokoli jiný, kdo by tam v té době byl, odmítl.
Tenhle se navíc po revoluci domohl docela slušné policejní kvalifikace, a má dokonce bezpečnostní prověrky.
Zpátečníku, ja kdysi četl o něčem podobném, taky se to týkalo Britů, a Němci je tahali za nos přes rok.
Dokonce se stalo, že hlásili seskoky parašutistů, a Němci tam na ně čekali. Tuším Fraqncie….
536 — Jo, kupříkladu bylo důležité chytit radistu (každý měl specifický „rukopis“ klíčování), přetáhnout na svou stranu, asi dost ošklivými metodami, a měli-li šifru, praxí bývala nějaká protihra, typicky krmit protivníka zprávami, které byly v několika podstatných detailech falešné.
— — —
100 GB dat se kopíruje 40 minut. Budu se nad tím muset zamyslet…
Tak ne Francie, ale Holandsko Radiová protihra Severní pól. Velké ztráty.
Na území Nizozemska se podařilo německému funkabwehru odhalit agenturní stanici a nasadit ji do rádiové protihry SEVERNÍ PÓL. Tato protihra způsobila nizozemskému odboji vážné ztráty. Na vysoké ztráty způsobené likvidací agenturních stanic německou rádiovou kontrarozvědkou v letech 1941 – 42
Já včera kopíroval 1 tera mezi dvěma NASy 🙂
„odsmrdel pul roku v komunistickem lochu“ – to je za politiku nějak málo.
(519) Blbý na tom Dušane je, že změnu zřejmě dokáže zařídit jen totální průser, navrátivší pozornost k věcem podstatným, jako přežít a najíst se.
(520) Ono takových příběhů bylo nejspíš víc, jen nezapadají do hrdinských schémat a moc se o nich nepíše.
(535) Já nejsem zrovna fanda P&L, ale stran rozložení politického systému bych sázel spíš na rozšíření obecně lidských vlastností typu závistivost, nechuť se angažovat, náchylnost k uvěření všelikým konspiračním teoriím a podobně, než na tu P&L, která zde zas až tak moc stoupenců nemá (pravda, existující jsou dost vlivní, ale to je zase umožněno těmi vlastnostmi větší části populace).
(536) Vyhazovat od policie je jedna věc, druhá věc je politika. Takže, dotyčný Ondráček konkrétně: Že se dal k policajtům, budiž. Že byl v pohotovostním pluku, když tento byl vyslán mlátit demonstranty, jakž takž budiž. Ovšem, že to v tehdejší TV obhajoval, to už ne. Odmítnout mátit nemohl, odmítnout to obhajovat mohl. Že zůstal u policie, budiž. Že je členem KSČ(M), to už ovšem žádná nutnost není. A že se člen KSČ(M) za své tehdejší konání nikdy neomluvil a dokonce tvrdí, že ničeho nelituje, to už je pro mne palec dolů pro jakoukoliv politickou funkci. Dosáhne-li ji (a to není zvolení do PS, na to by stačily hlasy pro komouše) zvolením hlasy členů více stran, je prostě něco špatně.
Tušíte Francii, ale bylo to Holandsko.
Aero, já se opravil. A četl jsem to snad před 30 lety, to už je mýlka omluvitelná.. 🙂
Opravu jsem četl až po naďobání a odeslání glosy.
Zpatecniku, Vas termin „dan za pravdolasku“ je tou dani, kterou jsem proplatil i ja, ktery byl mistnimu sametovemu rozjasani vzdalen pres ocean.I v Praze, ci Vsetine rozjasanemu sametu jsem vsak propadl nadseni odchodu Chorosu. Abych byl uprimny – stydel jsem se zde v Americe za zabery v televizi, kdy v Nemecku uz to vice mene prasklo a Nemci prelezali v Praze plot zapadonemecke ambasady, zatimcoz Cesi okupovali (kradli) opustene folksvageny. Vse na kamerach. Nechtel jsem se k tomu hlasit. Jako „kdysi“ Cech. Nicmene, kdyz prijel Havel, byl jsem jednim z prvnich na letisti ho privitat. Ma cedule“Americti Valasi vitaji presidenta Havla!“(kterou mne namaloval kamarad Tonda Svehla, ano,Svehla) byla tehdy na ceske televizi. Nebyla tam moje protazena huba, kdyz hned za Havlem vylezl komunista Calfa.Dusledky nam nedaji spat.
Jo, to se stává, když se ďobe něco dlešího.
PM, těch VW tam moc nebylo, kradly se opuštěné Wartburgy a Trabanty 🙂
No a než to nechat komoušům .. 😉
>> 539 Quvisi, konecne Vam mohu rict, ze jste prizdisrac a vzdelany hnup.
„Každej poliš u nás prošel tím pohotovostním plukem ( byly dva – v Praze a v Blavě) a kdyby měli vyhodit kažndého, kdo tam byl, tak bysme byli v devadesátých letech bez policie.“
Jenže každej poliš neleze do politiky, do parlamentu a neuchází se o takovou funkci.
maYdo, pokud je někdo „závadnej“ neměl by být ani u té policie.
A onen Ondráček reprezentuje lidi, kterým nevadí. Jsou to voliči jako každej jinej…….
A zřejmě nevadí ani většině poslanců, jinak by nebyl zvolen. Hlasování bylo tajné. pokud vím.
A mě osobně to, že protestuje TOp, Starostové anebo ODS vůbec nezajímá.
A zřejmě nevadí ani většině poslanců, jinak by nebyl zvolen. Ano, konečně jste pochopil (nebo alespoň napsal) v čem je problém.
Samozřejmě, že je to problém !
Ti poslanci byli zvoleni v demokratických volbách a sami volili také demokraticky, tedy tajně….
Naja, mit diese Demokratie sind jenom potíže, nicht wahr….