Ptakopysk podivný, únor 2018
Sedím na zámeckém chrliči, deprese na mě leží jako černý sametový plášť a teskně vyju na měsíc. Chvílemi mnou prochvívá zimničný třas, oční víčko nekontrolovaně škube a z koutku úst vytéká slina. Ale vraťme se na počátek.
To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání. Pod vánočním stromečkem na vás čeká obálka. Nenápadná, bílá, s natištěným parohatým sudokopytníkem neurčité čeledi. Parohům nevěnujete pozornost, opatrně rozbalíte a zahlédnete obsah. Vstupenka…
Hm, letos bude v Čechách ledascos. Přijede stařičký Don Airey, pak se objeví Deep Purple, přijedou Judas Priest a Megadeth, Iron Maiden, Progress slaví padesátku… no… vzhledem k tomu, že vstupenka vypadá dosti stroze a jeden potomek holduje vážné hudbě, mohl by to být koncert toho srandovního šoumena André Rieu, nebo nedej bože nějaká vážná hudba. Mám někde v podvědomí, že se v roce 2018 bude dávat Má vlast. Nenápadně se snažím odplivnout do všech světových stran, abych zahnal zlé duchy. Poněkud vyděšen vytahuji vstupenku z obálky – Stavovské divadlo, Valmont. No, ty vole….
Snažím se zaujmout stabilizovanou polohu, protože zničehož nic padnout xichtem do stromečku se vstupenkou do lóže Stavovského divadla v ruce mi nepřipadá jako adekvátní reakce, nad kterou by dárce nějak jásal. Vstupenku založím na nástěnku s tichou nadějí, že se během dvou měsíců může stát ledascos. Divadlo může vyhořet, koneckonců nebylo by to poprvé, může v ansámblu vypuknout morová epidemie, vstupenka se může ztratit. Naděje postupně slábla a chřadla, až uchřadla.
V onen den, odebral jsem se na určené souřadnice umyt, oholen, oděn v čistý slušný oděv, jak bylo napsáno v propozicích na vstupence. Venku mobilně telefonovali ti, jimž nepřišla druhá polovička jejich já a mezi nimi se prodíraly dvojice jdoucí dovnitř. Maličko mě vyděsila představa, co může čekat uvnitř, když se diváci bojí vstoupit dovnitř sami. Nervózně jsem se rozhlédl. V Rytířské ulici kdosi stál. Tvářil se, že je Emo, ale modř v jeho vlasech byl odlesk modré části spektra neonů. Mrtvolně bledá tvář se žhnoucími rubíny očí, iluze černého kabátu na paty, černé rukavice zakrývající to, co nemá být vidět. Sáhl jsem podvědomě do kapsy a nahmatal minci. Stáhl rukavici, zdvihl průhlednou ruku a zavrtěl hlavou. Ode mě minci nepřijme. Nekonečné bloudění v mlhách na břehu řeky Styx…
Moje paní se na mě netrpělivě otočila a já udělal první krok do útrob kulturního zařízení. Na vstupu jsem byl čtečkou odpípnut jako dvacet deka tlačenky a nadirigován do druhého podlaží. Cestou jsem proplul bufetem, kde milovníci kultury zdatně tankovali bílé a červené víno a vznešeně hovořili. Nějak se mi vybavil Josef Dvořák a jeho zamyšlení na téma znalců Uměleckých Děl: „Mifsře… mifstře… a toho Husa – toho nakonec upálej???“ Nechal jsem si to pro sebe a stoupal jsem dále do výšin. V příslušných výšinách jsem byl převzat dalším služebným duchem, přesněji řečeno duchyní, a odeslán do příslušných dveří. Všimněte si – pořád ještě pohoda, pohodička. Potměšilý osud takto ukolébává své oběti, zatímco si vkládá do boxerských rukavic koňské podkovy.
Za příslušnými dveřmi pohodička maličko ubyla, neboť jsem se ocitl, tak řečeno, v nitru kulturního zařízení. Teď nastala ta pravá chvíle na psychoanalýzu. Já osobně nemám rád nitra kulturních zařízení. Ještě tak jsem ochoten akceptovat nejniternější nitra, tedy prostory technické, kde se nacházejí nejrůznější hejblata, vehementy, fórychtuňky, foršteluňky, šlauchy, šajny, protože v podobných prostorách jest mi dáno občas pobývati, vehementy štelovati a rychtovati, či nejrůznější čurapajzlíky nastavovati, aby zdatní mužové a mámivé čarodějky světa uměleckého měli ke své práci optimální podmínky. Ale nitra určená pro veřejnost, to je něco jiného. V podstatě se mi svět zmenší do krabice půl metru na půl metru, přičemž já přesahuji přidělený prostor díky tomu jak mi narostl femurus et articulatio humeri všemi směry. Rázně mi ubyde kyslíku, protože divadelní vzduchotechnika pomocí selektivních nanofiltrů z přiváděného vzduchu odfiltrovává zmíněné molekuly a vrací je zpět do okolního ovzduší jako balastní látku. Naopak přibyde tepla, neboť vědecky bylo zjištěno, že kulturní zážitek lze absorbovat při teplotě vzduchu 25° Celsiových a výše. Čím tepleji, tím intenzivnější zážitek je. Ještě bych dodal, že každé divadlo disponuje specifickým prachovým spektrem. Z toho plyne i jeden z důležitých úkolů herců – během představení vířit prach tak, aby oblaka dosáhla až nahoru na galerii a aby ani diváci na nejlevnějších místech nebyli o plný zážitek prachového bouquet garni ochuzeni. Velmi intenzivně se prachové problematice věnoval pan Munzar, když si v Činohře Národního divadla střihl režijně i herecky Lva v zimě. On dílo uchopil takovým specifickým způsobem – vždy, když nazrál okamžik a postava se ocitla v podřízeném postavení, tak aby situaci pochopil i hluchej, Muznar hercem fláknul o zem. Samozřejmě, že ne in persona, že by jako hlavní postavy Richard, nebo Jindřich II. vedlejší postavu uchopily za klopy a majzli s ní o podlahu. Kdepak, pánové Luděk Munzar a René Přibil byli herci kultivovaní. Vedlejší postavy to prostě dostaly od pana Munzara rozkazem jako režijní pokyn. Vedlejší postavy ztvárňovali vesměs herci mladí, perspektivní, chtějící to někam dotáhnout, takže sebou o prkna činohry mlátili, až se ze spár mezi fošnami, jež znamenají svět, zvedala oblaka prachu a první řady přízemí se ztrácely v šerosvitu kvality takměř caravaggiovské. Ale to jsem odbočil.
Vraťme se do lóže ve druhém patře Stavovského divadla. Zbaven přepravního obalu, usadil jsem se na bidýlko sedadla v druhé řadě, nasál ovzduší a nechal neuronové spoje, aby přešly do stand-by režimu kvůli úspoře kyslíku. Diváctvo hlasatelem bylo upozorněno, aby vypnulo své mobilní telefonní přístroje, schovalo fotoaparáty a kamery, načež byly vypnuty hledištní pohlcovače tmy a ozvala se hudba. Osvětlovač napálil bílou spotovku na střed jeviště. Uplynulo několik milisekund, než se upravila rohovka, aby příslušná ganglie mohla vyhodnotit informaci posílanou z očních bulev. Během těch několika milisekund si Osud utáhl tkaničky rukavic, napřáhl se, a …
Je to balet!
Úder dopadl. Neuronové spoje se začaly rozpadat, srdce začalo vysazovat, čivy ochořely a okončetiny se začaly nekontrolovaně chvět.
Ale nebyl to čistý K.O. Proces mého rozpadu se zastavil. Zrakový nerv v posledním záchvěvu poslal informace centrále a ta vyhodnotila, že je to nějaký nezvyklý balet. Není klasický. Nejsou tam tanečníci v harapeskách obtahujících do posledního detailu jejích moudí, ani plasticky vykreslující každé sevření němých tváří, nejsou tam uniformní tanečnice s napajcovanými obličeji postav z čínské opery. Z kostýmů se dá poznat kdo je kdo, dokonce se po jevišti pár civilistů fláká zcela nebaletním pohybem. A co mě překvapilo nejvíc, to byl čtený komentář. V prvním poločase ho bylo více než ve druhém, kde se autor evidentně domníval, že divák vklouzne do děje natolik, že ve druhém poločase bude dokonale kapírovat, o co běží. Já osobně u baletu považuju za unfair, že někde v záhlaví průběžně neběží titulky. Mám na mysli něco jako headline na zpravodajském kanálu. Protože když postavy dělají takové ty pohyby rukama – přiznávám, že jsem to naživo viděl poprvé – snažil jsem se to dekódovat na základě znalostí nabytých sledováním akčních filmů. Poté, co mi vyšlo při diskusi markýzy de Merteuil s paní de Tourvel něco ve smyslu „Je jich tam šest, já tam vlítnu, sejmu toho vlevo a ty postřílíš zbytek“ jsem dekódování vzdal.
V poločase jsem vyrazil do bufáče. Ne proto, abych holdoval chlebíčkovému obžerství, či drže sklenku na patku vznešeně konverzoval, to ani omylem, spíš jsem vyběhl tak nějak z radosti, z nadšení nad tím, co všechno dokáže můj organismus vydržet, aniž by se rozpadl na nechutnou mazlavou hmotu jako mesmerizovaná mrtvola egyptského faraona poté, co na ni přestalo působit kouzlo nekromanta. A mimoto jsem se chtěl podívat, co skrývá Mozartův salonek za bufetem. Úplně jsem užasl. Udělali mi radost ve Stavovském divadle. Na zdi Mozartova salonku totiž visí Bedříšek, hmmm, ehm – tedy visí tam portrét Bedřicha Smetany v nejlepších letech a pod ním vitrína s komentářem k jeho velmi úspěšnému nastudování Mozartova Dona Giovanniho. Evidentně se Smetanovo pojetí vymykalo tehdejšímu stylu, protože se dochovala korespondence o technice… ale už zase ujíždím bokem. Zkrátka těšil jsem se z expozice, než zazněl signál k nástupu do druhého poločasu. Už jsem předeslal, že komentářů rapidně ubylo, ale přibylo akce, šermířských soubojů, dokonce i otevřeného ohně bylo na jevišti přehršel, takže i nechápající primitivní organismus se zabavil. Jak dopadne Valmont asi víte. Maličko ve smyslu severských, či germánských ság. Kdekdo umře. Jedna věc je zvláštní – občas si po shlédnutí díla povzdechnu, že je škoda, že nesejmuli obzvláště zavrženíhodným způsobem scénáristu, či režiséra, ale u tohoto představení mi to na mysl nepřišlo. Když jsem byl proudem diváků vyexportován na ulici, do plic nasál osvěžující kombinaci přízemního ozónu, oxidů dusíku a mikrosazí a znovuoživlý steampunkový arithmometr instalovaný mezi mýma ušima se z volnoběhu rozeběhl do pracovního tempa, jsem si uvědomoval, že jsem v Praze, pamatoval jsem si, kde mám auto a že dáma vedle mě je moje paní. Vykročila vpřed, zatímco já jsem se zadrhl na chodníku s očima upřenýma do Rytířské. Byl tam. Stál pod krákorci bočního balkónu a čekal. Stín s rubínovýma očima mihotající se ve frekvenčním světle neonů z Havířské. Zdálo se mi, že zachytil můj pohled, zhnuseně si odplivl a zmizel v krajkách mřížoví pod schody. Utrpěná destrukce mé neuronové sítě evidentně proběhla v rámci běžného působení entropie a ještě nenastal čas pro bloudění v mlhách Hádovy říše.
Měsíc svítí, chrlič pode mnou znuděně zírá do stříbřité krajiny, odkudsi z dáli na mé vytí odpovídá jakýsi osamělý vlkodlak. Slinu jsem utřel do rukávu sametové deprese a vypadá to, že zítra ráno vyjde slunce a že o uplynulém večeru asi něco napíšu…
No ale baví mne, kolik lidí to bere vážně, dokonce s dalekosáhlými konotacemi do způsobů provozování zastupitelské demokracie.
(897) Nejvíc za to ovšem mohou ti, kteří tam nebyli zvoleni, najmě pak Svobodní! 😛
O to, že primárně jsou vinni ti, kdo hlasovali pro návrh není potřeba diskutovat, Pavle, ovšem ti asi nejsou ti, kdo se nad jeho zvolením rozhořčují a spílají kde komu, že to zavinil.
Krom toho oni se cítí odpovědní svým voličům a těm asi zvolení Ondráčka nevadí.
Stran těch cest – ono se stává asi každému, že občas se mu pracovní plány dostanou do kolize a musí pak řešit, co je důležitější a třeba i dlouhodobě naplánované věci odkládat, pokud je něco opravdu naléhavého.
Navíc je samozřejmě otázka, nakolik byly ty cesty důležité a vůbec ty poslanecký cesty jsou docela háklivý téma….
Podle toho, jak se teď všichni tváří bych řekla, že volba předsedy komise pro GiBS je velice důležitá, důležitější než nějaká cesta,konec konců poslanciu jsou voleni hlavně proto, aby hlasovali a ne proto, any cestovali. Ale možná se mýlím….
Tak Babiš je ročník 1954, to by musel statečně bojovat proti okupaci v roce 1968 v požehnaném věku čtrnácti let.
Ne, že bych podceňoval prak a ložiskové kuličky jako pádnou zbraň v klukovských sporech, ale mám neodbytný dojem, že pro boj proti okupantům se přeci jen příliš nehodí. 🙂
Takže mluvko-vovce myslela asi Zemana. No potěš koště.
maYdo – 903 – „This is not entirely correct“ jak se říká.
První se rozhořčil v neděli Babiš, který bačuje právě ty poslance, kteří hlasovali převážně „PRO NÁVRH“.
No a stran těch cest bych opět pouze podotkl, že o Ondráčkovi se mělo hlasovat tuto středu, 7.3. Možná právě proto si ti poslanci naplánovali ty cesty na minulý týden. Ale těžko říct, to je jen moje soukromá úvaha, která vychází z toho, že pokud bych měl ve firmě na 7.3. naplánovanou zásadní poradu strategického významu a zároveň musel jet na setkání s důležitým zákazníkem nebo na nepostradatelné školení, také bych si takové drobnosti naplánoval třeba na minulý týden nebo na přespříští týden…
Ale celkově vzato jsou tyhle disputace víceméně k ničemu. IMHO to celé bylo o tom, že agent STB Babiš se domníval, že si komunisty koupí tím, že jim slíbí pomoci jejich poslanci ke korýtku ve vejboru a oni mu na oplátku slíbí jednak to, že ho v něčem podpoří a za druhé to, že jejich kandidát zatlačí na GIBS v tom smyslu, že GIBS zatlačí na policajty aby nebyli zbytečně horliví při vyšetřování toho Čapího hnízda.
A tak nějak počítal s tím, že to ostatní strany smetou ze stolu, on komančům řekne něco ve smyslu „Sorry jako, snažili jsme se“ a pojede se dál.
Jenže pak se to drobátko posralo, když ten Ondráček byl zvolen a lidi začali reptat, včetně některých demisních pidistrů.
No a jak tak koukám do tisku aj tlače, tak to docela dost lidí prokouklo a demoška se nějak zvrhla na téma „Babiša do koša“.
Škoda, že tam moderní Ondráčci nedali pár lidem přes hubu. Mohli jsme mít novou variaci na plyšák a zase mohla být 10 nebo 12 let docela svoboda a pohoda, kdy úředníci byli zalezlí a neškodili a policajti byli uctiví a používali obraty „Mohl byste prosím…“, „Pokud by vás to neobtěžovalo…“, „Jééé děkujeme, to jste hodný…“ a tak podobně. 🙂
Vlezl jsem do metra, koukám na co koukám a řkám si, odkud a proč se tu vzalo tolik očividně pražské kavárny. Dokonce mladý muž s tyčema obaleným nějakým popsaným lajntuchem doprovázený lehce alternativní dívkou s mrnětem v šátku. Všechno vypadající na humanities, filozofično, genderologično, vegetariánstvo a sluníčkářstvo a vůbec těžké intelektuálno a podobné mimoňstvo, které by zásadně nemělo dostat do ruky šroubovák aby si neublížilo. Že nějaká sešlost na Václaváku? Kouknu do trouby na Novinky, a opravdu. Sešlost z Václaváku. Samý pomětník totality, většinou pod třicet.
„“This is not entirely correct” jak se říká.
První se rozhořčil v neděli Babiš,“
A já jsem někde psala, že Babiš má nějakou výjimku a to, že se z hlasování ulil a následně se čílí, je OK? Platí na na všechny stejně.
Schumi – 908 – ber to tak, že oni jsou vesměs pamětníky totality současné. V dobách skutečné svobody (řekněme 1990 – 2000 až 2002) byli vesměs děti a zhusta si to ani nepamatují.
Pamětníci? Tihle jsou spíš spolubudovatelé. Noví pionýři.
maYdo – 911 – no já se drze přiznám, že roce 1989 mně bylo 24. A chodil jsem demonstrovat už v roce 1988, kdy mně bylo 23. Takže jsem byl vlastně taky takový pionýr 🙂
A kupodivu toho nelituju, protože těch následujících cca. 10 až 12 let za to rozhodně stálo, to jsme si svobody užívali celkem do sytosti.
884 halladine, demokraticky a rovnoprávně špagát pro všechny. Mečem to sice vypadá nóble, ale pak uklízet ten bordel…
No, když se nad tím zamyslím, tak jsem poprvé přes hubu dostal na demonstraci ještě o pár let dřív. Jak se v Praze pořádala ta demoška s názvem „Za Mír a Proti Jaderné Válce“, tak tam jsme s kamarády měli transparent s nápisem „Zrušte všechny armády“.
To nám tenkrát nafackovali v Bartolomějské a strávil jsem skoro dva dny v CPZ.
912 Pavle, pamatuju, jak jsme se tehdy ještě na Psovi a u Vodičky bavili, bychom si toho užili, že to dlouho nepotrvá.
Schumi – 915 – Jj. Tak ono je to poměrně zákonité, že to tak dopadá.
Proto těm mladým ty demošky a případnou revoluci klidně přeju. Pokud to bude mít zhruba stejný efekt na utlumení státní správy jako měl plyšák, mohl bych to před smrtí zažít ještě jednou, klidně třeba na deset let. A to by bylo celkem fajn. 🙂
Schumi,
Ale Pavle, Tys nějak zapomněl, že dnes nad tím abychom příliš nezvlčili, bdí matička Eunie. 🙂 A jak to popisoval schumi, tak to byli zajisté samí takoví, co si Eunii rozvracet nedají.
To byla demoška, jako kdybys šel na prvního máje s pionýrským šátkem do průvodu.
schumi,
s bordelem si nevybereš. I oběšenej se posere a počůrá ….
Koneckonců, jak správně kdysi dávno pravil Thomas Jefferson – „The tree of liberty must be refreshed from time to time with the blood of patriots and tyrants.“
Takže demošky a společenské turbulence tak 1x za 20 nebo 30 let jsou víceméně takové zahradničení.
maYdo – 918 – tenkrát nad tím, abychom nezvlčili bděl Sovětský Svaz a ten měl nějakých tanků. A bylo mu to hovno platné.
Kolik tanků má EU ?
(908) Když jsem vyvřeskoval na Václaváku a na Letné já, byl jsem už přes třicet, ale ne moc. 😛
“ Pokud to bude mít zhruba stejný efekt na utlumení státní správy jako měl plyšák,“
Probůh a co by ti mladí uvědomělí absolventi humanitních studií dělali, když by nemohli konat dobro na úřadech? Ty si snad namlouváš, že demontrujou za to, aby si tu lidi mohli dělat, co chtějí a starat se sami o sebe?
Krom toho, současný establishment vedený největším pobíračem EUnijních dotací rozhodně nebudí dojem, že by chtěl EU rozvracet.
Ono to ostatně není ani potřeba, EU se rozvrátí sama, stačí do toho sem tam trochu šťouchat.
Problém je v tom, Pavle, že tenkrát ty sověty už fakt nikdo nechtěl. Ale tu Eunii tu ještě pořád dost lidí chce. A zejména ti, co demonstrují.
maYdo – 923 – no to si budou už ti mladí muset něco najít. My jsme si taky museli poradit, když po plyšáku vypukla svoboda na plné pecky.
Já bych je nepodceňoval, oni na něco přijdou. Mně by taky ještě někdy kolem podzimu 1988 nenapadlo, že umím založit počítačovou firmu, zaměstnávat lidi a mít tu firmu už skoro 30 let. To přijde nějak tak samo, když můžeš a musíš… 🙂
No právě, Pavle 😀 Když se odstřelí největší unijní pobírač, zbyde víc na ty ostatní 😀 😀
ale nějaká svoboda? Co to je? Naprosto zbytečná věc. Ještě by si lidi mysleli, co chtějí.
maYdo – 925 – no to považuji za celkem positivní. Bylo by smutné, kdyby ti mladí mávali ruskou vlajkou a chtěli zpět na východ. V takovém případě bych musel skutečně uznat, že se jedná o mladé pitomce, kteří nic nepochopili.
Ale naštěstí to tak není…
914 nafackovali, hmmm…škoda, že se ti sfackující soudruzi později nedostali před soudruha prokurátora aby jim to dal s potěšením vyžrat ještě podle socialistických zákonů. Zneužití pravomoci veřejného činitele, porušování služebních povinností, socialistické zákonnosti. Na to byly pěkné sazby. A co teprv za horší činy. Nebylo by třeba vymýšlet nové paragrafy, retroaktivitu. Všechno podle tehdejších zákonů a navíc i hlásané ideologie socialistického humanismu. Žádná revoluční spravedlnost, jen poctivé a důsledné uplatnění zákonů a principů jejich systému. Že by to šlo takhle na to v revolučním ajfru nikdo nepomyslel.
„Já bych je nepodceňoval, oni na něco přijdou. Mně by taky ještě někdy kolem podzimu 1988 nenapadlo, že umím založit počítačovou firmu, zaměstnávat lidi a mít tu firmu už skoro 30 let. “
Možná tě to nenapadlo, ale měl jsi základ v tom, že jsi uměl něco použitelnýho. Já mladou generaci nepodceňuju, ale i u nás v práci, což je víceméně technická profese je těch uvědomělých multikulti a eurohujerů většina. A to jsou lidi, kteří něco umí a určitě by se uživili. těm lidem se nelíbí Zeman a Babiš, ale co Eunie činí, dobře činí.
926 Pavle, uměl a dělal jsi něco pořádného, užitečného, žádaného. To byl základ. Ostatní byly technikálie, které jsi zvládnul za pochodu.
930 sákryš, zase druhej. Teď, teď tu byl, právě odešel…
S přerkvapením jsem zjistil, že Parlamentní listy mají i slovenskou verzi. A tenhle článek je zajímavej.
Prezident Kiska získal podivným způsobem velký pozemek
http://www.parlamentnelisty.sk/arena/monitor/Zahadny-ustavny-cinitel-v-kauze-Velky-Slavkov-je-zrejme-naozaj-Kiska-Povodni-majitelia-pozemku-podavaju-zalobu-293868
“ no to považuji za celkem positivní. Bylo by smutné, kdyby ti mladí mávali ruskou vlajkou a chtěli zpět na východ.“
No, tak se ale netěš na svobodu, protože pokud tihle eurohujeři udělají revoluci, tak určitě ne proto, aby ubylo úřadů. Kapři si rybník nevypustí.
Schumi – 929 – no, ta demoška byla někdy kolem 1982-1983 už nevím přesně. Když mně tehdy bylo cca. 17 a do té Bartlomějské si mně musel přijít vyzvednout táta, tak nějak nebylo pomyšlení na to, žalovat soudruhy policisty k soudruhu prokurátorovi.
Mně bohatě stačilo, že mně pustili a když jsme odešli za nejbližší roh, tak mně táta poplácal po ramenou a řekl „Ten nos a oko se zahojí, ale co jste dokázali, to si budete pamatovat už pořád a budete na to hrdý. On ten režim tady nebude věčně…“.
916 Pavle, revoluce nebude. Musely by se splnit podmínky podle VILa platné pro každou revoluci. Události 1989 měly hluboký ekonomicko společenský základ. Narůstající protiklady, rozpory. To zjevné na ulicích byl průvodní jev. Jako když tektonika vytlačí nahromaděné magma. Kdežto tohle jen lehce připomíná události ve Francii koncem šedesátých let.
935 ano, na to bylo brzy. Ale koncem devětaosmdesátého a pak, by to šlo. Bratranec eskortoval Štěpána do vazby…
Schumi – 936 – no zcela vážně, nebyl bych si až tak úplně jistý. Nevypukne teď a tady pochopitelně, ale to co píšeš víceméně splněno je.
Rozpory mezi městem a venkovem (zdaleka nejen v ČR), ekonomické pnutí v euro-zóně, migrace (která je a bude problém, to se odkecat nedá) apod.
Celkově vzato si nemyslím, že by nás (myšleno celou EU) čekalo desetiletí nějaké pomalé normalisace. To už proběhlo.
Nicméně vyčkejme a uvidíme.
Petře ad 887 – to je ovšem otázka, zda je někde podchyceno, kolik jich protestovalo proti Ondráčkovi, kolik proti Babišovi, kolik si jich sebou vzalo spacáky a protestovali za zachování statu quo ČT, kolik jich demonstrovalo proti Zemanovi, co chtěli ti, co tam mávali těmi modrými hadry s hvězdičkami a kolik lidí se přišlo podívat, kolik tam bude demonstrantů. 😉 😀
a vůbec… není to krásné, když dnes na Václaváku demostrují desetitisíce lidí proti levičákům a tedy za pravicovou politiku? 😉 😀 😀
940
Demonstroval i pravičák Bohouš Sobotka 🙂
Dobré zas ráno… Pozvolna dočítám… 2 martin ad 872 – jestli tím naznačuješ, že celá ta šaškárna byla předem pečlivě připravena – pak bych dle reakcí soudě, docela souhlasil…
Dobré ráno vespolek,
tak vše běží dle mých predikcí – i v Itálii řádí Putin 😀
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Italske-volby-vyhral-Putin-pisi-ve-svete-526896
939 to je jedno. „Protestuji, tedy jsem.“
Připomíná mi to Š+G: Jak jsem stávkoval.
943 Možné je všechno. I že Ledecká byl převlečený Putin.
Kdyby Putin neexistoval, museli bychom si ho vymyslet…
Je kouzelne, co vsechno je schopen establishment s vaznou tvari polozit na stul, aby nemusel pripustit, ze se rozesel s plebsem…
Dobré ráno,
942 – já teda moc na konspirační teorie nejsem, ale tady bych řekla, že tu nějaká nepsaná zákulisní dohodička byla. KOnec konců, když je ten Ondráček zviolenej, tak je kolem toho možnost dělat spoustu povyku a vymezovat se a demonstrovat a řečnit a vydávat prohlášení. v klidu ho nezvilit by byla zmarněná příležitost.
no, ale hlavně že tam demonstroval ten Sobotka, jedinej slušnej člověk v přechozí vládě 😀 😀 😀
„Je kouzelne, co vsechno je schopen establishment s vaznou tvari polozit na stul, aby nemusel pripustit, ze se rozesel s plebsem…“
… nebo aby musel přiznat, že někde udělali soudruzi chybu. 😀
Dobré ráno. Hezké hodnocení včerejších demonstrací výše. Jen si nejsem jistá, kdo z hodnotitelů zná jednoho-dva-více účastníků osobně a mluvil s ním o jeho pohnutkách, proč na tu demonstraci jde, nebo se hodnotitelé řídí: 1. Co píše tisk, 2. Co píše oponentní tisk,3. Co nepíše žádný tisk, 4. Co si myslí, že si účastníci myslí, a 5.Co si myslí on sám.
Včera jsem s jedním účastníkem demonstrace v Ostravě mluvila a vím, že účastí chtěl vyjádřit své obavy. A znechucení. Znechucení z politiků, toho, že jeden ze záporných symbolů r. 1989 je zvolen do funkce komise pro dohled na GIBS, že pravděpodobně se na jeho zvolení dohodly všechny zúčastněné strany, byť dnes křičí, že oni ne. Obavy z dalšího vývoje společnosti, z omezování osobních svobod, zasahování státu do běžného života lidí, utahování šroubů. Vidí všechny ty zákony a opatření, jejichž cílem je ohnout lidi a udělat z nich stádo. Obavy z postoje naší vlády, která se radostně podřizuje všemu, co přijde ze západu a ještě si to upraví. A proti tomu šel demonstrovat. Přitom nechce rozpad EU, protože má nejbližší příbuzné v UK a vidí, jak EU kolem kope a háže klacky. Zatím chce EU reformovat. Jak se zachová, pokud zjistí že to nelze, není jisté.
Tož tak.
“ Obavy z dalšího vývoje společnosti, z omezování osobních svobod, zasahování státu do běžného života lidí, utahování šroubů. Vidí všechny ty zákony a opatření, jejichž cílem je ohnout lidi a udělat z nich stádo. Obavy z postoje naší vlády, která se radostně podřizuje všemu, co přijde ze západu a ještě si to upraví. “
Víš Dano, a já mám obavy, že ta demonstrace byla na podporu těch, kdo kdo teď halasně křičí, že je zvolení Ondráčka fuj, ale kdo k němu nemalou měrou přispěli a nechtějí si přiznat svoje chyby. Aspoň tak byla prezentována.
Nemyslím si, že při nějaké změně a s jinou vládou by bylo méně zasahování do našich svobod. Konec konců tomu západu se radostně podřizovaly i předchozí vlády v době, kdy Babiš ještě šidil kostelecký párky a nikoho by nenapadlo, že by lezl do politiky. Konec konců toho Babiše volilo dost lidí právě z těch důbvodů. proč šel tvůj soused na demonstraci. Ne všichni se nechajín koupit za kobluhu. Svět není tak jednopduchý černobílý.