Návštěva divadla

Publikováno | Autor:

Ptakopysk podivný, únor 2018

Sedím na zámeckém chrliči, deprese na mě leží jako černý sametový plášť a teskně vyju na měsíc. Chvílemi mnou prochvívá zimničný třas, oční víčko nekontrolovaně škube a z koutku úst vytéká slina. Ale vraťme se na počátek.

To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání. Pod vánočním stromečkem na vás čeká obálka. Nenápadná, bílá, s natištěným parohatým sudokopytníkem neurčité čeledi. Parohům nevěnujete pozornost, opatrně rozbalíte a zahlédnete obsah. Vstupenka…
Hm, letos bude v Čechách ledascos. Přijede stařičký Don Airey, pak se objeví Deep Purple, přijedou Judas Priest a Megadeth, Iron Maiden, Progress slaví padesátku… no… vzhledem k tomu, že vstupenka vypadá dosti stroze a jeden potomek holduje vážné hudbě, mohl by to být koncert toho srandovního šoumena André Rieu, nebo nedej bože nějaká vážná hudba. Mám někde v podvědomí, že se v roce 2018 bude dávat Má vlast. Nenápadně se snažím odplivnout do všech světových stran, abych zahnal zlé duchy. Poněkud vyděšen vytahuji vstupenku z obálky – Stavovské divadlo, Valmont. No, ty vole….
Snažím se zaujmout stabilizovanou polohu, protože zničehož nic padnout xichtem do stromečku se vstupenkou do lóže Stavovského divadla v ruce mi nepřipadá jako adekvátní reakce, nad kterou by dárce nějak jásal. Vstupenku založím na nástěnku s tichou nadějí, že se během dvou měsíců může stát ledascos. Divadlo může vyhořet, koneckonců nebylo by to poprvé, může v ansámblu vypuknout morová epidemie, vstupenka se může ztratit. Naděje postupně slábla a chřadla, až uchřadla.

V onen den, odebral jsem se na určené souřadnice umyt, oholen, oděn v čistý slušný oděv, jak bylo napsáno v propozicích na vstupence. Venku mobilně telefonovali ti, jimž nepřišla druhá polovička jejich já a mezi nimi se prodíraly dvojice jdoucí dovnitř. Maličko mě vyděsila představa, co může čekat uvnitř, když se diváci bojí vstoupit dovnitř sami. Nervózně jsem se rozhlédl. V Rytířské ulici kdosi stál. Tvářil se, že je Emo, ale modř v jeho vlasech byl odlesk modré části spektra neonů. Mrtvolně bledá tvář se žhnoucími rubíny očí, iluze černého kabátu na paty, černé rukavice zakrývající to, co nemá být vidět. Sáhl jsem podvědomě do kapsy a nahmatal minci. Stáhl rukavici, zdvihl průhlednou ruku a zavrtěl hlavou. Ode mě minci nepřijme. Nekonečné bloudění v mlhách na břehu řeky Styx…
Moje paní se na mě netrpělivě otočila a já udělal první krok do útrob kulturního zařízení. Na vstupu jsem byl čtečkou odpípnut jako dvacet deka tlačenky a nadirigován do druhého podlaží. Cestou jsem proplul bufetem, kde milovníci kultury zdatně tankovali bílé a červené víno a vznešeně hovořili. Nějak se mi vybavil Josef Dvořák a jeho zamyšlení na téma znalců Uměleckých Děl: „Mifsře… mifstře… a toho Husa – toho nakonec upálej???“ Nechal jsem si to pro sebe a stoupal jsem dále do výšin. V příslušných výšinách jsem byl převzat dalším služebným duchem, přesněji řečeno duchyní, a odeslán do příslušných dveří. Všimněte si – pořád ještě pohoda, pohodička. Potměšilý osud takto ukolébává své oběti, zatímco si vkládá do boxerských rukavic koňské podkovy.

Za příslušnými dveřmi pohodička maličko ubyla, neboť jsem se ocitl, tak řečeno, v nitru kulturního zařízení. Teď nastala ta pravá chvíle na psychoanalýzu. Já osobně nemám rád nitra kulturních zařízení. Ještě tak jsem ochoten akceptovat nejniternější nitra, tedy prostory technické, kde se nacházejí nejrůznější hejblata, vehementy, fórychtuňky, foršteluňky, šlauchy, šajny, protože v podobných prostorách jest mi dáno občas pobývati, vehementy štelovati a rychtovati, či nejrůznější čurapajzlíky nastavovati, aby zdatní mužové a mámivé čarodějky světa uměleckého měli ke své práci optimální podmínky. Ale nitra určená pro veřejnost, to je něco jiného. V podstatě se mi svět zmenší do krabice půl metru na půl metru, přičemž já přesahuji přidělený prostor díky tomu jak mi narostl femurus et articulatio humeri všemi směry. Rázně mi ubyde kyslíku, protože divadelní vzduchotechnika pomocí selektivních nanofiltrů z přiváděného vzduchu odfiltrovává zmíněné molekuly a vrací je zpět do okolního ovzduší jako balastní látku. Naopak přibyde tepla, neboť vědecky bylo zjištěno, že kulturní zážitek lze absorbovat při teplotě vzduchu 25° Celsiových a výše. Čím tepleji, tím intenzivnější zážitek je. Ještě bych dodal, že každé divadlo disponuje specifickým prachovým spektrem. Z toho plyne i jeden z důležitých úkolů herců – během představení vířit prach tak, aby oblaka dosáhla až nahoru na galerii a aby ani diváci na nejlevnějších místech nebyli o plný zážitek prachového bouquet garni ochuzeni. Velmi intenzivně se prachové problematice věnoval pan Munzar, když si v Činohře Národního divadla střihl režijně i herecky Lva v zimě. On dílo uchopil takovým specifickým způsobem – vždy, když nazrál okamžik a postava se ocitla v podřízeném postavení, tak aby situaci pochopil i hluchej, Muznar hercem fláknul o zem. Samozřejmě, že ne in persona, že by jako hlavní postavy Richard, nebo Jindřich II. vedlejší postavu uchopily za klopy a majzli s ní o podlahu. Kdepak, pánové Luděk Munzar a René Přibil byli herci kultivovaní. Vedlejší postavy to prostě dostaly od pana Munzara rozkazem jako režijní pokyn. Vedlejší postavy ztvárňovali vesměs herci mladí, perspektivní, chtějící to někam dotáhnout, takže sebou o prkna činohry mlátili, až se ze spár mezi fošnami, jež znamenají svět, zvedala oblaka prachu a první řady přízemí se ztrácely v šerosvitu kvality takměř caravaggiovské. Ale to jsem odbočil.

Vraťme se do lóže ve druhém patře Stavovského divadla. Zbaven přepravního obalu, usadil jsem se na bidýlko sedadla v druhé řadě, nasál ovzduší a nechal neuronové spoje, aby přešly do stand-by režimu kvůli úspoře kyslíku. Diváctvo hlasatelem bylo upozorněno, aby vypnulo své mobilní telefonní přístroje, schovalo fotoaparáty a kamery, načež byly vypnuty hledištní pohlcovače tmy a ozvala se hudba. Osvětlovač napálil bílou spotovku na střed jeviště. Uplynulo několik milisekund, než se upravila rohovka, aby příslušná ganglie mohla vyhodnotit informaci posílanou z očních bulev. Během těch několika milisekund si Osud utáhl tkaničky rukavic, napřáhl se, a …

Je to balet!

Úder dopadl. Neuronové spoje se začaly rozpadat, srdce začalo vysazovat, čivy ochořely a okončetiny se začaly nekontrolovaně chvět.

Ale nebyl to čistý K.O. Proces mého rozpadu se zastavil. Zrakový nerv v posledním záchvěvu poslal informace centrále a ta vyhodnotila, že je to nějaký nezvyklý balet. Není klasický. Nejsou tam tanečníci v harapeskách obtahujících do posledního detailu jejích moudí, ani plasticky vykreslující každé sevření němých tváří, nejsou tam uniformní tanečnice s napajcovanými obličeji postav z čínské opery. Z kostýmů se dá poznat kdo je kdo, dokonce se po jevišti pár civilistů fláká zcela nebaletním pohybem. A co mě překvapilo nejvíc, to byl čtený komentář. V prvním poločase ho bylo více než ve druhém, kde se autor evidentně domníval, že divák vklouzne do děje natolik, že ve druhém poločase bude dokonale kapírovat, o co běží. Já osobně u baletu považuju za unfair, že někde v záhlaví průběžně neběží titulky. Mám na mysli něco jako headline na zpravodajském kanálu. Protože když postavy dělají takové ty pohyby rukama – přiznávám, že jsem to naživo viděl poprvé – snažil jsem se to dekódovat na základě znalostí nabytých sledováním akčních filmů. Poté, co mi vyšlo při diskusi markýzy de Merteuil s paní de Tourvel něco ve smyslu „Je jich tam šest, já tam vlítnu, sejmu toho vlevo a ty postřílíš zbytek“ jsem dekódování vzdal.

V poločase jsem vyrazil do bufáče. Ne proto, abych holdoval chlebíčkovému obžerství, či drže sklenku na patku vznešeně konverzoval, to ani omylem, spíš jsem vyběhl tak nějak z radosti, z nadšení nad tím, co všechno dokáže můj organismus vydržet, aniž by se rozpadl na nechutnou mazlavou hmotu jako mesmerizovaná mrtvola egyptského faraona poté, co na ni přestalo působit kouzlo nekromanta. A mimoto jsem se chtěl podívat, co skrývá Mozartův salonek za bufetem. Úplně jsem užasl. Udělali mi radost ve Stavovském divadle. Na zdi Mozartova salonku totiž visí Bedříšek, hmmm, ehm – tedy visí tam portrét Bedřicha Smetany v nejlepších letech a pod ním vitrína s komentářem k jeho velmi úspěšnému nastudování Mozartova Dona Giovanniho. Evidentně se Smetanovo pojetí vymykalo tehdejšímu stylu, protože se dochovala korespondence o technice… ale už zase ujíždím bokem. Zkrátka těšil jsem se z expozice, než zazněl signál k nástupu do druhého poločasu. Už jsem předeslal, že komentářů rapidně ubylo, ale přibylo akce, šermířských soubojů, dokonce i otevřeného ohně bylo na jevišti přehršel, takže i nechápající primitivní organismus se zabavil. Jak dopadne Valmont asi víte. Maličko ve smyslu severských, či germánských ság. Kdekdo umře. Jedna věc je zvláštní – občas si po shlédnutí díla povzdechnu, že je škoda, že nesejmuli obzvláště zavrženíhodným způsobem scénáristu, či režiséra, ale u tohoto představení mi to na mysl nepřišlo. Když jsem byl proudem diváků vyexportován na ulici, do plic nasál osvěžující kombinaci přízemního ozónu, oxidů dusíku a mikrosazí a znovuoživlý steampunkový arithmometr instalovaný mezi mýma ušima se z volnoběhu rozeběhl do pracovního tempa, jsem si uvědomoval, že jsem v Praze, pamatoval jsem si, kde mám auto a že dáma vedle mě je moje paní. Vykročila vpřed, zatímco já jsem se zadrhl na chodníku s očima upřenýma do Rytířské. Byl tam. Stál pod krákorci bočního balkónu a čekal. Stín s rubínovýma očima mihotající se ve frekvenčním světle neonů z Havířské. Zdálo se mi, že zachytil můj pohled, zhnuseně si odplivl a zmizel v krajkách mřížoví pod schody. Utrpěná destrukce mé neuronové sítě evidentně proběhla v rámci běžného působení entropie a ještě nenastal čas pro bloudění v mlhách Hádovy říše.

Měsíc svítí, chrlič pode mnou znuděně zírá do stříbřité krajiny, odkudsi z dáli na mé vytí odpovídá jakýsi osamělý vlkodlak. Slinu jsem utřel do rukávu sametové deprese a vypadá to, že zítra ráno vyjde slunce a že o uplynulém večeru asi něco napíšu…

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 308 komentářů u „Návštěva divadla“

  2. A teď si představte takovej park, jako například na Karláku, a na každým stromě jeden voják bez disciplíny… A teď si představte noční podnik a u každý tyče tančit jednoho novináře, PaH-BŽ, co nemá na hypotéku a na kroužky… No z toho bych měl větší strach, než měl Švejk z těch vojáků bez disciplíny!

  3. BTW, tak trochu sleduji sílící předvolební kampaň v Maďarsku a socialisté mluví téměř výhradně o migraci a nutnosti opět otevřít maďarské hranice.

    Přiznám se, nechápu, o co socialistům jde. Co chtějí ukázat a dokázat. A komu vlastně ?

  4. 1001 – z diskuze pod článkem:

    mistr Žáček :

    až se idioti spojí s imbecily,

    zažijeme co jsme ještě nezažili

    a když k tomu angažují ještě génie,

    to už lidstvo sotva přežije
    ——————————-

  5. 2 NoName ad 1001 – nezoufejte… Jak jsem se zrovna včera dozvěděl, dle akreditační komise bude do pěti let v základním školství chybět 1/3 učitelů. A to teprve bude prdel!
    A už se těším na zasvěcené komentáře od vysoce kvalifikovaných jedinců, co sice maj do prdele díru a všude byli dvakrát, ale v životě neučili ani jeden měsíc… Kdysi jsem tu napsal – stále ještě umíme vychovávat učitele – ale výchova učitele trvá 5 let a dalších 5 let trvá, než se dotyčný učitel stane trochu rozumně kvalitním… No, ale nemládneme a ubývá nás… A devastace školství úspěšně pokračuje…
    Zas na druhou stranu, pokladní v supermarketu zas tak důkladné vzdělání nepotřebuje. Jen když se bude cítit genderově vyvážená…

  6. Hmm,
    když tak skrz titulky sleduji dění u nás a na Slovensku,
    přijde mi, že to nejlépe vystihnul ptakopysk nadpisem úvodního článku „Návštěva divadla“.
    A zjevně je to stejně děsivé představení.

  9. 990 Dano, Martin v 993 podal jak lépe nelze.

    Jo, tohle jsou starosti a ne kdesi běhat a hlučet s fanglí. Mně čeká spočítat podklady a zpracovat daňové přiznání abych s tím neběžel na poslední chvíli. Jeden večer na to padne.

    Je mimo mou fantazii například představa, že by kdesi na náměstí s fanglí podupával a hlučel třeba P.K. nebo Modrej.

  10. 1105 PeSi, třeba se nedostatek kantorstva bude řešit jako kdysi dávno. Přibývá armádních vysloužilců…

  11. 2 Honza ze Žižkova ad 1007 – tohle mi nedělej… Jak tak čtu ten seznam, začala pracovat představivost… No fuj…

  12. 2 Schumi – jo, ti alespoň uměj číst a psát…

  13. Tak Ondracek to zabalil sám…..
    Ať žije pouliční demogracyje…..teď už z těch pouličních švajnfestů nevyjdeme.
    Tak ale zase je to legitimnejsi, než referendum….

  14. Je potřeba rozlišovat, kdo na té ulici je.
    Zda jde o demokratický dav, nebo dav xenofobní, fašistický.

  15. Máte pravdu, vidite to nejen politicky, ale i správně….
    Tusim, že od tedka už to bude jen demogratycký daf, což mi ponekud děsí…..

  16. Majitelé pravdy jsou majitelé pravdy, nedá se nic dělat.
    Jeden nositel pravdy je víc než tisíc voličů nevhodné strany.

  17. Ale zato teď uz bude líp a konečně přestane ta ouřednická a EU buzerace a tak….

  18. Ještě zbývá demogratyzovat Slovensko ve smyslu správně ohnuté ústavy, jak správně pravil pan Ficka, pardon Kiska a duha se rozvine nad dvěma právními státy Slovenskem a B+M…..

  19. Volební zisk kolem 5% je na Slovensku i v ČR měříkem demokratičnosti strany, občané jsou příliš hloupí, aby dali demokratům víc. Proto jsou nutné jiné cesty. Třeba občanskospolečenské, neziskové, a pod.

  20. Inu, konecne se zbavime hloupe, nespravne demokracie… A zacne ta spravna. Cloveku je tak trochu smutno, ale to prejde…

  21. BTW, musím ještě odcitovat jednoho myslitele z diskuse o inkluzi:

    Rostislav Caha 63771
    a je snad inkluze pro deti povinna? Ja mam pocit, ze ne. Ze je povinna jen pro skolu.

    Zřejmě bydlí v obci, kde mají školu bez dětí. A nebo vystudoval na Masaryčce. Těžko říct.

  22. Já to vidím jako velkou nespravedlnost. Demonstranty Ondráčovci zmlátili za jejich přesvědčení, jen já dostal pendrekem za to, že jsem si odběhl pro mléčný vanilkový coctail. Prostě jsem tu Opletalku nepřeběhl. Alespoň jsem se stihnul vrátit, než jsem jich dostal ještě víc. Dobře mu tak, svini komunistický. Mně se totiž ještě týden špatní kolegové chcechtali.

  24. ad 1023: tak nějak mi přijdou Piráti nebezpečnější než Ondráček. Možná ani s pojetím soudního procesu dle Vyšinského nebudou mít problém. Samozřejmě ale jen v případech, kdy bude souzen skutečný zločinec a bude bojovat dobro proti zlu. Tomu kdo nic špatného nedělá, tomu se nic nestane.

  25. ten ferjenčík, co to navrhoval, byl jedním z protikandidátů Ondráčka. No, než člověka s takovými nápady, to bych tam snad radši viděla toho Ondráčka. Průser největší není totiž ondráček v čele parlamentní komise, průser je, že přichazejí „mladí a nezkažení“, kteří navrhujou zvěrstva, na který by komunisti ani nepomysleli.

  26. …sem už po volbách psal, že piráti patřej na ráhna a ne do patlamentu…..
    Ale když se to mladejm voličům líbí, bejt ovcema….

  27. JJ, vytriezviteli… Ti jsou mladi, nezakecaji se…

  28. Připomíná mi to Skřivánky na niti… Pan prokurátor nepochopil, že obhajoba je součástí obžaloby. Pan prokurátor měl to štěstí, že nepřišel před soudruha prokurátora.“ Nebo tak nějak, už je to dýl, co jsem to viděl naposled…

  29. Nebo taky: „Teď se budeme ptát my! Krchovové!“

  30. (1020) Čí vinou či zásluhou, Petře? Kandidátů je spousta, Zeman, Bureš, EU ….
    (1022) Zdá se, že pendrekový soudruh psychicky neunesl, že ho najednou nikdo nepotřebuje, případně nechce.
    (1025) No nepomysleli … Nejspíš by je ani nenapadlo, že advokát a klient mají vůbec nějaký nárok na tajemství.

  31. AK, a neni to jedno?
    Dost casto resim krizove situace, a malokdy se zameruji na identifikaci vinika. To prenechavam managementu pote, co je krize vyresena.

  32. Zásluhou euronácků v ulicích…..a jejich majitelů.

  33. Tak z té Dejčmarovy expektorace mám obdobný pocit jako PeS [991] etc. Uvědomím-li si, jak se tento pokrokový miliardář vlísává Burešovi, zvedá se mi poněkud žaludek. Ale docela chápu jeho postoj. Prostě je nejvyšší čas, aby místní kavárnictvo vyslalo captatio benevolentiae ve směru centra moci. (Nechávám stranou otázku jak to má RSJ s daňovým domicilem.)

  35. Tim jsem chtel ponekud krokolomne rici, ze diskuse o tom, ci je to vinou je naprostou ztratou casu…

  36. Ale při nejbližší odborářské demonstraci se určitě dovíme, že se problémy neřeší v ulicích a že je potřeba ctít demokratických principů.
    Nějakou demonstraci proti EU či imigrací si radši ani nepředstavuju. Jenom si vzpomeňte na nelegální separatistické demonstrace a volby v Katalánsku, kde policie naprosto oprávněně zasáhla…

  37. Nakonec všichni víme,že v Katalánsku dostali separatisté jenom 48,3245 % všech možných hlasů, a tak nebudou diktovat!
    Na rozdíl od desetitisícové demonstrace aktivistů… To je prostě občanská společnost ! Fico, Orban, Zeman, odejděte !!!

  38. Hm, strávil jsem 4 hodiny v čekárně polikliniky, a teď koukám, co se zatím stalo.

  39. 1022 Pod záminkou osvěžení cocktailem ochuceným vanilkou za dělnické peníze dovezenou z daleké ciziny či vanilkovou příchutí vyrobenou chemickým průmyslem dělnickýma rukama vyrvaným z rukou buržuje vykořisťovatele, snažil se vetřít mezi nepřátele lidově demokratického zřízení aby spolu s nimi rozvracel socialismus a jeho výdobytky. Leč neušel bystrému oku příslušníka bezpečnosti přisluhovač imperialismu drzý a na svých zádech pocítil palcát dělnické třídy.

  40. 1038 Až na to, že napadlo a taje, celkem hovno.

  42. (1031) Pro dlouhodobější řešení mi znalost viníka(ů) přijde dost užitečná. Může to mít souvislost i s příčinami.

  43. Vetsinou se pri hledani viniku zadrbes v nesmyslnych debatach a vazbach typu kdo s kym chodi za rucicku a uz nic nevyresis… Ale to je korporat, v politice to urcite bude jinak 😀

  44. Dívám se na Letecké katastrofy, díl MH-17. Opět smekám před tvůrci, drží se ověřitelných informací. Stejně tak jako v desítkách jiných dílů z východu, západu, jihu i severu. Žádné spekulace ani politika.

  46. 1044 – kde to dávají ? Nebo to jde ze zaznamu ?

  47. Já se dívám na National Geographic, tam jde nová série.

  48. Hmm, tak to nemám…

    Zato vidim, ze se dá jeste klesnout níž….po Ondrackovi bukanýři nominujou mimoně Ferjenčíka…
    Nemáte někdo jinej globus ??

  50. OT – v rozhlase je řeč o tom, že nějaká německá ministryně chce genderově korektní hymnu.

    My sice nemáme problém s nějakou otčinou či syny vlasti, ale přece jen – abychom nezůstali pozadu.

    Co aspoň místo toho Boryše tam dát „Boryšová umí po skalinách“?

    Já jen že v tej Evropě jsou v tomhle zkrátka dál a aby nám neujel vlak…. Znáte to, kdo chvíli stál…

    Třeba nějakou petice by se hodila, to je teď taky in a trendy…

Komentáře nejsou povoleny.