Ptakopysk podivný, únor 2018
Sedím na zámeckém chrliči, deprese na mě leží jako černý sametový plášť a teskně vyju na měsíc. Chvílemi mnou prochvívá zimničný třas, oční víčko nekontrolovaně škube a z koutku úst vytéká slina. Ale vraťme se na počátek.
To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání. Pod vánočním stromečkem na vás čeká obálka. Nenápadná, bílá, s natištěným parohatým sudokopytníkem neurčité čeledi. Parohům nevěnujete pozornost, opatrně rozbalíte a zahlédnete obsah. Vstupenka…
Hm, letos bude v Čechách ledascos. Přijede stařičký Don Airey, pak se objeví Deep Purple, přijedou Judas Priest a Megadeth, Iron Maiden, Progress slaví padesátku… no… vzhledem k tomu, že vstupenka vypadá dosti stroze a jeden potomek holduje vážné hudbě, mohl by to být koncert toho srandovního šoumena André Rieu, nebo nedej bože nějaká vážná hudba. Mám někde v podvědomí, že se v roce 2018 bude dávat Má vlast. Nenápadně se snažím odplivnout do všech světových stran, abych zahnal zlé duchy. Poněkud vyděšen vytahuji vstupenku z obálky – Stavovské divadlo, Valmont. No, ty vole….
Snažím se zaujmout stabilizovanou polohu, protože zničehož nic padnout xichtem do stromečku se vstupenkou do lóže Stavovského divadla v ruce mi nepřipadá jako adekvátní reakce, nad kterou by dárce nějak jásal. Vstupenku založím na nástěnku s tichou nadějí, že se během dvou měsíců může stát ledascos. Divadlo může vyhořet, koneckonců nebylo by to poprvé, může v ansámblu vypuknout morová epidemie, vstupenka se může ztratit. Naděje postupně slábla a chřadla, až uchřadla.
V onen den, odebral jsem se na určené souřadnice umyt, oholen, oděn v čistý slušný oděv, jak bylo napsáno v propozicích na vstupence. Venku mobilně telefonovali ti, jimž nepřišla druhá polovička jejich já a mezi nimi se prodíraly dvojice jdoucí dovnitř. Maličko mě vyděsila představa, co může čekat uvnitř, když se diváci bojí vstoupit dovnitř sami. Nervózně jsem se rozhlédl. V Rytířské ulici kdosi stál. Tvářil se, že je Emo, ale modř v jeho vlasech byl odlesk modré části spektra neonů. Mrtvolně bledá tvář se žhnoucími rubíny očí, iluze černého kabátu na paty, černé rukavice zakrývající to, co nemá být vidět. Sáhl jsem podvědomě do kapsy a nahmatal minci. Stáhl rukavici, zdvihl průhlednou ruku a zavrtěl hlavou. Ode mě minci nepřijme. Nekonečné bloudění v mlhách na břehu řeky Styx…
Moje paní se na mě netrpělivě otočila a já udělal první krok do útrob kulturního zařízení. Na vstupu jsem byl čtečkou odpípnut jako dvacet deka tlačenky a nadirigován do druhého podlaží. Cestou jsem proplul bufetem, kde milovníci kultury zdatně tankovali bílé a červené víno a vznešeně hovořili. Nějak se mi vybavil Josef Dvořák a jeho zamyšlení na téma znalců Uměleckých Děl: „Mifsře… mifstře… a toho Husa – toho nakonec upálej???“ Nechal jsem si to pro sebe a stoupal jsem dále do výšin. V příslušných výšinách jsem byl převzat dalším služebným duchem, přesněji řečeno duchyní, a odeslán do příslušných dveří. Všimněte si – pořád ještě pohoda, pohodička. Potměšilý osud takto ukolébává své oběti, zatímco si vkládá do boxerských rukavic koňské podkovy.
Za příslušnými dveřmi pohodička maličko ubyla, neboť jsem se ocitl, tak řečeno, v nitru kulturního zařízení. Teď nastala ta pravá chvíle na psychoanalýzu. Já osobně nemám rád nitra kulturních zařízení. Ještě tak jsem ochoten akceptovat nejniternější nitra, tedy prostory technické, kde se nacházejí nejrůznější hejblata, vehementy, fórychtuňky, foršteluňky, šlauchy, šajny, protože v podobných prostorách jest mi dáno občas pobývati, vehementy štelovati a rychtovati, či nejrůznější čurapajzlíky nastavovati, aby zdatní mužové a mámivé čarodějky světa uměleckého měli ke své práci optimální podmínky. Ale nitra určená pro veřejnost, to je něco jiného. V podstatě se mi svět zmenší do krabice půl metru na půl metru, přičemž já přesahuji přidělený prostor díky tomu jak mi narostl femurus et articulatio humeri všemi směry. Rázně mi ubyde kyslíku, protože divadelní vzduchotechnika pomocí selektivních nanofiltrů z přiváděného vzduchu odfiltrovává zmíněné molekuly a vrací je zpět do okolního ovzduší jako balastní látku. Naopak přibyde tepla, neboť vědecky bylo zjištěno, že kulturní zážitek lze absorbovat při teplotě vzduchu 25° Celsiových a výše. Čím tepleji, tím intenzivnější zážitek je. Ještě bych dodal, že každé divadlo disponuje specifickým prachovým spektrem. Z toho plyne i jeden z důležitých úkolů herců – během představení vířit prach tak, aby oblaka dosáhla až nahoru na galerii a aby ani diváci na nejlevnějších místech nebyli o plný zážitek prachového bouquet garni ochuzeni. Velmi intenzivně se prachové problematice věnoval pan Munzar, když si v Činohře Národního divadla střihl režijně i herecky Lva v zimě. On dílo uchopil takovým specifickým způsobem – vždy, když nazrál okamžik a postava se ocitla v podřízeném postavení, tak aby situaci pochopil i hluchej, Muznar hercem fláknul o zem. Samozřejmě, že ne in persona, že by jako hlavní postavy Richard, nebo Jindřich II. vedlejší postavu uchopily za klopy a majzli s ní o podlahu. Kdepak, pánové Luděk Munzar a René Přibil byli herci kultivovaní. Vedlejší postavy to prostě dostaly od pana Munzara rozkazem jako režijní pokyn. Vedlejší postavy ztvárňovali vesměs herci mladí, perspektivní, chtějící to někam dotáhnout, takže sebou o prkna činohry mlátili, až se ze spár mezi fošnami, jež znamenají svět, zvedala oblaka prachu a první řady přízemí se ztrácely v šerosvitu kvality takměř caravaggiovské. Ale to jsem odbočil.
Vraťme se do lóže ve druhém patře Stavovského divadla. Zbaven přepravního obalu, usadil jsem se na bidýlko sedadla v druhé řadě, nasál ovzduší a nechal neuronové spoje, aby přešly do stand-by režimu kvůli úspoře kyslíku. Diváctvo hlasatelem bylo upozorněno, aby vypnulo své mobilní telefonní přístroje, schovalo fotoaparáty a kamery, načež byly vypnuty hledištní pohlcovače tmy a ozvala se hudba. Osvětlovač napálil bílou spotovku na střed jeviště. Uplynulo několik milisekund, než se upravila rohovka, aby příslušná ganglie mohla vyhodnotit informaci posílanou z očních bulev. Během těch několika milisekund si Osud utáhl tkaničky rukavic, napřáhl se, a …
Je to balet!
Úder dopadl. Neuronové spoje se začaly rozpadat, srdce začalo vysazovat, čivy ochořely a okončetiny se začaly nekontrolovaně chvět.
Ale nebyl to čistý K.O. Proces mého rozpadu se zastavil. Zrakový nerv v posledním záchvěvu poslal informace centrále a ta vyhodnotila, že je to nějaký nezvyklý balet. Není klasický. Nejsou tam tanečníci v harapeskách obtahujících do posledního detailu jejích moudí, ani plasticky vykreslující každé sevření němých tváří, nejsou tam uniformní tanečnice s napajcovanými obličeji postav z čínské opery. Z kostýmů se dá poznat kdo je kdo, dokonce se po jevišti pár civilistů fláká zcela nebaletním pohybem. A co mě překvapilo nejvíc, to byl čtený komentář. V prvním poločase ho bylo více než ve druhém, kde se autor evidentně domníval, že divák vklouzne do děje natolik, že ve druhém poločase bude dokonale kapírovat, o co běží. Já osobně u baletu považuju za unfair, že někde v záhlaví průběžně neběží titulky. Mám na mysli něco jako headline na zpravodajském kanálu. Protože když postavy dělají takové ty pohyby rukama – přiznávám, že jsem to naživo viděl poprvé – snažil jsem se to dekódovat na základě znalostí nabytých sledováním akčních filmů. Poté, co mi vyšlo při diskusi markýzy de Merteuil s paní de Tourvel něco ve smyslu „Je jich tam šest, já tam vlítnu, sejmu toho vlevo a ty postřílíš zbytek“ jsem dekódování vzdal.
V poločase jsem vyrazil do bufáče. Ne proto, abych holdoval chlebíčkovému obžerství, či drže sklenku na patku vznešeně konverzoval, to ani omylem, spíš jsem vyběhl tak nějak z radosti, z nadšení nad tím, co všechno dokáže můj organismus vydržet, aniž by se rozpadl na nechutnou mazlavou hmotu jako mesmerizovaná mrtvola egyptského faraona poté, co na ni přestalo působit kouzlo nekromanta. A mimoto jsem se chtěl podívat, co skrývá Mozartův salonek za bufetem. Úplně jsem užasl. Udělali mi radost ve Stavovském divadle. Na zdi Mozartova salonku totiž visí Bedříšek, hmmm, ehm – tedy visí tam portrét Bedřicha Smetany v nejlepších letech a pod ním vitrína s komentářem k jeho velmi úspěšnému nastudování Mozartova Dona Giovanniho. Evidentně se Smetanovo pojetí vymykalo tehdejšímu stylu, protože se dochovala korespondence o technice… ale už zase ujíždím bokem. Zkrátka těšil jsem se z expozice, než zazněl signál k nástupu do druhého poločasu. Už jsem předeslal, že komentářů rapidně ubylo, ale přibylo akce, šermířských soubojů, dokonce i otevřeného ohně bylo na jevišti přehršel, takže i nechápající primitivní organismus se zabavil. Jak dopadne Valmont asi víte. Maličko ve smyslu severských, či germánských ság. Kdekdo umře. Jedna věc je zvláštní – občas si po shlédnutí díla povzdechnu, že je škoda, že nesejmuli obzvláště zavrženíhodným způsobem scénáristu, či režiséra, ale u tohoto představení mi to na mysl nepřišlo. Když jsem byl proudem diváků vyexportován na ulici, do plic nasál osvěžující kombinaci přízemního ozónu, oxidů dusíku a mikrosazí a znovuoživlý steampunkový arithmometr instalovaný mezi mýma ušima se z volnoběhu rozeběhl do pracovního tempa, jsem si uvědomoval, že jsem v Praze, pamatoval jsem si, kde mám auto a že dáma vedle mě je moje paní. Vykročila vpřed, zatímco já jsem se zadrhl na chodníku s očima upřenýma do Rytířské. Byl tam. Stál pod krákorci bočního balkónu a čekal. Stín s rubínovýma očima mihotající se ve frekvenčním světle neonů z Havířské. Zdálo se mi, že zachytil můj pohled, zhnuseně si odplivl a zmizel v krajkách mřížoví pod schody. Utrpěná destrukce mé neuronové sítě evidentně proběhla v rámci běžného působení entropie a ještě nenastal čas pro bloudění v mlhách Hádovy říše.
Měsíc svítí, chrlič pode mnou znuděně zírá do stříbřité krajiny, odkudsi z dáli na mé vytí odpovídá jakýsi osamělý vlkodlak. Slinu jsem utřel do rukávu sametové deprese a vypadá to, že zítra ráno vyjde slunce a že o uplynulém večeru asi něco napíšu…
(1043) Moje profese to není, ale je-li chyba systémová, nedovedu si nějak představit její odstranění bez nalezení příčiny.
(1049) Spíš soudruha bavora. 😛
tyhle starosti a Rotshildovy peníze… radio každou hodinu upřes%nuje varování před dalším blizzardem. Pohledem z okna tomu nic nenapovídá. Polojasno, svítí sluníčko, teploměr ukazuje 6°C. Večer to má začít a do rána 30 cm sněhu. Abych zase vytáhl hrablo, kulicha a rukavice..
Rusové maj docela problém..
V tom havarovaném letadle zařval generál a fůra pilotů…
„ale je-li chyba systémová, nedovedu si nějak představit její odstranění bez nalezení příčiny.“
PAk bych ale doporučovala spíš najít a odstranit závadu, než hledat viníka.
Tady u nás jsou taky varování na dnešní noc.
(1054) Jestli umíš najít a odstranit systémovou závadu bez nalezení viníka, tak budeš brzy bohatá a slavná.
Když se něco ti něco porouchá na autě, tak hledáš, kdo ti to mohl rozbít nebo to jdeš opravit?
1049 . soudruh Bavor přegúglil článek jakéhosi Hasana Kahida,dál netřeba ten blábol rozvádět.
To právě záleží na té systémovosti. Pokud se náhodou posere součástka, opravím. Pokud se součástka posírá pravidelně, je asi chyba někde v systému a pak nemá cenu do nekonečna měnit žárovku, ale hledat, proč neustále praská. Tedy, jiného viníka závady, než že jsem si koupil blbé žárovky za půl darma (pokud jsem si je nekoupil, ale i to je ten viník).
(1058) Stejně je zajímavý, jak jsou takový totální hovadiny populární.
Já mám takovou zkušenost s tím hledáním viníků…
To jednou v praze před vánocema nasněžilo, docela dost. Lidi si nějak odhrunuli chodníky, ale nějak se nikdo neměl k tomu odvést ty hromady sněhu. Já měla děti malý, dceři nebylo ještě pol roku a tahat přes ty hromady sněhu kočárek a druhá dátě za ruku byl zářitek. No, opaks e někomu rozleželo, že to je fuj, ty hromady, a že by se s tím mělo něco dělat. Tak začali hledat viníka. Viníka našli, byli jím prohlášen nějakej ředitel čertvíčeho, tak ho odvolali a hledali novýho ředitele. A protože řešili ředitele, tak neměli čas něco udělat s těma hromadama.
V tomhel nakonec zasáhla příroda, než s evyřešily ty tanečky okolo viníka , tak ty hromady roztály. 😀
No a když hrozí zřícení baráku nebo mostu, taky bych nejdřív doporučovala se postarat, aby to nespadlo, pak najít a odstranit závadu a potom teprv řešit, kdo za to může.
Furt se divím, že s těmihle zkušenostmi s odstraňováním systémových chyb už nejsi slavnější. 😛 Možná proto, že úřady k tomu přistupují stejně, matou záměnou odstraňování náhodných a systémových chyb. To jsou totiž dvě různé věci.
1058
Každá věta je pravdivá – doslova.
A co bych z toho měla, být slavná? Leda to, že bych se ocitla v poměrně otravné společnosti.
maydo,
pokud někdo něco zvrzal, je třeba zjistit kdo – už proto, že ten dotyčný by to měl zaplatit.
Zaplacení je jen taková třešinka na dortu, obvykle nepříliš úspěšná. Ale zjištění příčin, obvykle se kryjící i s osobami pachatelů, je nezbytné k odstranění závady. Fakt nepomůže měnit žárovky tam, kde je blbě seřízený regulátor napětí.
No, to nepomůže. Ale měla jsem za to, že žárovky přestanou praskat, pokud se regulátor správně nastaví a ne když se chytí ten, kdo ho blbě seřídil.
1064 – ještěže tu máme halladina, jinak by jeden nevěřil, že lidi věřící takovým hovadinám skutečně existují.
(1068) Když tě nezajímá, že ti ho blbě seřídil servis, tak do něj klidně vjedeš znovu. 😛
Pokud na to máš peníze a trpělivost, proč ne. Já ovšem radši navštívím jiný, ono je to i přínosnější v rámci trhu. Dá se tomu i říkat „nalezení viníka“.
(1069) To bys koukal, kolik jich je. Bohužel, a podle toho to taky vypadá, nejen v Česku.
Podle těchto nových pravidel, když již nemohou zakrývat nebo zakrývat své skutečné záměry, se jakýkoli národ, který se snaží rozvíjet, je považován Amerikou za potenciální hrozbu. A to se týká všech aspektů vývoje, protože podle Ameriky není žádnému jinému národu dovoleno být lepší nebo alespoň blízký Americe.
Rusko, Čína
Pokud Amerika nemůže soutěžit s atlety jiných národů, zakáže je.
Letošní zimní olympiáda.
Pokud nemůže být Amerika konkurenceschopná, uloží sankce svým konkurentům.
Cla, o kterých mluví Trump.
Přitom dosud desítky let vyhlašovaly USA volný obchod za nejlepší věc pro celé lidstvo 🙂
Kdyby Amerika viděla, že se národ plně neohlíží na její program, bude ji klasifikovat jako teroristický stát a pokusí se ho tlačit na kolena tím, že s ním zakáže zákaz mezinárodního obchodu.
Sankce proti Rusku.
Když ekonomika selže a Amerika nemůže generovat bohatství, opravdové bohatství, aby zůstala na vrcholu, vytiskne peníze.
Tohle ani nemusím vysvětlovat.
Hned ten první argument je totální blbost. Nebýt Ameriky, tak by se vesele dopovalo dál.Halladine, jaksi ti uniklo, že prvním odhaleným bylo vůbec největší cyklistické eso všech dob, Lance Armstrong. Že blbí Rusové v tom pokračují není chyba Ameriky.
Konkurence neschopná Amerika je další blbost, Texas mí asi třikrát silnější ekonomiku než Rusko. Dankce se týkají převážně osob – oligarchů a s nimi spojených korporací. Anexe Krymu je porušením dohod. Většinu sankcí nedodržují ani spojenci, takže jsou nefunkční – Německo a Irán například.
Spolupráce v jiných oblastech pokračuje. Ještě dnes USA dovážejí asi 2″ ocele z Ruska.
Cla nejsou dobré řešení a dlouhodobě by škodila. Pokud hrozba tarifů pomže srovnat NAFTA, nejsem si tím zcela jist, bude to dobrý nástroj. Třetím největším exportérem železa do USA je Mexiko – b rámci NAFTA bezcelne. Jenže skoro všechna „mexická“ ocel je čínská. Asi tak
A tu naši selhávající ekonomiku, tu nám svět tak akorát závidí.
Pane Neumane,
a Vám uniklo, že sé Rusové odvolali k nějaké arbitráži, a ta spoustu diskvalifikací zrušila. Důkazy na h…. I tak je na olympiádu nepustili.
Po odtržení Kosova od Srbska jsou kecy o nedodržení dohod v případě Krymu nesmysl.
A kdyby USA nepodporovaly Majdan, byli by s Ukrajinou dodnes.
Obyvatelé Krymu chtěli k Rusku už po rozpadu sojuzu. Taky tam mají většinu etničtí Rusové.
V posledních letech USA rozesraly fůru zemí…OD Iráku, až po Lybii a Sýrii.
Do invaze do Iráku tam žilo v pohodě přes milion křesťanů. Kolik jich tam zůstalo ?
1073 Dušane, jakých dohod? USA je světovým arbitrem? Jaké jsou důsledky jeich světové politiky za posledních třicet let? Všechny podniky na šíření „demokracie a lidských práv skončily pro jejich „příjemce“ katastrofálním průserem. I „uprchlická krize“ lomcující zdejší politikou je toho důsledkem. Halladin má pravdu.
Když je řeč o Krymu, kdy USA vrátí Texas Mexiku? Když je řeč o dohodách, kdy USA vrátí potomkům původních obyvatel všechna území uvedená ve smlouvách, které vláda USA porušila?
Co se týče budoucnosti, s ohledem na demografický, sociální a hospodářský vývoj, světovou supervelmocí se stane Čína, která tu „civilizaci“ blbých, tlustých, líných, převálcuje. Protože při gaussově křivce, jejíž rozložení nelze významně ovlivnít, rozhoduje počet. A bohužel, v té míře v jaké ji lze ovlivnit, je ovlivňována k horšímu. WASP už není co býval. Jak dopadla Velká Británie? Co zbylo z někdejšího impéria jehož sláva byla založená na expanzi? Už není kam expandovat.
V soutěži rozhoduje celkový potenciál. Dílčí dočasné technologické úspěchy jsou nevýznamné. Hrozí, že USA se stanou vnitřně se užírající, čím dál paranoidní opevněnou rezervací obklopenou ostatním světem.
Jo, a na tom sport předstírajícím obchodním divadle, jestli profesionální gladiátoři berou či neberou „bobule“, svět nestojí.
Z komentářů na virtually:
Napsal uživatel petrof dne Ne, 03/04/2018 – 11:48.
když já mám raději mediální perličky ……jako např. ….mluvčí neúspěšného kandidáta Drahoše se stala tento týden mluvčí pražské ZOO ….. (sic).
PS …soused poznamenal, že když chtěla zůstat mezi dobytkem, tak měla jít raději k cirkusu .
—————-
Tak to pozor, Texas se osvobodil sám, vůlí občanů. S drobnou pomocí dobrovolníků, kteří předtím formálně vystoupili z americké armády. Občané Texasu prostě nechtěli žít v Mexiku a uplatnili legitimní právo na sebeurčení.
Stejně tak jako občané Kosova.
Kdyby to někomu připomínalo Krym, tak jde o naprosto odlišný případ, protože … Protože … Protože !!!
A to nemluvím o Kataláncích, ti vystoupit ze Španělska můžou, až jim odhlasuje celé Španělsko, EU, Sluneční soustava a Galaxie.
(1075) Halladin možná má „pravdu“, ovšem tu ruskou. Podniky na šíření “demokracie a lidských práv“ jsou šikovně vymyšlená fráze (Tebe nepodezřívám, Ty to jen opakuješ), něco jako Zemanova „spálená země“. Občas je více či méně, ale nutno někde zasáhnout. Většinou je výsledek sice na hovno, ovšem pokud USA nebo někdo takový nezasáhne, je výsledek ještě horší (viz Sýrie). Pokud totiž někde, z interních důvodů, vznikne bordel, vždy se najde někdo, kdo to považuje za příležitost ke šťourání. Obvykle někdo s horšími úmysly než USA, v případě té Sýrie Irán, a sunnité ze zálivu. Takže zásah je, ale politická korektnost, americké voličstvo, etc. nepřipustí účinnou formu, odpovídající dané končině a tamní mentalitě, což by ve většině případů znamenalo vysrat se na demokracii a dosadit tam místního diktátora, kterého by bylo lze nějakou dobu kontrolovat, aby blbnul v únosné míře. Ovšem, nelze. Politická opozice doma by se uřvala. I tak jsou alternativy obvykle horší.
U Krymu není ani tak do nebe volající to že, ale klasicky ruské jak. Jednak už přece jenom je (doufám) jiná doba, než když se od Mexika odtrhl Texas, druhak je přece jenom trochu divné někomu garantovat územní celistvost a potom proti ní nejdřív dělat propagandu a pak vyslat zelené mužiky. Ano, obyvatelé Krymu nejspíš většinově chtěli do Ruska. Pořád ale nemohu uvěřit, že by to nešlo poněkud kultivovaněji.
Co s týče budoucnosti, tak Čína … – možná. Jde o to, jaká Čína. Početní jsou Číňani odedávna. Kulturu a stát také mají odedávna. Jenže jen zřídka mají stát, kerý umožňuje nějaký ten rozvoj i expanzi, jinak by svět ovládali už dávno. Momentálně těží z výsledků Tengova uvolnění. Jenže tendence začíná být opačná, přitažení uzdy. Kdo ví, kam se vývoj vrtne.
Jo takhle, jiná doba. Tak to potom jo.
BTW, ta kultivovaná forma by vypadala jak ? Všechny pokusy Krymského parlamentu o demokratické řešení Kyjev eliminoval, třeba přímou prezidentskou správou. Krym chtěl z Ukrajiny pryč od začátku.
BTW, dosazováním diktátorů a jejich kontrolou pro dobro místních pověřil USA kdo ? Bůh ? Prozřetelnost ?
V Sýrii přece USA zasahovaly a zasahují. Colou dobu podporovaly vzbouřence, dodávaly zbraně, které se v krátké době dostaly do rukou ISILu anebo Al Kajdy.
A jiné státy NATO taky.
I my jsme dodali zbraně, tuším Jordánsku, které Jordánská armáda nemá ve výzbroji, nepotřebuje je , a záhy se dostaly k povstalcům.
Jsou fotky zachycující povstalce se Sa-58
Podle Ak lze dovodit, že jednoznačně s výbornými výsledky byla uplatněna účinná forma v Hirošimě a v Nagasaki.
Opravdu u Krymu byl pokus to udělat kultivovaněji- např. tender přestavět školu v Sevastopolu podle norem US ministerstva obrany. VIZ
https://www.fbo.gov/?s=opportunity&mode=form&id=2bb691b61c59be3a68180bd8c614a0cb&tab=core&_cview=1
Tezi, že nebýt Američanů, tak se nedopuje je dobré kofrontovat s ‚antidopingovým‘ programem soutěží jako NFL či NBA.
No a u Armstronga byla především vyzkoušena metoda dokazování pomocí mediální štvanice. Mouřenín posloužil, mouřenín může jít… Jo a ještě by mohl mouřenín vrátit všechno co za svoje služby dostal a ještě připlatit.
No, diskuse, zda lepsi Amerika nebo Rusko…
Vsemi deseti budu volit US pred Ruskem. Prave tato preference mne ale nuti ukazovat, ze US se postupne, pomaly vzdaluje od toho, co je dela zadoucim vzorem. A i objektivni cisla ukazuji, ze Putinovo Rusko je pro cim dal vice lidi jaksi prijatelnejsi. To stoji za zamysleni. Pro mne je to jen na povzdech „Vratte mi muj stary zapad“…
AK, u druheho odstavce zapominas na Kosovo – odtrzeni Kosova (od tradicniho Ruskeho spojence) je to, co nam vydlazdilo cestu ke Krymu. Navic, u te garance uzemni celistvosti… Doufam, ze nezkousis Budapestske memorandum, to jsem myslel ze uz se davno prestalo hrat (jsou tam dve dost zasadni duvody, proc se prestalo hrat). .
Je velmi pravděpodobné, že dopují všichni špičkoví sportovci a že velké země mají dopingové programy, ať už státní nebo outsorcované (závisí od naturelu té které země).
Představa, že nedopující sprinter běží stejně rychle jako nedopující je prostě naivní.
Co se týče „odhalování dopingu“, závisí od síly a pozice té které země v příslušném svazu.
Viz třeba britští cyklisté jsou nedotknutelní, stejně tak jako třeba norští běžci.
Já vůbec nepochybuji o tom, že Rusové dopují. Stejně tak jako všichni ostatní. Co je problém byl mechanismus „vyšetřování a dokazování“. Všechny „důkazy“ jsou založeny na tom, že „Rusové byli tak šikovní, že žádné důkazy nenechali“. Neexistuje žádný důkaz.
A to je nebezpečný precedens.
Dobré ráno,
K diskusi:
hmmm, my naštěstí máme rýži docela rádi a čínská kuchyně je prý zdravá….
MaYdo ,
ideální začátek pro budoucí cw
“ Už v mládí mi chutnala rýže “ 😀
1083-stejná technika se nakonec dnes používá na Trumpa a spol., prostě se čeká, až někdo nevydrží.
1088
A na Fica
Tak Fico a hlavně Kaliňák jsou protřelí gauneři, ty je těžké dostat.
Srandovní je maďarská koalice, kdyby chtěla, položí vládu za minutu … Ale ty posty, vliv, rozjeté obchody (Béla Bugár je velký obchodník) …
(1080) Pevně doufám, že existuje i jiná možnost, než vojenská anexe. Jednání, nějaký handl, vše je lepší.
USA nepověřil nikdo. Ani Rusko. Přesto to občas někdo udělá, mne zajímají hlavně výsledky.
(1081) Chybí vám tam časová osa.
(1084) Nezapomínám, Schumi ho nezmiňoval. Reagoval jsem na jím napsané. Kromě toho, jak bys to tam tehdy řešil Ty? Nějaké řešení nutné bylo. To srbské se nějak dlouhodobě neosvědčovalo.
Jo, myslím Budapešťské memorandum. Vím o jeho právní nezávaznosti, ale existovalo. To je to samé, co s Krymem. Fakt by to nešlo jinak, než „zelenými mužiky“?
Neptám se Vás na víru v jiné možnosti, postačí popis té možnosti.
Co se týče výsledků, posledních 30 let výsledky USA dost kazí. Novou jižní Koreu ani Japonsko tam nevidím. Ale Vy třeba nějaký pozitivní výsledek najdete ?
Nebýt zelených mužíků, tak tam vpadne ukrajinská armáda. Jako na Donbas
Že byla nějaká země úspěšná v minulosti neimplikuje, že je ní i teď.
NoName ,
Bugár odjel na dovolenou kamsi k moři 😀
Jak nezodpovědné !
Slovensko je v krizi a on se jede opalovat ! 😀 😀
1091 – nejde ani tak o nezavaznost toho memoranda, ale jeho podminky… Ve svetle elegance Kosova… Krym alespon neni rozbombardovan…
ALe vazneji, mnozna to slo udelat hezci, mozna ne… Ale Katalansko ukazuje, ze to asi jinak neslo… A budme si uprimni, bylo by jim k necemu dobre, kdyby to udelali elegantneji? 🙂
1079 Karle, neopakuju. Je to moje vymyšlenina.
Sýrie dopadá jak dopadá právě v důsledku US rozesrávajícího angažmá v celém tom pásu. Začalo to podporou afghánských mudžáhidů proti sovětům, s následkem zbourání baráků, mezi tím první nevyhášená irácká válka, po zbourání baráku ta druhá, Lybie…
Sýrie, tam aby Rusko nemělo základnu, protože v blízkosti Ruska smějí mít základny a konat vojenské manévry jen US.
Krym, Texas a jiná doba, ano, to je pěkně kulantně řečeno. Doba pro rozlišení mezi dobrama a zlem.
Čína jde malými krůčky. Tam kde jiní posílali dělové čluny, Čína posílá obchodníky aby ekonomicky ovládli prostor. Všude kde se pro čínské zájmy něco významného těží nebo mohlo by se těžit. I pěstovat. V prostoru aktuálně mimo velký zájem ostatních, který je založený na chtění rychlého velkého zisku. Číňan postupuje pomalu, systematicky, důsledně. Pak na obranu obchodních zájmů zakládá základny.
Ale oni to udělali elegantně. Nebýt nějakého snajpra ze zálohy, je to bez mrtvých.
Nakonec, hlasování nohama směr Rusko většiny „ukrajinských“ vojáků a námořníků z Krymu také o něčem svědčí.
Ruské jak je výzmnamné. Na Krymu bylo referendum. V Texasu….?
1084 Petře, o tom není sporu. Ovšem zatím. Tak jako kdysi Římská říše byla lepší než ostatní…
Že mě to netěší je nevýznamné. Nehodnotím jaké by to mělo být, ale jaké je. A už vůbec ne na základě preference nějaké ideologie. Lidský potenciál USA založený na WASP kultuře a na kvalitní imigraci z Evropy se vyčerpává. Kvalita populace se zhoršuje. Přibývá těch s přirozeně špatným potenciálem. Hloupých a líných. Což je tak nějak přirozený problém celé moderní civilizace.