Návštěva divadla

Publikováno | Autor:

Ptakopysk podivný, únor 2018

Sedím na zámeckém chrliči, deprese na mě leží jako černý sametový plášť a teskně vyju na měsíc. Chvílemi mnou prochvívá zimničný třas, oční víčko nekontrolovaně škube a z koutku úst vytéká slina. Ale vraťme se na počátek.

To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání. Pod vánočním stromečkem na vás čeká obálka. Nenápadná, bílá, s natištěným parohatým sudokopytníkem neurčité čeledi. Parohům nevěnujete pozornost, opatrně rozbalíte a zahlédnete obsah. Vstupenka…
Hm, letos bude v Čechách ledascos. Přijede stařičký Don Airey, pak se objeví Deep Purple, přijedou Judas Priest a Megadeth, Iron Maiden, Progress slaví padesátku… no… vzhledem k tomu, že vstupenka vypadá dosti stroze a jeden potomek holduje vážné hudbě, mohl by to být koncert toho srandovního šoumena André Rieu, nebo nedej bože nějaká vážná hudba. Mám někde v podvědomí, že se v roce 2018 bude dávat Má vlast. Nenápadně se snažím odplivnout do všech světových stran, abych zahnal zlé duchy. Poněkud vyděšen vytahuji vstupenku z obálky – Stavovské divadlo, Valmont. No, ty vole….
Snažím se zaujmout stabilizovanou polohu, protože zničehož nic padnout xichtem do stromečku se vstupenkou do lóže Stavovského divadla v ruce mi nepřipadá jako adekvátní reakce, nad kterou by dárce nějak jásal. Vstupenku založím na nástěnku s tichou nadějí, že se během dvou měsíců může stát ledascos. Divadlo může vyhořet, koneckonců nebylo by to poprvé, může v ansámblu vypuknout morová epidemie, vstupenka se může ztratit. Naděje postupně slábla a chřadla, až uchřadla.

V onen den, odebral jsem se na určené souřadnice umyt, oholen, oděn v čistý slušný oděv, jak bylo napsáno v propozicích na vstupence. Venku mobilně telefonovali ti, jimž nepřišla druhá polovička jejich já a mezi nimi se prodíraly dvojice jdoucí dovnitř. Maličko mě vyděsila představa, co může čekat uvnitř, když se diváci bojí vstoupit dovnitř sami. Nervózně jsem se rozhlédl. V Rytířské ulici kdosi stál. Tvářil se, že je Emo, ale modř v jeho vlasech byl odlesk modré části spektra neonů. Mrtvolně bledá tvář se žhnoucími rubíny očí, iluze černého kabátu na paty, černé rukavice zakrývající to, co nemá být vidět. Sáhl jsem podvědomě do kapsy a nahmatal minci. Stáhl rukavici, zdvihl průhlednou ruku a zavrtěl hlavou. Ode mě minci nepřijme. Nekonečné bloudění v mlhách na břehu řeky Styx…
Moje paní se na mě netrpělivě otočila a já udělal první krok do útrob kulturního zařízení. Na vstupu jsem byl čtečkou odpípnut jako dvacet deka tlačenky a nadirigován do druhého podlaží. Cestou jsem proplul bufetem, kde milovníci kultury zdatně tankovali bílé a červené víno a vznešeně hovořili. Nějak se mi vybavil Josef Dvořák a jeho zamyšlení na téma znalců Uměleckých Děl: „Mifsře… mifstře… a toho Husa – toho nakonec upálej???“ Nechal jsem si to pro sebe a stoupal jsem dále do výšin. V příslušných výšinách jsem byl převzat dalším služebným duchem, přesněji řečeno duchyní, a odeslán do příslušných dveří. Všimněte si – pořád ještě pohoda, pohodička. Potměšilý osud takto ukolébává své oběti, zatímco si vkládá do boxerských rukavic koňské podkovy.

Za příslušnými dveřmi pohodička maličko ubyla, neboť jsem se ocitl, tak řečeno, v nitru kulturního zařízení. Teď nastala ta pravá chvíle na psychoanalýzu. Já osobně nemám rád nitra kulturních zařízení. Ještě tak jsem ochoten akceptovat nejniternější nitra, tedy prostory technické, kde se nacházejí nejrůznější hejblata, vehementy, fórychtuňky, foršteluňky, šlauchy, šajny, protože v podobných prostorách jest mi dáno občas pobývati, vehementy štelovati a rychtovati, či nejrůznější čurapajzlíky nastavovati, aby zdatní mužové a mámivé čarodějky světa uměleckého měli ke své práci optimální podmínky. Ale nitra určená pro veřejnost, to je něco jiného. V podstatě se mi svět zmenší do krabice půl metru na půl metru, přičemž já přesahuji přidělený prostor díky tomu jak mi narostl femurus et articulatio humeri všemi směry. Rázně mi ubyde kyslíku, protože divadelní vzduchotechnika pomocí selektivních nanofiltrů z přiváděného vzduchu odfiltrovává zmíněné molekuly a vrací je zpět do okolního ovzduší jako balastní látku. Naopak přibyde tepla, neboť vědecky bylo zjištěno, že kulturní zážitek lze absorbovat při teplotě vzduchu 25° Celsiových a výše. Čím tepleji, tím intenzivnější zážitek je. Ještě bych dodal, že každé divadlo disponuje specifickým prachovým spektrem. Z toho plyne i jeden z důležitých úkolů herců – během představení vířit prach tak, aby oblaka dosáhla až nahoru na galerii a aby ani diváci na nejlevnějších místech nebyli o plný zážitek prachového bouquet garni ochuzeni. Velmi intenzivně se prachové problematice věnoval pan Munzar, když si v Činohře Národního divadla střihl režijně i herecky Lva v zimě. On dílo uchopil takovým specifickým způsobem – vždy, když nazrál okamžik a postava se ocitla v podřízeném postavení, tak aby situaci pochopil i hluchej, Muznar hercem fláknul o zem. Samozřejmě, že ne in persona, že by jako hlavní postavy Richard, nebo Jindřich II. vedlejší postavu uchopily za klopy a majzli s ní o podlahu. Kdepak, pánové Luděk Munzar a René Přibil byli herci kultivovaní. Vedlejší postavy to prostě dostaly od pana Munzara rozkazem jako režijní pokyn. Vedlejší postavy ztvárňovali vesměs herci mladí, perspektivní, chtějící to někam dotáhnout, takže sebou o prkna činohry mlátili, až se ze spár mezi fošnami, jež znamenají svět, zvedala oblaka prachu a první řady přízemí se ztrácely v šerosvitu kvality takměř caravaggiovské. Ale to jsem odbočil.

Vraťme se do lóže ve druhém patře Stavovského divadla. Zbaven přepravního obalu, usadil jsem se na bidýlko sedadla v druhé řadě, nasál ovzduší a nechal neuronové spoje, aby přešly do stand-by režimu kvůli úspoře kyslíku. Diváctvo hlasatelem bylo upozorněno, aby vypnulo své mobilní telefonní přístroje, schovalo fotoaparáty a kamery, načež byly vypnuty hledištní pohlcovače tmy a ozvala se hudba. Osvětlovač napálil bílou spotovku na střed jeviště. Uplynulo několik milisekund, než se upravila rohovka, aby příslušná ganglie mohla vyhodnotit informaci posílanou z očních bulev. Během těch několika milisekund si Osud utáhl tkaničky rukavic, napřáhl se, a …

Je to balet!

Úder dopadl. Neuronové spoje se začaly rozpadat, srdce začalo vysazovat, čivy ochořely a okončetiny se začaly nekontrolovaně chvět.

Ale nebyl to čistý K.O. Proces mého rozpadu se zastavil. Zrakový nerv v posledním záchvěvu poslal informace centrále a ta vyhodnotila, že je to nějaký nezvyklý balet. Není klasický. Nejsou tam tanečníci v harapeskách obtahujících do posledního detailu jejích moudí, ani plasticky vykreslující každé sevření němých tváří, nejsou tam uniformní tanečnice s napajcovanými obličeji postav z čínské opery. Z kostýmů se dá poznat kdo je kdo, dokonce se po jevišti pár civilistů fláká zcela nebaletním pohybem. A co mě překvapilo nejvíc, to byl čtený komentář. V prvním poločase ho bylo více než ve druhém, kde se autor evidentně domníval, že divák vklouzne do děje natolik, že ve druhém poločase bude dokonale kapírovat, o co běží. Já osobně u baletu považuju za unfair, že někde v záhlaví průběžně neběží titulky. Mám na mysli něco jako headline na zpravodajském kanálu. Protože když postavy dělají takové ty pohyby rukama – přiznávám, že jsem to naživo viděl poprvé – snažil jsem se to dekódovat na základě znalostí nabytých sledováním akčních filmů. Poté, co mi vyšlo při diskusi markýzy de Merteuil s paní de Tourvel něco ve smyslu „Je jich tam šest, já tam vlítnu, sejmu toho vlevo a ty postřílíš zbytek“ jsem dekódování vzdal.

V poločase jsem vyrazil do bufáče. Ne proto, abych holdoval chlebíčkovému obžerství, či drže sklenku na patku vznešeně konverzoval, to ani omylem, spíš jsem vyběhl tak nějak z radosti, z nadšení nad tím, co všechno dokáže můj organismus vydržet, aniž by se rozpadl na nechutnou mazlavou hmotu jako mesmerizovaná mrtvola egyptského faraona poté, co na ni přestalo působit kouzlo nekromanta. A mimoto jsem se chtěl podívat, co skrývá Mozartův salonek za bufetem. Úplně jsem užasl. Udělali mi radost ve Stavovském divadle. Na zdi Mozartova salonku totiž visí Bedříšek, hmmm, ehm – tedy visí tam portrét Bedřicha Smetany v nejlepších letech a pod ním vitrína s komentářem k jeho velmi úspěšnému nastudování Mozartova Dona Giovanniho. Evidentně se Smetanovo pojetí vymykalo tehdejšímu stylu, protože se dochovala korespondence o technice… ale už zase ujíždím bokem. Zkrátka těšil jsem se z expozice, než zazněl signál k nástupu do druhého poločasu. Už jsem předeslal, že komentářů rapidně ubylo, ale přibylo akce, šermířských soubojů, dokonce i otevřeného ohně bylo na jevišti přehršel, takže i nechápající primitivní organismus se zabavil. Jak dopadne Valmont asi víte. Maličko ve smyslu severských, či germánských ság. Kdekdo umře. Jedna věc je zvláštní – občas si po shlédnutí díla povzdechnu, že je škoda, že nesejmuli obzvláště zavrženíhodným způsobem scénáristu, či režiséra, ale u tohoto představení mi to na mysl nepřišlo. Když jsem byl proudem diváků vyexportován na ulici, do plic nasál osvěžující kombinaci přízemního ozónu, oxidů dusíku a mikrosazí a znovuoživlý steampunkový arithmometr instalovaný mezi mýma ušima se z volnoběhu rozeběhl do pracovního tempa, jsem si uvědomoval, že jsem v Praze, pamatoval jsem si, kde mám auto a že dáma vedle mě je moje paní. Vykročila vpřed, zatímco já jsem se zadrhl na chodníku s očima upřenýma do Rytířské. Byl tam. Stál pod krákorci bočního balkónu a čekal. Stín s rubínovýma očima mihotající se ve frekvenčním světle neonů z Havířské. Zdálo se mi, že zachytil můj pohled, zhnuseně si odplivl a zmizel v krajkách mřížoví pod schody. Utrpěná destrukce mé neuronové sítě evidentně proběhla v rámci běžného působení entropie a ještě nenastal čas pro bloudění v mlhách Hádovy říše.

Měsíc svítí, chrlič pode mnou znuděně zírá do stříbřité krajiny, odkudsi z dáli na mé vytí odpovídá jakýsi osamělý vlkodlak. Slinu jsem utřel do rukávu sametové deprese a vypadá to, že zítra ráno vyjde slunce a že o uplynulém večeru asi něco napíšu…

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 308 komentářů u „Návštěva divadla“

  1. 2149 – Rusko je neporazitelné, … když už shazují lidem zlaté cihly z letadel …

  3. pokud je tohle skutečnost ….
    Vil Mirzajanov, který jako první informoval svět o její existenci, chemický vzorec popsal ve své knize, která vyšla v roce 2009 a dá se dodnes na Amazonu koupit za necelých třicet USD. Je to látka natolik nezvyklá, že ani není na seznamu zakázaných bojových látek Organizace pro kontrolu chemických zbraní (OPCW), což z ní vlastně jako by činilo látku povolenou, dodal by cynik. Za sovětských časů se Novičok mimo jiné vyráběl v Nukusu v Uzbekistánu a tento provoz po rozpadu SSSR „dekontaminovaly“ Spojené státy, což v praxi znamená, že si zcela jistě zajistily i příslušné vzorky.

    Tak jsou zatimní závěry stejně ukvapené jako hlásání o vraždách na Slovensku….

  4. AK,
    možná má vyšší IQ než mu jeho protivníci přisuzují.A jak to tak už delší dobu sleduji, je dost pragmatik, žádná horká hlava.

  5. Tak blbej rozhodně není, přesně ví, co si jeho národy žádají. Ale napadlo to Jirku, tak jsem se optal.

  6. O to, co chtějí jeho národy zas tak moc nejde. Lidi chtějí všude to samé – mít se líp než včera a mít naději, že se to bude dál zlepšovat.
    A to jim už Putin splnil. Po té bídě, co byla za jelcina, kdy byl všeobecný bordel, stát neplatil mzdy, penze, jejich situaci podstatně zlepšil.
    Stát předtím skoro nefungoval, oligarchové svobodně rozkrádali stát.

  7. Schumi – 2059 – no tak zrovna ti, kteří se v matematice a fysice zúčastňují docela úspěšně matematických a fysikálních olympiád se pokud vím stávky zúčastnili. A dokonce pochodovali od školy na Malostranské náměstí, kde měli dopředu domluvené setkání se stávkujícími studenty z MFF UK. Někde na Facebooku z toho mají fotky, mladá mi je ukazovala 🙂

  8. maYdo – 2066 – to není zaťatá pěst s klackem, nýbrž ruka držící pravítko, jak jsem byl poučen. 🙂

    Souvisí to nějak vzdáleně s názorem, že by se všem mělo měřit stejným metrem a že by tudíž osoba trestně stíhaná neměla být předsedou vlády, ale měla by okamžitě odstoupit jako kdysi Nečas, když byl obviněn z trestného činu.

    Nijak nehodnotím, pouze vysvětluji použitou symboliku.

  9. Ovšem ten Nečasův trestný čin jaksi souvisel z jeho vládnutím.
    A ještě spíš se s tou dřoucí jako kůň úplně znemožnil.
    Kdo by chtěl za premiéra takového ňoumu…

  10. halladine – tak ona toho mladá popisovala víc (kupříkladu třeba jako další příklad neměření stejným metrem uváděla to, že když byl Babiš poprvé jmenován ministrem financí, měnil se účelově lustrační nebo jaký zákon, což jsem líný googlit, ale matně si pamatuju, že nějaké tahanice tam byly).

    Já to jen zestručnil.

  11. Ale musím uznat, že jedna věc mně celkem překvapila. Totiž to, že po té cca. hodinu nebo hodinu a půl trvající veselici se studenti sami vrátili do školy a pokračovali ve výuce hodinami biologie a zeměpisu.

    To se přiznám, že já bych v jejich věku tolik morálně volních vlastností neměl a spokojeně bych se vydal spláchnout tu stávku nějakým žejdlíkem v přilehlém hostinci. 🙂

  12. PK,

    tahanice byly, protože se to nějak zaběhlo, že kaqndidáti to předkládali,ale na vládu se lustrace nevztahují.
    Ono je prý v tom zákoně vyjmenováno, na koho ano, a ministři tam nejsou,
    PRAHA Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek míní, že kdyby byl šéf ANO Andrej Babiš vicepremiérem, a neřídil přímo část státní správy, lustrační osvědčení „není problém“.
    Každopádně neodmítli jít do vláýdy „s STBákem“

    Řekl to Právu s odvoláním na stanovisko Aleše Gerlocha z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Lidovci odmítají zrušení lustračního zákona, situaci s Babišem tak ale prý lze vyřešit.

    Proti Babišovi však lidovci nic nemají. „My nikoho nekádrujeme. Je velký rozdíl mezi člověkem, který někoho mlátil nebo šikanoval, a tím, kdo – pokud to tak bylo – dělal ekonomickou rozvědku,“ řekl Bělobrádek deníku Právo.

    Zdroj: https://www.lidovky.cz/jako-vicepremier-by-babis-problem-s-lustraci-nemel-rika-belobradek-1cv-/zpravy-domov.aspx?c=A131128_071413_ln_domov_pef

    A Sobotka dostal za Babiše pokutu 10 000 Kč 🙂

  17. halladine – tak nic novějšího není a netuším, jestli se v tom někdo nadále nějak vrtá.

  18. a důkazy z družicového pozorování nikdo nepředložil 🙁

  20. quivis – 2168 – nevím, třeba to v tom reportu někde je. Mně se to fakt nechce číst celé.

  21. Zrovna tak ústavní soud odsouhlasil vinu Kramného.
    Nikde jsem neviděl, že by kriminalisti v tom egyptském hotelu prověřili, jestli koupelnový rozvod sítě byl přes jistič nebo chránič. To je asi pro soudce neuchopitelná teoretická záležitost.

  22. PK – není, já to prohlédl celé a mám to uložené.

  23. quivisi – 2171 – tak třeba měl ten Ústavní soud jiných důkazů dost.

    Mimochodem, nejsem si úplně jistý, jestli úlohou Ústavního soudu je posuzovat kvalitu elektronistalací ve kdejakých prdelích.

    Dokonce se domnívám, že ten ÚS vůbec neřešil nějaké věcné důkazy týkající se samotného činu, ale nejspíš posuzoval nějaké napadené technikálnie samotného průběhu celého soudního procesu. ÚS nebývá soudem posledního odvolání v běžných trestně právních věcech.

  25. 2158 – No, já samozřejmě vím, Pavle, že to má být metr. Ovšem ta zaťatá pěsť revoluční síly, ta tam teda je v obou případech, to neokecáš. 😀 je vidět, že to vymejšlel nějakej kovanej svazák 😀

  26. Jo a s tím pro všechny stejným metrem by mohli začít zrovna třeba u tej českej televize. 😀

  27. “ když byl Babiš poprvé jmenován ministrem financí, měnil se účelově lustrační nebo jaký zákon, což jsem líný googlit, ale matně si pamatuju, že nějaké tahanice tam byly“

    Jo, něco takovýho bylo. Ale kdo tedy účelově změnil ten zákon? A kdo tu účelovou změnu schválil? Nebyli to zrovna ty samý, co te%d jsou najendou strašně pohorčený, jakej je ten Babiš darebák?

  28. Tak to je škoda,
    že média předvědla jen ty studenty DAMU či čeho na Havlově piazzettě. Neboť to nutně navozuje dojem Havlovo pohrobků, kterých už má dost lidí plné zuby.
    A alegorie měření stejným metrem je sice fajn nápad, ale provedení opět poněkud připomíná budovatelský orloj v Olomouci, v tom souhlasím s MaYdou. Při možnostech současné grafiky dost s podivem, že nevymysleli něco… vtipnějšího, nápaditějšího ?

  29. (2168) V starém Egyptě znali bezdrátovou telegrafii. Důkaz: Kus telegrafního drátu tam nikdo nenašel. 😛
    (2174) Čulík je vůl, ale jen když tvrdí něco jiného než Halladin (pokud něco takového je vůbec možné). 😛

  30. No, já bych řekla, že Čulík je vůl vždy a za všech okolností….

    mimochodem, jak je možný že některý stránky na internetu jsou a některý ne?

  31. Putin se strašně fláká… Furt žádné sankce proti Britům ?

  32. Oprava jdou, ne jsou. Ale třeba mi nejdou protože tam nejsou 🙂

  33. Čulík je vůl vždy, a to, že v malém počtu případů slepé kuře zrno najde, s tím nic nenadělá 😀

  34. 2179 – no to moc vtipné není. Ono totiž podle přepisů už dost dlouho platných v civilizovaném světě chránič vylučuje průchod nebezpečného proudu tělem, což móc lidí neví, jak svědčí i rádobyvtipná poznámka.
    A protože lékařští znalci se pro soud neshodli, jestli to bylo zabití proudem či nikoliv, tak jednoznačné konstatování, zda byl v rozvodu do koupelny jistič nebo chránič je zcela zásadní pro znalce technika – nikoliv pro doktora či soudce. HOWGH

  35. (2184) a důkazy z družicového pozorování nikdo nepředložil 😛

  36. Matzurko – 2168 – no pokud jsem si všiml, tak média (idnes, novinky, aktualne) informovala formou různých videí a fotek z mnoha míst. Včetně včera nebo kdy zmíněných Českých Budějovic, kde mají studenti sice jarní prázdniny, ale měli tam sešlost v nějakém divadle či před ním. Příliš jsem to ale nesledoval, to se přiznám.

    Raději jsem si pročítal diskuse na novinky.cz a idnes.cz a smál se, až jsem se za břicho popadal. Některé příspěvky rozzuřených rudých noků byly natolik retro, že by se daly vydat knižně. Zejména takové ty ve smyslu „Ať zkusí demonstrovat u nás ve fabryce a dostanou přez hubu“, „Tose vám to demonstruje za naše peňýze“ či případně „Sem sice student VŠ ale k tomuhlenctomu hnusu bich se nepřidal, to bi mně táta nafackoval a tak se rači učím. U nás se vůbec fšichni učýme a volýme pana Zemana a pana Babyše“… 🙂

  38. NBo, já bych řekla, že by soudci aspoň měli vědět, jaký znalce předvolat. Na druhou stranu, ono je to těžký. tyhle otázky jsou natolik sofistikované, že kdo v tom oboru není vzdělán, tak ho to fakt nemusí napadnout.

    S tím rusem zrovna tak jako s tím slovenským novinářem je jedna nešťastná věc – vstoupila do toho politika tím končí jakákoliv šance na objektivní vyšetření případu. Jakýkoliv výsledek, který by nekonvelnoval politickým potřebám, bude zadupáván jako nevěrohodný, a pokud by náhodou těm politickým požadavkům odpovídal, tak politici toho samozřejmě zneužijí takovým způsobem, že tím ten výsledek znevěrohodní, protože to bude budit dojem, že to bylo jinak, ale prosazuje se výsledek, který se hodí.

  39. Kde jsou ty staré časy:

    „V Anglii nemůže dojít k revoluci z toho prostého důvodu, že kdyby lidé začali pořvávat na ulicích, přišel by strážník, řekl jim, aby se rozešli, a oni by se rozešli“. Mlčení plukovníka Brambla.

  40. “ v Anglii nemůže dojít k revoluci, protože by to rušivě zasáhlo do kopané a kriketu“

    Odkud je tahle verze, nevím. Mám dojem, že to říkácal můj táta, ale zdroj neuváděl. Nebo jo a já ho zapomněla.
    Ale máš opravdu, Foundry, kdeže jsou ty staré časy a s nimi stará dobrá Anglie slečny Marplové a Hercula Poirota…..

  41. No jo. Ale to tam ještě byli převážně Angličani. A ač má knihu v převeliké oblibě a potomkyně ještě více, on si to pan Maurois přece jenom dost idealizoval.

  42. quivisi – 2184 – vyčkejme názoru právníka, ale vážně si myslím, že Ústavní soud se nezabývá jakoukoli skutkovou podstatou libovolného trestného činu a tudíž k tomu nepotřebuje zkoumat důkazy nebo znalecké posudky či dokonce povolávat nějaké svědky (to snad u ÚS ani neexistuje).

    Ústavní soud se zabývá pouze tím, zda při předchozím soudním jednání v takové té hierarchii těch trestních soudů nedošlo k nějakému zásadnímu pochybení proti Ústavě či proti platným zákonům.

  43. Stará dobrá Anglie slečny Marplové a Hercula Poirota je bohužel jen literární fikce. Půvabná leč fikce.

  45. Ale my přece víme že to je fikce.

    Je ovšem pravda, že ta skutečná stará dobrá Anglie je taky poněkud vepsí….. To se ale dá říct o celé Evropě.

  46. Njn, tak stará dobrá Anglie byl třeba důvod, proč se Gandhímu podařilo to jeho povstání.
    Prostě Angličanům připadalo nefér nakopat do břicha člověka, který sedí na zemi a prokazatelně není ozbrojen. 🙂

    To by se jinde a jindy podařilo jen stěží…

  47. Bavorsko a Rakousko (krom Vídně) se furt drží. V hospodách se kouří (v Rakousku), venkov volí FPO nebo CSU a AfD. Socialista/zelený atd. je sprosté slovo.

  48. „Ústavní soud se nezabývá jakoukoli skutkovou podstatou libovolného trestného činu a tudíž k tomu nepotřebuje zkoumat důkazy nebo znalecké posudky či dokonce povolávat nějaké svědky“

    já jsem měla za to, že něčím takovým jako je případ Kramný, se Ústavní soud nezabývá vůbec, protože tohle je v kompetenci Nejvyššího soudu. A ten by se asi tím, že byly opominuty důkaty nebo svedci, zabývat měl.

  49. Pavle K., do břicha by to bylo nefér, ale do koulí mohli…

  50. maYdo – 2198 – no on se tím Nejvyšší soud zabýval. A odsoudil. A následně Kramný podal stížnost k Ústavnímu soudu, že byl zkrácen ve svém nároku na spravedlivý proces, protože trestní soudy cosi opomenuly a že jeho vina nebyla tudíž dostatečně prokázána.

    ÚS tuto stížnost přezkoumal a konstatoval, abych tak zjednodušeně řekl, že důkazů bylo předloženo až až a na posouzení toho, zda je Kramný vinen či nevinen ze strany trestních soudů to bohatě stačilo, takže stížnost zamítnul.

    Tedy pokud správně interpretuji to, co uvedla média.

    Kramného vinu nehodnotím, k tomu se necítím oprávněn a rozhodně neznám důkazy, souvislosti apod. Stejně tak jsem nečetl odůvodnění toho rozhodnutí ÚS, protože bych mu nejspíš jednak nerozuměl a za druhé by to bylo zbytečné, protože soud rozhodl a mám dojem, že dalšího odvolání je možno dosáhnout až u Soudu Posledního.

Komentáře nejsou povoleny.