Návštěva divadla

Publikováno | Autor:

Ptakopysk podivný, únor 2018

Sedím na zámeckém chrliči, deprese na mě leží jako černý sametový plášť a teskně vyju na měsíc. Chvílemi mnou prochvívá zimničný třas, oční víčko nekontrolovaně škube a z koutku úst vytéká slina. Ale vraťme se na počátek.

To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání. Pod vánočním stromečkem na vás čeká obálka. Nenápadná, bílá, s natištěným parohatým sudokopytníkem neurčité čeledi. Parohům nevěnujete pozornost, opatrně rozbalíte a zahlédnete obsah. Vstupenka…
Hm, letos bude v Čechách ledascos. Přijede stařičký Don Airey, pak se objeví Deep Purple, přijedou Judas Priest a Megadeth, Iron Maiden, Progress slaví padesátku… no… vzhledem k tomu, že vstupenka vypadá dosti stroze a jeden potomek holduje vážné hudbě, mohl by to být koncert toho srandovního šoumena André Rieu, nebo nedej bože nějaká vážná hudba. Mám někde v podvědomí, že se v roce 2018 bude dávat Má vlast. Nenápadně se snažím odplivnout do všech světových stran, abych zahnal zlé duchy. Poněkud vyděšen vytahuji vstupenku z obálky – Stavovské divadlo, Valmont. No, ty vole….
Snažím se zaujmout stabilizovanou polohu, protože zničehož nic padnout xichtem do stromečku se vstupenkou do lóže Stavovského divadla v ruce mi nepřipadá jako adekvátní reakce, nad kterou by dárce nějak jásal. Vstupenku založím na nástěnku s tichou nadějí, že se během dvou měsíců může stát ledascos. Divadlo může vyhořet, koneckonců nebylo by to poprvé, může v ansámblu vypuknout morová epidemie, vstupenka se může ztratit. Naděje postupně slábla a chřadla, až uchřadla.

V onen den, odebral jsem se na určené souřadnice umyt, oholen, oděn v čistý slušný oděv, jak bylo napsáno v propozicích na vstupence. Venku mobilně telefonovali ti, jimž nepřišla druhá polovička jejich já a mezi nimi se prodíraly dvojice jdoucí dovnitř. Maličko mě vyděsila představa, co může čekat uvnitř, když se diváci bojí vstoupit dovnitř sami. Nervózně jsem se rozhlédl. V Rytířské ulici kdosi stál. Tvářil se, že je Emo, ale modř v jeho vlasech byl odlesk modré části spektra neonů. Mrtvolně bledá tvář se žhnoucími rubíny očí, iluze černého kabátu na paty, černé rukavice zakrývající to, co nemá být vidět. Sáhl jsem podvědomě do kapsy a nahmatal minci. Stáhl rukavici, zdvihl průhlednou ruku a zavrtěl hlavou. Ode mě minci nepřijme. Nekonečné bloudění v mlhách na břehu řeky Styx…
Moje paní se na mě netrpělivě otočila a já udělal první krok do útrob kulturního zařízení. Na vstupu jsem byl čtečkou odpípnut jako dvacet deka tlačenky a nadirigován do druhého podlaží. Cestou jsem proplul bufetem, kde milovníci kultury zdatně tankovali bílé a červené víno a vznešeně hovořili. Nějak se mi vybavil Josef Dvořák a jeho zamyšlení na téma znalců Uměleckých Děl: „Mifsře… mifstře… a toho Husa – toho nakonec upálej???“ Nechal jsem si to pro sebe a stoupal jsem dále do výšin. V příslušných výšinách jsem byl převzat dalším služebným duchem, přesněji řečeno duchyní, a odeslán do příslušných dveří. Všimněte si – pořád ještě pohoda, pohodička. Potměšilý osud takto ukolébává své oběti, zatímco si vkládá do boxerských rukavic koňské podkovy.

Za příslušnými dveřmi pohodička maličko ubyla, neboť jsem se ocitl, tak řečeno, v nitru kulturního zařízení. Teď nastala ta pravá chvíle na psychoanalýzu. Já osobně nemám rád nitra kulturních zařízení. Ještě tak jsem ochoten akceptovat nejniternější nitra, tedy prostory technické, kde se nacházejí nejrůznější hejblata, vehementy, fórychtuňky, foršteluňky, šlauchy, šajny, protože v podobných prostorách jest mi dáno občas pobývati, vehementy štelovati a rychtovati, či nejrůznější čurapajzlíky nastavovati, aby zdatní mužové a mámivé čarodějky světa uměleckého měli ke své práci optimální podmínky. Ale nitra určená pro veřejnost, to je něco jiného. V podstatě se mi svět zmenší do krabice půl metru na půl metru, přičemž já přesahuji přidělený prostor díky tomu jak mi narostl femurus et articulatio humeri všemi směry. Rázně mi ubyde kyslíku, protože divadelní vzduchotechnika pomocí selektivních nanofiltrů z přiváděného vzduchu odfiltrovává zmíněné molekuly a vrací je zpět do okolního ovzduší jako balastní látku. Naopak přibyde tepla, neboť vědecky bylo zjištěno, že kulturní zážitek lze absorbovat při teplotě vzduchu 25° Celsiových a výše. Čím tepleji, tím intenzivnější zážitek je. Ještě bych dodal, že každé divadlo disponuje specifickým prachovým spektrem. Z toho plyne i jeden z důležitých úkolů herců – během představení vířit prach tak, aby oblaka dosáhla až nahoru na galerii a aby ani diváci na nejlevnějších místech nebyli o plný zážitek prachového bouquet garni ochuzeni. Velmi intenzivně se prachové problematice věnoval pan Munzar, když si v Činohře Národního divadla střihl režijně i herecky Lva v zimě. On dílo uchopil takovým specifickým způsobem – vždy, když nazrál okamžik a postava se ocitla v podřízeném postavení, tak aby situaci pochopil i hluchej, Muznar hercem fláknul o zem. Samozřejmě, že ne in persona, že by jako hlavní postavy Richard, nebo Jindřich II. vedlejší postavu uchopily za klopy a majzli s ní o podlahu. Kdepak, pánové Luděk Munzar a René Přibil byli herci kultivovaní. Vedlejší postavy to prostě dostaly od pana Munzara rozkazem jako režijní pokyn. Vedlejší postavy ztvárňovali vesměs herci mladí, perspektivní, chtějící to někam dotáhnout, takže sebou o prkna činohry mlátili, až se ze spár mezi fošnami, jež znamenají svět, zvedala oblaka prachu a první řady přízemí se ztrácely v šerosvitu kvality takměř caravaggiovské. Ale to jsem odbočil.

Vraťme se do lóže ve druhém patře Stavovského divadla. Zbaven přepravního obalu, usadil jsem se na bidýlko sedadla v druhé řadě, nasál ovzduší a nechal neuronové spoje, aby přešly do stand-by režimu kvůli úspoře kyslíku. Diváctvo hlasatelem bylo upozorněno, aby vypnulo své mobilní telefonní přístroje, schovalo fotoaparáty a kamery, načež byly vypnuty hledištní pohlcovače tmy a ozvala se hudba. Osvětlovač napálil bílou spotovku na střed jeviště. Uplynulo několik milisekund, než se upravila rohovka, aby příslušná ganglie mohla vyhodnotit informaci posílanou z očních bulev. Během těch několika milisekund si Osud utáhl tkaničky rukavic, napřáhl se, a …

Je to balet!

Úder dopadl. Neuronové spoje se začaly rozpadat, srdce začalo vysazovat, čivy ochořely a okončetiny se začaly nekontrolovaně chvět.

Ale nebyl to čistý K.O. Proces mého rozpadu se zastavil. Zrakový nerv v posledním záchvěvu poslal informace centrále a ta vyhodnotila, že je to nějaký nezvyklý balet. Není klasický. Nejsou tam tanečníci v harapeskách obtahujících do posledního detailu jejích moudí, ani plasticky vykreslující každé sevření němých tváří, nejsou tam uniformní tanečnice s napajcovanými obličeji postav z čínské opery. Z kostýmů se dá poznat kdo je kdo, dokonce se po jevišti pár civilistů fláká zcela nebaletním pohybem. A co mě překvapilo nejvíc, to byl čtený komentář. V prvním poločase ho bylo více než ve druhém, kde se autor evidentně domníval, že divák vklouzne do děje natolik, že ve druhém poločase bude dokonale kapírovat, o co běží. Já osobně u baletu považuju za unfair, že někde v záhlaví průběžně neběží titulky. Mám na mysli něco jako headline na zpravodajském kanálu. Protože když postavy dělají takové ty pohyby rukama – přiznávám, že jsem to naživo viděl poprvé – snažil jsem se to dekódovat na základě znalostí nabytých sledováním akčních filmů. Poté, co mi vyšlo při diskusi markýzy de Merteuil s paní de Tourvel něco ve smyslu „Je jich tam šest, já tam vlítnu, sejmu toho vlevo a ty postřílíš zbytek“ jsem dekódování vzdal.

V poločase jsem vyrazil do bufáče. Ne proto, abych holdoval chlebíčkovému obžerství, či drže sklenku na patku vznešeně konverzoval, to ani omylem, spíš jsem vyběhl tak nějak z radosti, z nadšení nad tím, co všechno dokáže můj organismus vydržet, aniž by se rozpadl na nechutnou mazlavou hmotu jako mesmerizovaná mrtvola egyptského faraona poté, co na ni přestalo působit kouzlo nekromanta. A mimoto jsem se chtěl podívat, co skrývá Mozartův salonek za bufetem. Úplně jsem užasl. Udělali mi radost ve Stavovském divadle. Na zdi Mozartova salonku totiž visí Bedříšek, hmmm, ehm – tedy visí tam portrét Bedřicha Smetany v nejlepších letech a pod ním vitrína s komentářem k jeho velmi úspěšnému nastudování Mozartova Dona Giovanniho. Evidentně se Smetanovo pojetí vymykalo tehdejšímu stylu, protože se dochovala korespondence o technice… ale už zase ujíždím bokem. Zkrátka těšil jsem se z expozice, než zazněl signál k nástupu do druhého poločasu. Už jsem předeslal, že komentářů rapidně ubylo, ale přibylo akce, šermířských soubojů, dokonce i otevřeného ohně bylo na jevišti přehršel, takže i nechápající primitivní organismus se zabavil. Jak dopadne Valmont asi víte. Maličko ve smyslu severských, či germánských ság. Kdekdo umře. Jedna věc je zvláštní – občas si po shlédnutí díla povzdechnu, že je škoda, že nesejmuli obzvláště zavrženíhodným způsobem scénáristu, či režiséra, ale u tohoto představení mi to na mysl nepřišlo. Když jsem byl proudem diváků vyexportován na ulici, do plic nasál osvěžující kombinaci přízemního ozónu, oxidů dusíku a mikrosazí a znovuoživlý steampunkový arithmometr instalovaný mezi mýma ušima se z volnoběhu rozeběhl do pracovního tempa, jsem si uvědomoval, že jsem v Praze, pamatoval jsem si, kde mám auto a že dáma vedle mě je moje paní. Vykročila vpřed, zatímco já jsem se zadrhl na chodníku s očima upřenýma do Rytířské. Byl tam. Stál pod krákorci bočního balkónu a čekal. Stín s rubínovýma očima mihotající se ve frekvenčním světle neonů z Havířské. Zdálo se mi, že zachytil můj pohled, zhnuseně si odplivl a zmizel v krajkách mřížoví pod schody. Utrpěná destrukce mé neuronové sítě evidentně proběhla v rámci běžného působení entropie a ještě nenastal čas pro bloudění v mlhách Hádovy říše.

Měsíc svítí, chrlič pode mnou znuděně zírá do stříbřité krajiny, odkudsi z dáli na mé vytí odpovídá jakýsi osamělý vlkodlak. Slinu jsem utřel do rukávu sametové deprese a vypadá to, že zítra ráno vyjde slunce a že o uplynulém večeru asi něco napíšu…

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 308 komentářů u „Návštěva divadla“

  1. Jo, PAvle, pravda, když jsem si našla podrobně pravomoce ÚS, tak tam je i to, že mohou rozhodovat o ústavních stížnostech fyzických osob proti pravomocnému rozhodnutí. Já měla za to, že se vyjadřují jen k věcem, co se týkají zákonů a ústavy.

    já si nejsem jistá, jetsli se nelze odvolat ještě k soudu pro lidská práva ve Štrasburku, ale mám dojem, že tím taky nemusí zabývat vůbec a pokud ano, tak ti že už o věci opravdu vědí kulový.

  2. Jestli existují nějaké další opravné prostředky, to netuším, ale pokud ano, tak to Kramnému jistě poradí jeho právník.
    Ale myslím, že tyhle další nadstavby (včetně té stížnosti k ÚS) nemají odkladný účinek a odsouzený už normálně sedí v base a víceméně se pro něj nic nemění.

  3. Jinak tedy jak koukám na ten dříve odkazovaný slint od Čulíka, tak je to klasický slint jeho typu, kde míchá holinky a hodinky s podvědomým pocitem, že obojí se natahuje.

    Aniž bych zabředl do mezinárodních konsekvencí a dumání nad tím, kdo koho zkusil zabít, podrobil bych rozboru jeden takový poněkud „odbornější“ odstavec z toho článku. Obrázek si jistě každý udělá sám:

    Je vědecky nemožné, aby britská laboratoř pro chemické zbraně v Porton Down novičoky analyzovala, pokud nemá ruský vzorek, s nímž by je mohla srovnat. Mohou analyzovat vzorek, který odpovídá Mirzajanově formuli, ale vzhledem k tomu, že ji zveřejnil před dvaceti lety, to není žádný důkaz, že látka je ruského původu. Pokud ji dokáže syntetizovat Porton Down, dokáží ji syntetizovat na mnoha jiných místech, nejen v Rusku.

    Tekže první věta „Je vědecky nemožné, aby britská laboratoř pro chemické zbraně v Porton Down novičoky analyzovala, pokud nemá ruský vzorek, s nímž by je mohla srovnat.“ je úplná blbost. Na to, aby se provedla chemická analýza libovolného vzorku čehokoli není vůbec nutné mít původní vzorek nějaké látky. Spíš naopak, chemická analýza obecně čehokoli se provádí právě proto, že netušíme co to je a chceme zjistit co je to vlastně za sloučeninu nebo směs různých sloučenin. Máme-li v databázi již dříve analysovaný vzorek, tak to analýzu urychlí, případně to umožní i určit čas výroby, šarši (např. u léků) a další věci. Ale rozhodně to neznamená, že chemická analýza zcela neznámého vzorku je „vědecky nemožná“.

    Druhá věta „Mohou analyzovat vzorek, který odpovídá Mirzajanově formuli, ale vzhledem k tomu, že ji zveřejnil před dvaceti lety, to není žádný důkaz, že látka je ruského původu.“ si patrně vyžaduje překlad z čulíkovské hotentotštiny do češtiny v tom smyslu, že nejspíš chtěl říct něco v tom smyslu, že „Na základě provedené analýzy mohou dojít k tomu, že analysovaná substance odpovídá chemickému vzorci, který před dvaceti lety publikoval Mirzajanov. To ovšem není důkaz toho, že látka byla vyrobena v Rusku“. To je věcně celkem správné, protože to, že známe složení a chemický vzorec (či chemické vzorce) nějaké směsi pranic nevypovídá o místě, kde byla vyrobena. Není to jaderná zbraň a tudíž nelze určit podle zbytkových isotopů po výbuchu z jaké šarže jaderného materiálu a kde byla vyrobena.

    No a třetí věta „Pokud ji dokáže syntetizovat Porton Down, dokáží ji syntetizovat na mnoha jiných místech, nejen v Rusku.“ je už úplná šílenost vzniklá z toho, že Čulíkovi, který je přírodními vědami zcela nepolíben, nikdo nikdy neobjasnil rozdíl mezi chemickou analýzou a syntézou. Stručně řečeno, pokud umím určit co to je, ještě to vůbec neznamená, že jsem schopen to vyrobit.
    Nebo ještě jinak, pokud mi něco vyleptá do ruky díru za současného zčernání okolních tkání nebo to celkem rychle sežere železný hřebík za vzniku nazelenalého roztoku, mohu následně celkem jednoduchou chemickou analýzou poznat, že se jednalo o H2SO4 neboli kyselinu sírovou. Nicméně bez dalšího a poměrně hlubokého know-how mně to nepřivede samo o sobě na myšlenku, jak H2SO4 v použitelném množství vyrobit a nepropálit si při tom zánovní vestu.

    A takhle je to u Čulíka se vším a víceméně kdykoli…

  4. No, já se teda poněkud divím, Pavle, že ti zrovna Čulík stojí za námahu to čísta ještě analyzovat 😀

  5. No , někdo bez hlubokých znalostí se to asi nikdo nebude pokoušet vyrobit.

    Vzpomínám si, že gdysi vyrobili anesteticum mesocain.
    Vzali molekulu existujícího a patentovaného anestatika, odtrhývali různé části vedlejších řetězců a přidávali jiné a zkoumali, zda to ještě funguje, až nakonec pozměnili molekulu úspěšně a tak vznikl Mesocain, za výrobu kterého nebylo třeba platit patentové poplatky.

    Mimochodem, autor toho svinstva v devadesátých letech emigroval do USA, jak to vyrobit asi si pamatoval, a bůhví, kolik v té fabrice na jedy bylo jiných kvalifikovaných lidí, kteří by to zvládli taky.
    A co se s nimi stalo.

  6. Jinak je zajímavé, že ten novičok byl tak záhadnej, vědělo se o něm tak málo, že prý ani nebyl přidán do seznamu bojových otravných látek

  7. Dobré ráno vespolek,
    tak ke studentským stávkám se IMHO dobře vyjádřila paní Procházková
    http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/prochazkovamnohym-politikum-uleti-klobouky-a-mnohym-hercum-spadnou-masky/
    Slušně a bez zbytečné hysterie.

    Jinak jsem včera nakoukla na RT vysílané z Londýna – docela zajímavé, neboť připomněli, že anglické ultimátum k RF „dokažte, že v tom nemáte prsty“ je popření základu „západního“ práva, tedy presumpci neviny. Nezachytila jsem všechno, v daném momentě to přešlo na rvačku během prezidentské debaty…

  8. Dobré zas ráno… Z dnešního Macka:
    „František Volf na twitteru aneb Češi jsou smějící se bestie:
    Kdyby na CNN byla reportáž o tom, že Trump pochcal prkýnko a nespláchl, ČT to převezme minimálně na tři dny a vyjádří se k tomu aspoň patnáct politologů, kdejaký neznámý pako z Top09, STAN a Pirátů, kulturní fronta a za ODS možná i Mirka Němcová.“

    Výstižné…

  9. 2192, 2200 – asi se trochu míjíme. Já chtěl upozornit na to, že se věc dostala až k ústavnímu soudu a přitom jeden z možná rozhodujících důkazů, zda šlo či nešlo o zabití elektrickým proudem, se u žádného soudu z té technické stránky nebral. Jen z lékařské a s nejistotou, kterou ovšem ústavní soud vyloučil.

  10. PeSi,
    ale taky trochu ztrácí glanc – poznámka o náhradních dílech je od pana doktora trochu nechutná.

    A asi si sem chodí číst :):
    „Když něco organizují studenti DAMU, zůstaňte v klidu. Horší bude, až se toho chopí ti z MATFYZU, kdesi jsem si přečetl.“

  11. Stávka v počtu přibližně dvou tříd na celý gympl, převážně žactvo čtyřletého studia. Transpatenty donesené, doma nedělané.

  12. 2209 quivisi, dlůkazy nutno hodnotit jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. K nim patří chování po činu.

  13. Stav elektroinstalace a způsob jištění rozhodně stál za obhlídku na místě, je to zásadní věc pro posouzení reálnosti popsaného scénáře vraždy.
    Znám absolutně bezúhonné lidi, kteří by dle posouzení chování po něčem z basy nevyšli.

  14. 2157 třeba chěli jít jinam, ale zabloudili, protože jim spadla aplikace ve founu.

  15. 2212 souhlas, to chování ho zřejmě usvědčovalo, ale …technický důkaz ano/ne zabití elektrickým proudem mi chybí.

  16. 2 Matzurka – no, já mám o Mackovi již delší dobu své mínění… Ale občas přebírá či krade docela zajímavé myšlenky…

  17. chování Kramného po činu – to máte na mysli jeho zvracení v nemocnici nebo cynické úšklebky před televizními kamerami na Krajském soudu v Ostravě? Nebo snad korespondenci s nějakou známou, označovanou za milenku?
    Přeji všem, zejména OČTŘ, aby si někdy vyzkoušeli, jak je možné interpretovat nákup rohlíků (na nich samotných).

  18. 2 quivis – pokud vím, nebyl předložen jediný přímý důkaz. A platívala zásada In dubio pro reo. A že tu těch pochybností byla celá řada. Včetně podezření na falšování i toho nepřímého důkazního materiálu. A Urválkové si mohou navzájem blahopřát!

  20. PeSi – Macka možno posuzovat všelijak, ale nikdo, opakuji, nikdo z těch ostatních sraček na veřejné scéně nevystoupil otevřeně na obranu své manželky, neslíbil jinému politikovi, že si to s ním vyřídí jako chlap s chlapem a nakonec před kamerami neuštědřil tomu pomlouvači výchovný záhlavec.
    I toto chování bylo rozebíráno, aby z toho Macek vyšel co nejhůř, ale kdo má paměť, tak viděl, jak ten skrček Rath zbaběle utekl z podia a vrátil se, jen proto, že ho nějaký poradce odchytil a poslal zpátky.

    Ale já nejsem ten správný zdroj informací, já mám jen osobní zážitky.

  22. Asi nejsem zrovna etalonem korektnosti, ale onen Mackův první odstavec mně nijak žíly netrhá.
    A co se nerozhodnuté otázky jistič versus chránič týče, vypovídá to o kvalitách tuzemské spravedlnosti.

  23. 2 martin – máš pravdu, viděl jsem to přímo v TV. Už jen proto mám tendenci ho spíše omlouvat a ty jeho glosy stále čtu. Dokonce jsem mu několikrát napsal a on velmi pěkně odpověděl. Co mu vyčítám, jsou ty notorické předsudky – v některých záležitostech kdyby mlčel, zůstal by filosofem…

  24. 2223 – jistě, někdy je lepší mlčet. Ovšem, kdo jsi bez této chyby…?
    Já taky občas utrousím ve společnosti vtipnou poznámku (podle mě vtipnou) a společnost není poveselena. Moje žena to zachraňuje slovy: „Vždyť ho znáte, on už jiný nebude“, ale tím jen rozmazává to hovno na botě.

  25. Tohle mi přijde snad ještě horší, než Kramný. 4,5 ….. 1url.cz/4tc9H

  28. 2214 NoName, nejde o samotné navíc dílčí chování. Že se někdo chová atypicky. Ale o celkové chování v souvislostech se všemi důkazy. Častý problém v procesní nepoužitelnosti výpovědi nezachycené náležitou procesní formou v náležitém stadiu řízení. I kdyby se podezřelý doznal na kameru, na veřejnosti, uvedl to co mohl znát jen pachatel, jestliže to nezopakuje po náležitém poučení v procesním postavení obviněného, lze si tím tak akorát….U nás neplatí, že “Máte právo nevypovídat, avšak cokoli řeknete, může být použito proti Vám”. Jako důkaz není použitelná výpověď policisty co podezřelý říkal po činu po zadržení. Ani úřední záznam. Bez náležitého procesního rituálu jako by toho nebylo.
    Pro posouzení nutno znát celý soudní spis, všechny důkazy, ne jen to co vedeno nějakým zájmem bylo zveřejněno.

  29. Dovolil bych si upozornit, že pro posouzení, zda mohl K. zavraždit manželku a dceru popsaným způsobem, je instalace či neinstalace proudového chrániče bezpředmětný detail. Laskavý čtenář si může nastudovat funkci zmíněného přístroje, na webu je toho spousta. I při instalaci chrániče by chránič nevypnul, protože proud protékající manželkou a nesvedený do země by bral jako standardní odběr.
    Co mi přijde kurioznější je, že mi není známo, že by „znalci“ dokládali, jaká elektrická soustava byla v hotelu. Ono i 110 V může zabít, ale znalec by toto měl vědět. Tvrzení, že tam bylo 220, protože by jinak nesvítila lampička, mi přijde poněkud slabé.

  30. 2228-mne by přišlo posouzení elektroinstalace na místě jako dost důležitá věc. Skoro klíčová.
    Ale to bude tím, že jsem laik.
    Prý se kdysi dva řečtí filozofové hádali, zda má krtek oči. Jejich diskusi zachytil zahradník a nabídl se, že jim krtka donese. Byl odmítnutý s tím, že to pro podstatu diskuse krtek není podstatný.
    Tady to bude asi taky tak.

  31. „Tady je lepší odkaz“

    A jseš si jistej? 🙂

    „The offer you were just viewing may be invalid.“

  32. Hmm, to jsem nevěděl, že existuje manuál typického chování po smrti manželky a dcery – protože jak jinak by se dalo argumentovat atypické jednání?
    Jen bych skromně podotknul, že za přísně stanovených vnějších podmínek, tlaku, teploty, vlhkosti apod. se každý živý organismus chová tak, jak ho zrovna napadne…
    Soud nabyl přesvědčení… A možná nevinný člověk dostal 28 let. Vítejte do reality 21. století…

  35. Grigorij přijel na Slovensko z velké země sovětů učit marxismus leninismus, ale teď je na straně dobra, a tak je to Ok a nikdo mu to nepřipomíná. Momentálně je placen tady http://www.ivo.sk/96/sk/partneri, tím, který rozhodně dění nikde a nikdy neovlivňoval…

  38. Co se týká Ratha , tak dostal pohlavek zezadu, a nasledně se s Mackem popral. Chtěl odejít, protože to byla na něj past.
    Bylo to dopředu nachystané, Pekárek tehdy předem upozornil obecenstvo, aby si nachystali mobily, pokud v něm mají foťák. Že něco zajímavého bude.
    Ten poraděnko tam byl, když viděl, co se děje , zavolal Paroubkovi, a ten řekl, ať Rath zůstane.
    Pekárek totiž Ratha zoufale nenáviděl a záviděl mu.

  39. „V prvom pásme sa ocitli aktívni občania, ktorí žiadali rýchle a efektívne vyšetrenie hroznej udalosti, potrestanie vrahov, ale zároveň aj vyvodenie zodpovednosti za to, že mafiánske skupiny prenikli priamo do ústredia výkonnej moci, že mnohé korupčné kauzy, vrátane tých, o ktorých písal Ján Kuciak, sa pohotovo zametali pod koberec.
    Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/grigorij-meseznikov-jan-kuciak-slovensko-robert-fico-komentar-pv1-/zahranicni.aspx?c=A180316_075305_zahranicni_aha“

    no, řekla bych, že aktívi spoluobčania si poněkud protiřečí. V takhle vybičované atmosféře, kyd se příapd využívá k politickéhmu nátlaku a kdy jsou medii a politiky podsouvány různé motivy, jak se komu politicky hodí, je efektivní vyšetření případu nemožné. A i kdyby se případ podařilo vyšetřit a výsledek by nebyl v souladu s politickými cíli, nikdo ho nepřijme.

    Konec konců – co když se nakonec ukáže třeba že Kuciak někoho vydíral?

  40. No moment,
    já Macka čtu často a ráda, občas se i s chutí zasměju, byť stále častěji trpce.
    Akorát mi nějak nesedí, když se dokotor medicíny vyjádří o jiném člověku, že se nehodí ani na náhradní díly. Nicméně, má to na svém blogu (a nikoliv na ceduli na náměstí), a jeho právo na názor respektuji.
    Za tu facku Rathovi mu taky fandím 🙂

  41. 2238 – to ti řekl Pekárek před tím záhlavcem nebo až po něm? Vezmi si stopky a záznam incidentu, pak mi řekni, jak dlouho konzultoval poraděnko s Paroubkem, aby to stihli odkonzultovat.
    Mimochodem, tys tam byl?

  43. Matzurko, kdybych snad měl uvěřit Halladinovi, že to bylo nachystané a že to Pekárek věděl a všem rozhlásil, tak je další průběh naprosto neuvěřitelný. Věděl, ale seděl? Nechal si dát záhlavec a utekl? Po konzultaci se vrátil?

  45. Matzurko, být to facka zepředu možná…. Ale bylo to zezadu, nečekaně.
    Bejt Rath emerickej ministr, tak Macka bodyguardi odprásknou.
    A hlavně, bylo to dopředu nachystané a plánované.
    Že se Macek a Razth nesnášejí bylo všeobecně známo.. Komora si Ratha pozvala, a pak tam zavolala Macka…..
    Komora má se státní správou vycházet korektně, čímž vůbec neříkám že s ním musí souhlasit.
    To znamená, nechystat pasti na ministra, ať už je z kterékoli politické strany.

  46. Aero,
    bylo to zezadu. Rath seděl v řadě za stolem , vedle něj seděli jiní, takže Macek stál za ním. Macek tedy nemohl stát vedle Ratha.Pohlavek se dá dát i zepředu .

  49. No a zbabělec… Nemyslím si, že někdo ve funkci ministra je povinen se na veřejnosti prát, jen proto, aby dokázal, že je zbabělec.
    Kromě toho to byla komedie a ostuda, ventilovaná v zahraničí.
    Proběhlo to celým světem, a na prestiži nám to nepřidalo.
    Rath je všechno možné, ale zbabělec ne.

  50. MH17 – nemyslel jsem tu zpravu, ze letadlo bylo sestreleno Bukem a urcite to udelal Rus, protoze mohl.

    Myslel jsem nejaky mezinarodni zatykac na ty dva vrahy (jeden, co to odpalil a druhy, co poslal letadlo do valecne zony), durazna zadost o vydani, soud v Haagu (jestli by se Rusko ci Ukrajina vzpirala, tak alespon v nepritomnosti) a tak…

    Nebo je to OK, ze nam po svete behaji valecni zlocinci?

Komentáře nejsou povoleny.