Nezapomenutelné hořčičáky

Publikováno | Autor:

Albert Salický

Před nějakým časem jsem byl s dětmi v Technickém muzeu v Brně, kde mají mimo jiné i velkou vitrínu s expozicí bakelitu. Bakelit, první umělá hmota našeho mládí, se dnes intenzivně sbírá. Děti však nevěděly, co to je. No přece bakelit, vždyť doma máme ještě bakelitových věcí dost, odpověděl jsem lehkomyslně. Jenže v naší jinak rozsáhlé domácnosti už bakelitu nezbyl ani ždibec. Tak jsem musel na nejbližším bleším trhu koupit takovou tu kulatou červenou misku se šroubovacím víčkem, ve které se prodávalo holící mýdlo, aby děti věděly. Měli tam i klasický bakelitový kapesní mlýnek na kávu „Tramp“, ale ten už se pohyboval cenově v oblasti nadšenců, a to já pro bakelit nejsem.

 

Mě zajímají spíš sklenice od hořčice neboli hořčičáky, které byly v 60. letech prakticky všudypřítomné. V domácnostech později už spíše jako odměrky či sklenice pro děti, ale v kancelářích či na chatách ještě jako zásadní kus nádobí.

 

Sklenice od hořčice čili hořčičáky se používaly nejen v kuchyni, ale i v domácí dílně na ukládání šroubků a matiček, popřípadě se v nich odmočovaly štětce a míchaly různé přípravky. Mezi zahrádkáři bylo například známo, že je třeba postřiku proti mandelince dávali hořčičák na konev, jinak je to neúčinné. Ale v nejslavnějších dobách tyto sklenice sloužily domácí i kancelářské gastronomii. Tradičně se do nich dělala černá káva, ta česká, rozemletá zrnka zalitá horkou vodou. A říkalo se, že je třeba při zalévání kávy vroucí vodou nechat ve sklenici kávovou lžičku, ta prý odvede teplo a sklenice nepraskne.

 

Já pamatuji jak sklenice starší, kónické, tak samozřejmě ty novější, mírně zaoblené. A tak jsem se rozhodl, že si hořčičáků pořídím celou sadu a budu v nich hostům nabízet drinky. Netušil jsem, že sklenice od hořčice už české domácnosti opustily. Říkal jsem si, že bych mohl bych vyrazit na venkov a navštívit všelijaké ty tetičky a kmotry, ale ani to dnes není řešení. Každý jen vypráví, jak vyklízel byt po babičce a nešťastné hořčičáky naházel do popelnice!

 

Už jsem v životě sbíral leccos. Vždy, když se něco sbírá, se objeví spousta literatury. Například o modelech aut Matchbox či starých fotoaparátech je toho plná knihovna. Začal jsem tedy hledat literaturu i ke sklenicím od hořčice. V internetu se ovšem hledá špatně. Jednak je Hořčičák podivuhodně rozšířené příjmení, dále tak všudypřítomní pejskaři označují barvu svých miláčků (jeden hořčičák ovšem byl i moped zvaný fichtl), a velmi často je toto slovo použito jako odměrka (tedy 2 dcl) při receptech, opisovaných ze sešitů babiček. Zato literatura veškerá žádná. Velmi stručnou informaci jsem našel v knize J. Lněničkové „České a moravské obalové sklo”, ale to už bylo také všechno. Nakonec jsem dospěl k závěru, že chci-li si o hořčičácích něco přečíst, budu to muset sám napsat.

 

Jenže kde vzít informace? Na Wikipedii je minimální zmínka a několik komentátorů na různých fórech informace stejně jako já hledá a nenabízí. Kde najít sběratele? Lidé sbírají i mnohem horší věci, než hořčičáky. Bylo by tedy velmi nepravděpodobné, že by je někdo nesbíral. Vzhledem k tomu, že při aukcích na Aukru existuje více zájemců, lze předpokládat, že takoví jedinci existují, ovšem vzhledem k dosaženým cenám, kdy se poštovné blíží ceně zboží, to nebude tak horké. Jediný sběratel, o kterém vím více, je dáma, která zcela svévolně usoudila, že čísel forem na dně sklenic (zajímají ji jen ty zaoblené) je 99 a rozhodla se je všechny mít. No, už je zhruba v poločase.

 

Obrátil jsem se tedy na sklárny, někdejší výrobce hořčice jako byly firmy Fruta, Briliant a podobně, na ministerstvo zemědělství, na muzea skla a průmyslového zboží. I tak je žeň velmi chudá. Sklenice se podle tehdy platné normy vyráběly v řadě skláren, například v Rudolfově huti v Dubí u Teplic (ty maji na dně iniciály zakladatele firmy Josefa Inwalda, což ovšem vypadá spíše jako zkřížené vycházkové hole) nebo v sklárnách Moravia Kyjov s řadou pobočných provozů (sklenice s M v trojúhelníku na dně). Vzhledem k tomu, že formy k lisování dodávala rovněž řada firem, liší se jednotlivé výrobky I přes miry definované ČSN mírně tvarem I kvalitou povrchu. Hořčičáky byly navíc vyráběny z odpadového material a jsou tedy velmi rozdílné v struktuře skla i barevném odstínu.

 

Oba základní druhy, kónické i zaoblené silnostěnné a velmi nekvalitní sklenice z 50. a 60. let 20. století o výšce 9,5 cm, byly uzavřeny plastovým víčkem, na kterém byly natištěny údaje o výrobku a ceně. Na některých sklenicích byla navíc oválná papírová nálepka. Vzhledem k způsobu využívání sklenic je jasné, že se mnoho nálepek nezachovalo. Zachovaly se však občas zbytky lepidla, které na některých sklenicích tvoří matný náznak oválu. Kromě sklenic s nálepkou existovaly i sklenice, na kterých byl jednobarevný potisk, patrně sítotiskem. Ten se tak snadno nesmyl, přesto jsou potištěné hořčičáky vzácné. Z čehož plyne, že jich nebylo mnoho.

 

Hořčičáky jsou specificky československý fenomén. Badatel se může třeba ugooglovat, ale za hranicemi nic nenajde. Německy mluvící státy, a tenkrát nás obklopovaly dokonce tři, nemají s pojmem Senfglas spojeno nic, co by hořčičák připomínalo. Podobně naši sousedé ze severu mají své musztardówky zcela jiné. Dokonce ani v Moskvě, kde je prý jinak k mání úplně všechno, o gorčičnyj stakan nezavadíš. Ukrajinské označení není známo, ale asi to nebude jiné. Maďarsky se hořčičák řekne, nebudete věřit, mustárpohár, ale víc informací by z Uhrů nedostal ani sapér Vodička. Přitom je v uvedené knize zmínka o importovaných sklenicích, ale odkud by byly? Slovensko tehdy cizinou nebylo, avšak i tam je Horčičák celkom bežné meno, a tak badatel najde pouze sympatickou zmínku na facebookové prezentaci prešovské kapely The Strangers, umístěnou s cílem propagovat jejich nové CD, obsahující píseň nazvanou, jak jinak, Horčičák. …

 

Dále je tam ve zmínce o historii firmy Snico, dříve Stredoslovenské konzervárne a liehovary, n.p., doslova: Dňa 1. mája v roku 1961 sa na ulici M. Pišúta v Liptovskom Mikuláši začala výroba tradičnej plnotučnej a kremžskej horčice, ktorá sa výrábala v 70g hliníkových tubách, v 80g plastových kelímkoch a v 200g sklennom pohári, takzvanej „ruskej Zuzana“ a tento pohár sme ľudovo nazývali „horčičák“. Na „horčičáku“ bolo prvý krát použité zatláčacie viečko, ktoré používame dodnes.

 

A tak dále bádáme a tápeme v temnotě. Najde se někdo, kdo ví více? Vždyť přece v množství provozů, kde se hořčičáky vyráběly či používaly k balení hořčice, musely pracovat stovky lidí, kteří si dnes užívají zaslouženého důchodu, a někteří z nich třeba i u počítače četbou tohoto povídání. Tak sem s vašimi vzpomínkami! A kde je těch pár nadšenců, se kterými občas bojuji na Aukru o pár sklenic? Sběratelé hořčičáků všech (tedy obou) zemí, spojte se ! (salicky@seznam.cz)

 

Kompletní text s obrázky je k otevření a stažení ZDE

adresa:  http://sumavak.anafra.net/horcicaky-8-12.pdf

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

989 komentářů u „Nezapomenutelné hořčičáky“

  1. Noname, ja si myslim, ze to je jasnejsi, ty vladni kraviny, kdyz si predstavite to ze panove a damy nikdy v zivote neprolozili steblo a nebo davali injekce. O nejakem podnikani, obchodovani, dojeni mleka, kaceni stromu, zamestnavani lidi nemuze byt ani rec. Takze si proste rano reknou co by mohli pro vseholid udelaj a vymyslej delena mista…… Samozrejme, ze to je pitomost na entou, ale vseholidu se to libi…. A politici si mohou odskrtnout dalsi polozku v seznamu splneno.

    Je to u Neffa Rputi? Je, takze jeste ten Macek.

  3. Rputi, myslim, ze prave ten prujem je nebezpecnejsi, nez spojene staty evropske, ktere stejne nikdy nevzniknou.

  5. Jirko, Brežněvova doktrína už jednou náš život ovlivnila velmi negativně a je úplně jedno, jestli se tentokrát bude jmenovat třeba Doktrína Redingové – vyjde to nastejno.

  6. Takze i kafe od zida melo dneska moc bukvic. . .
    To muj dnesni Lapsong Suchong jen podtrhuje tu bilou nadheru vůkol. . .zvl. kdyz uz ven musim az na dohodnuty obed.

  7. Rputi nepochyne ano. Bohuzel to tak je, jenze EU zaplatbuh nedisponuje tankovejma divizema a tak bude tezke dohodnout nam smlouvu o spojenechy statech evropskych, vzdyt by ta deklarace nezavislosti musela bejt nekolikasvazkova a neslo by ji ani precist. Je to stejna ptakovina, jako neustale doufani az prijde ta doba, kdy lide budou pracovat zadarmo a pri ceste do koldomu si vezmou v samoobsluze neco na veceri, na co zrovna maji chut.

    Predpisama se neda ten „superstat zavest, pokoutne uz vubec ne a hlavne, musi to tady nekdo podepsat a ani nemusim pripominat, ze pan prezident a ani pan premier nic takoveho nepodepisou…. Nejsou kecalove, ze ne…

  8. No, když už odkazujete na Macka, tak doporučuju „novou“ verzi jeho stránek http://www.macekvbotach.cz , kde je kromě politických glos taky něco receptů, dopisů z cest a básní. Např. díky jeho překladům a ukázkám jsem se seznámil s básníky, ke kterým bych se (já) jinak asi těžko dostal.
    P.S. Ta nová verze jeho stránek už funguje několik let.

  9. Je to marný – zdá se mi, že jsem stařecky zblbnul. Možná to není zdání, ale to se těžko zevnitř posuzuje. Některému komentáři rozumím a vím, co tím chtěl autor říci. Některý komentář je mi nesrozumitelný. Nabízí se vysvětlení, že je komentátor blbec. To neberu, takže chyba je u mě.

    Celou noc a od rána zase pořád padá. Moc se mi to líbí, i když mě v pátek čeká cesta do Lindau, v sobotu k Bad Zurzachu a v neděli přes Zurich zpátky.

    Bude někdo v Zurichu v neděli ochoten si se mnou vypít kafe?

  10. Jiřiku, optimismus je často jen nedostatkem informací 🙂
    Budeš se holt muset smířit s tím, že většina lidí zde tvé sympatie k EU nesdílí.

    tučňáku – díky za připomenutí. O stránkách vím, Macek je docela slušný překladatel.

  11. V Zurichu bych byla ochotná pít kafe s kýmkoliv, problém je v tom, že v neděli nebudu v Zurichu. 🙂

    OT – Nešlo by z rozpočtu vyčlenit částku na odstřel památkářů?

  12. Doktore, je tady dost politiků, kteří tu smlouvu za nás podepíšou bez jediného tanku.
    Podepisovali doteď, budou podepisovat dál.

  13. tučnáku, Macek tam má i zajímavé glosy z výletů. Jednu z nich napsala jeho přítelkyně Petra a zrovna o Velkých Bílovicích.

    O těch básnících platí totéž i pro mě – Zrovna nedávno jsem si jednu vyhledal i v angličtině. Mackův překlad sem šoupnu, ať se dědci poučí:

    Rád bych umřel jako mladík,
    žádnou ušlechtilou smrtí
    při posledním pomazání,
    s rozloučením s nejbližšími,
    poklidně a spořádaně.

    Až mi bude sedmdesát,
    mohl bych přec havarovat
    ve sporťáku rudé barvy
    pěkně ráno za úsvitu
    cestou domů
    z diskotéky.

    Až mi bude devadesát,
    vlasy stříbrem pokropené,
    při sezení u holiče
    mohli by mě rozestřílet
    hoši z vedlejšího gangu
    pěkně od hlavy až k patě.

    Až mně ovšem sto pět bude,
    tak by po návratu z baru
    mohla přistihnout mne v loži
    moje milá se svou dcerou,
    v rozezlení, co to dělám
    rozsekat mne na kousíčky,
    jeden úd jen nechat celý.

    Rád bych zemřel jako mladík,
    žádné zpovídání z hříchů,
    žádné kadidlo a svíce,
    žádní andělé a slova
    o poklidné chvíli smrti.

  14. Martine, ja chybu u sebe nehledam, nejsem hamiznej. Jo a kdyz bys skakal z toho dortu, tak bych snad i zenu premluvil. Ale protoze jiste si zvolil jinej darek, tak to musim nechat na jindy.

    Tucnaku, pan doktor mi posledni dobou pripada, ze svuj prach uz davno vystrilel a i ty recpty nejsou nic svetoborneho. Posledni dobou mnenzaujala jeho polemika s Pohlreichem o vareni v restauraci tou neuveritelnou neznalosti prostredi a moznostmi co ma lajk narozdil od profika. O basnich se nerad vyjadruji, nejsem prilis naklonen poezii, protoze ji vnimam prilis realisticky a obrazy se ztraceji v mlze. Jesta tak ten Vodnansky s kratkyma versema, typu : Kam zmizel pan profesor, je ho plny kompresor,…. Nebo treba…. Ze prej se fintim, kdyz sprej tak intim….. ale nic vic intelektualne nezvladnu

  15. Rputi, ja zadne sympatie k EU nechovam…. To ze nemam rad narodni staty nema nic spolecneho s laskou k Bruseli… 🙂

  16. 459 Martine, u Landsbergu to bylo v pondělí jak zrcadlo. V neděli škoda mluvit. Od Špalíčku k předhůří Alp šest hodin. Normálně tři.

  17. maYdo, dobře, máš omluvu, škrtám tě ze seznamu možných společníků a přeřazuji tě do seznamu těch, kteří v neděli nebudou v Zurichu. Původně jsem si myslel, že budu mít jen seznam těch, co budou v Zurichu v neděli a budou ochotni si se mnou vypít kafe, ale když jsi načala ten seznam těch, co jsou sice ochotni a rádi by, ale nebudou v neděli v Zurichu, tak jsem ho zavedl taky.

  18. Jirko, od té doby, co jsi doporučil ten geniální vstup na narozeniny, mám před očima óbrdort, ze kterého vyskakuje nahatý kuchař s orgánem v rozkyvu. Nespím, nejím, toužím po realizaci. Žena se nejdřív pořádně vychechtala a pak mi to zakázala. Takže to bude originální sklo od pana Remigijuse Kriukase.

    Nickname, tuším tu zradu a proto jedu na dvě etapy, páteční do blízkosti švýcarských hranic s dostatečnou rezervou a na sobotu dopoledne jsem si nechal jen krátkých 140 km.

  19. Martine ano, dovedu si to predstavit. Tedy samozrejme ne Tebe, hambateho, vyskakovat z dortu, ale to „vkradani se do mysli“ neco ve smyslu…. Kouzlo se nepovede, pokud pomyslis na fialovou lisku“ 😀

  21. 470 Dědo, nemějte peníze v bance, která má zahraničního vlastníka. Pak můžete být v klidu 🙂

  22. Ale jó, Jirko, když Macek nevoní, tak nic. Mně to žíly netrhá.
    Jen jsem opravil maYdin odkaz na aktuální.
    Já si tam chodím občas přečíst ty básně – jako překladatel je podle mě dobrej.
    Ale proti Vodňanskýmu pochopitelně taky nic – právě ho tu u neoblíbeného skládání výkresů poslouchám:
    Lesní panna a pan Toman, hádali se o otoman …

  24. MArtine, abys neměl popotahování skrz ty seznamy 🙂

    TAk já jsem sem ten odkaz dala proto, že se mi jevilo, že JIrka z toho, že tu ráno nenašel nějaký odkaz, má větší trauma, než když najde v loupáčku švába nebo má zatuchlý kafe. 😀

    Jak vidím, jeden chce potěšit a zas se nezavděčí.

  25. Jo a můžete mi někdo poradit, jetsli se dá zjistit z internetu, kdo je oprávněným z věcného břemene na pozemku?
    Měla jsem za to, že se do dá najít na katastru, ale zřejmě ne.

  26. Aaa koukam, ze moje sarkasticka poznamka o tiskove kancelari „Rtass“ zapustila zbytecne hluboke koreny…. MaYdo, neber to tak tragicky, i ja se koukam na Macka a sem tam i do Neffouna, a pak kouknu na Sumavu a mam to znova….stejne jako ja jsou prekvapeni kazdy den dalsi, co jsem s nima mluvil… Ale to je celkem jedno, doufam ze tiskova linkova agentura bude nadale pokracovat, kdyz to nekoho bavi a je ochoten klikat … Proc ne, je svoboda. Japonskou diskosku jsem uz videl 😀
    Spis jsem se chtel zeptat publika filmuno Stredozemi…. Jaky bych mel mit duvod jit na Hobita?

  27. 476 Když to chtějí vidět děti, jděte na to, jinak byste se neptal a už to viděl. 🙂

  28. (453)„nez spojene staty evropske, ktere stejne nikdy nevzniknou.“
    Možná ne, ač já bych nepodceňoval ani soudruhy v Bruseli, ani v Paříži či Berlíně, ale on už ten samotný proces vznikání, který už nepochybně probíhá, je dost nepříjemný.

  31. Jirko ppa,
    ad 476 – podle mě tam budou běhat pěkný, třídimenzionální bubáci a hastrmani. Od Avatara se budou lišit tím, že nebudou jásavě modří, žlutí a červení, ale spíš hnědozelení a šedaví.

    Mmch. – viděl jsem poslední minutu jakéhosi japonského filmu. Prý to byla předchozích 89 minut normální japonská gangsterka. Ale ta poslední minuta! Jeden šéf je prostřílen jako řešeto a padaje k zemi, vrhne z posledních sil katanu, která druhému šéfovi skoro usekne ruku pod ramenem. Chrstne kýbl krve… Druhej šéf jde k zemi a je vidět, že se konečně zdravě nasral. Z posledních sil se zvedne na nohy, zdravou pravačkou si tu napůl useknutou ruku urve a zahodí ji do dáli. Z ramenního pahýlu vychrstne další kýbl krve. Zbývající rukou sáhne na záda a z prostoru, kde do té doby bylo jenom hladké lesklé japonské šéfovské gangsterské sako na kterém by byla zřetelně vidět i sedící masařka, vytáhne raketomet velkej jako jalovice. Posadí ho na zbývající rameno a skrz zaměřovač patří na protivníka. Protivník se taky z posledních sil zvedne z betonu, sáhne do kapsičky u vesty a vyndá kouli zhuštěné energie o průměru asi čtvrt metru. Kouli vrhne směrem k protivníkovi, ten zařve hrůzou a odpálí raketu. Raketa narazí do energetické koule a dojde k menšímu termonukleárnímu výbuchu. Následně dojde k anihilaci celé zeměkoule. Neuvěřitelná hlína! Japonci nám utíkají i v kultuře…

  32. To musel bejt ten Japonskej kultovní režižér krváků, sakra jméno mám na jazyku, ale nevzpomenu si na jméno… Ten to takhle má od začátku do konce každého filmu. I když je pravda, že první dvě minuty se taky objevěj školačky v krátkých skotských sukních a vlněných nadkolenkách, aby i tyto atributy asijského umění byly naplněny 😀

  33. no, ptakopysče, zůstala jsem v kultůře hódně pozadu
    můj největší zážitek asi byl z nějakého ještě černobílého ruského filmu, kdy kojící soudružka stříkla mléko přímo na nepřítele…

  34. 439 Jirko ppa etc, kvér z doby picnutí paní místodržící můžeš mít bez zbrojáku, není-li více než dvouranný perkusní. Na výrobu mrtvol to kdysi stačilo stajně jako nyní podceňované chladné zbraně sečné a bodné. Nabroušená šavle je strašná zbraň. Pro naprostou většinu případů nutné obrany střelnou zbraní, když už na to dojde, tomu kdo umí střílet, stačí dvouhlavňová ládovačka. S tou výhodou, že následně lze úchopem za lauf použít jako kyj.

  36. 433 PK, to ne, je to tím, že většinou jsou to stejní hračičkové. A slušňák nemívá problémy. Kvér nemám, třebaže jsem býval velký pistolník a střílel z lecčeho. Aby mi případně k něčemu byl, musel bych ho mít pořád u sebe. Všeobecně se chovám tak abych se onomu „případně“ vyhnul. Vidím v tom víc starostí než reálného užitku.

  37. Diano, fuj, to si raději ani nechci představit.
    Tak jsem zkompletoval kalendář Čmeláci-naši přátelé, podíval se na úvod a rozklepal se smíchy. Pan docent tento zajímavý včelovitý hmyz popisoval stejně jako Ptakopysk Avatary, snad jen s drobnými odchylkami:“…. mnohdy jásavě barevní, ale někdy spíše nenápadní, hnědočerní a šedaví. Vačnatče, neopisoval jsi?

    Já bych toho Babicu moc neodsuzoval. Znám v tomto oboru dosti profíků, kteří mají nahrané všechny jeho díly a tvrdějí, kam že se na něj hrabe Jamie. Podle něj se prý dá vcelku dobře vařit i ve velkém. Já sice dělal pouze českočínský salát, který se kupodivu dal jíst. Nicméně si vážím i Polreicha, kterému bych za jeho příspěvek ku zlepšení české gastronomie snad navrhl státní cenu. To ovšem neznamená, že by mi v bývalé vývařovně ROH, nyní restauraci pod jeho patronací, nějak zvláště (zde jsem v souladu s Mackem)chutnalo. Také kuchaři mají asi i své dny.

  38. Dano, pozdě ale přece, vše nej, nej, nej!!!

  39. Šumi, ládovačka na sebeobranu není to pravé ořechové. Když jsme jednou o tom hovořili, rozhodl jsem tuto skutečnost přátelům demonstrovat na osobním příkladu. Od prvního počinu do výstřelu uběhlo čistých 15 min. 45 vt. (Nejdříve jsem si musel vzpomenout, kde ládovačku mám, následně ji tam nalézt, doplnit černý prach do rohu, vyšťárat zapadnutý nabiják, natáhnout kohoutek, otevřít krabičku se zápalkami, nají sirky, naškrábat je do pistolonu, naládovat za pomoci rohu na prach, doběhnout pro kus hajzlpapíru(přece nebudu kvůli blbému nápadu střílet olověnou kul(no střelou) za 25 Kč), naládovat papír za prach, na pistolon nasadit zápalku, odběhnout ven, vrátit se pro novou zápalku, protože ta původní mi kamsi odpadla, opět odběhnout ven, zamířit, zmáčknout kohoutek, nic, zasakrovat, neboť jsem ho měl v poloze „zajištěno“ odjistit a teprva potom vypálit. Po výswtřelu bylo nutné, než se adrenalin vypolavil z krve, zkontrolovat okna ve dvoře, zda přežila tlakovou vlnu a doufat, že soused nepovolal policii či hasiče, jak to učinil, když synci grilovali s přáteli na zahradě. Jak jistě uznáš, sebeobrana ládovačkou má svá úskalí. Černý prach navíc časem vlhne a zápalky, vyrobené v Ptakopyskově, také nepatří mezi skvosty.

  40. 2 František – ještě chybí ta pasáž, jak jsi vyráběl salnytr ze staré misgrubny…

  41. No jo Frantisku, kdyz Ti zv

  42. Františku, já mám perkusního Derringera a jde to celkem svižně. Prach mám v prachovnici, což má výhodu, že jednak nevlhne a taky to má dávkovací nástavec. Sirky nepoužívám, kapsle klasické, bez problémů. Nabiják je kus klacku s kovovým koncem, ale to už je luxus.
    Ve starých armádách vystřelil voják s předovkou 3 x za minutu. A to se flinta, soudím, nabíjela hůř.

  43. Hele, ne vse se objevilo…. Frantisku, kdyz tedy zvlhne prach, koukni na Babicu a vrzni tam treba uhelnej a kdyz nemas uhelnej, soupni tam neco jinyho…. Nebo taky ne. ….. 😀

  44. I s tím sanitrem by to šlo. Míval jsem ho v zásobě na výrobu sušených šunek, tedy tzv. pršutů. Později jsem ho však nahrazoval věcmi účinnějšími…
    Ne, že by nebylo z čeho prach vyrábět. Synek osekal v mé bývalé výrobně všechny obkladačky (Ukápla mi slza, když jsem to viděl. Tehdy jich tam padla celá paleta.) a stěžuje si, že mu sůl leze i z cihel.

    Omlouvám se za překlepy, ale uhnal jsem si karpálku a dva prsty se mi za ostatními trochu opožďují.

  45. Jiříku, víš, ten Babica tak trochu ví, co čím nahradit. Já úspěšně vyráběl výmetné složky na základní škole. Ale tebe už vidím, jak do svých zbraňových systémů(sic) sypeš mour. Byl tys vůbec na vojně?

  46. Františku, co kdybys do toho prachu přidal trochu mořské řasy, aby se z toho nechal udělat váleček zabalený ve voskovaném papíru včetně kulky,tak že bys vzuadu jen sundal víčko, vratil do laufu, vzadu dal kapsli a střílel? 🙂

  47. Babica samozrejme vi o cem mluvi, proto vsude v hospode dostanes smazak a hranolky…. a ceska gastronomie je vyhlasena po svete, jako fantasticka vec okusit… Miliony lidi se k nam jezdi ucit, jak varit

  48. Sumavaku, myslel jsem, ze Frantiskovi radis jak se dela „babicovo“ sushi 😀

  49. Šumaváku,
    kdyby František nepoužil voskovaný papír, ale váleček namočil do rozmixovaného obsahu konzervy vepřového ve vlastní šťávě (podle specielní Františkovy receptury připravené pro akční nabídky hypermarketů) nechal zaschnout a ještě dvakrát tento proces zopakoval. Poslední namáčení by bylo do specielní Františkovy směsi používané pro výrobu farmářských zabijačkových jelítek, jejímž hlavní součástí by byl vlhčený extrakt z pačmáku splývavého (Hnatius plavensis Linné) obarveného výtažkem z červce nopálového(Dactylopius coccus).
    Dokud by byla emulze ještě vlhká a měkká, dozadu by zamáčkl kapsli. Získal by tak hilznu kvalitou předčící mosaznou nábojnici.

  50. Nojo, kvalitou, ale co možné náboženské konsekvence? Jakpak že to prosím bylo s počátkem potíží Britů v Afghanistánu?

Komentáře nejsou povoleny.