Nezapomenutelné hořčičáky

Publikováno | Autor:

Albert Salický

Před nějakým časem jsem byl s dětmi v Technickém muzeu v Brně, kde mají mimo jiné i velkou vitrínu s expozicí bakelitu. Bakelit, první umělá hmota našeho mládí, se dnes intenzivně sbírá. Děti však nevěděly, co to je. No přece bakelit, vždyť doma máme ještě bakelitových věcí dost, odpověděl jsem lehkomyslně. Jenže v naší jinak rozsáhlé domácnosti už bakelitu nezbyl ani ždibec. Tak jsem musel na nejbližším bleším trhu koupit takovou tu kulatou červenou misku se šroubovacím víčkem, ve které se prodávalo holící mýdlo, aby děti věděly. Měli tam i klasický bakelitový kapesní mlýnek na kávu „Tramp“, ale ten už se pohyboval cenově v oblasti nadšenců, a to já pro bakelit nejsem.

 

Mě zajímají spíš sklenice od hořčice neboli hořčičáky, které byly v 60. letech prakticky všudypřítomné. V domácnostech později už spíše jako odměrky či sklenice pro děti, ale v kancelářích či na chatách ještě jako zásadní kus nádobí.

 

Sklenice od hořčice čili hořčičáky se používaly nejen v kuchyni, ale i v domácí dílně na ukládání šroubků a matiček, popřípadě se v nich odmočovaly štětce a míchaly různé přípravky. Mezi zahrádkáři bylo například známo, že je třeba postřiku proti mandelince dávali hořčičák na konev, jinak je to neúčinné. Ale v nejslavnějších dobách tyto sklenice sloužily domácí i kancelářské gastronomii. Tradičně se do nich dělala černá káva, ta česká, rozemletá zrnka zalitá horkou vodou. A říkalo se, že je třeba při zalévání kávy vroucí vodou nechat ve sklenici kávovou lžičku, ta prý odvede teplo a sklenice nepraskne.

 

Já pamatuji jak sklenice starší, kónické, tak samozřejmě ty novější, mírně zaoblené. A tak jsem se rozhodl, že si hořčičáků pořídím celou sadu a budu v nich hostům nabízet drinky. Netušil jsem, že sklenice od hořčice už české domácnosti opustily. Říkal jsem si, že bych mohl bych vyrazit na venkov a navštívit všelijaké ty tetičky a kmotry, ale ani to dnes není řešení. Každý jen vypráví, jak vyklízel byt po babičce a nešťastné hořčičáky naházel do popelnice!

 

Už jsem v životě sbíral leccos. Vždy, když se něco sbírá, se objeví spousta literatury. Například o modelech aut Matchbox či starých fotoaparátech je toho plná knihovna. Začal jsem tedy hledat literaturu i ke sklenicím od hořčice. V internetu se ovšem hledá špatně. Jednak je Hořčičák podivuhodně rozšířené příjmení, dále tak všudypřítomní pejskaři označují barvu svých miláčků (jeden hořčičák ovšem byl i moped zvaný fichtl), a velmi často je toto slovo použito jako odměrka (tedy 2 dcl) při receptech, opisovaných ze sešitů babiček. Zato literatura veškerá žádná. Velmi stručnou informaci jsem našel v knize J. Lněničkové „České a moravské obalové sklo”, ale to už bylo také všechno. Nakonec jsem dospěl k závěru, že chci-li si o hořčičácích něco přečíst, budu to muset sám napsat.

 

Jenže kde vzít informace? Na Wikipedii je minimální zmínka a několik komentátorů na různých fórech informace stejně jako já hledá a nenabízí. Kde najít sběratele? Lidé sbírají i mnohem horší věci, než hořčičáky. Bylo by tedy velmi nepravděpodobné, že by je někdo nesbíral. Vzhledem k tomu, že při aukcích na Aukru existuje více zájemců, lze předpokládat, že takoví jedinci existují, ovšem vzhledem k dosaženým cenám, kdy se poštovné blíží ceně zboží, to nebude tak horké. Jediný sběratel, o kterém vím více, je dáma, která zcela svévolně usoudila, že čísel forem na dně sklenic (zajímají ji jen ty zaoblené) je 99 a rozhodla se je všechny mít. No, už je zhruba v poločase.

 

Obrátil jsem se tedy na sklárny, někdejší výrobce hořčice jako byly firmy Fruta, Briliant a podobně, na ministerstvo zemědělství, na muzea skla a průmyslového zboží. I tak je žeň velmi chudá. Sklenice se podle tehdy platné normy vyráběly v řadě skláren, například v Rudolfově huti v Dubí u Teplic (ty maji na dně iniciály zakladatele firmy Josefa Inwalda, což ovšem vypadá spíše jako zkřížené vycházkové hole) nebo v sklárnách Moravia Kyjov s řadou pobočných provozů (sklenice s M v trojúhelníku na dně). Vzhledem k tomu, že formy k lisování dodávala rovněž řada firem, liší se jednotlivé výrobky I přes miry definované ČSN mírně tvarem I kvalitou povrchu. Hořčičáky byly navíc vyráběny z odpadového material a jsou tedy velmi rozdílné v struktuře skla i barevném odstínu.

 

Oba základní druhy, kónické i zaoblené silnostěnné a velmi nekvalitní sklenice z 50. a 60. let 20. století o výšce 9,5 cm, byly uzavřeny plastovým víčkem, na kterém byly natištěny údaje o výrobku a ceně. Na některých sklenicích byla navíc oválná papírová nálepka. Vzhledem k způsobu využívání sklenic je jasné, že se mnoho nálepek nezachovalo. Zachovaly se však občas zbytky lepidla, které na některých sklenicích tvoří matný náznak oválu. Kromě sklenic s nálepkou existovaly i sklenice, na kterých byl jednobarevný potisk, patrně sítotiskem. Ten se tak snadno nesmyl, přesto jsou potištěné hořčičáky vzácné. Z čehož plyne, že jich nebylo mnoho.

 

Hořčičáky jsou specificky československý fenomén. Badatel se může třeba ugooglovat, ale za hranicemi nic nenajde. Německy mluvící státy, a tenkrát nás obklopovaly dokonce tři, nemají s pojmem Senfglas spojeno nic, co by hořčičák připomínalo. Podobně naši sousedé ze severu mají své musztardówky zcela jiné. Dokonce ani v Moskvě, kde je prý jinak k mání úplně všechno, o gorčičnyj stakan nezavadíš. Ukrajinské označení není známo, ale asi to nebude jiné. Maďarsky se hořčičák řekne, nebudete věřit, mustárpohár, ale víc informací by z Uhrů nedostal ani sapér Vodička. Přitom je v uvedené knize zmínka o importovaných sklenicích, ale odkud by byly? Slovensko tehdy cizinou nebylo, avšak i tam je Horčičák celkom bežné meno, a tak badatel najde pouze sympatickou zmínku na facebookové prezentaci prešovské kapely The Strangers, umístěnou s cílem propagovat jejich nové CD, obsahující píseň nazvanou, jak jinak, Horčičák. …

 

Dále je tam ve zmínce o historii firmy Snico, dříve Stredoslovenské konzervárne a liehovary, n.p., doslova: Dňa 1. mája v roku 1961 sa na ulici M. Pišúta v Liptovskom Mikuláši začala výroba tradičnej plnotučnej a kremžskej horčice, ktorá sa výrábala v 70g hliníkových tubách, v 80g plastových kelímkoch a v 200g sklennom pohári, takzvanej „ruskej Zuzana“ a tento pohár sme ľudovo nazývali „horčičák“. Na „horčičáku“ bolo prvý krát použité zatláčacie viečko, ktoré používame dodnes.

 

A tak dále bádáme a tápeme v temnotě. Najde se někdo, kdo ví více? Vždyť přece v množství provozů, kde se hořčičáky vyráběly či používaly k balení hořčice, musely pracovat stovky lidí, kteří si dnes užívají zaslouženého důchodu, a někteří z nich třeba i u počítače četbou tohoto povídání. Tak sem s vašimi vzpomínkami! A kde je těch pár nadšenců, se kterými občas bojuji na Aukru o pár sklenic? Sběratelé hořčičáků všech (tedy obou) zemí, spojte se ! (salicky@seznam.cz)

 

Kompletní text s obrázky je k otevření a stažení ZDE

adresa:  http://sumavak.anafra.net/horcicaky-8-12.pdf

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

989 komentářů u „Nezapomenutelné hořčičáky“

  1. Pánové dvd, Foundry a PeSi, díky za pomoc při hledání.
    Zajímavé je, že jste přesně našli, co jsem měl na mysli a nedokázal vůbec popsat – 339 a 341.

  3. Jsem dnes ráno slyšel, že na Slovensku mají taky problém s matematikou-učitelům vláda přidala 5%, Fico v televizní diskusi tvrdil, že to je 50 Euro navíc, jeho ministr financí v té samé relaci, že 100 Euro. Fico je taky právník…

  4. 2 tučňák – mně to totiž vytanulo na mysli také – jak to Německo vítězí na všech frontách za Evropu… Sjednocenou Evropu… No a Prušáci vždycky rádi sjednocovali… No a navíc si myslím, že už Tě tak trochu znám…

  5. Ad 352: PeSi, tam jsou opravdové perly nejen v článku, ale i v diskusi, třeba:
    „Matematikům se také nedá věřit,protože jsou obětí celosvětového spiknutí elit.“

  6. 2 Šumavák – ad 340 – jo aha, mně se to večer nechtělo zobrazit jako odkaz…

  7. Dobré ráno,

    Hlásím se ke zločincům, kteří mají dluhy. Ještě dlužíme cca třetinu úvěru na koupi bytu od obce a dceři dlužím kapesné asi za tři týdny.

    VYmahatelnost dluhů – je to poněkud sporné. Jo, stát má garantovat vymahatelnost práva, tedy i dluhů.
    Ovšem představa, že stát garantuje vymahatelnost dluhů lichvářům, pořadatelům nákupních zájezdů vůči důchodcům, kteří se nechali napálit nebo dopravnímu podniku, kdy díky jednostranně výhodným pravidlům banální pokuta za jízdu načerno naroste na desítky tisíc?

    Nebylo by lepší se na veškerou vymahatwelnost vykašlat a nechat na lidexch, aby si sami zvážili komu a na co půjčují peníze?

    Samozřejmě , že by na to někteří doplatili, ale myslím, že i na tohle mnozí doplácejí, jen za vyšší cenu pro nás pro všechny.

  8. PeSi 352, já to četla už včera a dokonce jsem to sem chtěla pastnout, ale snažila jsem se to nejdřív pochopit, respektive pochopit logiku toho samotného nápadu …. je to cosi těžko uvěřitelného … 🙂

  9. MaYdo – touto kanceláří mi za těch více než 20 let prošlo dost drobných živnostníků-podnikatelů, kteří byli pracovně zdatní a které zničil odběratel či klient, který se na placení prostě vykašlal. V 357 nemáš pravdu. Stát se nemůže vzdát své zodpovědnosti za dodržování práva na ochranu majetku. Jinak tu z toho bude divoký západ, východ, sever, jih. Právě tak jako se nemůže vzdát povinnosti postihovat lichvu, podvody a vydírání. K čemu by pak ten stát byl?

  10. 2 tučňák – Matematikům se opravdu nedá věřit, protože to jsou povětšinou exoti, žijící totálně mimo realitu – máme jich tu takovejch na přehazování vidlema… Ale tady si někdo plete matematiku a kupecký počty.
    A tak si tak živě představuji výslech právem útrpným (samozřejmě s rozžhavenými železy): Tak mi povězte, žáku Sokole, když má jedna listina 8500 podpisů, kolik podpisů obsahují 2 analogické listiny? A kolik je tedy procentuální základ?
    Samozřejmě, to vše v přímém televizním přenosu – a hned by vzrostla popularita výuky počtů ve školách…
    A učitelé by mohli říkat – učte se počítat, nebo skončíte jako Sokol… Kdežto dnes by měli říkat, když nebudete umět počítat a nahradíte to demagogií, možná skončíte jako Sokol…

  11. Od kolika procent je to už lichva ? Stačí přibližně.
    A když je někdo ochoten vzít si půjčku za 100% p.a. úroku a někdo je ochoten mu to půjčit (protože třeba riskantní, ale potenciálně výnosný kšeft), proč ne ? Když stát umožňuje naházet celý majetek do automatů nebo prohrát v ruletě ?

  12. Dano,
    my ale vidíme, k čemu ten stát je 🙁
    Sama to píšeš – nedokáže ochránit živnostníky, kterým nezaplatil odběratel. Stát momentálně dokáže jenom buzerovat ty, kteří platí.

  13. Stát z principu „ochránit živostníka, kterému nezaplatil odběratel“ nemůže. To by musel kontrolovat a garantovat každý smluvní vztah (a to by se nám asi nelíbilo). Nezaplacení faktury nemusí být nutně prvoplánovaný zločin. Platba DPH z takové faktury naopak zločin je (ale to dělá stát).

  15. NoName – stát se míchá mezi věřitele a dlužníka až ve chvíli, kdy se věřitel obrátí na soud. Do té doby nechává vše na těch dvou stranách.

  16. Stát si bere DPH i z neproplacené faktury, takže už před potenciálním soudem komplikuje situaci věřiteli.

  17. Ad 366: A to pro jednoduchost vynecháváme (velmi častou) situaci, kdy dlužníkem je sám stát.
    Třeba ve stavebnictví nejsou nijak řídké případy, kdy stát za dokončenou práci zaplatí s dvouletým zpožděním.

  19. Rputi, píšete o něčem zcela jiném.
    A já nikoho svéprávnosti zbavovat nechci, to naznačujete jenom Vy.

  20. tučňáku, neopovažujte se psát, že chci někoho zbavovat svéprávnosti !!! 😀 😀

  21. Obávám se, že neumíte, jako obvykle, chápat napsaný text.
    Jest, ehm, jistý rozdíl, mezi slovy CHCETE a NAZNAČUJETE.

  22. tučňáku, „neopovažujte se“ je čas přítomný, nikoli minulý a tedy se nevztahuje k již napsanému.

  23. Tučňáku, žil takový chlap, jmenoval se Sisyfos, a ten se snažil dostat na kopec tákhle veliký kámen … No nic 😉

  24. všem Danám (můžou být i jen netové) všechno nejlepší k svátku .-)

  25. I já přeju všeho nejlepšího, zejména pak Daně daňové! 🙂

  26. DAnám přeju rovněž všechno nejlepší. třeba i Danům, je-li tu nějaký.

    Rputi, píííísk aneb my svišti nesmíme ani naznačovat 😀

  27. Ano (372), již si začínám zvykat, že Vaše komentáře se většinou nevztahují k napsanému 🙂

  29. Zdravím vespolek,

    Daně vše nejlepší, zejména málo sněhu…. 🙂

    U nás už sype taky, naštěstí jsem si prozřetelně zaparkovala tak, že místo deseti metrů stačilo proházet cestičku třímetrovou…. zbytek doklidím odpoledne. Manžel má v noze drátek, štychy a gyps na 6 týdnů (nechodící, dostal berličky), drátek vytáhnout až za týdnů 8. Takže něco jako avízovaný konec světa mne už fakt nerozhodí :), a přicházející vánoce jsem se rozhodla brát stoicky.

  30. To jsem rád, že si někdo vzpomněl na Danu, sledoval jsem cvrkot na mobilu, protože jsem byl služebně doprovázet manželku a ve volných chvílích v pánském koutku nakupovacích středisek se nedalo dělat nic jiného. Na mobilu nemám předvyplněné kolonky pro odesílání komentáře a tak jsem si počkal až na pracoviště.
    Takže živijó!

    Sněhu dost, blbečkové se již v minulých dnech stačili vyřadit do příkopů a tak byla dnešní cesta po Zlínském kraji pohodová. Teď ještě do kavárny Pohoda na kafíčko, a pak domů, domů, kde čeká hrnec kyselice a odhrňák na sníh. Asi něco málo od rána napadlo.

  31. Matzurko, nejde-li o život, jde o h….

    Co tě nezabije, to tě posílí.

    Vydržáááááť!

  33. 2 martin – nechceš stručně napsat, jak děláš tu kyselici? Vím, že jsi to psal na starém blogu, ale ještě nemám hotovou indexaci – nejsou lidi, tak by mi dlouho trvalo, než bych to v archivu našel… A pamatuju si jen tu půlenou klobásu…

  34. Martine,
    díky, beru to taky tak. Manželovi jsem cestou z nemocnice něžně a jemně naznačila, že když mi bude žvanit do řízení, tak bude chodit pěšky, a od té doby je vše v klidu 🙂
    Nakonec má sepisovat odborné publikace, což může doma s noťasem na pupíku, a nikdo z kolegů ho tam nepoleze otravovat všetečnými dotazy a prosbami o radu.
    Tullamorku jsem už načala (přece si na dobrou noc nebudu brát prášky, žejo), a „dá sa“ :), a jelikož souhlasím s PeSem, že každý má vánoce, jaké si je udělá, tak jsem se rozhodla, že u nás budou hezké a basta 🙂 !

  35. Ahoj!
    Dana (?) se ptala odku začíná lichva…
    Já myslím, že od 0,1% denně tři roky zpětně včetně… 🙂 🙂
    Takže stát by mohl skoncovat s lichvou, mohl… 😀

  37. k noční 345

    Nebo jinak, poněkud šířeji pojato, proč by stát měl privatisovat zisky a znárodňovat ztráty ?

    takhle to stát dělá například s umělcema
    to jsou i ty dotace na film, co nedávno rozbouřily uměleckou frontu
    kdy si umělec s přispěním tv natočí film, a pokud je úspěšný, zisk si zprivatizuje
    🙂

  38. Šumaváku, myslím, že to je přesně ten důvod proč hranice lichvy stanovena není… 🙂

  40. Ještě k těm maršům: onen řízný pochod – Preussens Gloria – jsem nenavrhoval proto, že je od vzniku Bundeswehru jeho slavnostním pochodem (mimochodem též chilské armády) a hraje se při státních návštěvách. Jako žertík jsem tady jednou uvedl odkaz jak se marškapela Bundeswehru producíruje při jakémsi military tattoo na Rudém náměstí v Moskvě. Oproti tomu pochod SS zvaný Erika doposud rehabilitován nebyl. (Pro ilustraci doporučuji http://www.youtube.com/watch?v=WM3lrSc0Tp4 od 4:00.) Asi se budu muset podívat, jak je na tom Vůdcům oblíbený pochod „Badenweiler“.

  41. „Karel Schwarzenberg 4. října informoval přímo ve Francii tamního ministra zahraničí Fabiuse, že francouzská firma Areva byla vyřazena z tendru na dostavbu Temelína. Francouzská firma se o tom ovšem oficiálně dozvěděla od firmy ČEZ až 5. října, kdy o tom rozhodlo představenstvo této firmy.
    Na dotaz týdeníku Týden, jak mohl to rozhodnutí představenstva znát předem, Schwarzenberg odpověděl: „Dozvěděl jsem se to. Jak? To není vaše záležitost.“
    Záležitostí nás všech ovšem je, že tím ministr zahraničí vložil Arevě do rukou velmi silnou zbraň pro případnou mezinárodní arbitráž, neboť jeho slova zatraceně smrdí puchem politického vměšování do výsledku tendru. Neboť vyřadit pak ruskočeské konsorcium a přihrát tak zakázku americkému Westinghousu, by u veřejnosti zásluhou vybuzení strachu ze závislosti na Rusku lehce prošlo, byť by Rusové nabízeli i mnohem nižší cenu a lepší podmínky.“
    Viditelny Macek)

  42. 390 dvd, znám z rozličných provedení. Dokonce jeden z takových věhlasných, musel bych najít, má v sobě pár taktů …kupředu levá…. Vojenské pochody jsou zajímavé a odrážejí náturu a ducha doby. Mezi mé nejoblíbenější patří Sousovy.

  43. Mimochodem, Schumachere, myslím, že vojenské pochody čs. armády se v konkurenci nezratí …

  44. Radetskiiii….. Marsch…… To byl nahodou nejlepsi cesky vojevudce, i kdyz byl rakousky uherak.a kontrolni otazka, co mu rekl Suvorov, kdyz se ptal na nejvetsi vojenske tajemstvi, jak vzdycky vyhraje?

    Jinak uz jste porcovali celeho bejka, ja vcera poprve. Vzal jsem si navod a bylo to. Zadny slozitosti v tom nejsou, jen to trva dele, nez profesionalovi. Ale i to se naucim,

    No a predstavte si, ze zena moje rozmila mi dala predcasny darek k Vanocum. Dnes k nam dosly pouzite noze a dalsi naradi od jednoho velmi znameho michelinskeho, kuchare, kde se ceka i pul roku na rezervaci u okna…..jsem nadsen a koukam se na ne se posvatnou uctou. Tedy vim jak to dokazala, proste je koupila v aukci, ale myslel jsem, ze na to zapomnela….. Nezapomnela, nemohl jsem se ozenit lepe…jo a mam tam i venovani.

  45. Teď ještě posoudit, jestli se Vaše paní dobře vdala, doktore ;-)))

  46. Tak to rozhodne nikoliv.nikdy nemuze byt win/win stav, ni?

  48. Tak to je skvele… Gratuluji. maerek Gross Benda, bude predseda poslaneckeho klubu ODS. No neni to skvely, pry je kompetentni a byl u vseho, co se sustlo ve snemovne a nejen to, ma naprostou duveru predsedy vlady…. Jeste jednou gratuluji, lepsi volba byt nemohla 😀

  49. 2 martin – ad 389 – děkuji za odkaz… Já totiž v tomhle počasí rád vařím jihočeskou kavrsku – což je také varianta zelňačky. Tak jsem si vzpomněl, že už dlouho jsem si chtěl ověřit, nakolik se to shoduje a nakolik se to liší… Takže na oplátku – jihočeská kavrska (měla velký úspěch u kamarádů).
    Množství částečně „by oko“ a dle hrnce, já to tak odhaduji dle jednoho pytlíku zelí… Vlastní zelí už několik let nenakládám, není kam dát soudek – a jezdit pro odebírání zelí na barák se mi nechce…
    Takže – jeden pytlík či sklenice dobrého kysaného zelí, několik brambor – dle obliby tak 1/4 až 1/2 množství zelí, kus špeku popř. slaniny, dobrá klobása, nejlépe papriková (nemusí být, ale neublíží), velká cibule nebo 2 menší, česnek, kmín, sůl, pepř, paprika, trocha hrubé mouky, sádlo, máslo.
    Zelí scedíme do hrnku, šťávu uschováme stranou. Zelí nakrájíme nebo nasekáme na drobnější kousky – čistě esteticky, nemá to vliv na chuť ani na funkci (rostlináře). Oškrábeme brambory, cibuli nadrobno, špek na drobné kostičky, klobásu dle průměru na čtvrt či půlkolečka, česnek utřít.
    V hrnci pozvolna rozpustím kostičky špeku, když se začnou škvařit, přidám půlku nakrájené cibule a za stálého míchání do (světle) hněda. Přidám trochu kmínu, aby se spojil s tou cibulí. Přidám klobásu, když se začne opékat a „pustí barvu“ tak na chvilku odstavím, přidám česnek (přiměřeně) a papriku – nejlepší je tmavá lehce pikantní gulášová, nebo zauzená paprika od Rojíka. Důkladně promíchat, aby se paprika rozpustila v surovostech a nepřipekla se. Přidat nakrájené zelí a znovu na plotnu – promíchávat, než se zelí rozvoní… Přilít tak do třetiny studenou vodu a pozvolna do varu. Teprve teď nakrájím brambory na asi 1a1/2 cm kostky, aby mi neoschly na řezu. Mrsknu je do toho a dále nechám pozvolna vařit.
    Ze zbytku cibule udělám cibulovou jíšku – na pánvi rozpustím asi lžíci sádla, kousek másla a na to tu cibuli a dozlatova… Když jsem spokojen s barvou, přidám tak 2 lžíce hrubý mouky a osmahnu dohromady na světlou jíšku. Zaleju studenou vodou a rozmíchám.
    Mezitím brambory b polívce už změkly, přileju tu šťávu ze zelí, do varu, přileju tu rozkvedlanou jíšku a chvilku povařím. Dle chuti přisolit, opepřit, případně přidat další kmín, papriku, já přidávám ještě majoránku. Promíchat a konzumovat – jak horkou kdo snese.
    V tomhle počasí má pozoruhodné zahřívací účinky… Zvlášť když ta paprika je trochu pikantnější a nešetří se příliš na tom špeku na začátku…

  50. No, není to asi „klasika“, ale přihodit na začátku do té cibulky jemně pokrájenou feferonku taky není špatný.
    Jinak já ji nezahušťuju moukou, ani nedávám mlíko, všechno vařím najednou a klobásu dávám nakonec jen prohřát.

    Zelňačce s mlíkem se u nás dom a říkalo „couračka “ a dávali jsme tam na kostičky nakrájeného buřta. Když si ještě zasloužil název „buřt“.

    Zelí máme domácí, brácha nakládá a pravidelně na chalupu zajíždí, takže nějaký vždycky vezme. Když se nabírá čistou vidličkou, aby se tam nenacouraly nějaky fujtajbly, po kterých by se to začalo kazit, a hlavně se do tej sklenice dobře upěchuje, vydrží v lednici i tři neděle.

Komentáře nejsou povoleny.