Albert Salický
Před nějakým časem jsem byl s dětmi v Technickém muzeu v Brně, kde mají mimo jiné i velkou vitrínu s expozicí bakelitu. Bakelit, první umělá hmota našeho mládí, se dnes intenzivně sbírá. Děti však nevěděly, co to je. No přece bakelit, vždyť doma máme ještě bakelitových věcí dost, odpověděl jsem lehkomyslně. Jenže v naší jinak rozsáhlé domácnosti už bakelitu nezbyl ani ždibec. Tak jsem musel na nejbližším bleším trhu koupit takovou tu kulatou červenou misku se šroubovacím víčkem, ve které se prodávalo holící mýdlo, aby děti věděly. Měli tam i klasický bakelitový kapesní mlýnek na kávu „Tramp“, ale ten už se pohyboval cenově v oblasti nadšenců, a to já pro bakelit nejsem.
Mě zajímají spíš sklenice od hořčice neboli hořčičáky, které byly v 60. letech prakticky všudypřítomné. V domácnostech později už spíše jako odměrky či sklenice pro děti, ale v kancelářích či na chatách ještě jako zásadní kus nádobí.
Sklenice od hořčice čili hořčičáky se používaly nejen v kuchyni, ale i v domácí dílně na ukládání šroubků a matiček, popřípadě se v nich odmočovaly štětce a míchaly různé přípravky. Mezi zahrádkáři bylo například známo, že je třeba postřiku proti mandelince dávali hořčičák na konev, jinak je to neúčinné. Ale v nejslavnějších dobách tyto sklenice sloužily domácí i kancelářské gastronomii. Tradičně se do nich dělala černá káva, ta česká, rozemletá zrnka zalitá horkou vodou. A říkalo se, že je třeba při zalévání kávy vroucí vodou nechat ve sklenici kávovou lžičku, ta prý odvede teplo a sklenice nepraskne.
Já pamatuji jak sklenice starší, kónické, tak samozřejmě ty novější, mírně zaoblené. A tak jsem se rozhodl, že si hořčičáků pořídím celou sadu a budu v nich hostům nabízet drinky. Netušil jsem, že sklenice od hořčice už české domácnosti opustily. Říkal jsem si, že bych mohl bych vyrazit na venkov a navštívit všelijaké ty tetičky a kmotry, ale ani to dnes není řešení. Každý jen vypráví, jak vyklízel byt po babičce a nešťastné hořčičáky naházel do popelnice!
Už jsem v životě sbíral leccos. Vždy, když se něco sbírá, se objeví spousta literatury. Například o modelech aut Matchbox či starých fotoaparátech je toho plná knihovna. Začal jsem tedy hledat literaturu i ke sklenicím od hořčice. V internetu se ovšem hledá špatně. Jednak je Hořčičák podivuhodně rozšířené příjmení, dále tak všudypřítomní pejskaři označují barvu svých miláčků (jeden hořčičák ovšem byl i moped zvaný fichtl), a velmi často je toto slovo použito jako odměrka (tedy 2 dcl) při receptech, opisovaných ze sešitů babiček. Zato literatura veškerá žádná. Velmi stručnou informaci jsem našel v knize J. Lněničkové „České a moravské obalové sklo”, ale to už bylo také všechno. Nakonec jsem dospěl k závěru, že chci-li si o hořčičácích něco přečíst, budu to muset sám napsat.
Jenže kde vzít informace? Na Wikipedii je minimální zmínka a několik komentátorů na různých fórech informace stejně jako já hledá a nenabízí. Kde najít sběratele? Lidé sbírají i mnohem horší věci, než hořčičáky. Bylo by tedy velmi nepravděpodobné, že by je někdo nesbíral. Vzhledem k tomu, že při aukcích na Aukru existuje více zájemců, lze předpokládat, že takoví jedinci existují, ovšem vzhledem k dosaženým cenám, kdy se poštovné blíží ceně zboží, to nebude tak horké. Jediný sběratel, o kterém vím více, je dáma, která zcela svévolně usoudila, že čísel forem na dně sklenic (zajímají ji jen ty zaoblené) je 99 a rozhodla se je všechny mít. No, už je zhruba v poločase.
Obrátil jsem se tedy na sklárny, někdejší výrobce hořčice jako byly firmy Fruta, Briliant a podobně, na ministerstvo zemědělství, na muzea skla a průmyslového zboží. I tak je žeň velmi chudá. Sklenice se podle tehdy platné normy vyráběly v řadě skláren, například v Rudolfově huti v Dubí u Teplic (ty maji na dně iniciály zakladatele firmy Josefa Inwalda, což ovšem vypadá spíše jako zkřížené vycházkové hole) nebo v sklárnách Moravia Kyjov s řadou pobočných provozů (sklenice s M v trojúhelníku na dně). Vzhledem k tomu, že formy k lisování dodávala rovněž řada firem, liší se jednotlivé výrobky I přes miry definované ČSN mírně tvarem I kvalitou povrchu. Hořčičáky byly navíc vyráběny z odpadového material a jsou tedy velmi rozdílné v struktuře skla i barevném odstínu.
Oba základní druhy, kónické i zaoblené silnostěnné a velmi nekvalitní sklenice z 50. a 60. let 20. století o výšce 9,5 cm, byly uzavřeny plastovým víčkem, na kterém byly natištěny údaje o výrobku a ceně. Na některých sklenicích byla navíc oválná papírová nálepka. Vzhledem k způsobu využívání sklenic je jasné, že se mnoho nálepek nezachovalo. Zachovaly se však občas zbytky lepidla, které na některých sklenicích tvoří matný náznak oválu. Kromě sklenic s nálepkou existovaly i sklenice, na kterých byl jednobarevný potisk, patrně sítotiskem. Ten se tak snadno nesmyl, přesto jsou potištěné hořčičáky vzácné. Z čehož plyne, že jich nebylo mnoho.
Hořčičáky jsou specificky československý fenomén. Badatel se může třeba ugooglovat, ale za hranicemi nic nenajde. Německy mluvící státy, a tenkrát nás obklopovaly dokonce tři, nemají s pojmem Senfglas spojeno nic, co by hořčičák připomínalo. Podobně naši sousedé ze severu mají své musztardówky zcela jiné. Dokonce ani v Moskvě, kde je prý jinak k mání úplně všechno, o gorčičnyj stakan nezavadíš. Ukrajinské označení není známo, ale asi to nebude jiné. Maďarsky se hořčičák řekne, nebudete věřit, mustárpohár, ale víc informací by z Uhrů nedostal ani sapér Vodička. Přitom je v uvedené knize zmínka o importovaných sklenicích, ale odkud by byly? Slovensko tehdy cizinou nebylo, avšak i tam je Horčičák celkom bežné meno, a tak badatel najde pouze sympatickou zmínku na facebookové prezentaci prešovské kapely The Strangers, umístěnou s cílem propagovat jejich nové CD, obsahující píseň nazvanou, jak jinak, Horčičák. …
Dále je tam ve zmínce o historii firmy Snico, dříve Stredoslovenské konzervárne a liehovary, n.p., doslova: Dňa 1. mája v roku 1961 sa na ulici M. Pišúta v Liptovskom Mikuláši začala výroba tradičnej plnotučnej a kremžskej horčice, ktorá sa výrábala v 70g hliníkových tubách, v 80g plastových kelímkoch a v 200g sklennom pohári, takzvanej „ruskej Zuzana“ a tento pohár sme ľudovo nazývali „horčičák“. Na „horčičáku“ bolo prvý krát použité zatláčacie viečko, ktoré používame dodnes.
A tak dále bádáme a tápeme v temnotě. Najde se někdo, kdo ví více? Vždyť přece v množství provozů, kde se hořčičáky vyráběly či používaly k balení hořčice, musely pracovat stovky lidí, kteří si dnes užívají zaslouženého důchodu, a někteří z nich třeba i u počítače četbou tohoto povídání. Tak sem s vašimi vzpomínkami! A kde je těch pár nadšenců, se kterými občas bojuji na Aukru o pár sklenic? Sběratelé hořčičáků všech (tedy obou) zemí, spojte se ! (salicky@seznam.cz)
Kompletní text s obrázky je k otevření a stažení ZDE
Divano Vas umrel? No tak at se smazi v pekle, parchant….samozrejme to pisu v dobrem, neb prej o mrtvejch se ma tak psat….
Sumavaku, mam to na vidlich vepredu, ale byl na tom ten prorezavac na stromy, na technickej a konturovej rez a sundat to je prave na dve, tri hodiny. Tak jsme to museli udelat hezky pomstaru a rucne. Jesterka taky nefunguje v takovym pocasi a snehu, nema zimni gumy 😀
Ty boxpalety byly zapadany snehem , ze jsem ani nevidel kde jsou, jen byly na povrchu takove drobne boule….. Vopruz jako svinja.
No asi pristi rok odejdeme od MF, soused si poridil Lamborghini a proti tomu je MF trapnej odvar. A pristi rok stejne potrebujeme jeste dva, protoze se rozrustame. A tak se siknou. Stary MF dame na hory, novy si nechame tady. Je to neskutecny svezeni. Ty taliani falt umej, a to i vcetne servisu a nahradnich dilu. Neflakaj to , jako posledni dobou MF, treba vokno mame objednany uz tri mesice a furt nic.
A ten vytunenej traktor je neskutecnej….. Jen by mne zajimalo, jestli jde za nej pripojit treba postrikovac a nebo rozmetadlo 😀
301 Jirko, ano
a určitě to byl jinak hodný dědeček
v rádiu k tomu dali záznam z jeho řeči, kde bylo, že sice nějaké ty chyby udělal, ale že by chtěl někomu vědomě ublížit, tak to ne !!
jen sem tam poslal někoho na šibenici
Jo Divano, to je debilni shovivavost a odpousteni…. Zvlast, kdyz ten co je svinjak, nechape, ze je to gauner a hajzl. To je stejne, jako se Svorcovou a dalsima lidma, co jim srdce plalo budovanim komunismu a nenavisti k tem, co jim to kazej… Parchanti. Ale vseholidu to nevadi, protoze jen komunisti delali neco pro lidi, ostatni jen kradou. Jak smesne, kdyby to nebylo smutne…
http://zpravy.idnes.cz/chavez-si-vybral-nahradnika-byvaleho-ridice-autobusu-p0t-/zahranicni.aspx?c=A121210_095324_zahranicni_btw
Takže maoista. To je skoro jako v EU, možná byli s Barrosem v jedné buňce.
Hele, kdo jste se koukali na tu slávu – zdalipak si na závěr zazpívali Hydrocentrálu? To přece byl povinnej závěr každé bolševické sleziny…
Hmm, ad Vaš – to měl říct dřív, že ty lidi posílal na šibenici v bezvědomí. To by ho mohli zavřít aspoň do blázince, takhle byl v pohodě.
Šumaváku, chybí mi tu blicí smajlík… :-/
Přátelé, souhlasím tvrdě s Martinem. Dovedete si představit, co je to od někoho vymáhat peníze, které vám dluží? Moc mi jich zůstalo u dložníků, protože v té době jsem o exekutorech pouze snil. Nejmilejší bylo, když chudáček dlužník si přijel v meďáku a já na něj čekal v dodávce zn. Forman více jak hodinu po termínu. Na něj jsem, jakmile to trochu šlo, toho exekutora poštval jako na prvního.
Ach ti ubožáítka. Když je někdo blbej, nechá se chytit bez lístku a nezaplatí pokutu, ať si to užije. Že rodiče musejí platit za synáčka? Tak už to na světě chodilo, chodí a nejspíše chodit bude. Na přítele opilce přišla exekuce, že neplatí povinnpé ručení za auto. Auto mu stojí již mnohý rok nepojízdné na zahradě. Když jsem mu říkal, že ten blb je on, když se nenamáhal ho odhlásit, tak se urazil.
Ad 306. Tak si ji Pesi trénuj. Budeš to v brzké době potřebovat, zvlášť, když jsou ti ODSáci takové svině. Jak to tenkrát bylo? „No tak obdivuj krásy Prahy! Bude ještě hůř!“ A bylo…….
FRantišku, o tom zda-li mají dlužníci platit dluhy ta diskuse není. Začal jí Martin v 58.
Vaš? Chuj s nim!
(308) Dost bych se divil, kdyby k občas zmiňovaným „přehmatům“ nedocházelo. Ono to dost svádí, ta moc. Proto můj názor je, exekutory ano, ale dost přísně hlídat, když „ulítne“, sankci a hlavně náhradu škody“. A vydírání „maximalizované“ částky mi také nepřijde příliš košer. Trest budiž úměrný.
Toť vše.
Dobrý večer
Františku, ad 308 „Na něj jsem, jakmile to trochu šlo, toho exekutora poštval jako na prvního.“
A bylo co exekuovat, nebo všechno patřilo nic netušící rozvedené manželce s nemluvnětem u prsu?
Martine, pokusil jsem se poslat ten email
Všechny tři OK
Františku, já psala o rodičích a synově pokutě. Tehdy myslím ani nedošlo na exekuci, možná tehdy ještě ani neexistovala, nevím. Šlo mi o to, že rodiče se to nedozvěděli dřív, než to narostlo na velkou částku. O to doručení mi šlo..
doufam tedy, ze to je srozumitelne…
Ajrovko, on problém je v tom, že pokud se to bude ubírat směrem naznačeným v návrhu MV, nebude si v tomhle státě nikdo jistý tím, jestli k němu zítra nevtrhne exekutor. Třeba protože neteř tetičky z babiččiny strany…. Nebo nechali přespat kamaráda, o kterém ani netušili, že nějaké dluhy má …
Já to sleduji jen v novinách, tam to ten dojem budí, že se příliš nezatěžují nějakým rozlišováním, co je čí.
Na druhé straně dlužník nepochybně má snahu „zašít“ toho co nejvíc.
S těmi baráky je to ovšem sviňárna arci, pokud to není vylhané a silně se obávám, že není.
Aby měly věci hlavu a patu, je nutno je posuzovat individuálně a mít k tomu možnosti. Čili by případný přezkum trval dlouho a z toho důvodu by v případě chyby měl následovat trest, aby těch chyb nebylo moc.
Ono to není tak snadné, jak to vypadá. Tedy váš postup. Takže jsem se k nějakým penězům dostal.
Dobrý večer,
tak, rputi, nechat přespat kamaráda ještě není přihlášení k trvalému pobytu.
Jinak by to snad mělo být (i když tvůrčí zápal našichj zákonodárců je nepředvídatelný) omezeno na určitý stupeň příbuznosti. Rodiče, děti, sourozenci.
protože jestli ne, tak to už nemusí řešit nějakou příbuznost, ale mužou Vám přidělit rovnou prvního bezdomovce, kterýho chatí někde pod mostem.
A mám OT dotaz – ptalo se mně dítě, že prej co se dělá v Ústavu mezinárodních vztahů.
Ajrovko, s baráky to vylhané nebude – viz bývalý šéf exekutorské komory Podkonický, co si nápadně výhodně koupil vilu, kterou před tím vyřizovala exekučně jeho kancelář. Ten na to dojel, protože to už řvalo moc, ale potrestán nebyl, neb to vše bylo dle zákona …
MaYdo, když se exekutor dozví adresu místa, kde se dlužník zdržuje, vyrazí tam, i když tam dotyčný není trvale hlášen.
MaYdo, když je to ústav, tak to samé jako v Bohnicích či Kroměříži, jen v oblasti mezinárodních vztahů.
Například tam ( za peníze daňových poplatníků)zkoumají vztah Hollandeho s Merkelovou či Kohn-Bendita ke Klausovi… 😉
TAk asi bychom si měli vyjasnit, co znamená „nechat přespat“ a co znamená “ zdržovat se“. Když u nás přespí někdo přes víkend, tak to asi nemá exekutor šanci zjistit. Pokud se usadí na dýl a ještě si nechává posílat poštu, tak už bych byla ve střehu, tak to už bych se rozmýšlela.
Ale mně se to kecá, protože máme malej byt a stejně by se sem nikdo další nevešel 🙂
A moji kamarádi vesměs nevypadají na to, že by měli nějaký dluhy, s výjimkou řádně splácených úvěrů a hypoték.
Tak to jo, Šumaváku, vztah Kohn Bendita ke Klausovi, to je opravdu na psychoterapii. 😀
>> Šumavák
Nejen Cohn-Bendit
Zde vítěz o Cenu za největší hovno hozené po Klausovi:
http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/lekar-jenz-upozornil-na-podezrelou-milost-klaus-neni-muj-prezident_254907.html
(322) to je něco jiného, než co jsem myslel. To byla zřejmě taková malá česká levárnička, „přihraju si“.
Měl jsem na mysli to, co proběhlo tiskem kolem weekendu: Koupíš barák, v katastru žádný záznam, za pár týdnů přiskáče exekutor, abys uhradila dluh prodávajícího.
Údajně je to následek lidumilného nařízení, že exekutoři nemají obstavovat barák, je-li dluh v nepoměru k jeho ceně. Jenže když po nějakém čase z dlužníka nic nevyrazí, stejně se vrhnou na barák, koupený mezitím ze strany kupujícího v dobré víře, v katastru nic. To aby si člověk před koupí ty exekutory snad všechny oběhal. 😛
Šumaváku, mě zaujalla hlavně věta o těch spolupracovních, co kauzu sledovali již od r. 2009!
Znamená to totiž, že pan primář všechno vykecal jen vylez z ordinace každému, kdo se namanul, čímž flagrantně porušil zásady lékařské etiky…
Tak ať se moc nediví, že s ním vymetli!
…Rozeslal jsem otevřený dopis vedení nemocnice, všem náměstkům, všem primářům, řediteli nemocnice o tom, že byl přijat nový trestní zákoník, který určuje nové povinnosti lékaře pro oznamování určitých trestných činů. A v tu chvíli začali tlačit na můj odchod, protože tuto kauzu sledovali od roku 2009….
Ajrovko, pokud jsem dobře rozuměla, tak trik v tomhle směru spočívá hlavně v tom, že exekutor si počká toho půl roku, kdy je ještě možno odstoupit od smlouvy.
Ono to určitě tak jednoduché nebude a zřejmě dlužníci rádi prodávají a prachy strkají v igelitce babičce do štrozoku.
Exekutoři prostě celý problém přehrají na kupujícího, který nemá ani prachy ani nemovitost a v konečném výsledku jim nezbude než žalovat dotyčného dlužníka, na něhož je opět uvalena exekuce … da capo al fine …
No ten cvokař je vskutku rozkošný (viz též http://www.lidovky.cz/martin-konecny-ohlasil-mozne-uplaceni-prezidentske-milosti-ziskal-cenu-za-odvahu-gje-/zpravy-domov.aspx?c=A121210_124532_ln_domov_spa). Jedna věc je, že si, dost možná extensivně, proaktivně a zejména zpětně vyložil svou ohlašovací povinnost. Ale i kdyby mu v tomhle někdo náhodou věřil, kudy se to prosím dostalo do medií? (Mohl by mi to někdo připomenout?) Přece — pokud tvrdí, že udání podal jedině proto, aby se sám nevystavil stíhání — nechce říci, že i vůči PL mediím plnil svoji ohlašovací povinnost; nebo snad ano?
maYdo, 325 jistě je otázka spíše pro právníka. Jako laik se domnívám, že tam nejde ani tak o to, že někoho necháte přespat, jako spíše o to, že přijde exekutor, bude tvrdit, že jste nechali přespat, a na vás bude případně dokázat opak.
>> tučňák 300
Nehledal jste třebas tohle:
http://www.youtube.com/watch?v=xYzhPXiKtGY
Geniálně to použil Jiří Menzel jako hudbu k titulkům ve filmu Ostře sledované vlaky. Je gakt, že hudba ČSLA to zahrála s dokonalým vyzněním.
Zdá se, že obavy ze zneužití nemá jen Martin TT. 😛
Buďto více ví (pravděpodobné), nebo je větší optimista.
😛
PAn doktor je pěkná sviňa.
Ale na psychiatra se odkopal v posledním odstavci docela průhledně. Žádná občanská uvědomělost, ale obyčejná nenávist.
Ale za ty Janečkovy špinavý prachy mu to asi stálo. A ještě je za lidovýho hrdinu.
Od takovýho psychiatra radši dál, takovýmu svěřit leda odvoz mrtvol na patologiii a ne živý pacienty.
Foundrymane, k 292 si prosím vzpomínám na Forsajty, jak tam vedle Soamese nebo naopak vedle Bosinneyho — teď nevím, marně jsem se pokoušel to najít na http://www.gutenberg.org hledáním slov jako page-boy apod. — kdesi na ulici zastaví „chlapec“ na kole, poslíček, snad ani ne soudní zřízenec, předá mu do ruky obsílku, a jen si od něj nechá podepsat „proužek papíru“, či jak zní český překlad… (Zatracená paměť, než bych zjistil, kam jsem dal svůj výtisk, a než bych to v něm nalistoval…)
Zpátečníku,
322 – tak to pak už mi můžou opravdu přišít toho prvního bezdomovce, chycenýho pod mostem.
Ale jetsli se nepletu, tak exekutor jde po majetku dlužníka. TAk to pak už k tomu exekutor ani to přespání nepotřebuje, protože někdo tu může přespávat týden, vybaven jen kartáčkem na zuby nebo si někdo může u mně uschovat cokoliv včetně pytle diamantů a jednou za půl roku ase na půl hodiny zastavit, přepočítat diamanty, jetsli nic nechybí a zase jít. To ale pak může exekutor zazvonit kdykoliv a tvrdit, že veškerý obsah mého bytu je majetek nějakýho dlužníka mezinárodního formátu, hledaného interpolem a ani se nemusí řešit, jestli tu přespal nebo ne.
Možná by se mohli exekutoři vybodnout na nějaký chytání skutečných dlužníků, mohly by se jednou týdně losovat adresy a losovat dlužníci a exekutoři by zazvonili na vyslosovaných adresách a pogratulovali domácím, že byli vylosováni k provedení exekuce za pána XY. No a domácí by buď zaplatili dluhy za pána XY nebo by poskytli svůj majetek k prodeji v dražbě a z toho by se uhradily dluhy.
A jednou do roka by se vyhodnotil výnos z exekucí proti úhradě dluhů a pokud by byl přebytek, tak by se losovaly adresy, kde proběhla exekuce a výherce by dostal ten přebytek. To aby si vlastníci nemohli stěžovat, že oni z toho nic nemají.
Pokud by ovšem přebytek nebyl, tak by vylosovaný vlastník nemovitosti musel doplatit.
Zpátečníku 331 – ono je celkem evidentní, že ten cvokař se toužil dostat Klausovi „na kobylku“ a žvanil, kde se dalo. Já si dokonce vzpomínám, že v ČT to bylo dříve, než v r. 2012, jenže pan primář v tom nefiguroval, pouze ona psychopatická policistka, která ovšem nebyla postižitelná … 🙂
dvd, ad 333 – já myslím, že k té slávě by nejlépe páslo tohle: http://www.youtube.com/watch?v=fjpieIjFVSY
Myslím, že pořád nedoceňujete tu rakouskou císařskou hymnu. Na to by si pro cenu mohl jít i Barosso… 🙂
2 dvd ad 333 – nemohu se zbavit dojmu, že tučňák hledal spíše toto:
http://www.youtube.com/watch?v=fjpieIjFVSY
To je přece pro tu dnešní slávu naprosto typické… (a potom ta hydrocentrála)
2 Foundry – byl jsi rychlejší… Postupně dočítám…
2 Šumavák – v tomhle podání?: http://www.youtube.com/watch?v=AhfMnlFZHgQ
Na tu je ještě čas. Dnes byla ideální ta z toho mého odkazu… 😀 😀
http://www.youtube.com/watch?v=pl0wNNIyBVk&feature=player_detailpage#t=128s
Tedy přátelé, nemohu si odpustit jednu poznámku.
Může mi někdo vysvětlit (krátce a srozumitelně), proč se na blogu lidí převážně pravicově orientovaných řeší otázka exektorů, fikce doručení apod. ?
Vím, že budu patrně působit (opět) jako škarohlíd, ale už před mnoha lety se drtivá většina zúčastněných shodla na tom, že stát by NEMĚL vstupovat do vztahů dobrovolně uzavřených mezi soukromými subjekty. Jinými slovy řečeno, do soukromých transakcí by stát neměl strkat rypák.
Jakékoli debaty o cestujících na černo, exekutorech, fikci doručení a dalších nesmyslech jsou v normálně fungujícím státě (normálně fungující = nesere se do soukromých transakcí) zcela irelevantní.
Je čistě věcí věřitele, aby si pohlídal, že mu dlužník zaplatí a stát se v tom vůbec nemusí angažovat. A funguje to i u městské hromadné dopravy – v Paříži (a nejen tam) si na černo opravdu nezajezdíte…
Mimochodem, jen tak na okraj. Jaký je přesně rozdíl mezi „Stát by měl zajistit vymahatelnost dluhů“ a „Stát by měl sanovat banky jejichž dluhy nelze vymáhat“ ?
Nebo jinak, poněkud šířeji pojato, proč by stát měl privatisovat zisky a znárodňovat ztráty ?
Pavle, ještě jsem sem nakouknul, než si půjdu lehnout… Teď nevím: Není to snad právě a jedině stát, který je oprávněn doručovat fikcí?
Jinak v Paříži se, co jsem tak sám viděl, na černo metrem jezdí běžně. Existují různé a různě elegantní styly, jak přeskočit turniket; roznožka je takový ten základní… Díky svým skvělým, rasově podmíněným atletickým disposicím v nich vynikají zejména černoši; naopak v těch afrických chalátech a subsaharských krojích to ovšem jde spíše špatně. V takovém případě se na člověka dotyčný pasažér v turniketu natlačí, abyste se vešli mezi ty jeho otáčející se tyče oba zároveň, a jeden neví, co mu na to má říci, když se s ním nedomluví a přitom nechce vypadat jako rasista…
V autobusech je to horší, tam se nastupuje předem, a řidič už si vohlídá, jestli si lidi všichni štípnou lístek. Sám jsem měl většinou permanentku, a ještě ani po tejdnech jsem nebyl natolik voraženej, abych do autobusu lezl, aniž bych ji směrem k řidiči ukázal.
Dobré ránko!
„Vnitro couvá od nápadu „stěhovat“ dlužníky z radnic k rodinám“
Možná jsou v tom ještě další aspekty, ale obzvláště v menších obcích každý starosta velmi dobře ví, že kdyby ono nařízení uvedl do praxe, tak by pěkně dlouho nemohl do hospody! 🙂
http://zpravy.idnes.cz/prisnejsi-pravidla-vnitra-pro-trvaly-pobyt-na-radnicich-pkq-/domaci.aspx?c=A121210_163258_domaci_hv
Pavle, Zpátečník byl rychlejší. Před šesti lety jsem to ještě zvládal. Sice na mne černoši koukali trochu nevraživě, když za nimi přeskakoval turniket chlápek v kvádru, ale nechytli mne. Letos jsem si už všechno raději platil a dobře jsem udělal. Při jízdě na výstaviště jsem totiž zažil šťáru. Do vagónu skočilo deset revizorů a nastal mazec. Vedle mne seděly mladičké a krásné Rusky, které si s placením asi nedělaly moc starostí. Byly velmi nemile překvapeny, co že to ty hnusné Francouzky po nich chtějí (Většiona revizorů byla revizorek a navíc barevných. Tedy, ale byly ostré jako šavle.) Když Rusky pochopily, o co jde, pohrdavě sáhly pro šrajtofle. Letmo jsem se juknul k mé sousedce a dosti jsem oněmněl. Děvucha tam měla minimálně šest tis. EUR a nějaké drobné v pětistovkách. Tak jsem uznal, že si mohou nějakou tu nafrfňanost dovolit. Na druhé straně je pravda, že na ně byly ty revizorky nejpřísnější. Ale ty Rusky byly opravdu krásný holky.
Dobré ráno.
Pavle, odpovídám na 345 – Jaký je rozdíl mezi: 1. Stát by měl zajistit vymahatelnost dluhů a 2. Stát by měl sanovat banky jejichž dluhy nelze vymáhat – ten rozdíl tam je. Stát si občané zřizují většinou na to, aby zajistil jisté základní věci. A mezi ně rozhodně patří právo – zákony, vymahatelnost, ochrana životů i majetků, postihování zločinu. A dluh je formou zločinu. A exekutor je vykonavatelem. Soud rozhodne, že dluh existuje a pokud dlužník nezaplatí, bude mu zkonfiskován majetek. Asi to dnes neumím lépe napsat, prostě mi někam odletěl Pegas a v té vánici neumí najít cestu… :-)))
No pokud je dluh formou zločinu, český stát by měl být už dávno zastřelen …
I já teď momentálně dlužím nějaké leasingovce, ale za zločince se nwpovažuji.