Nihil novi sub sole

aneb: Hledejte rozdíly!

Greta to v OSN rozjela tak, že mi připoměla jeden starý textík z dob bojů Akčních výborů proti Temelínu. Jedna generace odrostla a nová nezná… (tedy – nová generace zelených aktivistů zřejmě ano!) Čtěte si a hledejte podobnost čistě záměrnou.



Rukověť mladého zeleného aktivisty

Chceme vám ukázat jak pomocí vyvolání strachu můžete udělat kariéru. Použijte následující techniku a naleznete se na cestě k bohatství a slávě!

1.- Vyvolejte paniku.

Nemáme čas čekat na vědu! Musíme jednat okamžitě. Zdiskreditujte skeptiky! Postavte je jako nečestné, nekompetentní, předpojaté, rasistické, sexistické, koupené průmyslem. Odhalte svoje protivníky jako agenty po profitu toužících kapitalistů. “Je známé, že jste udělal vědeckou studii na zakázku společnosti XY. AG“!  Když se vás protistrana zeptá, jaký přínos budou mít od vás požadované statni výdaje, odpovídejte „co je pro Vás důležitější: člověk nebo peníze?“

2.- Stavte se do role oběti!

Prezentujte sám sebe jako nezištně jednajícího  zástupce bezmocné většiny obyvatelstva, která je ovládána, zneužívána, desinformována, početně sice menší, ale mocnější skupinou protivníků (kapitálem, exaktními vědami, ČEZem, „uhelnou lobby“) a rychle získáte jako ”opoziční myslitel” přízeň médií!

3.- Nátlak většiny 

Tvrďte, že představujete mínění většiny, byť jste v tomto okamžiku jedinými bytostmi ve vesmíru, které tento nesmysl reprezentují. Většina lidí totiž inklinuje věřit tomu, o čem si myslí, že věří většina.

 S otázkou „o čem většina?“ můžete úspěšně prorazit, pokud budete tvrdit, že „většina vedoucích, uznávaných zodpovědných, svědomí dbajících vědců sdílí můj názor“ se dá vyložit, že také patříte k té správné skupině

4.-  Vytvořte síť

Vytvoř se soudruhy z jiných bitevních polí kartel vzájemného utvrzování a obdivu podle receptu „já poplácám Tebe po zádech, ty poplácáš mě“. Neboť již máte aureolu „kritické“ otevřenosti, kterou jste si vytvořili. Opakujte prohlášení. Dodávejte odvahy každému z vaší, jakkoliv malé, aktivní buňky, aby vystoupil veřejně s příklady osobní křivdy vyvolané vaší aktivitou. To vytvoří dojem, že mnoho lidí utrpělo podobné negativní zkušenosti. A jejich i Vaše tvrzení tak dostanou punc pravdivosti.

5.-  Získat autority

Nehraje žádnou roli, že vaše tvrzení pokládá odborný svět za neprokázaná, pokud se vám podaří získat na svou stranu „nosiče sympatii“. Vystupujte se známým hercem, sportovcem, lokální známou osobností a vaše žádosti získají na věrohodnosti.

6.-  Uvádějte šokující příklady

Jako zvlášť účinné se ukazuji dramatické sociální případy. Vezměte na příští tiskovou konferenci dítě se zvlášť výrazným postižením!  Tím smetete obzvlášť nudné statistiky vašich protivníků ze stolu.

7.-  Zasévejte zmatek

Na začátek vaší řeči položte alarmující otázku:
 „Jsou vaše děti v nebezpečí“?
 Hovořte o škodlivých látkách a rakovinotvorných substancích ve vašem okolí bez konkrétních údajů o druhu, místě, a množství. Pokud se vás někdo zeptá jestli jsou tyto látky člověku skutečně nebezpečné, odpovězte, že svéprávní lide mají právo ptat se a dělat si starosti. Ptající se potom jeví jako temná a nevyrovnaná osobnost, která vám chce toto právo sebrat. Vytvářejte souvislosti i tam kde nejsou:
„Jedno nemocné dítě je již o jedno navíc!“
„Já odsuzuji vaše tvrzení, že je normální trávit děti“!

Účinné je také tvrzení:
„kolik smrtelných případů se ještě musí stát, abyste změnil Vaše mínění!?

Postavte absolutní měřítka, která váš protivník nemůže nikdy dodržet:
“ Můžete mi zaručit, že moje děti nedostanou za dvacet let rakovinu“?

8.-  Ovládat výběr významu

Vymyslete si senzací vonící názvy pro vznikající problémy:

 „Multiplentní citlivost na chemikálie“
„Syndrom válečné operace v Golfu“
 „Vyšší přírůstek rakovinných onemocnění (leukemie), zejména u JE“(Atom. Elektráren ) … jsou dobré příklady. Používejte emocionální výrazy místo kvalifikovaných.

Špatně: „Žalující má o 0,001% vyšší riziko onemocnět na rakovinu, než ostatní obyvatelstvo.

Dobře: „Žalující má vyšší riziko onemocnět na rakovinu“!

Vaše výpověď není v principu špatná a přinese vám větší pozornost médií, než kvalifikovaná.

9.- Odměňovat podrobení

Zkušenost ukazuje, že obyvatelstvo má sklon se chovat, k totalitním osobnostem jako jste vy, spíše podlézavě. Toto se ukazuje například u podnikatelů tím, že sponzoruji vaše akce. Používání vašeho know-hows k vývoji ekologických bilancí a provádění eko-auditů  za honorář.

10.- Poradenství za honorář.

Probouzeni pocitu zodpovědnosti za životni prostředí u spolupracovníků za honorář.

Když podnikatel ukazuje, že je připraven bez podmínek se podřídit vašemu vedení, měli byste být velkorysí a jeho podřízenost vám, odměnit Ekologickou cenou (vnitřně nazývanou „zelený kruh do nosu“).
Každému podnikateli, který se i nadále opováží vám veřejně oponovat, byste měli, společně s vašimi „soudruhy v byrokracii a mediích“, demonstrovat, co znamená vůdcovské mínění.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 574 komentářů u „Nihil novi sub sole“

  1. dvd, tady to asi nepřekvapí nikoho, ale jejich voliči stále pevně věří (a preference spíš stoupají, nebo se drží). Nejspíš si nechtějí přiznat, co udělali za blbost. 😛 No a někteří piráti jsou malební a média jim přejí.

  2. Matzurka (17.10.2019 | 15.25)
    ad Brexit
    … no těžko říct. To co se stalo dnes ještě nic neznamená a jak jsem včera rozuměl, jedná se o další fázi přehazování bramboru -> aby to nebylo na mě.
    Uvidí se v sobotu v UK parlamentu. Nedovedu si představit proč by pro to měl Corbyn a socialisti zvednout ruku- Nic by tím nezískali a o UK jim stejně nejde. Jsou internacionalisti.

  3. Nejspíš nezvednou. Mým laickým odhadem je, že nejraději by nejdřív odešli z EU v režii konzervativců a potom vyhráli volby a zesocializovali GB. jenže, současné preference jim tu naději nedávají. Nejsou internacionalisti, jsou britští socialisti. Ještě bude legrace.

  4. Tak jsem dnes byl navštívit vnoučata a vrátil se silně rozladěn.O co šlo: docela šikovný kluk, pátá třída, stále samé jedničky a s jistým ( ne však přílišným) zájmem o matematiku chce dělat přijímačky na 8 leté gymnázium. Proto chodí již dva roky jednou týdně na tento gympl do přípravky ( samozřejmě placené) a teď i jednou týdně na doučování (M a Čj) k jakési podnikavce na tuto školu napojenou, která si účtuje 500 Kč za hod. Na tuto hod. má vždy tři žáky. No a samozřejmě čas od času absolvuje SCIO testy, též za úplatu.
    Vrtá mně v hlavě, koho by ta škola měla brát, když ne takového kluka a proč on musí absolvovat tuto časově i finančně náročnou přípravu. Jakou vlastně mají vypovídací hodnotu přijímačky na školu, když mají šanci jen takto vydrezůrovaní zájemci. Jak vlastně došlo k tomu, že se z přijetí do výběrové školy stal takový kasamač, ve kterém je dítě ( a s ním i rodiče) jen pomocným materiálem pro kšefty několika podnikavců? Cožpak škole neáleží na kvalitě přijímaných zájemců a klidně ty – kteří na to nemají finance nebo jejichž rodiče nejsou dostatečně vyděšeni – hodí přes palubu, i když by měli na to, aby školu hravě absolvovali?
    Bohužel má vnouček o dva roky staršího bratrance ( stejně šikovného, oba rodiče VŠ a nadprůměrně úspěšní v životě) , jehož rodiče vyšli z předpokladu, že kluk je bezproblémový, jedničkář a přípravu řešili sami doma asi půl roku před termínem zkoušky. Zdaleka to nejsou rodiče, kteří by žili jen pro práci a fakt se mu věnovali. Bohužel jej neprohnali všemi těmi přípravnýámi kurzy a kluk si u přijímaček skoro neškrtl. Byl snad ještě asi 10 míst za nejhorším, kterého ještě vzali. To snachu tak vyděsilo ( otec toho bratrance je jejím dvojčetem a vazba mezi nimi je obzvlášť silná), že iniciovala toto již dvouleté martyrium přípravy. Naštěstí je vnouček pohodář a bere to spíš jako možnost předvést, co zvládne. Ale mně to připadá celé postavené na hlavu.Jak to vidíte vy?

  5. Jirko, úplně stejně. Scio považuju za bandu podvodníků a agentů s teplou vodou, bohužel však evidentně mají vlivné zastánce, kteří jim umožňují parazitovat.
    Učitelé a ředitelé jsou už asi tak zblblí všelijakýma neziskovkama, že se jen klepou hrůzou, aby byli dostatečně in.
    Když jsem se s tím cirkusem kolem přijímaček tehdy seznámil, v klidu jsem nechal kluka dochodit do 9. třídy, následně bez výrazných stresů postoupil na střední školu. Na přijímačky se normálně učil doma, tak jako kdysi i my.
    No a v neposlední řadě bych jen připodotkl, že gymnaziální vzdělání díky maturitní inflaci už tak zdevalvovalo, že snad ani není o co stát.

  6. Že univerzálně dobré řešení neexistuje. Každá metoda má nějaký ten háček. Existují i zkoušky studijních předpokladů, ale i ty lépe natrénovat. Ideální by byl odhad komise přijímací školy, na základě pohovoru, zkoušek a dlouhodobých výsledků v předcházející škole, ale to lze jen obtížně kvantifikovat a tak se vyhnout nařčení z korupce (která by v takovém systému měla taky poměrně otevřené pole působnosti).

  7. Aerovko, nad čím bádat? Vzpomínám si na své zkoušky – slohovka z češtiny + přibližně 10 příkladů z matiky.
    Vyhodnocení matiky je jasné, slohovku posuzovat jednak podle pravopisných chyb, jednak podle úrovně vyjadřování.
    Pokud někdo napíše sloh, který má hlavu a patu a spočítá příklady, asi nějaké předpoklady mít bude.

  8. Jirko,
    řešili jsme před pár lety. Dceru a její spolužáky si dobrovolně a bezplatně vzala na přípravu jejich třídní učitelka (v 5. třídě – zájemci měli hodinu týdně navíc od října), zakoupili jsme jen sešit s cvičnými testy. A dopadli jak… no, paní učitelka se jim věnovala, dcera byla ve třídě top 5. Ještě jsme absolvovali placené „přijímačky na nečisto“, taky v pohodě. Taky jsem za nějaký obolus stáhla příklady a cvičení z nějaké tomu dedikované webovky (nikoliv Cermatí) a procvičovali jsme i doma. Ale jak to šlo naostro, zapracovaly nervy, a i když ne úplný propadák, tak už ani na odvolání. Nakonec jsme měli ještě štěstí, protože jedno zdejší soukromé gymnázium nenaplnilo stav a vypsalo ještě jeden zkušební termín, tehdy jen na pohovor (částečně v AJ) v celkem pohodové atmosféře, takže nakonec chodí tam. Dochodit do devítky nešlo, vesnická školička měla tehdy jen pět tříd, a základky ve městě ty přespolňáky moc nechtěly brát (a taky nechtěly pouštět své premianty na osmileté gymply).
    Nicméně i tak se mi pak donesly informace, že na některých školách dostávali slabší žáci náhle samé jedničky, aby výroční vysvědčení zajistilo body do celkového hodnocení (no ano, dcera jednu dvojku měla, a IMHO ji to nějakou rozhodující desetinu sebralo – ale souhlasila jsem s paní učitelkou, že přidávat jí na jedničku by bylo nefér) a paní učitelka se zbavila problémového žáčka.
    Když sleduji, co na ten gympl chodí… ale jinde to není o moc lepší, nakonec se stejně část místní omladiny sleze v nechvalně známém parku a společně tam chlastají a hulí i bez rozdílu…
    Ovšem ten negativní dojem z Cermatu mám rovněž, SCIO testy mi přijdou jako cvičení opic. Na ty úplně první – ve třetí třídě – se dcera nepřipravovala vůbec (to bylo jen v rámci nějakého srovnávání škol), z matematiky byla celorepublikově top 5, pak jí to asi přestalo bavit a češtinu spíš odflákla. Na gymnáziu ovšem spíš zápasí s matematikou (nicméně je vždy vybrána pro reprezentaci v matematických soutěžích, byť na čelní místa nedosáhne), zato profesor češtiny o ní mluví v superlativech 🙂 (ovšem na olympiádu by musela i číst knihy, což se jaksi zatím neodhodlala). A pak se v tom má rodič vyznat 🙂
    Co se za pár let změnilo – i soukromá gymnázia musí dávat SCIO testy, na druhou stranu to nejsou na dva gymply dva testové dny po sobě, ale s týdenním odstupem, a bere se ten lepší výsledek pro obě zvolené školy. Ovšem zvyšuje se počet přihlašovaných dětí – gymply nejsou nafukovací, a už moje dcera před šesti lety byla silný populační ročník – následné jsou ještě silnější, dětí je hodně.

  9. Foundry,
    obávám se, že za našich mladých let se ještě pročítal kádrový posudek rodičů, jejich angažovanost, i angažovanost případného studentíka…..

  10. Matzurko, to jo. Nicméně tehdejší systém zkoušek mi přijde smysluplnější a více vypovídající než testy. Třeba v matice měli i vyhodnocující kantoři víc prostoru – mohli třeba zohlednit správně zvolenou metodu a postup, i když se žáček ve stresu dopustil početní chyby.

  11. AK- jistě, ale myslím,že normální by bylo, aby si škola sama testovala zájemce s akcentem na to, jak je škola zaměřená. A jestliže škole záleží na pověsti a na kvalitě absolventů, vybere si ty nejvhodnější pro studium a ne ty, kteří mají do zblbnutí nadřené univerzální přijímací testy. ( Jistě, testy nejsou každý rok tytéž, ale jde o varianty na stejné téma).Připadá mně to, jako kdybych přijímal zaměstnance podle toho, jak zodpoví mé předem zveřejněné otázky. Takto prostě ty nejlepší nevyberu.
    Stále se hořekuje, že chybí osobnosti mezi řediteli i pedagogy ve školách. Ale jak mají v těchto podmínkách vyrůst? Dal bych jim prostor, ať škole vtisknou svoji pečeť se vším všudy. Někdy to bude ku škodě školy, ale těch dobrých bude neskonale víc! A ať čas ukáže, kde to funguje a kde ne. Takhle jsou všichni ( včetně i těch žáků) manipulování silami z venčí, jsou jimi sice někdy chráněni, ale vždy omezováni. Ale to přece není svoboda, to je spíš zoologická zahrada, ve které se dá slušně přežívat, když vám nevadí mříže!!
    No,nějak mne to rozohnilo, možná je to i tím, že testuji letošní švestkovou úrodu. Je dobrá….

  12. Foundry (17.10.2019 | 22.35) vzpomínám, ale tehdy bylo procento lidí, hlásivších se na „výběrové školy“ nižší a počet přijatých také, o dalších kritériích ani nemluvě. A hlavně, nikdo se s tím příliš nesral. Přijatej, odmítnutej, nemáš do toho co kecat.
    Oba moji potomkové se na gympl (osmiletý) dostali bez problémů a bez doučování, ale začátkem tohoto století. Jak se to teď změnilo nebo nezměnilo, to už nevím.
    Jirko (17.10.2019 | 23.00), aby si škola sama testovala, to by bylo dobré, ale to by si musela „jet na své triko“ (a i to má své problémy). Dokud to bude z našich peněz platit stát, bude se do toho taky srát, vesměs alibisticky a blbě. To už je takový státní zvyk. Stát (jeho oudové) nemá ve zvyku vybírat ty nejlepší.

  13. Dobré ráno vespolek,
    ty přijímačky se mění dost hodně – ještě rok dva před tím martyriem mojí dcery braly některé školy jen na základě prospěchu a účasti v soutěžích – dcera jedné známé měla samé jedničky a nějaké přední umístění v logické olympiádě, takže testy dělat nemusela a byla přijata. Na gympl, který tu má pověst „matfyzu“ 🙂
    Ovšem zadání v testech samozřejmě jsou kolovrátek na dané téma, tam se asi němění nic.
    A souhlasím, za našich mladých let to bylo podstatně jinak; a ano, i teď bych školám dala větší volnost v přijímacích kritériích. Ovšem jak už tu bylo mnohkrát zmíněno, rodiče se snaží umístit dítě do „lepší“ školy, zejména když základky začínají připomínat krocení divé zvěře….. nejen díky inkluzi.

  14. Dobré zas ráno… No, já nevím, co se divíte? Smyslem všech možných úprav a změn je to školství totálně dokurvit a výsledek „nivelizovat“ na IQ kolem 90, aby ty lidi nebyly moc chytrý… Už státní ministr Bach prohlašoval, že Rakousko neotřebuje vzdělané lidi, ale věrné poddané. No a EU má podobné priority.

    No a jinak, v úterý by mě měli stěhovat do rehabilitačního střediska… Už s pomocí chodítka zkouším chodit…

  15. Dobré ráno.

    2Matzurka (17.10.2019 | 22.41) Nejsem si jist, jestli kádrové předpoklady nezačínají opět hrát větší roli. Byli jste na Letné? V pátek ve škole…

    2PeS: Dobrá zpráva. Příjemnou rehabilitaci. Ono to půjde krůček po krůčku.

  16. PeSi,
    tak gratuluji a jen tak dál, pomalu, ale k lepšímu 🙂

    Honzo,
    jo, taky mne to trochu děsí. Zatím to ale nepozoruji – z dceřina gymplu bylo na té první „demošce“ tak patnáct-dvacet děcek“ (většinou ze zvědavosti), další demošky se tu už ani nekonají. Inu, my vidláci to vidíme jinak 🙂

  17. Dobré ráno
    Jirka (17.10.2019 | 21.43)
    máte to jednodušší, jde o vnoučky a tedy si můžete dovolit nadhled i mudrování o systému.
    Rodiče to mají natvrdo a mudrování musí odložit na později a pomoci potomkům dobýt se co nejlepšího dostuoného vzdělání. Jestli to navíc není v Praze ale v regionech, jde se mže jednat o jedinou vhodnou dostupnou školu – osmileté gymnásium, žerty a ideály jdou stranou.
    Jako rodič samozřejmě uděláte (a je to tak správně) VŠECHNO abyste dítě na to gymnásium dostal.
    Všechno znamená „všechno co je zapotřebí“.
    Může to být drilování testů do mrtva, doučování, drahý kurs, přípravky, prostě cokoliv.
    Jako rodič si totiž uvědomujete, že se jedná o OSM let života vašeho potomka, které ho budou formovat a důsledky budo zřetelné po celý zbytek jeho života. Jistě nechcete aby těch osm let strávil v inkludované třídě, případně ve forbalové třídě (pokud náhodou fotbal nevypadá jako maximum možného) a podobně.
    Jistě nechcete aby potom v prvním ročníku na universitě měl ten úděsný handicap proti spolužákům ze slušné školy. A jistě také nechcete aby dítě tyto roky strávilo mezi spolužáky které tyto ambice nemají a nemají pro to ani předpoklady. Stačí jim poflakovat se po sídlišti a něco hulit. Tedy něco, co vidí doma od mala. S jejichž rodiči byste nenašel jediné téma k rozhovoru a na každé třídní schůzce si vyčítal, že jste potomka tenkrát nechytl za krk a těmi drily ho prostě pod dohledem provedl.
    Až to bude mít student za sebou, pak je šas oduševněle mudrovat na Šumavákovi o špecifikách, výhodách a nevýhodách různých systémů 🙂
    Vnoučata ale motivujte ať prostě projdou tím, čím musí. Jakkoliv prarodiče mají vnoučata spíše rozmazlovat …

  18. Otázka je, zda je to horší zpráva. Pokud to nezabrání jeho zvolení, tak si to Britové dokonale zaslouží. Byli varováni.

  19. AeroKarel (18.10.2019 | 9.07) napsal:
    ad „tak si to Britové dokonale zaslouží.“
    No – Britové u mě pár vroubků mají, ale Sanderse si fakt nezaslouží 🙂

  20. Dobré ráno,

    moje dcera absolvovala osmiletý gympl a má k tomu dvě výhrady:

    Za prvé – osm let je v období puberty fakt hodně dlouho. Ke konci už bylo vidět, že na ty děcka doléhá něco jako ponorková nemoc. Navíc mají profesoři tendenci je vidět tak, jak se uvedli v těch dvanácti letech. Přitom studenti se mění, mění se zájmy, mění se postoje.
    Za druhé – ve dvanácti letech se dítě obvykle samo na základě vlastní úvahy nerozhodne, že chce na gympl. A v patnácti, kdy vrstevníci dělají první důležité rozhodnutí – kam po škole – už je rozhodnuto. Zatímco vrstevnici v patnácti nastupují do jiné školy nebo do učňáku, někdy třeba i opouští domov a jdou na intr a je tu zřetelný předěl, že už nejsou děti, gymnazista nafásne občanku, ale nic řešit nemusí.
    Já mám ještě jednu připomínku, na gymplu je zřetelnější tendence vychovat z dětí „občany“ a někteří pedagogové sluníčkářského ladění neodolali pokušení prezentovat svoje politické názory a nenápadně k němu děti vést. Dcera později přiznala, že v době první prezidentské volby, to jí bylo sedmnáct, jí byla velmi nepříjemná kampaň „volte Karla“ a až aktivistické prostředí ve škole.
    Samozřejmě, když pak takovej sluníčkář dostane dítě do pracek ve dvanácti místo v patnácti, tak má mnohem širší pole působnosti.

  21. Pročetl jsem si předchozí a jsem poněkud na rozpacích.
    Děcka jsou pod dohledem rodičů, normální (čti dobrá) škola je jen pro ty, kteří se „naučí“ přijímací rituál…

    Nějak mi tu chybí vlastní motivace děcek. Vzdělání je prima věc (které se mi nedostalo v dostatečné míře) ale není všechno.
    Potkal jsem absolventy i dvou vysokých škol, kteří kromě lehce povýšeného poučování ostatních nedokázali v praxi nic moc nebo skoro nic.
    Potkal jsem lidi ryze „dělnického původu“, vzděláním havíře nebo nižší úřednice, kteří se v praxi uchytili naprosto excelentně a byli ve svém oboru skvělí. Lokomotivář ze šachty měl takový rozhled po klasické hudbě, že se s ním rádi vedli smysluplné debaty i známí dirigenti. Sice poněkud bojoval s pravopisem, ale i to se časem „doučil“ systémem pokus – omyl.
    Pokud jsem přijímal nového člověka, vždy mě zajímalo, co ho opravdu baví, jaký má smysl pro rytmus, jak slyší. „Papíry“ byly až na konci rozhodování.
    Dokázalo mě vytočit prohlášení „…na to jsem nemusel studovat vysokou školu!“ Když mu ta práce připadala ponižující, měl přece možnost jít jinam – i za minulého režimu. Neměl jsem nikdy nikoho s „politickým škraloupem“ aby se musel skrýt v našem Ústavu.
    Zdá se mi, že pro praktickou schopnost něco určitého dělat jsou jistě fyziologické předpoklady (ty neoblbneš!) a vůle to dělat. Je moc dobré mít teoretický základ, ale dá se nahradit samostudiem a „školou života“. Co si člověk ověří v praxi už nikdy nezapomene – zvlášť ty „neplatné pokusy“. Nevýhodou je, že má problémy s umístěním v platové tabulce. Leckterá místa mohou mít i nižší vzdělání – ale o několik stupňů níže. Bez ohledu na skutečný „výkon“ v práci. Bojoval jsem s tím systémem celou dobu – abych byl spravedlivý. Aby byl každý ohodnocen podle toho, co doopravdy umí a dělá a ne za to, na co má papíry.

    Asi se teď na mě sesype místní komunita, tak pro pořádek:
    Vážím si lidí vzdělaných, ale „papírové“ vzdělání nebo schopnost citovat poučky z knih mě neohromují. Úctu u mě mají ti, kteří svou práci dělají dobře, kteří ji mají rádi, kteří se stále snaží být dobrými a ještě lepšími.

    No – co ode mě čekáte. Jsem z havířské kolonky… [;>))

  22. Jinak, abyste si nenamlouvali, že studenti gymnazia spořádaně a dychtivě naslouchají slovům profesora, tak vězte, že při hodinách některých profesorů byl prý ve třídě takovej řev, že nebylo ani slyšet výklad a spíš než krocení dravé zvěře to připomínalo zvěřinec, kde tu zvěř už ani nikdo nekrotí.

    Ale výsledky měli dobrý, to zas jo….

  23. Kocoure, já se na Vás nesesypu, protože již léta tu hlásám, že přirozená inteligence se nakonec prosadí a tam, kde chybí, to papíry nezachrání.

    Dokonce mám za to, že tej přirozenej inteligenci prospívá, když nemá tu cestičku dokonale umetenou a musí se vypořádat s různými překážkami.

  24. Je krásné žít v období finální dekadence (https://sumavak.blokuje.cz/nihil-novi-sub-sole#comment-289590) — Holt asi jak pro koho, skimici. Třeba zrovna pro ty výše diskutované děti to myslím zas takové blaho není, subjektivně ani objektivně.

    Jestliže zkurvenost si můžeme připodobnit k černé díře, resp. k bytí v černé díře, pak tedy dnešní dětství k pádu do černé díry, během nějž je jedinec (kterak si můžeme ověřit v každé druhé sci-fi povídce) vystaven slapovým silám. Jim v naší analogii odpovídají síly pokroku. Z relativně (! – už to také není, co bývalo) přirozeného světa rodiny dítě padá do dnešního progresivistického světa, a je v něm postupně vystavováno stále větším, stále obludnějším a stále děsivějším zhůvěřilostem. Podobně jako sci-fi hrdina si dítě dlouho neuvědomuje, co se s ním děje, a jeho neurčité, vždy (přinejmenším také) tísnivé pocity se mohou dostávat na povrch např. ve formě environmentálního žalu a klimatického děsu, jakkoliv zhovadile a neskutečně se nám tyto fenomény na pohled jeví.

    Finální stav jedince, tedy totální zkurvenost jeho osobnosti, mysli, ducha a duše, tedy možná je krásný, ba blažený, a zároveň ovšem strašlivý; dohromady snad nejvíce připomíná rauš při intoxikaci nějakou drogou, ze smrtícího návyku na niž se nelze vymanit. Ale pád do pokrokového světa vůbec není tak příjemný, jako se takovouto drogou postupně sjíždět, tak jak po ní organismus volá a jak je dosud schopen jí vzdorovat. Naopak. Pro každého, tím spíše pro dítě, je to záležitost existenciálně tak bolestivá, že je pro ni sotva myslitelné jakékoliv srovnání.

  25. Ad Rozpaky Starého kocoura
    Stary kocour (18.10.2019 | 9.20)
    – ad papíry až na konci rozhodování – no to je samozřejmé. Nikoho nikdy mé papíry nezajímaly.
    -Je moc dobré mít teoretický základ, ale dá se nahradit samostudiem a „školou života“.
    To sice ano, Starý kocoure, ale je to kurevsky těžké a hlavně ztratíte ten nejproduktivnější čas. Nejlepší věci uděláte do nebo okolo třiceti. Je zcela přirozené, že na nich začínáte dělat již během university, zcela jistě alespoň čtvrtý pátý ročník a pak jen pokračujete.
    Než eventuálně přijde něco co váš život a směřování radikálně změní ale to už je jiná písnička 🙂 A vším jsem byl rád, nicméně to formovací zcela zásadní období kdy jste nejvnímavější máte jen jedno. A nevrátí se.

  26. 2 maYda:
    …přirozená inteligence, přirozená inteligence…
    To znamená, že ostatní jsou „nepřirozené“?
    [;>))
    Výplody některých intelektuálů by téhle teorii neodporovaly…

  27. Zpátečníku
    „Environmentální žal“ je neskutečně půvabný termín. Máte břinkavý talent 🙂

  28. 2 skimic:
    Ano, škola života je „ku*evsky těžká“. Ale na její poučky nikdy nezapomenete, nikdo vám je nedokáže zviklat, jen vy sám na základě nových kapitol. Nebývají složité, ofutrované uznávanými veličinami, ale zase bývají pevně zasazené v kontextu.

  29. O „enviromentálním žalu“ se píše občas v mědiích. Mám dojem, že si na tom někteří psychologové docela mastí kapsu.

  30. Ehm, obávám se, že málo držíte prst na tepu doby, skimici. Environmentální žal je relativně čerstvý verbální konstrukt Dobra, pojící se s odůvodňováním FfF. Já jsem si k tomu prosím doplnil až klimatický děs.

  31. Přirozená inteligence – měla jsme na mysli to je to, co je shůry dáno a v apatyce se koupit nedá. 😉

  32. Zpátečník
    jejda. Já jsem převčírem kdy jsme s kolegou drbali našeho známého psychoterapeuta z Bruselu slyšel výrazy jako „Ecological grief“, Climate Grief“
    Environmental grief je pro mě nový.
    Rychlý pohled do Google mi ukázal možnou spojitost s thanatologem Kevorkianem a vymíráním velryb, ale to asi nebude ono 🙂

  33. Ad přirozená inteligence atd
    kdysi jsem se motal okolo inteligence umělé. Artificial Intelligence. AI.
    Bylo to módní a daly se sehnat šrouby na výlety (přednášková turné, konference).
    Tenkrát si pamatuji, že byl problém s definicí AI. Aby totiž bylo možné definovat inteligenci umělou, bylo by zapotřebí definovat i inteligenci „obyčejnou“.

  34. OT: Další pěkný text: https://www.novinky.cz/komentare/clanek/komentar-gender-jako-nadavka-a-symbol-spolecenskeho-rozkladu-alexander-tomsky-40300363

    Liberalismus měl ohromný úspěch, rozvinul konstitucionalismus, prosadil základní lidská práva a nové pojetí osobní svobody. Stvořil ale novou „aristokracii” bez historické identity. „Znají jen dnešek”…„Jsou vykořenění, k předešlým ani budoucím generacím je nic nepoutá.”…„Ve jménu osvobození svého já likvidují instituce rodiny a lokálního společenství, ze kterých profitují ti, kteří členy této aristokracie nejsou.”

  35. oni ale neželí, oni jsou k smrti vyděšení — Nevím, zda Vám rozumím, StK.

    Co takhle vidím, jen jako příklad, pars pro toto: Mladýmu je z toho všeho tak ňák šoufl, fláká se vod ničeho k ničemu. Přitom velmi inteligentní, občas je vidět, jak se to v něm rozsvítí, v mžiku vymyslí nějaký efektní trik, obrat či něco takového, a pak zas upadne do lethargie. Prospěch výborný, zájem o cokoliv nulový. Své matce se jeví být chronicky depresivní.

    Když nyní na takovýto terén někdo vstoupí s novotvarem environmentální žal, je to na jedné straně milosrdná úleva, a na druhé vynikající příspěvek k ostře se rozjíždějící propagandě klimatické totality.

  36. Já to prosím měl ještě relativně jednoduché, na celou školu jsem se prostě díval jako na prodlouženou ruku tehdejšího totalitního režimu (a to přinejmenším od okupace, která v mém školním věku nastala dost brzy). Důsledek to mělo hlavně ten, že jsem nikdy nevěřil, že bych se ve škole mohl cokoliv užitečného naučit, což vposledku (na VŠ) asi nebyla úplně pravda. Ale je pravda, že by to dalo více práce, než se to naučit sám.

    No nic, nutno začít dělat něco jiného…

  37. skimici (18.10.2019 | 9.16) – to už je na Britech. Nebo se doomníváš, že pokud si Sanderse, ač varováni zvolí, tak si to nezaslouží?
    Stary kocoure (18.10.2019 | 9.20, to je problém státních a obecních institucí, ten plat striktně podle vzdělání. V privátě to jde i bez toho.

    • Jistě. Platové tabulky se v nestátních společnostech používají spíš jen jako nástřel pro vyjednávání. Soukromníka spíše při nástupu zajímá předchozí praxe. A pak „ukaž co umíš“.

  38. Aero
    ale jak Britové Bernieho Sanderse přemluví aby se přestěhoval ze Států do UK?

  39. 2 Zpátečník 10.12:
    Nejsem psycholog, ale to environmentální třeštění mi hodně připomíná takový „ruský nihilismus“, známý z klasické literatury, na jehož pozadí probíhá jiný, přirozenější život s neopětovanými láskami, nenaplněnými ambicemi a rvačkou o majetek.
    Rusové to řešili vodkou. Bude marjánka náhradou?

  40. 2 AeroKarel
    Já tedy současné politické dění moc nesleduji, ale nějak ke mně neproniklo, že by USA odvolaly Deklaraci nezávislosti, aby Britové mohli volit Bernieho Sanderse. Pokud by měli volit KFC (colonel Sanders), tak by to šlo asi zařídit.

  41. „Vysoká škola života“
    Nemusí to být špatné učiliště, ale úroveň bývá značně nevyrovnaná. A školné je mnohdy vysoké.

Komentáře nejsou povoleny.