Obydlená zatáčka, aneb žít Brno

Publikováno | Autor:

Ptakopysk podivný

Nahlédl jsem o prvním prosincovém weekendu do Brna, jak to činím už mnoho a mnoho let. Je to takový rituál. Zajdu na pivánko, pocourám po štatlu, okouknu, jak jde život, cestou něco sezobnu a tak. Nezúčastněný čtenář by si mohl myslet, že jsem po tolika letech obrněn proti překvapením, ale Brno dokáže člověku rozhodit čakry, kdykoliv se mu zachce. Zkrátka, letos jsem si zase znova uvědomil, že žít Brno je hlína. A nebojím se prohlásit, že rok od roku je to stále těžší hlína.

Snahu dostat se z dálnice na Zvonařku jsem odpískal už někde u Rosic, protože tam začínala kolona vedoucí až kamsi do orientálních zemí za Brnem. Přískoky jsem se po hodině proplížil ke sjezdu k výstavišti a byl jsem rád, že jsem rád. Překvapilo mě, že jsem zvládl vymotat se z uzlu za Šrajbeckým tunelem a ve svatém nadšení nad tím, jak jsem dokázal přelstít hlavolam značení dopravních inženýrů z magoše, jsem špatně dešifroval značení uzlů tunelu u Kéniku a místo do Medlánek jsem odjel via Svitavy. Na autostrádě jsem při vyhlížení možnosti provedení otočení do protisměru vzpomněl na dopravní hádanku, kterou mi bylo řešit mezi velbloudářskými stezkami Veveří a Lidická. Drže se striktně značek, kroužil jsem tehdá jednosměrkami furt dokola bez šance se dostat na některou z hlavních tepen. Nakonec mi ruply nervy a nedbaje dopravního značení, vjel jsem do vnitrobloku, projel kolem užaslých domorodců v galábíjích, kteří pokuřovali vodní dýmky, hovořili o pádu Komety a popíjeli čaj u svých ohnišť, prokličkoval mezi ženami připravujícími večerní kebab a dětmi hrajícími si na ďaury a ifríty, prosmykl se mezerou mezi dvěma jurtami a rozhlédl se. Kolem svištěli šejkové ve svých korábech, z otevřených dveří rychložerů se linula vůně kebabu, na chodnících přešlapovaly dívenky více, či méně lepých tvarů, z heren se ozýval cinkot automatů… Lidická! Byl jsem vysvobozen ze zakletí. Ale zpět do žhavé současnosti. Současné Brno je poslední dobou fascinujícím způsobem rozkopáno. Kamkoli jedete, narazíte. Jestli očekávají nový příchod generála Torstensona, nebo anšlus nevím. Ale už jsem vycvičen, takže jsem nechal stát auto na předměstí a šalinou jsem se transportoval po kýžených cílech. Šalinou… mňo… ehm… na zastávce jsem se snažil vnést lingvistické světlo poznání do Pišvejcovy a Pidižvíkovy hlavy. Výsledek byl ten, že když se jednička objevila na obzoru, Pidižvík zvolal hlasem jasným a zvonivým: „Dědo, šulin už jede!“
Štaca jenom zašuměla.

Chtěl jsem havěti ukázat brněnské vánoční trhy, takže jsme dojeli až na Padovec, což je bývalý bufet proti hlavnímu nádraží. Magošem evidentně cloumá obama před teroristickými útoky, protože člověk zakopával o nastražené betonové obrubníky, napříč postavená auta Empů, potkával četníky v neprůstřelných vestách se samopaly… no budiž. Je to móda, politici z magoše se mohou hrdě bít v hrudní košíčky, že zabránili, neumožnili a zajistili. Třeba jim to přinese bodíky v příštích volbách, koneckonců ono je celkem jedno, kterým oknem magoš vyhodí peníze daňových poplatníků.
Zjistil jsem, že některé palposty byly obsazeny Empy a policisty ve výkonu trestu. Proč by jinak stál strážce pořádku na doslech od pouličního hudebníka hrajícího tak zvířecky falešně, že jsem to poznal i já? Jako psychicky labilní jedinec bych hudebníkovo trápení ukončil dobře mířenou ranou během deseti minut, ale strážce zákona stál neochvějně jako skála na Helgolandu. Kráčeje kolem mekáče na křižovatce Masaryčky a Kapucínského náměstí, tradičně jsem proklel debila, který dopustil zánik Černohorky a vyjádřil křesťanské přání, aby se smažil v kotli na sedmé úrovni pekla.
Hodlal jsem projít spodkem Zelňáku kolem krokouše na rathausu na Svoboďák, odtud kolem sochy exekutora nesoucího pračku na Moravské, kde jsem chtěl opět nastoupit na šalinu zpět do periferních slumů. Chtěl jsem ukázat havěti, co jsem měl s sebou, stánky s ozdobami na stromeček, koupit jim grilovaný oštiepok a sobě klobás s chlebem. Svařák ne. Svařák se neprodává, protože by musel obsahovat víno, koření a cukr. Prodává se turbomošt, který obsahuje … no… něco určitě obsahuje, ale co??? Každopádně to nepiju.

Nalezl jsem do předvánočního ruchu na Zelňáku a zjistil jsem, že úbytek stánků zase pokročil. A docela brutálním způsobem. Zatímco loni jsem cestou nalezl alespoň jeden stánek s foukanými ozdobami na stromeček, letos už jsem neobjevil žádný. Po prodejcích grilovaných oštiepků se slehla země, stejně jako po klobásnících. V Radniční, která bývala plná stánků od Zelňáku až po Panskou, to byla bída s nouzí. Poněkud rozčarován jsem vedl havěť na Svoboďák, že jim ukážu Betlém. Takovej ten velkej, dřevěnej, vyřezávanej. Jsem si myslel, že ho havěti ukážu. Houbeles! Místo betlému se na Svoboďáku urodilo k primátorskému pyji velké bílé varle. Jenom jedno. Asi magoš už nemá ani vindru z toho rance peněz, které po sobě zanechalo předchozí odeesácké vedení města. Hlavně že mají betonové zátarasy…

Na Moravském náměstí, kde jsem si vždycky u stánku před nástupem do šaliny dával klobás dlouhej a tlustej jak sloní chobot, bačovala nějaká charita. Všechno v bílejch megastanech… Nanynky převlečené za anděly… ze všech charitníků čišelo nadšení pro Věc, škvírami v nadšení odkapávala dobročinnost jako med, na nás nahlíželi s laskavým pochopením, jako na zbloudivší ovečky, které je třeba přivést zpět do stáda, nebo se s nimi alespoň podělit o jejich vlnu… neudělalo se mi tentokrát dobře na Moravském náměstí.

Jediné, co zůstává ve štatlu nezměněné, jsou lidi. Přátelští, usměvalí lidičkové a člověci, ochotni s vámi prodiskutovat problematiku kolemjdoucího holuba, pocintanejch vnoučat, náhlého záhadného zmizení fronty na bramborák, přestože bramboráky byly na place, prostě všeho, co zásadním způsobem hýbe světem o první adventní neděli. A hlavně – malebné dialekty od hantecu, po veleslavínskou češtinu s přízvukem, jaký už v Čechách neuslyšíte, zněly z každého hloučku a byla radost naslouchat. Tohle se zakázat nedá a přesně kvůli tomuhle do štatlu jezdím.

Takže zdarec, zase napřesrok…

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

244 komentářů u „Obydlená zatáčka, aneb žít Brno“

  1. Halle,
    ty zvědavko, teď ses usvědčil, že moje texty fakt nečteš !
    NoName má pravdu, a Schumi mi tehdy volbu pochválil, je to pro nenáročné uživatelky trochu větší „mazlík“ 🙂
    https://www.czc.cz/acer-swift-1-celokovovy-sf113-31-p56d-stribrna/215858/produkt
    Vybráno víceméně na Netu, a zatím spokojenost, až na to, že se definitivně do mého života vplížily W10. No co se dá dělat.

    Ad gurmánské hlásání – u nás tradice poražena. Já ryby nejím a dceři kapr nechutná, takže štědrovečerně se u nás usalašil losos a pro mne řízek krůtí, brsalát zas jen pro mne a manžela, dcera požadovala americké brambory (kyselé nerada, včetně okurek). Kapr osmažen jen pro manžela včera k obědu (s bramborovým salátem), já repete, dcera krůtí řízek s brambory vařenými. Dnes dojížďáky, v obměně pro všechny uspokojivé :), přidala se i vařená sladká kukuřice. No, a zítra už budu muset vymyslet něco čerstvějšího.
    Já si ten noťas opravdu zasloužím 🙂

    A k velkému překvapení naší dceři největší radost z dárků udělala velká plyšová ovečka, co sedí na zadku a vyvalené oči evokují jisté zažívací potíže. Celek je komický, a čtrnáctileté slečna, vláčející hračku v podpaždí od Štědrého večera téměř všude, mne a manžela poněkud vyvádí z míry. Naštěstí víme, že to není nijaká úchylka, leč prostě vyjádření radosti nad vytouženým dárkem. Já mám ráda plyšáky do dnes 🙂
    Nicméně pod stromečkem byly i nějaké zajímavé knihy, takže se spokojeně rozkládám na kanapi, po ruce silný cejlonský čaj, cukroví, na nose brýle… pár chvil nirvány, než zase budu muset nastoupit ke všem svým povinnostem 🙂

  2. Ahoj!
    Mám dotaz: nemáte někdo elektronicky novelu
    John Steinbeck: „O myších a lidech“ (jiný název:“…jejich je království nebeské“ ) ??

  3. Zdravim pekne po svatkach. Hned po ranu jsem se z Mlade Fronty dovedel, jak nam ten zhuverily Trump utraci nase prachy. Pisou tam, ze Trump jezdi na dovolenou do svych resortu, co ma po Americe, nejvic na Floridu. Stalo nas to jeho cestovani sest melounu. To skromnak Hussein Obama jezdil po petihvezdickovkach, ktere mu, chudackovi, nepatrily. To znamena, ze jsme calovali krome cesty jeste najem. S Trumpem to mame zadara.Podle clanku je vsak utracecem nasich dani Trump. Abych ale nebyl nespravedlivy. V textu je veticka, ktera rika, ze vylety a dovolene Obamy a enturaze jeho osklivky nas staly za tech mizernych osm roku necelych, ano, necelych devadesat sedm milionu.Mozna jsem zapomnel nasobilku, ale zda se mi, ze jsme na tom s tim rozhazovacem Trumpem o facku lip.

  4. (48) Masochisto. Já jsem si dal jelení kýtu na jalovci a na První opilce ani nevzdechl. Kdo by si taky kazil tak chutnou krmi. Teď si ještě udělám pěší výlet do garáže pro rozbrušovačku a mohu uvažovat, co k večeři. Zbytek šneků nechám na Nový rok.

  5. Šumaváku,
    chceš to v mobi, anebo pdf ?

    Matzurko,
    pěkná mašinka,líbila by se mi,ikdyž bych si asi vybral variantu s trochu silnějším procesorem.
    Ale protože mám dva provozuschopné ntb, jeden s i3, druhej s i5, a i když jsou poněkud omšelé, zatím fungují, takže utrácet nebudu.

  7. Šumaváku, já to mám v epubu. Naopak sháním od téhož autora Veselý čtvrtek a Plameny zářivé.

  8. Pesi, prosím, prosím, mě taky. Díky.

    Akarle, nalezl jsem plaketu Svazarmu z jakýchsi závodů ze sedmdesátých let. Zatím jsem ji použil pouze jako nosiče vonného olejíčku, když ženuška zapomněla vypnout pod pánví. Vypadá to na pančovaný bronz. Pokud chceš, je tvá.

  10. (58) Františku, díky za nabídku, na tyhle šroty mám vlastní zdroje, bohaté …

  13. Jo, vnučka už ho má.Ale já nestihl ani nahlédnout.

  16. 65 Slyšel, dobrý. Problémy ústavních protikandidátů by měl posoudit ústavní psychiatr.

  17. Schumi, já myslím, že jim stačí vidět, jak ten „senilní, pomatený, alkoholik“ mluví 15 minut správně česky spatra, aniž by ztrácel myšlenku a souvislosti.

    To je musí hrozně děsit, i bez ohledu na to co říká !

  18. The darkest hour. Jak titul prelozi do cestiny, nevim. At tak, ci tak, nevynechejte film uvidet. Je dobre, skvele, si pripomenout, ze se mezi nami sem nebo tam vyskytnou lide genialnosti a sily Winstona Churchila. Jak mu jeho zena (druhy nejvetsi hrdina teto epopeje, podle me) pripomina, ze jeho velikost jde ruku v ruce s jeho nedostatky. Moment, kdy je Anglie blizko zhrouceni, kdy Evropa je prevalcovana nacisty a zbytek anglicke armady trci v Dunkirk, mnozi, vetsina v Parlamentu vidi vychodisko ve vyjednavani s Hitlerem. Zoufaly, skoro zlomeny Winston se incognito projede londynskym metrem. Lide tam ho okamzite poznaji a on je pozada o radu. Vysledkem je jeho slavny projev v Parlamentu, ktery konci jeste slavnejsim „My se nikdy nevzdame!“

  19. Cetl jsem novorocni projev presidenta Zemana. Jako nezucastneny volic a ne intimni znalec mistni sceny rikam, ze projev, oslovujici momentalni situaci a problemy, byl velmi dobry.

  20. Dobré zas ráno… 2 Šumavák ad 67 – no a navíc říká to, co si myslí velká většina těch nesvéprávných a pomatených voličů, které se ještě nepodařilo vyměnit (či eliminovat).
    A říká to souvisle a logicky provázaně. Z toho se samozřejmě průměrný novinář – PaH-BŽ – musí zákonitě posrat!

  23. Ty si z nás střílíš každý den několikrát, Halladine.

    Ale vítej! Jak se dívám, tak nikdo z přispěvatelů nemá čas na blbosti. Asi jim pokračují svátky i po těch státem posvěcených dnech. Nebo využívají povánočních slev.

    Já jsem si odpracoval denní dávku a mířím domů, kde mě čeká milující náruč – ovšem nad kouřícím se obědem. Co se tak dá vymyslet k bramborovému salátu, aby to nebylo notoricky opakované?

  24. Kouřící oběd, když jde o bramborový salát?
    Tak dej vědět, co k němu bylo za překvapení 🙂

    Dcera ráno vyrobila kouřící topinku, nějak se zasekl topinkovač. Ale to by asi nebyla vhodná příloha k bramborovému salátu.

  25. Tak já ještě nepracoval,kromě toho, že jsem si dopoledne uvařil kafe. 🙂
    Až po obědě si půjdu zazubařit 🙂

  26. (73) Kromě kapra různé druhy řízků, smažený celer, opečená sekačka, karbanátky ….

  28. Tak děkuji, jen AeroKarel se snažil. Vím, že to byla těžká otázka. Smažené všelicos je právě ta snadná a notorická odpověď.

    Pro maYdu – vepřový řízek.

  29. No, já bych navrhla třeba ještě opečenou vinnou klobásu….

    Ale vepřovej řízek – taky dobrý. I když klasickej vídeňák je z telecího.

    My měli špagety s rajskou omáčkou. Po třech dnech hodů docela bodne jednoduchý jídlo.

  30. Jojo,
    já dneska dala úplně obyčejné lečo. A zítra bude asi taky nějaká snadná rychlovka, aby se trávicí trakt mohl vzpamatovat 🙂
    U nás je zbytek bramborového salátu obvykle spotřebován na chlebíčky k svačině, ale letos jsem ho udělala tak akorát, takže už na ně ani nedošlo.

    A konečně jsem se dostala k přečtení vánočního projevu pana prezidenta, a nemám námitek, ba naopak, mluvil mi dost z duše.

    A jdu dobíjet kindle, i když už zítra budu muset začít s pracovními povinnostmi, co nesnesou odkladu…

  31. Mňo… Vepřové kostky na šampaňském grand veneur s krupicovými noky, pečená jehněčí kýta à la Provence se šťouchaným bramborem a cibulkou, plněná muškátová dýně, hovězí na burgundském a bouquet garni. Pořadí absolutně na přeskáčku. Už aby byly běžné dny naplněné houskami, salátem Rumcajs, sekanou, zauzeným gothajem…

  32. Zdravím ve chvíli mezi vánočními a povánočními návštěvami.
    Ad 73 – Martine, já nakukuju až teď, takže můj tip k br.salátu je uzené. Ač k němu je nejlepší bramborový salát z teplých brambor, tj. bez majonézy. Ale i k tomu s majonézou se dá. 🙂
    Jinak mi dcera vyprávěla, jak při sledování pohádky O dvanácti měsíčcích se neudržela a hodnotila výkony Marušky slovy: „Ta Maruška je fakt šikovná, jezdí na koni, prohání se na lyžích“ a vnuk k tomu dodal: Úplně jak Chuck Norris!
    Tož tak u nás.

  33. Nakonec se tady sešly použitelné rady.

    vinná klobása – to bych mohl zkusit, protože já ji nejraději s mým syrovým kysaným zelím, ale za pokus to stojí.

    na chlebíčky – to mě nenapadlo a přitom je to tak samozřejmé – kolik set jsem se jich za mládí najedl!

    uzené – i to vyzkouším. My máme oba druhy bramborových salátů, klasický s majonezovojogurtovou zálivkou a i ten klasický s brambory a cibulí zalitými horkým vývarem a dochucený octem.

    Ovšem až příště, protože ty letošní dávky jsme mezitím snědli.

  34. 81

    grand veneur…. Chytils nějakou pohlavní chorobu ? Ale francouszké názvy neznám….. 😀

  35. grand veneur … myslíš česky „velký venerik“? 😉

  36. Omáčka. Ptakopysk nahradil portské šampaňským.

  38. 85
    velký venerik…..
    Komtur řádu sv.Syphylise 😉

  39. Halladine, musíme přestat, nebo se nás budou tázat na používání šnekacích vidliček!! 😉

  40. Hulváti a nevzdělanci!
    Původní recept měl jako surovinu maso z medvěda a jmenuje se proto Velký lovec. 😀 😀 😀 Kdyby se to jmenovalo Velký venerik, bylo by to jídlo, které měl v oblibě spíše nějaký skladatel či spisovatel, než hajnej. Syfla ulovíte častěji v salónu vyšší společnosti než v lese.

  41. MartineTT,
    Obávám se, že naložit na týden či dva medvěda do portského s kořenovou zeleninou by asi nebyl úplně nejlepší počin. Četl jsem, že do portského naložili nějakého aristokrata, ale nebylo to kvůli zjemnění masa, nýbrž kvůli funusu na opačným konci oceánu. A šoupli ho do sudu bez mrkve a bez celeru.

  42. … a tak vznikla legenda o lidech s rudou kůží v Americe! 😉

  43. ptakopysku, já znám jen omáčku Grand Veneur. Je-li to marináda, tak se rád poučím. Ale snad napřímo, ti dva pubertální vtipálci si to nezaslouží.

  44. Ptakopysku ,

    máš naprosto špatné informace,
    Autorem receptu byl jistý francouzský markýz,o kterém bylo známo,že co neskočí do vody, anebo nevyleze na strom….
    Přezdívku velký lovec dostal právě pro tyto aktivity, Přesněji -pojmenoval ho tak král Karel VIII,když slyšel o jeho úspěšných výbojích. Bylo to řečeno jak s úctou,tak s určitou mírou závisti.
    Tenhle titul se stal všeobecně znám, dokonce do té míry, že dotyčného markýze nikdo nejmenoval jeho pravým jménem a titulem.
    (Je známo, že král Karel VIII měl problémy s velikostí jistého orgánu.)
    Bohužel, onen francouzský markýz se, jako mnoho jiných šlechticů zůčastnil tažení Karla VIII do Itálie, ( 1494-1498)kde se mu podařilo chytit nejmenovanou pohlavní nemoc, následkem které posléze přišel o jistý orgán.
    Prostě mu upadl.
    Zpočátku uvažoval o sebevraždě, nakonec,jako mnoho jiných, ve Francii i jinde 😀 ;-), našel útěchu… ve vaření.Vymýšlel všeliké bejkoviny, spočívající v různých nesmyslných kombinacích ingrendiencí.
    Tahle omáčka mu nedopatřením vyšla, a protože, ač přišel o onen orgán, titul velký lovec se příliš vžil,než aby byl zapomenut, a ona omáčka obdržela jeho jméno.

  45. Taktopostižených bylo i mnoho jiných francouzů, protože zatímco šlechta kompenzovala své komplexy vařením, francoužtí králové je kompenzovali opakovaným válčením v Itálii, takže podobně postižených francouzských šlechticů přibývalo.
    To v konečném důsledku přispělo k rozkvětu francouzské kuchyně,
    Dá se tedy s určitou malou nadsázkou tvrdit, že kdyby Kolumbus neobjevil Ameriku, neměla by francouzská kuchyně takové postavení,jaké má dnes. 😉

  46. Nebyl by odkaz? Funkci nejvyššího lovčího znám jinak.

  48. Ten titul byl neoficiální, a s tradičními tituly a funkcemi na panovnických dvorech neměl nic společného 😀

  49. Dobré zas ráno… 2 ptakopysk ad 91 – to k tomu nepřihodili ani bobkáč? No, nevím nevím… Že by jako konzervant stačilo samotné portské?

Komentáře nejsou povoleny.