Opakuje se historie?

Publikováno | Autor:

V rádiu varují, že v noci na 15.března napadne spousta sněhu a očekávají se, zvl. v ranní špičce ( od 6:00 hod.), komplikace v dopravě.
Takže potkáte-li v tom sněžení na silnici jednotky wehrmachtu – pardon! – NATO, uhněte prvním vejvozem do pole!
To bylo první, co jsme se v autoškole a pak při vyjetí na silnici na podzim v šedesátém osmém učili…Dodnes se toho držím.

V Brně už slaví…
Město zakázalo Haškovi a Politickým vězňům položit (jako až dosud každý rok) v bývalé věznici věnce k uctění památky obětí…
No, je to pochopitelné! Brněnský „Rok smíření“ již skončil… tak co?

Michal Hašek

 Český svaz bojovníků za svobodu mne pozval zitra na 2 pietní akce v souvislosti s černým dnem naší historie-15.březnem, dnem okupace českých zemí nacistickým Německem. Kytice jsme měli položit na dvou místech – bývalé věznici na Cejlu a v Kounicových kolejích. Dnes jsem byl informován, že statutární město Brno jako vlastník bývalé věznice na Cejlu odbojářům ani mně přístup neumožní, důvodem jsou probíhající kontraverzní stavební práce. Myslím si o tom své, na 15 minut přerušit práci a umožnit alespoň bývalým odbojářům a politickým vězňům důstojně uctít památku popravených a vězněných vlastenců je otázkou dobré vůle. Mrzí mě to, nikoliv kvůli mně, ale kvůli odbojářům. Škoda,že dobrá vůle nechybí nynějšímu vedení města Brna evidentně k sudetoněmeckým spolkům, kterým pořádá velkorysé vzpomínkové akce na odsun Němců z Brna, ale nenajde ji k našim domácím odbojářům v tragický den historie našeho státu… Smutný příběh…Pán je sice socan, ale jsou věci, v životě lidském…kde s ním lze i souhlasit.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 619 komentářů u „Opakuje se historie?“

  1. 482 Ne. Jsem autentický a snažím se hrát podle pravidel, jestliže to považuji za rozumné. To je i tenhle případ. A když už mám být poctivý, tak i sám k sobě. Císař dostane co je císařovo. Ne míň, ne víc. Tak to má být. Akorát jsem měl starost abych to spočítal správně. Až se mi o číslech i zdálo. Kterak k tomu došlo, že se tím musím obtěžovat? Zákonný důvod založený na human action.

  8. 503 Karle, nijak to nesouvisí s morálkou. Je to dáno vážením komplexu reálných i potenciálních transakčních nákladů.
    Babiš – nemám s ním problém. Jestliže v žádosti o dotaci žadatel neuvedl nepravdivé údaje a neuvedl tak v omyl, a dotace byla na základě toho poskytnuta, je odpovědný poskytovatel, nikoli žadatel. nikoli žadatell, ale poskytovatel je povinen „znát právo“. Tak jako ne žalující, ale soudce. Nelze vyčítat úspěšnému žalobci, že soudce rozhodl v jeho prospěch v rozporu sezákonem, a že žalobce měl znátprávo a judikaturu. Platí princip, že úřad, tak jako soud, „zná právo“. Můj obecný názor je prostý. Podstata toho problému tak jako i korupce je v existenci dotací jako „mimotržního“(v konvenčním smyslu) istrumentu. Trh korupci nezná. Takovou jsem předvídal už při projednávání například možnosti dotací FVE. že to bude průser. A je. Je směšné, že stát vynakládá úsilí na boj s korupcí a přitom pro ni zřizuje příhodné podmínky. Ovšem nadhlédnuto nad platným právem, z pohledu ekonoma stejně tak jako neexistují špinavé peníze, neexistuje korupce. To co je označováno za korupci, je přirozené standardní ekonomické chování(„vyššího řádu“ než „trh“ v konvenční a reálně regulované zbožně peněžní představě, pozn: „trh“ proto, že regulovaný trh nepovažuji za trh) s vážením transakčních nákladů. Korupční jen proto, že je za takové nominálně označeno.

  9. 699 Rputi, to je jen časová a místní záležitost. Bude vyřešena v rámci spontánního řádu, tak jako podobné známé z historie několika posledních tisíciletí. nelineárně. Koho by v devatenáctém století napadlo jak to bude ve dvacátém a strefil se. To je omyl inteletuálů, kteří lajnují a pak jsou překvapeni když to dopadá jinak. Jsou přirozené překážky bránící další integraci v rámci Evropy, i bránící obnovení například České republiky jako tradičního „suverénního“ a „národního“ státu (např. absence reálného suveréna). Neřkuli Československa. Proto v takových představách je mimo euroskeptik Václav Klaus. Taková snaha vychází z představ ještě v někom doznívajícího m.j. národního romantismu osmnáctého a devatenáctého století. Z toho pohledu, s pohledem na důsledky, dvacáté století je největším průserem za celou dobu „evropské civilizace“. Spolu s Třicetiletou válkou a v lokálním měřítku válkami husitskými. Také nemístně národně a sociálně romantizovanými. Co z mého pohledu je nejzávažnější překážkou evropské integrace, je neexistující jednotný či převažující evropský jazyk. Situace, ve které se každých i třeba pár set kilometrů mluví jinak. Sice je snaha o zavedení například angličtiny jako evropského (když ve světovém měřítku) esperanta, ale to je jen náhražka, která s autentickým užíváním jazyka na úrovni rodného, se všemi jeho nuancemi odrážejícími i příslušnou kulturu, nemá rovnocenný význam. Právě společný jazyk, který se postupně stal rodným, byl základem úspěchu USA. A právě ústup od něho ve prospěch výjimek, které se stanou pravidlem až převáží, ve prospěch nového zmatení jazyků, jsou příčinou typických problémů.

  10. (508) Ale jo, to se celkem shodujeme. Ovšem, u sám sebe kontrolujícího ministra financí se mi to stejně nějak nelíbí nejen ze strany státu, ale i dotyčného.
    (509) Já Ti nevím, ten jazyk sice je problém, ale ten největší bych viděl v odlišných mentalitách a praktické neexistenci společné ideje, zato existenci mnoha idejí „národních“. I v těch USA bych jako základ USA viděl spíš „americký sen“, než jazyk. Tam by asi věděl víc Dušan.

  11. 510 ano, zde chybí přirozený tavící kotel. Pokus o poslední, nadirigovaný, který skončil v pětačtyřicátém byl nepěkně horký. Kulturní rozdíly beze sporu. Ovšem velkou překážku vidím v tom, že Švéd a Ital si v hospodě přirozeně nepokecají bez pomoci třetího jazyka, který není jejich rodným a proto ho neumějí v potřebné kvalitě. Kromě toho jazyk v sobě obsahuje odlišnou, odlišné myšlení, a je základem odlišného chování. Jazyk není jen prostý komunikační nástroj, příkladmo v nutných obchodních vztazích. Je odrazem jedinčné kultur, komplexitou obsahující i emoce, těžko převoditelné maličkosti, odstíny, které nelze dokonale vystihnout ani sebelepším překladem.

  12. 511 Schumi
    ad poslední odstavec „Kromě toho …“
    A teď: je to přednost nebo spíše komplikace? Pro etanologa ryzí poklad. Pro Lotyše nehovořícího anglicky nebo alespoň rusky (takoví ale nejsou) imho těžká koule na noze.

  13. Odloveno na facebooku, dotyčnou neznám:
    Já bych totiž hrozně chtěla mluvit s pánem, kterej vymyslel, že sestřičky budou psát bakalářky. Vlastně bych s nim ani nemusela mluvit. Jen bych ho ráda hrozně nakopla. Tak devětkrát. Všude. Podle mě by to mělo bejt takhle – Chceš bejt všeobecná sestra? DĚKUJEME *obejmuti*pusa*predani diplomu*predani cokolady*odplazeni se po kolenou*

  14. Honzo,
    jako případný pacoš bych raději, aby mi sestřička uměla píchnout injekci (a poznala tu správnou, tedy případně zkorigovala chybu pídra), než aby uměla sepisovat traktáty pochybné úrovně…

  15. [514] Naprosto souhlasím. Píchnout do správného místa je o několik řádů před schopnostmi sesmolit pár stran keců.
    Jenom bych někam kolem toho „děkujeme“ dopsal „Umíš píchnout injekci, odebrat krev, …“. Vyplňování papírů se doučej praxí, víc psaní potřebovat nebudou.

  16. Honzo,

    sestřičky -bakalářky má na svědomí EU.

    Stejně jako ukončení našeho starého“totalitního“ systému dvoustupňových atestací lékařů

  17. To přebíráme britský model. Je doktor, pak je sestra, která má teoretické vzdělání, aby uměla papírovat a „píchnout injekci“ a ta sedí většinu dne v kanclu a dělá papíry, pak je ošetřovatelka, kerá dělá nižší zdravotnické práce (nesmí píchnout injekci a ani to neumí). Nějak se ze systému vytrácí institut zdravotní sestry, coby pravé ruky doktora a psychologického elementu. Dokonce mám takový matný pocit, že v mechanismu čerpání peněz ze zdravotních pojišťoven pacient vyloženě zavazí a původní sestra se svým posláním je brzdou a vnášela by turbulence do hladkého plynutí…

  18. Já neřeším, odkud kudy kam. Mně zajímá výsledek. Na tu holku co tam má naše pídr, nebo teď už spíš pandr Igor, si nemůžu stěžovat, ale tu holku chápu.
    Trochu mi to připomíná čínský model, kdy se ponocný vybíral podle schopnosti napsat esej o květech slívoně.

  19. 512 tak my v důsledku snahy obrozenců jsme obdařeni tu těžkou koulí. čeština je kráný jazyk, zvlášť když se do ní člověk narodí, ale je to s ní těžké. Jazyk do kterého se člověk nenarodí, třebaže se ho může naučit na velmi dobré úrovni, pořád zůstane cizím jazykem. Z příčin o kterých jsem napsal. Bohužel, v důsledku toho, že to tu byl průchoďák, nemohla se u nás vyvinout živá kultura na úrovni jiných národů, která by pro svoji zajímavost byla zajímavá a byla vyhledávána. To co je vyhledáváno, jsou jen artefakty z minulosti, v naprosté většině ne typicky národní. Nelze mluvit ani ucelené „české“ kultuře, která neměla čas se rozvinout, spíše o náznacích fragmentech a regionálním folklóru. To z chatrných základů a podle cizích vzorů, především německého a židovského, se silnou inspirací v ruské literatuře, ale i francouzské a anglické, bylo budováno chatrnou, řevnivou ale snaživou elitou, která čas od času byla ničena a to i přičiněním těch které se snažila pozvedávat, opět upadá aby zaniklo ve stínu ostatních. V neschopnosti uchovávat a rozvíjet jedinenčné a přínosné a přitom přejímat to nejlepší od ostatních. Tak jako neživotaschopnou se ukázala umělá idea národa Československého, tak i nad ideou národa Českého je velký otazník. Protože třeba nelze přehlédnout spodní prostonárodní kořeny, nositelem ideje národního obrození, ve skutečnosti národního zrození, byla elita, nejen „kulturní“, která by byla vzorem. Opakovaně samozáhubně opakovaně ničená, a to až včetně dneška.

  20. 519 Schumi
    Tak zas až tak těžká koule to není. Kotlina je v tomto jazykově mimořádně tolerantní. Dá se to tu dotáhnout až na ministra či primátora.

  21. Honzo a ptakopysku,
    jo, zdravotní sestřičku mám holt z hlubokjého socíku zafixováno jako osobu tu přísnější abatyše kláštera, tu lidsky vroucí, leč vždy profesionální stran oněch injekcí, odběrů krve, zavádění různých šlaušků, třídění pilulí i odečítání krevní sedimentace. Takže bych byla spokojená, kdyby to tak bylo i nadále… ta bědující dívčina to měla ukončit tím Všude.

    Schumi,
    neštvi mne. Český král Karel IV., císař říše národa německého, raději seděl v Praze, než by se štruncal někde po Germánii. A jako jeden z těch inteligentnějších panovníků na tom trůně pro to měl jistě své důvody !!! A vůbec, dokázali jsme tu přežít již více než tisíc let, uchovat jazyk i přes silnou germanizaci, a vůbec. Švejka jsem nečetla – tudíž nemohu soudit, zda jsme národ Švejků. A možná je v tomto lidu příliš těch, co zaměnují pozlátko zahraničí za krásu domoviny, ale beru to jako důsledek onoho vyhánění elit, co než zradit svou pravdu, volili emigraci. Ale tiše doufám, že zdravé jádro tu pořád je, a až bude nejhůř, zase se projeví…

  22. Myslím, že Schumiho krapet pohrdlivé úvahy by třeba rodilého Maďara dost rozvzteklily.
    A „kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem“ podle Schumiho neplatí. Zglajchšaltování na jediný jazyk je IMHo krok silně zpátky. A že bychom měli naši poklturu považovat za méněcenou?

  23. Mno, Schumi,
    já být tebou, tak se krapet uklidním!

    Chápu, jde to ztuha, ale věř, ta špatná situace, zejména ve slovesmé kultuře, je všeobecná.
    Jako by se vrcholem v letech 60-tých náboj vyčerpal. A to se netýká jen Kotlinky.

    NEmůže se vytvořit elita, tam, kde se nečte, kde se smolí tisíce a tisíce bleskových zpráv denně, které jen prošustí ušima, ale přece jen formují jazykové povědomí příjemců. Místo dopisů, nad kterými jsme přemýšleli, nacvakáme SMS o několika zkratkách!
    Jazyk se pořádně neučí, jazyk se nepěstuje, jazykem se kloudně ani nemluví, z toho Vančuru, Čapka či Kainara nevybrousíš, kdyby ses ucvakal!
    A taková situace je všude, ve všech jazycích.
    Ne, že by to člověka uklidňovalo, ale dělat kvůli tomu z Čechů barbary je zbytečné.

  24. Zrovna Švédsko není vhodný příklad. Neznám Švéda (bílého), který by nemluvil plynně anglicky. Řekl bych, že většinou znají anglickou gramatiku lépe než mnozí Američané.

  25. 521 Matzurko, český král byl název úřadu, neznamenalo to, že byl králem národa v nynějším smyslu. Byl králem „českých“ zemí, jejichž příslušenstvím byli nějací poddaní, kteří jako takoví mu byli prakticky lhostejní. Správy zemské si příliš nehleděl a finance věnoval na budování sbírky ostatků. To tehdy frčelo jako v osmdesátých letech céčka. Každý kloudný panovník musel mít sbírku tak jako nynější kulturní pracháči kupují fotbalové kluby, že nějaký by si vydržoval smyčcové kvarteto, o tom neslyšet. Pravda, s tím votivním povyražením byla spojena i nějaká výstavba. To všechno podnikal za tím účelem, aby své stolici dal větší váhu, když už tu seděl. A seděl tu proto, protože nic jiného, lepšího, nebylo. Všechno už někým obsazené tak se hodilo to co mu otec zanechal padnuv u Kresčaku když dal přednost padnout v bitvě než tady vládnout. Asi věděl proč. Když Karlovi nic lepšího nezbylo tak se snažil. Majestát mu nevyšel, tak moc vyskakovat mu zdejší nedovolili, ale universitu založit mohl. Co by to bylo za císařské sídlo bez university. To byl dobrý počin. Jenomže to už se schylovalo k malérům které neblaze poznamenaly budoucnost na staletí až do současnosti. Ach ano, ten nešťastný Hus. Nejprve změna podílu hlasů na universitě, která ji po nadějném začátku s odchodem cizinců, z nichž zdaleka ne všichni byli z Němec, sešoupla kamsi na periferii vzdělanosti, pak ty nešťasné války. Za ně Hus ale nemohl. Zikmund, ta šelma ryšavá proradná, se státnicky činil seč mohl aby zachránil do se dalo, jenže ono se dalo nemnoho. Tak polní obec táborská a později vojska sirotčí plundrovala zemi. Abych byl objektivní, jejich protějšek, železní pánové si nepočínali lépe. Těžko bylo lidu dělnému, hosporářství a řemesla ubývala, a kláštery byly vypleněny, jejich knihovny zničeny a mnohho vzdělaného, tedy gramotného, to už samo o sobě bylo velké vzdělání, kléru bylo vyhubeno, vzdělanci odcházeli. Do toho skončilo středověké klimatické optimum, ochlazení a časté deště v dobrém nepřispěly. Zmatky a boje pokračovaly další staletí, země české nebyly ani pořádně katolické ani luteránské, ale všechno tak nějak napůl, podobně jak to známe ze současnosti. Nakonec převládlo katolictví konservující feudalismus, o třicetileté válce a důsledcích spojených s událostmi té doby vykládat nemusím. Tak zatím, co jinde rostlo měšťanstvo a začínaly rašit výhonky průmyslové revoluce, tady bylo těžké feudalistično. Ach ano, tři sta let jsme trpěli. Alespoň někteří hlásali a i doposud hlásají. To je u nás taková tradice, když se nám nedaří, že to máme na co nebo koho svést. Naposledy to bylo těch čtyřicet předposledních let, dá-li pámbu, ještě dlouho to vydrží aby bylo na co si stěžovat. Jenže naštěstí pro nás, za oněch třech set let nebyl jen páter Koniáš, upřímně, on to nebyl takový kazisvět jakého z něj udělal Jirásek, nešlo jen o „biblí Kralickou“ ale o rozličné pověrečnosti, byl třeba Bohuslav Balbín. Jezoviti se snažili, protože věděli jak moc je důležité vzdělání. Tak to tu holt bylo katolické, ale slespoň nějaká snaha, zaplaťpámbu za ni. Z ní vzešli obrozenci. Jenže pak nastoupila Marie Theresie, která viděla, že jestli její říše se má udrřet, hlavně nepoldehnout Prusku, musí zvednout úrověň všeho. A to, že bez pořádku a vzdělanosti nepůjde. Jenže její syn Josef to s osvíceností přehnal a rozpustil jezovity aby posílil svoji světskou moc. Ostatně majetek klášterů se k tomu hodil. Abych byl objektivní, jestli Rakousko mělo začít dohánět vlak průmyslové revoluce, bylo nutno skoncovat s feudalismem a se vším co ho konservovalo. Ovšem nadějné našlápnutí uvázlo ve století devatenáctém v němž mottem vlád ve Vídni bylo „hlavně nic neměnit a nemodernizovat. Tak to tu konservovali jako nějaký Hobitín, zatím co především luteránský Mordor vzkvétal. Bismarck, sjednocení Německa, o imperiálním růstu Anglie ani nemluvě, kdeže skončilo katolické Španělsko zanechavší v zámoří akorát pár fasád. A Itálie spousty státečků, ale budiž, jižní opereta, ozvěny slavné minulosti ještě nevyprchaly a mít chalupu, tedy sídlo na jihu (zdravíčko Jiří..!)bylo v kursu, to se hodilo hlavně v zimě, ústřední topení nebylo a ty vysoké stropy, krmě samá zvěřina, to na panskou podágru nedělalo dobře. No a pak ta velká světová válka, nový císař, tedy president tatíček Masaryk. Ostatně také zčásti východnár jako Babiš. Ale tehdy se to tak nebralo. Všichni byli Rakušané, tedy pozdější Čechoslováci. Konečně se nám splnil staletý sen. Konečně se budeme svobodně utiskovat sami. Pak ta ještě ošklivější válka, jak a proč, bje na jiné povídání. Ovšem tesně před ní takový kratičký nepříliš zmiňovaný kousíček dějin. Druhá republika. Zajímavá kapitola. Po válce další kotrmelce až jsme se prokotrmelcovali do dneška a přitom se ztratili se Slováky. K intenzívní radosti všch okolních kteří se při spaní odkopávali strachm, že Československo by mohlo začít fungovat. Konečně se nám splnil staletý sen. Už nás nebudou utiskovat cizáci. Stačíme si sami. Jenže co naplat, nevypadalo to, že by se nám tuze vedlo i v téhle disciplíně. Tak jsme nadšeně přijali úžasnou nabídku, kerou nebylo možno odmítnout. Tedy, teoreticky, bylo. Samozřejmě. Jenže třeba bychom nedozřeli následků. to je u nás tradice. Jak o něco jde, stačí říci zaklínadlo „Nedosírné následky“ a už většina dělá, že o to nejde. S menžinou, která je jiného názoru si s pomocí z ciziny snadno poradí. A tak se dějinný kruh pěkně uzavírá, zas patříme tam někam pod onu cizinu. Lucembursko, Valónsko, Brusel, ono je to tam všechno vedle. A začalo to tak dávno.

  27. Schumi – nepopletlo se ti nějak to obrození?

    A proboha, dělej odstavce – tohleto ti nikdo nepřečte, protože se v tom ztratí !!!

  28. 522 quivisi, tak to je typický příklad. Maďarština. Řeč která zní jako pozpátku a při které hrozí zlomenina jazyka. Zkus se tam s obecným lidem domluvit jinak než maďarsky. Odpoví Ti něco co zní jako „nejsem doma“ nebo ještě hůř „mazej dom“. To není právě přátelský jazyk.

  29. 527 Rputi, možná, že na obrození jsem chyběl. Ale na něco si matně vzpomínám. Na nějaké Mojmírovce a Ruchadlovce. Ti první nejspíš byli zastánci ranně středověkého feudalismu a ti druzí, vedeni bratranci Veverkovými sympatizovali s pokrokovým rolnictvem. A ještě na ty starý a mladý. Jak se mezi sebou mlátili. To jim tak vydrželo nafurt. Ještě jsou pamětníci jak ty starý, vypelichaný chytali ty mladý vlasatý a stříhali je. Protože prej to bylo něco proti něčemu a výraz něčeho.
    S těma odstavcema je to složitý. Jak už se ve mně jednou urodí myšlenka, tak jde ven jako průjem. To nezastavíš.

  30. 527 To nevadí. Čech se vyzná, cizák zabloudí.
    Vorej máti vorej, práva vyvorej!

  31. 525 Schumi
    a pak že ta čeština nemá své kouzlo. Pohleď:
    To všechno podnikal za tím účelem, aby své stolici dal větší váhu …

    🙂 🙂 🙂

  33. 524 Dušane, upřímně, co se švédštinou ve světě. I ABBA zpívala anglicky. A sestavuj kredenc z IKEY podle návodu ve švédštině…

  34. 531 skimici, ano. Jazyková hutnost. Možnost vyjádřit dvě myšlenky jednou větou.

  35. 532 Karle, to se nedivím, kdo by rozuměl nastydlému chrchlajícímu Němci.

  36. Ale máš Schumi můj obdiv. Naposledy jsem tak dlouhý text bez odstavců potkal coby závěr románu Ulysses od Joyce 🙂

  37. Mno , Schumi,
    v hodnocení Karlíka bych moc nesouhlasil.
    Zamlada byl zvyklý válčit, dokonce to nějakou dobu měl za zdroj obživy, a býval docela schopný hrdlořez.
    a v Království dokázal udržet pořádek, lapkové se vesele věšeli, a panstvo bylo též nuceno poněkud sklopit uši.

    A co se týká císřování, a jeho pobyt v Čechách, tak se choval stejně jako jiní.
    Každej císař se cítil nejlíp na svých vlastních územích, a na ostaních byl přece jen poněkud méně jistý.
    A že se nestaral o správu země..
    Jeho tatík zadlužil skoro všechno, co bylo královské, a na Karlíkovi zůstalo, aby platil dluhy.

    A dost stavěl…. Kdyby se nestaral, měl by prázdné kapsy, a stavět mohl akorát víte co pod peřinou 🙂

  38. Karel IV byl nicméně pragmatik. Soudím podle toho, že si vzal snoubenku svého syna Václava Annu. Syn exnul no a zůstalo to holt v rodině

  40. [521] Já bych jí to neměl za zlé. Je jí nejspíš tolik, že začíná psát tu bakalářku. V tomhle věku a při náladě z představy té práce, se mi to zdá uměřené.

  41. 538
    jedna Anna (Svidnická, v pořadí 3 žena byla matkou Václava IV, ten vládnul (mizerně) po Karlovi
    číslo dvě Anna Falcská sice porodila taky Václava, ale ten umřela
    si roční, takže ženit ho asi nešlo
    Takže skimici nevím….

  42. Schumi,
    🙂 🙂 🙂 ty woe to je nářez. Tebe je na tvý pozici vyloženě škoda. Ty bys měl být ministr školství. 🙂 🙂 🙂
    Mmch Karel byl rytíř tělem a duší, velmi schopný válečník á la taťka Jan a víceméně díky italskému účastníkovi turnaje, který Karlovi dřevcem povysadil krční obratle „trochu“ bokem a tímto chirurgickým zákrokem mu zabránil v dalším turnajování a osobní účasti na bitvách, se Karel mohl věnovat všemu, co tak malebně popsal Schumi. Jinak by Karel velmi brzy padl rekovnou smrtí v nějaké zásadní bitvě za lepší Evropu.

  43. Halle,
    to si skimic plete se Španělskem a Donem Carlosem. Nejspíš. Ono bylo takových víc, ale Karel IV. to rozhodně nebyl! 🙂

  45. Ačkoliv, když koukám na wiki, nějaká Anna byla jeho třetí žena. Ale třeba jsem to popletl.

  47. 546 Halle tak mi to začalo zajímat.
    Hle:
    Anna byla vychována na uherském královském dvoře strýce Ludvíka I. v Budíně. V jedenácti letech byla přislíbena Václavovi, novorozenému synovi Karla IV. Když ovšem Karel o syna přišel a zemřela i jeho tehdejší manželka Anna Falcká, ucházel se o Annu sám.
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Anna_Sv%C3%ADdnická

  48. Schumi,
    tos tu naši historii teda vzal pěkně skokem a zvostra 🙂
    Hele, já nechtěla nic než podotknout, že Karel IV. měl své motivy. A určitě to nebylo, že by se neměl kam jinam vrtnout, to ti nevěřím; těch královských korun měl povícero, a byť ještě tehdy „národy“ nebyly vynalezené, měl kotlinku docela v oblibě. Genius loci ?

    Co se dělo pak by stálo za delší debatu, takhle zkratkovitě to nemá cenu probírat – ano, katolicismus nás zakonzervoval, ale rozhodně netvrdím, že jsme 300 let trpěli – stačí se rozhlédnout po Evropě až k Uralu… Nakonec, někde jsem četla, že zrovna země Koruny české byly z hlediska průmyslu na tom z celého mocnářství nejlépe, tak po téhle stránce si moc stěžovat nelze. Snad jen že jsme neměli kolonie… dnes si říkám, dobře že tak.

    Prostě, já se raději kloním k pozitivním místům naší historie, a na tom si buduji svou národní hrdost. A snažím se to i předat dceři. Tot vše.

  49. 536 skimici, máš pákový dveřní zavírací mechanismus, že jsem to nenapsal jednou větou, jak se mezi námi velmi cení, neb je to považováno za projev vysoké štábní kultury, jejímž skrytým účelem je právě aby složitě strukturovaný text proplétaný nesrozumitelnými výrazy byl lidu obecnému co nejméně srozumitelný, pokud možno nesrozumitelný, což nám jeho očích dodává punc vysoké erudice a nad to je v tom pragmatický záměr, bychom jím někteří právě za tím účelem najímání byli a z toho živi byli.

  50. Jednou větou celý dopis psala moje tchyně. Schumi, ty si děláš dneska celý den prču. Proč ne, když máš čas a mlíko…

Komentáře nejsou povoleny.