Paříž a Malá doba ledová

Publikováno | Autor:

Zuzana Chlumská

 

Tak jsem si na Novinkách přečetla, že „Země světa chtějí do konce století udržet globální oteplování výrazně pod dvěma stupni Celsia ve srovnání s předindustriální érou „ (Zde),

a věru, že jsem se podivila. Velmi jsem se podivila!

Je to jen obvyklé žvanění, nebo tentokrát vědí, o čem mluví? Spíše to vypadá, že jako obvykle, nejen že nemají tuchy, ale zřejmě jim to ani nevadí.

 

Dobou industriální označujeme většinou období od konce 18.století do konce II. Světové války. Doba předindustriální je pak logicky před tím.

Pilni čtenáři A.Jiráska, zejmén pak F.L.Věka, zajisté vzpomenou, jak rychtář Vavák přivezl národnímu buditeli V.Thámovi fůru dříví, aby nezmrznul! Ano, to je přesně ta doba, o kterou se jedná a která je klimatology nazývána Malá doba ledová!

 

Pan president Hollande by pak měl před velkohubými prohlášeními oprášit své školní znalosti o tom, jak dopadl Napoleon v r.1812 u Moskvy. Z původního počtu 440 000 mužů, kterými jeho armáda disponovala se v důsledku krutých mrazů a hladu vrátilo domů pouhých 40000

A nejen Napoleon v r.1812. Už v r. 1743 za války „o dědictví rakouské“ napsal J.Rulík ve své kronice: „ Byla pak toho roku zima velmi příkrá, takže zemřelých Francouzů od Prahy až do Chebu jako much leželo.“ (Zde)

 

A Malá doba ledová protáhla se až do konce 19. století, takže J.Lada mohl kreslit své krásné obrázky „ladovské zimy“ (Zde), jak ji znal ze svého mládí.

Dovedete si představit takovou zimu v Praze? Nebo v Paříži? Ono to pak vypadá třeba jako v extrémní zimě v r. 1947 (Zde).

To by teprv byla Eurokrize! Fofrníky by nefofrovali, sníh ze solárních panelů už by ani nikdo neodklízel, protože by se k nim prostě nedostal, uhelným elektrárnám by vázlo zásobování uhlím a odstavené jaderné elektrárny by asi jen tak rychle nikdo do provozu neuvedl. A na cestu by nevyjelo ani kolo, o kamionech a vlacích ani nemluvě!

Všimli jste si v té staré reportáži, že méně technicky vyspělá společnost snášela ten extrémní výkyv zřejmě o něco lépe, než bychom to dokázali my?

 

A nejde jen o velká chladna! V letech 1763-1804 probíhala další z klimatických epizod zvaná Malý pluviál IV., která měla na svědomí statisíce životů. Pod tímto tajuplným názvem (pluviál znamená italsky plášť do deště) skrývá se prostě fakt, že bylo z neustálých dešťů strašné mokro, které mělo na svědomí neúrodu a následný hlad a také řadu katastrofálních povodní. Časopis Vesmír o tom píše: „Z nejrůznějších informačních pramenů jej lze bohatě dokumentovat. Povodně z let 1784 a 1799 podle děčínských análů náležejí do první desítky vůbec těch největších historických labských povodní. Na účet tohoto malého pluviálu lze nepochybně zařadit i čtvrtou největší povodeň na Labi, která kulminovala 26. 2. 1805. Nejkřiklavějším projevem malého pluviálu IV byla hladová léta 1770 až 1772, která byla důsledkem série neúrod způsobených extrémním zamokřením zemědělských pozemků. Ačkoliv se psala druhá polovina 18. století, demografické důsledky hladomoru byly souměřitelné s nejzhoubnějšími vlnami středověkých pravých morů. Jen od června 1771 do června 1772 v Čechách podlehlo hladu nejméně 250 000 lidí (podrobněji viz Vesmír 75, 455, 1996/8). „ (Zde)

 

A nedělejme si iluze, že v případě neúrody dovezli bychom obilí třeba z Kanady. Ona taková Doba ledová má totiž celosvětová záležitost! Ve „Velké knize o klimatu Zemí Koruny české“ její autoři píší: „…Malá doba ledová měla globální charakter. V Kanadě a na Sibiři dochází k posunu věčně zmrzlé půdy směrem k jihu, ve Skandinávii a Alpách se začínají opět rozšiřovat horské ledovce. Kaspické moře stouplo o 2,5m, ale údolí Nilu, saharská oblast a americký středozápad se stávají sušší. Celá Evropa je sužována nezvykle krutými zimami, při kterých zamrzá Baltské moře, švýcarská jezera, Temže v Londýně a v některých letech i Jadran. Sníh padá v Portugalsku, ve Španělsku i v horní Itálii….

 

Ne nebojte se, nechci strašit a Malá doba ledová na nás za rohem nečíhá. I když se světoví politikusové intenzivně snaží, ani sami nevědí o co a jen spoléhají na to, že „lid“ to neví taky a nechá, s prominutím, oblbnout! Ono se jim to totiž nepovede, protože změny klimatu jsou záležitostí natolik komplexní, že se jim to ani povést nemůže a veškeré zaklínání a vyhrůžky globálním oteplením mají jediný důvod – dohoda totiž předpokládá, že vyspělejší země pomohou v boji s klimatem těm chudším. Dolní hranice té pomoci je 100 miliard dolarů. A „wo to gou!“ Viz Zde

 

Na závěr znovu ocituji z Velké knihy klimatu: „Celkově však můžeme říci, že existují flexibilní civilizace, které dokáží přežít i velké klimatické změny i konzervativní společenství, které ohrozí i menší, např. srážkové fluktuace…“

 

Obávám se, že děláme vše, abychom patřili mezi ty druhé….

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 178 komentářů u „Paříž a Malá doba ledová“

  2. Dobré dopoledne. Hlásím -8, bezmračno, slunečno. A nezaprší, nezasněží…
    Schumi – ještě se vrátím k tvé 1018 – zmínils Jana Zajíce. Také to byl student, akorát ještě středoškolák. Mohu Ti říct, že za socíku byl hřbitov ve Vítkově asi STB nejsledovanějším místem na severní Moravě. Nedělám ze sebe „odbojáře“, ale prákrát se nám podařilo o dušičkách vmísit se do davu a svíčku zapálit. Dnes je na hrobě umělecký náhrobek, který je na rozdíl od moderních pražských či brněnských počinů důstojný a odpovídající místu a skutečnosti, která předcházela. Svíčky a květiny tam jsou pořád, nebo alespoň když se tam stavím, tak jsou. Naposled jsem tam byla letos v létě. Ale je pravda, že média mlčí.
    Zajíc byl třetí, po Palachovi se upálil Josef Hlavatý – dělník, a po Janu Zajícovi ještě Evžen Plocek. Na to, jak se to stálo nedávno, dost neznámá historie….

  3. Čest jejich památce, toť asi vše. Je zajímavé, jak se dodnes drží komunistické kecy o vydírání etc., kterých komunistové po upálení vychrlili mnoho.

  5. 1022 Dano
    dobré ráno. Mně vychází poděkování rodičům až po té trachtaci, tedy někdy k ránu.
    Zaprvé se to opravdu sice hodí, ta trachtace stojí děsný prachy (nicméně pro sichr s poděkováním počkal až po hostině, to kdyby některý z chodů byl nekvalitní, víno otrávené a kafe od žida).
    Za druhé nejkvalitnější a nejprocítěnější projevy se nejsnáze pronášejí až po osvěžení se sklenkou něčeho menšího a nálada je uvolněnější.
    Tady připomenu slavný projev Dixona v knize Šťastný Jim od Kingsley Amise. Ani okoralá srdce obou tchyní by se neubránila dojetí.

  6. skimici,
    poděkování rodičům se odjakživa konalo PŘED odchodem do kostela. Snoubenci poděkovali a od rodičů dostali požehnání. Ťím vlastně celá akce oficiálně vypukla.
    Výhod to mělo několik – bylo to z krku hned na začátku, všichni byli pohromadě a nikdo nebyl nalitej a tedy nepadali všeliké chtipné poznámky.

  7. Skimici, já věděla, že mi někdo rozbourá pracně sestavený harmonogram. 🙂 Ale já ho nedám. 🙂
    Když jsem vdávala dceru a došlo na poděkování rodičům, optala jsem se ženicha, jestli si vše dobře promyslel a sdělila mu, že reklamace nepřijímám. 😉

  8. Rputi, poděkování ropdičům před odchodem-odjezdem od rodičů nevěsty je sice nejlogičtější a nejsprávnější, ale…jak to udělat, když: 1. novomanželé chtějí poděkovat veřejně před všemi svatebčany; 2. v bytě rodičů je málo místa; 3. svatba se koná 16.ledna a kdo zaručí, že venku nebude -20 a svatebčané by tak mohli při venkovní děkovačce umrznout. Prostě – poděkování je slušnost a asi moc nezáleží, v jakém pořadí a kdy, ale že je.

  9. 1057 Dano
    jen mi nejde do hlavy proč se děkuje ještě před konzumací?
    V každém případě, dala by se zorganizovat tradice – ke každému výročí by tchyně upekla kachnu, knedlík, zelí, pivo, bábovku a kafe – a pak, při sklence ořechového likéru by on povstal a ze srdce pronesl: „tak Vám tedy paňmámo fakt moc děkuju“.
    Scénu by snímala kamera a rozborem záznamů z minulých let a výrazu staronovomanželů by se hodnotila na desetibodové škále „Honesty Rate“. Desetibodová proto, že je vyzkoušená. Např 0-10 Pain Scale.

  10. 1056 Routi
    Bez legrace – on může žehnat mir nix dir nix každej laik jak se mu zachce? A třeba v džínsách? Je to pak platný? Vždyť jen kousek zpět Halladin píše, že na něj si musel úředník vypůjčit ornát až vedle ve vsi. A to je přitom Halladin socialista, takže by se řeklo, že na tom nebude až tak bazírovat. Ornát…. To mi něco připomíná. Ornella Muti. Fantom mých teenagerských snů. Teď už samozřejmě ne. Když slyším Mutti, naskočí mi totiž vyšklebená Merkel ….

  11. Skimici, 🙂
    ono se tomu „úředníkovi“ nechtělo tahat ornát z BB do Brna a zpět. A jelikož měl v té vesnici kolegu dobrého známého, tak to vyřešil pohodlněji.
    A my pak zajeli onen ornát vrátit.
    a já na tom fakt nebazíruju, mi to bylo šumafuk. 🙂

  12. V podbrdí -5° a slunečno…

    Ad Palach – i já měl tu čest s ním pobývat; Palach totiž začal studovat VŠE a pak teprve přestoupil na filosofii. Nikdy bych to do něj neřekl, nikdy… zvláště, když tato forma sebevraždy zde nemá tradici. A shodou okolností jsem v té době bydlel v ul. Komsomolská, která byla po ´89 přejmenována na ul. Jana Zajíce – shoda náhod a okolností.
    Nehodlám to rozebírat.

    Protože je poslední den roku a svátek sv. Silvestra (že se toho ten papež nedožil, by se asi divil 🙂 ) a tedy se sluší přát:

    nechať je ten příští rok lepší a méně přelomový než byl ten letošní… 🙂

    Jinak občansky: přejeme (s pejskem Alanem) hodně hlavně zdraví – to ostatní prý přijde samo – tedy nevím jak, ale prý…¨
    A hlavně přejeme uzdravení marodům – hlavně Šimonovi, o kterém jest to známo… ale i těm, o nichž to jeden neví…
    ¨
    To přeje Vladimír a Alan

    P.S. A nic se nemá přehánět – ani silvestr; tak pozor na záchytku… 🙂

  13. Dobré silvestrovské dopoledne,

    Ale jistěže skimici, požehnat může kdokoliv kohokoliv a je to platný. Na to nemusíte být kněz. Není to ani svatební obřad ani křest, což je v kompetenci kněze.

    Pokud ale vím, tak církev uznává i křest v nouzi, například pokud se narodí novorozeně na umření a kněz není po ruce, může ho pokřtít i laik. Pokud ale dítě přežije, tak se stejně asi musí nechat pokřtít u faráře, to už tak přesně nevím.

  14. Jinak ona ta tradice žehnání odchodem z domu dnes jaksi nekonvenuje dnešním podmínkácm. kromě malých bytů hraje roli i fakt, že někdy se svatebčané scházejí až v kostele nebo na úřadě.

    Ostatně tam, kde podle tradice přichází nevěsta do kostela doprovázena otcem, poslední, je to poděkování před odchodem i nelogické, protože nevěstu otec (nebo jeho zádstupce) předává až před oltářem.

    já myslím, Dano, že především to je hezký, že chtějí poděkovat rodičům a rodiče mladým požehnat a že na přesném pořadí z hlediska bontonu nějak nezáleží.
    Hlavně si tu svatbu všichni užijte, ať mají mladí hezký vzpomínky, to je na tom dni to nejdůležitější.

  15. maYdo
    Rputino vyprávění nemluví o žehnání při křtu ale žehnání rodiči při odvodu nastávajícího do kostela.
    Ačkoliv – někde jsem četl i obrat: rozžehnala se se mnou. Zní to jako jiné podobné slovo o zapalování svíce. Takovéto snad jen v češtině se vyskytujicí se kumulace dvou posledních písmen v abecedě -ZŽ- . Napsané to působí dramaticky a vyslovené ostatně taky 🙂

  16. Moderní čeština to samozřejmě bez ztráty srozumitelnosti zkracuje a jednoduché „z“ z oné spřežky vypouští. Viz „Rožnov“.

  17. Když se tak dívám na britské ostrovy a US středozápad-záplavy v zimě jsou asi ta nejhorší možná kombinace …

  18. ještě k tomu Guthovi-Jarkovskému – zrovna jsem si na něj vzpomněla včera v pizzerii, když jsme dlabali pizzu. já jím pizzu vždycky rukama, ono to příborem jde blbě. Ostatně ji servírují rozkrájenou na dálky akorát do ruky.

    tak mně napúadlo, co na to asi Guth Jarkovský, jenže za jeho dob byla pizza tady neznámým pokrmem a tak se k tomu vyjádčit nemohl.

    jen se pamatuju, že moje babička vždycky říkala, že jediný jídlo na císařském dvoře, který jedl rukama i císař, byla vařená kukuřice 🙂

    Guth- Jarkovký prožil poslední léta života v Náchodě, v domě proti Port Arturu, hospodě, kde začíná román Zbabělci.
    http://maydaa.rajce.idnes.cz/Vylet_za_Dannym/#27082014692_1.jpg

    Neměla jsem o tom vůbec tušení, až jsme si vyjely s dcerou na výlet po stopách Prima sezóny – což si přála jako dárek k 18. narozeninám – a náhodou jsme narazily na pamětní desku na domě hned proti Port Arturu.

  19. jo, skimici, ale Ty ses ptal, jetsli žehnat mlůže kdokoliv, když si ten Halaldinlv úředník musel půjčit na křest ornát. Křest má jiná pravidla, je to něco jiného, než odchod nevěsty z domu. A nespočívá jen v tom požehnání.

    Rozžehnání je v podstatě synonymum pro rozloučení, vcelku logické, protože loučení či rozchody často provázelo požehnání. „Bůh ti žehnej“ se používalo při loučení jako „nashledanou“

    Ostatně co jiného byl křížek, kterej dělala babička Barunce na čelo při odchodu do školy? 🙂

    Ještě když se mi narodily děti, někteří z příbuzných nebo přátel mých rodičů, když je viděli poprvé jako miminka, říkali „Pán bůh požehnej“.

  20. skimici,
    žehnat je z latinského signare – tedy „znamenat křížem“, což opravdu může činit kdokoli.
    Ovšem jen od kněze to má i církevní platnost!

  21. Jestli se nepletu, tak angličtina má pro žehnání výraz a bless. A užíván je hodně.

  22. 1060 Skimici, ano může. Nejen může ale i smí. Kdokoli. Bez lejstra, povolení či dodatečného souhlasu. Nepotřebuje ho. Protože není, kdo by ho vydal či udělil. Protože je-li Bůh a jestliže člověk tak jako celý svět v jeho počátku byl stvořen Bohem k jeho obrazu, je jeho součástí a tedy projevem jeho vůle. Proto nepotřebuje prostředníka. A kdo se vydává za prostředníka a osobuje si zvláštní práva včetně udílení povolení, či dokonce za to vybírá poplatky a má z toho obživu, přisvojuje si co co mu nepatří. Jako by bránil přístupu k prameni, který vyvěrá pro všechny či ke slunečnímu svitu. Není světské autority, která by byla nadána mocí udělit taková privilegia. A jestliže někdo prohlašuje, že je takovou autoritou, je podvodníkem protivným Boží vůli.

  24. 1070 Rputi
    dík, tak to už jsem doma.
    Sì, signora‎ bude asi znamenat Ano, požehnaná.

  26. Dano – 1052, o tom Hlavatém neví skoro nikdo. O Plockovi jen pár lidí. Zajíc je ještě poměrně známý, bylo mu tehdy teprve 16 let.

    Proč se ještě po čtvrt století po pádu mluví hlavně o Palachovi a o těch ostatních moc ne, toť otázka.
    Možná je to potřeba symbolu a čtyři symboly už je moc…

    Nemluvě o různých psychicky narušených individuích, kterí si v pozdějších letech mediálními hrozbami sebeupálením vynucovali pozornost nebo poukazování na odkaz Jana Palacha zastírali osobní problémy.

    Ono je to sebeupálení pro naši kulturu podobně cizí jako některé prvky islámu. Proto je leckdy příjímáno s rozpaky, ale protože je to tíma tabuizováno, leckdo se o tom ostáchá mluvit.

    No ale my tu absence diskuse o takovém činu nevyřešíme. Je Sivestra, tož bychom měli obrátit mysl k radostnějším tématům.

  27. Tak když Faust začal,

    též se přidávám s přáním všeho nejlepšího do nového roku – kéž je naplněn pro každého zdravím i štěstím, pohodou a vůbec vším příjemným.

    Novoročenky klasicky rozesílám až po Novém roce, ale pokud nemám adresy, přeji i to, aby se rok Opice projevil spíš jako rok moudrý 😀

  28. No Name -ad 1067 – No, oni trochu podlehli zeleným a nečistí a neudržují kvůli vzácným bahenním rostlinám a čolkům, odvodňovací kanály. A pak se dějí věci jako když po blatech běhal pes Baskervilský…

  29. 1076 maYdo
    poslední dobou je to zase populární. Dá se za to dostat posmrtně i Sacharovova cena. Viz ten Mohamed Bouazizi, co zapálil Arabské jaro. Tomu v zásadě stačilo, že mu páteř reprezentovaná nějakou nevrlou bábou v nejlepších letech zabavila zboží z vozíku pod falešnou záminkou, že neměl povolení k provozování. No neměl. Ale copak nešlo přimhouřit oko jako třeba s. Merkel přimhuřuje teď? Vzali mu i elektronický váhy a nechtěli mu je pak vrátit. To ho dopálilo do běla a tak šel k benzínce, koupil nějaký benzín a zapálil se.

  30. Matzurko,
    Faust nic nezačal, akorát chtěl hodit pár kamínků do soukolí, která drtí památku na jednoho naivního studenta, který se nechtě stal ikonou…

    A pokud někdo něco začal, tak to byl neúprosný času krok;, vždyť do konce roku zbývá jen něco málo přes šest hodin – a to jsme v dobách mé mladosti už bývali naloženi v lihu.
    Inu, čas oponou trhnul a dnes se politikuzuje… 🙂

    Tak nevím, co je lepší…

    Ještě jednou a ať to nezapadne:
    Hezký Nový í nový rok

  31. FAuste, neblbni 🙂

    Matzurka měla na mysli zřejmě to, žes začal s přáním k novému roku.

    Tak já se přidám s tím, abychom v tom Novém roce hlavně byli zdrávi a z tej politiky a politických idejí moc neblbnuli. To ostatní se už nějak poddá.

    Já si nemohu dovolit být naložena v lihu, protože jdeme večer do divadla a vratká chůže opilcova a dámská společensko-kulturně vhodná obuv, to nejde dohromady. Ráda bych ho nového roku vkročila s nepochroumanými kotníky.

  32. ale já to pochopil, MaYdo… 🙂

    Parafrázuji: mí Jihočeši mi rozumí (aji jihočeši přistěhovali, že Matzurko?).

    Takže se neděje vůbec nic – a Tobě přeji hezký kulturní zážitek.
    Mohu být zvědav? Nevím, zda jsi to výše zmínila, ale autor a název díla, ev. ansámbl by sdělit bylo možná potřebno… 🙂

  33. Chyba, maYdo !

    Mohl to být pro ostatní diváky vrcholný zážite představení ! 😀

  34. Jdeme do Divadla v Dlouhé na Tři mušketýry. Kdo to napsal, netuším – tedy krom románové předlohy, samozřejmě, prý je to pojaté jako muzikál a s písničkami Beatles.
    Dcera to viděla, je to její oblíbené divadlo a chtěla, abychom na to šli celá rodina, ale hráli to ve všední dny a to není muž v Praze. Až zjistila, že zrovna na Silvestra je derniera a usoudili jsme, že by to nakonec nebylo špatná pro jednou strávit toho Silvestra jinakl, než pojídáním chlebíčků a hledáním,kde je co v televizi ke koukání.

    Samozřejmě, v očích sousedky jsme se dopustili zločinu, protože jsme nechali bráchu a babičku na ty chlebíčky a televizi na Silvestra samotný. 🙂

  36. Ať se sousedka nebojí, však vy dorazíte a dorazíte i ty chlebíčky…
    Ale to představení může být zajímavý – dávno, dávno tomu, co jsem navštěvoval (na pozvání) divadlo v Řeznické… 🙂

  37. My už nedorazíme, protože jsme byli s babičkou na chalupě na vánoční svátky a včera jsme odjeli. Brácha ji den po novém roce doveze do Prahy.

  38. 1087 maYdo
    chlebíčků nelituj. Je na to i nějaká tradice. Kdo se moc přežírá, neuvidí o půnoci zlaté prasátko. Nebo tak nějak 🙂

  39. Zvláště jestli děláte tradiční PŽZ (Paukertův Žlučníkový Záchvat).

  40. 1088-Zlaté prasátko je štědrovečerní, musíte něco jiného zkusit 😉

  42. my si, skimici, uděláme vlastní. Aby bylo do čeho hryznout, až dorazíme z toho divadla. A aby něco zbylo na snídani – chlebíčky ze Silvestra k novoroční snídani je u nás stejný kánon jako studenej kapr se salátem od štědrovečerní večeře na Boží hod.

    Jak se dělá PŽZ?

  43. OT: Než se dostanu ke zbylé agendě výše, snad bych mohl právě na Šumaváka nalinkovat článek Tomáše Vaňka? http://echo24.cz/a/w78rq/rozpouta-nemecko-dalsi-evropsky-konflikt

    O jeho scénáři č. 3 jsem zde už myslím psal — totiž o tom, že v takovém případě také mohou ti Němci, v nichž by se konečně probudil zdravý rozum a schopnost hájit německý zájem, vytlačit ty ilegální islámské imigranty sem.

  47. No, na chalupě mezi devátou a desátou. Tady, jak se probudíme. Ale asi to bude taky tak nějak, neplánujeme žádný bouřlivý flám do rána.

  48. ne, skimici, já tyhle chlebíčky nedělám. Spíš jednohubky a uvidím, co lednice dá. Obvyklé složení je pečivo, nějaký základ – pomazánka, sýr, šunka nebo salám apod. – a na to „třešnička na dortu“. Což může být třeba ořech na sýru, oliva, kousek zeleniny nebo i jen lístek petržele. Z toho, co Paukert nandal na jeden chlebíček bych spíchla tak čtyři druhy.

Komentáře nejsou povoleny.