PODZIM A JEHO BRATR.

Publikováno | Autor:

P.M.

Přihořívá. Čím výš tě chodník vede do kopce, tím má každý pasínek o odstín barvy víc. Jen smrky a jedle až na hřebeni zůstávají tmavě zelené. Čím výše k hřebeni, tím jsou jejich kmeny nižší. V sedle pod vrcholem je nálet mladých jedliček hustý jako kožich, připravený na zimní slotu. Podzim neumí jehličnany pobarvit tak, jak se mu to podařilo s osikami, buky a hlavně s javory. I ty jsou však dole u Bečvy pořád ještě zelené; to jen jejich bratříci nahoře v horách znachověli, když se jich v noci dotkl první mrazík. Trnky v řadách na mezích také nabírají do žluta a plody začínají vrásčit od stopky. Správce palírny dole v dědině leští mosazné kotle a dubový stůl s dřevěnou lavicí čeká na prvního hosta. Na zabíjačky je ještě trochu brzo; špek, který se octne na tom do čista vydrhnutém stole ještě pochrochtává ve chlévě. Zraje, jako ty tmavomodré plody na stromě. Když pak začne ve stodole bečka s naloženými trnkami vonět kvasem, je čas zavolat pana řezníka. Ovar s čerstvě nastrouhaným křenem je pak podestýlkou pro první štamprlku z letošní úrody.

Když trochu přivřeš oči, uvidíš oživlé Kobzáňovy Horní chlapce skákat svůj odzemek u ohníčku vysoko v horách. Zbojníci a zakopané poklady, zlé Jezinky a Povětroň mašírují tvou hlavou ruku v ruce s podzimkem. Je to měnícími se barvami kolem? Je to tou slivovičkou? Nevíš. Nevíš a odpověď ani moc nehledáš. Jen nesmíš zapomenout trochu přivřít oči! Jelení zatroubení kdesi vysoko nad dědinou ti dává zapravdu. Jelen se zlobí, troubí a troubí; shání své laně do houfu, aby se mu nespustily s jeleními mládenci, obcházejícími opodál. Nemá na obsloužení svého harému moc času. Zimní větry kdesi na severu už mažou před svým koncertem smyčce kalafunou. V patách jejich hostovského vystoupení budou následovat milióny bílých vloček, které přikryjí krajinu. Starý jelen pak shodí paroží a štrapáce s drzými mládenci budou zapomenuty. Nevzpomene si ani na své laně. Teď  půjde o holý život…

Když už se nic nedá vydržet, děcka, která učíš ve škole zlobí, přijde pošťák s hrstí účtů a zjistíš, že musíš nechat předělat střechu na domě, sekneš se vším a jedeš. Na východ se nedá, šplouchá tam chladný Atlantik. Hurá tedy, na západ! Na dálnici jsi za pět minut. Washington s dominující bání Parlamentu a všemi sochami a monumenty, ulicemi plnými aut a někam spěchajících lidí, se ztratil někde za tebou. Začíná se měnit krajina a hlavně tvá nálada. Zaseknuté čelisti povolí a křeč v prstech svírajících volant též. Abys dostál vyzkoušenému rituálu, zastavíš a koupíš si párek v obchodě u cesty. Vždycky tam na lavici před obchodem sedí parta dědků. Moc nemluví ani mezi sebou, na tvůj pozdrav taktak odpoví. Mistrovsky však plivají hnědé plivance ze žvýkacího tabáku. Sedneš vedle a čekáš, až ti trochu vystydne kafe. Dědci neříkají nic. Možná přemýšlejí, co by se stalo, kdyby kdysi jejich pradědové narubali Yankejům. Něco se však muselo změnit! Dva z těch dědků jsou černí; jejich bílým kolegům v plivání to vůbec nepřijde. Každý si plivá, jak a kdy chce. Časy se změnily. Možná si brzy zvyknou i na tebe. Jeden z černých dědánků se přátelsky zasměje, když pozdravíš na odchodu. Jeho kratičké kudrnaté vlasy jsou bílé jako pápěří na pampelišce.

Silnice tě vyveze do kopečka, na levé straně stojí bílý kostelík. Pár náhrobků vedle, pěkné stromy a keře kolem. Jiný kostel je trochu dál, na pravé straně cesty. Kostel? Je to obyčejná chalupa, jen křížek na štítu a tabule s rozvrhem služeb naznačuje, že se jedná o Boží příbytek. A zase za plůtkem pár náhrobků. Někdy kytička ve sklenici na postříhané louce, někdy malý praporek s hvězdami a pruhy  jen tak zastrčený špejlí v zemi. Některé kytky jsou čerstvé, jiné umělé.

Hory se zvednou za ostrou zatáčkou jako zázrakem. Pokaždé tě tam překvapí. Jsou zaoblené časem, usmívají se. Své bujné mládí ostrých štítů vyměnily za táhlé, zaoblené hřbety. Cítíš z nich úctu k času a pokoru moudrosti, kterou přináší stáří. 

    „Hory,  hory,  hory  černé,

     neraz  som  já  přešel  cez  ně. . .“

Jsou jako Javorníky, dokonce plné javorů. Nejvíc je však na jejich stráních dubů. Kanadská jedle je tu jediným vyslancem za jehličnaté. Má pěkné jméno: hemlok. Jedle však rostou jen v hlubokých stržích až pod hřebenem. Jenom pak v těch, do kterých se nedostane horké letní slunko.

Jako švihnutí kouzelným proutkem změní zvlněnou nekonečnou zeleň první podzimní mrazík.  Kremlička, Slavíček, Van Gogh, Václav Špála a všichni jejich kamarádi položili své palety na stráně hor. Ano, nepletu se. I Václav Špála. Když přivřeš oči, strže pod hřebenem jsou do modra. Červená, žlutá, hnědá, hory se rozhořely. 

Indiánské léto. Mrazík spálí lebedu na polích v údolí a obnaží dýně; jsou krásně oranžové, leží roztroušené mezi zhnědlým býlím. Prodávají je ve stáncích u silnice spolu s jablky. Mají tam na policích též domácí med. Některý je ve sklenicích světlý, jiný tmavý. Ve velkých plastikových lahvích čeká na mlsného zákazníka čerstvý jablkový mošt; voní ti odešlým létem a vší krásou kolem. Sedlák, sklízející odměnu za svou nikdy nekončící práci, sedí na bedně od jablek a utržené peníze dává do talíře, který pak přikryje jiným talířem, aby se těžce vydělané dolárky nerozfoukaly s listím, které pomalu začíná ze stromů opadávat.

Cesta se klikatí a za chvíli se na údolí s poli a sady díváš z výšky. Není vůbec překvapením, když ti před autem přeskočí cestu jelení laňka a za ní dva vzrostlí kolouši.

Jen hodinka jízdy a jsi v jiném světě. Žádné klaksony nervózních řidičů, sirény sanitek a hasičáků. Žádné kravaty a škrtící naškrobené límce tě tu nemučí. Les je les, pooraná pole nedrží žádná tajemství. Kdybys pak šel brázdou až na úval a uviděl tam mezi vysokými topoly věž kostela z dědiny svého mládi, ani by tě to nepřekvapilo. Větrem přifouknutý zvuk dechovky by ti jen dotvrdil, že se vyplatí umět přivřít oči a jít a jít tou brázdou, vyoranou jen a jen pro tebe.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

5 319 komentářů u „PODZIM A JEHO BRATR.“

  1. Jediné positivum co vidím je, že za néjakých 500 let nějaký Mohammed ibn-Gibbon či Eduard Pavlovič Gibbonov budou mít spoustu inspirace a materiálu pro monumentální dílo.

  2. Už dlouho jsem nečetl něco, co mne tak oslovilo.
    https://cs.gatestoneinstitute.org/18973/tyranii-svobodu

    „Pokud je jakákoliv voličská menšina zranitelná vůči rozmarům většiny, tak tato menšina vnímá demokratickou vládu jako nesmírně autoritářskou. A pokud by byl v sázce váš život, svoboda nebo majetek, tak byste možná dali přednost rozsudku laskavého diktátora před požadavky pomstychtivého „demokratického“ davu.“

  3. „Mám dojem, že Jan Zázvorka byl autorem památníku na Vítkově a jeho syn se jako architekt motal kolem filmu.“
    To není jen dojem. Jan Zázvorka byl autorem památníku na Vítkově. A jméno Jana Zázvorky mladšího jsem u nějakého staršího filmu viděla v titulkách.

  4. maYdo
    to jsem netušil že je Kachlíkárna tak stará. Prvorepublikoví architekti byli tedy vizionáři. Dokázali postavit již tehdy něco, k čemuž socialismus dospěl až v sedmdesátých letech. A pak že první republika byla kapitalistická. Nikoliv, komunistické myšlenky byly v Kavárně již tehdy.

    • Mimochodem, v prvním domě v Praze, který byl vybaven kachlíkovou fasádou, momentálně funguje velvyslanectví státu Izrael. Původní majitel a obyvatel, který dům na začátku dvacátého století nechal postavit, vlastnil továrnu na keramiku…

      • Ale tak to je jasné. Má zahraniční přízeň co vlastní nějaké cihelny za sebou také trousí cihlové nemovitosti 🙂
        Kdyby dělal dřevo, tak jede dřevostavby, kdyby sklo tak atd
        Nic se nemá vyhodit!

    • On ta Kachlíkárna byla v dobách reálného socialismu přístavbou zdvojnásobena-

  5. „Musk převzal Twitter a propustil jeho vedení. Vyhazování předtím popřel.“, ctu tady titulek v Mlade Fronte. Hned pod tim titulkem je fotka rehtajiciho se Muska, jak nese pri vstupu do budovy Twiteru vylevku. Uz minuly tyden rekl, ze asi 75% zamestnancu dostane padaka.Jak se to tedy srovna s tim titulkem, ze „vyhazovani predtim poprel“?Tomu rikam nesametova revoluce! Dosavadni spravni radu vyvedli z kancelare za ucho az na ulici a ti, kteri se zivili proskrtavanim vseho, co se komunistum nehodilo do kramu, uz stoji frontu pred uradem pro nezamestnatelne. Nikoho nevidim cinkat klicky a s laskou a odpustenim ve vyraze rikat:“Nebudeme jako oni.“

  6. Kachlíkových budov vzniklo za první republiky víc. Asi nejznámější je budova Ústřední rady odborů na Žižkově.
    Její autoři se prý letěli podívat do Paříže, na nějaký podobný projekt, když nám to říkali ve škole, tak nám to připadalo jako něco neuvěřitelného – letět až do Paříže kvůli nějaké stavbě.

    No, dnes by mi to připadá tak nějak normální …

      • a víš, jak se to teď jmenuje? Dům Radost 😀

        A původně to byl Všeobecný penzijní ústav.

        • Architektí Honzík a Havlíček byli levicoví kolektivisti. Proto jejich domy dopadly jak později v sedmdesátkách. I kus Baby tím hnusem zaplevelili.

  7. Tu žižkovskou kachlíkárnu natřeli za válku nějakým asfaltovým lakem na černo, kvůli zatemnění.

    Po válce to zase nějak umyli. Tomu obkladu to moc neprospělo, dnes je ve velmi špatném stavu. Ty kachlíky se tenkrát dělaly na míru, dnes se taklový rozměr prý nedělá.

    • Pokud je to architektonicky cenné (neumím posoudit, mi se to ale nelíbí) tak by se snad nějaká linka na kachlíky dala na týden přizpůsobit. Nebo to „překachlíkovat“ celé a zbytek nepoužitých kachlí prodávat jako nový model.

  8. Český funkcionalismus první poloviny 20. století je pojem. Posuzovat to sám neumím, ale bral bych to jako reakci na styly, které byly před tím.

  10. Mně Martine z té doby neimponují ty paneláky ale žeru Dušana Jurkoviče!
    Neuvěřitelný kýč jak z Mrazíka. Ani rusáci už to nemají, musíš po tom jít do starých vesniček okolo Moskvy (Zlatý okruh, Zolotoje kolco).
    Třeba Poustevny jsou srdceryvně dramatické. Trochu mi tam chybí akorát chaloupka na muří noze s pravou šarodějnicí. V hospodě ti loupežníci s palcáty. A pod tím podzemní hala s instalací Epopeje.
    Dušan Jurkovič je unikát. Zjevení. Slovanské pověsti ožily. Slyším klapot kopyt. To Čurila Plenkovič projíždí kolem na koni.

  12. Ad kachlíkované budovy, přišlo mi, že na Taiwanu to je standard. Možná aby to vydrželo tamní klima; jak to začne kolem pršet a fučet, tak by jim normální omítka asi hned opadala. Ovšem ošlehané tímto počasím, ty kachlíky vypadaly dost zašle i u novějších budov. Moc mne to nenadchlo.

    • Tý vole!!! To mě dostalo. Yambalaya… Nářez! Tlak a frekvence na maximu. Řádil bych tam jako utrženej. To jsem netušil, že tihle tohle. Měl to za countryovku. Ty přesahy! Prolezl YT. Co tam všechno je!!!
      Mám objednané LP s Jerrym. A a až vlezu do oblíbeného bazaru, udělám tam probírung a šáhnu do trezoru. Kolega sice doporučuje Spotify, jenže já muziku chci mít fyzicky a poslouchat kdekoli, kdykoli, na čemkoli.

      • Intenzívně si doplňuju vzdělání. Měl jsem tušení souvislostí Country a Rock and rollu, jenže že až takhle… Spoustu let chodím okolo….

  14. Petr Kunetka (28.10.2022 (14.34)) napsal:
    Neházej flintu do žita a ber to jak příležitost.
    1. možnost, investičně dražší. Před rokem 2035 nekoupíš zásobu aut, spztky dáš do depozitu… a až bude o nová auta nouze, prodáš.
    2. možnost, nashromáždíš co nejvíc vraků, pošleš je do šmelcu do Indie, ale nevyřadíš je z evidence… a po 2035 dovezeš „náhradní díly“ pomocí kterých vraky ‚opravíš‘ a prodáš. 😀

  15. Ad architektura:

    Ten penzijní ústav na Žižkově navrhli okachlíčkovaný, protože byl po větru od nádraží a dost se tím směrem linul kouř. Prý to nějakou dobu bylo bez dlaždiček, ale pak investor usoudil, že se ty dlaždičky vyplatí.
    Co si tak pamatuju z Šakalovy přednášky.

    Jurkovič. Já ho snesu i v těch Luhačovicích. Má tam toho víc a musím uznat, že na bydlení to není špatné.
    Ostatně zámek v Novém Městě nad Metují je taky hodně útulný.
    A rozhledna nad Rožnovem je rozhodně nejpohodlnější rozhledna, na kterou jsem kdy lezl. Kouká se na ní pěkně.

  16. Zaregistroval jsem fejkňůs, že u Limanu se Rusové baví pozorováním druhé strany fronty, protože se tam střílí mezi sebou ukrajinské a polské jednotky. Prý mezi Ukrajinci a polskými žoldn3ři roste napětí…

  17. Kdysi jsem sem tuhle historku dával, jejím původcem je ale nejspíš Zdeněk Lukeš:
    Skleněný palác v Dejvicích – „Skleňák“ – je obložený bílými obkládačkami. Dům po rekonstrukci září bělostí, jen tu a tam je nějaká kachlička zašedlá. Před opravou se ukázalo, že obložení sice půjde vyčistit, ale nějaká ta obkládačka chybí. Dali je tedy vyrobit, leč jako vzor posloužily obkládačky nevyčištěné. A tak se stalo, že staré obkládačky jsou po vyčištění zářivě bílé, zatímco nově vyrobené části obkladu jsou poněkud našedlé.

    Jinak „Penzijňák“ byl za okupace vskutku natřen na tmavo aby nesloužil jako orientační bod pro letce. Když se o tom dozvěděl Josef Hora, tak – ač vážně nemocný – nechal se zavést na místo, rejpnul do nátěru a pravil: „To je dobrý, to půjde umejt“. –Už se toho ale nedočkal.

  18. Ad Pustevny :

    Ten disneylandový vzhled byl důsledkem poslední rekonstrukce před požárem, kdy se to natřelo modro – bílo- červenou kombinací barev a ještě se použily akrylátové barvy, které kromě toho, že dřevo pod nimi nedýchá, působí dojměm, že jd eo plastový povrch a zejména v pakovém prostředí mají poněkud nepřirozený vzhled.

    Při rekonstrukci po požáru se stavba vrátila do původních barev, poněkud zemitějších a decentnějších.

    Samozřejmě, pořád je to Jurkovič – samá parádička a činčuráda a barvami taky nikdy nešetřil – ale je to Jurkovič, ne Disneyland.

    • Co znamená “pakové” prostředí?
      U Tebe nikdy není jasné, jde li o překlep či odborný žargon

        • Mezi p a t jsou 4 klàvesy
          Jak to děláš?
          Na to by určitě šel sehnat grant.

          • Kdybych věděla, jak to dělám, tak bych to nedělala 😀

    • Ano, maYdo. Pustevny, jak jsem je znal jako maly kluk, byly prima, valasske, holt prima. Kdyz jsem se tam hnal po letech si to zopakovat, ty vyrvavajici barvy a dekorum mne nejak zkazily vzpominky. Doufejme, ze ty barvy zase trosku zmoudri casem.

  19. Naše zbraně postupují vítězně vpřed.
    Rusové postupují velmi pomalu kupředu.
    Rusům kromě zbraní, jídla, techniky a munice chybí i zimní oblečení a kradou ho civilistům.
    Šojgu prý ukončil mobilizaci. Očekával bych vyhodnocení a průvan v intendatuře, ouřadech vojenské správy a tak podobně…
    Včerejší demoška byla tak trochu docela velké fiasko. Zdá se že noví vůdci jen tak nepovstanou. Rajchl, Havel i Vidlák byli zalezlí mezi lidma, Ševčík a další řečníci z první demošky nepřišli vůbec. Někde jsem cetl, že za těch třicet let od hadráku z Kotlinky odešlo dva milióny lidí. Jednak pohlcovači fotonů, druhak ti chytří a schopní. Pohlcovači se zhusta vrátili když venku došly sociální dávky. Ti druzí ne.

  20. Dobré ráno,

    PM, ty řvoucí barvy vzaly za své s požárem.
    Při obnově po požáru se vrátila i původní barevnost. A nenatíralo se to akrylem, ale tradičními barvami, takže časem ještě dostanou žádoucí patinu.

    • Dobra zprava, maYdo. Nevim, jestli tu“zadouci patinu“ jeste stihnu. Mam to ale v pameti, kdyz to bylo pekne. Tatinek pochazel z Frenstatu. Byl na Radhost velice pysny. U te Mamenky se vzdycky pred brachou a mnou naparoval, jakoby tu chalupu s Jurkovicem stloukli spolecne.

  22. Ptakopysku, také jsem zachytil vítězné zprávy, že Rusové nepostupují… Ale, asi mne klame paměť, neměla teď někdy vítězná Ukrajinské ofenziva vstupovat do Simferopolu?

    Se trochu bojím, aby ten Krym do konce roku stihli.

  23. Oni už tu Ukrajinu připojili na Evropskou síť? Ráno jsem byl asi čtvrt hodiny bez elektřiny…

  24. Že by větší Ruská ofenziva u Ugledaru?

  26. Jen připomínka – jak jste se tady bavili o různých kachlíkárnách, zcela jste opomenuli kachlíkárnu na Karlákově náměstí… Pokud je mi známo, nikdo tomu jinak neřekne…

    • Jo, tam mi, když mi bylo asi 8, dávali na zuby rovnátka!

  27. SI tak říkám, kdyby Afghanistán zaútočil drony na lodě na USA lodě na Havaji a Čína nebo Rusko řeklo „my jsme je jen dodali“…

  29. Filozof Daniel \Kroupa dnes v rozhlase hovořil o hrdinských činech bratří Mašínů (jak šli ve stopách otce). Takže podříznout nožem spoutaného je hrdinský čin, to si asi dnešní děti mají pamatovat. 🙁

  30. Nová zpráva:
    Jako zvláštní hosté prezidenta republiky Miloše Zemana budou mít od 1.11.2022 do 31.12.2022 včetně senioři od 70 let vstup zdarma do katedrály, Vladislavského sálu a dalších míst na Pražském hradě:

    Ještě kdyby tam tak topili …

  32. Jo jo, P.M., parádně napsané, děkuji. Možná trochu ve stylu Vrby nebo Tomečka, které ale ve skutečnosti vůbec neznám. Je tam však cosi navíc.

    Když jsem, bude to tak 22 let, někdy touhle roční dobou – oni tomu tam myslím říkají svatomartinské léto – koncem odpoledne poprvé přijel do jednoho domku v Normandii, skly verandy ze starých bíle nalakovaných železných T-profilů dopadalo světlo na zeď kuchyně a bylo růžovější, než jaké jsem kdy viděl v Čechách. Ale když jsem tam pak časem bloumával po okolí nebo kráčel vždy po večeři vyzkoušenou osmikilometrovou trasou v trojúhelníku vesnic (pokaždé po směru hodinových ručiček, nikdy obráceně; proč?), krajina, cesty i domy mi ze všeho nejvíce na světě připomínaly český venkov mého dětství — tiše, jemně, pozvolna a naléhavě; vlastně dost naléhavě na to, že mu ve skutečnosti zas tak podobné nebyly.

    • Diky za vlidne slovo, Zpatecniku. Vrba je prima, Myslivcuv rok je myslivecka Bible. Jaromir Tomecek vsak hraje na cesky jazyk jako Paganini hral na housle. Uz jako kluka me uchvatil Stribrny lipan. Pak kde co, co napsal. Zelene miserere je nadhera.

  33. https://echoprime.cz/a/SqpBP/do-liberalne-demokratickeho-vykonu-trestu

    Problém je, že nic z toho, za co je státní žalobce hnal před soud, prostě na nepodmíněný trest není. (…) Možná by bylo dobré připomenout si starou pravdu, že pokud jsme pro svobodu projevu, vyžadujeme ji také, a hlavně, pro lidi, kteří se nám osobně nelíbí a kteří mají názory, z nichž se nám dělá špatně. Pro začátek by nám všem mohlo být úzko z fotografií, na nichž „dezinformátory“ po dvou měsících ve vazbě vedou ke kladenskému soudu v poutech a na medvěda. Před kým se tu policie na kamery předvádí? Je to politický proces v liberální demokracii?

    Jiná otázka ovšem je, zda dnes již není pozdě s tím něco dělat. Je tomu jistě přes deset let, co zde psávám o zjevné touze režimu svobodu projevu zaříznout. Samozřejmě, že marně. Avšak nejenže marně, ani ten nejvlažnější (a rovněž marný) zájem Laskavého Čtenáře to nikdy nevyvolalo.

  34. A ke stejné věci Hampl:

    Dva mladí muži dostali nepodmíněné tresty za to, že v internetovém videu urazili Ukrajince. Prozatím jsou drženi ve vazbě – aby snad neutekli do Jižní Ameriky a neuráželi Ukrajince odtamtud. A mnozí jsou v šoku. Vždyť se s těmi lidmi zachází hůř než s nepřáteli režimu za Husáka!

    Obávám se, že je to založeno na nedorozumění. Někteří lidé z pochopitelných

    • důvodů předpokládají, že žijeme v režimu, kde jsou garantovány nějaké občanské svobody, kde vláda nemůže jen tak zakázat opoziční tisk, kde opoziční shromáždění nemohou být napadána provládními aktivisty a tak dále. Omyl! Žijeme v režimu, ve kterém je vláda úkolována z různých zahraničních mocenských center a kde obyvatelstvo nemá žádná práva. Setrvačností ještě přežívají některé občanské svobody z minulého režimu a je dobré si jich užívat, dokud existují. Ale jedná se spíše o nesystémové prvky. Pokud se někomu nelíbí zavírání za nesouhlas, nechť usiluje o změnu politického režimu. K tomu současnému to prostě patří.

  36. Zpátečníku
    to píšete Vy nebo Daniel Kaiser? Nám je to zde nepřístupné.

    • Proč se ptám. Je to výtečné, ale Daniel Kaiser je vždy výtečný. Takto si představuji bývalého redaktora BBC. Opačným pólem je Moravec. BBC novinářem byl asi kvůli kvotám. Jinak si to nemohu vysvětlit.
      Pokud jste to byl Vy, nic to na tom nemění. Prostě dobré.
      Děkuji tak či onak.

    • Ehm, jak co. Jako obvykle. Pokud to zrovna nezvojtím, pak citace sem vkládám kursivou, sám píšu obyč. (což, pokud si vzpomínám, snad bývala oficiální typografická zkratka).

  37. Je to vůbec zvláštní… Vzpomínám si, ač převelice matně, že základní korektorská znaménka mě asi naučila matka, jenže kdy? Zřejmě velmi dlouho před tím, než přišly obtahy mého prvního článku. Tudíž proto ne. Jenže proč? Chtěla, abych jí udělal korektury něčeho? Poněkud pochybuji… Chtěla, abych si dělal korektury jen tak pro zábavu? To možná spíše, ale v tom případě jsem musel být dost malý; což by i vysvětlovalo, proč si to pamatuji tak špatně.

    Jednu dobu jsem korektorské značky celkem uměl, alespoň ty základní. A jak to skončilo? Skončilo to prosím tak, už před pomalu 35 lety, že je přestali umět typografové. Snad tam s nástupem fotosazby přišli noví lidé, či co… Jednou jsem opět užil takovej ten háček, „vyměnit písmeno“, obyčejnej, jednoduchej (dělá se i dvojitej, trojitej, vpravo, vlevo), odnesu do

    • redakce, ta do tiskárny, počkám tři týdny, zhruba tolik to tehdy trvalo, natěšen vytáhnu časopis ze schránky, otevřu, čtu… Typograf mi tam to typografické znaménko vysázel spolu se správným písmenem, přečetl jej jako L!

      Ale to už byl skoro konec, hned pak přišly diskety a o chviličku později (z dnešního pohledu do dálav dávna) e-maily…

    • Nemám facebook ani twitter ani linkedin ani instagram ani … doplň si

      • A bolí mě nohy a ústa. Mezi Novýma Butovicema a Jinonicema bylo v lese krásné počasí a vňoučata mě řádně vytížila. Houby, kamínky, psi, brouci a supermanka žížala. K tomu obsluha pagáčema, krájeným jabkem, čajem 🙂

  41. Aha, já zapomněla že mám nastaveno jen pár lidí, co vidí co tam mám.
    TAk to přiměte omluvu.
    No nebudu Vás napínat, je to koš s posledním letošním úlovkem. Na rozdíl od skimice nemám vnoučata a tak mně bolí jen nohy.

    Kromě toho mám zaopatřený zdejší hrob a hotovej věnec na pražský hrob, nemluvě o odeslaných podkladech pro statika, takže to byl vskutku vydařený den a zasloužený večerní pivko chutná fakt skvěle 🙂

  43. TY to nečteš, skimici? Přece tam píšu, že koš s letošním posledním úlovkem.

    I když – Butovice a Jinonice mám za humny. Fakt tam rostou houby?

    • Vídával jsem tam lidi s košíkama. My šli jen na výlet protože bylo krásně ale podle hesla „houbu vidím, houbu seberu“ jsme jich pár sebrali. Děti se pak doma děsně těmi pár kusy chlubili a já mám aureolu hodného a zkušeného dědečka 🙂
      Ostatně, mě takto brali do lesa jako mrňavýho děda či babička taky. A pak Ti ten vztah k těm kloboukům zůstane.

  44. Ale jestli po tom toužíš, věnec na hrob ti můžu vyfotit taky. 😀

  45. To je smutne suma sumarum, co uz se stalo. Napadlo me, uneseneho kdysi nadsenim, kdyz jsem na letisti ve Washingtonu se slzami stesti v ocich vital Havla. Slzy prestaly, kdyz jsem hned po presidentovi videl vystupovat Calfu, predstavitele partaje, ktera drzela Ceskoslovensko v hrsti od roku ctyricet osm. Kdyz po Calfovi vystoupil Diensbier, ministr zahranici posametove vlady, moje rozjasana huba spadla do podkovy. Nevim to jiste, ale soucasti delegace byl i spoluautor predesle komunisticke ustavy. Uz si nepamatuju jeho jmeno, ale dlouho potom jsem videl jeho clanky na Psu a myslim, ze byl jednim z Havlovych poradcu. Havlovo:“Nebudeme jako oni“zavinilo situaci, o ktere mluvi clovek v Zpatecnikove kopii clanku z Parlamentnich listu. Obavam se vsak, ze tehdy populace schvalovala sametovou cestu. Mozna se mylim. . .

    • Nechte samet sametem
      Pánové a dámy
      Buďto s nimi zametem
      Nebo oni s námi

  46. Dobré zas ráno… 2 dvd – snad se nepletu – Jiří Dědeček… A měl a má pravdu. Zvlášť jsem si to připomínal, když jsem slyšel a četl o té páteční demonstraci… Ta se teda opravdu „povedla“. Organizátor (ři) odvedl kus dobré a jistě dobře zaplacené práce a tu slavnou demonstraci dokonale rozesral. Ano – buďto s nimi zametem, nebo oni s námi… Zametli tehdá, pomocí Sorošem dosazeného zrzavého skřeta, zametají i teď…
    A u vidláka nad tím hýkají blahem…

    • Někteří.
      Ale už se tam objevily názory, že není dobré kritizovat, že se musíme semknout, Když s řekne semknout, představím si tak leda semknutý zadek.
      Ovšem na druhé straně – když se táhne za jeden provaz různými směry, vektory se nesčítají, ba dokonce se vzájemně ruší.

  47. Dobré ráno vespolek,
    PeSi, není náhodou ten Vráběl d-fensem ?

    • Jako že by byl D-Fens skrytý komanč? No nevím, nevím…
      Každopádně jména Ladislav Vrábel a Petr Jaroš se moc neshodují. 🙂

      • Aha, dík za info. Ale imho se na d-fensovi o nějaké Vrábelově aféře v ČB psalo… už zapomínám 😉

  50. Je možné, že absolutním lídrem v dodávkách zbraní na Ukrajinu se po volbách v USA staneme my…
    Mmch. už i Prima cnn je překvapená neutralitou Švýcarska, takže je s tou zprávou o ukončení vojenské pomoci asi pravda.

Komentáře nejsou povoleny.