PODZIM A JEHO BRATR.

Publikováno | Autor:

P.M.

Přihořívá. Čím výš tě chodník vede do kopce, tím má každý pasínek o odstín barvy víc. Jen smrky a jedle až na hřebeni zůstávají tmavě zelené. Čím výše k hřebeni, tím jsou jejich kmeny nižší. V sedle pod vrcholem je nálet mladých jedliček hustý jako kožich, připravený na zimní slotu. Podzim neumí jehličnany pobarvit tak, jak se mu to podařilo s osikami, buky a hlavně s javory. I ty jsou však dole u Bečvy pořád ještě zelené; to jen jejich bratříci nahoře v horách znachověli, když se jich v noci dotkl první mrazík. Trnky v řadách na mezích také nabírají do žluta a plody začínají vrásčit od stopky. Správce palírny dole v dědině leští mosazné kotle a dubový stůl s dřevěnou lavicí čeká na prvního hosta. Na zabíjačky je ještě trochu brzo; špek, který se octne na tom do čista vydrhnutém stole ještě pochrochtává ve chlévě. Zraje, jako ty tmavomodré plody na stromě. Když pak začne ve stodole bečka s naloženými trnkami vonět kvasem, je čas zavolat pana řezníka. Ovar s čerstvě nastrouhaným křenem je pak podestýlkou pro první štamprlku z letošní úrody.

Když trochu přivřeš oči, uvidíš oživlé Kobzáňovy Horní chlapce skákat svůj odzemek u ohníčku vysoko v horách. Zbojníci a zakopané poklady, zlé Jezinky a Povětroň mašírují tvou hlavou ruku v ruce s podzimkem. Je to měnícími se barvami kolem? Je to tou slivovičkou? Nevíš. Nevíš a odpověď ani moc nehledáš. Jen nesmíš zapomenout trochu přivřít oči! Jelení zatroubení kdesi vysoko nad dědinou ti dává zapravdu. Jelen se zlobí, troubí a troubí; shání své laně do houfu, aby se mu nespustily s jeleními mládenci, obcházejícími opodál. Nemá na obsloužení svého harému moc času. Zimní větry kdesi na severu už mažou před svým koncertem smyčce kalafunou. V patách jejich hostovského vystoupení budou následovat milióny bílých vloček, které přikryjí krajinu. Starý jelen pak shodí paroží a štrapáce s drzými mládenci budou zapomenuty. Nevzpomene si ani na své laně. Teď  půjde o holý život…

Když už se nic nedá vydržet, děcka, která učíš ve škole zlobí, přijde pošťák s hrstí účtů a zjistíš, že musíš nechat předělat střechu na domě, sekneš se vším a jedeš. Na východ se nedá, šplouchá tam chladný Atlantik. Hurá tedy, na západ! Na dálnici jsi za pět minut. Washington s dominující bání Parlamentu a všemi sochami a monumenty, ulicemi plnými aut a někam spěchajících lidí, se ztratil někde za tebou. Začíná se měnit krajina a hlavně tvá nálada. Zaseknuté čelisti povolí a křeč v prstech svírajících volant též. Abys dostál vyzkoušenému rituálu, zastavíš a koupíš si párek v obchodě u cesty. Vždycky tam na lavici před obchodem sedí parta dědků. Moc nemluví ani mezi sebou, na tvůj pozdrav taktak odpoví. Mistrovsky však plivají hnědé plivance ze žvýkacího tabáku. Sedneš vedle a čekáš, až ti trochu vystydne kafe. Dědci neříkají nic. Možná přemýšlejí, co by se stalo, kdyby kdysi jejich pradědové narubali Yankejům. Něco se však muselo změnit! Dva z těch dědků jsou černí; jejich bílým kolegům v plivání to vůbec nepřijde. Každý si plivá, jak a kdy chce. Časy se změnily. Možná si brzy zvyknou i na tebe. Jeden z černých dědánků se přátelsky zasměje, když pozdravíš na odchodu. Jeho kratičké kudrnaté vlasy jsou bílé jako pápěří na pampelišce.

Silnice tě vyveze do kopečka, na levé straně stojí bílý kostelík. Pár náhrobků vedle, pěkné stromy a keře kolem. Jiný kostel je trochu dál, na pravé straně cesty. Kostel? Je to obyčejná chalupa, jen křížek na štítu a tabule s rozvrhem služeb naznačuje, že se jedná o Boží příbytek. A zase za plůtkem pár náhrobků. Někdy kytička ve sklenici na postříhané louce, někdy malý praporek s hvězdami a pruhy  jen tak zastrčený špejlí v zemi. Některé kytky jsou čerstvé, jiné umělé.

Hory se zvednou za ostrou zatáčkou jako zázrakem. Pokaždé tě tam překvapí. Jsou zaoblené časem, usmívají se. Své bujné mládí ostrých štítů vyměnily za táhlé, zaoblené hřbety. Cítíš z nich úctu k času a pokoru moudrosti, kterou přináší stáří. 

    „Hory,  hory,  hory  černé,

     neraz  som  já  přešel  cez  ně. . .“

Jsou jako Javorníky, dokonce plné javorů. Nejvíc je však na jejich stráních dubů. Kanadská jedle je tu jediným vyslancem za jehličnaté. Má pěkné jméno: hemlok. Jedle však rostou jen v hlubokých stržích až pod hřebenem. Jenom pak v těch, do kterých se nedostane horké letní slunko.

Jako švihnutí kouzelným proutkem změní zvlněnou nekonečnou zeleň první podzimní mrazík.  Kremlička, Slavíček, Van Gogh, Václav Špála a všichni jejich kamarádi položili své palety na stráně hor. Ano, nepletu se. I Václav Špála. Když přivřeš oči, strže pod hřebenem jsou do modra. Červená, žlutá, hnědá, hory se rozhořely. 

Indiánské léto. Mrazík spálí lebedu na polích v údolí a obnaží dýně; jsou krásně oranžové, leží roztroušené mezi zhnědlým býlím. Prodávají je ve stáncích u silnice spolu s jablky. Mají tam na policích též domácí med. Některý je ve sklenicích světlý, jiný tmavý. Ve velkých plastikových lahvích čeká na mlsného zákazníka čerstvý jablkový mošt; voní ti odešlým létem a vší krásou kolem. Sedlák, sklízející odměnu za svou nikdy nekončící práci, sedí na bedně od jablek a utržené peníze dává do talíře, který pak přikryje jiným talířem, aby se těžce vydělané dolárky nerozfoukaly s listím, které pomalu začíná ze stromů opadávat.

Cesta se klikatí a za chvíli se na údolí s poli a sady díváš z výšky. Není vůbec překvapením, když ti před autem přeskočí cestu jelení laňka a za ní dva vzrostlí kolouši.

Jen hodinka jízdy a jsi v jiném světě. Žádné klaksony nervózních řidičů, sirény sanitek a hasičáků. Žádné kravaty a škrtící naškrobené límce tě tu nemučí. Les je les, pooraná pole nedrží žádná tajemství. Kdybys pak šel brázdou až na úval a uviděl tam mezi vysokými topoly věž kostela z dědiny svého mládi, ani by tě to nepřekvapilo. Větrem přifouknutý zvuk dechovky by ti jen dotvrdil, že se vyplatí umět přivřít oči a jít a jít tou brázdou, vyoranou jen a jen pro tebe.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

5 319 komentářů u „PODZIM A JEHO BRATR.“

  1. 2 Matzurka ad 8:35 – to opravdu netuším… ale skoro bych o tom pochyboval…

  2. Ptakopysku
    Teta tam už všechno poslala. V pustých skladech si pavouci rvou vlasy. Šakali smutně vyjí. Sovy kroutí hlavami.

    • Skimici, chceš říct, že v českých skladech už není co vyhodit do povětří? Tak proto Čepiga s Miškinem obrátili svou pozornost na nord stream !
      Znalcům francouzskych filmů bych připomněl syrové válečné drama Návrat sedmé roty a slavnou větu: Červený drát na bílý knoflík, zelený drát na modrý knoflík…“

  3. 2 ptakopysk – možná by o tom něco věděl Milo Šuler – třeba něco prozradí…

  4. Tak jsem byl včera po více než 40 letech v kině. Naposledy to bylo na nedělním dětském promítání pohádky Čaroděj. Většina maminek utekla a já zíral na muzikál Tamla Motoun s Dorotkou Dianou Ross a strašákem Michaelem Jacksonem.
    Včera jsem se nechal ukecat na Coldplay. V tomže kině, ale přestavěném. Topilo se o sto šest. Začali přesně, ale prvních 15 minut bylo vytahování se, jak je všechno recyklované a zelené. I celá show je údajně jen na obnovitelnou elektřinu – několik fanynek pod podiem honilo rotopedy s dynamem.

    • Diana už byla na tu roli trochu po sezóně, ale Strašáka dal tehdy ještě vemi mladý MJ moc fajn. Ale jinak ten muzikál za moc nestál.

  5. Písničky jsem neznal, ale Angličani se nezapřou. Melodické taneční. Jenže jak začali v mezimluvách zachraňoval zeměkouli, tak jsem zbystřil. Koncert skončil po hodině a čtvrt a do konce představení zbývala ještě hodina. Hodina nalejvárny, vymývání mozků. Pozdravy pro Ukrajinu a Čínu. Vystoupení s okřídlenými loutkami. Podpora mladého korejského zpěváka Jina – sladký jak bonbonek, ale k němu plakát Army waits for you.
    Believe in Love – to přece známe jako Make Love not War, flower people, Carpe diem.

  6. Když se něco stane s Českem, bývá brzo válka.
    Zabili pána z Konopiště, byla 1. světová.
    Němci nás obsdaili, byla druhá světová.
    Budemě hlavním dodavatelem válečného materiálu na Ukrajinu, ….

  7. A včera mně večer udeřil do očí titulek o ušlapaných na Haloween v Soulu, zapnu dneska počítač a ono ve Slušovicích taky. Jenže naše kostry i svaly jsou asi odolnější, tak jen těžká zranění.

  9. Jde o nejdelší osobní vlak – 1.91 km dlouhý. Niikde se nepíše jak byl obsazen. Délka nákladních vlaků je omezena výkonem brzd na 3.68 km. Nejdelší nákladní vlak byl vypraven v Australii společností BHP – 682 vagonů naložených železnpu rudou tažených 8 GE dieselelektreickými lokomotivami o výkonu 6000 HP každá, celková délka vlaku 7.3km a váha 99000 tun. Tomu říkám vláček náklaďáček.

    • Tady tvoří největší problém spřáhla vagonů, aby se tou zátěží nepřetrhla. Ten australský rekord s nákladními vozy je neuvěřitelný.
      V tom švýcarském případě to bylo jednodušší, šlo vlastně o 7 motorových jednotek, spřažených a jistě i s automatizovaným řízením tahu motorů.
      Kdysi se jezdilo s více lokomotivami vepředu a pak to skutečně byl problém pro spřáhla při rozjezdu.

  10. Ha! Babiš chce kandidovat na presidenta.
    Tak to jsme v háji. Rozvědčík ho loupne.

    • Tak budeme mít po letech zase komunistu na Hradě. Přece se říkalo: Jednou komunista, navždy komunista.
      Teď ovšem to bude prohlášeno za ošklivou pomluvu.

  11. Dobrý večer,

    myslím, že ať tak nebo tak, komunista bude na Hradě vždycky.

      • Pokud dojde na duel soudruh agent Bureš versus soudruh agent Pávek, tak jeden z nich to bude.

        Ne, že by teda ostatní kandidáti stáli za víc….

        Nejlepší prezident je žádnej prezident.
        Zejména když se ten ouřad odvolává na „tatíčkovskou “ tradici, kdy se od prezidenta očekává, že bude moudrým otcem nesvépráívných dítěk.

    • Komunista by mi vadil méně, než někdo, kdo už dvakrát změnil stranu. Komu je jedno, jaké postavení má Česko ve světě. Nebo člověk, který něco jiného tvrdil do ČTV a něco jiného podepsal v Bruseli. To je pro mě lhář a podvodník. Nemá vekou moc, ale je „prvním občanem“ naší Kotlinky. A podle něj bude okolí posuzovat celou republiku.

  13. Nejpřijatelnější z panoptika kandidátů se mi jeví Vitásková. Pokud bude druhé kolo Babiš-Pavel, tak nikam nejdu, to by mi ruka upadla.

      • nevím, co kde povídala, ale jako presidenta bych ji bral.

  15. PeSi, žádné politické fízly. Ať jim říkají jakkoli.

  16. No, já se divím, že je Vlk překvapen, ba zaskočen. Přece se dalo očekávat, že Andy tomu lákadlu pokusit se o hrad neodolá.

    Tomu nikdo neodolá.

    Nejlepší prezident je žádnej prezident.

    • Já to vidím jak marný pokus, když naznali, že ze svého anostředu žádnou přitažlivou figuru nyvyhrabou a třeba tu Vitáskovou se nevyhecovali podpořit.

    • Dobré ráno. Dano. Jsem +- příznivcem německého (pruského, středoevropského) systému. Mohu-li srovnat s Čínou, Indií, Indonésií, nejsme na tom špatně.
      Aktivity pražských úředníků (MŠMT, vysoké školy) nekomentuji.

    • Vzdělání má tři složky:
      Motivace, praxe, znalosti. V motivaci pokulháváme – proč studovat, když můžu být hloupý zaměstnanec státu a mít se lépe než učitel? V praxi také pokulháváme – proč by měly školy spolupracovat s firmami, když „montovny tady nechceme“? Předávání znalostí (střední školy, techniky) je na lehce podprůměrné úrovni. Mládež musí praxi a motivaci dohánět v prvním zaměstnání.

    • Moje komentáře se netýkají „špičkové vědy“, ale kanónenfutteru pro strojírenské/elektro a IT obory.
      Když jsou v Česku vývojové kanceláře dvou a třípísmenkových firem, asi něco děláme dobře.

  19. Titulek:
    Fiala k Babišově kandidatuře: To si Česko nezaslouží.

    Podle sebe soudím tebe, je to po fialové vládě další rána.

  21. Ho, v prvním kole to vypadá na Vitáskovou. Mezi rozvědčíkem a stbákem volit asi fakt nebudu.

  22. A vypadá to, že iniciativa se na východní frontě vrací k Rusům. To bezduché Ukrajinské rozbíjení se o Ruskou obranu na severu kritizuje už i ISW, a to je oddaný zdroj.

  23. Jinak to, že Rusové obvinili ze zničení NS Brity není „bez důkazů“, ale dle zprávy z jejího hacknutého telefonu. Ten hack přiznávají i britské zdroje.

    Samozřejmě nečekám, že se dozvíme pravdu.

    • Na tom je krásně vidět debilita Gangu Pěti.
      Anebo?

      • Přesně tak. Celá ta mimořádná daň je směšná fikce.

  25. Dobrí ráno,

    „nadále zůstává občanem, člověkem, který žije svou rodinou, profesí, soukromím, myšlenkami, koníčky. O tom všem a mnohem více jsme si povídali s Petrem Fialou.:

    A proč myslíte, nickname, že by nás mělo zajímat premierovo soukromí nebo koníčky?

    • Když všechno domrvil, tak alespoň že má rád děti a tak…

    • Nedokážu se přimět abych si to pustil. Možná kdyby se nevyskytoval v éteru od rána do večera. Teď mám kopřivku jen to jméno vidím.

  26. Z četby (zvýrazněno mnou): Někde na půl cesty mi drožkář nečekaně řekl něco, co jsem předtím slyšel i od mnoha bradatých mužiků:
    „Lidi jsou teďko jako stádo bez pasáka – všude nasviněj a nakonec se sami pobijou.“
    Zeptal jsem se:
    „Tak co s tím ale dělat?“
    „Dělat?“ odpověděl otázkou. „Dělat se nejčko nedá nic. Teď je to v háji. Už nemáme žádnou vládu.“

  27. Dobré zas ráno… 2 Petr Kunetka ad 9:02 – A je snad ve Tvém zájmu, dozvědět se pravdu? Ještě by Ti to mohlo způsobit psychickou újmu. Tak vidíš, jak selektivní cenzura bdí nad Tvým zdravím…

  28. https://www.radiouniversum.cz/ivan-hoffman-uvodni-slovo-pro-porad-politikos/

    (…) Cítíme, že doba, která nastala, je přelomová. Panující společenský systém přežívá už jen ze setrvačnosti. Místo prosperity nabízí chudobu, místo plurality myšlení povinná dogmata, místo konsenzu nabízí konfrontaci, místo míru válku. Sedíme v lokále, ve kterém vrchní hlásí: „Závěrečná!“ Systém, ve kterém žijeme, má už jenom minulost. Chodíme kolem

    • něj po špičkách, jako kolem kobyly v posledním tažení. Nikdo nechce být potrefen jejím kopytem, když je tu naděje zařadit zpátečku a vycouvat z dnešního marasmu do bodu, kdy svět byl ještě v pořádku. Anebo kdy ještě nebyl v naprostém nepořádku, neboť nebyl decimován bezohledností, chamtivostí a fanatismem.

      Sbíráme odvahu brát si zpátky, co je naše. Brát si to, na čem nám přestávalo záležet, o čem jsme soudili, že je to marginální anebo zbytné. Předně je to právo na svobodné vyjádření jiného názoru, než je ten oficiální, jediný správný, povolený. Je to právo hledat alternativy k tomu, co údajně nemá alternativu. Cítíme, že je třeba vzít si zpátky právo na sebeurčení, bez kterého si nelze vzít zpátky náš stát, dědictví po našich předcích, vzít si zpátky půdu pod nohama. Sbíráme odvahu ke svobodě, jež je na rozdíl od svévole či libovůle provázena odpovědností a respektem ke svobodě jiných.
      Je před námi úkol najít v chaosu původní řád.

      • Nevím, co na tom máš.
        Stát patříval králům.
        Nikdy nebyl náš.

  29. nickname (31.10.2022 (8.32))
    Věřím (a i to vidím) nickname, že hlavní motivací ke studiu (a pokládám to za správné) by měla býti a je RODINA. Pokud tedy (zdravotně ceteris paribus atd).
    Platí to pro motivaci positivní i negativní.

    • Samozřejmě. Stát / úřad v tom bývá negativní externí zátěž. Většinou umí jenom škodit.
      „Ostrůvky pozitivní deviace“ – např. Matějíček – přežívají proti vůli úřadu.

    • Protože neumíš podnikat. Kousek opodál je párkilometrový úsek dálnice, který má propachtovaný místní stavební baron. Úsek se opravuje dvakrát ročně (most) už asi deset let.
      Kdyby to udělal pořádně, dřív jak za pět let se k tomu nedostane.
      Ststém nesmíš spustit, ale postupně spouštět. Nikdy nesmí být úplně spuštěný. Musí na tom stále dělat nějaký tvůj člověk. alespoň třetinou kapacity. To vykryje dobu „mezi kšefty“.

      • Já nevím, já jsem staromilec… Znáš to, nakoupíš, oplodníš, prodáš se ziskem…

        • Rozumím. Jak říkají mí poláci:
          „Wsuwasz co chcesz – masz co chcesz!“

  31. Z dnešního Macka:
    „Na pultech knihkupectví po celém světě se v pátek objevila kniha The Climate Book, kterou ve spolupráci s vědci sestavila mladá švédská aktivistka za ochranu klimatu Greta Thunbergová. Podle agentury DPA je to „komplexní referenční dílo o klimatické krizi, které by se mělo stát povinnou školní četbou“.
    Tolik zpráva. Slova „po celém světě“ jsou jistě euroatlanticky nadsazená, neboť předpokládám, že v Číně, Indii, mnoha afrických státech a spoustě dalších si jí nikdo ani nepovšiml,
    Ovšem kšeft to bude pro její loutkovodiče náramný.“
    Bohužel, pro příslušné použití je ten papír příliš tuhý…

  32. Ono, PeSi, to používání „celý svět“ ve smyslu „USA a jejich vazalové“ je takové rozšířené úsloví.

    • Samozřejmě.
      Kde jinde by takové socialistické (Macron, Scholz) hejly (kteří se jim ještě klaní) našli.

    • Tam kde slyší kvičení, slyším já rajskou hudbu 🙂

  35. Dobré dopolední vespolek,
    nojo Twitter tvítá o stosedm,a to prej Musk v přímém přenosu vyrazil tu důru, co zakázala tvítat Trumpovi. Hezké.

    • Pižmo překvapil, že sehnal prachy.
      Pokud nebude redigovat příspěvky, nebude mít inzerci.
      Pokud bude redigovat, nebude mít zákazníky.

  36. Když zvou obžalovaného kandidáta do debat, říkají mu v úvodu: „Obžalovaný, vstaňte!“?

  37. Stát patříval králům. Nikdy nebyl náš. — He he… Ale všimni si prosím, že jsem tam nezvýraznil slovo „stát“, nýbrž „zpátky“.

    To máš pravdu, že stát jakožto struktura patříval králům. Zcela podobně však támhle jednotřídka či dvoutřídka (bytelnej klasicistně, spíše než vzletně poněkud těžkopádně zdobenej baráček v nepatrné vesničce, kde se za časů renesance a humanismu narodil jeden význačnej rektor UK) fakticky nepatřila ani obci ani Zemské školní radě ani Království Českému, nýbrž panu řídícímu. Ten si ji vedl po svém, tak, jak byl bytostně

    • přesvědčen, že se to má dělat, a nic nedal na to, co si o tom myslí pan starosta, nejbohatší sedláci v obci, pan farář odvedle (ve vesničce kostel není) nebo pan zemský školní inspektor. Ti zas byli (po řadě) odkázáni na to, aby vládli svou obcí, svými hospodářstvími, farností a školním ouřadem. Byl by v té škole musel dělat hóódně veliké

    • vylomeniny, aby ho přeložili jinam; vyhodit ho prakticky nemohli.

      Ovšem ta představa, jakpakže se to má dělat, ta ve skutečnosti nebyla jen jeho, pana řídícího, nýbrž mnoha řetězci, nitkami a vlákny byla propojena s celou českou kulturou a tradicí, v místě již tehdy přes tisíc let starou. U králů tomu bývalo némlich tak, jen

    • ten kontext byl ještě o kus širší.

      Myslel sis snad, že o současném režimu (občas) píšu jako o anticivilizačním jen tak pro nic za nic?

      — (Hoffman asi užívá „stát“ spíše ve smyslu „země“.)

  38. Anticivilizační: to je Dirle Wagner. To je Kozomil Kadyrov. To je jejich pán. Někomu to imponuje.

  39. Jsem jediný, koho štve, že se nám vrací padesátá léta?

    • Vyber si: padesátá v Rusku nebo padesátá v Americe.

    • ISW té Kaganovic rodiny přece nemůže brát nikdo vážně.

      • No, naše média přebírají 1:1, skoro všechna.

    • No, tak ISW jen pro zasmání. Ale onen „senior analyst“ je typický, a najdeme je v korporátu i kde jaké neziskovce.

      Spotřební materiál.

  43. Burešovi museli za tu kandidaturu něco slíbit, jinak to nevidím. Tipuji, že v prvním kole uvidíme nejdřív zapas v blátě Bureš – Pávek a pak se vynoří Danuše Čaputová, celá v bílém.

    • Už jsi děkoval do Průhonic? Těm supermozkům, co zlikvidovali nejenom Vřesovou, ale i tendry na Dukovany a Temelín?

      • Nic co by mi dělalo radost. Nicméně běh na dlouhou trať. To nynější extrémní zdražení jde nicméně jednoznačně za současným gangem.

  46. „Ukrajina dělá jasné kroky do EU“. Já bych to viděl spíš tak, že EU dělá jasné kroky směrem k Ukrajině.

    • A tak víceméně všechny zbraně EU tam už jsou…

          • Ten je tam taky, stejně jako to… Rakušan a Síkela.

          • Chicht
            teta je jasná. Budulín taky.
            Koho ale myslíte tou Velkou prdelí? Já tím mínil tety příslušenství.

  47. Mně by zajímalo, jaké podmínky a jak je Ukrajina naplňuje.

    jde o to, že splnit podmnínky EU není jednoduchá záležitost, nám to trvalo několik let a to jsme byli celkem stabilizovaná země a dařilo se nám dobře.

    Ukrajina byla i bez války na hranici hospodářského rozvratu, zkorumpovaná země, ovládaná oligarchy. Takže nějak nechápu, jak se jí v situaci, kdy podle zpráv bojuje o přežití, může mít kapacitu naplňovat ještě nějaké podmínky EU?

  48. Fiala je opravdu totální mimoň: „Aktuální zprávy z fronty na Ukrajině vyvolávají naděje ohledně blížící se porážky ruských vojsk“. Myslím, že mu podsunuli hlášení OKW někdy z roku 1944.
    Furt dokola se mi vybavuje Brodský v Ostře sledovaných vlacích.

    • Přání otcem myšlenky….

      Myslím, že podobné to je s těmi podmínkami EU a jejich plněním.

  50. Jinak už na frontě začíná být cítit, že Ukrajinci nemají přesilu 4:1, ale max. 2:1. A jde to dolů.

    Ještě mohou odvést nějaké 60 leté skorodůchodce a ženy.

Komentáře nejsou povoleny.