Román asi v kladbě nebyl. Vždyť to napsal Ivan Olbracht, ikona komunistické literatury a pachatel Anny proletářky.
Ale Uhde to hodně překopal a udělal z toho „příběh v příběhu“, kdy Nikolův příběh hraje parta trampů jako divadlo. Navíc to bylo mně o „sociálnu“ a více o svobodě a když potom ještě Uhde nebyl hodnej a zlobil, tak to na zákaz bohatě stačilo.
Abych byla objektivní, tak se musím přiznat, že Golet v údolí se mi líbil. Ale autora to stejně neomlouvá od zhůvěřilostí typu Anny proletářky.
2 Rpuť ad 1225 – jo, to už jsem tady nedávno komentoval. Přišlo mi to, jak když kráva sere do potoka… Plác, plác, plác…
Politicky korektnější to shrnuli, že se autor v řadě případů mýlí – já – nejsa politický korekčník – říkám – lže, jak když Rudé právo tiskne a ČT vysírá…
No a stejně tak jsem tady uváděl fakt, že dotyčný je otec fakulty zmrdolásky v Brňě, kde dokonce nějakou dobu bačoval.
Je to na něm vidět. Úžasný to zmrd!
„mně o “sociálnu”
míně o sociálnu mělo být.
Asi bych ještě měla dodat, že trampové tehdy taky nebyli u režimu zrovna v oblibě.
Ale já se ptám vážně. Určitě jste to někdo z vás viděl Já fakt ne.
Proč se ptám: ze základky a ze střední si vybavuji, že jsme se o dílu a hlavní postavě učili. Proto mám dodnes psychický blok.
Povinná četba a hlavní hrdina něco mezi Kozinou a Janem Husem z regionu nedaleko od Moskvy, to vše nastudováno Brněnským divadlem (O Uddovi jsem netušil) ve mně prostě vzbuzuje předběžnou ostražitost 🙂
A teď se dozvím, že to bylo zakázané …
Krucifix…
mÉně, ne míně
PeSi 1252,
díky za koment (zřejmě jsem prvotní uvedení přehlédla).
Leč přeci jen, pokud současný systém umožňuje nesvéprávným osobám jako je Dvořáková, aby rozhodovaly, kdo dostane prachy a kdo ne, pak je něco špatně!
Skimici – viz 1251, pokud Vám to jako odpověď stačí. NŠ jsem nečetla, ale vím zhruba, o čem to je. Jako povinné četbě se mi podařilo se tomu úspěšně vyhnout.
Baladu pro banditu jsem viděla, když byla nová a šla v kinech. Byla jsem tehdy na VŠ, byly jsme na tom s mou kolejní spolubydlící. Nevím, jetsli jsem to viděla ještě někdy později.
K vidění je tam Donutil, když byl ještě hubenej a Polívka za mlada.
skimici 1254,
viděla, vůbec to není špatné, pokud je člověk zrovna naladěn na poezii.
Scénář kvalitní, provedení profesionální, herecké výkony opravdu dobré.
Mimochodem, podobné hlášky jako: „Jako povinné četbě se mi podařilo se tomu úspěšně vyhnout.“ – jsou úplně stejná pitomost – jako „na matiku jsem nikdy nebyl a k čemu maturita z matiky, když mám kalkulačku?“
Eventuelně dnes modernější – proč se to mám učit, když mám Google?
Obé je asi tak stejný výron blbosti!
No jo. Tak si holt odnesu, že to zakázali kvůli trampům a Uhde.
To je fakt na palici. Já myslel, že komouši mohli být rádi za trampské hnutí. Festival Porta, Lochotínskej stadion narvaný mladými lidmi dobrovolně v maskáčích, kanadách a ohnutou lžící v botě, vstávající a salutující při Rose na kolejích. Hnutí Brontosaurus!
S tím se mělo dále pracovat! A ne to zakazovat. Jako třeba s popíkem, Míšou Davidem, učňovská mládež, Romance za korunu, Spartakiáda a tak . Tam to chytili dobře a včas.
Byli ti komouši prostě fakt po těch letech invenčně okoralí…
1259
Preventivní předojatost není dobrej rádce…..
A když se navíc „lenivost“ zdůvodňuje ideologicky 🙂
Polívka už tenkrát – v roli žida – nepřekonatelný. Bittová – zjevení. A písničky – Bylo tu není tu, havrani na plotu, bylo víno v sudě… nebo milostná: Ani tak nevoní svíca farářovi, jako se bělají mojej miléj nohy… A vůbec – je to připomínka doby, kdy jsme to na kazetě s dcerami poslouchaly furtemfurt dokola, doby našeho trempování. Prostě souznění na vlnách…
1260 – skimici, vy musíte být fakt o minimálně dvě generace mladší, jinak byste 1260 nenapsal. Porta, Lochotín, folkaři, 3×60 a to stereo – to byly podvratné proudy, vlévající se do řeky odporu proti establišmentu …
1259 Rputi
nebylo to tak zlé. Přečetl jsem například Bobše i Honzíkovu cestu, též knihu O letadélku Káněti.
1263 ježíši 🙂
1265 – 🙂
Tak Nikolu šuhaje jsem četl. No… klasický příběh lapky okresního formátu. Ale dalo se to číst. Na Baladu pro banditu jsem kdysi koukal jenom proto, že se tam miho bitové prso. Uhdeho veršovánky mě nebraly a neberou mě doteď.
Mmch. mohou být tací, kteří se Olbrachtovi vyhýbají. Já se také vyhýbám autorům. Dost jich je ruských. Ty jejich chandry jsou dost nesnesitelné. Třeba takový Dostojevský, nebo Tolstoj. Pismó Taťány Oněginu… ale i prehistorická Šalamounova Píseň písní… obojí kecy v kleci. Pak jsou další autoři, kterým se vyhýbám, protože z nich mám zimomriavky na chrbáte – třeba Remargue. Nebo jsou autoři, kteří mě vyloženě serou – Salinger.
Asi je to ode mě taky výron blbosti, ale už od minulého týdne roním blbosti jak na běžícím pásu a moc se těším na další fázi, kdy si nebudu uvědomovat, že roním blbosti a budu mít při ronění pocit, že usilovně pracuji na národu roli dědičné.
mihlo…
Ptakopysk,
Netuším co se chystáš zrovna ronit, ale než se rozroníš naplno, nic nezkazíš když si napřed rozepneš poklopec :-p
ptakopysku 1267,
někdo rád holky, jinej vdolky. Líbí-nelíbí je argument, od toho je to kumšt, aby se líbil nebo nelíbil.
K ruské literatuře mám podobný vztah jako ty, k Remarquovi či Rollandovi taktéž. Nesnesitelná hadra! Ale vím proč! Upřela jsem voko a vím!
Blbé je nevědět a kecat!
1268 Ptakopysk
Kdo chytá v životě jsem měl dokonce chvíli na koleji. Tedy spolubydlící ho měl. Pár stránek jsem vždy otevřel a zas toho nechal.
skimici,
já mám žito v knihovně. V podstatě nejetý. Přečetl jsem asi čtvrtinu a prostě se to nedalo. Ale znám lidi, kteří by za Kdo chytá v žitě dali tvojí nebo mojí ruku do ohně.
Ale když už jsme u těch divnejch knížek – dobře ujetá kniha je Podivná knihovna od Haruki Murakamiho. Celkem útlá záležitost, fakt podivná – koneckonců když Japonec píše surrealistickou prózu, musí být podivná – ale dobře se mi četla. https://www.bux.cz/knihy/158926-podivna-knihovna.html
No , ona skoro každá litaratura má své dobové souvislosti. Od těch Rusů, kteří reagovali na konkrétní situaci v tehdejším Rusku, až po tu Annu proletářku.
Ani jednu tu situaci dnes neznáme, takže nad knihami vrtíme hlavami.
U těch mnohých Rusů šlo o depresi z podmínek v Rusku. Byli to (autoři)většinou zcestovatelí lidé,a prostě měli z ruské zaostalosti depku.
Třeba takovej Oblomov od Gončarova…
Skoro jsem z toho dostal debku i já :-D…
„Mimochodem, podobné hlášky jako: “Jako povinné četbě se mi podařilo se tomu úspěšně vyhnout.” – jsou úplně stejná pitomost – jako “na matiku jsem nikdy nebyl a k čemu maturita z matiky, když mám kalkulačku?”
No, není to tak docela…. řadu z věcí, které byly tzv. povinnou četbou, sem přečetla, leckdy dřív, než to bylo v povinné četbě. A že jsem nepřečetla nějaká ta veledíla prorežimních autorů, to mně rozhodně nijak nepoznamenalo. Za to jsem přečetla jiný a nepovinný knihy, který mi do života daly víc, než celá povinná četba.
já si radši čtu knihy, který si chci přečíst a četbu si vybírám sama. Připadá mi pitomost číst knihy jen proto, že musím, protože nějakej ouřada rozhodl, že jsou povinný a dal to do osnov.
Zejména proto, že podle téhle logiky by člověk pak nemohl číst tehdy třeba Škvoreckýho, protože ten byl zakázanej a moudrej úředník přece ví lépe, jaký knihy má mládež číst.
1275
No já četl fšechno. I to doporučené,i to zakázané. 🙂
Halladine, já knihy nerozdělovala na doporučené a zakázané. Ale ráda si vybírám sama. Už od dětství jsem nesla nelibě i když mně předhazovali něco, do čeho se mi nechtělo, rodiče.
Jak jsme napsala výš, od Olbrachta se mi líbil golet v údolí. Nikolu Šuhaje se mi číst nechtělo. To, že to byla povinná četba, slabej důvod.
S leností to nemá nic společného. Člověk nemůže přečíst všechno. Proč tedy nevynechat v prvé řadě knihy, ke kterým mně nic netáhne a nevěnovat ten čas těm, kterí za přečtení stojí?
Mimochodem, to, že je něco „povinná četba“ zas tolik o kvalitě a přínosu nevypovídá.
Dnes je v povinné četbě i takovej tajdrdlík jako je Viewegh.
[1259] Tady pozor! Vyhnutí se povinné četbě má obrovský význam.
– Nebudu číst, co mi kdo nakazuje.
– Nebudu číst něco, co si přečíst chci, v termínu, do kdy to stihnu nejvýš prolistovat.
– Nebudu číst něco, co už jsem přečetl.
– Nebudu číst něco, co si chci přečíst, ale až časem.
Takhle dospěla naše češtinářka k názoru, že jsem barbar, já to nečtení dost drze přiznával. Pak zjistila, že knihy, které nejsou povinné, mám dost často přečtené.
A můj čtenářský deník pak koloval ještě nějakou dobu mezi spřátelenými studenty, než čas oponou trhnul a změněn seznam povinné četby.
maYdo,
nemyslím,že poznáš,zda kniha stojí nebo nestojí za přečtení,dokud ji nepřečteš.:-D
[1262] Jo, ta inscenace, kdy po sobě střílejí kytarama…
[1272] Žito jsem v rámci povinné četby přečetl. No, takže mohu poučeně říct, že to za to nestálo.
[1275] Koukám, že jsem se v [1279] opakoval. Ano, to je, o co běží. [1280] Na to se dá použít i autorita. Jenom je zapotřebí vybrat tu správnou. V mém případě to byla máma a babička. Spletli se jen asi dvakrát. V jednom případě asi o pět let, než jsem dorostl.
Remarque je náhodou fajn, od Tolstého jen Vojna a mír. On by tedy byl správný překlad „Válka a svět“ ale co už…
K Olbrachtovi mám hluboce zakořeněný odpor, ani nevím proč.
Dobré ránko!
Mno….
Hláška typu …. procenta jsem si spočítal už v mateřské školce a trojčlenku si budu počítat až mě se bude chtít …. byla by asi tak stejně entelygentní… 😀 😀
Každému by to bylo na první pohled jasné a všichni by se smáli!
Holt, když má kantor probírat romantismus, nemůže si Pepíček přečíst Červenou Karkulku a Franta Vesmírnou Odyseu. To prostě nemůže fungovat!
A literaturu je dobré vyučovat nejen proto, aby byl jeden za zdělance, ale taky proto, že je obvykle výrazem své doby, často lepší než data válek nebo panování toho kterého krále. A jedině tak se můžeme dozdět odkud, kam a proč ten Homo vlastně kráčí.
Abychom nedopadli jako jistej ouřada na MŠ, který chtěl v 91 zrušit obor archeologie, protože: „co budou ti archeologové dělat, až všechno najdou?“
Dobré ráno
s povinnou a zakázanou četbou je to samozřejmě na pováženou. Z definice vyplývá, že knihy povinné jsou z nějakých důvodů (autorem či námětem) režimu milé. Opačně tedy, knihy zakázané jsou z nějakých důvodů (autorem či námětem) režimu nemilé.
Je to skoro jako s osmašedesátníkama.
A protože až na strašlivě krátké disjunktní úseky ty režimy místní staály (z mého pohledu) kompletně za vyliž, je zcela obhajitelný princip předběžné opatrnosti ba i apriorní nedůvěry k osnovou doporučovanžm dílům. Stejně hodnotím ostatně i osnovy dějepisu.
Život hraje někdy hry, takže během doby se některé knihy a autoři mohou stát povinnžmi, potom zakázanými ad nauseam. Viz DD (Dramatikovo Dílo).
V arch(l)ivu mám několik ročníků Pestrého týdne z 30. let. A je tam velmi obšírný článek, jak to ve světle četnických protokolů s tím Nikolou Šuhajem bylo. Inu, je to poněkud méně romantické oproti Olbrachtovi – a oproti Baladě už nesrovnatelně. Stran povinné četby mi nejvíc vadilo, že byla povinná. Četba, četba ta mi nevadila, takže jsem přečetl i taková díla jako Anna bordelářka či Jak se kazila ocel. A na vojně jsem přečetl i Materialismus a empiriokriticismus. Na druhé straně jsem si nevypěstoval kladný vztah k ruskému či francouzskému románu. Někdo má rád holky, někdo vdolky.
skimici 1286,
snad by nám už ten bolševik mohl přestat strašit v hlavě!
Současná skladba literatury je na tom mnohem líp, ovšem v reálu to plodí zdělance, kteří za vrchol modernizace Shakespeara považují inscenaci na kolečkových bruslích.
Někde je nejspíš chyba. Zásadní!
dvd vojna není dobrý příklad
b té úděsné beznadějně bezútěšné a tupé nudě jsem přečetl nejen Základní řády, ale dokonce první díl
ságy jakéhosi severského ponurého úchyla: Trygve Gulbranssen – Věčně zpívají lesy (Og bakom synger skogene).
Po této zkušenosti považuji Dostojevského „Běsi“ za napínavé, lehké a svižné čtení 🙂
1290
Vidíš,a je spousta lidí,kterým se to líbilo 🙂
Bezpochyby jsou taky úchylové ? 😉
1291 dokonce Halle mám pocit,
že to dávali někde v rozhlase. Četbu z té knihy. Zhruba v té době a tom čase, kdy dávali „Jak se máte Vondrovi“ (se Švorcovou a Ebenem).
Halle 1291,
to už jsme zase u kategorie líbí-nelíbí, to je na draka!
Moje máti milovala Okouzlenou duši R.Rollanda. Já jsem, se sebezapřením schroustala 1. díl, přes druhý jsem se, při nejlepší vůli, nedostala. A že jsem tehdy byla schopná přečíst cokoli vytištěného! Ale tahle (pro mne) „děsivá srágora“, to prostě nešlo!
A není to jen generační záležitost, roli hraje i osobní ladění, životní etapa, kdy to člověk vezme do ruky, ba i momentální nálada. S tím se opravdu moc objektivně hodnotit nedá! 🙂
Nemluvě o věcech, které neprojdou „sítem času“ a člověk pak po létech jen vrtí hlavou, jak se mu tenkrát tohle vůbec mohlo líbit… ???
Rputi jistě,
Každej jsme jinej a každému se líbí něco jiného.
Ale přesto bych se raději vyvaroval prohlašování něčeho,co mi osobně nesedlo za srágoru či úchylnost.
1292
Dokonce to Rakušáci zfilmovali,běželo i u nás.
1267 Ptakopysku, mně Salinger taky.
Nebo Šrámek – Stříbrný vítr. Ke své smůle jsem před tím viděl jako film. Jeník Ratkin jako rozervaný puboš mě byl protivný. Asi jsem ho nechápal. Ani ten „stříbrný vítr“…
Seznam povinné a doporučené literatury pro mě byl seznamem literatury zakázané a nedoporučené. Ačkoli jsem četl všechno co mi přišlo pod ruku. Jen jak to bylo povinné, blok. Teprve časem jsem přišel na to, že lecos z oného je čtivé. Jenže jak něco bylo vnucováno, a to ve mně trvá pořád ať je to cokoli, ve mně vzbuzovalo odpor.
1294 Halladine, ale to je přirozená lidská, skupinová a kulturní vlastnost subjektivně se nelíbící takto označovat. Ano, je to nerozumné, ale lidé bývají v lecčem nerozumní. I ti rozumní. Když si takový rozumný užene názor…co s tím naděláš…
Halle 1294,
v kategorii libí-nelíbí a v „soukromé“ hospodě můžeš. Jiná věc je, kdybych to prezentovala třeba jako učitelka na gymplu.
Pak pochopitelně nebudu hlásat o srágorách, ale o tom, že R.R. byl významnou součástí fr. literatury a v tomto románu předestřel tehdejší představu emancipované, moderní ženy.
Pro ukázku literární tvorby a postupů bych si samozřejmě vybrala něco čtivějšího.
Dobré ráno,
„nemyslím,že poznáš, zda kniha stojí nebo nestojí za přečtení,dokud ji nepřečteš.“
Halladine, ale to bych pak musela přečíést všechny knihy světa 😀 Což není, to jistě uznáš, v mých silách. Takže mi nezbývá, než si vybírat.
No a myslím, že sjem dostatečně svéprávná na to,a bych si určovala sama, jak si budu vybírat. 🙂
Mimochodem, velice sečtělý byl například Heydrich. Ostatně i Ransdorf.
Což známé úslové „řekni mi, co čteš a já tipovím , jaký jsi “ dosti zpochybňuje. 🙂
„Holt, když má kantor probírat romantismus, nemůže si Pepíček přečíst Červenou Karkulku a Franta Vesmírnou Odyseu. To prostě nemůže fungovat!“
Ale může, pokud má kantor všech pět pohromadě a umí učit. A když mají děti základy z rodiny. Pokud ty základy a vztah k četbě mají, není potřeba je nutit, a obvykle , kdxž se dostane na romantismus, tak už něco přečtenýho mají.
Za největší průser považuju nutit kohokoliv přečíst něco, k čemu ještě nedozrál a předepisovat, žese něco má teď zrovna číst, protože se to probírá ve škole. Je to nejlepší způsob, jak literaturu zprotivit.
Román asi v kladbě nebyl. Vždyť to napsal Ivan Olbracht, ikona komunistické literatury a pachatel Anny proletářky.
Ale Uhde to hodně překopal a udělal z toho „příběh v příběhu“, kdy Nikolův příběh hraje parta trampů jako divadlo. Navíc to bylo mně o „sociálnu“ a více o svobodě a když potom ještě Uhde nebyl hodnej a zlobil, tak to na zákaz bohatě stačilo.
Abych byla objektivní, tak se musím přiznat, že Golet v údolí se mi líbil. Ale autora to stejně neomlouvá od zhůvěřilostí typu Anny proletářky.
2 Rpuť ad 1225 – jo, to už jsem tady nedávno komentoval. Přišlo mi to, jak když kráva sere do potoka… Plác, plác, plác…
Politicky korektnější to shrnuli, že se autor v řadě případů mýlí – já – nejsa politický korekčník – říkám – lže, jak když Rudé právo tiskne a ČT vysírá…
No a stejně tak jsem tady uváděl fakt, že dotyčný je otec fakulty zmrdolásky v Brňě, kde dokonce nějakou dobu bačoval.
Je to na něm vidět. Úžasný to zmrd!
„mně o “sociálnu”
míně o sociálnu mělo být.
Asi bych ještě měla dodat, že trampové tehdy taky nebyli u režimu zrovna v oblibě.
Ale já se ptám vážně. Určitě jste to někdo z vás viděl Já fakt ne.
Proč se ptám: ze základky a ze střední si vybavuji, že jsme se o dílu a hlavní postavě učili. Proto mám dodnes psychický blok.
Povinná četba a hlavní hrdina něco mezi Kozinou a Janem Husem z regionu nedaleko od Moskvy, to vše nastudováno Brněnským divadlem (O Uddovi jsem netušil) ve mně prostě vzbuzuje předběžnou ostražitost 🙂
A teď se dozvím, že to bylo zakázané …
Krucifix…
mÉně, ne míně
PeSi 1252,
díky za koment (zřejmě jsem prvotní uvedení přehlédla).
Leč přeci jen, pokud současný systém umožňuje nesvéprávným osobám jako je Dvořáková, aby rozhodovaly, kdo dostane prachy a kdo ne, pak je něco špatně!
Skimici – viz 1251, pokud Vám to jako odpověď stačí. NŠ jsem nečetla, ale vím zhruba, o čem to je. Jako povinné četbě se mi podařilo se tomu úspěšně vyhnout.
Baladu pro banditu jsem viděla, když byla nová a šla v kinech. Byla jsem tehdy na VŠ, byly jsme na tom s mou kolejní spolubydlící. Nevím, jetsli jsem to viděla ještě někdy později.
K vidění je tam Donutil, když byl ještě hubenej a Polívka za mlada.
skimici 1254,
viděla, vůbec to není špatné, pokud je člověk zrovna naladěn na poezii.
Scénář kvalitní, provedení profesionální, herecké výkony opravdu dobré.
Mimochodem, podobné hlášky jako: „Jako povinné četbě se mi podařilo se tomu úspěšně vyhnout.“ – jsou úplně stejná pitomost – jako „na matiku jsem nikdy nebyl a k čemu maturita z matiky, když mám kalkulačku?“
Eventuelně dnes modernější – proč se to mám učit, když mám Google?
Obé je asi tak stejný výron blbosti!
No jo. Tak si holt odnesu, že to zakázali kvůli trampům a Uhde.
To je fakt na palici. Já myslel, že komouši mohli být rádi za trampské hnutí. Festival Porta, Lochotínskej stadion narvaný mladými lidmi dobrovolně v maskáčích, kanadách a ohnutou lžící v botě, vstávající a salutující při Rose na kolejích. Hnutí Brontosaurus!
S tím se mělo dále pracovat! A ne to zakazovat. Jako třeba s popíkem, Míšou Davidem, učňovská mládež, Romance za korunu, Spartakiáda a tak . Tam to chytili dobře a včas.
Byli ti komouši prostě fakt po těch letech invenčně okoralí…
1259
Preventivní předojatost není dobrej rádce…..
A když se navíc „lenivost“ zdůvodňuje ideologicky 🙂
Polívka už tenkrát – v roli žida – nepřekonatelný. Bittová – zjevení. A písničky – Bylo tu není tu, havrani na plotu, bylo víno v sudě… nebo milostná: Ani tak nevoní svíca farářovi, jako se bělají mojej miléj nohy… A vůbec – je to připomínka doby, kdy jsme to na kazetě s dcerami poslouchaly furtemfurt dokola, doby našeho trempování. Prostě souznění na vlnách…
1260 – skimici, vy musíte být fakt o minimálně dvě generace mladší, jinak byste 1260 nenapsal. Porta, Lochotín, folkaři, 3×60 a to stereo – to byly podvratné proudy, vlévající se do řeky odporu proti establišmentu …
1259 Rputi
nebylo to tak zlé. Přečetl jsem například Bobše i Honzíkovu cestu, též knihu O letadélku Káněti.
1263 ježíši 🙂
1265 – 🙂
Tak Nikolu šuhaje jsem četl. No… klasický příběh lapky okresního formátu. Ale dalo se to číst. Na Baladu pro banditu jsem kdysi koukal jenom proto, že se tam miho bitové prso. Uhdeho veršovánky mě nebraly a neberou mě doteď.
Mmch. mohou být tací, kteří se Olbrachtovi vyhýbají. Já se také vyhýbám autorům. Dost jich je ruských. Ty jejich chandry jsou dost nesnesitelné. Třeba takový Dostojevský, nebo Tolstoj. Pismó Taťány Oněginu… ale i prehistorická Šalamounova Píseň písní… obojí kecy v kleci. Pak jsou další autoři, kterým se vyhýbám, protože z nich mám zimomriavky na chrbáte – třeba Remargue. Nebo jsou autoři, kteří mě vyloženě serou – Salinger.
Asi je to ode mě taky výron blbosti, ale už od minulého týdne roním blbosti jak na běžícím pásu a moc se těším na další fázi, kdy si nebudu uvědomovat, že roním blbosti a budu mít při ronění pocit, že usilovně pracuji na národu roli dědičné.
mihlo…
Ptakopysk,
Netuším co se chystáš zrovna ronit, ale než se rozroníš naplno, nic nezkazíš když si napřed rozepneš poklopec :-p
ptakopysku 1267,
někdo rád holky, jinej vdolky. Líbí-nelíbí je argument, od toho je to kumšt, aby se líbil nebo nelíbil.
K ruské literatuře mám podobný vztah jako ty, k Remarquovi či Rollandovi taktéž. Nesnesitelná hadra! Ale vím proč! Upřela jsem voko a vím!
Blbé je nevědět a kecat!
1268 Ptakopysk
Kdo chytá v životě jsem měl dokonce chvíli na koleji. Tedy spolubydlící ho měl. Pár stránek jsem vždy otevřel a zas toho nechal.
skimici,
já mám žito v knihovně. V podstatě nejetý. Přečetl jsem asi čtvrtinu a prostě se to nedalo. Ale znám lidi, kteří by za Kdo chytá v žitě dali tvojí nebo mojí ruku do ohně.
Ale když už jsme u těch divnejch knížek – dobře ujetá kniha je Podivná knihovna od Haruki Murakamiho. Celkem útlá záležitost, fakt podivná – koneckonců když Japonec píše surrealistickou prózu, musí být podivná – ale dobře se mi četla.
https://www.bux.cz/knihy/158926-podivna-knihovna.html
No , ona skoro každá litaratura má své dobové souvislosti. Od těch Rusů, kteří reagovali na konkrétní situaci v tehdejším Rusku, až po tu Annu proletářku.
Ani jednu tu situaci dnes neznáme, takže nad knihami vrtíme hlavami.
U těch mnohých Rusů šlo o depresi z podmínek v Rusku. Byli to (autoři)většinou zcestovatelí lidé,a prostě měli z ruské zaostalosti depku.
Třeba takovej Oblomov od Gončarova…
Skoro jsem z toho dostal debku i já :-D…
„Mimochodem, podobné hlášky jako: “Jako povinné četbě se mi podařilo se tomu úspěšně vyhnout.” – jsou úplně stejná pitomost – jako “na matiku jsem nikdy nebyl a k čemu maturita z matiky, když mám kalkulačku?”
No, není to tak docela…. řadu z věcí, které byly tzv. povinnou četbou, sem přečetla, leckdy dřív, než to bylo v povinné četbě. A že jsem nepřečetla nějaká ta veledíla prorežimních autorů, to mně rozhodně nijak nepoznamenalo. Za to jsem přečetla jiný a nepovinný knihy, který mi do života daly víc, než celá povinná četba.
já si radši čtu knihy, který si chci přečíst a četbu si vybírám sama. Připadá mi pitomost číst knihy jen proto, že musím, protože nějakej ouřada rozhodl, že jsou povinný a dal to do osnov.
Zejména proto, že podle téhle logiky by člověk pak nemohl číst tehdy třeba Škvoreckýho, protože ten byl zakázanej a moudrej úředník přece ví lépe, jaký knihy má mládež číst.
1275
No já četl fšechno. I to doporučené,i to zakázané. 🙂
Halladine, já knihy nerozdělovala na doporučené a zakázané. Ale ráda si vybírám sama. Už od dětství jsem nesla nelibě i když mně předhazovali něco, do čeho se mi nechtělo, rodiče.
Jak jsme napsala výš, od Olbrachta se mi líbil golet v údolí. Nikolu Šuhaje se mi číst nechtělo. To, že to byla povinná četba, slabej důvod.
S leností to nemá nic společného. Člověk nemůže přečíst všechno. Proč tedy nevynechat v prvé řadě knihy, ke kterým mně nic netáhne a nevěnovat ten čas těm, kterí za přečtení stojí?
Mimochodem, to, že je něco „povinná četba“ zas tolik o kvalitě a přínosu nevypovídá.
Dnes je v povinné četbě i takovej tajdrdlík jako je Viewegh.
[1259] Tady pozor! Vyhnutí se povinné četbě má obrovský význam.
– Nebudu číst, co mi kdo nakazuje.
– Nebudu číst něco, co si přečíst chci, v termínu, do kdy to stihnu nejvýš prolistovat.
– Nebudu číst něco, co už jsem přečetl.
– Nebudu číst něco, co si chci přečíst, ale až časem.
Takhle dospěla naše češtinářka k názoru, že jsem barbar, já to nečtení dost drze přiznával. Pak zjistila, že knihy, které nejsou povinné, mám dost často přečtené.
A můj čtenářský deník pak koloval ještě nějakou dobu mezi spřátelenými studenty, než čas oponou trhnul a změněn seznam povinné četby.
maYdo,
nemyslím,že poznáš,zda kniha stojí nebo nestojí za přečtení,dokud ji nepřečteš.:-D
[1262] Jo, ta inscenace, kdy po sobě střílejí kytarama…
[1272] Žito jsem v rámci povinné četby přečetl. No, takže mohu poučeně říct, že to za to nestálo.
[1275] Koukám, že jsem se v [1279] opakoval. Ano, to je, o co běží.
[1280] Na to se dá použít i autorita. Jenom je zapotřebí vybrat tu správnou. V mém případě to byla máma a babička. Spletli se jen asi dvakrát. V jednom případě asi o pět let, než jsem dorostl.
Remarque je náhodou fajn, od Tolstého jen Vojna a mír. On by tedy byl správný překlad „Válka a svět“ ale co už…
K Olbrachtovi mám hluboce zakořeněný odpor, ani nevím proč.
Dobré ránko!
Mno….
Hláška typu …. procenta jsem si spočítal už v mateřské školce a trojčlenku si budu počítat až mě se bude chtít …. byla by asi tak stejně entelygentní… 😀 😀
Každému by to bylo na první pohled jasné a všichni by se smáli!
Holt, když má kantor probírat romantismus, nemůže si Pepíček přečíst Červenou Karkulku a Franta Vesmírnou Odyseu. To prostě nemůže fungovat!
A literaturu je dobré vyučovat nejen proto, aby byl jeden za zdělance, ale taky proto, že je obvykle výrazem své doby, často lepší než data válek nebo panování toho kterého krále. A jedině tak se můžeme dozdět odkud, kam a proč ten Homo vlastně kráčí.
Abychom nedopadli jako jistej ouřada na MŠ, který chtěl v 91 zrušit obor archeologie, protože: „co budou ti archeologové dělat, až všechno najdou?“
Dobré ráno
s povinnou a zakázanou četbou je to samozřejmě na pováženou. Z definice vyplývá, že knihy povinné jsou z nějakých důvodů (autorem či námětem) režimu milé. Opačně tedy, knihy zakázané jsou z nějakých důvodů (autorem či námětem) režimu nemilé.
Je to skoro jako s osmašedesátníkama.
A protože až na strašlivě krátké disjunktní úseky ty režimy místní staály (z mého pohledu) kompletně za vyliž, je zcela obhajitelný princip předběžné opatrnosti ba i apriorní nedůvěry k osnovou doporučovanžm dílům. Stejně hodnotím ostatně i osnovy dějepisu.
Život hraje někdy hry, takže během doby se některé knihy a autoři mohou stát povinnžmi, potom zakázanými ad nauseam. Viz DD (Dramatikovo Dílo).
V arch(l)ivu mám několik ročníků Pestrého týdne z 30. let. A je tam velmi obšírný článek, jak to ve světle četnických protokolů s tím Nikolou Šuhajem bylo. Inu, je to poněkud méně romantické oproti Olbrachtovi – a oproti Baladě už nesrovnatelně. Stran povinné četby mi nejvíc vadilo, že byla povinná. Četba, četba ta mi nevadila, takže jsem přečetl i taková díla jako Anna bordelářka či Jak se kazila ocel. A na vojně jsem přečetl i Materialismus a empiriokriticismus. Na druhé straně jsem si nevypěstoval kladný vztah k ruskému či francouzskému románu. Někdo má rád holky, někdo vdolky.
skimici 1286,
snad by nám už ten bolševik mohl přestat strašit v hlavě!
Současná skladba literatury je na tom mnohem líp, ovšem v reálu to plodí zdělance, kteří za vrchol modernizace Shakespeara považují inscenaci na kolečkových bruslích.
Někde je nejspíš chyba. Zásadní!
dvd vojna není dobrý příklad
b té úděsné beznadějně bezútěšné a tupé nudě jsem přečetl nejen Základní řády, ale dokonce první díl
ságy jakéhosi severského ponurého úchyla: Trygve Gulbranssen – Věčně zpívají lesy (Og bakom synger skogene).
Po této zkušenosti považuji Dostojevského „Běsi“ za napínavé, lehké a svižné čtení 🙂
1290
Vidíš,a je spousta lidí,kterým se to líbilo 🙂
Bezpochyby jsou taky úchylové ? 😉
1291 dokonce Halle mám pocit,
že to dávali někde v rozhlase. Četbu z té knihy. Zhruba v té době a tom čase, kdy dávali „Jak se máte Vondrovi“ (se Švorcovou a Ebenem).
Halle 1291,
to už jsme zase u kategorie líbí-nelíbí, to je na draka!
Moje máti milovala Okouzlenou duši R.Rollanda. Já jsem, se sebezapřením schroustala 1. díl, přes druhý jsem se, při nejlepší vůli, nedostala. A že jsem tehdy byla schopná přečíst cokoli vytištěného! Ale tahle (pro mne) „děsivá srágora“, to prostě nešlo!
A není to jen generační záležitost, roli hraje i osobní ladění, životní etapa, kdy to člověk vezme do ruky, ba i momentální nálada. S tím se opravdu moc objektivně hodnotit nedá! 🙂
Nemluvě o věcech, které neprojdou „sítem času“ a člověk pak po létech jen vrtí hlavou, jak se mu tenkrát tohle vůbec mohlo líbit… ???
Rputi jistě,
Každej jsme jinej a každému se líbí něco jiného.
Ale přesto bych se raději vyvaroval prohlašování něčeho,co mi osobně nesedlo za srágoru či úchylnost.
1292
Dokonce to Rakušáci zfilmovali,běželo i u nás.
1267 Ptakopysku, mně Salinger taky.
Nebo Šrámek – Stříbrný vítr. Ke své smůle jsem před tím viděl jako film. Jeník Ratkin jako rozervaný puboš mě byl protivný. Asi jsem ho nechápal. Ani ten „stříbrný vítr“…
Seznam povinné a doporučené literatury pro mě byl seznamem literatury zakázané a nedoporučené. Ačkoli jsem četl všechno co mi přišlo pod ruku. Jen jak to bylo povinné, blok. Teprve časem jsem přišel na to, že lecos z oného je čtivé. Jenže jak něco bylo vnucováno, a to ve mně trvá pořád ať je to cokoli, ve mně vzbuzovalo odpor.
1294 Halladine, ale to je přirozená lidská, skupinová a kulturní vlastnost subjektivně se nelíbící takto označovat. Ano, je to nerozumné, ale lidé bývají v lecčem nerozumní. I ti rozumní. Když si takový rozumný užene názor…co s tím naděláš…
Halle 1294,
v kategorii libí-nelíbí a v „soukromé“ hospodě můžeš. Jiná věc je, kdybych to prezentovala třeba jako učitelka na gymplu.
Pak pochopitelně nebudu hlásat o srágorách, ale o tom, že R.R. byl významnou součástí fr. literatury a v tomto románu předestřel tehdejší představu emancipované, moderní ženy.
Pro ukázku literární tvorby a postupů bych si samozřejmě vybrala něco čtivějšího.
Dobré ráno,
„nemyslím,že poznáš, zda kniha stojí nebo nestojí za přečtení,dokud ji nepřečteš.“
Halladine, ale to bych pak musela přečíést všechny knihy světa 😀 Což není, to jistě uznáš, v mých silách. Takže mi nezbývá, než si vybírat.
No a myslím, že sjem dostatečně svéprávná na to,a bych si určovala sama, jak si budu vybírat. 🙂
Mimochodem, velice sečtělý byl například Heydrich. Ostatně i Ransdorf.
Což známé úslové „řekni mi, co čteš a já tipovím , jaký jsi “ dosti zpochybňuje. 🙂
„Holt, když má kantor probírat romantismus, nemůže si Pepíček přečíst Červenou Karkulku a Franta Vesmírnou Odyseu. To prostě nemůže fungovat!“
Ale může, pokud má kantor všech pět pohromadě a umí učit. A když mají děti základy z rodiny. Pokud ty základy a vztah k četbě mají, není potřeba je nutit, a obvykle , kdxž se dostane na romantismus, tak už něco přečtenýho mají.
Za největší průser považuju nutit kohokoliv přečíst něco, k čemu ještě nedozrál a předepisovat, žese něco má teď zrovna číst, protože se to probírá ve škole. Je to nejlepší způsob, jak literaturu zprotivit.