Dušan Neumann
Seděl proti mně. Přijel na pár dní za snoubenkou, mladou servírkou ze Slovenska. Je mu tak 27 – 28 let, metr osmdesát pět, vypracovaná atletická postava. I z jeho projevu je cítit ostražité sebeovládání a důsledná sebekontrola. Vysloužilec námořní pěchoty s jednou rotací v Iráku a dvěma v Afghanistanu. Za několik dní se do Afghanistanu vrací. Už podruhé od chvíle kdy opustil Marines. Po chvíli víceméně nezávazné konverzace se řeč stočila na politiku. Brzy jsme zjistili, že na mnohé rysy americké zahraniční politiky máme podobný názor.
„Proč se tam znovu vracíš, když vidíš budoucnost jako velmi nejistou a neutěšenou“, zeptal jsem se.
„Pro peníze, takovej kšeft už v životě neseženu.“
„Co tam budeš dělat?“
„Eeé, já jsem kontraktor..“
„To budeš stavět znovu ty školy a zdravotnická střediska, která Talibán za týden po otevření vyhodí do vzduchu? Má to vůbec smysl?“
„Já jsem civilní kontraktor, ale ne ten co jezdí s cisternou a nechá se ostřelovat. Víš, já jsem „ten“ kontrakor….to co děláme má smysl ve výsledku, ale vůbec to nedává smysl jinak. Děláme, co by měla dělat armáda, která to ale dělat nemůže, co nemůže…, ani nesmí. Je to celé na hlavu. Já si nestěžuji, tak čtvrtka melouna za šest měsíců dokáže přehlušit veškeré filosofování“.
A rozpovídal se o tom, jak v uniformě byl vázán předpisy, jimž se říká „rules of engagement“, čili něco jako regulace kdy a za jakých okolností smí voják použít zbraň. Každý výstřel je evidován, zkoumán jestli byl nutný, nedala-li se situace řešit vyjednáváním a přesvědčováním. Strach Washingtonu z mediálně nepřátelského vnímání konfliktu, kde každý zabitý, který není na 100% a ze všech stran identifikován jako terorista zlikvidovaný těsně před útokem, je charakterizován jako oběť. Velitelé ve všech stupních jsou zodpovědní za vše, co v bojových podmínkách ani nemohou kontrolovat.
„Je to až komické, kdyby to nebylo nechutné.“ mávl rukou.
„A není to třeba tím, že dnešní politici nikdy nemuseli sloužit v armádě a nemají o skutečných bojových podmínkách představu?“ snažím se udržet rozhovor v chodu.
„Asi také, ale nedovedu si představit, že by se naši dědové vyzbrojení podobným pravidly mohli vylodit v Normandii, aby po prvním dnu těch strašných ztrát nebyli jejich velitelé suspendováni a postaveni před vojenský soud. Je to na hlavu, je to celé na hlavu. Ale já si vydělám. A je to docela zábavné,“ najednou pookřál.
Trochu mne zamrazilo. Přece jen jeho „prací“ je zabíjení.
„My to zblízka nevidíme. Člověk si zvykne. Je to takové anonymní, ale nakonec, když se nám podaří předejít nějaké teroristické akci, musí z toho člověk mít dobrý pocit, ne? Jinak by nešlo dělat“.
President Obama se snaží dostát aspoň některému předvolebnímu slibu. Zjistil, že s internačním táborem Guantanámo si neporadil ani jeho tým chicagských právníků, takže se o něm už oficiálně nemluví. Zato stažení vojsk z Iráku a Afghanistánu mu válkou unavených Američanů, kteří ji většinou považují buď za nekonečnou nebo víceméně ztracenou, znamená nárust bodů popularity. Opustit Aghanistan zcela, aniž by se Talibán rychle zmocnil vlády, nelze. To je jasné i nejtupějšímu politikovi ve Washingtonu. Jak to ale udělat, aby se koza nažrala a vlk zůstal celý. Ještě za Bushovy vlády přišla zřejmě některá z agentur majících na starosti vnější bezpečnost, řečeno eufemisticky, s plánem vytvoření žoldnéřských jednotek nespadajících pod armádní předpisy. Většinou jsou to bývalí příslušníci speciálních jednotek, kteří jsou zcela konkrétně úkolováni.
„Nejčastěji je to hlídání objektů jako jsou školy, nemocnice, úřady – prakticky všude, kde pracují ženy je nebezečí útoku. Jen stožáry mobilní sítě jsou bezpečné. Bastardi.Takže tam vyjedeme na obhlídku, najdeme si místo, odkud máme přehled a volbu několika bezpečných ústupových cest a zalehneme a smrdíme tam třeba týden, ale málokdy déle. Monitorujeme situaci v okolí objektu, ale i naši. Pokud je nás 5 tak dva se soustředí na objekt, dva hlídají křídla a jeden záda. A když uvidím jak se dva košiláči pachtí s bedýnkami nebo kanistry, je volba jednoduchá. Nabiju zápalnou a prásknu to do té bedýnky nebo kanistru. Jejich obsah se většinou postará o zbytek,“ dodal s lehkým úsměvem, „nejhorší je, když se schovávají mezi lidmi, to pak musím si být sakra jistý, abych s jeho palicí nevzal nějaké děcko za ním“
Chtěl jsem se zeptat, jestli se mu to už stalo, ale nezeptal. Místo toho: „Ale to vzbudí přece poprask, když někoho složíš v davu, a nedej bože abys zrovna trefil tu bedýnku, ne?“
Na reakci nečekáme. My úřadujeme tak ze vzdálenosti 800 – 1200 metrů a nikdo o nás neví, nikomu nic nehlásíme a než se vzpamatují jsme v tahu. Jen se stáhneme a čekáme na další zadání.
„Jak dlouho to chceš dělat? Nemáš někdy výčitky svědomí?“
„Kdybych Ti odpověděl, že „dokud bude třeba“, tak bych kecal. Hlavní jsou ty peníze, ale určité uspokojení z toho mám, i když se Ti to bude třeba zdát cynické. Stačilo mi vidět jednou ohořelá tělíčka v kouřících troskách nějaké školy. Spánek kvůli sejmutým Talibáncům neztrácím. Nebudeš věřit, ale když operujeme podle sebe, je to daleko bezpečnější než když jsem sloužil v Iráku. Ale tahle rotace určitě není poslední.“
(sepsáno jak si to pamatuji, žádné poznámky jsem si nedělal, ale už mi také paměť tak neslouží, takže jsem určitě něco zapomněl a něco možná zkreslil)
To bylo k 796
Tak, a jdu se věnovat alkoholu. Kámoš přijel od klokanů o půl roku dříve. Jakoby se mu tam nelíbilo. Doufám, že přijde. Hořím zvědavostí a mám připravené nějaké jízlivé poznámky.
Dušane, to s tím Krymem dává trochu smyslu, ale je to také hodné bizarní. Buď je anexe Krymu uznána jako fait accompli (což jsem automaticky bral tím, že téma prakticky ze všech jednání zmizelo) a tudíž je to dětinský požadavek, anebo není – ale v tom případě je otázkou, zda tam nejsou legálně na základě smluv ohledné pronájmu (jejichž zrušení je navázáno právě na to, že anexe Krymu proběhla). Ale na tohle jsem amatér, každopádně prezentací to vyznívá jako výzva ke stažení z východní Ukrajiny 🙂
Se zbytkem bohužel vcelku souhlasím. Situaci navíc zhoršuje spousta nadšených interbrigadistů z Ruska (zde jsem vcelku pevně přesvědčen, že to jsou skuteční dobrovolníci – revanšismus je svinstvo a ponížení velmoci je po odeznéní jedné generace, co začne nabírat sílu, obrovským rizikem). Což samozřejmě koliduje s vůli Ruska situaci vyřešit…
Jenom perlička, když vyjdu z průzkumů veřejného mínění tak, jak jsem je různé našel, tak mi z toho vychází vox populi takhle:
Krym – anexe Ruskem
Ukrajina – vstup do EU jasný, do NATO sporný
Východní Ukrajina – samostatná, neutrální, ekonomicky provázaná s Ruskem
Ale jaksi není jak k tomu dospět.
AK, in re 796 – upřesnil bych to, rozdíl ve směru malý, v intenzitě zatím velký. Moc nestátních médii nám poté, co se stal Babiš (reálně) premiérem, nezbylo… A posílání finančních kontrol na „nesprávná“ media je sice jiný level, než zastřelení nesprávného novináře, ale základní myšlenka je stejná.
Pro mne je ale důležité, co se děje zde. Rusko mne zajímá maximálně v tom, kam nás nastolené trendy dovedou…
799 – myslím, že není tak úplně můj případ 🙂
I já tomu už dám dneska pokoj 🙂
Dobrý předvečer,
Honzo z Ž. ad 687: Mně přijde takový čtyři-dvacet-deset-osm jako celkem logická varianta
No jasně že logická varianta.
Si představ, že jseš Norman nebo Kelt někde ve středověku a potřebuješ čile obchodovat, nicméně je temný středověk …
Máš ruce. Do pěti je to jasný, do deseti a násobků taky. Pak máš i nohy. Napadne tě tedy nezpochybnitelných dvacet. No a pak si uděláš závaží a nějaký míry.
Třicet uděláš jako dvacet a deset- čtyřicet jako dvakrát dvacet atd. Pak to rozvíjíš. Pojmenuješ třicet, čtyřicet, padesát a šedesát.
S tím už se dá pracovat.
sedmdesát je šedesát a deset (na těch vahách třeba)
osmdesát je čtyřikrát dvacet (4 kusy kovu)
devadesát je čtyřikrát dvacet a deset (4 závaží a jedno malý)
No. A takto se dopracuješ do osmnáctého století, kdy to francouzská akademie kodifikovala a od té doby to nikdo nezpochybňuje anžto to zřídkakdy potřebuje.
Není těžké si na to zvyknout.
Jiné frankofonní země pokročily logicky dále. Třeba belgoši nebo švýcaři.
70 není 60 plus deset ale septante
😯 není 4×20 ale v Belgii octante nebo ve Švýcarsku spíše huitante
90 není 4×20+10 ale nonante
Ani ve Francii to není zakázané a každý tomu porozumí ačkoliv jin to zní divně, hodně venkovsky.
Nicméně jsou situace, kdy to používají běžně i tam. Bursa třeba.
quatre-vingt-dix-neuf (99=4×20+10+9) zabere strašně času než to vyslovíš ve srovnání s nonante-neuf (=90+9)
Nebo třebárs cyklistické závody – tam nevíš, jestli projela čtyřka, dvacítka, desítka, devítka, osmdesátka a potom devatenáctka či těsně po osmddesátce desítka následovaná devítkou 🙂
Nezvylklé může být spíše použití šedesátky a čísel od jedenácti do šesnácti včetně
Třeba 76 se řekne soixante-seize = 60+16 🙂
🙂
(784) AK: „Asi jako mne pobavil Putin, když vehementně tvrdil, že na Krymu nejsou žádní ruští vojáci a pak je vyznamenal“ – ach jo, podívejte se na mapu Krymu; možná, že i Vy tam najdete město a přístav Sevastopol, který na základě nájemní smlouvy měli Rusové pronajatý do r.2042 s max.možným počtem vojáků 50 000,- ( skutečnost byla -a to Putin přiznal-25 000 kusů)…..
Modrý ptáku
ad 737 a „…jsem měl mírný problém s budoucím časem.“ Ve španělštině.
To jseš prostě bohem políbený talent a strašně Ti (opravdu bez ironie) závidím.
Já se ke španělštině (a logicky italštině) dostal okrajově kdysi, když si můj syn nabrnknul na chvilku živou Španělku. Tu řeč si stihl osvojit fakt rychle ještě než to skončilo a pak to ladil venku do plynulosti. Není imho pravda, že španělština je lehká, záleží na učiteli a intenzitě prožitku. Velmi věřím, že pokud by se mé srdce zbláznilo do Islanďanky, naučil bych se rychle ten jazyk alespoň proto abych í mohl jeho používání v běžném styku vymluvit 🙂
Ale k věci. Tobě nedělá problémy subjuntivo? Já měl základy z frániny ale intuitivně používat subjuntivo jinak než přítomně nějak nedokážu. A tam je to živý. Imperfecto de subjuntivo, perfecto de subjuntivo jakoby nic. A oni to dávají stejně jako Italové.
Já ten rozdíl mezi tím kondicionálem a subjektivním kondicionálem prostě nedám když o tom přemýšlím jak bych to přeložil z češtiny a mám jen osvojené situace a tedy fráze, kde to vyhrknu automaticky….
Gratuluji. Bez legrace. Chce to asi vykročit z rámce nebo si pořídit tu holku 🙂 Pokud to ovšem nemám zděděno skrze nějakého dědečka či babičku.
http://euobserver.com/foreign/124498
Komunistka jedna.
[806] Je to tak. Teď si to je dobře ještě představit zapisované římskými číslicemi. Takovou učebnici kupeckých počtů bych si dal líbit.
Co by si Frantíci počali bez Academie si radši ani nepředstavuji.
Martine TT, s tím středním rodem, ale nakonec i M/Ž
Si vzpomínám na frázi, která mě upoutala.
No digere bien. Ha comido demasiado.
= Nemůže vytrávit. Moc toho snědl(a).
🙂
S konstatováním, že ten Kmoníček (byl na ČT) je alespoň chytrý lump, odcházím holdovat občanské společnosti. 😛
“ Když už Tě tak zajímá KDO, tak KDO najde a zdůvodní? “
Každý dle své víry, Karle 🙂
Máme průšvih!
Že se na Ukrajinu, i přes zákaz, dodává ledacos, je celkem všeobecně známo. Ale když ty neprůstřelné vesty jsou tak snadno identifikovatelné…
…Agentura AFP totiž přinesla snímky gardistů, kteří při bojích používají českou armádní speciální výstroj- neprůstřelné pancéřové vesty…
http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/ukrajinci-pouzivaji-ceske-neprustrelne-vesty-jak-k-nim-prisli/
skimici,
tak s komentářem k Tour de France jste mi hoooodně prodloužil život 😀 😀 😀
no jo, ten článek o vestách je typický produkt typického českého polonovináře. Na první pohled nezvládá terminologii, což se ještě dá odpustit. Ale závěr článku, vysvětlení z MNO, popírá to, co naznačuje titulek. Ty vesty tam totiž mohou být zcela legálně už leta. Jedná se o z čs. armády vyřazený typ. Velká bublina. Jak říkával můj tatínek – někdo se snaží uplést z hovna bič.
NoName – 809 – no to nebyl moc dobrý příklad 🙂
Je tedy pravda, že soudružka z NDR členkou komunistické strany NDR nebyla, dotáhla to jen na krajskou nebo jakou úroveň jakési agitačně propagační sekce jejich odnože SSM.
Nicméně jí lze těžko považovat za zásadového, morálního politika, kterému se SSSR/Rusko/komunismus hnusí již z principu. Bohužel není sama, její předchůdce Schroeder nastoupil do Gazpromu rovnou a nesnažil se ani nic předstírat. Vlastně si od vzniku Ostpolitik za dob Williho Brandta nedokážu vybavit v Německu žádného politika, který by měl vůči SSSR/Rusku/komunismu nějak zásadový postoj. A vlastně ani předtím (jedině snad Konrad Adenauer), ostatně všichni si pamatujeme pakt Molotov-Ribbentrop. 🙂
Dušane, díky za upřesnění!
Zajímavé je ale to, že (pokud to zas nebyl kec), tak nějak minulý-přeminulý týden, proběhla zpráva, že USA slíbilo Ukrajině pro armádu dodat nějakou munici a právě neprůstřelné vesty. Načež se objeví české…… i když třeba vyřazené… 🙂
neprůstřelné vesty, i ty kevlarové, stejně takové, co mají místo sofistikovaného materiálu, pancíř z přední části merkavy, jsou běžně k dispozici na jakékoliv burze, třeba i té české…..nevím kolik, snad 3 tisíce peněz a šup, už tě rouťko nikdo netrefí, ikdyž budeš střílet na drona flusbrokem…
To, že spolupracuje Německo a Rusko ve vyzbrojování, není žádná novinka, dyť i opravovali Německé ponorky v Murmansku….takže fakt nic nového.
dvě vteřiny hledání …. http://www.armyburza.cz/inzerat/vesta-ochranna-pancerova-vop-2009
807 westíku, co je na tom divného? Proč by Putin nemohl vyznamenat ruské vojáky, kteří úředně nebyli na Krymu, třebaře fakticky tam byli, když Bush mohl vést dokonce nevyhlášenou válku proti Iráku kvůli zbraním hromadného ničení, které tam byly úředně, ale ne fakticky, bombardovat Srby za odpálení granátu na muslimské civilisty na tržišti v Sarajevu, který odpálili muslimové, a Izrael zavřel do vězení Mordechaje Vanunu za prozrazení vojenského tajemství o jaderných zbraních, o kterých prohlašuje, že je nemá…
IMHO – má ta burza povolení obchodovat se zahraničím? Jinak je to bezcenný odkaz.
Schumi,
dokonalé shrnutí vysvětlující vše 🙂
Snad až na ten Izrael. Mám dojem, že Izrael se nikdy na téma svých jaderných zbraní nevyjadřoval , ani že je má, ani že je nemá.
Ale krk bych na to nevsadil
No quivisi… každý kdo přijde, může si to koupit. Netuším, proč by to měl být bezcený odkaz….
Neprůstřelná vesta? Železní pánové spoléhali na pancíř, jenže ten neposkytoval tak spolehlivou obranu. Objeví se misericordia v moderní verzi… Ostatně stačí přesně střílet, protože zakrýt nelze všechno. Podobně jako vyřídit PzKfW IV Tiger. Ze šestasedmdeátky jednu do podvozku a pak ho picnout nablízko. Napřed nožička, pak hlavička.
něco jsem hledal a tohle na mne vykouklo…to je fakt něco. Uvařte si kafe, vemte si kapesníky, protože tohle je zcela k pláči. Už proto, protože to „rudí zmetkové“, myslí smrtelně vážně….https://www.youtube.com/watch?v=ZTO2FTQaBhM ….a to bylo už před mnoha a mnoha lety. Dneska už by Tygrida ani nepozvali 🙁
810 Honzo, napadlo mě, jestli skutečnou příčinou zániku Římské říše nebyly ty jejich tuze číslice. Když si představím jak počítali III odmocninu z(MDCXXI x MCDXII)/MDMC to celé na CDCXI, a jak zapisovali třeba pí…
824 jirko ppa etc…jestli než odívat se pancířem, není výhodnější zdravit poddané a nenasírat sousedy. A obráceně.
2 Schumacher
Mozna jako to dodneska dela Renault?
Schumi
tiger nebyl IV ale VI
V byl Panther
A dostat se k tigrovi nablízko vůbec nebylo jednoduché ta jeho 88 střílela hodně daleko a dost přesné
823 Halladine, znamenám si. Udělen Řád Rudého zmetka druhé třídy. Mohu nosit in natura nebo jen stužku? :-))
To je teda zvlášť zvrhlej masochismus, dát si kafe ke Švorcový. Ty si chceš odvyknout pít kafe a máš to místo antabusu? JInej důvod, proč se koukat na Švorcovou mně nenapadá.
Jinak proti gustu žádnej dišputát, ale já teda radši Poirota.
Schumi ,
záleží na uniformě 🙂 K polní stačí stužka , ke slavnosti celé.
Snaž se a dostaneš i lipové ratolesti meče a brilianty 🙂
Schumi,
brnění poslala do důchodu nikolivěk miseria codria, což je docela obyčejná dýka s úzkou čepelí, která prolezla mřížkou chránící oči a umožnila tak útočníkovi píchnout na krovkách ležícího rytíře do očního důlku a dál až do mozku, ale kuše. Její dostřel v kombinaci s průrazností bez problémů zastavila útočícího železného rytíře na sto kroků. Střelec mohl stát klidně v trenýrkách. Akorát musel mít buď speciální rukavice, nebo napínák. Poslední ranou železným pánům bylo rozšíření střelných zbraní, rumcajsovek, pistolí a dalších vehementů na střelný prach…
“ a jak zapisovali třeba pí…“
Přece takhle, ne?
III,IIVIVIXIIVIVIIVVIIIXVIIIXIXIIIIIIIVIIIIVVI
1) Jedním z hlavních rysů angličtiny je idiomatičnost, což se nedá říci o španělštině, ani o němčině ani o francouzštině tak jako češtině.
2) Španělský způsob myšlení je blízký českému.
2)Angličtina je projevem diametrálně odlišného projevu myšlení, což opět není případ španělštiny.
3) Typický německý slovosled nepředstavuje obtíž při výuce němčiny, je stabilním pravidlem. Němčina je jazykem logickým, popisným a polopatickým, tzv. eindeutig.
Toť příspěvek mé drahé polovičky.
835 to je tedy fuj. V tomhle počítat třeba už jen objem koule. Natož diferenciální rovnice.
835 jsem už zase já.
Ptakopysku,
máš pravdu, jenže ta kuše s pomalu nabíjela. A po vystrelení bul střelec z kuše snadnou kořistí.
Englickej dlouhej luk to dokázal taky, a rychlost střelby nesrovnatelná.
Výhoda kuše byla v tom, že se dala rychle naučit, zatímco engličtí lučištníci cvičili od détstí dlouhá léta
jirko ppa..
vona ta „pancerova vesta“ no nevim nevim…. vono je to zpocitany na tu beznou armadni munici dnesni…. coz muze byt maler… ne ze by nekdo mel doma neco hypermoderniho… ale nejsem si jist jak to funguje na ruzne „pudovky“…, africke raze a pripadne dalsi poklady….
Rputi,
Vy jste zde pro mě odzačátku češtinářský guru. Nakonec díky Vám po několika desetiletích ze školy zhruba vím, kdy použít mě a mně 🙂
Kéž.
Nikdy jsem netušil jak to vzniklo. Na slovníku částice. Přací částice. Kéž by atd.
Nemáte k tomu něco etymologicky? Já samozřejmě Netuším co je to nějaká částice a ani jestli jsme to ve škole měli. Kéž mi znělo vždycky archaicky a nějak nepřirozeně. Zkomoleně. Jako nakonec třeba Krlež, což se postupně zkomoleninou ukázalo z Kyrie eleison.,.
Jelikož se mi každý další jazyk co jsem ochutnal jeví jako variací na jiné, napadlo mě jestli ono kéž, přací nemůže být taky nějakou zkomoleninou z latiny, staré frániny apod.
Ono totiž třeba „přací“ uvození je oním tajemným sunjuntivo (v mé reakci na MP) nebo francouzky subjonctif nebo prostě jindy kondicionál (ale ve smyslu ne-jistoty ne ne-pravděpodobnosti)
Kéž (by něco, někdo, já) zní podobně jako Que je ….(a sloveso ve tbaru příslušném pro subjonctif)
Vysloví se to taky jako K(znělé)..ž nebo skoro ke…ž(znělé)
Je to náhoda nebo jsou ty částice reliktem dávno zapomenutých slovesných tvarů anebo slovesných tvarů (například) odposlouchaných od latinsky mluvících patricijů ale jim neporozuměných a proto zkomolených jako Krlež?
Mi napadá ta scifi povídka o které jsme se tu před mnoha lety bavili. Ti mutanti se zkomolenými slovy o kterých už nikdo neví jak vznikly, letící v kosmické lodi plné rostlin a posléze čelící smutnému poznání … Nonstop. Brian Aldis. 1958.
>> skimic
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4413
Jirko, 826 – to je děs, jak se to vše opakuje. Ta rétorika, argumenty, způsob myšlení. A nejen u hlavních mluvčích, ale i těch okolo a naslouchajících.
Dik dvd,
Supr odkaz 🙂
skimici, vy mi dáváte! 🙂
Díky za poklonu, kterou si nezasloužím, ale naštěstí promptně zaskočil dvd na dodal článek obsahující kýženou informaci. 😀
Částice jsme se samozřejmě ve škole učili, hlavně, když jsme museli odříkávat druhy slov. Vím o nich celkem houby, nikdy jsem se tím nezabývala, ale soudím, že to byla hlavně slovní vata. Tedy v češtině. Jen mi kdesi pod šišinkou uvízlo, že jsou nějaké, neevropské jazyky, kde částice mají význam mnohem větší a dokonce snad i ovlivňují gramatické tvary dalších slov.
jirko ppa…
ano, dnesni media by ho nepozvala….
nasadils mi pekneho brouka do hlavy… kdy a jak se to zvrtlo?
[827] Pí nejspíš psali jako dvě svislé čárky s jednou vodorovnou přes. Teda ty, co uměli řecky 😀
Jasane – 844 – žába v hrnci?
V prosinci 1989 mi jeden přesvědčený člen státostrany řekl: My si počkáme, češi se umí rychle nadchnout, ale nevydrží jim to. My jsme trpěliví a lidská paměť krátká. My se vrátíme. Jo jo. A já mu nevěřila.
jasane – 844 – Kdy se to zvrtlo ? To lze říct (a v dobovém tisku zpětně dohledat) celkem přesně. K zásadnímu (leč relativně pomalu probíhajícímu) obratu došlo 15.6.2002.
Tehdy byly volby, ve kterých levice (ČSSD + KSČ) získala cca. 48% hlasů. Od té doby to jde pomalu, ale jistě od 10 k 5.
První volby které vyhrála ČSSD byly sice v roce 1998, ale Zemanova vláda, držená pod krkem oposiční smlouvou, byla relativně krotká. Provedla sice spoustu levicových zhovadilostí typu „legislativní smršť“ apod., ale nedovolila si ještě měnit směr směrem k socialismu a k rehabilitaci komunismu. To provedl až Špidla/Gross/Paroubek po roce 2002 za nadšeného jásotu přihlouplých voličů („Zdroje jsou“) a hlavně za vydatného přispění médií, která se chtěla přizpůsobit vkusu voličů levice.
On si to málokdo už pamatuje, ale 90. léta byla doba, kdy se i noviny daly občas číst, včetně Neviditelného Psa. Po roce 2002 to šlo do kytek víceméně všechno, včetně novin na Internetu. Čtyři pětiny toho, co se mohlo psát v roce 1995 zcela volně na první straně předních tiskovin by si dneska nikdo nedovolil napsat ani na blogu, natož v tištěných novinách nebo nedej bože v TV, protože censura, autocensura, strach a lidská blbost.
Lidi to tak chtěli, lidi to mají. Vox populi, vox dei. Pamatuju léta pozdně 70. a 80. Dneska je to jak přes kopírák, ta normalisace, akorát maličko jinou formou. Méně se akcentuje boj o zrno a boj proti imperialismu (zejména tedy tomu ruskému) a víc se akcentuje běsnění ekologické, případně buzerantské. Boj proti hnusným kapitalistům, keťasům a obecně lidem bohatým zuří v médiích zhruba stejně jako tehdy. Akorát, že tehdy noviny psaly (a TV mluvila) o jiné ošklivé cílové skupině. Pumpaři, vexláci, řezníci, zelináři a podobné objekty lidové nenávisti. Dneska máme holt politiky, miliardáře, kmotry, serebrity a další pitvorné figury, které mohou lidu sloužit jako hromosvod vlastních frustrací, závisti a komplexu z vlastní neschopnosti.