Dušan Neumann
Seděl proti mně. Přijel na pár dní za snoubenkou, mladou servírkou ze Slovenska. Je mu tak 27 – 28 let, metr osmdesát pět, vypracovaná atletická postava. I z jeho projevu je cítit ostražité sebeovládání a důsledná sebekontrola. Vysloužilec námořní pěchoty s jednou rotací v Iráku a dvěma v Afghanistanu. Za několik dní se do Afghanistanu vrací. Už podruhé od chvíle kdy opustil Marines. Po chvíli víceméně nezávazné konverzace se řeč stočila na politiku. Brzy jsme zjistili, že na mnohé rysy americké zahraniční politiky máme podobný názor.
„Proč se tam znovu vracíš, když vidíš budoucnost jako velmi nejistou a neutěšenou“, zeptal jsem se.
„Pro peníze, takovej kšeft už v životě neseženu.“
„Co tam budeš dělat?“
„Eeé, já jsem kontraktor..“
„To budeš stavět znovu ty školy a zdravotnická střediska, která Talibán za týden po otevření vyhodí do vzduchu? Má to vůbec smysl?“
„Já jsem civilní kontraktor, ale ne ten co jezdí s cisternou a nechá se ostřelovat. Víš, já jsem „ten“ kontrakor….to co děláme má smysl ve výsledku, ale vůbec to nedává smysl jinak. Děláme, co by měla dělat armáda, která to ale dělat nemůže, co nemůže…, ani nesmí. Je to celé na hlavu. Já si nestěžuji, tak čtvrtka melouna za šest měsíců dokáže přehlušit veškeré filosofování“.
A rozpovídal se o tom, jak v uniformě byl vázán předpisy, jimž se říká „rules of engagement“, čili něco jako regulace kdy a za jakých okolností smí voják použít zbraň. Každý výstřel je evidován, zkoumán jestli byl nutný, nedala-li se situace řešit vyjednáváním a přesvědčováním. Strach Washingtonu z mediálně nepřátelského vnímání konfliktu, kde každý zabitý, který není na 100% a ze všech stran identifikován jako terorista zlikvidovaný těsně před útokem, je charakterizován jako oběť. Velitelé ve všech stupních jsou zodpovědní za vše, co v bojových podmínkách ani nemohou kontrolovat.
„Je to až komické, kdyby to nebylo nechutné.“ mávl rukou.
„A není to třeba tím, že dnešní politici nikdy nemuseli sloužit v armádě a nemají o skutečných bojových podmínkách představu?“ snažím se udržet rozhovor v chodu.
„Asi také, ale nedovedu si představit, že by se naši dědové vyzbrojení podobným pravidly mohli vylodit v Normandii, aby po prvním dnu těch strašných ztrát nebyli jejich velitelé suspendováni a postaveni před vojenský soud. Je to na hlavu, je to celé na hlavu. Ale já si vydělám. A je to docela zábavné,“ najednou pookřál.
Trochu mne zamrazilo. Přece jen jeho „prací“ je zabíjení.
„My to zblízka nevidíme. Člověk si zvykne. Je to takové anonymní, ale nakonec, když se nám podaří předejít nějaké teroristické akci, musí z toho člověk mít dobrý pocit, ne? Jinak by nešlo dělat“.
President Obama se snaží dostát aspoň některému předvolebnímu slibu. Zjistil, že s internačním táborem Guantanámo si neporadil ani jeho tým chicagských právníků, takže se o něm už oficiálně nemluví. Zato stažení vojsk z Iráku a Afghanistánu mu válkou unavených Američanů, kteří ji většinou považují buď za nekonečnou nebo víceméně ztracenou, znamená nárust bodů popularity. Opustit Aghanistan zcela, aniž by se Talibán rychle zmocnil vlády, nelze. To je jasné i nejtupějšímu politikovi ve Washingtonu. Jak to ale udělat, aby se koza nažrala a vlk zůstal celý. Ještě za Bushovy vlády přišla zřejmě některá z agentur majících na starosti vnější bezpečnost, řečeno eufemisticky, s plánem vytvoření žoldnéřských jednotek nespadajících pod armádní předpisy. Většinou jsou to bývalí příslušníci speciálních jednotek, kteří jsou zcela konkrétně úkolováni.
„Nejčastěji je to hlídání objektů jako jsou školy, nemocnice, úřady – prakticky všude, kde pracují ženy je nebezečí útoku. Jen stožáry mobilní sítě jsou bezpečné. Bastardi.Takže tam vyjedeme na obhlídku, najdeme si místo, odkud máme přehled a volbu několika bezpečných ústupových cest a zalehneme a smrdíme tam třeba týden, ale málokdy déle. Monitorujeme situaci v okolí objektu, ale i naši. Pokud je nás 5 tak dva se soustředí na objekt, dva hlídají křídla a jeden záda. A když uvidím jak se dva košiláči pachtí s bedýnkami nebo kanistry, je volba jednoduchá. Nabiju zápalnou a prásknu to do té bedýnky nebo kanistru. Jejich obsah se většinou postará o zbytek,“ dodal s lehkým úsměvem, „nejhorší je, když se schovávají mezi lidmi, to pak musím si být sakra jistý, abych s jeho palicí nevzal nějaké děcko za ním“
Chtěl jsem se zeptat, jestli se mu to už stalo, ale nezeptal. Místo toho: „Ale to vzbudí přece poprask, když někoho složíš v davu, a nedej bože abys zrovna trefil tu bedýnku, ne?“
Na reakci nečekáme. My úřadujeme tak ze vzdálenosti 800 – 1200 metrů a nikdo o nás neví, nikomu nic nehlásíme a než se vzpamatují jsme v tahu. Jen se stáhneme a čekáme na další zadání.
„Jak dlouho to chceš dělat? Nemáš někdy výčitky svědomí?“
„Kdybych Ti odpověděl, že „dokud bude třeba“, tak bych kecal. Hlavní jsou ty peníze, ale určité uspokojení z toho mám, i když se Ti to bude třeba zdát cynické. Stačilo mi vidět jednou ohořelá tělíčka v kouřících troskách nějaké školy. Spánek kvůli sejmutým Talibáncům neztrácím. Nebudeš věřit, ale když operujeme podle sebe, je to daleko bezpečnější než když jsem sloužil v Iráku. Ale tahle rotace určitě není poslední.“
(sepsáno jak si to pamatuji, žádné poznámky jsem si nedělal, ale už mi také paměť tak neslouží, takže jsem určitě něco zapomněl a něco možná zkreslil)
Jirko, z ministerského platu můžeš koupit věcí… A linka do Pekingu mi nepřijde jako špatný podnikatelský záměr, klidné ať si přivydělá… 🙂
Hmm, Jirko,
mnojo, já sice nejsem úplně ignorant (takže jsem uhodla), ale jinak tenhle segment mne vůbec neoslovuje – takže ani netuším, kdo koho kopíruje nebo ne, a kromě reklam v TV (na UK kanálech jsem ale tohle nějak nezaznamenala) o tom nevím ani zblo.
A co se týká medajlí, daj-li nebo nedaj-li, tak tam funguje lobbying jako všude jinde :); IMHO prof. Holý si ji zasloužil, ale in memoriam se to taky nedává.
http://zpravy.idnes.cz/vybuch-elektrarny-kosovo-0yy-/zahranicni.aspx?c=A140606_122023_zahranicni_mlb#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=clanek-box
Jenom jestli to nebyla srbskà sabotáž …
Matzurko, mne taky nic neříká, ale na druhou stranu dokážou ocenit dobrý nápad a skvělou strategii….
No a stěma medajlema…. no pokud to není na goly, či na čas, tak se vždy jedná o to, která země, má prostě lepší jméno, tradici, „sílu“. Kdykoliv posuzují lidé, tak vždy tomu tak bude. Mimochodem, pan Holý, byl skvělý muž a i on kritizoval a to velmi, nedostatky v sebeprezentaci, marketingu a i neznalost základních pravidel „samo se nenakope“ v akademické a vědecké obci a to prosím velmi a dost….a právě tohle je to, proč to nemůže fungovat.
Jirko ppa etc., tohle je na té reklamě fascinující 🙂 Na jedné straně jsou ji přisuzovány zcela nadpřirozené schopnosti. Vždycky mě rozesměje, když vidím ten zvláštní výraz v obličeji, protože vím, že přijde „temně výhružné“ prohlášení, o podprahových metodách, které dělají z lidí „Pavlovovy psy“. A takhle ta nabídka tvoří poptávku.
Aby vzápětí stejný člověk prohlásil reklamu za naprosté plýtvání prostředky, protože „dobré zboží se přece prodává samo“. Je přece nad slunce jasné, že všichni musejí vědět, že jsme právě vymysleli geniální výrobek, kterým zcela zvrátíme chod dějin. Tak proč ještě plýtvat inzerováním něčeho, co všichni musejí vědět, že potřebují, aby přežili.
To je fakt k neuvěření.
Náhodou, reklama je mocná. Jenom a jedině díky reklamě si nikdy nekoupím jogurty Danone.
MP – aha – asi stárnu neboť jsem to blbě napsal. ?Mělo to vyznít, že právě ty dvě stránky funkce používání dollaru spolu nesouvisí. A jestliže Treasury bonds stále přinášejí zisk tak to s těmihle fiat penízky ještě není apokalyptické, jak by si mnozí přáli v temném chvění očekávání kolapsu prohnilé západní civilizace.
Dobrý den. Juro-p, nechal jsem diskuzi ohledně práva na soukromí (politiků) otevřenou, potřeboval bych sepsat delší text a nemám čas (obvyklá výmluva). Dovolím si zde uvést dva odkazy, s jedním názorem souhlasím:
http://www.ceska-justice.cz/2014/05/nejvyssi-soud-dal-za-pravdu-muzi-ktery-byl-neopravnene-odposlouchavan/
S druhým názorem nesouhlasím:
http://www.lidovky.cz/kraus-zverejneni-intimnosti-necase-a-nagyove-je-spravne-zproneverili-se-vsemu-gce-/zpravy-domov.aspx?c=A140603_154731_ln_domov_ogo
Při sledování občanů (politiků) musí sledující vzít v úvahu legálnost, legitimitu, sledování dále být v souladu s morálním kodexem a zároveň má sledující (společenské, politické) cíle.
Legální sledování může znamenat – sledování veřejného konání, záznamů ve veřejných rejstřících. Sledování setkávání na veřejných místech.
Pokud je legalita, legitimita, morálnost sledování splněna, nelze se než sledování podvolit. Pokud považuji sledování za nelegitimní, nemorální mohu se bránit občansko-právní cestou. Pokud považuji sledování za nelegální – např. stalking, musím přenechat posouzení sledování na OČTŘ.
Lidé (mj. novináři, sousedé) sledují druhé. Zbytečnému sledování, pomluvám lze předejít dostatečnou otevřeností, jak jste činil. Zájem o druhé pokládám za přirozený, protože budoucnost je nejistá, potřebuji odhadnout, jestli ve zlé situaci soused dobře nebo zle zareaguje. Nutit občany zveřejňovat údaje ze svého soukromí je násilí. Na to má monopol stát a je omezeno zákony. Souhlasím s tím, jak jste to napsal.
U politika mě zajímají dvě věci: aby myslel na sebe, a držel dohody.
(Ad morálka politika:) Je-li někdo nevěrný své ženě, které slíbil věrnost v dobrém i zlém, jak bude věrný voličovi, kterému slíbil věrnost pouze v několika bodech programu?
Příklad „Bilderbergu“ nebudu rozvádět, patrně to nebyl šťastně zvolený teoretický příklad.
Někdy se přirozená potřeba být informován zhoubně rozbují do touhy vědět všechno o všech a nikomu nevěřit. Často snahy o otevřená data „Open Data“, „Open Society“, hledání pavouků jen zatemní mysl, znepřehlední smysl a cíl demokracie, resp. společného soužití a věcí veřejných.
Nabídka versus poptávka – ono se to někdy generuje navzájem.
Když jsme začínala kreslit na ArchiCadu 6.5, občas mně některé kroky připadaly těžkopádné. Asi jsem nebyla jediná, verze 9 už fungovala líp. Od verze 10 jnení potřeba zvlášť další software na výkresy – už to umí základní software. A tak dále , nebudu unavovat s výčtem změn, které laikovi nic neřeknou. Mně by)vyhovovala verze 12, současě užívaná verze 16 je na mně poněkud komplikovaná. Ale nelze jinak, když výstupy přebírají další kolegové nebo pracujeme v teamworku.
Ten krok prostě musíte držet. Reklama netřeba, je to vysoce specializovaný software pro omezenou klientelu ( taky je drahej jak sviňa 🙂 ).
nebo mobily… že mají GPS a foťák je pro mně velice praktická věc, která mi značně usnadňuje život. Zejména ten pracovní.
Asi se obejdu zatím bez Iphonu ( už proto, že není od věci, když občas nejste na mailu a internetu 🙂 ), ale když jsem ztratila před časem mobil a koupila si honem nějaký ten nejlevnější, bez foťáku a GPS, vydržela jsem to měsíc a nakonec si pořídila z bataru takový, abych na něj mohla fotit a orientovala se rychle a snadno na cestách.
2 skimic – ad 806 – mám jednodušší vysvětlení… Žabožrouti se zkrátka vyvinuli z ocasatých opic, zatímco jiné národy z bezocasých. Takže v situaci, kdy člověk má k dispozici 10 prstů na rukou – protože na nohou stojí – vytvoří se klasická desítková soustava. Ovšem v situaci, kdy jedinec visí na stromě za ocas, má k dispozici 20 prstů na všech končetinách a nastupuje soustava dvacítková… Elementary, dear Watson…
PeSi,
u skimicova 806 jsem tak dumal, jak by vysvětlil počítání na tucty(12), mandele(15) a kopy(60)
>> nickname [906]
S Vaším postojem plně souhlasím. K tomu druhému odkazu pak dodávám: JAN KRAUS JE PELTA !
910 Skimici, histerickým exkurzem. Již staří Sumatrové počítali v sexagezimální soustavě … praotec Čech, Němec či praotec Rom šli kolem a – oromavakeren – někdo si tu soustavu půjčil. Ležela tam, ničí nebyla.
892 Modrej, otázka je, jestli to nyní nejsou kupující, kteří jsou hluboce (mylně)přesvědčeni, že ONI jsou ti, kdo ROZHODUJÍ, CO se bude prodávat 🙂
913 Kupující se rozhoduje, co bude kupovat. 😉
kupujici ma hlas slabe poradni… muze kupovat jen to co je..
proto jsem si zacal vyrabet parky sam….
http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/predseda-piratu-bartos-rezignoval-strana-je-rozdelena_309314.htm
Černý kůň pana Babiše opouští nejisté povolání piráta. Bude korzárem nebo povýší na admirála? Tipuji to první. Mohou být dva cíle – ovládnout zelené, novou levici pro podporu bioplynek, první pokus může proběhnout v komunálních volbách. Druhý cíl je zadržovací, v současnosti méně pravděpodobný, roztříštit hlasy malých stran liberálně smýšlejících. Piráti mají dva druhy voličů – zelené Piráty a svobodné Piráty.
maYdo, omlouvám se, ale nemohu jinak 🙂 Tak znovu: poptávka existovala a on ji uspokojil v té míře, kterou teď a tady zná, odhaduje, s prostředky, které má. Zákazník mu sdělí, že nepřesně odhadl, nezohlednil potenciál výrobku, neviděl některé souvislosti a je mu ochoten, za v budoucnosti vylepšený produkt, zaplatit více. Ale stále je to poptávka, která určuje vyšší verzi produktu.
Fakt, že Ti sdělí výrobce mailem, telefonicky, osobně, dopisem, inzerátem v novinách, na bilboardu, že už tady je ono vylepšení nebo, že existuje nový produkt, je prostě reklama. Nápis nad obchodem: Smíšené zboží, je reklama. Inzerát v novinách, že prodám byt, je reklama. Ony způsoby reklamy, volí výrobce jen podle toho, koho potřebuje informovat. Je to pouze volba sumy peněz, kterou je ochoten utratit, protože je přesvědčen, že mu náklady vydané na reklamu zvýší prodeje o více, než na ni vydal.
Nic dalšího se k tomu nedá sdělit.
Tímto (916) jsem se dopustil sledování politické konkurence, spojování (možná) nespojitelného. To je úděl novinářů, komentárů, pavlačových drben.
(911) DVD: Pelta je Karel.
Modrý ptáku, za co se omlouváš? v pdstatě říkám eoba totéž.
Přesně takhle to s tím ArchiCadem bylo. Samozřejmě, že jakmile se objevil na trhu ( a na trhu se objevil proto, že byla poptávka po produktech, který by umožnily projektovat rychleji, lépe, radostněji a technický vývoj dospěl k tomu, že to nějak udělat šlo) , vznikla poptávka po tom, co by se na něm dalo vylepšit.
Konstatováním, že reklamu nepotřebuje, jsem myslela to, že kdyby někdo natočil a v televizi pustil spot, jak nějaká blondýna vášnivě vzdychá u počítače, řže takhle kreslit okna je opravdu vzrušující, tak to prodej produktu nijak nezvedne.
Já už mám nějak posunutý význam pojmu „reklama“, považuju za to vlezlé aktivity, které se snaží mně přinutit koupit něco, co nechci. Takový ty kecy, že bez toho nemůžete žít a kdo to nemá, neexistuje. nebo prostopáčšný ženský, co mají orgasmus z požírání jogurtu 😀
Ne prosté informování o produktu.
Mimochodem, vím o jediném případu, kdy reklama opravdu zabrala – když kdysi bláhé paměti běžela na počátku 90.let reklama na Vizír, tak synci jedné kolegyně, když to koupila a donesla domů, se radovali, jak kdyby každýmu přinesla autíčko.
Moje děti na to dnes kašlou a televizní reklamy považují za vopruz, který zdržuje od programu a hodí se, jen když si potřebuje jeden odskočit.
Docela chucpe!
Tak si tak darmo představuju, kdyby soused rozbil kůlnu mezi našimi pozemky a pak mi chodil dokolečka vykládat, jakou mám odpovědnost za to, aby byla kůlna v pořádku, obzvláště, když má v úmyslu uskladnit si tam svoje brambory.
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/338583-porosenko-se-setkal-s-putinem-kratce-spolu-promluvili.html
maYdo, omlouvám se, protože NEŘÍKÁME v podstatě to samé. Ty sděluješ, že se to doplňuje, tzn., nabídka může generovat (za jistých okolností) poptávku. Já tvrdím, že je to VŽDY poptávka, která generuje nabídku. Žádný výrobce nezačne něco vyrábět, dokud neexistují signály, že to někdo koupí.
919 Maydo, reklamou je i školení. Rozhovor s prodejcem, bezchybná podpora. Články v odborném tisku, na internetu. Podpora škol… Jinak budete propagoval Linku bezpečí, jinak prací prášky, jinak 3D CAD.
Jsou tu moudřejší, nebudu nosit sovy do Atén.
Ptakopysku ad 912 – kdyby to nebylo na tucty ale jedenáctková soustava, tak to bych věděl… 😀 😀
No a kopa je pět tuctů jako pět prstů… a kdyby veletucet byl 132, tak to bych také věděl… 😉
[921] Fajn a teď bych prosil z tohoto úhlu pohledu Windows 8. Grau, teurer Freund, ist alle theorie
925 Prsty pěti a půl koně s jezdcem
Schumi klidně na to takhle můžeš jít. Vypůjčíme si peníze, koupíme pozemek, postavíme fabriku, pořídíme stroje, zařízení a materiál, najmeme lidi, vyrobíme, utratím další prachy za reklamu, která zajistí, že si to lidé koupí. A celou dobu (od půjčení do kasírování) ještě budeme platit úroky, protože každému investorovi je jasné, že přesně takhle funguje svět a s radostí nám na to půjčí.
V užším (ekonomickém) pojetí je to takhle: vymýšlení abstrakcí, které nemají se skutečným světem nic společného, Ti přináší vyšší užitek než ostatní alternativy.
V širším (praxeologickém – logice volby) pojetí: došel jsi do lepší situace než ta, ve které jsi se nacházel předtím.
No dobře, Modrý ptáku, ale dodavatel asi musí taky vyslat signál, že poptávané je k mání. Nebo aspoń, že by bylo k mání, kdyby byl zájem. MYslím, že se to blíží kklasickému problému, zda byla dřív vslepice nebo vejce 🙂
Když zůstaneme u toho Archicadu – třeba takovej Osvald Polívka si nemohl ani představit, co to je počítač, natož, že by se s tím daly navrhovat stavby.
Ještě my jako studenti jsme to považovali za sci-fi.
Abychom mohli uvažovat o poptávce po Archicadu, museli jsme mít někde informaci, že takový produkt je k mání. Čili musela přijít nabídka.
Ačkoliv na druhou stranu, samozřejmě by dodavatel Archicadu nevymýšlel programu, kdyby neměl signály, že by to šlo na odbyt.
A projektanti by nevyslali signál, že takový produkt koupí, kdyby neměli aspoń tušení, že je vůbec možné takový produkt mít….
a jsme u toho vejce a slepice… 🙂
Nickname,
„919 Maydo, reklamou je i školení“ – to mi povídejte. Zvlášť v tom vyniká jistá firma, jejíhož Otce zakladatele pamatuju jako asáka na fakultě. V rámci školení v podstatě nabídne, že to za vás všechno vyprojektuje – za úplatu pochopitelně. 🙂
No a co takhle se zeptat někoho, kdo fakticky něco vyrábí..nějakej předmět…něco na co se dá sáhnout, aby Vám řekl, jak to je ve skutečnosti?
Já vím, je to takové trapné a přízemní, ale co vy na to? Je to dobrej nápad, je to blbej nápad, nebo jakej to je vlastně nápad? 😀
Dobré odpoledne, omlouvám se, horší připojení; ani jsem nereagoval na dřívější pokračování diskuse vycházející z páně Doležalova interview, neměl jsem bohužel kdy. Teď sem jen oddechově nahlížím, a vidím zajímavé téma, umožňující reagovat v krátkosti:
Nabídka vs. poptávka — to IMHO ukazuje velkou část toho neštěstí, jímž je debata s příliš vágně definovanými pojmy. Poptává zákazník kravatu, anebo kravatu s diagonálními proužky, a to čtvrtpalcovými vínově červenými a osminopalcovými šedobílými, lemovanými z jedné strany vlasovými v barvě starého stříbra? To je, oč tu běží. V prvním případě snad lze zhruba tvrdit, že poptávka generuje nabídku, v druhém si holt budeme muset připustit, že nabídka generuje poptávku.
A víceméně právě ten druhý případ je v mém oboru typický: Uživatel softwaru požaduje určitou funkčnost, často ji i poptává na úrovni konkrétního chování programu (vše spadá pod tzv. feature requests). Programátoři nějakou takovou, raději však daleko širší funkčnost (aby se tím za pár měsíců nemuseli zabývat znovu) implementují a nabídnou, přičemž to, co uživatel konkrétně požadoval, zavrhnou en bloc jakožto nepoužitelné, a udělají to nějak po svém, na základě obecných principů, které uživatel obvykle nezná, a dosavadních vnitřností softwaru, které uživatel nevidí. A zhusta to samozřejmě zachází ještě dál, kdy se naprogramuje něco, co by se uživateli dle nejlepšího vědomí a svědomí programátorstva jen mohlo jednoho dne hodit…
Hezkým příkladem, jak nabídka vytváří poptávku, byla i firma Hewlett-Packard za svých starých zlatých časů: Spousta měřicích přístrojů, které nabízeli ve svém katalogu, vznikla tak, že je potřebovali sami pro svůj vlastní vývoj elektroniky. Nástroje leckdy bývají cennější než původní účel, pro nějž jsme je vytvářeli.
930 Jirko, máte zájem o šroubky? Specielní. Bez závitu.
Co mi to chtěj prodávat, šroubky bez závitu?
Jirko, chtěj šroubovat nebo to maj na kšeft?
931 Zpátečníku, nabídka je vždy omezená, fyzikálními limity, místem, časem, cenou. Zato přání zákazníka jsou nekonečná.
nickname, vše již dávno obsaženo ve starém židovském vtipu:
Prodá Jajteles Khonovi svíčky a ten ne něj přletí notně rozezlen.
„Jajteles, co mi to prodali, ty svíčky nemaj knot!“
„No dovolej, Khon – chtěj svítit, nebo kšeftovat?“
Aha Zpátečníku, takže HP potřeboval nějaké přístroje. Takže poptávka existovala, ale nebyla nabídka, která by ji uspokojila. Tzn. žádný producent nerozpoznal. Takže si ty přístroje vyrobili sami. Následně je napadlo, že stejnou potřebu (poptávku) jako oni mají také jiní. Když už uměli uspokojit vlastní poptávku nabídkou z vlastních zdrojů, tak je možné to využít pro ostatní, u kterých také existuje poptávka, ale žel jsou ve stejné situaci jako předtím HP.
A tohle všechno (včetně toho předchozího příkladu se SW) má být důkazem, že si nabídka tvoří poptávku.
[931] je na rozdíl od [935] odpověď na moji otázku.
MP, fakt latentní poptávky asi nelze vysvětlit 🙂
Zkusím jinak. Šel jsem kolem stánku a koupil si zmrzlinu. Kdyby tam ten stánek nebyl, tak nebudu běhat po celém městě a zmrzlinu shánět, ale prostě si ji nekoupím. Znamená to, že zákeřný zmrzlinář vyvolal svou nabídkou mou poptávku, která neexistovala?
A ještě dále. Kdyby nikdo neuměl zmrzlinu vyrobit a zničehonic mne napadlo, jak zmrzlinu vyrobit. Zkusil to, kus snědl a zbytek prodal… Znamená to, že jsem vyvolal poptávku, která nebyla? 🙂
Hmm, tak Německo a Francie nějak nechtějí poslouchat, nebo co… 😉
89% Němců si nepřeje Rusko izolovat. Skutečně izolovat si přeje jen 9% občanů.
21% Němců si přeje posílit pozice NATO ve vých. Evropě. 75% je proti posílení NATO ve vých. Evropě.
5.6.2014 – průzkum ARD :
https://www.youtube.com/watch?v=2nl_B0lo-u0
Hm, Modrý ptáku, to už na mě prosím je přespříliš esoterické, potíže se začínají blížit klasickými prostředky vedené debatě „vejce nebo slepice“. Myslel bych, že poptávkou rozumíte poptávku na trhu, ne nějakou interní potřebu firmy…
Ale samozřejmě kdybych chtěl pokračovat stylem „vejce nebo slepice“, tak i uvnitř té firmy to mohlo vypadat zhruba tak, že Frank řekl, „Hele, Joe, potřeboval bych měřit rozptyl čela impulsu na komunikační lince, koukni se, co byste na to měli hotovýho, a dyžtak mi na to udělej nějakej udělátor.“ Jenže stejně dobře to mohlo probíhat i tak, že Joe u oběda řekl Frankovi, „Poslouchej, Franku, jak se tam furt patláte s tím rozptylem… K těm čítačum (nebo třeba osciloskopům, dle toho, nač se Joe zrovna specializuje) bysme ti mohli vymyslet a spíchnout krásnej vstupní díl, a s tim bys to měl v tu ránu voměřený jedna báseň.“ Zkrátka, na toto neexistuje odpověď, krom té ortodoxní.
A jak je to s těmi kravatami?
937 – tak nejak bych to videl taky. . .
Ale jsou tady ty theórie. . .kde jinde by nasly uplatneni?
Zpátečníku, přestože, jsme tady milionkrát s Foundrym, Finistem a Petrem Kunetkou něco odpřednášeli, nemá to valných výsledků. Jsem potěšen, že si alespoň někdo pamatuje termín poptávka. Takže s tím takhle pracuji. A nemám vůbec žádné nutkání někoho opravovat.
Ale, když přistoupím na Vaši vysvětlení našeho nedorozumění. Takže: jestli se jedná o poptávku na trhu vnějším (mimo firmu), nebo poptávku na trhu vnitřním (uvnitř firmy), jaký je v tom rozdíl? Pro jednoduchost: mám potřebu doma, tak si to vyrobím sám, nebo mám potřebu a koupím její uspokojení od někoho zvenku? Jaký je v tom rozdíl? Vůbec žádný.
Zpátečníku, přestože, jsme tady milionkrát s Foundrym, Finistem a Petrem Kunetkou něco odpřednášeli, nemá to valných výsledků. Jsem potěšen, že si alespoň někdo pamatuje termín poptávka. Takže s tím takhle pracuji. A nemám vůbec žádné nutkání někoho opravovat.
Ale, když přistoupím na Vaši vysvětlení našeho nedorozumění. Takže: jestli se jedná o poptávku na trhu vnějším (mimo firmu), nebo poptávku na trhu vnitřním (uvnitř firmy), jaký je v tom rozdíl? Pro jednoduchost: mám potřebu doma, tak si to vyrobím sám, nebo mám potřebu a koupím její uspokojení od někoho zvenku? Jaký je v tom rozdíl? Vůbec žádný.
Petře, zeptám se stejně jako někdy vloni: kde děláme chybu?
Jak by mohl někdo vyvolat nabídkou poptávku, kdyby (jako v Tvém případě) nebyla ex ante zákazníkovi známa kauzální vazba vlastností výrobku (nabídky) k jeho potřebě (poptávce)?
Samozřejmě určuje poptávka nabídku. Je to náš denní chleba. Pro ilustraci – každoročně vystavujeme na veletrzích v Německu (letos jsme byli i v Kolíně). Pro ten účel se vymyslí, zkonstruuje a vyrobí cca 15 – 20 úplně nových pohovek, s novými funkcemi, teď koketujeme s rozkládacím mechanismem na elektriku a dálkový ovladač. No a k těmto 15-20 pohovkám se doplní několik „šedých myší“, to jest pohovek, kde běží výroba a jen se na ně dají třeba nové látky. Oběma kategoriím se dostane stejné propagace, jsou rovnocenně prezentovány a i cenově srovnatelné.
No a pravidelně to končí tím, že úspěšnost úplných novinek u potenciálně nových zákazníků je cca 50%, zatímco u „výplňovek“ je 80-90%. To jest, nový zákazník sáhne v 50% případů po novince, ale v 80% případů po ničím výjimečném typu. A neexistuje síla, která by ty zákazníky nevybrané novinky do prodejní sítě dostala. Takže se 50% novinek nechá chcípnout, ty ostatní se dostanou do obchodních domů. Z nich má potom cca 80% úspěch u konečných zákazníků a zbytek zase chcípne, neb mají slabá prodejní čísla.
Neznám nikoho, kdo by si koupil pohovku, na které se cítí nepohodlně, jen kvůli mohutné reklamě.
Teď jsem se doslechl, že významný švédský řetězec pomalu vrací výrobu čalouněného nábytku zase do Čech (po asi 20 letech) poté, co během 25 let vyráběl postupně v Čechách, pak v Polsku, na Slovensku, v Rumunsku a na Ukrajině. Úpadek kvality byl natolik znatelný, že to ani jejich propracovaný marketing nezachránil a dostali se do kategorie levného póvlu.
Jsem zvědav, jak se jim podaří v tomto segmentu návrat na úroveň „solidní kvalita za solidní cenu“. A tak je to se vším – můžete nabízet cokoli, mít marketingové čaroděje, ale když to lidi nechtějí, je konec.
No, při svém chabém připojení vidím až po odeslání 939, že diskuse je v zásadě již uzavřena. Podobnou otázkou se ostatně již před cca 80 lety zabývali Voskovec s Werichem, zkoumajíce, zda se lano napne tím, že se za něj cukne, anebo zda sebou naopak cukne tím, že se napne; tehdy myslím bez konečného výsledku.
Já bych si ale dovolil debatu elegantně přenést vo úroveň vejš, a zeptal se, co vlastně tuto diskusi o prioritě nabídky či poptávky pohání vpřed? Existuje zde nějaká nabídka odpovědí? Existuje zde poptávka po odpovědi? Potažmo pak, existuje zde poptávka po odpovědích nějakého jednoduchého a jednou pro vždy platného typu?
Avšak zodpovědět se tuto otázku pokoušeti nebudu. Osobně vidím pouze riziko přiblížení se k marxistickým debatám o základně a nadstavbě, možná více než 19. a 18. století připomínajícím scholastiku. Raději se odpojím a zkusím dělat něco užitečného.
Aha, tak ještě k 944 — Nojo, Foundrymane, jenže na těch novinkách taky mohou být daleko příznivější zisky. Ostatně, jestli poptávka určuje nabídku, nač prosím vůbec nějaké novinky připravujete?
Zpátečníku, novinky připravujeme, protože se snažíme odhadnout, co by asi tak lidi mohli chtít a nabídnout jim to dřív, než konkurence. Poměr úspěch/neúspěch jsem popsal výše. A to jsme mezi těmi úspěšnějšími.
No a zkalkulované příznivější zisky jsou k ničemu, dokud nejsou materializovány v kasičce. A to se stane jen tehdy, když se zákazník vzdá svých peněz výměnou za náš výrobek. Vyprávět by mohl třeba Renault se svým modelem VelSatis.
Neznám výrobce, který by uměl vytvořit poptávku. Vrcholem umění je informovat maximum potenciálních zákazníků, že je tu něco, co by mohlo uspokojit jejich (už existující!) potřeby.
Zpátečníku, já se úplně bezelstně přiznám, že mě vůbec nenapadá, jak by eventuální rozřešení přírodovědné výzvy, zda-li bylo dříve/později vejce nebo slepice, mohlo nějak přispět k debatě o tvrzení, že nabídka tvoří poptávku.
Ještě bych dodal, že poměrně často se novinka, která se „probojovala“ do prodejní sítě, stane o rok později prodejním šlágrem. Stačí, když se objeví v jednom řetězci a ostatní ji pak chtějí taky.
Krom toho se jedná o otázku navýsost praktickou. Přesvědčení, že poptávku si vytvořím svou geniální nabídkou, už stálo krk pěkných pár firem.