Petr Kunetka
„Pojďme si říci dobrodružný příběh a romanci odehrávající se ve vzdálených exotických mořích… Ne, žertuji. Budeme se bavit o ekonomii a financích v zamračené Británii, pouze ke konci se krátce podíváme do Evropy“

Tato bublina, ač dnes prakticky zapomenuta, byla jednou z nejdůležitějších ekonomických událostí 18. století a – ač se tomu zkraje nebude chtít věřit – vykazuje obrovskou podobu s dnešním ekonomickým děním. Hlavně co se týče víry, že bohatství může vzniknout z ničeho.

Začněme představením prostředí, kdy vznikla. Anglie (neboli velká Británie, ke sloučení došlo zhruba v době našeho vyprávění) procházela dlouhou epochou neustálého válčení. Počínaje občanskou válkou a konče asi 30 let po konci našeho vyprávění). A jak víme, „inter arma“ se nedaří nejen můzám a zákonům, ale i ekonomice.

V roce 1710 se Robertu Harleyovi – významnému poslanci a politikovi Toryů – povedl pěkný kousek. Po delším období mimo moci se mu po roce politického přetláčení, kupčení a zákulisních dohod povedlo získat jmenování Chancellor of Exchequer (ministr financí) v nově vzniklé vládě.

Po velmi zběžném seznámení se situací jeho nadšení poněkud opadlo. Když si vyžádal jednoduchou bilanci, zjistil, že ministerstvo vlastní ca 5.000 liber (zhruba 15 milionů CZK). Na straně pasiv byla rukou naškrábaná poznámka „30 milionů evidováno, další dluhy zhruba 9 milionů liber“ (90 miliard, resp. 27 miliard CZK) – mimochodem, tento dluh ani dnes není zcela splacen.

Poté, co jej podřízení probrali z bezvědomí, začal vykazovat na politika obdivuhodnou aktivitu. Prvních bodem byl pokus o konsolidaci vykazování a účtování jednotlivých ministerstev a agentur, aby se povedlo alespoň upřesnit výši dluhu. Další nutností bylo zajištění peněz na výplatu armády – 300.000 liber.

Samozřejmě první bylo to, co napadne každého politika v dané situaci. Naštěstí pro anglické občany, v té dobé probíhaly zásadní spory a tahanice v parlamentu mezi Whigy a Toryi a zvýšení daní, či vypsání mimořádné dané bylo nereálné. Další klasické politické řešení – půjčit si u národní banky – selhalo na tom, že Bank of England byla pevně pod kontrolou Whigů.

Půjčky ze zahraničí, do té doby oblíbený zdroj, narážely na skutečnost, že fakt enormního zadlužení vlády již byl všeobecné znám, a navíc Anglie neustále s někým válčila… tento zdroj také vyschl.

Sir Harley ale nebyl žádný panikář. Po vyčerpání ortodoxních metod se začal ohlížet po něčem neortodoxním, něčem, co by bylo zcela nové a problém dluhu vyřešilo navždy.

Ačkoliv to není chronologicky správně, až nyní uveďme do hry pana Johna Blunta, sekretáře  Hollow Swords Blade Company (HSBC). Společnost měla kdysi dávno monopol na výrobu mečů, nicméně v té době již sloužila víceméně pouze jako zástěrka pro klasickou banku (banky mimo Bank of England byly ve Velké Británii zakázány). A HSBC se snažila proniknout do lukrativního businessu – půjčování peněz vládě.

Detail: Ačkoliv „divize mečů“ ještě působila, byla okrajovou a nemá na další události vliv (snad drobná zajímavost, tato divize se postupně stala společností Wilkinson Sword, která funguje dodnes).

Ačkoliv příjmení naznačuje opak, pan Blunt byl velmi chytrý. Další výhodou bylo, že jeho kreativita a podnikatelský duch byly doprovázeny neomezenou mírou morální flexibility.

Jeho entree na pole možného partnera sira Harleye bylo fenomenální. Britská vláda v Irsku začátkem 18. století znárodnila obrovské množství nemovitostí a pozemků, které patřily katolické šlechtě. S ohledem na to, že vláda potřebovala peníze, prodávala vše najednou, což tlačilo cenu dolů. Velmi zajímavé majetky byly nabízeny za velmi nízkou cenu.

Blunt viděl příležitost a rozhodl, že HSBC vykoupí co možná nejvíc tohoto majetku za co nejnižší cenu a posléze bude mít výnosy z nájmů, hypoték, půjček na nákup nebo prodeje. Drobnou překážkou bylo, že HSBC potřebovala více kapitálu (když opomenu naprostou drobnost, že většina těchto činností nebyla HSBC povolena). V té době se kapitál získával vydáním akcii, ale pan Blunt tento postup vylepšil. Nabídl výměnu akcii HSBC za dluhopisy ministerstva války, a to v nominální hodnotě.

Zde se poprvé projevil Bluntův génius. Takhle dobrá nabídka oslovila prakticky každého, kdo onen dluhopis držel. Vymáhat peníze od vlády, navíc konkrétně od ministerstva války, není moc slibný podnik. Tržní hodnota dluhopisu byla v té dobé ca 85 procent nominálu, takže výměna 1:1 za akcie firmy, která „jede“, byla velmi lákavá.

Došlo tedy k prudkému nárůstu poptávky… a tedy i tržní ceny… těchto dluhopisů. A jelikož o tom nárůstu Blunt věděl dopředu… Inu prosté HSBC měla na skladě obrovskou hromadu těchto dluhopisů. V tichosti koupených za původní cenu.

No dobrá, a k čemu to vše bylo? HSBC vykázala významný zisk na prodeji dluhopisů. A tento zisk reinvestovala do nákupu… Irských nemovitostí. Tímto kouzlem získal John Blunt 200.000 liber na nákup Irských nemovitostí (ca 6 miliard korun v dnešních cenách!). Zároveň pomohl mnoha investorům získat reálný majetek ze pochybné vládní papíry, a to za dobrých podmínek. To je pověst, která mu v budoucnu *velmi* pomohla. Taktéž zbavil vládu nutnosti platit 7.5 procenta úrok na dluhopisy, což přineslo vděk vlády. A samozřejmé, protože to byl starý dobrák, dobrá duše a skvělý anglický patriot, nabídl 20.000 liber jako půjčku vládě za mimořádné nízký úrok.

Čímž se z celé věci stal poctivý, vládou posvěcený deal a John Blunt získal naprostou důvěru politiků. Již existující rozhodnutí zpátečnického soudu, který neměl tolik pochopení pro kreativní výklad zakládací listiny HSBC a hloupá omezení pro to, kdo smí a nesmí poskytovat bankovní služby, bylo zapomenuto. 

Partnerství mezi sirem Harleyem a Johnem Bluntem začalo zlehka. Bank of England v té době provozovala nepříliš populární loterii. Harley se rozhodl, že Blunt je ten správný muž, který rozhýbe neefektivní podnikání a dodá mu nový impulz… A Blunt překonal veškerá očekávání.

Za první 4 dny prodal všechny zbylé lístky, což jemu i ministerstvu přineslo nezanedbatelný zisk… Ale pro takového velikána vlastně jen drobné. Následně vypsal novou emisi loterie, kde cena lístků byla 100 liber (ca 300 tisíc CZK). A spustil to, co by se dnes nazvalo marketingový hype.  Opět za několik dnů vyprodáno. Jak dosáhl takhle fantastického výsledku?

Inu, jednoduchou úpravou pravidel. Všechny lístky byly výherní. Minimální výhra byla 10 procent, ale byly tam i lístky stoprocentní, tisíc procentní. Nejvyšší výhra byla 20.000 liber (600 milionů CZK). Jo, a ještě jedna malá drobnost v pravidlech. Výhry budou postupně vypláceny, 10 let po výhře.

Ministerstvo financí tímto získalo 300.000 liber (9 miliard CZK) za cenu nárůstu dluhu. Ale koho zajímá v moderní ekonomice dluh? Dluhy se neplatí…

Tyto peníze vyřešily bezprostřední krizi ministerstva financí, ale neřešilo celkovou situaci s obrovským dluhem. Ale dalo dohromady dva talenty, které dokázaly něco do té doby nemožné.