Střípky z Londýna,

Publikováno | Autor:

…aneb nahlédnutí pod britskou pokličku.

Ptakopysk podivný, únor 2018 (© Josef Bouček)

 

Nerad cestuji. Nevím, jestli je to z principu, nebo jestli jsem potomek někoho z lovců mamutů zabloudivšího při každoročním podzimním treku „Nažer se borůvek“ vedoucího z Předmostí na Šumavu, kterého přestalo bavit blomcat pořád sem a tam a usadil se natrvalo pod Blaníkem. Těžko říci. Ale úradek hvězd je pro můj osud daný – prostě nerad cestuji a do zahraničí obzvláště nerad, protože jsem od narození blbej na jazyky. Letos na mě byl vyvinut nátlak takového kalibru, že jsem ještě rád souhlasil s cestou do Londýna. Ba dokonce mi bylo naznačeno, že bych se měl těšit, takže jsem se tedy těšil.

Let do Londýna pilotoval britský pilot, takže probíhal dle očekávání – stoupání při startu na hraně pádové rychlosti, takže se kabinou rozléhalo praskání ušních bubínků, přistání provedeno volným pádem na letištní plochu, takže jsem se zájmem nahlížel na křídla, zda na nich nejsou boule od zaražených podvozkových noh, zatímco ostatní cestující páčili zaseknuté čelisti, či chytali vyražený dech. Zpáteční cesta byla v režii českých pilotů a tak byl start i přistání absolutně pohodový. Vzduch je prostě naše moře už od dob onoho srandovního strejdy v brejličkách s bradkou. Nějak od M se jmenoval.

První setkání s britskou civilizací se odehrálo hned za letištními vraty na nástupišti autobusu. Jedna cestující odmítla pokyn řidiče, aby si dala zavazadlo do kufru autobusu, neboť v něm měla noťas a další elektroniku. Řidič vyslechl argumenty, zopakoval pokyn, aby dala zavazadlo do kufru a pak bez mrknutí oka zavolal policii, která dotyčnou cestující bez dalšího mrknutí oka vytřídila z autobusu. S podobně razantním chováním řidiče jsem se setkal ještě jednou. V barevné čtvrti nastoupila na poslední chvíli do doubledeckeru velice pěkně oblečená dívenka v hidžábu, „odpípla“ si vstup a jala se stoupat do prvního patra. Již rozjíždějící se autobus zastavil, řidič vyběhl nahoru do patra, proběhl velmi krátký rozhovor mezi ním a dívenkou plný slov „ticket“, „pay“ a „sorry“, dívenka sestoupila s řidičem dolů, dvakrát se ozvalo pípnutí čtečky a pak už jenom mluvil řidič, otevřely se dveře a dívenka vystřelila na chodník jak raketa. Celou dobu byl zablokovaný provoz v daném pruhu, všichni v klidu čekali, až řidič vše vyřeší a rozjede se. V Čechách by takový řidič MHD měl patrně na krku soud za rasistický přístup k cestujícím, pokud by ho už na té silnici nezmlátil někdo ze zablokovaných řidičů. Revize jízdenek v londýnské MHD probíhá tak, že na zastávce obstoupí autobus kordon policistů, do autobusu vstoupí revizoři a zkontrolují cestující. Nevím, jestli je to běžné, viděl jsem to jenom jednou.

Na Londýnu je vidět, že je to bývalé centrum obrovské koloniální říše, nad kterou slunce nezapadalo. Je barevný. A to tak, že hodně. Já jsem se pohyboval primárně v zónách „free of charge“, ne že bych byl škudlil, jako spíše proto, že muzea a galerie, která jsem chtěl navštívit, byla národní, královská a tudíž se vstupem zdarma. V těchto muzeích je personál barevný, až oči přecházejí. Od sýrově bílých až k ebenově černým. Všichni se vyznačovali vysoce efektivním a profesionálním přístupem a znalostí všeho, co patřilo do jejich okruhu působnosti, což bylo svým způsobem fascinující. Na okamžik jsem si představil cca kopu a dva mandele lidí, které mi bylo spatřit ve frontě u vstupu do Natural History Museum, jak se snaží dostat na první nádvoří Pražského hradu, ale fantazie mi selhávala. Personál Přírodovědného muzea v počtu jedné semaforistky na vchodu a tří sekuriťáků uvnitř, totiž frontu hladce odbavil během čtyř minut.

Možná se tážete, proč sekuriťáci na vchodu. Asi takto – když přijedete do Londýna z českého venkova, okamžitě si všimnete něčeho, co místní obyvatelé pravděpodobně nevnímají.  Tak nějak vám vytane žába sedící v hrnci s vodou, kterýžto je postaven na zapnutý vařič. To něco jsou bezpečnostní opatření. Všudypřítomná ozbrojená policie, členové bezpečnostních agentur, bezpečnostní rámy, betonové bariéry, vchody zesložitěné klikatým labyrintem zábradlí a omezené na šířku tak, aby vstupem prošla pouze jedna osoba, prohlídky kabelek, batůžků. Přičemž pojem „betonová bariéra“ nepopisuje onen srandovní dálniční monoblok, který odstrčí i rozjetý Jumper, nýbrž sešroubovaný komplex betonových štíhlých elips dlouhých dva až tři metry a širokých půl metru blokující cosi, co bylo ještě před pár lety volně průchozí. Na stanicích metra jsou na nástupištích policejní hlásiče, ve spojovacích chodbách vypuklá zrcadla aby bylo vidět za roh. Policie je pozoruhodně efektivní. Kráčel jsem zvolna St. James parkem k Buckinghamskému paláci a přemýšlel jsem, zda mám té drzé americké imperialistické veverce, ukrývající se v rozkvetlých narcisech, hodit kus rohlíku, nebo na ní bafnout, když mi na hlavou proletěl vojenský vrtulník Mk3 Chinook doprovázený dvěma malými patrně Aerospatiale AS350 Squirrel mířící někam k Wembley. Současně se ozvaly policejní sirény aut uzavírající Buckingham Pallace Road a navazující The Mall. Než jsem stačil vytasit fotografický aparát, od paláce vyjely dvě limuzíny s doprovodnými policejními auty, projely výše zmíněnými ulicemi, policejní vozy zpátky uvolnily provoz a za dvě minuty nebylo po královském konvoji ani památky a provoz plynul dál bez jakkoli pozorovatelných zádrhelů. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych, že je něco takového možné. Každopádně jsem musel přehodnotit svůj plán, kde se zastavím na five O’clock tea, protože v buckinghamském paláci evidentně nebyl nikdo doma.

Londýnské metro. Co mi jako první vytanulo na mysli v londýnskému metru… Je zašlé. Silně připomíná pražské Hlavní nádraží v dobách rozvinutého socialismu. Je to něco, co bylo postaveno v jiné době a je pouze udržováno. Nové je snad jenom zabezpečovací zařízení. Každá stanice má nástupiště v jiné výšce, takže někde vystupujete rovně, někde schod dolů, někde je schod nahoru. Vlaky jsou poruchové a četnost poruch roste s intenzitou deště. Některé vagóny vypadají, že je chtěl použít už Hitler při pokusu o invazi, Britové je zrekvírovali a používají je dodnes. Londýnské metro evidentně není jenom mastnou tyčí pro socky. Potkáte v něm chlapa v montérkách a reflexní vestě, rozveselenou slečnu s růžovými LED diodami ve vlasech a bublifukem v ruce, stejně jako gentlemana, čelícímu s kamennou tváří výše zmíněnému proudu bublin, oděného v kabát z obchodu, kde nejsou u zboží cenovky. Ve špičce metro praská ve švech a lidi jsou neurvalí, ale brzy ráno jsou na nástupištích v centru vidět na zemi povalující se flitry a třpytky opadané z rozjásaných nočních cestujících. Škoda, že jsem nejel některým pozdně nočním spojem…

Londýnské jídlo. Existuje jistý text, ve kterém je psáno, že díky kráse anglických žen a jejich kuchařskému umění se z Anglie stala námořní velmoc. Teď budu vulgární, takže prosím citlivého čtenáře, aby následující dvě, tři věty přeskočil. Současnost je taková, že když se v Londýně týden živíte jídlem uvařeným ze surovin nakoupených v Sainsburys a dalších lidových řetězcích odpovídajících cenově lídlu, nebo peňáku, pak se vrátíte do Čech a dáte si něco k jídlu a pití, tak zjistíte, že se tady za skoro stejné peníze prodávají neuvěřitelně nechutné sračky, které nejsou k jídlu, ale k zblití. Ale učiňme konec vulgarismům. Navštívil jsem Herrods a ač jsem vstupoval obrněn načumováním do výloh britských butcherů a vzdělán mnoha videi, tam jsem hned mezi dveřmi dostal to, čemu se říká kulturní šok. Hned vpravo vedle vstupních dveří je totiž kvintesence toho nejlepšího, co britské steakové řeznictví nabízí. I když za pultem stojí Japonec prostorově vyhlížející jako kříženec samuraje a bojovníka sumo. Zákazník si objednal T-bone steak. Sumista (či samuraj?) otevřel vitrínu, vyndal odpovídající tmavočervený kus masa o rozměrech cca metr na třicet centimetrů protkaný žilkami žluťoučkého loje, lehce přebrousil řeznický nůž úctyhodných rozměrů, zarovnal čelní stranu, protože mu připadala varhánkovatá či co, položil na maso své tři prsty, aby odměřil správný dílek, zakrojil a chvíli počkal, aby si zákazník mohl vyfotit, z jakého kusu kupuje, pak dokrojil, dal na váhu, která ukázala cca tři čtvrti kila. Zákazník chtěl hned zaplatit, ale řezník mu s úsměvem sdělil, že zaplatí, až se nají a půjde domů. Vedle řezníka se zjevil služebný duch, který převzal uříznutý steak a poponesl ho o metr vedle do steakhouse kuchmistrovi, který se o zákazníka staral dále. Bylo to takové britské pojetí automatu Koruna, ale dostalo mě do kolen. Abych upřesnil – do kolen mě dostala představa, že es kommt der Tag, já přijdu do Harrods, za vchodem udělám vpravo v bok, tam ukážu na jeden z kusů hovězího, řezník ho vyndá z boxu, položí na něj tři prsty jako míru… fascinující! Zajímavé je, že mi nepřišla vůbec na mysl kalkulace, že onen nakupující gentleman následně během půl hodiny zkonzumoval ekvivalent mého měsíčního příjmu. Harrods je postaven tak, že takto prostě uvnitř neuvažujete. Tyhle kalkulace začnete probírat až mnohem později, když už jste z obchodu dávno pryč a zíráte třeba na topinku s deseti gramy kaviáru za 25 liber v Caviar House & Prunier. Tehdy si teprve uvědomíte, že za jeden gram originálního Wagyu dáte u Harrods libru. Za jeden gram… Ale také je fascinující, že Wagyu z řeznictví v Harrods vypadá na první pohled poněkud jinak, než je to nabízené tady v Čechách.

Jazykový přístup k cizincům je v Londýně zcela v intencích hesla Cizinec – našinec. Zatímco v Austrálii když na vás Aussie promluví a zaregistruje skelný pohled a zatahující se blánu přes oči, tak přepne z hovorového jazyka do školní angličtiny a mluví na vás pomalu, jednoduchými srozumitelnými slovy a vy pochopíte. V Londýně tomu tak není. Mluvčí opakuje naprosto stejným tempem i přízvukem to, co řekl předtím, a čemu jste nerozuměli. A opakuje a opakuje… a vy civíte a civíte. Ale dá se to časem naposlouchat. Řekl bych, že líp, než australská angličtina, která se skládá jenom z prvních slabik slov, kdy mluvčí zbytek slova jakoby spolkne. Nejlepší na výuku jsou londýnští High level výpravčí under- a overgroundů vybavení vysílačkou. Ti hlásí změny na trati mezi řečí s kolegou a vy si musíte vyzobat, co je služební hlášení a co je kus džouku vyprávěného kolegovi. Chechot kolegy výpravčího, znějící z reproduktorů a připomínající chrčení astmatické ovce v mlhách skotské vysočiny, neobyčejně přispívá ke správné náladě ve skřípajícím polorozpadlém vlaku.  Low level výpravčí má jenom plácačku a tak musí na lidi řvát na vlastní plíce, což je lepší varianta, neboť řve jen v snadno pochopitelných heslech.
Londýn kulturní je obtížně uchopitelná entita, ale vetřel jsem se do anglikánského kostela na Bachovy Pašije. Já vím, říkáte si, že jsem po zhlédnutí baletícího Vamonta patrně zešílel, ale já to vidím tak, že míra mých hříchů ještě nebyla vykoupena a je třeba nového pokání. Představte si novogotický chrám bez jakékoli výzdoby kromě tří lustrů a místa odkud hovoří kněz k věřícím (nevím, jak se to jmenuje, ale kazatelna to není) v podobě černé, litinové, metr a půl vysoké orlice, o jejíž záda je opřena kniha ze které se čte. V chrámu sedí třicetičlenný pěvecký sbor oděný v černém, barokní orchestr oděný v černém, pěvci a pěvkyně oděni v černém a plný chrám posluchačů oděných v černé a šedé. A všichni se tváří, že si vyposlechnou pět, šest taktů, aby se dostali do nálady, a půjdou někoho upálit. Když si člověk uvědomí, že na tom koncertě se sešli posluchači, kteří zamlada upadali do transu při Love, Love Me Do a ňuňali se navzájem při poslechu Hey Jude… Ale tohle téma si nechám pro jiné povídání.

And that’s all folks. O Londýně by se určitě dalo psát dlouho a dlouze, ale už by to nebyly jenom střípky, nýbrž zvířecky nudné pojednání, čemuž se autor vyhýbá jak čert kříži.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 640 komentářů u „Střípky z Londýna,“

  1. Ono to londýnské metro je zatraceně staré, začalo jezdit v roce 1863, a nejdřív jezdilo na páru, pak diesely, a na elektriku od 1958…… No, možná trochu dřív, v tom 1958 přestaly jezdit diesely, a nějakou dobu byly oba systémy současně.
    A jestli to v tom defatenáctém století to kopali ručně, anebo už byly nějaké razící stroje netuším.

  3. Dobré zas ráno… Zajímavé… Já si to srovnal se svými zážitky ze Skotska… Řekl bych, že tam je to dost jinak – a to jsem byl jen v Edinburghu.
    Ale je pravda, že cestou tam jsme se stavili (brzo ráno) v Cambridgi – všude pusto a prázdno, ale prostředí, kde by se člověk cítil pohodlně a jen bádal a studoval… Ale je fakt, že tehdá to s buzerací a kontrolama nijak nepřeháněli – no, taky už je to víc než 20 let…

  4. Hlubokosklon! Úžasné! Nádherné! Svěží! Ta obraznost! Skvělé! Jedinečné! Čtenářská žranice ve stylu toho nejlepšího z Čapka a Nepila! Přitom osobité! Geniální! Pak že u nás není talentů. Jsou! Ale zasutí a zaprášení. Nutno je vytáhnout z depozitářů.

    Ještě! Pokračovat! Ještě!

  5. Přečteno jinde :

    Maryšo, ten novičok byl ze spolku, a nebo od žida?

  6. hezký víkend začal zajímavým počtením! Prima.

    Ten NovýČuk byl asi vyčpělá, když se postižení tak rychle zotavují, teď jen ohlídat, aby moc nekomunikovali!

  7. Dobré popolední vespolek,

    ptakopysku, souhlasím se Scumim, tebe je v depozitáři škoda 🙂 ! Fakt bys měl zvážit i kariéru spisovatele, po odchodu Zdeňka Šmída je na trhu prázdno 🙂

    Londýn mám zatím na seznamu míst, která bych chtěla navštívit – taky hlavně kvůli historii a muzeím. V Edinburghu jsem byla, ale jen na konferenci, tak nebyl moc čas courat po městě; ovšem strava mi nepřipadla nijak oslnivá… a taky to bylo už na přelomu století, takže dávno. A dcerátko po loňském týdenním povinném pobytu v UK (byli v rodišti Agathy Christie, jazykově-poznávací kurz ubytování v rodinách) nad jídlem taky dvakrát nejásalo, tak jsme asi zmlsané potvory.

  8. Dobré popoledne, Piš, ptakopysče piš, ať je co číst 🙂

    Matzurko, i moje dcerátko absolvovalo týden v UK patrně na stejném kursu, akorát asi nebyli v rodišti A.Ch. Se stravou podobné zkušenosti, navíc rodina u které byli ubytováni, měla poněkud zpovykanou dceru a ta byla i s matkou nadšenou sledovatelkou televize, výběr programů dcera komentovala slovy – zlatá ČT, to bys teprv viděla sra.ky. 🙂

    tím nechci říct, že by se jí tam nelíbilo, naopak si Anglii oblíbila a byla vděčná za tu škušenost, že nejsme zas taková zaostalci za tou vyspělou evropou.
    Bohužel ve svých sympatiích k Britanii není sama, takže letos na Erasmus ji nevzali pro velký počet zájemců, ale byla vyzvána k účasti v dalším kole, takže budu držet palce. Prý kdyby se dostala, tak si spolu uděláme výlet do Londýna.:-) což mně trochu smižuje s vědomím, že jinak budeme několik měsícůnv kontaktu jen přes facebook.

  9. Erasmus není jen Anglie – to takhle jeden chtěl přes Erasmus do Anglie a když se nedostal, ak zapátral a zjistil, že vynikající podmínky jsou v Portugalsku. Drze se přihlásil, ihned byl vyslán a nemohl si to vynachválit. V Portu bydlel se samými Brazilci a hlavně Brazilkami. Jazyk rychle zvládl, rychle se stal universitním koučem baseballu (protože hrál už doma) a na dálku vydělával na delší pobyty jako webmaster.
    Dneska je spokojeně ženatý s Češkou, ve svém oboru úspěšný a (indiskrece) bydlí nedaleko jedné nestřediskové vesničky, kde je všechno lepší než jinde.

    Tak se tu mějte, lačnovské krokusy už přes týden kvetou v plné kráse a já jedu provětrat silničku. Večer se opéká (valašská varianta amerického grilování) – špekáčky od Černockého z masa a s drobnou mozaikou špeku.

  10. bydlí nedaleko jedné nestřediskové vesničky, kde je všechno lepší než jinde.

    Jistě, kdo má trochu rozumu v hlavě, přistěhuje se nebo přižení k nám 😉

  11. Ptakopysku!!!!!

    Martine, to mne nedelej! Jak mne vzpomenes vsetinskeho reznika, okamzite je ze mne Pavlovuv poslintany pes. Cernocky je vynikajici – jelitka, jitrnicky,cerstve skvarky. . .Kdyz prejdes most po Smetance, je tam dolsi chram – Svirak. Krome vseho nahore zmineneho si tam davam na stojaka domaci kroupovou prdelacku. Life is good! Nekdy.

  12. P.M. – s lítostí ti musím napsat, že starý Černocký vloni na podzim umřel. Naštěstí se to na kvalitě podniku i výrobků neprojevilo.

  13. Teda vážení, tak už jsem o5 na internetu v domě takřka rodném… Volali mě předminulý týden kyslíci, že prej navýšení rychlosti atd. atp. no a já vůl na to kejvnul… Tak prej resetovat modem – vyndat ze zásuvky a zas tam zandat – což jsem učunil minulou sobotu – a hovno hovno, slavnej soude. Nepomohlo ani ukázat pětikilovou palici… TAXEMSI přivolal technika, technik prohlásil, že byla chyba na rozvaděči, kterou odstranil, leč která asi odpráskla vstup do modemu. Po chvilce měření usoudil, že je tomu tak a že holt novej modem… TAXEM dnes zašel do místní kyslíkové prodejny a po delším odmítání všemožných předražených píčovin a vyfikunděností jsem konečně získal modem, co se prý nakonfiguruje sám… A prej i s wifinou… No, já si s sebou vzal pro sichr notebook, takže v přízemku, kde je modem, jsem se vskutku dostal bez větších potíží na LAN na internet. Jenže má hlavní mašina spočívá v podkroví a kabelový přenos není dosti dobře realizovatelný… (trpajzlíci odmítli nosit v kabele data…) Takže teda ta wifi. No jo, jenže ten modem nabízí i rozsah 5G a já,člověk konzervativní, poslední výstřik mladého technika nemaje, jsem chtěl 2.4G, což to mělo umět taky a hned zapnout. Leč hovno… No a tak, již značně nasrán, jsem znovu volal podporu – a prej jak dlouho jsem držel ten spínací čudlík… Řekl jsem, že podle návodu 2 sekundy. Tak prej mám zkusit 3… Nic… Furt svítilo 5G. Tak prej abych zkusil kratší dobu – no, asi na třetí pokus se zadařilo a ten křáp se konečně chytnul správně, já mohu napsat tento komentář a kyslíci mají tímto u mě malé, drobné, nevýznamné plus. Ale už jsem byl skoro rozhodnut s nima skončit… Po dnešku mají jen třetí závažné varování…

  14. PeSi,
    to mluvíš o chalupě ? Jakej net máš doma ?

  15. Ten „stary“ Cernocky, RIP, byl moje generace. Jeho tatik, take stary Svirak a rada vsetinskych obchodniku ty krasne ksefty zalozili jeste pred valkou. Byli to povetsine kamaradi s mym otcem. Vsichni ti prima lidi o vsecko prisli, kdyz prisla ruda spravedlnost. Po osmadevadesatem jsem zajasal, ze mnoha ta stara dobra jmena zase zdobila dvere tech prima kseftu. Hlavne ti dva reznici mne delaji velkou radost, i kdyz tu tlacenku ci jitrnice delaji jejich pravnuci.Talent je dedicny.

  16. ptakopysku, skvělý text o skvělém Městě.

    Stran „jazyka“ – já byl ve Městě pokaždé návratem z „Edinbara“, takže mně přišlo, že mluví naprosto učebnicově. Těm v na severu nerozumím ani číslovky.

  18. A ten odporný Orbán je furt nechce a dokonce na tom postavil volební kampaň !

  19. Ta #15 byla Martinovi.

    Ve vcerejsi Mlade Fronte jsem cetl rozhovor s nejakym ceskym vedatorem ze Svedska, ktery byl sefem nadace pro Chartu. Velice priznive se vyjadroval o Sorosovi, ktery hnuti financne podporoval. Jak jsem tomu rozumel, kupoval si vliv. Ten vyse zmineny vedec dost popuzene rekl, ze Sorosovy snahy pretal Klaus.

  20. Viděl jsem na půl oka nějakej diskuzní pořad na ct24, a kdosi tam tvrdil, že ma Soros prachy v DVTV.

  21. HALLE- kdyby jenom prachy…ale on i lidi. Googluj si vedení Open society fund a budeš se divit, co najdeš.;-)

  22. Střípek z Anglie… nee, kecám!

    🙂 🙂 🙂 šlohnuto ze sítě:
    Myš se otrávila novičokem, kočka sežrala myš, Skřípal pohladil kočku, Skřípalová šáhla na Skřípala a šli omdlít do parku.
    Poučení z bajky je takové, kupte si psa! 😀 😀

  23. 2 Šumavák – no fuj, snad nechceš naznačovat, že Skřípal pohladil kočku dceři?

    A studente Vonásku – vyser se na lásku… (a jak je to dál ví každej…)

  24. 2 P.M. – no jo, Janouch… U něj je to diagnóza… Taková typická Havlovská vyžírka – Nadace Charty 77 – Viděl jste Pytákovu schovanku? Tam taky vystupuje klub vzájemně se podporujících milionářů… Tady to bylo totéž v bledě modrym… Tedy klub vzájemně se podporujících bolševickejch zmrdů, kteří holt v jednu chvíli špatně odbočili…
    Takovejch bylo víc…

  25. To je to samý, jako s Havlem… Když mi kamarád z Německa nadšeně vykládal, že nám ho závidí „celá pokroková Evropa“. A tvářil se dost nechápavě, když jsem mu řekl, že si ho klidně může vzít s sebou domů, že mu ho převážeme mašličkou a jednu nedomrdanou hérečku mu k tomu přidáme jako mitgepäck…
    To byla jedna banda…

  27. >>24 Ja jsem o tom chlapovi, PeSi, predtim neslysel. Z toho rozhovoru mne vsak vypadlo neco, co Vy jste tady rekl.Kdybych tehdy vedel, ze za provazky potahuje ten superhajzl Soros, trikoloru bych nechal v supliku a klicky by si nezazvonily.

  28. 2 P.M. – jo, to je vzájemný… Kdybych taky tehdá věděl… Jenže to běžnej člověk netušil, že je to všechno předem domluvená šaškárna… Internet tehdá u nás nebyl. Takže jiné zdroje informací taky nebyly. Teprve v letech 92 – 95 se začalo ukazovat, že ledacos je jinak, než nám bylo předkládáno k víře. Proto taky všichni tihle hajzlové chtějí intenet zlikvidovat… a ta idiotská směrnice je jen první krok…
    Jo jo… Jak že je to? „Všichni chtějí vaše dobro! Nenechte si ho vzít!!“

  29. No a jinak – 7.4.1348 – říká to někomu něco?

  31. Jo, a nejdřív měl Havel docela slušné názory, zrušit oba vojenské pakty atd.

    A pak mu zřejmě někdo vysvětlil, že proto z něj vůdce revoluce neudělali…

  32. PeSi,
    na Seznamu je to od rána – založení Karlovy univerzity 🙂

  33. (31) Jo, nic jiného by se Rusákům víc nelíbilo. Ale to bylo moc blbé i na toho Havla.

  34. 34

    Jo, Rakušáci jsou na tom špatně 🙂

  35. Tak Asad tím plynem konečně zaútočil …
    To jsme se načekali !

  36. A snad to nebyl novičok… Protože u toho je hrozba, že obětí obživnou !

  38. Krásné čtení, ptakopysku, děkuji. Teď ještě co si z něj vyvodit… Sám pro sebe asi tohle (podobně jako ze svých dnes velmi řídkých cest na Západ): Bohatá ekonomika a bohatá společnost dokáže nějak řešit — ne, to by bylo příliš silné slovo, asi ani zvládat ne, spíše snad udržovat, udržovat v rovnováze, či zpomalovat — i problémy, které našinec (jehož pohled vychází z ekonomického kontextu, na nějž je celý život zvyklý) okamžitě a instinktivně pokládá za z principu neřešitelné a nezvládnutelné, hned jak je uzří. Ovšem řešit (resp. zpomalovat) nákladně a neefektivně; řešit (velkolepě pytlíkovat, zametat pod koberec a zastírat) problémy, které by bylo lépe (a snazší) nemít.

    Podstatnou otázkou tudíž je, jak dlouho takhle bohatí zůstanou.

    — — —

    34 — Neuvědomovat si, že Rakousko profitoval právě z existence dvou bloků, by zajisté bylo didakticky hodnotnou ukázkou vadného myšlení.

  40. Dnes už dva bloky nejsou. Ostatně, ta neutzralita jim byla nařízena. Mohly by jim být nařízeny horší věci.

  41. Mimochodem, k tomu pesovmu modemu.
    Můj modem od 02 umí současně provozovat obě pásma. Zapnul jsem dnes dva starší ntb, které těch 5 giga taky neuměj.
    Při manipulaci s modemem jsem zjistil, ře svítí kontrolky obou pásem. Jak 2.4, tah 5 giga.
    A nejen svítí, ale i fungují 🙂

  42. A zase nám blbnou hlavy s Asádovým chemickým útokem.

  44. Zpátečníku,díky za krásný link na Drtinovou! Stal se zázrak, ona nechala někoho mluvit a domluvit! Zeleného tesat rovnou do kamene. Diskuze je taky kaloricky hodnotná…

  45. Ad miloŠ – že tě vidím, předevčírem jsem podepsal smlouvy s LIPO AG. Prozatím 100 pohovek do obchoďáků.

  46. Děsivé záběry z Dúmá…úžasný záběr na očividně zdravého kluka s otevřenýma jasnýma očima, na kterého se vrhají „záchranáři“ a poskytují mu „pomoc“. Polévání z hadic které spíš než „odmořování“ vypadá jako hromadný křest. Kde už jsem to viděl…
    Tvůrci té propagandy jako by netušili jak vypadají vážně zasažení chlórem.
    Nebo…adresáty považují za idioty.

  47. Halle, ad 37 – už jsi si vygooglil tu Drtinovou? Ta u tohohle musela dostávat žlučníkový záchvat. 😉 😀

  48. Břeťo,

    koukal, a dost se divil 🙂
    Zdála se mi podivně klidná.
    Tedy – nedokoukal jsem to úplně celé.

  49. Jsem zvědavej, jak dopadnou volby v Maďarsku.

  50. ad Drtinová: Řkl bych, že se pokoušela a pak resignovala¨a koukala na hodinky, kdy už bude konec.

Komentáře nejsou povoleny.