Zpátečník
Vleklý spor, která zábava je nejhodnotnější z těch, jimž se můžete oddávat with your pants on, na obecné úrovni ovšem doposud trvá; než se však západní část lidstva pohroužila do sestupné spirály svého vývoje, mezi nabízejícími se možnostmi nikdy nechybělo listování ve starých časopisech. Maně si tak pročítám číslo Harper’s Magazine ze samého počátku 70. let, jež ku mně doputovalo trajektorií dnes zhola nevysledovatelnou: Povídka od Updikea… Michael Novak o etnicitě… Asi pět inzerátů na whiskey… A vida, už také tam jsou inzerovány dálkové adopce! Není to sice doposud ta láce, s níž se setkáváme dnes, nýbrž celých $144 ročně, a to prosím v tehdejší hodnotě dolaru; věřím ale, že kdyby mi u postele ležel National Geographic nebo Time ze stejné doby, našel bych podobné inzeráty v podobných cenách. Není divu, že jsem si ihned vzpomněl na šváru Hervého.
Švagr se sice Hervé nejmenuje, ale švagr je to určitě, byť nikoliv nutně můj. Avšak ačkoliv zde jeho pravou identitu ohleduplně zatemňuji, nikdy bych si nedovolil přidat mu byť i jedinou vlastnost či příhodu vypůjčenou od kohokoliv jiného; švárova hodnota (minimálně pro účely tohoto líčení) totiž tkví především ve faktu, že vše níže popsané je shrnuto do jediné integrální, integrované osobnosti.
Hervé má poctivé a pěkné povolání, spojené s vydáváním knih. Jeho práce předpokládá iniciativu, vytrvalost, erudici, vynalézavost a odpovědnost. Dělá ji kvalitně, již řadu let, a vytvořil si ve svém oboru slušné renomé. Práce je na veřejné rozpočty navázána jen mírně, a honorována lukrativně také zrovna není. V souladu s tím Hervé bydlí na jednom rozlehlém betonovém sídlišti, kamž jej občas zajedu navštívit.
Procestoval západní Evropu, žil tam léta a žil i v Africe, snad rok či dva. Aktivně ovládá jen jeden cizí jazyk, zato však dokonale – písmem asi lépe, než většina rodilých mluvčích. Kolem roku 2000 věřil (a v užším kroužku též hlásal), že EU zkultivuje českou společnost a politiku; od vstupu tuto myšlenku již nezmiňuje. Z Ruska má obavy. Kdysi kolem poloviny 90. let se mi při návratu z Holandska zmínil, že tamní přistěhovalci jsou něco zásadně jiného než zdejší Cikáni; na rozdíl od nich prý jednou budou Holanďanům vydělávat na jejich důchody.
Hervé je jemný, příjemný, obětavý, pracovitý a positivní; positivní přístup k jednotlivým podivnostem dnešního světa rovněž tvrdě vymáhá od ostatních. Manuálně je celkem zručný, organizačně je zdatný, naštěstí však ne organizátorský. Má vysokou slovní inteligenci. A co více, též dobré analytické a kombinační myšlení; dáma či šachy jsou proň mnohem méně problémem než požitkem. Také má spoustu známých; s nimi však daleko spíše souhlasí než diskutuje. Ostatně své názory nešíří nijak úporně – anebo přinejmenším má dobře vyvinutou schopnost rozpoznat, kdy by přesvědčování bylo marné. Ale na jejich podporu má vždy po ruce dva argumenty: (1) Lidé jsou stejní. (2) Lidé nejsou stejní. Koneckonců svět je všude stejný, a vždy byl stejný; tímto prismatem pak nazírá zjevné rozdíly.
Často si kupoval Respekt, připadal mu objektivní. Pak toho nějak nechal. Televizní revoluce jej tehdy na přelomu tisíciletí přivedla do ulic, poprvé a naposled od roku 1989. Nejpozději od té doby bývá podrážděný, jestliže mu nedopatřením zavolám v hodinu, kdy Česká televize vysílá zprávy.
Politicky se Hervé pokládá za liberála, tedy v nejnovější terminologii za liberálního demokrata. Ale tyhle pojmy nepoužívá, vlastně ani žádné jiné; naopak implicitně, snad podvědomě předpokládá, že jeho názory nutně zastávají i (prakticky) všichni ostatní, a ty díky tomu žádné jméno ani nepotřebují. (Pojmenovat, zhusta pejorativně, tak vyžadují pouze případné nepočetné, společensky i politicky bezvýznamné názorové odchylky.) Vždy mi ochotně vysvětloval, co bych neměl dělat, co bych neměl říkat a co bych si neměl myslet; pro úsporu času, svého i mého, mi ale v posledních letech zpravidla rovnou vyloží, co bych dělat, říkat a myslet si měl.
Hluboko do druhé poloviny devadesátých let měl na ledničce vyvěšený plakát s Havlem ve svetru a heslem „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Ale možná ještě silněji než názorově či hodnotově je s pravdoláskou spjat personálně – mnozí z jeho kamarádů v jejích službách udělali strmé kariéry. Klause Hervé nesnáší a opakovaně vyjadřuje podezření ohledně jeho sexuální orientace. (Homosexualitu ovšem za žádnou úchylku nepovažuje.) Během debat o ratifikaci Lisabonské smlouvy jej upřímně udivovalo, že by se někdo v Čechách mohl či dokonce měl zajímat o její obsah.
Ostatně o politiku se Hervé zas tolik nestará. Avšak pro lepší svět je zcela rozhodně. Myslí si, že žehlička domácnost ohřívá, zatímco lednička ji ochlazuje. (Také si myslí, že DNA přečká v urně kremaci.) Dobrovolně odebíral ekologickou elektřinu. Je proti jaderným elektrárnám, jelikož není vyřešeno ukládání odpadu. Věří ve větrné elektrárny (připadají mu navíc krásné, a to i samy o sobě, nejen ve srovnání třeba s uhelnými), věří v spalování biomasy a snad též ve fotovoltaiku. Zmínka o spalování obilí jej navýsost rozladila.
Se svými dětmi jednou adoptoval želvu (či cosi té velikosti) v ZOO; jedním z cílů, které si přitom kladl, zřejmě bylo přiučit je zásadám dobročinnosti. Mě se poté tázal, zda bych na dálku adoptoval černošského chlapečka někde na jihu Afriky. Měl bych si s ním povídat, ptal jsem se ho, třeba přes Skype? A směl bych vůbec? Anebo mu alespoň občas napsat? Nic z toho prý ne, to by nešlo; pouze bych pravidelně posílal peníze.
Hervé se narodil v pěkné vilové čtvrti, ale okolnosti, jimž se příliš nebránil, jej nakonec přivedly do oné říše betonu, panelů, a polystyrénu pastelových barev. Sousedi naproti přes chodbu tam byli zvláštní lidé: Jednoho nedělního odpoledne Hervému vylomili zámek, odnesli počítač a nějakou tu hotovost. Počítač ukryli o pouhých pár metrů dál (ovšem měřeno spíše vertikálně), ve sklepě téhož domu. Hervé pak cestou úřední usiloval o jejich vystěhování z bytu, a po dlouhých měsících také uspěl, ovšem jen potud, že se v témž domě odstěhovali o patro níže.
Avšak uprostřed té krátké chodby bydlel ještě další soused, tichý a nepříliš hovorný pán. Měl východoevropsky znějící jméno, cukrovku a dospělého syna kdesi na Ostravsku. Bylo trochu podivné, jistě však ne enormně, že počátkem léta 20** kamsi zmizel a půl roku po něm nebylo vidu ani slechu. Syn (který neměl klíče) jej tam, jak Hervé potom vyprávěl, v té době jednou i hledal. Soused celý ten půlrok ležel ve své kuchyni, hned za zdí jídelničky, v níž jsme mezitím prodebatovali adopci černouška. Cítit prý nebylo nic, a co se podsousedů týče, na podlaze bylo PVC. Pravděpodobně – kdo by to taky po té době určil s jistotou? – upadl do hypoglykemického kómatu, z něhož se již neprobral.
Čerstvé zjištění mi Hervé sice telefonoval poněkud rozrušen, vcelku jej však vzal na vědomí s obdivuhodnou vyrovnaností.
Dobré pozdější zas ráno… Teda, něco takovýho mít v rodině, tak už dávno sedím za brutální vraždu.
Švagr – tedy obrozenecky sestromuž… Ta sestra asi moc zlobila, když jí postihlo něco takového, nebo je ze stejné sorty – chudáci děti… Ale snad je někdo taky adoptuje…
Dobré skoropoledne s řízkovým závanem někde zvenku …
Zpátečníku, můžu Vás ujistit, že pam švagr není nijak mimořádnou existencí. Znám takových spoustu. Nejsou to zpravidla debilové v pravém slova smyslu či státní zaměstnanci. Namátkou se živí IT, velmi často učbou na gymnásiu, pravidelně jsou takoví lékaři …
Znal jsem i jednoho stavaře, kterému se po plyšáku objevila stigmata a odjel s OSN budovat vodovody do černošska. Miloval Havla a Clintona a bojoval za mír a lepší svět. V Côte d’Ivoire se kolem něj omotala sošná místní princezna, černoška jak vix se svítivejma očima a zubama a porodila barevně smíšenou nesošninu , odjeli do Georgie anžto budovat vodovod je sice prima ale pediatr, gynekolog jakož i ornitolog taky nejsou k zahození no a po letech je zase v Česku, moc nemluví a nejvíc ho vytočíte, když se ho zeptáte jestli by známému nezařídil na zahradě studnu … Princezna i děcko trochu ve zdejším podnebí vybledli, mluví už dobře česky a on je přitom čím dál tím zádumčivější, v hospodě se převážně dívá z okna, usrkává pivo a pak odejde stejně tiše jako přišel …
Z druhé strany tam Zpátečníku cítím jakýsi morální apel vystavěný i na kontraunktu nadpisu, běhu a zakončení a spočívající v uvedení mysli do situace, že zvolí „správné řešení“.
No věřte nebo ne, život mě tak otrkal, že soused ke kterému bych neměl pražádný vztah je mi zcela stejně lhostejný, jako ten potenciální, nicméně mnou neadoptovaný černoušek.
Svět vidím zalidněn existencemi zcela k ničemu a nepatrným zrnkem přátel, či osob ke kterým nějaký vztah mám. A tam své omezené síly směřuji.
O.T. ještě pionýrka ale budoucí dobrá komsomolka
(nejde o to děvče ale o aktivistický tisk, který si z mládí tak dobře pamatuji)
Anna si vše zjistila a rozhodla se, že s tím něco udělá. Nešlo navíc o žádný náhodný rozmar – o vědu se prý snaží zajímat již od svých pěti let.
https://www.novinky.cz/veda-skoly/488698-vymyslela-jak-pomoci-dostat-plasty-z-oceanu-je-ji-teprve-dvanact.html
Proč ne, Jeanne d’Arc patrně měla ještě skoro holou frndu a přesto zachránila Francii.
Proto hissez haut, les voiles! Hoist up the sails! Napni plachty, holka, nacházíme se ve světě kde se materializují věci zcela nepravděpodobné, tak proč bys nemohla být v dějepisech jako Anička Du, the Planet Saviour.
2 – švagr není nijak mimořádnou existencí. Znám takových spoustu. – No, to se rozumí skimici; jinak bych byl laskavé čtenáře unavoval Hervém zcela zbůhdarma.
Troufám si tvrdit – a snad nejen pod vlivem příbuzenských citů, je-li tedy Hervé opravdu můj švagr, což zde nechávám otevřené –, že Hervé jak všeobecnou inteligencí, tak i schopností nazírat realitu průměrného pravdoláskaře převyšuje o hezký kus; tento oproti Hervému naopak bývá zjevně indolentnější. Pochopitelně o to horší je problém, před nímž stojíme.
Jenže problém naneštěstí je ještě horší a ještě hlubší, a sice z důvodu kladné zpětné vazby, občas expresivně zvané začarovaný kruh: Prostředí formuje Hervého, a Hervé formuje prostředí. Zbavit se parasousedů (zde vycházím z běžné chemické terminologie kolem bensenového jádra), jinak tedy kriminálníků již od pohledu, není pro Hervého ani ostatní obyvatele domu nijak jednoduché, a to především z důvodu (lidsko)právního prostředí, na jehož utváření se Hervéové podíleli měrou podstatnou, ba zřejmě v tomto ohledu rozhodující. Účinně pomáhat orthosousedovi není jednoduché rovněž. (Pamatuji se, jak jsem kdysi našel na schodech tehdy asi osmdesátiletou sousedku v hypoglykemickém záchvatu, pokrytou potem jak cukrová poleva a stále se kácející dozadu; také jsem kolem toho všelijak tápal, než jsem si ujasnil, co dělat.) Pak není divu, že Hervé dá přednost imaginárním problémům; a řekl bych, že je nejen v jeho povaze, nýbrž i v povaze celého systému, že je uchopí právě takovým způsobem, který je dále zhorší.
ad 4 – obávám se, že jde o novinářský blábol.
Jak to rozezná na dně plast od jiných hmot, no prosím, sice nevysbětleno, ale budíž. Jenže jak bude na dně moře pracovat GPS o tom mám pochybnost, když víme, že kousek od okna už jsou problémy. A zdroj energie pro pohyb a pro osvětlování dna,který by pracovat delší dobu … to y asi ten robot vyšel krapet rozměrnější.
A pokud robot „zaznamená místo nálezu plastu“, aby jej bylo možno dodatečně sebrat, bojím, bojím, že mezitím jej vodní prouduy zanesou úplně jinam.
4 – Náhodou, skimici, téma i článek jsou pěkné, a do správného časopisu by se myslím docela hodily: Do něčeho pro děti od osmi do dvanácti let, tj. třeba do ABC, jak si jej pamatuji z dětství. Anebo i do Domácí dílny, tedy časopisu, který v optimismem překypující Belle Époque čítávali též dospělí, ba i otcové rodin…
Ostatně soudím, že neštěstím doby přítomné – mnohem více, než že děti sní, jak se jednou stanou kosmonauty – je, že už dávno nesní, jak se jednou stanou kosmonauty.
5 Zpátečníku
musel jsem pro jistotu zapátrat v paměti co znamená indolentní a uvědomit si znovu, že jde o latinské dolor, čili bolest, z toho adjektivum a opak předponou in a znovu zpodstatněné , tedy indolentia. Někdy to ale bývá v anglasasských jazycích po různých mutacích chápáno i jako lenost.
Chtěl jste říci, že, je pravdoláskař oproti Hervému spíše líný nebo v původním smyslu slova spíše okoralý, je mu to šumák, nevnímá to úkorně, tedy jako ten, který je indolentní, čili k bolesti, trablům nevnímavý, necitlivý ?
7 Zpátečníku
moc hezká a pravdivá úvaha. Od prvního do posledního písmene. Chapeau!
3 – No věřte nebo ne, život mě tak otrkal, že soused ke kterému bych neměl pražádný vztah je mi zcela stejně lhostejný, – Zas na druhou stranu, skimici, soused je soused. I kdybyste se na to díval zcela egoisticky, necítil byste se lépe se sousedem, s nímž, opřeni o pěkný nízký dřevěný plot oddělující zahrady vašich vil(ek), byste si mohli vyměňovat sazeničky malinkých, báječně chlupatých alpinek?
A – jelikož každý v sobě kdesi má jakousi existenciální, neřku-li spirituální složku – podíváte-li se deset či dvacet let zpět, což také zhruba je doba uplynuvší od výše popsaných příhod, čeho budete litovati více? Situace, kdy Vám unikl dobrý obchod (nebo třeba dobrý oběd), anebo situace, kdy se metr od Vás mumifikoval Váš soused?
Ale ne, omlouvám se, to byla špatná otázka. Lepší otázka je, nač z obého budete spíše myslet? Nač si vzpomenete spíše? (A proč?)
8 – V tom smyslu, jak jsem to užil, indolentní znamená především netečný, zejména pak netečný ke skutečnostem nápadným, až do očí bijících.
(Zde bych mohl též uvést neologismus užívaný strýčkem vyučujícím na jedné, mimochodem technicky orientované, VŠ: indolescent, indolescenti.)
A Hervé rozhodně je méně netečný k realitě než průměrný pravdoláskař.
bijícím, sorry
10 Zpátečníku
Byl tam ten vztah. Hervé toho souseda nevnímal. Ať už z jakéhokoliv důvodu. Asi ho ani nemusel obejít jako třeba v lese pařez. Nic k tomu tedy neměl. Sousedovi byl z nějakých důvodů Hervé taky šumák. Jinak by mu třeba přinesl něco chlupatého, jak jste zmínil.
No a tak holt za stěnou tiše zemřel a měl alespoň tolik slušnosti že neprotekl podlahou a ani nezapáchal. Spousta lidí zapáchá i zaživa.
Přesto, Zpátečníku ad 11 si dovolím položit vedle Vašeho statementu zkušenost svoji: Pravdoláskař k realitě netečný není. Jinak by mě co minutu neztrpčoval život svým výskytem a činností v realitě vezdejší.
To už snad ten ohleduplný soused viz výše.
O.T. dnes jsem si všiml (vyskočil na mě z montoru) pana Romana Onderky. Má taková ta vzácně tvarovaná ústa, kterých jsem si zatím všiml jen u několika lidí, obvykle u žen, příkladem Hana Marvanová ale i trochu Olga Havlová, Dagmar Veškrnová, jejimiž charakteristickými rysy se nechal inspirovat geniální výtvarník Stanislav Holý když kreslil seriál Jů a Hele.
Ten obličej a hlavně ústa jsou velmi charakteristického tvaru. Tenisák nařízlý „od ucha do ucha“ a když hovoří, nemůžete od toho odtrhnout oči, protože nikdy nevíte, kdy to neopatrně přežene a vršek hlavy – tenisáku se bezmocně překlopí na zátylek a místo hlavy zůstane jen otevřený květ – krk se širokým otvorem a kalichem …
13 – Pravdoláskař k realitě netečný není. Jinak by mě co minutu neztrpčoval život svým výskytem a činností v realitě vezdejší. – Jestli dovolíte, skimici, možná jste chtěl spíše napsat, že není netečný ke světu. Realita toho světa pak ovšem je už cosi jiného…
Hervé toho souseda nevnímal. (…) Sousedovi byl z nějakých důvodů Hervé taky šumák. – To (z toho, co jsem slyšel) asi není zcela pravda; ale vzájemné vztahy zkrátka nebyly tak intensivní, aby po orthosousedově zmizení Hervé podnikl nějaké kroky (tím méně, aby si předtím obstaral kontakty umožňující tyto podniknout), a už vůbec ne takové, aby jeho smutnému konci mohl nějak zamezit. Svět není lineární.
3 – soused ke kterému bych neměl pražádný vztah je mi zcela stejně lhostejný – Omlouvám se, ale nakonec mi to přece jen nedalo, takže se poněkud netaktně musím k tomuhle vrátit:
Nojo, skimici, ale uvědomujete si prosím, že jakkoliv stále zůstávají naprosto nelegitimní, tímhle bohužel posouváte argumenty multikulti progresivistů směrem k legalitě? Jestliže tedy soused toužebně upínající hasnoucí zrak k cukřence ve z posledních sil otevřené kredenci půl druhého metru nad ním* pro Vás není bližní (v tom smyslu, jak tomu slovu rozumím já ), nemůže tím bližním stejně dobře – anebo ještě lépe – být mladý Somálec, šlapající vodu vedle čerstvě propíchnutého gumového člunu sto metrů od libyjského pobřeží a vnitřním zrakem již vidoucí svůj německý dům, mercedes a blondýnku?
— — —
*) Vymýšlím si, ve skutečnosti bližší okolnosti neznám; dedukuji jen z toho, že jej našli v kuchyni.
směrem k legitimitě, sorry
15 Zpátečníku
Nene. Žádné posouvání mi neimplantujete.
neviditelného souseda upínající zraky k cukřence Hervé nemohl vidět. Ani jeden z nich ten krok k sobě neudělal aby to bylo později možné a tedy je to irelevantní.
Naopak mladého nijak neskrývajícího se Somálce šlapajícího vodu u propíchnutého člunu doufám uviděla Lybijská pobřežní stráž, pomohla mu zpátky na břeh a potom domů do Somálska.
Ale já vím, Zpátečníku, Vy se stále snažíte naznačit, že namísto dalekého černouška se Hervé mohl postarat o nezajímavého potřebného souseda. Si ho adoptovat.
Jenomže takto to nefunguje. Tuto potřebu mají (všiml jste si ?) llidé psychickým ustrojením spíše nevyrovnaní, neukotvení a hyperaktivní.
Těm dělá dobře starat se o něco většího, či dalekého, rozhodně přesahujícího lokální rozměry a zároveň hojící si nějaký hluboký Minderwertigkeit.
Namátkou třeba vezměme klasické frantíky: Napoleone di Buonaparte, Nicolas Sarkozi, Emmanuel Macron. Na druhé straně hranice Adolf Hitler, Angela Merkel. Přes moře třeba William Jefferson Blythe III, George Walker Bush, Barrack Hussein Obama. U nás třeba Václav Havel, Petr Pithart.
Tuto potřebu = starat se raději o černouška
17 – Nojo, skimici, to se sice právem ohrazujete proti mému notně cituplnému a úmyslně manipulativnímu líčení, leč podstata mého argumentu myslím zůstává nedotčena:
V momentě, kdy vystavíme či převezmeme paneláky daných rozměrů a metodou náhodného výběru* do nich nastřílíme Hervého, bezbranného orthosouseda a zločinecké parasousedy, jsme na nejlepší cestě samotný pojem bližního dekonstruovat. Pokud proti tomu nic neuděláme, výsledkem je, že orthosoused bezmocně umírá, zatímco parasousedi a pravdoláska řádí, aby posléze byli všichni nahrazeni mladými rozdychtěnými Somálci; ostatně ti by, jak západní zkušenost ukazuje, do toho panelového sídliště skvěle zapadali.
— — —
*) Ve skutečnosti zcela náhodné není vlastně nic. Kupříkladu Hervé se tam dostal mj. na základě toho, že předchozí obyvatelé jeho bytu s parasousedy nedokázali vyjít.
Nakonec i ten Džej Sí. Víno uměl udělat z vody jako Chrámecký Váňa. Chlebem davy nasytit. Po vodě běhat lépe než holky z Baywatch. Lepru léčit, slepé učinit znovu vidoucími …
Kolik takových sousedů mohl zachránit!
Ale on ne. Prudimír se musí s židama do krve pohádat, chrám vymlátit a všem na vztek se nechat ukřižovat …
Jeho nemocný soused ještě mohl žít …
Koukám chlapci, že si docela vystačíte… A je jen jistě náhoda, že když to čtu, tak se mi nějak vybavuje Cimrmanova hra Afrika… Že? Otče bratře idiote!
18 – Jenomže takto to nefunguje. – Zde bych jen s dovolením zopakoval, že svět není lineární. Mám (snad i důvodně) za to, že kdyby byl Hervé orthosouseda našel přede dveřmi, spíše než by jej bezmyšlenkovitě překročil a pokračoval pár metrů k sobě domů studovat materiály o dálkových adopcích, by mu byl aspoň zavolal záchranku, a troufám si dokonce tvrdit, že nejméně do jejího příjezdu by na adopci černouška se vší pravděpodobností nepomyslel. A nejen to, sanitku by nebyl volal navzdory svým habituálním disposicím konat dobro, nýbrž v souladu s nimi.
Podobně, kdyby si byl – kdoví, třeba následkem návštěvy nějakého obzvlášť vlezlého cesťáka, svět není lineární – Hervé obstaral pancéřové dveře ještě před výpravou parasousedů, možná by jej dálkové adopce ani nezačaly tolik zajímat. A naopak, kdyby byl před 25 lety svět jen mírně jiný, klidně ze mě dnes mohl být pravdoláskař; prostředí i (kulturní) zájmy by tomu jedině napomáhaly…
Čili, situace je špatná. Špatná očividně a nepochybně. A působením axiomu zkurvenosti (v němž vlastně už je skrytě zabudována ta kladná zpětná vazba, která věci drží v nežádoucím stavu) není vůbec lehké s ní pohnout. Na druhé straně, pokud bychom předpokládali, že s ní pohnout lze, není asi předem dáno, na kterém místě.
22 – Ale hele, PeSi, co bys taky ode mne čekal? (Abych se tedy nějak neuctivě nedotkl skimice.)
Mám však dojem, že i Tobě by stačilo ujít pouhých pár kroků, třeba od experimentální fysiky k teoretické, a rázem se ocitneš v prostředí, v němž je k adopcím černoušků mnohem blíže. A dnes vlastně už ani ne dálkovým…
23 Zpátečníku
ad situace je špatná …
Jak špatná? Těžce nemocný nekomunikativní soused exnul. Blbé no. Stejně by ale dříve nebo později exnul, stejně jako se tak zařídíme Vy nebo já a všichni, lidi i nelidi. Neudělal evidentně nic pro to, aby se spřátelil alespoň s nejbližším tvorem na chodbě.
Je třeba Zpátečníku nahlížet svět i z té slunečné strany ulice. Jinak jste na nejlepší cestě si na zahradě zbudovat privátní Jad Vašem ….
22 PeS
neměj chlapče péči. My si to nějak přeberem.
Skutečně si vystačejí. Není někde ještě jeden Šumavák?
No – vystačíme sami – ono to nějakou dobu nefungovalo, tak holt trvá, než zdejší najdou, že to zas funguje.
Jistě to není tak, že by všichni se zatajeným dechem sledovali hlubokou diskusi Zpátečníka se skimicem …
No – tak quivis už to našel.
25 – Jak špatná? – Nejenže soused, kterého jsem ostatně nikdy nezahlédl, je po smrti (zatímco dnes po těch letech a se svým diabetem by nejspíš byl po smrti také), ale že Hervé (a pořád tu je možnost, že jde o mého příbuzného) spolu se stovkami a tisíci jemu podobných zasvětil své úsilí (a své – nemalé – síly) destrukci celé jedné civilizace, asi nikoliv náhodou zrovna té naší. Neblahý osud orthosouseda jej k tomu spíš dále povzbudil, jakkoliv jen nepřímo.
Za první republiky by Hervé místo buňky v betonu bydlel se svým povoláním někde v domečku s malinkou zahrádkou – třeba Zahradní Město, Spořilov, možná nahoře Braník nebo i Ořechovka –, nic z popsaného by se nestalo, a k výšeuvedené destrukci by nebyl směřoval, aniž by tím jeho sklon páchat dobro byl jakkoliv dotčen. V prostředí panelových sídlišť nutno být ohledně Dobra dvojnásob — co říkám dvojnásob, desetinásobně! — obezřetnější.
Neudělal evidentně nic pro to, aby (…) – To už je Vaše dedukce, skimici, ale nevím, nakolik oprávněná. Jak říkám, svět není lineární. Něco možná udělal, nic bylo (v důsledku nelinearity) až tím výsledkem.
30 Zpátečníku
Vy ohrnujete nos nad paneláky (viz buňka v betonu)?
Nic proti tomu. Já ostatně taky. Hlavně kvůli tomu, že jsem v paneláku několikrát v životě na krátko pobýval. Rok třeba kolej na Jižáku, potom několikrát během zahraničních pobytů …
Doufám, že mě to ale nezměnilo k horšímu. Naopak jsem si uvědomil, že musím přidat aby se mi to moc často nestávalo.
Řešemí imaginárních problémú kdesi daleko je méně náročné mež řešení konkréi
tních problémů bližších. K tomu účelu lze vytvožit ideový komplex přinášející vušší míru vnitřního uspokojení, kterým je posilován, což vede k úsilí imaginární problémy vytvářet.
31 — musím přidat — To by ale Hervé musel profesi změnit radikálně. Což by sice mohl (viz kariéry jeho kamarádů), ale osobně bych si toho příliš necenil, zatímco k jeho povolání — i k jeho výsledkům — mám upřímný respekt. (Anebo se odstěhovat z Prahy.)
Podívejte se třeba, jak pěkně vypadá taková TeXovská sazba od Bohouše B…
27 – quivisi – až tu alternativu najdeš, dej vědět…..
(ale ne sem, mohlo by to rušit nějaký kruhy…)
32 – Nojo, Schumachere, jenže to (stejnou měrou jako teď) platilo vždycky, zatímco páchané Dobro se v různých dobách kvalitativně lišilo. Zde Ti tedy zbývá prostor k dalším analýzám a úvahám.
Mimoto, podíváš-li se na sebe, místo fyzické výměny displaye bys taky mohl nastudovat příslušné katalogové listy, výkresy a přinejhorším fotografie útrob notebooků, celou operaci provést virtuálně, a až do nejbarvitějších detailů ji popsat na svém blogu. Mohl bys tam přidat nádhernou 3D animaci, vygenerovanou příslušnými (dnes běžnými) renderovacími nástroji! A přesto to neděláš, místo toho postupuješ daleko nudnější cestou. Proč?
34 aaaa, Šimon též našel,
dobrý večer Šimone kleine, podnikl jsem tento týden dekontaminaci od moravských vín, ale zůstal jsem u bratrů Slovanů.
Takže třeba – jižně v Bosně
* červená Blatina z Mostaru ročník 2016 je nedostižná
* červená Blatina Komlin od Ivaniš Barrique ročník 2015 je dechberoucí
A pár kartonů je ještě někde v autě.
Pokud byste měl s moravskou kyselinkou problém (vředovatí to žaludeční sliznici), ozvěte se, tyto fláděry jsou léčivé.
Dam bych se rád zeptal:
Co přesně znamená „příležitost spadlá do klína“ ? Není to nebezpečné? Může to být VELIKÁ příležitost. V každém případě bych doporučil metoo kameru a právníka. To přece nejde aby něco do klína spadlo nedokumentovaně. Nikdy jedna neví, kdy to z toho klína bude vhodné výhodně vytáhnout. Ten americký soudce, z kterého se vyklubal uplakaný měkkýš Dubčekovského typu by mohl vyprávět ..
Atraktivní Jasmině Alagič tak spadla do klína příležitost moderovat přímé přenosy pěvecké soutěže Česko Slovenské SuperStar 2018 po boku zkušeného českého kolegy Leoše Mareše.
http://celebwiki.blesk.cz/osobnost/5623/jasmina-alagic-moderatorka/
OT: Pěkně ostrý rozhovor, s několika zde často nepřipomínanými momenty: https://echo24.cz/a/SsRUv/trump-zmenil-vsechno-rika-orbanova-prava-ruka
38 Hmm,
mně to po pár řádcích končí:
„Na to se Týdeník Echo ptal první dámy maďarské pravice, historičky Márie Schmidtové.“
Nemůžete nám to Zpátečníku alespoň heslovitě přiblížit?
39 — Ehm, podívejte se prosím do e-mailu.
40 Ehm
2 Zpátečník ad 24 – hele, jeden velmi známej teoretickej fyzik se takhle předváděl před studentama, vzal do ruky křídu a pravil, že v teoretické fyzice si může zadefinovat takové počáteční podmínky, že když tu křídu pustí, tak ta zůstane viset na místě ve vzduchu… Což jsem mu odsouhlasil, leč opatrně jsem se otázal, k čemu mu takovej výpočet bude? Když jednoduchý experiment (či pouhá demonstrace) potvrdí, že je to naprostá blbost… Musel připustit, že takto zadefinované počáteční podmínky jsou na 4 věci – na nic, na hovno, navíc a ještě přebytečně!
2 Schumi ad 32 – jo jo… Ne nadarmo je staré čínské přísloví – než se vydáš spasit svět, obejdi třikrát vlastní dům…
2 skimic ad 37 – za mejch studentskejch let se říkávalo, že nejlepší antikoncepce je „pustit si magneťák na plný koule“!
PeS
.O.T sleduješ mmch dění ohledně SI jednotek? Redefinice. Hlasování má být někdy příští týden.
Kdybyste se dohodli, že ten bazmek z platiny a iridia už nepotřebujete, tak ho prosím nevyhazujte. Někam si to dám do kvelbu. Odnesu si to případně v kapse. O moc víc než kilo to vážit nebude a jeden nikdy neví kdy se to může v dílně k něčemu hodit.
Ostatně – když Gondík tancuje quick step na melodii Kaťuša, stopa pravděpodobných trajektorií v Hilbertově prostoru značně ztučněla …
(45) Mám takový dojem, že definice pomocí záření platí už dost dlouho.
45 skimici, platina se mi také jeví jako užitečnější než v bankovním sejfu. Feynman vzpomíná, že v laboratoři jako dveřní zarážku používali kus zlata, který jim zbyl po nějakém experimentu. Také tam měli plutoniovou postříbřenou kouli, na dotekod rozpadu vlažnou. To už bych viděl drobet o hubu. Tehdy se zářením moc štráchy nedělali. Akorát Slotinovi se to drobet vymklo z rukou, ale moc dlouho se netrápil.
Tak … Za prvé se omlouvám, že jsem se odmlčel. Došla mi data …
Nebudu pátrat po číslech příspěvků, bylo by to moc práce. Každý pochopí, ke komu se obracím i bez jména. Jedno uvedu;
Shumacher: ano, já to jako právní laik tak chápal. “ A preto som akýsi zmeťený …“
OT Já to vím … Jsem schopen zabít. Psal jsem o psychologicko-psychyatrickem vyšetření. Kdysi, v 90tém, si stanovovaly okresy pro zbrojní průkaz vlastní podminky. … Zkráceně; psychyatr mi přečetl, co o mně napsala psycholožka. … vysokou agresivitu zvládá svým superiorním intelektem … Psychiatr z toho byl nesvůj. Klidně to rozeberu, ale ne teď. Až když jsem mu řekl, že jsem měl tzv. hromadný zbrojní průkaz, za komunistů a že jsem „trenér“ atd. tak řek: půl hodiny se tady bavíme a to nejdůležitější jste mi neřekl. A dal mi razítko. Když jsem to dokázal 20 let bez průšvihu, proč ne?
Ta psycholožka zároveň spletla i ne. Pokud budu mít dost času si to rozmyslet, tak se „ztratím“. Když převládne agresivita, tak bude spousta mrtvých … A umím to …
Rozdíl ke střelcům (vynecháván Mistra sportu Zdendu Syrovatka.)
Stříleli jsme spolu na střelnici. Tvrdili, ze jsme sašci, když se trefujeme do „8“čky. Tak jsme si dali závod. Ale ne na 5km ale na 500m. Ti ubožáci se netsrefili do terče. Ano. „Střelec“ je mi schopen na 100m ustřelit špičku nosu. Když bude mít x min. na míření. Já mu ustřelím nos při tepu 180 … A tychlostřelbu, součást mod. pětiboje z pistole, jsem si vyzkoušel. Nejsem tak přesný jako střelci. Zato to umím rychle a ve „vzrušení“. Zvýšená tep. frekvence mi nevadí ..
48 Schumi
teď jsem pochopil, žes nikdy nenavštívil PeSa v jeho kumbálu.