Zpátečník
Vleklý spor, která zábava je nejhodnotnější z těch, jimž se můžete oddávat with your pants on, na obecné úrovni ovšem doposud trvá; než se však západní část lidstva pohroužila do sestupné spirály svého vývoje, mezi nabízejícími se možnostmi nikdy nechybělo listování ve starých časopisech. Maně si tak pročítám číslo Harper’s Magazine ze samého počátku 70. let, jež ku mně doputovalo trajektorií dnes zhola nevysledovatelnou: Povídka od Updikea… Michael Novak o etnicitě… Asi pět inzerátů na whiskey… A vida, už také tam jsou inzerovány dálkové adopce! Není to sice doposud ta láce, s níž se setkáváme dnes, nýbrž celých $144 ročně, a to prosím v tehdejší hodnotě dolaru; věřím ale, že kdyby mi u postele ležel National Geographic nebo Time ze stejné doby, našel bych podobné inzeráty v podobných cenách. Není divu, že jsem si ihned vzpomněl na šváru Hervého.
Švagr se sice Hervé nejmenuje, ale švagr je to určitě, byť nikoliv nutně můj. Avšak ačkoliv zde jeho pravou identitu ohleduplně zatemňuji, nikdy bych si nedovolil přidat mu byť i jedinou vlastnost či příhodu vypůjčenou od kohokoliv jiného; švárova hodnota (minimálně pro účely tohoto líčení) totiž tkví především ve faktu, že vše níže popsané je shrnuto do jediné integrální, integrované osobnosti.
Hervé má poctivé a pěkné povolání, spojené s vydáváním knih. Jeho práce předpokládá iniciativu, vytrvalost, erudici, vynalézavost a odpovědnost. Dělá ji kvalitně, již řadu let, a vytvořil si ve svém oboru slušné renomé. Práce je na veřejné rozpočty navázána jen mírně, a honorována lukrativně také zrovna není. V souladu s tím Hervé bydlí na jednom rozlehlém betonovém sídlišti, kamž jej občas zajedu navštívit.
Procestoval západní Evropu, žil tam léta a žil i v Africe, snad rok či dva. Aktivně ovládá jen jeden cizí jazyk, zato však dokonale – písmem asi lépe, než většina rodilých mluvčích. Kolem roku 2000 věřil (a v užším kroužku též hlásal), že EU zkultivuje českou společnost a politiku; od vstupu tuto myšlenku již nezmiňuje. Z Ruska má obavy. Kdysi kolem poloviny 90. let se mi při návratu z Holandska zmínil, že tamní přistěhovalci jsou něco zásadně jiného než zdejší Cikáni; na rozdíl od nich prý jednou budou Holanďanům vydělávat na jejich důchody.
Hervé je jemný, příjemný, obětavý, pracovitý a positivní; positivní přístup k jednotlivým podivnostem dnešního světa rovněž tvrdě vymáhá od ostatních. Manuálně je celkem zručný, organizačně je zdatný, naštěstí však ne organizátorský. Má vysokou slovní inteligenci. A co více, též dobré analytické a kombinační myšlení; dáma či šachy jsou proň mnohem méně problémem než požitkem. Také má spoustu známých; s nimi však daleko spíše souhlasí než diskutuje. Ostatně své názory nešíří nijak úporně – anebo přinejmenším má dobře vyvinutou schopnost rozpoznat, kdy by přesvědčování bylo marné. Ale na jejich podporu má vždy po ruce dva argumenty: (1) Lidé jsou stejní. (2) Lidé nejsou stejní. Koneckonců svět je všude stejný, a vždy byl stejný; tímto prismatem pak nazírá zjevné rozdíly.
Často si kupoval Respekt, připadal mu objektivní. Pak toho nějak nechal. Televizní revoluce jej tehdy na přelomu tisíciletí přivedla do ulic, poprvé a naposled od roku 1989. Nejpozději od té doby bývá podrážděný, jestliže mu nedopatřením zavolám v hodinu, kdy Česká televize vysílá zprávy.
Politicky se Hervé pokládá za liberála, tedy v nejnovější terminologii za liberálního demokrata. Ale tyhle pojmy nepoužívá, vlastně ani žádné jiné; naopak implicitně, snad podvědomě předpokládá, že jeho názory nutně zastávají i (prakticky) všichni ostatní, a ty díky tomu žádné jméno ani nepotřebují. (Pojmenovat, zhusta pejorativně, tak vyžadují pouze případné nepočetné, společensky i politicky bezvýznamné názorové odchylky.) Vždy mi ochotně vysvětloval, co bych neměl dělat, co bych neměl říkat a co bych si neměl myslet; pro úsporu času, svého i mého, mi ale v posledních letech zpravidla rovnou vyloží, co bych dělat, říkat a myslet si měl.
Hluboko do druhé poloviny devadesátých let měl na ledničce vyvěšený plakát s Havlem ve svetru a heslem „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Ale možná ještě silněji než názorově či hodnotově je s pravdoláskou spjat personálně – mnozí z jeho kamarádů v jejích službách udělali strmé kariéry. Klause Hervé nesnáší a opakovaně vyjadřuje podezření ohledně jeho sexuální orientace. (Homosexualitu ovšem za žádnou úchylku nepovažuje.) Během debat o ratifikaci Lisabonské smlouvy jej upřímně udivovalo, že by se někdo v Čechách mohl či dokonce měl zajímat o její obsah.
Ostatně o politiku se Hervé zas tolik nestará. Avšak pro lepší svět je zcela rozhodně. Myslí si, že žehlička domácnost ohřívá, zatímco lednička ji ochlazuje. (Také si myslí, že DNA přečká v urně kremaci.) Dobrovolně odebíral ekologickou elektřinu. Je proti jaderným elektrárnám, jelikož není vyřešeno ukládání odpadu. Věří ve větrné elektrárny (připadají mu navíc krásné, a to i samy o sobě, nejen ve srovnání třeba s uhelnými), věří v spalování biomasy a snad též ve fotovoltaiku. Zmínka o spalování obilí jej navýsost rozladila.
Se svými dětmi jednou adoptoval želvu (či cosi té velikosti) v ZOO; jedním z cílů, které si přitom kladl, zřejmě bylo přiučit je zásadám dobročinnosti. Mě se poté tázal, zda bych na dálku adoptoval černošského chlapečka někde na jihu Afriky. Měl bych si s ním povídat, ptal jsem se ho, třeba přes Skype? A směl bych vůbec? Anebo mu alespoň občas napsat? Nic z toho prý ne, to by nešlo; pouze bych pravidelně posílal peníze.
Hervé se narodil v pěkné vilové čtvrti, ale okolnosti, jimž se příliš nebránil, jej nakonec přivedly do oné říše betonu, panelů, a polystyrénu pastelových barev. Sousedi naproti přes chodbu tam byli zvláštní lidé: Jednoho nedělního odpoledne Hervému vylomili zámek, odnesli počítač a nějakou tu hotovost. Počítač ukryli o pouhých pár metrů dál (ovšem měřeno spíše vertikálně), ve sklepě téhož domu. Hervé pak cestou úřední usiloval o jejich vystěhování z bytu, a po dlouhých měsících také uspěl, ovšem jen potud, že se v témž domě odstěhovali o patro níže.
Avšak uprostřed té krátké chodby bydlel ještě další soused, tichý a nepříliš hovorný pán. Měl východoevropsky znějící jméno, cukrovku a dospělého syna kdesi na Ostravsku. Bylo trochu podivné, jistě však ne enormně, že počátkem léta 20** kamsi zmizel a půl roku po něm nebylo vidu ani slechu. Syn (který neměl klíče) jej tam, jak Hervé potom vyprávěl, v té době jednou i hledal. Soused celý ten půlrok ležel ve své kuchyni, hned za zdí jídelničky, v níž jsme mezitím prodebatovali adopci černouška. Cítit prý nebylo nic, a co se podsousedů týče, na podlaze bylo PVC. Pravděpodobně – kdo by to taky po té době určil s jistotou? – upadl do hypoglykemického kómatu, z něhož se již neprobral.
Čerstvé zjištění mi Hervé sice telefonoval poněkud rozrušen, vcelku jej však vzal na vědomí s obdivuhodnou vyrovnaností.
Jednotky…den sto hodin, hodina sto minut minuta sto vteřin. Pí deset plus švindlkoeficient. Kruh sto stupňů. Rok deset měsíců, měsíc sto dní. Ach ano, den, noc… když si lidi zvykli na na letní čas, zvyknou si u na tohle. Od čeho jsou počítače a chytré hodinky… Úžasné obchodní příležitosti….Proč se nechat buzerovat přírodou… Centrálně nařídit, implementovat, dodržovat. Jinak sankce a sebrat dotace. Zbylých víc než šest miliard zaostalého světa se bude muset přizpůsobit. Pokrok…
Tak vlastně přemýšlím, co jsem si z PeSova kabinetu kromě úžasných zážitků kdy tam zrovna něco v peci rožnil odnesl.
A teď opravdu bez veškeré legrace, PeSův povel: „umej si ruce“ je tou nejlepší radou, které se mi dostalo od jakéhokoliv externisty (říkala mi to ostatně odjakživa máma).
To Zpátečník. Jste spokojen? Tolik pozornosti jako teď vám se mi snad nikdy nedostalo. No a teď vás územním. Já bych si toho ani nevšiml. Na rozdíl od toho, když si nevšiml Skimic. To nic. Jak mi někdo připomene Francouze, tak mám chuť střílet. 🙂
50 skimici, byl, taky si potěžkal… Závaží do letadel, kýlů plachetnic, jádro průbojného střeliva… Kdybych si měl vybrat například mezi exkurzí parlamentu se setkáním s jeho předsedou, předsedou vlády a s prezidentem, a exkurzí pesova kutlochu, volím kutloch. Podobně kdybych si měl bybrat například mezi audiencí u britské královny a exkurzí v Cernu, volím Cern. Akorát tu první možnost bych musel zatlouct před manželkou.
53 Vlasta.on
čeho jsem si nevšiml, prosím?
52 skimici, umytí rukou, ano. Doporučují i Pilát, Dzeržinkij….
Ostatně, právník a čisté ruce…
54 Schumi
tak zde já bych opravdu váhal.
Ne jestli bych šel do CERNu nebo ke královně. To je snad jasné. Ke královně. Váhal bych z toho důvodu, že si ze mě děláš arš. A to musí mít důvod. Takže bych šel k té královně a zároveň bych si Tě perlustroval abych pochopil hloubku Tvé inference.
49 Vlasto, ano, pro přežití rozhodují praktické schopnosti v polních podmínkách. Problém je v tom, že když se stane malér, posuzují teoretici v salonních podmínkách.
Vysoká míra agresivity kompenzovaná vysokým intelektem, ano, to je vhodná kombinace pro přežití. Akorát nesmíš zblbnout.
57 skimici, jistěže bych neodmítl,kdybych byl moc přemlouván, vidět neveřejné prostory Buckinghamu by bylo zajímavé. Jenže kdyby šlo o možnost volby a tu štrapáci… poslal bych manželku, kdyby to šlo.
53 — To je myslím pouhá náhoda, Vlasto, způsobená tím, že v kritické době zde byli přítomni jen skimic a já.
— — —
Než popřeji dobré noci, dovolím si sem vložit odkaz na článek, který mi dnes přišel e-mailem: https://echo24.cz/a/SjuLk/zachrani-nas-zapas-s-elitami#disqusAnchor
Podnětné, místy trochu nejasně formulované a pro mé primitivní vnímání poněkud nesrozumitelné. Souhlasím s thesí, že nebýt zástupů 3i, valících se v sevřených šicích Balkánem a Maďarskem, bylo by žábu možno pokojně vařit dál. (Koneckonců jsem ji sem před časem sám napsal také.) Na druhou stranu jsou elity a elity, což v článku není rozlišeno dostatečně. Vedle toho není zmíněn (můj evergreen, totiž) účinek zvýšené produktivity technologií, který v důsledcích znamená, že produktivní může naopak zůstat jen malá část obyvatel; ostatní poté svojí aktivitou (ne-li již samotnou přítomností) systému začasté nevyhnutelně škodí.
Vcelku mám tudíž dojem, že mohu dál setrvat u svého axiomu zkurvenosti (o řadu let staršího, než problémy vyjmenované Frankem). Ten ostatně naznačuje, že podstata maléru může být hlouběji, a možnosti jeho řešení vzdálenější.
To Skimic. Všiml jste si všeho. Jak to mám říct, aniž by někdo měl ten pocit, že vám lezu do zadku. Jak to říct, že všech lidí, kteří zde diskutují si vážím i kdybych s nimi nesouhlasil? Ale, možná se pletu, Zpátečník si stěžoval, že mu není venovana6 dostatečná pozornost. Já byl na něho protivný. Dnes se mu dostalo pozornosti Skimice. Tedy jednoho z „elite“. Mě štvalo, když si Zpátečník stěžoval. Vy jste dnes t něho udělal jedničku. V pořádku. Konečně pochopil, že, momo pana domácího, tady nikdo nemá výsadní postavení? Že musí zaujmout? Že průpovídka – zabiju svoje děti, je průpovídka, protože existuje jedna, jediná, skupina lidí, které bych ve skutečnosti nikdy nezabil? To jsou moje děti. To ovšem neznamená, že když něco neprovedou, tak že nemohou dostat „větrník“ …
61 — Zpátečník si stěžoval, že mu není venovana6 dostatečná pozornost. — To myslím bylo nedorozumění už tehdy, Vlasto. Jistě jsem si nestěžoval, že není věnována pozornost mně osobně, jen jsem konstatoval (https://sumavak.blokuje.cz/istanbulska-umluva-hybe-cr#comment-267871), že moje názory jsou marginální, ignorované, a z hlediska vývoje situace tudíž neutrální. O něco později (https://sumavak.blokuje.cz/istanbulska-umluva-hybe-cr#comment-267902) jsem pak naznačil určité mírné roztrpčení z toho, že diskuse k nim byla — nikoliv poprvé — z největší části dokonale mimoběžná. (Tak asi z 95 %, odhadoval bych. Je to ovšem i moje chyba, neb jsem jí byl účasten.)
Přeji dobrou noc.
Loučím se. V pondělí …
Zpátečníku, ještě jsem to stihnul … Mě šlo opravdu jenom o to, že každý z nás, včetně např. Skimice, si prostě pozornost musí zasloužit.
Proto občas používám expresivních výrazů. Pavel Kořenský přeci musel veded6, ze6 svoje dítě nezabiji. Že mám obranu aby se nedostaly ke zbraním. Odpověděl jasně …
Zatím …
Dávám si panáka single malt na Honzu Petránka. Novináři jako on se už asi neroděj. Když jsem před 50 lety zčínal byl kedním z mách vzorů. Poznal jsem ho až v 68 roce, jeho dřívější politické peripetie neznám a vlastně mne ani nezajímají. Pro vždy byl a zůstane vzorem novinářské poctivosti R.I.P Honzíku.
Dušane dobré ráno (tady)
Tak to je další z věcí co Ti závidám, žes měl šanci potkat se s ním osobně. Jan Petránek byl pro mě etalonem dobré novinařiny. Vždy jsem ho dával do protikladu k ostatním, a velmi často ke Zdeňkovi Velíškovi, který bývá omlouván argumentem že je blbej protože je už starej.
Tak to není. Jan Petránek měl sice požehnaný věk, ale přesto jeho pohled byl vždy jasný a svěží. Byla to radost cokoliv od něj číst či ho slyšet v těch čím dál vzácnějších okamžicích v radiu naživo. Jak jistě víš, s jeho názory tam poslední dobou zván nebyl.
Komunisti tehdejší i dnešní ho nesnášeli.
Na svatého Martina, pláče husí rodina.
No jak by ne. Martin, Martinus, od Mars, je známý tvrďák, hus terminátor.
Tak až se vyspíš, vše nehlepší.
Dobré ráno vespolek,
no je vidět, kdo nezimuje zahrádku či negruntuje barák 🙂
Povídání je moc hezké (Zpátečníku, díky), a ano, takových lidí jako Hervé je asi hodně. Upřímně – pokud bych nevídala nějakého souseda delší dobu, asi bych měla za to, že někam odcestoval – pracovně, k dětem… – nebo je nemocný a ve špitále. Ovšem k adopci černouška by mne to nijak nepodnítilo… nemám k tomu sklony.
Včera měla celkem solidní zážitek moje dcera – škola jim zprostředkovala účast na charitativní akci „Potravinová banka“, takže se spolužáky v nákupním centru rozdávali letáčky, vysvětlovali lidem o co jde, a přijímali nakoupené potaviny. Nabitá zážitky, jak i zakaboněného člověka přiměla k úsměvu i ochotě koupit aspoň pytlík rýže; nevím proč, ale na začátek svého drmolení vždy říkala, že jde o pomoc potřebným v jihočeském kraji a ne nelegálním migrantům 🙂 Schopna hovoru ve staccatu měla největší skóre dárců… Odmítnul jí málokdo, na rozdíl od jiných spolužáků. Dcera byla naprosto „hin“ z toho, že třeba přišla paní se třemi taškami nákupu, z toho jednu plnou darovala sbírce… a bylo jich hodně, takže tak nějak získala naději ve zdejší obyvatele. Bohužel, v poslední době se její vrstevníci „cool-in“ují do polohy světaznalých negativistických póz, pohrdajících vším, i životem (takže začínají čvaňhat cigarety, šíšu i marihuanu, a zalévat alkoholem – co víc si v šestnácti přát, že). Tak jí to zvedlo náladu, že jsou i pozitivní lidi.
Ale černouška fakt adoptovat nechce.
No a jsem ráda, že se bílý kůň nedostavil, na zahrádce jsem ještě všechno nestihla, nicméně přeji vše nejlepší a dobrou pečínku 🙂
A tohle si dovoluji překopírovat, od soupěvkyně z našeho ženského sboru:
Svatomartinská
Špalda došla
Husa pošla
A já se tak těšila
I okna jsem umyla
Za tu snahu
Oběd v tahu
Nedočkám se Martina
Starou husu proklínám
Šachy s koněm
Co prý po něm
Roztrhne se peřina
Hřála mého Martina!
Martin stůně
Husí vůně
Zaplavila vesnici
My si dáme slepici
Dobré dopoledne,
Tak u nás slepice nebude, paní, u který jsou zakoupila hus, evidentně špalda nedošla. 🙂 a u nás husa bude. Teda, spíš kus husy, koupila jsem jen stehno a kousek prsou. Jsme na to v podstatě dva, já a synek, muž „mastný ptáky“ nemusí a dcera je vegetariánka a stejně je celý víkend někde pryč, ale neodolala jsem. Tím spíš, že za týden bude holka doma, tak to vidím na kapustový karbanátky.
no a ani já jsem nezazimovala zahrádku a negruntovala barák, včera jsme si se synkem udělali výlet za chotěm, který o sobotě týrá studenty v severočeské metropoli, nechali jsme se vzít v polední pauze na oběd pak jsme se šli podívat do batanické zahrady a zaplavat si.
No a pak jsme sebrali našeho tatínka a jeli jsme domů, což bylo na palici, protože mi furt kecal do řízení, hlavně mně nabádal, anych nespěchala a prý „hlavně v klidu“. Já v klidu byla, znervózňoval mně akorát on. 🙂
Pro případ, že byste se někdy ocitli v Liberci a chtěli si zaplavat, doporučuju vřele místní plavečák, neb má luxusní služby za lidové ceny. Neplést s Aquaparkem v centru Babylon, kde ceny jsou podstatně vyšší a pokud vám nejde o načančaný kulisy a barevný světýlka, tak vlastně tam o moc víc nenajdete.
Švára Hervé je dobrej. Obávám se jen, že někteří moji sluníčkoví známí a kolegové by takového člověka obdivovali a brali si ho za vzor a to hlavně v tom adoptování černoušků….
OT: Pěkný komentář zde: https://www.reflex.cz/clanek/komentare/91081/lze-nam-stat-o-migraci-diplomate-nejdrive-navrhli-pakt-osn-prijmout-pak-otocili-a-vlada-jej-odmitne.html
U nás husa nezazpívá,
dcera chtěla lasagne – takže jsme je podle receptu z internetu spáchaly společně. Teď je to v troubě, tak jsem zvědavá, jestli k obědu nebude jen kulajda 🙂
Jo, Babiš sice nebude s SPD ani mluvit, ale jak zjistil, odkud vítr fouká, je najednou proti imigrantům (bacha, tvrdí pořád „ilegálním“ a ten pakt OSN to měl všechno legalizovat…) a sebral jim rétoriku.
Hyn sa hukáže…
68 Marzurko, ve stolici část náctiletých už marjána a ostatní drogy netáhnou. Přesouvá se to do výššího věku, jak včerejší mladí stárnou. Co se v mládí naučíš… Venkov je o kousek pozadu. Co se tam rozšíří, v centru už bývá na ústupu. Promítá se i sociální diferenciace.
Nákupy pro potravinovou banku jsou dobročinnou blbostí. Chodit po obchodech a nakupovat za maloobchodní ceny. Za ceny s marží a DPH nakupovat pro erár…. Někam nosit. Tam se to třídí, uskladňuje. To je drahá „pomoc“. Na peníze i čas. Obchodníci vydělají, erár dostane dph, dobroserové si naleští ega…
O co výhodněji a víc by se za stejné peníze pořídilo při nákupu ve velkém, po paletách, vagónech. Ovšem na tom by nevydělal dobročinný byznys s chudobou. Spolky „Sypejte ptáčkům“…
Ve škole to těm mladejm nevysvětlí. Ani doma. Jsou rádi, že se věnují „lidumilné činnosti“ místo aby za stodolou hulili marjáu nebo si do žíly pumpovali něco tvrdého.
Schumi,
všechno postupně, i charitě se musí člověk učit. Dcera ještě moc nepobírá DPH a marže – pro ni byl zážitek vidět, že lidi nasupeně neprosvištěli kolem, ale podělili se… Je dost řečí okolo, jací jsou Češi špatní a lakomci a já nevím co ještě.
IMHO se s penízkama lidi loučí hůře – taky nevidí, co se za to nakoupí. Takže, je pro ně přijatelnější dát pár pytlíků špaget nebo čeho.
Pořád lepší, než aby v sobotu seděla ve škole a poslouchala kecy Člověka v tísni o tom, jak musíme posílat potraviny do Afriky. K drogám všeho druhu má naštěstí odpor, ale taky by mohla den pročučet do mobilu, PC…nebo donucena k pomáhání na zahradě by měla patřičný škleb. Dneska se rozhodla učit vařit (lasagne byly poživatelné), a na zahrádku půjde pomoct dobrovolně, neboť o tom to je 🙂
Koukám na slávu v Londýně…v Paříži…
Na Seznamu, že v Paříži nahá aktivistka. Ale že tam je Trump, Putin…
Dtto ČT. Moravec s kytkou… Ale že by místo toho dali prostřihy přímých přenosů…
Tady pomalu v každé vsi pomníček padlým. No a ?…
Ach jo.
Tak polonahá baba je zajímavější, než Putin a Trump. Možná, kdyby se taky svlíkli do půl těla…..
(75) ČT 24 už asi hodinu živě čeká, až Trump vystoupí na vojenském hřbitově. Aktivistkou to neprostřihli. 😛
Husa byla (jen prsa, děti to nežerou, blázni). Martine, vše nejlepší! 🙂
77 Tajně doufaji, že tam už zůstane.
Zdravím od číše martinského vína.
Martinům vše nejlepší.
Stoleté výročí konce I.SW v naší vísce připomenuto položením věnce a zapálením svíček u památníku padlých v obou velkých válkách minulého století.
78 U nás byla ještě noha, jedno dítě to jí a to, které to nejí, nebylo doma. Kdes ji koupil? Sehnat jen kus husy bývá problém.
A taky vše nejlepší všem Martinům.
V Praze měli být uctěni padlí v půl druhé zvony a sirénami, ale nic nebylo slyšet. Tak nevím, jetsli v rozhlase kecali nebo to prostě k nám za kopec nedolehlo.
Jo a včera jsme zjistili, že jetsli nás někdo tahá na východ, je to Tom Cruise. 😀 Udělat z Hradčan Kreml a běhat po nich v ruský uniformě, na to teda nemá ani Zeman.
No jo. Sto let. Stejně je to zvláštní. Samozřejmě to k tomu spělo, ale když jsem v úterý v Sarajevu přecházel ten Latinský most ve městě mezi horami daleko od všeho, měl jsem pocit dokonalé absurdity při představě, že zde jeden peachus odpravil peachuse druhého, shodou okolností představitele okupační mocnosti a už to frčelo.
Žofka byla collateral damage. Její jediné (nikoliv snad polehčující) provinění spočívalo v tom, že si toho mamlasa vzala. Ale takové už ženy jsou.
Nikdy jsem netušil proč se Sarajevo jmenuje Sarajevo. Zní to jako něco, co Silberstein daroval své Sáře.
Nicméně nemaj v tom prsty židi ale osmani. Je to z Bosna Saraj. Palác.
Palác je SERAI. To by se to muselo jmenovta SERAJEHO.
Kecám, nějak jsem to poletl. Záleží to na výslovnosti v různých turecko-perských jazycích.
OT: https://berrezouga.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=687182
Quivis
mate Tě taky němčina viď 🙂
Die Entführung aus dem Serail (Únos ze serailu).
nebo
Durch das Land der Skipetaren (Zemí Škipetarů)
S gustem tím nadzvihávám Škipetary, tedy Albánce. Albánie je ale po jejich spíše Škipérie, nikoliv Škipetarije a když zmíním u vás, tedy u Škipetarů jejich ruce podvědomě uchopují na sucho nůž 🙂
Dobré zas ráno… 2 skimic ad 45 – mám na toto téma část přednášky pro U3V… Veličiny, jednotky, atd., jejich vývoj a proces měření… Škoda, že si to už neposlechne Bohouš. Ten se na to moc těšil a ten koncept celého kurzu jsem takhle dělal hlavně kvůli němu…
89 -PeSi
Jestli ti to vydrží a hlavně stabilita meho pŕedkremačního stavu, tak ti tam napřesrok budu chodit.
Dosud mi to kolidovalo s jiným kursem na ČVUT a pak s jednou operabilni lapálií……
Fujtajbl poránu,
Podblanicko hlásí zataženo nízkou inverzní oblačností, 8° Celaskona nad nulou, bezvětří.
Ve čtvrtek jsem dal v klubu SONO koncert kapely Progress 2 v Brně. Už je tomu padesát let, co hrajou. Přijel i zakládající člen kapely basák Emanuel Sideridis z Řecka, bylo fajn, že jsem ho viděl. Koncert byl komorní, cca pro 300 lidí, vesměs gerontů a gerontic. Kotel, čítající cca padesát lidí, jsem tipoval na nějakých 3.000 let věku. K poslouchání už ty hlasy vesměs nejsou, léta dřiny a odříkání, konzumace iontových nápojů a dalších pochutin prostě zanechá stopy. Ale hraní jim pořád jde, to jo. Jsem rád, že jsem je viděl ještě jednou živé. Na to, že je těm dědkům (kromě šedesátiletého mladého zobáka Romana Dragouna) kolem sedmdesáti, klobouk dolů. Já kdybych měl stát na jevišti a mlátit do nějakého hudebního nástroje, tak by mi za chvíli asi upadlo tělo – oni tam poskakovali dvě hodiny. Když si vezmete, že Zdeněk Kluka (bicí) je jenom o tři roky mladší než Miloš Zeman (klavírista) 😀
Bylo to moc fajn dřepět se skleničkou gin & tonic ve vyklimatizovaném klubu a nechat si přebíhat zimomriavky po zádech u věcí z Třetí knihy džunglí, či z Dialogu s vesmírem. Kurwa, to to uteklo… vždyť to bylo nedávno, skoro včera.
Ad Serai – jako dítě hltající cestopisy jsem si vždycky říkal, že karavaseráj musí být dost nechutné místo.
91 ptakopysku, jo, to to letí. „Dialog s vesmírem“ mám. Povedená hudba a texty.
Mně se zase pletl serail a seriál.
soudruh Staněk…
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Poplatky-za-CT-a-CRo-mozna-budou-podle-poctu-lidi-v-domacnosti-Nebo-i-za-mobilni-telefony-pripustil-pro-PL-ministr-kultury-Stanek-559055
Dobrý den.
Najdi deset rozdilu. Anebo alespon jeden.
https://technet.idnes.cz/cina-socialni-skore-doprava-vlak-letadlo-letenka-fux-/veda.aspx?c=A180319_121924_veda_mla
https://echo24.cz/a/Sstqu/nepohodlny-tommy-robinson-paypal-mu-zakazal-platby-na-internetu
Dobré dopolední vespolek,
no ano, budeme platit za všechno, i za vzduch… který car zavedl poplatek z vousů ?
A i jinde je veselo – bratři Poláci slavit rozhodně umí
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Pozvracene-zachody-a-extremiste-Jine-informace-o-pochodu-v-Polsku-nez-prinesla-media-A-VIDEO-559064
Probůh, to je vůl, volaly matky a tiskly k ňadrům svá nemluvňata!
“ Jestli chceme nezávislá média, musíme je zaplatit,“ prohlásil ministr Staněk.“
Ten, kdo platí, tomu se slouží!
Musíme mít v mediích lidi jako byl Petránek, Weiner a další.
Dobré dopoledne,
No jo, musíme, musíme, ale kde je vzít?
MYslím, že tržní pricip „až je budeme potřebovat, tak si je koupíme “ v tomto případě nefunguje.
95 Aby to tak bylo, musí to schválit parlament. To je demokracie. Co si lidi zvolí, to dostávají. Chápu, že to co v reklamě vypadá pěkně, v reálu mohou být, a v různé míře také jsou, naleštěné prdy či přímo sračky. Neměly by být, ale jsou. Nebyly by, kdyby lidi se poučili a znovu a znovu se nepřesvědčovali, že se spálí, když sáhnou na rozpálenou plotnu. Jenže jsou líní myslet a dohodnout se mezi sebou. Tak jich většinu dostanou naháněči tak jako vlci si vyberou ze stáda, které se nebrání, třebaže by se ubránilo. Tak je to v přírodě zařízeno, aby vlci byli z něčeho živi. Kdyby nebylo hloupých, chytří by se neuživili. V různých různě rozvinutých společenstvích s různou kulturou, různou měrou anonymity je to různé.