Zpátečník
Vleklý spor, která zábava je nejhodnotnější z těch, jimž se můžete oddávat with your pants on, na obecné úrovni ovšem doposud trvá; než se však západní část lidstva pohroužila do sestupné spirály svého vývoje, mezi nabízejícími se možnostmi nikdy nechybělo listování ve starých časopisech. Maně si tak pročítám číslo Harper’s Magazine ze samého počátku 70. let, jež ku mně doputovalo trajektorií dnes zhola nevysledovatelnou: Povídka od Updikea… Michael Novak o etnicitě… Asi pět inzerátů na whiskey… A vida, už také tam jsou inzerovány dálkové adopce! Není to sice doposud ta láce, s níž se setkáváme dnes, nýbrž celých $144 ročně, a to prosím v tehdejší hodnotě dolaru; věřím ale, že kdyby mi u postele ležel National Geographic nebo Time ze stejné doby, našel bych podobné inzeráty v podobných cenách. Není divu, že jsem si ihned vzpomněl na šváru Hervého.
Švagr se sice Hervé nejmenuje, ale švagr je to určitě, byť nikoliv nutně můj. Avšak ačkoliv zde jeho pravou identitu ohleduplně zatemňuji, nikdy bych si nedovolil přidat mu byť i jedinou vlastnost či příhodu vypůjčenou od kohokoliv jiného; švárova hodnota (minimálně pro účely tohoto líčení) totiž tkví především ve faktu, že vše níže popsané je shrnuto do jediné integrální, integrované osobnosti.
Hervé má poctivé a pěkné povolání, spojené s vydáváním knih. Jeho práce předpokládá iniciativu, vytrvalost, erudici, vynalézavost a odpovědnost. Dělá ji kvalitně, již řadu let, a vytvořil si ve svém oboru slušné renomé. Práce je na veřejné rozpočty navázána jen mírně, a honorována lukrativně také zrovna není. V souladu s tím Hervé bydlí na jednom rozlehlém betonovém sídlišti, kamž jej občas zajedu navštívit.
Procestoval západní Evropu, žil tam léta a žil i v Africe, snad rok či dva. Aktivně ovládá jen jeden cizí jazyk, zato však dokonale – písmem asi lépe, než většina rodilých mluvčích. Kolem roku 2000 věřil (a v užším kroužku též hlásal), že EU zkultivuje českou společnost a politiku; od vstupu tuto myšlenku již nezmiňuje. Z Ruska má obavy. Kdysi kolem poloviny 90. let se mi při návratu z Holandska zmínil, že tamní přistěhovalci jsou něco zásadně jiného než zdejší Cikáni; na rozdíl od nich prý jednou budou Holanďanům vydělávat na jejich důchody.
Hervé je jemný, příjemný, obětavý, pracovitý a positivní; positivní přístup k jednotlivým podivnostem dnešního světa rovněž tvrdě vymáhá od ostatních. Manuálně je celkem zručný, organizačně je zdatný, naštěstí však ne organizátorský. Má vysokou slovní inteligenci. A co více, též dobré analytické a kombinační myšlení; dáma či šachy jsou proň mnohem méně problémem než požitkem. Také má spoustu známých; s nimi však daleko spíše souhlasí než diskutuje. Ostatně své názory nešíří nijak úporně – anebo přinejmenším má dobře vyvinutou schopnost rozpoznat, kdy by přesvědčování bylo marné. Ale na jejich podporu má vždy po ruce dva argumenty: (1) Lidé jsou stejní. (2) Lidé nejsou stejní. Koneckonců svět je všude stejný, a vždy byl stejný; tímto prismatem pak nazírá zjevné rozdíly.
Často si kupoval Respekt, připadal mu objektivní. Pak toho nějak nechal. Televizní revoluce jej tehdy na přelomu tisíciletí přivedla do ulic, poprvé a naposled od roku 1989. Nejpozději od té doby bývá podrážděný, jestliže mu nedopatřením zavolám v hodinu, kdy Česká televize vysílá zprávy.
Politicky se Hervé pokládá za liberála, tedy v nejnovější terminologii za liberálního demokrata. Ale tyhle pojmy nepoužívá, vlastně ani žádné jiné; naopak implicitně, snad podvědomě předpokládá, že jeho názory nutně zastávají i (prakticky) všichni ostatní, a ty díky tomu žádné jméno ani nepotřebují. (Pojmenovat, zhusta pejorativně, tak vyžadují pouze případné nepočetné, společensky i politicky bezvýznamné názorové odchylky.) Vždy mi ochotně vysvětloval, co bych neměl dělat, co bych neměl říkat a co bych si neměl myslet; pro úsporu času, svého i mého, mi ale v posledních letech zpravidla rovnou vyloží, co bych dělat, říkat a myslet si měl.
Hluboko do druhé poloviny devadesátých let měl na ledničce vyvěšený plakát s Havlem ve svetru a heslem „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Ale možná ještě silněji než názorově či hodnotově je s pravdoláskou spjat personálně – mnozí z jeho kamarádů v jejích službách udělali strmé kariéry. Klause Hervé nesnáší a opakovaně vyjadřuje podezření ohledně jeho sexuální orientace. (Homosexualitu ovšem za žádnou úchylku nepovažuje.) Během debat o ratifikaci Lisabonské smlouvy jej upřímně udivovalo, že by se někdo v Čechách mohl či dokonce měl zajímat o její obsah.
Ostatně o politiku se Hervé zas tolik nestará. Avšak pro lepší svět je zcela rozhodně. Myslí si, že žehlička domácnost ohřívá, zatímco lednička ji ochlazuje. (Také si myslí, že DNA přečká v urně kremaci.) Dobrovolně odebíral ekologickou elektřinu. Je proti jaderným elektrárnám, jelikož není vyřešeno ukládání odpadu. Věří ve větrné elektrárny (připadají mu navíc krásné, a to i samy o sobě, nejen ve srovnání třeba s uhelnými), věří v spalování biomasy a snad též ve fotovoltaiku. Zmínka o spalování obilí jej navýsost rozladila.
Se svými dětmi jednou adoptoval želvu (či cosi té velikosti) v ZOO; jedním z cílů, které si přitom kladl, zřejmě bylo přiučit je zásadám dobročinnosti. Mě se poté tázal, zda bych na dálku adoptoval černošského chlapečka někde na jihu Afriky. Měl bych si s ním povídat, ptal jsem se ho, třeba přes Skype? A směl bych vůbec? Anebo mu alespoň občas napsat? Nic z toho prý ne, to by nešlo; pouze bych pravidelně posílal peníze.
Hervé se narodil v pěkné vilové čtvrti, ale okolnosti, jimž se příliš nebránil, jej nakonec přivedly do oné říše betonu, panelů, a polystyrénu pastelových barev. Sousedi naproti přes chodbu tam byli zvláštní lidé: Jednoho nedělního odpoledne Hervému vylomili zámek, odnesli počítač a nějakou tu hotovost. Počítač ukryli o pouhých pár metrů dál (ovšem měřeno spíše vertikálně), ve sklepě téhož domu. Hervé pak cestou úřední usiloval o jejich vystěhování z bytu, a po dlouhých měsících také uspěl, ovšem jen potud, že se v témž domě odstěhovali o patro níže.
Avšak uprostřed té krátké chodby bydlel ještě další soused, tichý a nepříliš hovorný pán. Měl východoevropsky znějící jméno, cukrovku a dospělého syna kdesi na Ostravsku. Bylo trochu podivné, jistě však ne enormně, že počátkem léta 20** kamsi zmizel a půl roku po něm nebylo vidu ani slechu. Syn (který neměl klíče) jej tam, jak Hervé potom vyprávěl, v té době jednou i hledal. Soused celý ten půlrok ležel ve své kuchyni, hned za zdí jídelničky, v níž jsme mezitím prodebatovali adopci černouška. Cítit prý nebylo nic, a co se podsousedů týče, na podlaze bylo PVC. Pravděpodobně – kdo by to taky po té době určil s jistotou? – upadl do hypoglykemického kómatu, z něhož se již neprobral.
Čerstvé zjištění mi Hervé sice telefonoval poněkud rozrušen, vcelku jej však vzal na vědomí s obdivuhodnou vyrovnaností.
Ale co zcela jistě nepotřebujeme. je vůl za ministra kultury. A že se jich tam vystřídalo….
99 maYdo, znáš nějaké nezávislé médium?
[102] Já znám třeba Blavatskou, ale ne osobně.
98 quivisi, to je největší omyl, „musíme mít v médiích lidi jako…“. To je zastaralý koncept. Protože ne mít v médiích lidi, ale ani ne sami být v médiích, ale být médii.
Za deset let jsem odvykl potřebě o sedmé večerní usednout před bednu a naslouchat mluvící hlavě. Potřebnost vhodně orientovaných trychtýřových médií, televize, rozhlasu, zpravodajské sekce na internetovém portálu příkladmo Seznamosračky a Novinkosračky, protože ve skutečnosti nejde o svobodu, ale o vhodnou ideovou orientaci, mám za žádoucí aby vhodně vedenou propagandou působila na většinu tak, aby konala jak třeba. Například přimět je aby hajzlbudku neměli blízko studny. Dát jim přednášku o bakteriích se nemusí setkat s pochopením a respektem. Může vést i k tomu, že mě poženou kamením. Kdežto když s pochopením jejich myšlenkového světa vyložím, že jejich choroby způsobují zlí skřeti latríňáci, a že proto je třeba je od chalupy udržet co nejdál, tak se mi podaří je přesvědčit, že hajzlbudku přemístí daleko od studny. Přestanou chořet a odvděčí se buchtami, tvarohem, vejci, drůbeží. A v okolí posílí můj věhlas a prestiž, s výrazným multiplikačním efektem. Kdežto výsledkem hlubokomyslného vědeckého výkladu by bylo, že sám bych se musel kurýrovat a byl bych za podivína a blázna a třel bídu.
Proto ona „jezuitská“ pravda Bábi Zlopočasné. K tomu abychom docílili stejného výsledku jako způsobem, že lidem řekneme pravdu, oni ji zpracují kritickým rozumem a podle toho jednají, můžeme snáze dosáhnout téhož výsledku jiným způsobem, rychleji, snáze a i u většiny, těch, kteří nevládnou kritickým rozumem. Každému je nutno dát takové informace, které ho pohnou žádoucím směrem. Bylo by ideální, kdyby byly pravdivé a úplné, a kdyby adresát vládl kritickým rozumem a potřebnou vůlí. Jenže to je ideální stav. Protože takový ideální stav není, je vhodné tomu přizpůsobit prostředky. Třebaže v míře nanejvýš nutné. Je velkým uměním znát tuto míru a podle toho jednat.
Volání po svobodných médiích? Často za tím je nespokojenost s tím, že referují a ovlivňují jinak než je v našem zájmu, než si přejeme. Protože jak mnoho protestujeme, manipulují-li či dokonce lžou v náš prospěch?
No ale ten odstaveček „Za deset let …“je IMHO právě dokladem !mít tam správné lidi,
„nespokojenost s tím, že referují a ovlivňují jinak než je v našem zájmu, “ já bych řfkl, nespokojenost, protože cítíme v referování nepravdivost.
Mám takový čerstvý případ. Telefonoval mi bývalý kolega, nyní v důchodu, abych mu poradil soudního znalce. Protože není spokojený s autem, které na jaře koupil. Že strašně řve. A že prodejce neuznal reklamaci, protože auto je v pořádku. Potřebuje znalce, aby zpracoval posudek, že je vadné. Pak prý že by si auto vzali a vrátili mu peníze aniž by tratil. Udělal jsem tu chybu, že jsem se ho snažil vyzpovídat, jak se závada projevuje. Třebaže vím, že technicky je největším ignorantem, kterého znám. Nejen technicky. Nebyl schopný minutu naslouchat, nechat si vysvětlit aby odpověděl na jednoduché otázky, bych se dopídil v čem může být a jestli vůbec technický problém pro posouzení znalcem. Pořád mi skákal do řeči, že ho to nezajímá, a že mu prodali šunt, a že to řve. A že jediné co chce je soudní znalec s kulatým razítkem. Když jsem mu dal kontakt na soudního znalce, který je mimo jiné specialistou motorářem, domáhal se toho, že musí mít kulaté razítko. To už jsme zvýšil hlas a připomněl, že od počátku je řeč o soudním znalci. On na to, co když razítko třeba už nemá. Opět jsem zvýšil hlas, že řeč je o kategorii soudní znalec. A proč hned potřebuje soudního znalce, jestli by nestačil někdo s potřebnými technickými znalostmi aby auto prohlédl a vyzkoušel. On na to, že na to potřebuje právě toho znalce a že řekne, že to je v pořádku, nebo že ne a udělá ten posudek. A proč mu nechci pomoci, a že jsem na hovno kamarád. Tak jsem mu vysvětlil, že tohle má dvě fáze, napřed čistě technické posouzení, a teprve podle výsledku znalecké zkoumání. Protože znalecký posudek není levný. On na to, že to nechápu, protože právě na to potřebuje znalce. Že motor řve říká i jeho přítelkyně a nějaký servisák, ke kterému jezdil s předešlým autem. Že zpočátku to tak neřvalo, nebo si toho začal všímat postupně. Ještě jednou jsem se snažil z něj vydolovat odpověď v jakém režimu, v jakých otáčkách to řve, a odkud to řve. Výfuk, motor, rezonance při nějakých otáčkách…, na kolik to točí, jaké má maximální… On na to, že to má pět rychlostí, že není technik, že prostě jak to vytočí, že to strašně řve, a že zkoumat to nebude. Ještě jsem se snažil s ním domluvit kdy by s autem přijel, abych se sám přesvědčil jestli je to normální nebo ne a pro ten případ bychom probrali další postup. Marná snaha, zas spustil svojí etudu. Nakonec jsem nevydržel a hovor uprostřed jeho lamentací skončil. Dostal jsem velmi dotčenou esemesku. A že jezdí padesát let a že na rozdíl ode mě má spoustu najetého. To jsem uznal, třebaže se mi doposud nepodařilo otočit auto přes střechu, což v jeho případě byl důvod pořízení nového.
Auto je Renault Megane, loňský model, benzín obsah kolem do třinácti set, asi sto patnáct koní, turbo. Před tím měl diesel…no ano, ty otáčky.
Jsem zvědavý jak uspěje se znalcem. Přesně tohle je případ, že jsem udělal typickou chybu, že jsem požadoval spolupráci potřebující nepatrně trpělivosti a elementárního duševního úsilí. Jenže to bylo až moc. Až pozdě jsem si vzpomněl na Bábi Zlopočasnou.
A že na nějakých fórech na netu o tom autu nic hledat nebude. Od toho že není.
Takový ignorant dispraktik by nasral by i ducha z lampy. Přitom možná řešení jsou jednoduchá i pro technického ignoranta, třeba konzultovat v záručním či autorizovaném servisu, je Renault klub.
102. neznám schumi, proč se ptáš?
Moje kamarádka věří, že nezávislej je Respekt. Když jsme tuto její víru zpochybnila, vypadala dost rozhozeně a ptala se mně, podle čeho si teda máme vytvářet názory.
Nějak jí vypadly z paměti doby, kdy jsme si uměli vytvářet názory a tisk jsme k tomu nepotřebovali, protože všichni věděli, že v novinách lze věřit s jistou mírou pravděpodobnosti jen výsledkům fotbalu a předpovědi počasí…..
106 – možná ses měl zeptat, schumi, kolegy, zda chce řešit problém s autem nebo se s někým pohádat, aby si vykompenzoval frustraci z blbýho kšeftu a pocitu, že byl napálen. 😀
Ale jestli jezdí padesát let, tak už má sedmdesátku za vratama. Takže mu můžou sebrat papíry dřív, než soudní znalec napíše posudek. Zvlášť jestli se bude dohadovat podobným způsobem s doktorem, že je ještě jura a řízení přece zvládne.
To bysme měli sníženou schopnost sebeovládání, sníženou odolnost na stres, sklon k chlerickým výbuchům a zkratovému jednání…. 😀
Schumi,
ad média – ať si klidně fabulují, ale nedělají ze mne vola, aspoň ne tak okatě. Je mi jedno, jestli si někdo za své dělá PR tomu či onomu – ale pokud to musím nedobrovolně sponzorovat, tak bych ráda viděla aspoň snahu o objektivnost.
ad kamarád dispraktik – tak nějak mi to připomíná mého manžela 😀 Akorát že on není zas až tak dis, jen to občas hraje v doufání toho, že se nebudu hádat a problém vyřeším… nebo naopak proto, že se potřebuje pohádat. Dík za připomínku Bábi Zlopočasné; já to zvládám i díky četbě pana Kondelíka.
Schumi,
nebydlí ten tvůj známý tady u nás na Podblanicku? Máme tu jednoho pána, který zná pouze rychlost trojku a zpátečku. Na trojku se rozjíždí a jezdí, na zpátečku couvá. Při rychlostech pod čtyřicet a nad šedesát mu to dost řve 😀 Při rozjezdu je kromě řevu ještě jako bonus dost cítit spojka.
109, 110, Není cholerik, ale selektivně líný dispraktik. Jednou mi volá, že mu nejde strčit kazeta do nového přehrávadla.
„Kde to má halvy nahoře nebo dole?
„???“
„Aha. Přečetl sis návod?“
„Jo, tam to není“
„Stavím se cestou dom.“
„Kde máš návod?“
„No…já jsem ho někam založil…“
„Tak hledej.“ Nechávám ho vydusit. Přináší návod. Otevřu, no jasně, je to i s obrázkem.
„No…já to tam nenašel.“ Jasně byl línej to číst.
„Já to nečet.“
„Ty vole, tos mi moh říct rovnou. No, víš myslel jsem si, že bude lepší když to předvedeš.“
„Podej kazetu.“ Cvak, cvak. Hraje.
„Jé jaks to dokázal, ty jsi génius!“
„Hele, mechaniku to má dole, tak takhle, hop a je to.“
„No jo, já támhle u starýho Grundiga to obráceně.“
„Vole, to tě nenapadlo se podívat a vyzkoušet?“
„No já to do toho Grundiga vždycky dával takhle“
„To sis nemoh přečíst návod?“
„Vždyť víš, že jsem línej.“
Kdyby to byl jediný případ…
„Mně nejde počítač.“
„Jak to, že nejde.“
„No nejde“
„Je něco na obrazovce?“
„Jo, ale vůbec tomu nerozumim“
„Tak mi to přečti.“
„Co?“
“
„Co je na obrazovce.“
„Aha.“ Čte….
„Dej Enter“ slyším jak funí a klape do klávesnice..“
„Klávesu Enter!“
„Jo aha…“
„Hele vono to už funguje!“
„Jak počítač vypínáš?“
„No, zmáčknu tlačítko.“
„Který?“
„Vzadu na tý krabici“ Aha, vypíná natvrdo, to se Windowsům nelíbí a při startu hlásí nekorektní ukončení a jestli opravit nebo pokračovat.
„Musíš vypínat přes Windows.“
„Jenže takhle je to jednodušší“
„Musíš přes Windows.“
„Aha“.
Pak v mojí přítomnosti…“
„Co to děláš?“
„No, chci to vypnout.“
„Tak nemačkej to tlačítko!“
„Proč, já to tak dělám vždycky.“
„Pak zas můžeš mít problém. Musíš přes Windows.“
„Ale takhle je to jednodušší.“
„Přes Windows!“
„Neřvi, nejsem blbej.“
Vysvětluju….
„Vole na co zas šaháš!?!“
„No abych to vypnul“….“Jo aha….“
Štěstí, že nepracuje v jaderné elektrárně, na základně jaderných raket nebo podobně.
Ovšem co se týče politologie…
Jo a auto vybral dobře. Prostě se to při menším objemu musí víc točit, renaulťácké motory jsou trošku hlučnější, asi je tam turbo, má to „sportovnější“ zvuk.
No a s věkem se snižuje citlivost sluchu na vyšších frekvencích, ale níž dochází k rezonancím, proto u starých lidí je někdy buď „já neslyším“ a za chvilku „co na mě tak řveš“, a na ovladači televize pořád štelují hlasitost.
OT: Tak takhle originální názor jsem prosím v iDnes nečetl už hezkou dobu:
(…) je třeba co nejdříve, tak jako Polsko, nastolit otázku válečných reparací vůči Německu, abychom měli v ruce trumf, pokud by skutečně došlo na to, že by třeba stále sílící AfD vyhrála volby.
Zdroj: https://hannig.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=687344
U Hanniga mne baví, jak neúnavně kandiduje kdykoliv na cokoliv. 😛
Težko je vybrat si informaci z medií!
titulky z dneška 12.11.2018
iRozhlas: V Letech odkryli masový hrob a hledají další. Odborníci ze Španělska a Polska prozkoumají DNA obětí.
ČT 24: Archeologové zatím hromadné hroby Romů v Letech neobjevili. Našli ale jejich osobní věci.
TYDEN.CZ: Hromadné hroby zatím nenalezeny. Pátrání letos končí.
A popisek pod fotografií z 5.3.2015:
V rámci konference Ackerman Gemeinde účastníci navštívili bývalý cikánský koncentrační tábor v Letech u Písku. Daniel Herman nese věnec k památníku, který byl vybudován na místě pohřebiště obětí tyfu v táboře.
Tak kam ten věnec teda nesl?
114 Zpátečníku, že si děláš takové násilí. Ten plátek prolistuju při návštěvě rodného domu, na celý týden stačí zhruba deset minut. Abych si potvrdil názor, že stále dobrý na balení šlupek od brambor a cibule, když není po ruce kompost. Či pro podobné využití. Pravda, píšu to s nadsázkou, najde se v něm i něco přijatelného, lhal bych, ne že ne. Když mě příbuzenstvo s vyvalenými bulvami informuje o něčem úžasném, jako například, že významná část Němců by volila Adolfa Hitlera, vím odkud to pochází. Jako tohle. Navíc je to informace ne nejčerstvější. Pokud se pamatuju, naposled asi v roce 1972 Československo se Spolkovou republikou Německo uzavřelo dohodu, která minulost uzavřela. Snahu o otevření historie a revanš mám za velmi nebezpečné, broušené na obě strany. Pro tyhle obchody s lidskou tragédií nemám pochopení.
Schumi,
mýho bráchu na něj! 😀
Moje první lekce jak pracovat s počítačem:
Já – naprostý začátečník, matně tuším, jak vypadá počítač a při troše snahy bych snad našla ten čudlík, co se musí zmáčnout, aby se to zapnulo. Základní pojmy jsou pro mně něco jako jazyk vymírajícího indiánskýho kmene.
Vyučující – můj brácha, absolvent oboru Vypočetní technika, leč pedagogikou a komunikací s laiky nepolíben.
Počítač uveden do provozu lektorem :
A teď si založ nějakej adresář!
Co to je adresář?
Ty nevíš, co to je adresář???
Jo, vím, notýsek na adresy, ale v počítači to asi bude něco jinýho.
Ježíšmarjá, na to teda já nemám nervy, najdi si nějakej kurs pro začátečníky, tam ti všechno vysvětlej.
Konec lekce.
115 Karle, každý máme nějaké hobby. Například dneska jsem uspokojil svůj „slovanský komplex“…
my tu válku asi nevyhrajeme:
přečteno:“Při cvičení NATO nad Finskem mizel signál GPS. Ruský útok, tvrdí Finové.“
118 maYdo, tady by neuspěl ani políbený. Sice nemám oslnivý pedagogocký talent,ale nejsem totální nemehlo. Přesto jedna kolegyně pořád ne a ne pochopit rozdíl mezi souborem a adresářem a příležitostně brblá že jí nejsem schopný vysvětlit kterak má zkopírovat soubor do jiného souboru. Snahu o vysvětlení odmítá, že nechce vědeckou přednášku a že nemá čas, že strašně spěchá. „Já nechci vědeckou přenášku, jak tě znám to by bylo na dlouho, já chci vědět, co mám zmáčknout.“ Tak s tímhle by neuspěl ani Komenský.
120 Aneb americký tank v tunelu…
„Mami, já jsem nenašel v zeměpise, kde je Finsko a dostal jsem pětku.“
„To určitě ten hrozný Putin.“
68 Matzurko
až teď mi to trklo
„A tohle si dovoluji překopírovat, od soupěvkyně z našeho ženského sboru:“
Vy aktivně vyluzujete? To chválím. Je to dobré na dech případně i na sousedy.
Schumi, pohled z druhé strany :
o několik měsíců později, již výpočetní etchnikou poněkud políbena , jsem nasoupila do firmy, kterou založil bráchův kámoš. Dělali nějaký pozemkový úpravy, já něco věděla o plánech a urbanismu a oni vyvíjeli nějakej program na kteslení map a geodetických plánů a na těch pozemkovejch úpravách se to mělotestovat.
jeden z těch, co to vyvíjeli, byl nějakej Jura, geniální programátor a děsnej cholerik, taky neustále hulil a všechny buzeroval, jaks e má zacházet s počítačem, ale to, že jim neprospívá zakouřený prostředí bylo jediné pravidslo, z kterého si udělil výjimku. Ten program měl všelijaký mouchy, konec konců se to testovalo, takže situace, kdy něco nešlo a šlo se na programátory, byly na denním pořádku. To jsem třeba chtěla překreslit hranici parcely a najednou nešla čára a všichni mně s tím posílali za jurou. A jura začal o tom, jak je ten program vystavěn, jakou má strukturu a kdesi cosi a já jen koukala a nesměle pípala, že by mi jako stačilo, abych věděla, jak mám nakreslit tu čáru…
Moje působení u firmy trvalo cca rok, po půlroce jsem se vdala a vzápětí jsme čekali mimino. Když jsem po sedmi letech uvažovala o návratu do práce, tak už moje kroky mířily jinam a počítače byly už někde úplně jince.
JAk to dopadlo s tím programem a jestli je dnes ještě vůbec použitelnej, netuším. Bráchův kamarád snad firmu prodal společníkům a dělá dnes něco jinýho….
jo, to byla doba her a malin nezralých….
Ad 114 – stále se vracející otázka válečných reparací – nevím, jsem už starší osoba, paměť mi tak neslouží – ale matně se mi vybavuje: neexistuje nějaká dohoda o tom, že Německo se postará o vysídlené Němce z ČSR a ČSR za to nebude požadovat reparace? A je to jeden ze zásadních bodů, blokujících požadavky na vrácení majetku odsunutých Němců? Ale možná je vše jinak.
Je to poněkud složitější, např. v prosinci roku 1973 v Praze tehdejší kancléř NSR Willi Brandt přednesl k otázce reparací prohlášení. V něm sice československé nároky uznal, ale jejich vyplácení podmínil sjednocením Německa. Po sjednocení Německa v říjnu roku 1990 Německo odmítlo o problému jednat.
117 — Možná trochu nedorozumění, Schumachere… iDnes. Tištěnou Mladou frontu DNES jsem neměl v rukou ani nepamatuji, možná už léta. Přesto bych si dovolil pochybovat, že by v ní něco od Hanniga otiskli, natož toto.
Když ono je to těžké… Idea demokracie v sobě obsahuje — ba chová a hýčká — předpoklad, že mizerná vláda vygeneruje (přinejhorším časem) kvalitní, akceschopnou a rozumnou oposici. Takovýto předpoklad v sobě má určitou logiku, to né že né. Vady vlády vskutku pro oposici rozšiřují prostor.
To ale automaticky neznamená, že ten bude využit. I leckterá mizerná vláda se umí postarat, aby nebyl. Ale vedle toho existují další mechanismy působící stejným směrem, a jak se kolo dějin točí dál, zdá se, že i narůstající silou.
Koneckonců pretendentem na funkci vůdce stáda paviánů je zpravidla zase pavián, ne kupříkladu Woodrow Wilson nebo Winston Churchill..
124 Dana
já mám v hlavě je jsme dostali z uznaného objemu reparací asi dvě třetiny a zbytek Němcům Havel v zásadě odpustil.
126, 127 — S těmi reparacemi bych to prosím viděl poněkud složitější… Ne že bych se za svou osobu nějakých domáhal. Německo svými snahami organizovat Evropu plus jejich nevyhnutelnými důsledky způsobilo Československu takové škody, že se nejen nedají uhradit, ale především se nedají ani vyčíslit. Jak chcete penězi oceňovat zavraždění dejme tomu Vančury, Poláčka nebo Čapka? A jak otaxovat faktickou ztrátu suverenity vycházející ze ztráty materiálních předpokladů, které jakákoliv suverenita vyžaduje?
Nicméně si myslím — a Poláci, jak se zdá, si to nejen myslí, ale poněkud neohrabanou formou také realizují –, že zejména dnes, kdy Němci zachraňují tentokrát nejen Evropu, nýbrž hned celou planetu zákazem jaderných elektráren či otevřením (nejen svých) dveří africké a arabské imigraci, je vhodné jim všemi dostupnými cestami připomínat, co napáchali během války z pohnutek v mých očích velmi blízkých těm jejich pokrokářským a svatouškovským dnešním.
Já, král Česka?
Ještě si pamatuji, že v osmdesátých se vrátilo hafo tun zlata zadržovaného američany. To zese pan Tošovský vyměnil za hajzlpapír….
„Idea demokracie v sobě obsahuje – ba chová a hýčká – předpoklad, že mizerná vláda vygeneruje (přinejhorším časem) kvalitní, akceschopnou a rozumnou oposici. Takovýto předpoklad v sobě má určitou logiku, to né že né. Vady vlády vskutku pro oposici rozšiřují prostor.“
no, Zpátečníku, to je poněkud idealistická představa. Mizerná vláda nevygeneruje kvalitní opozici, protože opozice nemusí být kvalitní, stačí, aby vzbudila dojem, že bude aspoň o trochu lepší než ta mizerná vláda.
Navíc ti, co jsou v opozici a ti, co jsou u vesla jsou lidi stejného druhu, totiž politikové a jejich společným rysem je to, že jim nejde o to, aby jejich vláda byla kvalitní, ale o to, aby pro ně byla nejsnažší a nejvýhodnější. Liší se jen v tom, že jedni u toho vesla jsou a druzí se k němu chtějí dostat, ale pokud se prohodí, budou se chovat i v opačných pozicích stejně – t.j. vláda ( dříve opozice) bude mizerně vládnout a oppzice ( dříve vláda) bude dělat cokoliv, aby se příště zas dostala k lizu ona.
Ten prostor, který opozici vláda poskytuje svými chybami využije opozice jen k prohození pozic, ne k tomu, aby lépe vládla.
133 — Zpátečníku, to je poněkud idealistická představa — No samozřejmě, maYdo, proto také je má argumentace uvozena slovy Idea demokracie… (Kdybych věřil, že to tak funguje doopravdy, začal bych slovy Principy demokracie… nebo nějak podobně.)
Jenže ono myslím není úplně samozřejmé ani to, že to funguje (pokud tedy), ani to, že to nefunguje. Ze samotného principu neplyne, ani že převáží konkurence, ani kartelové chování, ani že oboje bude koexistovat pospolu. Záleží na době, záleží na odvětví, záleží na okolnostech…
Já netvrdím, Zpátečníku, že to je samozřejmé, ale když se tak ohlídnu na to střídání vlády a opozice za ta léta, co skončila vláda jedné strany, tak tady a teď to tak prostě funguje.
Nicméně to, že kvalita vlády a kvalita opozice jsou spojité nádoby mi připadá logický. Když je mizerná vláda, nic nenutí opozici, aby byla kvalitní.
(130) Odhadoval bych Zpátečníku jednodušší důvod, než připomínání napáchaného: Je to v některých částech elektorátu populární a tedy využitelné.
(136) Je-li výchozí stavební materiál podobný až totožný, bude takový i výsledek.
136 — Když je mizerná vláda, nic nenutí opozici, aby byla kvalitní. — To sice ne, ale chce-li se dostat k lizu, musí se aspoň zdát kvalitnější než vláda. Idealisti se domnívali, že toto samo o sobě dříve či později vygeneruje tu nejkvalitnější vládu — a nejkvalitnější oposici –, jaké jsou vůbec myslitelné. V současné době to v politice v naší civilizaci nefunguje téměř nikde (třikrát „v“); ale stejný mechanismus v jiném oboru např. vytlačil určité výrobky (a výrobce) z trhu… I když už je to také dost dlouho, a člověk musí dost pracně vzpomínat, kdy byl kdo posledně vytlačen z důvodu nedostatečné kvality.
137 — Je to v některých částech elektorátu populární a tedy využitelné. — V tom Polsku? Tam asi jo. Ovšem Hannig má elektorát víceméně nulový, což nám na druhé straně umožňuje volně uvažovat o principech.
V Řecku asi taky. Hannig je zoufalec.
To byste si asi musel tu kvalitu nějak definovat, Zpátečníku. Kdysi byly kvalitní šaty takový, co vydržely celej život. Jenže dnes po téhle kvalitě není poptávka, protože ty šaty sice léta drží tvar a nevypadají opotřebeně, ale jsou z módy.
Auta, elektronika, domácí spotřebiče – vytlačen z trhu je výrobek, který nedrží krok s vývojem. Neumí něco, co novější typy umí, poskytuje menší komfort, je méně bezpečný, nemá vhodný design… Co je kvalita a nekvalita? je vytlačen z trhu, protože je nekvalitní? Nebo protože je zastaralý?
A co když se neprodává proto, že je sice kvalitní, ale drahý a málokdo si ho může koupit?
Koukám, že vedle Schumachera se tu vyskytuje i Scumacher. V anglické konotaci pro právníka daleko výstižnější. Jedna nebo dvě osoby?
140 — To byste si asi musel tu kvalitu nějak definovat — To bych jednak neuměl, jednak to není třeba. Při studiu příslušných mechanismů můžeme pokládat za kvalitní to, co se (v porovnání s náklady) kvalitní jeví těm, kteří si vybírají.
Nicméně bývala např. doba mimořádně nekvalitních překladů z angličtiny (co je to kvalita překladu?) nebo nekvalitně vysázených a/nebo vytištěných knížek; a byl to asi trh, co je vůčihledně zredukovalo…
Pozvolna se ale už asi vrátím k Poslední třetině (v Konci světa) od Emila Hakla. Četl jsem už před lety, a teď možná nastal čas přečíst znovu.
141 — Ále no jo, taky to již od prvního výskytu vidím před sebou jakoby s pomlčkou za čtvrtým písmenem. Snad jsem měl včas upozornit e-mailem…
Dobré zas ráno… 2 Dušan ad 141 – ale pak by tam mělo být double m…
Už jsem čekal, že nic nebude…..a sedmnáctého je za rohem…..
Polonesvepravny Andy mladší „se odkopal“, starkí je v Mafiánově a tudíž jaxi mimo mikrofony a osvědčení bojovníci za pravdu jedou jak namydlení….
A Andy tak hezky startuje na řeči o svých dětech, hned hutorí tím ubrecenym fistulkovym hláskem – co víc si přát ?
Dramaturgie dokonalá, podstata zcela nepodstatná, trubky budou mít drámo (padnelivládačinepadne ?) a my klid na seriózní práci s Istanboulí…..
2 Šimon klein – ještě jsi zapomněl, že Kalousek z toho má permanentní orgasmus… Ač v jeho věku by to mohlo býti nebezpečné…
141 Dušane, sice nevím co to je, ale na požádání bych se mohl i urazit.
130 To byli jiní Němci, jiní Poláci…
(148) Vzhledem k času jo. 😛
Jestli si myslíte, že po vystoupení z EU, ti, kteří nám tu vládnou, začnou vládnout lépe, nebo budou vystřídáni lepšími, protože voliči si zvolí lepší zástupce, myslíte si špatně. EU a Brusel sice jsou vhodným hromosvodem, ale když to začnete zkoumat případ od případu, zjistíte, že za většinu toho na co nadáváte, pochází ze zdejšího centra nebo bez možných výjimek jím je převzato nebo dokonce ještě více dokurveno.
„Haló Brusel? Tady Praha. Nemáte pro nás novou směrnici pro implementaci? Ano? Výborně. Pošlete. Jako obvykle bez výhrad. Jo a to omezení, nevadilo by kdybychom to zakázali všechno? Ne? Výborně. Tak to zakážeme všechno.“