Traktát o vínech ze Španěl

František I.

Do letošního roku vstupuje Španělsko s poněkud netradičním turistickým heslem. Zní: “Španělsko, část tvého já!“ Nevím, jak kdo a který, ale já bych si pro sebe vybral zažívací trakt a ledviny. Snad protože mám španělská vína strašně rád a jen díky nim pomalu zapomínám na leckteré svoje strasti, spojené kdysi s tímto královstvím. Kamarád má naštěstí jiné zkušenosti. Vína z této země dokonce dováží a mne bere jako jakého si auditora či odborného poradce. Kupodivu občas i poslechne. Tak se stalo, že jsem si jednou sedl, otevřel věnovanou lahev a zkusil svoje ne zcela utříděné myšlenky v tomto oboru sepsat a odlehčit tak současné složité politické situaci. Kdo si má neustále (furt) rvát kštici, zda na hradním trůnu zůstane nemocný stařík, popřípadě tam dosedne těžce havloidně zeleně, profláklý profesůrek a zda budeme mít za premiéra mezinárodně polousvědčeného podvodníčka. Takže:

Španělsko má kolem 1 milionů ha vinic, což je dnes asi největší plocha vinic na světě. Ale co do výroby, obsazuje až třetí místo. Z toho je zřejmé, že se tu vinaři v posledních 20 letech zaměřili hlavně na kvalitu. Po stránce vinařské lze tuto zemi rozdělit na 69 oblastí, tedy denominací. Dvě oblasti mohou díky velice příznivým přírodním podmínkám, kvalitě produkovaných vín a speciálního dohledu označovat své výrobky značkou původu  DOCa. Původně ji měla pouze oblast Rioja, ale roku 2001 ji získala i malá oblast v Katalánsku s názvem Priorat.

Bílá španělská vína vůbec nejsou špatná

Mnoho lidí si myslí, že tím, že je Španělsko na jihu, tak tu nemohou vyrábět dobrá bílá vína. Zapomínají, že mluví o třetí nejhornatější zemi v Evropě. Zdejší vinice bývají dost často vysoko položené, nebo mají blízko k oceánu, který také vinice ochlazuje. Proto mají bílá vína v některých oblastech skvělé podmínky k rozvoji.  Jeden ze dvou nejtypičtějších španělských odrůd bílých vín je kultivar Verdejo. Víno z něj bývají svěží a dobře pitelná. Doma je nejvíce v autonomní oblasti Kastilie-León v oblasti Rueda, což je asi 800 m nad mořem položená náhorní planina na severozápadě země se zhruba 13 tisíci ha vinic, kde je poměrně drsné počasí. Vinařství Cuatro Rayas, producent vynikajícího Verdejo, bylo založené v roce 1935 a je největší a nejstarší bodega (vinařství) v této oblasti. Některá vína navíc vyrábí z hroznů ze stoletých keřů, které dávají velice vyrovnanou sklizeň. Dost často toto víno nechávají ležet v barikových sudech z francouzského dubu.

Druhá odrůda pro výrobu bílých vín je Albariňo. Dobře se jí daří v Galicii na severozápadě Španělska. Víno tu pěstují v pěti oblastech na přibližně 3500 ha, z nichž nejdůležitější je Rias Baichas, kde se nachází i firma Bodega Granbazán. Ta například považuje zmíněné víno za vrchol svojí nabídky. Kraji se ne neprávem říká „zelené Španělsko“, protože tu celkem hodně prší a vše je tu na rozdíl od vnitrozemí příjemně zelené. Není divu, že tu vinohradníci pěstují až 90 % bílých moštových odrůd. Ke kultivaru Albariňo se váže i zajímavý příběh. Révu prý přivezli ve 12. stol. mniši Cisterciáci z Německa od Mosely. I překlad názvu, „Bílá od Rýna“, svědčí o tom, že hrozny mají původ v Rýnském ryzlinku. Albariňo si oblíbili u moře, protože se velice dobře doplňuje s rybami a se zdejšími pokrmy z ústřic, slávek, krevet, či dalších plodů moře. Mají pravdu.

Vinařství Mas Llunes patří mezi rodinná vinařství. Najdeme ho v oblasti Empordá téměř u francouzských hranic. Víno se tu pěstuje stovky let, ale vinařství samo je velice mladé. Majitelé ho založili v roce 2000 a ročně vyprodukují přibližně 100 tisíc lahví, což je na Španělsko relativně málo. Na druhé straně milovníci vína berou tuto oblast jako velice kvalitní. Na jedné straně chrání vinice hory a na druhé na ně působí vliv Středozemního moře. Proto vína odtud patří mezi ty dražší. Vinařství nabízelo na jedné ochutnávce v Praze, kterou pořádalo Španělské velvyslanectví, lehce barikované cuvéé (tedy směs či kuvé), které však obsahovalo víno kultivaru Cariňena blanca, které je jinde vzácností, ale zde tuto révu považují za autochtonní odrůdu.  

 

Když červené, tak z Rioji

Neslavnější vinařskou oblastí ve Španělsku je bezesporu Rioja s ústředním městem Logrono. Révu vinnou tu pěstují na 60 tisících ha a patří tak největším vinařským regionům země. Je to zároveň denominace a autonomní oblast, která maličko zasahuje do denominací Navara a Baskitsko. Nejoblíbenějším kultivarem je vynikající červená odrůda Tempranillo, právem oblíbená v celém Španělsku. V oblasti Rioja je například pro výrobu červených vín povoleno omezené množství modrých odrůd, jako např.  Mazuello, Garnacha, Graciano, apod., ale v lahvích vždy převládá  Tempranillo. Vinařství Bodegas de la Marquesa –Valserano má poměrně dlouhou historii a dle názvu i šlechtický původ. Majitel však krom šlechtického titulu, patřil mezi osvícené vinaře a vzal si příklad z francouzských regionů, jako jsou například Bordeaux či Medoc. Záhy začala jeho vína vítězit na mezinárodních přehlídkách a vinařství se proslavilo. Dnes vinařství obhospodařují členové páté generace rodiny a s kvalitou vína patří mezi španělskou špičku. Víno Valserrano Crianza obsahuje 90 % odrůdy Tempranillo a 10 % odrůdy Mazuello. Termín Crianza v názvu znamená, že víno muselo zrát minimálně 12 měsíců v barikových 225 litrových sudech a další rok v lahvích. To ovšem platí pouze pro oblast Rioja s klasifikací DOCa. Jinde nejsou pravidla tak přísná. Setkal jsem se ještě s víny typu Reserva. Zmíněné produkty musejí zrát minimálně 18 měsíců v sudu a 18 měsíců v lahvi. Nejcenější vína s názvem Grand Reserva zrají dokonce dva roky v sudu a tři roky v lahvích.

Oblast Ribera del Queiles není od denominace Rioja daleko. Zasahuje do provincie Navara, ale vinaři mají některá specifika. V Navaře se například nesmí zavlažovat. Tady zavlažují. Také mohou s révou experimentovat. Mohou zasadit například odrůdu Syrah, která není v Navaře povolená, a nic se neděje. To je výhoda oblastí Vin de la Tierra, tedy oblastí, kde si na nic nehrají. Vína mají vynikající, ale bez zbytečných hloupostí na etiketách. A také lacinější. Vinařství Bornost představilo v Praze například cuvée Guelbenzu Evo, které se sestává z vín kultivaru Cabernet Sauvignon, Garnacha a Merlot. V jiných produktech používají kultivar Graciano, málo známou místní odrůdu, která však dodává vínům v malém množství jistou lehkost a kyselinku. Samo vinařství sice založili v roce 1851, ale v posledních letech nevydrželo konkurenci a banka ho odprodala družstvu Bornost. 

Oblast Priorat společně s oblastí Ribera del Duero patří mezi malé vinařské regiony. Vinařství jsou povětšinou rodinná a malá. Teprve v 90. letech tu například vybudovali silnice. Snad proto zdejší produkty milovníkům vína sympatická a zdejší vína patří mezi svým způsobem originály. Většina vín je postavena na základní odrůdě Garnacha.  Vína z Prioratu mají vysoký obsah alkoholu. Výjimkou není ani obsah 15 % etanolu, aniž by to bylo nějak zřetelně znát. (Lžu. Je to znát.) Hlavním důvodem je břidlicová, záhřevná, kamenitá půda, dostatek slunce a účinnost jeho paprsků, které zvyšuje odraz blízkého Středozemního moře. Místní utvořili spolek zhruba 140 drobných vinařů s názvem Vinicola Dell Priorat, které dohromady obhospodařuje více než 200 ha vinic. Doputovat sem z Barcelony, to je horor.

Trampoty v denominaci La Mancha

Pod Madridem nalezneme vinařský region Pago Calzadilla, což je zajímavá vinařská destinace. Nejdříve je ale třeba poznamenat, že se pod Madridem rozkládá snad největší vinařská oblast na světě, známá jako působiště známé Cervantesovy postavičky, Dona Quijota. Je to region La Mancha se 160 tisíci ha. Bohužel o některých zdejších velkých vinařích je známo, že vyrábějí i u nás dobře známé lacinější produkty, tzv. supermarketová vína, po našem krabičky. Tím si ovšem do velké míry zkazili pověst. Nejen sobě, ale i těm ostatním. Kvalitní výrobci, kteří nechtěli mít s uvedenou praxí v oblasti nic společného, se rozhodli začít v La Manche produkovat vína pod označením Vino de la Tierra. Před deseti lety vznikla na základě tohoto počinu denominace Pago Calzadilla. V současné době sdružuje pouze 14 výrobců, kteří musí splňovat podmínky vstupu. Mimo jiné například limitovanou produkci hroznů, zaručenou kvalitu produktů, vinice musí být přímo u vinařství, ne např. 20 km daleko apod. V Česku několikrát tuto oblast reprezentovali vinaři z městečka Huete, sdružení v družstvu s názvem Pago Calzadilla, tedy stejným, jako má jejich denominace. Představili se odrůdovým vínem Syrah s názvem Allegro. Kultivar Syrah není typická španělská odrůda. Nicméně pod Madridem se jí daří, má tu vynikající klimatické podmínky, víno je velice dobré, kvalitní a prý je po něm poptávka.

Sinforiano Reserva z vinařství Sinforiano je stoprocentní odrůdové víno typu Tempranillo z oblasti D. O. Cigales, které zrálo 24 měsíců v dubových sudech. Oblast je typická spíše výrobou růžových vín, ale je vidět, že místním jde i červené. Bodegas Sinforiano je malá rodinná firma, která obhospodařuje 70 ha vinic. Vinice jsou zhruba 800 až 900 metrů nad mořem. Není výjimkou, že některá jiná vinařství mají v této části Kastílie vinice až 1000 metrů nad mořem. Vína jsou ale hutná a tříslovina se doplňuje s kyselinkou, takže výsledek je velmi pitelný.  Oblast D. O. Cigales má pouze 2000 ha vinic, takže opět patří mezi ty menší. Není ani moc známá, což je vzhledem ke kvalitě a chuti zdejšího vína škoda.

Oblast Ribera del Duero leží asi 80 km na západ od Rioji a celková plochy zdejších vinic činí přibližně 20 tisíc ha. Dominantní kultivar je opět Tempranillo, ale tady této odrůdě říkají Tinto Fino. Prý zdejší Tempranillo má silnější slupku a tím pádem více barviva a taninu. Konec konců v Ribera del Duero nejsou sami. Tato réva má na mnoha místech Španělska i Portugalska mnohá další synonyma. Víno Conde de san Cristóbal Raices Reserva z vinařství Grupo Vinícola Marqués De Varga patří mezi hodně drahá a kvalitní vína. Jmenované bodega (dosaďte vinařství či sklepy) tohoto vína navíc produkuje pouze šest tisíc lahví, což je opravdu minimální výroba, vhodná pro sběratele, znalce nebo prý i jako investiční víno. Nápoj opravdu působí mnohem silnějším dojmem, než jeho konkurence z Rioji. I barvu má tmavší.

Nejen malá vinařství

V Praze se také často prezentují i vinařství značně rozsáhlá s filiálkami po celém světě. Takovým výrobcem je například firma Ferrer Family Wines – Freixenet Group. Tento v současné době konglomerát se rozrostl šikovností majitelů rodiny Ferrer. „Vinařství založili v roce 1861,“ říká exportní ředitel firmy, Peter Protić, „ale sláva naší společnosti se začala šířit až od roku 1914, kdy jsme začali vyrábět šumivé víno Cava. Tak se totiž ve Španělsku říká vínům kvašeným v lahvích francouzskou metodou.“ Postupem doby skupovali perspektivní vinice a zakládali další vinařství po celé zemi. Mají je v oblasti Rioja, Ribera del Duero, Priorat a dalších významných denominacích. Dnes vlastní 21 vinařství v osmi zemích na třech kontinentech. V Mendoze vlastní i vinice ve výšce 1300 m nad mořem! Kromě toho společnosti patří vinařské podniky ve francouzském  Bordeaux či Champagne, v Austrálii vlastní dvě vinařství a jedno mají dokonce v Kalifornii v USA. Roční produkce firmy činí včetně šumivých vín 200 miliónů lahví. Sekt Cava Freixenet prý znají gurmáni ve145 zemích světa a firma ročně vyprodukuje 70 miliónů lahví této značky. Vše samozřejmě francouzskou metodou druhotného kvašení v lahvích. Já už ho znám také….

Zlato z Terréz

A pomyslná sladká tečka na závěr. Sherry je španělská specialita, která se týká prakticky pouze Andalusie, kde se nacházejí čtyři denominace pro vína tohoto typu. Nejslavnější z nich je Terréz. Výrobně se jedná se o tzv. fortifikovaná vína. Najdeme mezi nimi i suchá vína, ale převládají sladká. Hrozny bílých odrůd Moscatel a Pedro Chimenéz  se před zpracováním nechávají sušit na slunci, hrozny odrůdy Palomino tu dávají přímo do lisu. Po smíšení zraje víno v  typických sherry sudech, které jsou zaplněné pouze do pěti šestin. Ke konci kvašení by se měla na povrchu vína utvořit speciální ušlechtilá plíseň. Pokud se utvoří, je nápoj braný jako kvalitnější, přestože fortifikace často probíhá i bez tohoto povlaku. Po skončení kvašení se víno dolihovává a následně opět zraje v trochu odlišnějších ležáckých sudech, typických opět pro tento typ vína. Sudy tu skládají v několika řadách nad sebou a v průběhu roku je místní vzájemně přelévají od shora dolů a zpět. Systému se říká solera. Tím dochází ke standardizaci sklizně či dokonce ročníků, víno se provzdušňuje, což opět přispívá k lepší fortifikaci obsahu. Sherry má obvykle i díky dolihování zvýšený podíl alkoholu na 19 – 22 %, ale například druh Sherry Fino má podíl alkoholu pouze 15 – 17 %.

Na Sherry je nejzajímavější fakt, že ho více než Španělé pijí hlavně Angličané a Holanďané. Podle pověsti ukořistil pirát Drake, když porazil španělskou Armadu, také loď plnou tohoto vína. Královně Alžbětě Anglické prý velice zachutnalo, takže po válce se stal anglický královský dvůr nehledě na náboženské otázky věrným odběratelem zmíněného moku.

Víno Fino Inocente od firmy Chosé Estévéz na příklad zraje osm let a je zajímavé tím, že hrozny pocházejí z jednoho vinohradu, navíc pouze z odrůdy Palomino Fino, což tu není normálně zvykem. Proto také patří mezi nejjakostnější nápoje tohoto typu. Vinařství založil José Estévéz de los Reyes v městě Jerez v roce 1974. Společnost postupně rozšiřoval, takže ho dnes tvoří tři bodegy. Jedno z nich se však trochu z oblasti vín vymyká. Jde o filiálku Valdespino, která je spíše lihovarem. Zde je dobré se opět trochu vrátit do historie. Jakmile si Angličané oblíbili Sherry a v domech se jim začaly vršit sudy, zjistili Skotové, že to je to pravé, co dodává jejich whisky onu správnou chuť. Sháňka po těchto zvláštních dřevěných artefaktech trvá dodnes.  Není tedy nijak zvláštní, že se i ve Španělsku našla firma, která vyrábí vynikající Sherry a má k dispozici potřebné sudy. Začali si pálit svoji Malt Whisky ze skotského i španělského sladu a nechávali ji zrát v sudech, kde dříve skladovali vína značek Paolo Cortado a Oloroso. Podobné to bylo s dováženým kubánským rumem a samozřejmě i s místní brandy. Ve všech případech prý stejně jako u Sherry stárnou destiláty pomocí systému Solera. Rum jsem šťastně propašoval….

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 371 komentářů u „Traktát o vínech ze Španěl“

  1. Zetor uz tuhle fíčuru zkouší-u nas na vesnici vyváží hnůj z kravina a furt zanechává za sebou kopečky sracek….asi tu análytickou laboratoř teprve odlaďujou’…..asi něco v hárdwehru, páč za softwehra tam za volantem sedí místní pepek vyskoč.

  2. Nejsem odborník na traktory, ale jsem trochu odborník na výroční zprávy a bilance. Podle posledních zveřejněných údajů samou společností Zetor Tractors, a.s., vyrobili za celý rok 2015 3905 kusů traktorů všech typů.

  3. a jak to souvisí s tím, že má smlouvu na prodej za bůhví jakou dobu?

  4. Ono taky těch 6000 traktorů není za rok,ale za 4 nebo 5 let. Ale taky dobrý. Byly doby,kdy to vypadalo, že Zetor vůbec nebude. Taky ho 2x nebo 3x oddlužovali, co si pamatuju.
    dnes pomalu roste, je v zisku a dává práci lidem.

  5. je pravdou, že Zetor zastoupení v USA je stínem trhu z osmdesátých let, kdy se v USA prodaly tisíce Zetorů. Dnes zaplňuje trh malých traktorů 45 až 90HP. Generální zastoupení je v Jacksonville, Fl., v PA a v NY má po dvoe dealerech. Kdysi jich nejvíce jezdilo v Iowa a Texasu, většinou u potomků českých farmářů. Natočil jsem o tom i příspěvek pro ČT. V té době byla i úspěšná Jawausa, která ovšem zmizela zcela. Sám jsem začátkem 90 let prodal několik nových Babet. Stály tehdy $350.

  6. Správně – třeba pět let. Pak je to 1200 traktorů ročně a to je třetina výroby. Pokud se podíváte na jejich vlastní materiály, např. počet obchodních zastoupení a dceřiných společností po celém světě, tak to vychází na pobočky v řádu desítek.

    Ale já se nechci vnucovat se svým pohledem na nějaký konkrétní podnik. Jen si tak čtu čísla a prosévám je svojí zkušeností.

  7. 635 – a co s tím udělá Zeman?
    Teda tu je to jak v kotli.
    Spartáááááááááá! Baňýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýk!

  8. No, pokud se nějaké firmě zvýší roční odbyt o třetinu, firma se asi zlobit nebude. 🙂

  9. Tak zvysit produkci o 2100 traktoru rocne jde jiste opravdu velmi jednoduse, staci si najmout o tretinu vice lidi a je to…. stejne asi tak zestonasobit to jefine obchodni zastoupeni v rusku, jiste to je ihned a taky najmout nejake indicke riksi na prevoz, nepredpokladam, ze by se tam dostali sami…. mozna kdyby po ceste orali a sklizeli, tak by jiste i naftu na cestu ziskali 😀
    Tedy tady je sranda, mnoho lidi si nepamatuje, jak to vypada, kdyz Zeman neco nekomu proda…. je to ale klika, kdyby to opravdu byla pravda, tak by uz Zetor nestal danoveho poplatnika ani korunu a byl by uspesnejsi nez koncern 😀

  10. 660

    To ví každej 🙂

    Jistě, se zvýšením výroby mohou být problémy a starosti, ale řekl bych , že tak ňák příjemnější, než když se výroba musí snižovat pro malej odbyt. 🙂

  11. My měli na gymplu třídního a ten fandil Bohemce v době, kdy o ní nikdo mimopražský ani nevěděl.

  12. 663 – mohou být problémy a starosti – to ví každej!

    Nechme toho, prchám zbaběle.

  13. Tady to nevypadá jak v kotli, spíše jak v alejích…

  14. Ještě jeden kousek: Děti se sešly spontánně cestou ze školy a náhodou dvě dívky vyrobily plakát na podporu Drahoše.

    Jak děti před Drahošovým příjezdem řekly médiím, na místě se sešly náhodně po cestě ze školy. Všechny chodí na jednu „základku“, a když jich u zastávky stálo pár, začaly se k nim připojovat další. Školáci se dali dohromady, protože jejich rodiče chtějí volit Drahoše, a tak ho přišli před volební místnost „okouknout“ a pozdravit. Dvě dívky dokonce vyrobily plakát na jeho podporu, který kandidáta dojal a přiměl ke slibu, že si ho nechá zarámovat. Drahoš se před odjezdem ještě se všemi dětmi vyfotil a každému z nich podal ruku.
    Zdroj: https://volby.idnes.cz/jiri-drahos-prezidentske-volby-praha-lysolaje-volebni-mistnost-odevzdal-hlas-1hh-/prezidentske-volby-2018.aspx?c=A180126_152211_prezidentske-volby-2018_bja

  15. Kdyz slysim nebo ctu …. ODBYT …. hned vim, ze mluvi odbornik a znalec a vubec, profesional, co uz nekdy resil “odbyt”

    Tak zase nekdy 😉

  16. Jsem si tak s těmi politicky angažovanými dítky vzpomněla, jak jsme kdysi, dávno tomu, před volbama potkali dceřina spolužáka s cedulí „ČSSD „. Už nevím, jetsli to bylo ve škole nebo ve školce.

    Chlapeček dceři nadšeně vykládal, že volí ČSSD, protože jsou nejlepší. On totiž od nich má všechno – propisku,samolepky, atd. a jel na Anděl na meeting, neboť doufal ukořistit ještě kšiltovku.

    Nebylo na tom plakátu náhodou napsáno“ Mámo, táto, volte naši šťastnou budoucnost?

  17. Se nám tady míchají dvě věci.
    Jedna je, že i na vyspělých trzích je poptávka po jednodušší technice, viz kdysi Yugo v USA nebo teď Dacia v západní Evropě.
    Druhá je reálnost byznysu, ke kterému je zatím podepsáno jenom memorandum.

  18. 670
    Ale jistě, nikdy nic není jisté, dokud ty trachtory nejsou vyrobeny, dodány a hlavně zaplaceny.
    Ale momentálně ruské zemědělství (i díky odvetným ruským sankcím) docela jede.

  19. Dano, už jsem to tady psal. Vystoupí proti tomu. Takových moc Evropě není. Každý takový hlas dobrý.

  20. BTW, dnes jsem četl na izraelské stránce poděkování Zemanovi za principiální podporu Izraele.
    To taky není většinový evropský postoj.

  21. maYdo
    u nás se na tom plakátu „Mámo, táto, volte naši šťastnou budoucnost“ objevil přípisek „Nemohu, musím volit kandidáty Noridní fronty“. Byl okolo toho stejný poprask, jak když jistý okresní tajemník jel okolo budovy, na níž byl obrovský transparent „Nejlepší z našich řad do národních výborů“. Ta budovy byla totiž Psychiatrická léčebna Šternberk.

  22. Boha mojho,
    já si jen dělala legraci.
    No nic, půjdu pověsit prádlo, a to suché žehlit.
    A těšit se na další pokračování islandské noir detektivky.

  23. To Matzurko nedělej, víš, že dnes a zítra hrajeme o budoucnost !

  24. Dano,
    neber si to tak a dej si frťana 🙂

    Hele, Bohemians, ti měli ty bonbony s klokanem, žejo ? Ještě pamatuji slávie, ty byly taky pěkně nechutné… a jaktože neměla cukrátka Sparta ?

  25. 670 NoName, dnes jsem se dověděl, že jsem asociální podezřelý živel, protože nemáým auto s automatickou převodovkou, který prý například v Německu je standard, a že tam policie na křižovatkách podle rozjezdu kontroluje kdo má manuální,a toho kontroluje jestli u sebe němáí drogy nebo napáchá nějaký přestupek, protože je asociální socka, která nemá na auto s automatickou. Každý tamní slušný občan má auto a automatickou. A že každý dbalý řidič má auto s automatickou, protože ta zajišťuje hbitý rozjezd na semaforech a nezdržování, kteréžto posuzuje tam policie a nehbité poklácá za podezřelé. Ptal jsme se na to co třeba auta kategorie Fabie, bylo mi odpovězeno, že v tgakových tamní slušní lidé nejezdí.
    Tak bych rád věděl, jak je to ve vyspělé cizině doopravdy.

  26. 682

    ježišmarjá,
    to nemohli sehnat nějakou aspoň s trochu slušnýma kozama ? 🙂

  27. schumi,
    probůh, s jakými idioty se dostáváš do kontaktu? –in re 679

  28. dvd
    Já se kdysi dozvěděl, že jako zubař v Německu nemohl jezdit s Oplem, anžto se to tam nepatří 🙂

    No, já Opla nemám ani tady 🙂

  29. bych nemohl 🙂
    prej by si pacoši mysleli, že jsem mizernej zubař, a nechodili by 🙂

  30. halladine,
    to už zas tak úplná blbost není. Ale klidně bys mohl mít VW Golf nebo Oktávku. Ovšem zubař nad 50 let by měl mít BMW, Mercedes, Audi nebo nějakého exota. A ve městě je i takový Mini akceptovatelný.

  31. dvd,

    to má Opel v Německu až tak mizernou pověst ? Možná, že se blbě ptám, ale auta ani řízení nejsou můj kníček, a stačí mi, když to jede 🙂

  32. Ftip

    Ukrajinský vtip:
    – Prečo bojuje naša armáda na Donbasse ?
    – Pretože je tam ruská armáda.
    – A potom prečo naša armáda nebojuje na Kryme ?
    – Pretože tam je fakt ruská armáda.

  33. Teda… o takovou aktivistku bych si ani kolo neopřel… hlavně proto, že kolo nemám… abych to tak uvedl na správnou míru… hrůza dostala nový rozměr…

  34. Šumaváku – 599 – Fuj, mně se ulevilo, já byl celý týden jak na trní a každé neznámé číslo mně vyděsilo.
    Hlavně koukej chvíli ležet a odpočívat, ne že pozítří nasedláš… 🙂

  35. 693 — Nemívala Dukla spíš oplatky? Papírový přebal s emblémem klubu, pod ním celofán, v něm dvakrát dvě zhruba čtvercové a docela dobré… Matně si vzpomínám, že snad bývaly v jejích barvách, tedy pečivo o trochu žlutější než obvykle, a kakaová náplň? Anebo že by ty barevy byly obrácené?

  36. Jo, oplatky. MY jsme říkali doma sušenky všemu. A babička tomu říkala „pišingr“. Oplatky nikdy. MYslím, že tio bývalo někdy v meze jako desert. Já jsme je ale nerada, takže nemohu sloužit, jak byly vybarvený.

  37. 694 – Šumaváku, nevím, co tě potkalo, ale doporučení Pavla Kořenského si koukej vzít k srdci ! 🙂

    Jinak ze špitálního menu jsem vždycky povařovala za srovnatelný s mučením kakao a vánočku k nedělní snídani

  38. Zpátečníku – 696 – mně po přečtení přijde, že Hampl poněkud blbne. Úplně stejné obrazy se dají namalovat i se Zemanem akorát v obráceném gardu (což by v podstatě vystihovalo situaci před minulou volbou a po ní). Závěr o okovech by bylo možné ponechat stejný, ten je platný universálně.

    Blbý na tom je, že celý problém není v presidentských kandidátech či politických stranách, ale ve voličích. Situace, kdy půlka lidí chce něco a druhá půlka něco diametrálně odlišného nemívá dobré ani jednoduché řešení.

    To ostatně vidíme od roku 1989 dodnes. Tehdy si cca. 15% lidí přálo zachovat stávající komunistický režim a zbylých 85% bylo víceméně půl na půl rozděleno mezi příznivce třetích cest či socialismů s lidskou tváří a příznivce kapitalismu klasického střihu.
    Což vedlo k mnoha počátečním omylům jejichž následkem příznivci kapitalismu klasického střihu dílem vymřeli, dílem resignovali a dílem konvertovali, takže rozmnožili hojně řady příznivců socialismů s lidskou tváří.

Komentáře nejsou povoleny.