František I.
Do letošního roku vstupuje Španělsko s poněkud netradičním turistickým heslem. Zní: “Španělsko, část tvého já!“ Nevím, jak kdo a který, ale já bych si pro sebe vybral zažívací trakt a ledviny. Snad protože mám španělská vína strašně rád a jen díky nim pomalu zapomínám na leckteré svoje strasti, spojené kdysi s tímto královstvím. Kamarád má naštěstí jiné zkušenosti. Vína z této země dokonce dováží a mne bere jako jakého si auditora či odborného poradce. Kupodivu občas i poslechne. Tak se stalo, že jsem si jednou sedl, otevřel věnovanou lahev a zkusil svoje ne zcela utříděné myšlenky v tomto oboru sepsat a odlehčit tak současné složité politické situaci. Kdo si má neustále (furt) rvát kštici, zda na hradním trůnu zůstane nemocný stařík, popřípadě tam dosedne těžce havloidně zeleně, profláklý profesůrek a zda budeme mít za premiéra mezinárodně polousvědčeného podvodníčka. Takže:
Španělsko má kolem 1 milionů ha vinic, což je dnes asi největší plocha vinic na světě. Ale co do výroby, obsazuje až třetí místo. Z toho je zřejmé, že se tu vinaři v posledních 20 letech zaměřili hlavně na kvalitu. Po stránce vinařské lze tuto zemi rozdělit na 69 oblastí, tedy denominací. Dvě oblasti mohou díky velice příznivým přírodním podmínkám, kvalitě produkovaných vín a speciálního dohledu označovat své výrobky značkou původu DOCa. Původně ji měla pouze oblast Rioja, ale roku 2001 ji získala i malá oblast v Katalánsku s názvem Priorat.
Bílá španělská vína vůbec nejsou špatná
Mnoho lidí si myslí, že tím, že je Španělsko na jihu, tak tu nemohou vyrábět dobrá bílá vína. Zapomínají, že mluví o třetí nejhornatější zemi v Evropě. Zdejší vinice bývají dost často vysoko položené, nebo mají blízko k oceánu, který také vinice ochlazuje. Proto mají bílá vína v některých oblastech skvělé podmínky k rozvoji. Jeden ze dvou nejtypičtějších španělských odrůd bílých vín je kultivar Verdejo. Víno z něj bývají svěží a dobře pitelná. Doma je nejvíce v autonomní oblasti Kastilie-León v oblasti Rueda, což je asi 800 m nad mořem položená náhorní planina na severozápadě země se zhruba 13 tisíci ha vinic, kde je poměrně drsné počasí. Vinařství Cuatro Rayas, producent vynikajícího Verdejo, bylo založené v roce 1935 a je největší a nejstarší bodega (vinařství) v této oblasti. Některá vína navíc vyrábí z hroznů ze stoletých keřů, které dávají velice vyrovnanou sklizeň. Dost často toto víno nechávají ležet v barikových sudech z francouzského dubu.
Druhá odrůda pro výrobu bílých vín je Albariňo. Dobře se jí daří v Galicii na severozápadě Španělska. Víno tu pěstují v pěti oblastech na přibližně 3500 ha, z nichž nejdůležitější je Rias Baichas, kde se nachází i firma Bodega Granbazán. Ta například považuje zmíněné víno za vrchol svojí nabídky. Kraji se ne neprávem říká „zelené Španělsko“, protože tu celkem hodně prší a vše je tu na rozdíl od vnitrozemí příjemně zelené. Není divu, že tu vinohradníci pěstují až 90 % bílých moštových odrůd. Ke kultivaru Albariňo se váže i zajímavý příběh. Révu prý přivezli ve 12. stol. mniši Cisterciáci z Německa od Mosely. I překlad názvu, „Bílá od Rýna“, svědčí o tom, že hrozny mají původ v Rýnském ryzlinku. Albariňo si oblíbili u moře, protože se velice dobře doplňuje s rybami a se zdejšími pokrmy z ústřic, slávek, krevet, či dalších plodů moře. Mají pravdu.
Vinařství Mas Llunes patří mezi rodinná vinařství. Najdeme ho v oblasti Empordá téměř u francouzských hranic. Víno se tu pěstuje stovky let, ale vinařství samo je velice mladé. Majitelé ho založili v roce 2000 a ročně vyprodukují přibližně 100 tisíc lahví, což je na Španělsko relativně málo. Na druhé straně milovníci vína berou tuto oblast jako velice kvalitní. Na jedné straně chrání vinice hory a na druhé na ně působí vliv Středozemního moře. Proto vína odtud patří mezi ty dražší. Vinařství nabízelo na jedné ochutnávce v Praze, kterou pořádalo Španělské velvyslanectví, lehce barikované cuvéé (tedy směs či kuvé), které však obsahovalo víno kultivaru Cariňena blanca, které je jinde vzácností, ale zde tuto révu považují za autochtonní odrůdu.
Když červené, tak z Rioji
Neslavnější vinařskou oblastí ve Španělsku je bezesporu Rioja s ústředním městem Logrono. Révu vinnou tu pěstují na 60 tisících ha a patří tak největším vinařským regionům země. Je to zároveň denominace a autonomní oblast, která maličko zasahuje do denominací Navara a Baskitsko. Nejoblíbenějším kultivarem je vynikající červená odrůda Tempranillo, právem oblíbená v celém Španělsku. V oblasti Rioja je například pro výrobu červených vín povoleno omezené množství modrých odrůd, jako např. Mazuello, Garnacha, Graciano, apod., ale v lahvích vždy převládá Tempranillo. Vinařství Bodegas de la Marquesa –Valserano má poměrně dlouhou historii a dle názvu i šlechtický původ. Majitel však krom šlechtického titulu, patřil mezi osvícené vinaře a vzal si příklad z francouzských regionů, jako jsou například Bordeaux či Medoc. Záhy začala jeho vína vítězit na mezinárodních přehlídkách a vinařství se proslavilo. Dnes vinařství obhospodařují členové páté generace rodiny a s kvalitou vína patří mezi španělskou špičku. Víno Valserrano Crianza obsahuje 90 % odrůdy Tempranillo a 10 % odrůdy Mazuello. Termín Crianza v názvu znamená, že víno muselo zrát minimálně 12 měsíců v barikových 225 litrových sudech a další rok v lahvích. To ovšem platí pouze pro oblast Rioja s klasifikací DOCa. Jinde nejsou pravidla tak přísná. Setkal jsem se ještě s víny typu Reserva. Zmíněné produkty musejí zrát minimálně 18 měsíců v sudu a 18 měsíců v lahvi. Nejcenější vína s názvem Grand Reserva zrají dokonce dva roky v sudu a tři roky v lahvích.
Oblast Ribera del Queiles není od denominace Rioja daleko. Zasahuje do provincie Navara, ale vinaři mají některá specifika. V Navaře se například nesmí zavlažovat. Tady zavlažují. Také mohou s révou experimentovat. Mohou zasadit například odrůdu Syrah, která není v Navaře povolená, a nic se neděje. To je výhoda oblastí Vin de la Tierra, tedy oblastí, kde si na nic nehrají. Vína mají vynikající, ale bez zbytečných hloupostí na etiketách. A také lacinější. Vinařství Bornost představilo v Praze například cuvée Guelbenzu Evo, které se sestává z vín kultivaru Cabernet Sauvignon, Garnacha a Merlot. V jiných produktech používají kultivar Graciano, málo známou místní odrůdu, která však dodává vínům v malém množství jistou lehkost a kyselinku. Samo vinařství sice založili v roce 1851, ale v posledních letech nevydrželo konkurenci a banka ho odprodala družstvu Bornost.
Oblast Priorat společně s oblastí Ribera del Duero patří mezi malé vinařské regiony. Vinařství jsou povětšinou rodinná a malá. Teprve v 90. letech tu například vybudovali silnice. Snad proto zdejší produkty milovníkům vína sympatická a zdejší vína patří mezi svým způsobem originály. Většina vín je postavena na základní odrůdě Garnacha. Vína z Prioratu mají vysoký obsah alkoholu. Výjimkou není ani obsah 15 % etanolu, aniž by to bylo nějak zřetelně znát. (Lžu. Je to znát.) Hlavním důvodem je břidlicová, záhřevná, kamenitá půda, dostatek slunce a účinnost jeho paprsků, které zvyšuje odraz blízkého Středozemního moře. Místní utvořili spolek zhruba 140 drobných vinařů s názvem Vinicola Dell Priorat, které dohromady obhospodařuje více než 200 ha vinic. Doputovat sem z Barcelony, to je horor.
Trampoty v denominaci La Mancha
Pod Madridem nalezneme vinařský region Pago Calzadilla, což je zajímavá vinařská destinace. Nejdříve je ale třeba poznamenat, že se pod Madridem rozkládá snad největší vinařská oblast na světě, známá jako působiště známé Cervantesovy postavičky, Dona Quijota. Je to region La Mancha se 160 tisíci ha. Bohužel o některých zdejších velkých vinařích je známo, že vyrábějí i u nás dobře známé lacinější produkty, tzv. supermarketová vína, po našem krabičky. Tím si ovšem do velké míry zkazili pověst. Nejen sobě, ale i těm ostatním. Kvalitní výrobci, kteří nechtěli mít s uvedenou praxí v oblasti nic společného, se rozhodli začít v La Manche produkovat vína pod označením Vino de la Tierra. Před deseti lety vznikla na základě tohoto počinu denominace Pago Calzadilla. V současné době sdružuje pouze 14 výrobců, kteří musí splňovat podmínky vstupu. Mimo jiné například limitovanou produkci hroznů, zaručenou kvalitu produktů, vinice musí být přímo u vinařství, ne např. 20 km daleko apod. V Česku několikrát tuto oblast reprezentovali vinaři z městečka Huete, sdružení v družstvu s názvem Pago Calzadilla, tedy stejným, jako má jejich denominace. Představili se odrůdovým vínem Syrah s názvem Allegro. Kultivar Syrah není typická španělská odrůda. Nicméně pod Madridem se jí daří, má tu vynikající klimatické podmínky, víno je velice dobré, kvalitní a prý je po něm poptávka.
Sinforiano Reserva z vinařství Sinforiano je stoprocentní odrůdové víno typu Tempranillo z oblasti D. O. Cigales, které zrálo 24 měsíců v dubových sudech. Oblast je typická spíše výrobou růžových vín, ale je vidět, že místním jde i červené. Bodegas Sinforiano je malá rodinná firma, která obhospodařuje 70 ha vinic. Vinice jsou zhruba 800 až 900 metrů nad mořem. Není výjimkou, že některá jiná vinařství mají v této části Kastílie vinice až 1000 metrů nad mořem. Vína jsou ale hutná a tříslovina se doplňuje s kyselinkou, takže výsledek je velmi pitelný. Oblast D. O. Cigales má pouze 2000 ha vinic, takže opět patří mezi ty menší. Není ani moc známá, což je vzhledem ke kvalitě a chuti zdejšího vína škoda.
Oblast Ribera del Duero leží asi 80 km na západ od Rioji a celková plochy zdejších vinic činí přibližně 20 tisíc ha. Dominantní kultivar je opět Tempranillo, ale tady této odrůdě říkají Tinto Fino. Prý zdejší Tempranillo má silnější slupku a tím pádem více barviva a taninu. Konec konců v Ribera del Duero nejsou sami. Tato réva má na mnoha místech Španělska i Portugalska mnohá další synonyma. Víno Conde de san Cristóbal Raices Reserva z vinařství Grupo Vinícola Marqués De Varga patří mezi hodně drahá a kvalitní vína. Jmenované bodega (dosaďte vinařství či sklepy) tohoto vína navíc produkuje pouze šest tisíc lahví, což je opravdu minimální výroba, vhodná pro sběratele, znalce nebo prý i jako investiční víno. Nápoj opravdu působí mnohem silnějším dojmem, než jeho konkurence z Rioji. I barvu má tmavší.
Nejen malá vinařství
V Praze se také často prezentují i vinařství značně rozsáhlá s filiálkami po celém světě. Takovým výrobcem je například firma Ferrer Family Wines – Freixenet Group. Tento v současné době konglomerát se rozrostl šikovností majitelů rodiny Ferrer. „Vinařství založili v roce 1861,“ říká exportní ředitel firmy, Peter Protić, „ale sláva naší společnosti se začala šířit až od roku 1914, kdy jsme začali vyrábět šumivé víno Cava. Tak se totiž ve Španělsku říká vínům kvašeným v lahvích francouzskou metodou.“ Postupem doby skupovali perspektivní vinice a zakládali další vinařství po celé zemi. Mají je v oblasti Rioja, Ribera del Duero, Priorat a dalších významných denominacích. Dnes vlastní 21 vinařství v osmi zemích na třech kontinentech. V Mendoze vlastní i vinice ve výšce 1300 m nad mořem! Kromě toho společnosti patří vinařské podniky ve francouzském Bordeaux či Champagne, v Austrálii vlastní dvě vinařství a jedno mají dokonce v Kalifornii v USA. Roční produkce firmy činí včetně šumivých vín 200 miliónů lahví. Sekt Cava Freixenet prý znají gurmáni ve145 zemích světa a firma ročně vyprodukuje 70 miliónů lahví této značky. Vše samozřejmě francouzskou metodou druhotného kvašení v lahvích. Já už ho znám také….
Zlato z Terréz
A pomyslná sladká tečka na závěr. Sherry je španělská specialita, která se týká prakticky pouze Andalusie, kde se nacházejí čtyři denominace pro vína tohoto typu. Nejslavnější z nich je Terréz. Výrobně se jedná se o tzv. fortifikovaná vína. Najdeme mezi nimi i suchá vína, ale převládají sladká. Hrozny bílých odrůd Moscatel a Pedro Chimenéz se před zpracováním nechávají sušit na slunci, hrozny odrůdy Palomino tu dávají přímo do lisu. Po smíšení zraje víno v typických sherry sudech, které jsou zaplněné pouze do pěti šestin. Ke konci kvašení by se měla na povrchu vína utvořit speciální ušlechtilá plíseň. Pokud se utvoří, je nápoj braný jako kvalitnější, přestože fortifikace často probíhá i bez tohoto povlaku. Po skončení kvašení se víno dolihovává a následně opět zraje v trochu odlišnějších ležáckých sudech, typických opět pro tento typ vína. Sudy tu skládají v několika řadách nad sebou a v průběhu roku je místní vzájemně přelévají od shora dolů a zpět. Systému se říká solera. Tím dochází ke standardizaci sklizně či dokonce ročníků, víno se provzdušňuje, což opět přispívá k lepší fortifikaci obsahu. Sherry má obvykle i díky dolihování zvýšený podíl alkoholu na 19 – 22 %, ale například druh Sherry Fino má podíl alkoholu pouze 15 – 17 %.
Na Sherry je nejzajímavější fakt, že ho více než Španělé pijí hlavně Angličané a Holanďané. Podle pověsti ukořistil pirát Drake, když porazil španělskou Armadu, také loď plnou tohoto vína. Královně Alžbětě Anglické prý velice zachutnalo, takže po válce se stal anglický královský dvůr nehledě na náboženské otázky věrným odběratelem zmíněného moku.
Víno Fino Inocente od firmy Chosé Estévéz na příklad zraje osm let a je zajímavé tím, že hrozny pocházejí z jednoho vinohradu, navíc pouze z odrůdy Palomino Fino, což tu není normálně zvykem. Proto také patří mezi nejjakostnější nápoje tohoto typu. Vinařství založil José Estévéz de los Reyes v městě Jerez v roce 1974. Společnost postupně rozšiřoval, takže ho dnes tvoří tři bodegy. Jedno z nich se však trochu z oblasti vín vymyká. Jde o filiálku Valdespino, která je spíše lihovarem. Zde je dobré se opět trochu vrátit do historie. Jakmile si Angličané oblíbili Sherry a v domech se jim začaly vršit sudy, zjistili Skotové, že to je to pravé, co dodává jejich whisky onu správnou chuť. Sháňka po těchto zvláštních dřevěných artefaktech trvá dodnes. Není tedy nijak zvláštní, že se i ve Španělsku našla firma, která vyrábí vynikající Sherry a má k dispozici potřebné sudy. Začali si pálit svoji Malt Whisky ze skotského i španělského sladu a nechávali ji zrát v sudech, kde dříve skladovali vína značek Paolo Cortado a Oloroso. Podobné to bylo s dováženým kubánským rumem a samozřejmě i s místní brandy. Ve všech případech prý stejně jako u Sherry stárnou destiláty pomocí systému Solera. Rum jsem šťastně propašoval….
Šimone, tu mýlku se slovenským velvyslanectvím jsem ani nezmínil. Hezky jsi to nazval joystickem.
Pro ty, kteří nejsou ohrabaní, doplním odkaz na včerejší Všechnopárty:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10090925908-vsechnoparty/218544161600002
A kdo má čas, tak si to může v repríze shlédnout na ČT1 v sobotním opakování od 11:05.
Dobré zas ráno… 2 martin – já mám s militantníma feministkama své zkušenosti ještě z dob svého působení v Dánsku (1991), kdy to ještě nebylo tak vyhrocené jako dnes… Bylo to na jednom matematickém ústavu a byla to nějaká americká hostující profesorka… No a šlo se po chodbě a já automaticky dámám podržel otevřené lítačky, jak jsem ostatně vychovanej… No a zatímco dánské kolegyně s úsměvem poděkovaly, tahle megera na mě začala řvát jak protržená, že jí to uráží… Tak jsem jí ty lítačky pustil do ksichtu… No a jak byla v ráži, nějak nepostřehla, že jí ty lítačky do ksichtu letěj… Chytla to pěkně… Pak poněkud zkrotla… Za postřeh stojí, že dánské kolegyně celá ta scéna kromobyčej potěšila… (ty se ostatně tehdá netajily snahou vypadat atraktivně a chlapům se líbit…) Ale to je, jak říkal pan Kippling, už zase jiná pohádka…
Já se přiznám, že jsem takovou megeru ještě nepotkal. Asi za to může můj přitažlivý vzhled a geniální mysl. Anebo se pohybuji mezi normálními lidmi.
martine,
ta psí choložka je úžasná. –A Opel Manta – zajímavé je, že se těch majitelů našlo přes milion. Byl i pojem Mantafahrer a byly i Mantawitze. A vzhledem k tomu, že příslušný řidič byl považován za osobu poněkud méně komplikovanou, odpovídaly tomu i příslušné vtipy.
Opel Manta bylo krásný auto. Tedy abych byl přesný – Manta A žralok kolem roku 1973 bylo krásný auto. Chtěl jsem si ho koupit v době, kdy to byla bezcenná ojetina, ale děvenka moje starostlivá mi to zakázala. Teď se prodává od deseti za brutálně ojetý do dvaceti za zrestaurovaný. Tisíc euro, samozřejmě.
Na Opelu se tragicky podepsal Lopez. A VW byl zachráněn koncernem GM, který Piecha v podstatě donutil Lopeze propustit.
Mimochodem, tyhle tendence nasazovat druhořadé materiály a šidit konstrukce se z automotive rozlezly i do jiných branží. Cituji nákupčího jednoho z největších nábytkářských řetězců: „Kvalitní materiály nikoho nezajímají, hlavně aby to slušně vypadalo a bylo to levný“.
Ale lidi nejsou blbí, o čemž svědčí současné obrovské problémy koncernu Steinhoff (kam patří i KIKA).
Jistěže Zeman není dokonalý. Ale jako obvykle menšá zlo. V případě Zemana mnohem menší zlo.
Byly různé generace Opelů, oslovující i jiné společenské vrstvy. Předválečný Opel Olympia byl i prvním Moskvičem. V šedesátých letech byl nejrozšířenější Opel Recpord a silnější verze Kapitan. Opel se pokusil prorazit i do segmentu Mercedesu s Opelem Admiral, ale neuspěl. Vrátil se proto k menším vozům – Kadett, Ascona a Manta začátkem sedmdesátých let. Přišel s revolučním /pro opel) motorem 1900 ccm OHC, s nímž v Asconě vyhrával Walter Rohrl. Okolo tohoto motoru postavil i elegantní sportovní kupé, jemuž se říkalo mini Corvette, Opel 1900 GT, Karoserie se dělala ve Francii. V osmdesátých letech ale Opel zaspal, GM fuzoval evropské technologie, kupoval prodával, SAAB, Opel, Lancia, poslední úspěšný model byla Astra v devadesátých letech, až ztratil většinu evropského trhu, přestože dělá stále docela pěkná auta.. …a to je konec story..
>> Foundry – tedy ztratí-li někdo mezi 7. a 21.12.2017 více než 90% hodnoty, tak nezbývá než smeknout a postát v tichém zadumámí.
AeroKarle,
žádný problém, tady je ke stažení: https://ulozto.cz/!SA4pV2z76/hajili-jsme-hrad-castle-keep-1969-en-cz-mkv
Můžu doporučit, film je dobrý a ještě se vedle ukazuje v nabídce Murphyho válka a Ďábelská brigáda, též doporučuju.
Dobré ráno,
Martine – sexisto 😀 😀
Ano, můj muž si mně vybral, protože jsem se mu líbila. Vím o konkurentkách, které se nelíbily.
ale myslím, že to je v tom, že to mezi námi zajiskřilo. Kdyby to zajiskřilo mezi jím a některou z konkurentek, jistě by byl i namně knalezení nějakej důvod, proč se nelíbím.
Jedna z nich mu darovala vlastnoručně upletenou šálu. Ale byla to nezkušená pletařka a ta šála byla hrozně malá, takže nakonec ji nosily naše děti. Tomu říkám smutnej konec dárku z lásky. 🙂
Ta dáma dopadla líp než její šála. Je dnes šťastně vdaná a určitě nelituje, jak ta šála skončila.
dvd – jo, dějou se hrozný věci. Obávám se, že katování kostů překročilo hranice únosnosti.
(760) Venco, díky.
Vůbec je v naší branži po několika poklidných letech nějakej šrumec. Až si říkám, jestli to není předzvěst něčeho většího a horšího.
A hele…
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Donald-Trump-doufa-v-dialog-s-Ruskem-rekl-na-ekonomickem-foru-v-Davosu-521847
Takže je to jasný – zrádce, kterej táhne USA na východ a podlejzá Putinovi… A to nemluvím o Číně… Ostatně, co taky čekat od takovýho burana a blbce, že?
PAní psycholožka mi poněkud připomněla Káču Biomasu u Krause. 😀
JInak být vystaven nepříjemné situaci a nějak se s tím vypořádat je halt lidskej úděl a zdaleka nejen v oblasti sexu. Nikdo nemá nárok na to, aby byl různých nepříjemností ušetřen a před nimi ochráněn, to mu nikdo nezařídí.
A když je někdo taková skleníková kytička, že ho rozhodí poznámky puberťáků tak, že se s tím nedokáže vyrovnat a hlodá mu to v mysli celej život, tak co s tím naděláte….
Řešení by bylo nosit burku 😀
762 Foundry, co třeba multifunkční kanape s integrovanou chladničkou, vyhříváním, váhou, buzením, monitorem tělesných funkcí propojeným na tísňovou linku („Na našem kanapi jen tak neumřete“) multimédii, masáží, erotickým natřásadlem, wifi připojením, ovládáním přes mobil…
Změnit obchodní model po vzoru třeba Adobe, Zoner, Microsoft…
Kanape jako služba. Kanape „365“…
2 Schumi – monitor tělesných funkcí připojený na tísňovou linku a multimédia? To jako občan X Y, bytem aaa se právě ve spánku posral? Konec zprávy…
Schumi, ještě zajistit, aby nemusel jeden z toho kanape vstávat na záchod 😀
769
takové velké kanape měli kdysi prý náčelníci Varjagů v Rusku. 🙂 To kanape bylo spíš jako p´odium, nosili jim tam nočníky, vodili ženské a při potřebě se někam pohnout, přivedli k okraji koně 🙂
Na vlastní oči potvrdit nemůžu,;-) ale prej to psal nějakej Arab 🙂
Takže tip pro Foundryho – super kanape jménem Varjag 🙂
770 koně netřeba, mobilní s autonomním řízením. Kanape – dron ve funkci létajícího koberce.
Dobré popolední vespolek,
tak za chvilku začnou počítat lítsky, dovolím si připomenout 🙂
https://www.youtube.com/watch?v=otDHLECbAQw
772-vsadím se, že i tak zítra vyjde Slunce, Puidgemonta budou chtít pořád zavřít, Putin bude pořád hrozit, Trump bude pořád debil, Němci budou pořád chtít přerozdělit a kavárna bude pořád slušná.
A to ještě v pondělí budeme muset do práce. 😉
2 NoName – obávám se, že soudruh Mitrofanov by s Vámi nesouhlasil…
NoName,
asi tak.
Dítko dostalo za přednes jedničku, a byla vybrána do školní recitační soutěže. Tak od rána leží v knihách (!!!!) a chodí mi s úryvky… Suchý a Šlitr, Kainar, Kryl, Vysockij, Vodňanský… my toho doma moc nemáme, půjdu ještě hrabošit do zděděných svazků, jestli tam nebude nějaký Seifert. Ale tipuju to na ty S&Š 🙂
Každoádně, odpoledne bude mít slejzačku s nejlepší kamarádkou, tak se stulím s detektivkou na kanapátko 🙂
Hampl:
(nej)Horší je, že slovo „slušnost“ bylo zničeno stejně jako předtím pravda a láska.
BTW, Zpátečníku, poslední týdny je Hampl naprosto přesný. Není to 10násobná nadsázka, je to realita.
Pozor, Vysockij byl RUS.
A ti jsou všichni stejní.
2 Matzurka – já bych doporučil Vodňanského… Např.:
Šel za námi Mameluk
ptal se, jestli máme luk?
A my jsme luk neměli,
jen tři šípy v prdeli!
777
NoName, to není přesné !
Rusové jou všihni stejní, a někteří ještě horší ! 😀
PeSi,
jo, ono to poslouchání vybraných veršů zas takové utrpení 🙂
Pěvkyně je v kině…
Máme doma gorilu…
Dylana máme hlavn v AJ, ale myslím, že někde vykutám knihu „Víc než jen hlas“, průřezovou pro folk konce minulého století (teď si připadám jak stará želva, ale já se vlastně v tom období narodila), a našla jsem i další texty českých folkařů.
Žáčka nemáme, ale toho mají stejně všichni zakázaného, že už je moc ohranej. Což chápu, než ho gendermegery strhaly, býval populární 🙂
Rána jsou zlá, když se den rozednivá…
Zima bude ještě dlouhá a tuhá, indiáni z Kunžaku řežou každou noc celou noc dříví…
Tak jsem rád, že jsem mohl potěšit odkazem.
Matzurko, pokud to nespěchá, tak doporučuji knihovnu a vypůjčit knihu Písničky od Jiřího Suchého, vydal Československý spisovatel 1969. Pokud to spěchá, tak doporučuji kombinaci Suchého a Šejkspíra Sonetem č. 51 – A proto odpouští má láska mému koni.
„sonet, to je vlastně šlágr… Pane Růžička, prosil bych á … a proto odpouští má láska mému koni na cestě od tebe tu jeho loudavost… „
https://www.youtube.com/watch?v=QDV9iZviEiM
2 Matzurka – no, zažil jsem jakousi soutěž v recitování básniček na střední škole, kde jeden nejmenovaný student přednesl Vrchlického báseň „Hovno“. Kdo čekal poprask byl zklamán – dotyčný profesor byl formát a podnítil širokou diskusi o sociálním a demografickém podtextu básně…
„Sta mi představ v mysli spěchá, myšlenek se tísní sbor,
vím, že hovnem povrhují, vím, že psancem je ten tvor.
A přec každý kdo tu žije, měl by hovnu poctu vzdát,
co jsou platny miliony, když nemůže člověk srát?
Ale jedna věc mne těší, z hovna čerpám nauku:
V hovně jsme si všichni rovni, bez reforem, bez hluku.
Ať ho vysral cigán v háji, nebo slavný generál,
hovno podrží svou formu, no – a smrdět bude dál!
A ten člověk? – ať je králem, ať je žebrák prosící,
čím je víc, než – pro to hovno – živou jenom voznicí?“
PeSi,
tohle raději nene, děkuji 🙂
Martine a Maydo,
„A to napsal Shakespeare ? No to je teda frajer až na půdu !!!!“ 😀 😀 😀
Tenhle skeč dcera zná už dlouho – asi od doby, co dítko prvního stupně se mnou v autě zpívala „Sluničko, sluničko, popojdi maličko….“ 🙂 Stejně jako Marnivou sestřenici.
Ty písničky možná bude mít moje sestra, my si zděděnou knihovnu dělily dle obliby, a v případě sporu navršily autory na hromadu a pak jednu já, jednu ona 🙂 No a akademickou knihovnu mám v práci skoro za rohem, takže to tam snad najdu taky. Ale co pořád nemůžu dopídit je minipovífka „Všechno je v tlapách koček“, což by mi parádně doplnilo knížku „Nefalšovaná kočka“ od T. Pratchetta (skoro mám pocit, že toho Suchého musel číst a se jím i inspirovat).
A pořídila jsem si komplet CD Semafor let 60., tedy ještě se Šlitrem, jen si to musím přepálit na přehrávání v autě (nechci si originály poškodit). A zkusit najít pozdější ztvárnění Kytice, s Pepou Dvořákem co Polednicí to nemá chybu 😀
Náhodou, Matzurko,
„A ten člověk? – ať je králem, ať je žebrák prosící,
čím je víc, než – pro to hovno – živou jenom voznicí?”
je zrovna při tom třeštění, jestli na Hrad Losna nebo Mažňák docela trefná připomínka.
Taxem se vzbudil z odpoledního spánku a koukám, že to ještě bude nervák 🙂
MaYdo, to se mi vyhýbej, protože mezi námi by to zajiskřilo mnohem více!!
(já mám že srdce na pupek vyvedené 4 dráty)
>> NoName
Copak Vysockij, ale byli i renegáti jako třebas Bulat Okudžava. Otec Gruzinec – za Stalina popravený, matka Arménka – za Stalina v Gulagu (2x). A máteř chtěla, aby syn mluvil jazykem Leninovým a tak se stalo, že jazykem jeho textů je výhradně ruština. A přesto napsal řadu pěkných věcí. Třebas https://www.youtube.com/watch?v=mGOj_D4saPo
A kvílení zřejmě může začít…
Je to skoro plichta, ale jeste nejsou secteny hlasy ve Stolici. Ta s vysledkem muze docela slušně zacvičit podobne jako korespondencni hlasy v rakousku…
Dobrý den,
musím vystoupit na obranu Lopeze. Nikoli proto, že by se před ním „kosty nekatovaly), ale jeho přínos (v mých očích) je, že upozornil na související (transakční) náklady nákupu. Stručně řečeno, náklady na vyjednávání, počet dodavatelů, různé analýzy obrátkových a nepostradatelných položek, audity dodavatelů – v tom je jeho zásluha nehynoucí a dnes jeho metody používají všichni příčetní (samozřejmě, že byrokrati z toho udělali pakárnu, ale to je jiný příběh).
Druhou věcí je, že si „tvorové bez představivosti“ udělali z „katování kostů“ strategii. Současně s láskou k růstu prostřednictvím fúzí, protože „organicky“ se nedá růst dostatečně rychle.
Klíčem k růstu je produkt, pouze produkt nese tržby – náklady jsou jen doplněk.
A už nám bečí Horáček…
Ticho, NoName, ať to nezakřiknete ! 🙂
Ale jo, beru zpět, vypadá to , že nsatavá pláč a skřípění zubů miliónů 😀
Na hranicích se tvoří kolony, ti, co zůstávají, oprašují placky „Není to můj prezident“ a hledají červené karty.
Přiznávám, že jsem mrcha škodolibá ( polepšit se ovšem nehodlám 🙂 ) a rád bych byl múúška jenom malá a viděl Kalouska 😀
Tak to vypadá na Eizo EV2455
Drahoš neodchází z veřejného života !
Vůbec nechápe, že už byl použitý a spotřebovaný.
BTW, za ten peníz už byl i 4k …