František I.
Do letošního roku vstupuje Španělsko s poněkud netradičním turistickým heslem. Zní: “Španělsko, část tvého já!“ Nevím, jak kdo a který, ale já bych si pro sebe vybral zažívací trakt a ledviny. Snad protože mám španělská vína strašně rád a jen díky nim pomalu zapomínám na leckteré svoje strasti, spojené kdysi s tímto královstvím. Kamarád má naštěstí jiné zkušenosti. Vína z této země dokonce dováží a mne bere jako jakého si auditora či odborného poradce. Kupodivu občas i poslechne. Tak se stalo, že jsem si jednou sedl, otevřel věnovanou lahev a zkusil svoje ne zcela utříděné myšlenky v tomto oboru sepsat a odlehčit tak současné složité politické situaci. Kdo si má neustále (furt) rvát kštici, zda na hradním trůnu zůstane nemocný stařík, popřípadě tam dosedne těžce havloidně zeleně, profláklý profesůrek a zda budeme mít za premiéra mezinárodně polousvědčeného podvodníčka. Takže:
Španělsko má kolem 1 milionů ha vinic, což je dnes asi největší plocha vinic na světě. Ale co do výroby, obsazuje až třetí místo. Z toho je zřejmé, že se tu vinaři v posledních 20 letech zaměřili hlavně na kvalitu. Po stránce vinařské lze tuto zemi rozdělit na 69 oblastí, tedy denominací. Dvě oblasti mohou díky velice příznivým přírodním podmínkám, kvalitě produkovaných vín a speciálního dohledu označovat své výrobky značkou původu DOCa. Původně ji měla pouze oblast Rioja, ale roku 2001 ji získala i malá oblast v Katalánsku s názvem Priorat.
Bílá španělská vína vůbec nejsou špatná
Mnoho lidí si myslí, že tím, že je Španělsko na jihu, tak tu nemohou vyrábět dobrá bílá vína. Zapomínají, že mluví o třetí nejhornatější zemi v Evropě. Zdejší vinice bývají dost často vysoko položené, nebo mají blízko k oceánu, který také vinice ochlazuje. Proto mají bílá vína v některých oblastech skvělé podmínky k rozvoji. Jeden ze dvou nejtypičtějších španělských odrůd bílých vín je kultivar Verdejo. Víno z něj bývají svěží a dobře pitelná. Doma je nejvíce v autonomní oblasti Kastilie-León v oblasti Rueda, což je asi 800 m nad mořem položená náhorní planina na severozápadě země se zhruba 13 tisíci ha vinic, kde je poměrně drsné počasí. Vinařství Cuatro Rayas, producent vynikajícího Verdejo, bylo založené v roce 1935 a je největší a nejstarší bodega (vinařství) v této oblasti. Některá vína navíc vyrábí z hroznů ze stoletých keřů, které dávají velice vyrovnanou sklizeň. Dost často toto víno nechávají ležet v barikových sudech z francouzského dubu.
Druhá odrůda pro výrobu bílých vín je Albariňo. Dobře se jí daří v Galicii na severozápadě Španělska. Víno tu pěstují v pěti oblastech na přibližně 3500 ha, z nichž nejdůležitější je Rias Baichas, kde se nachází i firma Bodega Granbazán. Ta například považuje zmíněné víno za vrchol svojí nabídky. Kraji se ne neprávem říká „zelené Španělsko“, protože tu celkem hodně prší a vše je tu na rozdíl od vnitrozemí příjemně zelené. Není divu, že tu vinohradníci pěstují až 90 % bílých moštových odrůd. Ke kultivaru Albariňo se váže i zajímavý příběh. Révu prý přivezli ve 12. stol. mniši Cisterciáci z Německa od Mosely. I překlad názvu, „Bílá od Rýna“, svědčí o tom, že hrozny mají původ v Rýnském ryzlinku. Albariňo si oblíbili u moře, protože se velice dobře doplňuje s rybami a se zdejšími pokrmy z ústřic, slávek, krevet, či dalších plodů moře. Mají pravdu.
Vinařství Mas Llunes patří mezi rodinná vinařství. Najdeme ho v oblasti Empordá téměř u francouzských hranic. Víno se tu pěstuje stovky let, ale vinařství samo je velice mladé. Majitelé ho založili v roce 2000 a ročně vyprodukují přibližně 100 tisíc lahví, což je na Španělsko relativně málo. Na druhé straně milovníci vína berou tuto oblast jako velice kvalitní. Na jedné straně chrání vinice hory a na druhé na ně působí vliv Středozemního moře. Proto vína odtud patří mezi ty dražší. Vinařství nabízelo na jedné ochutnávce v Praze, kterou pořádalo Španělské velvyslanectví, lehce barikované cuvéé (tedy směs či kuvé), které však obsahovalo víno kultivaru Cariňena blanca, které je jinde vzácností, ale zde tuto révu považují za autochtonní odrůdu.
Když červené, tak z Rioji
Neslavnější vinařskou oblastí ve Španělsku je bezesporu Rioja s ústředním městem Logrono. Révu vinnou tu pěstují na 60 tisících ha a patří tak největším vinařským regionům země. Je to zároveň denominace a autonomní oblast, která maličko zasahuje do denominací Navara a Baskitsko. Nejoblíbenějším kultivarem je vynikající červená odrůda Tempranillo, právem oblíbená v celém Španělsku. V oblasti Rioja je například pro výrobu červených vín povoleno omezené množství modrých odrůd, jako např. Mazuello, Garnacha, Graciano, apod., ale v lahvích vždy převládá Tempranillo. Vinařství Bodegas de la Marquesa –Valserano má poměrně dlouhou historii a dle názvu i šlechtický původ. Majitel však krom šlechtického titulu, patřil mezi osvícené vinaře a vzal si příklad z francouzských regionů, jako jsou například Bordeaux či Medoc. Záhy začala jeho vína vítězit na mezinárodních přehlídkách a vinařství se proslavilo. Dnes vinařství obhospodařují členové páté generace rodiny a s kvalitou vína patří mezi španělskou špičku. Víno Valserrano Crianza obsahuje 90 % odrůdy Tempranillo a 10 % odrůdy Mazuello. Termín Crianza v názvu znamená, že víno muselo zrát minimálně 12 měsíců v barikových 225 litrových sudech a další rok v lahvích. To ovšem platí pouze pro oblast Rioja s klasifikací DOCa. Jinde nejsou pravidla tak přísná. Setkal jsem se ještě s víny typu Reserva. Zmíněné produkty musejí zrát minimálně 18 měsíců v sudu a 18 měsíců v lahvi. Nejcenější vína s názvem Grand Reserva zrají dokonce dva roky v sudu a tři roky v lahvích.
Oblast Ribera del Queiles není od denominace Rioja daleko. Zasahuje do provincie Navara, ale vinaři mají některá specifika. V Navaře se například nesmí zavlažovat. Tady zavlažují. Také mohou s révou experimentovat. Mohou zasadit například odrůdu Syrah, která není v Navaře povolená, a nic se neděje. To je výhoda oblastí Vin de la Tierra, tedy oblastí, kde si na nic nehrají. Vína mají vynikající, ale bez zbytečných hloupostí na etiketách. A také lacinější. Vinařství Bornost představilo v Praze například cuvée Guelbenzu Evo, které se sestává z vín kultivaru Cabernet Sauvignon, Garnacha a Merlot. V jiných produktech používají kultivar Graciano, málo známou místní odrůdu, která však dodává vínům v malém množství jistou lehkost a kyselinku. Samo vinařství sice založili v roce 1851, ale v posledních letech nevydrželo konkurenci a banka ho odprodala družstvu Bornost.
Oblast Priorat společně s oblastí Ribera del Duero patří mezi malé vinařské regiony. Vinařství jsou povětšinou rodinná a malá. Teprve v 90. letech tu například vybudovali silnice. Snad proto zdejší produkty milovníkům vína sympatická a zdejší vína patří mezi svým způsobem originály. Většina vín je postavena na základní odrůdě Garnacha. Vína z Prioratu mají vysoký obsah alkoholu. Výjimkou není ani obsah 15 % etanolu, aniž by to bylo nějak zřetelně znát. (Lžu. Je to znát.) Hlavním důvodem je břidlicová, záhřevná, kamenitá půda, dostatek slunce a účinnost jeho paprsků, které zvyšuje odraz blízkého Středozemního moře. Místní utvořili spolek zhruba 140 drobných vinařů s názvem Vinicola Dell Priorat, které dohromady obhospodařuje více než 200 ha vinic. Doputovat sem z Barcelony, to je horor.
Trampoty v denominaci La Mancha
Pod Madridem nalezneme vinařský region Pago Calzadilla, což je zajímavá vinařská destinace. Nejdříve je ale třeba poznamenat, že se pod Madridem rozkládá snad největší vinařská oblast na světě, známá jako působiště známé Cervantesovy postavičky, Dona Quijota. Je to region La Mancha se 160 tisíci ha. Bohužel o některých zdejších velkých vinařích je známo, že vyrábějí i u nás dobře známé lacinější produkty, tzv. supermarketová vína, po našem krabičky. Tím si ovšem do velké míry zkazili pověst. Nejen sobě, ale i těm ostatním. Kvalitní výrobci, kteří nechtěli mít s uvedenou praxí v oblasti nic společného, se rozhodli začít v La Manche produkovat vína pod označením Vino de la Tierra. Před deseti lety vznikla na základě tohoto počinu denominace Pago Calzadilla. V současné době sdružuje pouze 14 výrobců, kteří musí splňovat podmínky vstupu. Mimo jiné například limitovanou produkci hroznů, zaručenou kvalitu produktů, vinice musí být přímo u vinařství, ne např. 20 km daleko apod. V Česku několikrát tuto oblast reprezentovali vinaři z městečka Huete, sdružení v družstvu s názvem Pago Calzadilla, tedy stejným, jako má jejich denominace. Představili se odrůdovým vínem Syrah s názvem Allegro. Kultivar Syrah není typická španělská odrůda. Nicméně pod Madridem se jí daří, má tu vynikající klimatické podmínky, víno je velice dobré, kvalitní a prý je po něm poptávka.
Sinforiano Reserva z vinařství Sinforiano je stoprocentní odrůdové víno typu Tempranillo z oblasti D. O. Cigales, které zrálo 24 měsíců v dubových sudech. Oblast je typická spíše výrobou růžových vín, ale je vidět, že místním jde i červené. Bodegas Sinforiano je malá rodinná firma, která obhospodařuje 70 ha vinic. Vinice jsou zhruba 800 až 900 metrů nad mořem. Není výjimkou, že některá jiná vinařství mají v této části Kastílie vinice až 1000 metrů nad mořem. Vína jsou ale hutná a tříslovina se doplňuje s kyselinkou, takže výsledek je velmi pitelný. Oblast D. O. Cigales má pouze 2000 ha vinic, takže opět patří mezi ty menší. Není ani moc známá, což je vzhledem ke kvalitě a chuti zdejšího vína škoda.
Oblast Ribera del Duero leží asi 80 km na západ od Rioji a celková plochy zdejších vinic činí přibližně 20 tisíc ha. Dominantní kultivar je opět Tempranillo, ale tady této odrůdě říkají Tinto Fino. Prý zdejší Tempranillo má silnější slupku a tím pádem více barviva a taninu. Konec konců v Ribera del Duero nejsou sami. Tato réva má na mnoha místech Španělska i Portugalska mnohá další synonyma. Víno Conde de san Cristóbal Raices Reserva z vinařství Grupo Vinícola Marqués De Varga patří mezi hodně drahá a kvalitní vína. Jmenované bodega (dosaďte vinařství či sklepy) tohoto vína navíc produkuje pouze šest tisíc lahví, což je opravdu minimální výroba, vhodná pro sběratele, znalce nebo prý i jako investiční víno. Nápoj opravdu působí mnohem silnějším dojmem, než jeho konkurence z Rioji. I barvu má tmavší.
Nejen malá vinařství
V Praze se také často prezentují i vinařství značně rozsáhlá s filiálkami po celém světě. Takovým výrobcem je například firma Ferrer Family Wines – Freixenet Group. Tento v současné době konglomerát se rozrostl šikovností majitelů rodiny Ferrer. „Vinařství založili v roce 1861,“ říká exportní ředitel firmy, Peter Protić, „ale sláva naší společnosti se začala šířit až od roku 1914, kdy jsme začali vyrábět šumivé víno Cava. Tak se totiž ve Španělsku říká vínům kvašeným v lahvích francouzskou metodou.“ Postupem doby skupovali perspektivní vinice a zakládali další vinařství po celé zemi. Mají je v oblasti Rioja, Ribera del Duero, Priorat a dalších významných denominacích. Dnes vlastní 21 vinařství v osmi zemích na třech kontinentech. V Mendoze vlastní i vinice ve výšce 1300 m nad mořem! Kromě toho společnosti patří vinařské podniky ve francouzském Bordeaux či Champagne, v Austrálii vlastní dvě vinařství a jedno mají dokonce v Kalifornii v USA. Roční produkce firmy činí včetně šumivých vín 200 miliónů lahví. Sekt Cava Freixenet prý znají gurmáni ve145 zemích světa a firma ročně vyprodukuje 70 miliónů lahví této značky. Vše samozřejmě francouzskou metodou druhotného kvašení v lahvích. Já už ho znám také….
Zlato z Terréz
A pomyslná sladká tečka na závěr. Sherry je španělská specialita, která se týká prakticky pouze Andalusie, kde se nacházejí čtyři denominace pro vína tohoto typu. Nejslavnější z nich je Terréz. Výrobně se jedná se o tzv. fortifikovaná vína. Najdeme mezi nimi i suchá vína, ale převládají sladká. Hrozny bílých odrůd Moscatel a Pedro Chimenéz se před zpracováním nechávají sušit na slunci, hrozny odrůdy Palomino tu dávají přímo do lisu. Po smíšení zraje víno v typických sherry sudech, které jsou zaplněné pouze do pěti šestin. Ke konci kvašení by se měla na povrchu vína utvořit speciální ušlechtilá plíseň. Pokud se utvoří, je nápoj braný jako kvalitnější, přestože fortifikace často probíhá i bez tohoto povlaku. Po skončení kvašení se víno dolihovává a následně opět zraje v trochu odlišnějších ležáckých sudech, typických opět pro tento typ vína. Sudy tu skládají v několika řadách nad sebou a v průběhu roku je místní vzájemně přelévají od shora dolů a zpět. Systému se říká solera. Tím dochází ke standardizaci sklizně či dokonce ročníků, víno se provzdušňuje, což opět přispívá k lepší fortifikaci obsahu. Sherry má obvykle i díky dolihování zvýšený podíl alkoholu na 19 – 22 %, ale například druh Sherry Fino má podíl alkoholu pouze 15 – 17 %.
Na Sherry je nejzajímavější fakt, že ho více než Španělé pijí hlavně Angličané a Holanďané. Podle pověsti ukořistil pirát Drake, když porazil španělskou Armadu, také loď plnou tohoto vína. Královně Alžbětě Anglické prý velice zachutnalo, takže po válce se stal anglický královský dvůr nehledě na náboženské otázky věrným odběratelem zmíněného moku.
Víno Fino Inocente od firmy Chosé Estévéz na příklad zraje osm let a je zajímavé tím, že hrozny pocházejí z jednoho vinohradu, navíc pouze z odrůdy Palomino Fino, což tu není normálně zvykem. Proto také patří mezi nejjakostnější nápoje tohoto typu. Vinařství založil José Estévéz de los Reyes v městě Jerez v roce 1974. Společnost postupně rozšiřoval, takže ho dnes tvoří tři bodegy. Jedno z nich se však trochu z oblasti vín vymyká. Jde o filiálku Valdespino, která je spíše lihovarem. Zde je dobré se opět trochu vrátit do historie. Jakmile si Angličané oblíbili Sherry a v domech se jim začaly vršit sudy, zjistili Skotové, že to je to pravé, co dodává jejich whisky onu správnou chuť. Sháňka po těchto zvláštních dřevěných artefaktech trvá dodnes. Není tedy nijak zvláštní, že se i ve Španělsku našla firma, která vyrábí vynikající Sherry a má k dispozici potřebné sudy. Začali si pálit svoji Malt Whisky ze skotského i španělského sladu a nechávali ji zrát v sudech, kde dříve skladovali vína značek Paolo Cortado a Oloroso. Podobné to bylo s dováženým kubánským rumem a samozřejmě i s místní brandy. Ve všech případech prý stejně jako u Sherry stárnou destiláty pomocí systému Solera. Rum jsem šťastně propašoval….
Pracovní Lenovo bývá z na omak poněkud nechutných plastů připadajicich mi, jakoby to vyřezali maflem a obrousili rašplí. Hápéčka mívají lepší povrchové zpracování
Dobré zas ráno… 2 Nika ad 1234 – těžko říci, co je větší šmejd. Lenovo bejvávalo dobrý, solidní kovářská práce, co ledacos vydržela (včetně pádu na podlahu z jednoho metru), leč podle toho taky těžký… No a tak inovovali a poslední verze Lenova bych fakt nedoporučil… A těžký je furt…
HP jsem taky míval, lehčí, elegantnější, leč odfláknutý vnitřnosti (když na Trabanta posadíte kastli z Mercedesu, furt to bude Trabant…) No a kvůli těm odfláknutejm vnitřnostem – poddimenzované chlazení – se silně přehříval (hotový přímotop) až se kus šasi odtavilo a letěl do kontejneru…
Jak píšu výše – težko říci, co je větší šmejd. A není tomu tak dávno, kdy HP i Lenovo byly renomované stálice. Leč inovativní šéfstvo jim dokázalo velice rychle pověst zlikvidovat.
2 martin ad 1241 – no, u nás spíše bejvá, že většinu udělá a napíše první autor a šéf týmu bývá ten poslední autor. A ti ostatní nějak participovali. Automatické připisování se u nás moc nekonalo, pokud se k tomu nerozhodl sám autor. (Můj případ – jako aspirant jsem udělal gentleman’s agreement se školitelem – budu Tě připisovat na své články, když mě odizoluješ od támhletoho hajzla (bolševikama dosazenej šéf oddělení s povahou zupáka)). Což skončilo, jakmile vysmrádnul ten hajzl.
No a když je to společné dílo, kdy každý udělal kus práce a těžko říci, kdo více, volíme obvykle abecední pořadí. Typické u článků z výsledků na velkých facilitách, kdy spoluautoři jsou všichni z obsluhy facility – bez nich by to nešlo…
Jenom poznámka k HP-nemalá část současného portfolia HP jsou bývalé Compaqy. Všechny ty NetServery, Vectry a Omnibooky odnesl čas …
A co se týče konstrukce, je to prostě o ceně.
Dnes se dá notebook koupit za 7000, a tomu odpovídají použité materiály a kvalita provedení.
I dnes se dá koupit notebook za 40000 (jako tehdy) s hořčíkovým šasi a precizním zpracováním, který vydrží 10 let. Akorát není žádný důvod-mít notebook 10 let. Protože rychlost inovací ho vyřadí pro „zastaralost“ dříve, než se rozbije.
1251 Ptakopysku, pracovní Lenovo, tedy „profi“ T řady má neklouzavý pogumovaný povrch. Vypadá pěkně, ale časem se, přesevším na rozích a hranách odere. Lepší byly starší modely bez toho. Plat by měl být kvalitní. Včerejší L řada má jen hrubý povrch, to by bylo pěkné kdyby plast byl kvalitní. Jenže není. Je náchylný na odření a je křehký. Lenovo sec chlubí, že je eko, z recyklovaného plastu. Je to poznat. Kvalita používanáých plastů je mi dlouhodobě záhadou. Jsou plasty samy o sobě odolné, houževnaté a ne drahé. Třeba ty ze kterých se výrábí PET flašky. Jenže z nějakého důvodu, technologické tradice, nejčastěji používaným plastem je něco jako acrylonitrilbutadienstyren a jeho verze. Na druhé straně jsou „luxusní“ materiály jako „magnesium“ čili hořčík a jeho slitiny. A o vnitřní konstrukci, o osazení pro šroubky by se také dalo napovídat. Kouknu, jo tady by to časem mohlo prdnout. Taky že jo. Stačilo pár opatrnáých přenášení v batůžku, opravdu jsem s tím nepraštil, stačilo normílně postavit na podlahu a L jsem už lepil a vyztužoval. Což o to, plasty jsou k objednání ani nestojí majlant. Jenže ten opruz s přeškatulováním…stačí jak jsem si užil při výměně víka pro jiný displej. T co mám na tahání je sice z pepších materiálů, ale zacházím s ním velmi opatrně. Přesto se občas klávesnice trochu otiskne do displeje. Ne, že by tomu nešlo zabránit konstrukcí, ale to by ten krám musel být o milimetr tlustší. A to nejde, protože konkurence se přeedhání v placatosti. A mít noťas o milimetr tlustší, to je na vyloučení ze slušné managorské společnosti.
Nad konstruktérskými počiny mé částečně zděděné konstruktérské já kroutí hlavou.
Dobrá rada: když to není nutné, nebrat šroubovák a nehrabat se v tom. Ne, že by se něco pokazilo, ale proto, že jak člověk vidí jak je to udělané a co všechno by se mohlo jak pokazit, zkazí mu to náladu. Zvášť když vidí, že kvůli pár ušetřeným dolarům, či dokonce centům. Často vzpomínám na vtipy o naší Tesle a podobně.
Dobré dopoledníé vespolek,
Schumi, u svého prvního noťásku „vááájo“ jsem proti otisknutí klábosnice vkládala kus plastového obalu, něco jako filcík na klapky piána 🙂 Ale lepší je na noťasu nesedět… 🙂
154 NoName, měl jsem Omnibook 600 s myší na klacku, DSTN 640×480 displejem, 170MB diskem na PCMCIAIII, „myš na klacku“, 16MB ram, DOS 6.22, Windows 3.11. Qwemm 386 pro rozšířené využití paměti, Dblspace a pak Stacker pro zvýšení „kapacity“ disku – dost dobrý způsob jak přijít o data. Volkov commander, T602 a Wintext. Sloužil dobře.
Nedosažitelným snem byl Omnibook 800CT. Jenže když byl v bazaru za přijatelnou cenu, byl nepřijatelně zastaralý. Pak Jornada, jenže s Windows CE… Compaq byl velmi rozšířený, ale nezaujal mě. Pak CEO Carla Fiorina, to byl průser. Od HP mě pak nic nezaujalo než řada 1110-50 a Elitebook na kterém se moc nešetřilo. Vždy líbily strohé IBM. A kvalitní Toshiba. Zajímavé byly mininotebooky Sony.
Leč technologie běží a „zítra znamená včera“. Domnívám se, že tehdy, když se muselo šetřit každým bitem na disku a především v paměti, vystačit s výkonem jaký byl, pro to aby to plnilo požadovanou funkci, software byl úspornější. Když vynechám hry, zpracování obrazu a databáze, stačil by menší výkon aby to ve výsledku dělalo totéž. Například Word6 naprosto stačící na „všednodenní“ psaní pracoval svižně na 486. Mnohonásobné zvýšení výkonu nepřineslo v některých oblastech, například v administrativě, mnohonásobně zvýšení efektivity… Naopak, relativně výrazně klesla.
Tehdy se tomu ještě dalo laicky jakžtakž rozumět a vyznat se v tom. Teď si připadám jako šaman vykonávající obřady aby si naklonil přízeň duchů.
1256 Matzurko, snad mě nepodezříváš, že noťas používám co by podprdelník? To by vydržela snad jen nejvyšší military kategorie, ne nanejvýš pro generální štáb.
Plát tam přijde, ale i do batůžku ze strany víka.
Elkový noťas když nutně nemusím, nepřevážím. Plast je opravdu mizerný. V následujícím modelu ho změnili za údajně vyztužený, určitě vědí proč. Hned zpočátku když jsem prohlížel uchycení pantů šroubky vzadu skrz plast jsem měl podezření, že tam bude problém, říkal si, že bych to měl preventivně vyztužit. Ale vždyť je to Thinkpad… Jenže potvrdilo se. Od šroubků se v plastu začala šířit vlasová trhlinka, dál a dál. Tyhle šířící se trhlinky jsou prevít, mají na svědomí například tragickou havárii letadla Comet u Sicílie. No, vyřešil. To co zvenčí vypadá bytelně je jen skořepina uvnitř s nálitky, odlehčeními a poddimenzovanými osazeními pro šroubky. Což jsem důvěrně poznal u Aceru už před dvaceti roky. Od té doby se nic nezměnilo.
Tyhle problémy by nemusely být nebýt klání o milimetry a dekagramy. Nebylo by třeba víc než o milimetr silnější trochu kvalitnější plast s kovovými výztuhami na správných místech. Bez exkluzívních materiálů. Jenže konkurence je o tři milimetry tenčí a o deset deka lehčí. A vypadá ještě tenčí, protože vpředu má takovou zkoseninku… Úžasně „Slim“. Nula procent tuku. Padne k sexy kostýmku i k ležení na smetanovém gauči se zasněným pohledem do displeje a s nožkama do luftu. Jako v reklamě.
A hele
Slabé důkazy. Arbitrážní soud zrušil dopingové tresty pro Rusy
https://www.tyden.cz/rubriky/sport/slabe-dukazy-arbitrazni-soud-zrusil-dopingove-tresty-pro-rusy_465560.html
Lenovo se kvůli americké daňové reformě momentálně noří do ztráty
A postižena je i fůra dalších velkých firem, včetně Mikrosoftu.
Mohli by to zdejší Američané objasnit, vo co go ?
Žádné důkazy nikdy nebyly.
Důkazem bylo TVRZENÍ Rodčenkova, že Rusové všechny důkazy zničili a stopy zahladili.
Neexistence důkazu byla důkazem. To, že dopovali prostě WADA VÍ.
(podobnost třeba s chemickými zbraněmi v Iráku je čistě náhodná).
Kdo chce běhat, skákat, plavat, hrát si…. obejde se bez tohohle cirkusu válečných her jako válku nahrazujícího placeba.
Tenhle „sport“ je regulovaný byznys. Tak i „Olympiáda“. Jak víme, regulace jsou různé, různě motivované, s různým dopadem.
1236 — Díky za odpověď, Modrý ptáku. Něco bych si sem k tomu dovolil poznamenat, jen co to (večer? zítra?) dopíšu.
1261 — Neexistence důkazu byla důkazem. — Neexistence důkazu není jen důkazem, ale významnou přitěžující okolností. To ví každej. Nezanechal-li proti sobě jediný důkaz, svědčí to především o perfidní rafinovasti pachatele.
— Očima Saši Mitrofanova: Osudová osma, pod tím řečený též vypodobněn (mám uloženo) — Teď jsem civěl jak cvok, zda se dotyčný snad snaží obrátit o 180°. Ale ne, redakce takto omylem či úmyslně publikovala Tomského komentář: https://www.novinky.cz/komentare/462183-komentar-osudova-osma-alexander-tomsky.html
rafinovanosti, holt není čas
1260 u Microsoftu nic vážného, má monopol na nejrozšířenější „PC“ operační systém na světě. Lenovo po odpojení od IBM už není určovatelem trendů, jede ze setrvačnosti.
I snaha o „výroční retronotebook“ (chápu, že sice pro sentimentály zajímavá, leč pro většinu zákazníků nevýznamná) skončila modelem na základě T470. Naopak, nenabízí nic jiného než co ostatní. Notebook kdysi byla ne masová záležitost. Před dvaceti lety, kdy nejen u nás notebooky nebyly běžné jsem tvrdil, že budoucnost je placatá a mobilní. Dnes notebook není „kultovním“ ale spotřební věcí. Třebaže u některých pamětníků kultovnost přetrvává a nelibě nesou, že kdysi výjimečné se stalo masovým se vším všudy co masovost přináší. I to dobré. Kolik stál průměrný notebook před dvaceti lety, kolik stojí dnes…
Překvapivě tvoří tržby za Windows jenom 1/4 tržeb Microsoftu, víc utrží divize Business a skoro stejně divize Entertainment …
Schumi,
zatím jsem vždy četl, že základem Trumpovy dańové reformy bylo snižování daní, jak fyzickým osobám, tak firmám.
A teď čtu, že lenovo bylo původně v plusu, a teď nuselo odepsat 400 miliónů dolarů kvůli daním. A další firmy podobně.
Prostě mi to není jasné, a když mi něco není jasné, tak se zeptám.
NoName,
“ Microsoft vykázal ztrátu 6,3 miliardy dolarů
Příjmy firmě stouply o 12 procent na 28,92 miliardy dolarů, zatímco analytici oslovení agenturou Reuters předpovídali 28,40 miliardy dolarů. Celými 98 procenty se na tomto růstu podílela vlajková loď Microsoftu, cloudová platforma Azure. Příjmy celého cloudového segmentu ve čtvrtletí stouply o 15,3 procenta na 7,8 miliardy dolarů, odborníci předpovídali 7,51 miliardy. Minulé čtvrtletí bylo desátým v řadě, kdy platforma Azure vykázala více než 90procentní růst příjmů.
Microsoft útočí před Vánoci. Na trh uvedl novou konzoli Xbox One X
Z titulu jednorázových nákladů spjatých s daňovou reformou v USA společnost odepsala 13,8 miliardy dolarů a dostala se do červených čísel. S vyloučením tohoto vlivu vydělala na akcii 96 centů a překonala tak 86 centů očekávaných analytiky. Nicméně se započtením této položky činil zisk na akcii 82 centů.
Zdroj: https://byznys.lidovky.cz/danova-reforma-nepreje-technologickym-gigantum-microsoft-a-lenovo-vykazaly-miliardovou-ztratu-iet-/firmy-trhy.aspx?c=A180201_095658_firmy-trhy_ele
Moje poznámka byla ke struktuře tržeb, Halladine (k tomu, že Windows MS neživí a zřejmě bude mít stále menší podíl na tržbách).
Co je s daněmi, ziskem, ztrátou jsem nekomentoval.
„podobnost třeba s chemickými zbraněmi v Iráku je čistě náhodná“
A čímpak Sadam plynoval ty Kurdy?
NoName,
já se s Vámi nehádám 🙂
Jen mi prostě není jasné, o co jde. Zatím jsem četl vůči Trumpově reformě to, že příliš snižuje daně, a že to může být rozpočtově průser.
no a teď čtu, že se zřejmě daně nějak zvýšily.
1236 Modrej, možná zodpovězením otázky patřičnosti parlamentní demokracie či demokracie jako takové, se otázka přímé volby stane bezpředmětnou.
Až demokracie bude standardním společenským uspořádáním několik tisíc let, pak by, možná, bylo přijatelné se tím zabývat. Na základě znalosti lidských dějin to nepředpokládám.
Třeba sama otázka zda lepší je parlamentní či přímá demokracie, je zbytečná.
Naše omezené poznání a na něm omezená představa o dobru natož pak o příslušných nástrojích omezují předpověď.
dvd,
Saddám bezpochyby v určité době měl a používal. Pak je ale po nátlaku zrušil, a Zapad tvrdil, že ne, a že snad má i jaderné zbraně.
No a pak se nenašly.
Pamatuju si, jak Klaus v rozhovoru s US ambasadorem řekl, že se najdou, jedině kdyby je tam Američané dovezli, načež ambasaor předčasně odešel, totálně nasrán.
Schumi,
demokracie má jistě spoustu nevýhod, ale zůstává základní výhoda. Umožňuje změnu vlády bezbolestně, tím myslím bez revolucí a násilí.
Samozřejmě, občané mohou volit blbě, ale v příštích volbách to mohou opravit.
Dvd, já neříkám, že je neměl.
Dokonce netvrdím ani to, že Rusové nedopovali.
Co mi vadí je metodika „dokazování“.
Nemáme žádné důkazy, protože je obviněný tak rafinovaný, že je všechny zničil. Přesto musí být potrestán, MY TOTIŽTO VÍME, ŽE JE VINEN.
Prostě šlo o pokus vyprovokovat Rusy k nějakému neuváženému jednání. Překvapivě se vyprovokovat nenechali.
Třešinkou na dortu jsou teď obavy MOV ohledně diváckého zájmu a sledovanosti, ruští sportovci jsou v mnoha disciplínách tahákem a ruští turisté taky nejsou zanedbatelná položka (vzhledem ke geografické blízkosti a strachu západních turistů jet do Koreje).
Podobný pokus se odehrál ohledně MS ve fotbale. FBI pozatýkala spoustu funkcionářů, kteří pobývali v USA a čekala, že se někdo přizná. To bylo článků o odebrání MS Rusku. Pak se ukázalo, že při získávání MS uplácelo i Německo a celá kauza je dnes kde ?
Je rok 1818 a vede se vášnivá diskuse o využití páry a o konstrukci parních strojů za sto let a zda parní stroj by bylo možno použít pro pohyb létacího stroje lehčího než vzduch. Mnozí o takové vzduchoplavbě velmi pochybují a namítají, že zásoba topiva pro montgolfiéru a současně pro parní stroj je příliš těžká, a pro ostatní případy že kombinace parního stroje s balonem naplněným vznětlivými plyny je příliš nebezpečná. Nad to, že účinlivost parního stroje pro pohyb balonu je nepatrná na to aby nebyl hříčkou větru. Zástupci měšťanstva prohlašují, že solidní člověk má pevně stát na zemi a nezabývat se takovým kejklířstvím. Ostatně, že i kdyby to možné bylo, že obloha by byla plná takových věcí, které by samy sebou i čmoudem zakryly slunce a přivodily neúrodu. Ministr vnitra prohlásil, že v zájmu veřejného blaha nelze připustit aby si kdekdo létal kamkoli by chtěl. Že erár na zřízení balonové celní stráže nemá peníze, že z příčiny ohrožení veřejného pořádku takové nekontrolované létání nelze strpět a proto by mělo být co nejdůsledněji zakázáno s výjimkou účelů válečných.
O mnoho desítek let později, kdy kdosi prohlásil, že 640kb operační paměti stačí napořád, zatím co v Rumunsku bylo nutno mít povolení na mechanický psací stroj tak jako jinde na palnou zbraň.
O nějakou desítku let později prezident jedné bezvýznamné zemičky kdesi uprostřed Evropy prohlásil, že „Nééé, opravdu nééé, o nějaké hračičky a nějaké internety… opravdu ale opravdu se nezajímám…to opravdu nééé.“
Po dalších deseti letech evropští politici prosazují kontrolu a omezení Internetu, protože „V zájmu veřejného blaha nelze připustit aby kdokoli tam posílal a vyhledával informace po jak chce.“
….
1274 halladine, jistěže. Tak jako si můžeš vybrat z nabídky jogurtů či zubních past. Všechny jsou podobné…
Uveď alespoň jediný případ, kdy parlamentní demokracie vedla k zásadní změně poměrů aniž sama zanikla. Například za posledních 29 let tady.
Parlamentní demokracie je forma vlády udržující ovládané za jejich peníze v iluzi, že sami vládnou.
Kdyby místo Miloše Zemana byl zvolen Jiří Drahoš, nebo kdokoli jiný z uchazečů, co významného v každodenním životě většiny občanů, ve skutečnosti jinak nazvaných poddaných, by se natolik významně změnilo aby to vášním provázejícím volební kampaň a samotnou volbu?
1275 Zkušenost naznačuje, že Rusy takové nicotné okopávání kotníků nevyvede z míry, jsou na ne zvyklí. K takovému jednání je lze nejsnáze přimět válečným tažením na Moskvu. Poslední skončilo v Berlíně.
Bitcoin padá a padá a bude padat…
Podle Jamese Butterfilla z ETF Securities je v souvislosti s růstem cen bitcoinu nutné započíst do rovnice nabídky vs. poptávky vstupní náklady těžařů na získání jednotlivých mincí.
Cena zboží na trhu nezávisí na výrobních nákladech. Co se stane až výrobní cena bitcoinu, tedy náklady na těžbu vzrostou nad směnný kurz?
Tohle vejde do ekonomické historie. Tulipány v ní už jsou.
Schumi,
nejdřív by se muselo definovat, co brát jako zásadní změny 🙂 Já dávám přednost spíš změnám pomalým a postupným.
(1275)Prostě šlo o pokus vyprovokovat Rusy k nějakému neuváženému jednání. – ovšem dokázat toto tvrzení může být pracnější než to o dopingu. Co když jsou MOV a WADA taky tak rafinovaní a všechny důkazy zničili? 😛
(1277) No a co když měl přece jenom pravdu Fukuyama a k zásadní změně poměrů (k lepšímu) nemůže dojít prostě proto, že nic lepšího (přes všechnu nedokonalost) není? Bitvy v Parlamentu suplují bitvy mezi občany, což považuji za plus.
AeroKarle, z jakého přesně důvodu FBI vyšetřuje přidělení MS ve fotbale Rusku a Kataru ?
FIFA sídlí ve Švýcarsku, Rusko je v Rusku …
Jak se z toho stane americký problém ?
Neměla by FSB prošetřit Clintonovou ?
WADA má jediného „svědka“, a toho „chrání“ FBI.
Arbitráže a orgány jednotlivých sportovních svazů poslali WADU s jejími „důkazy“ do prdele.
Samozřejmě, politickou kauzu v tom nemůže hledat nikdo uvažující kriticky a s odstupem.
2 Schumi ad 1276 – první odstavec… Jako bych slyšel keňskýho vopičáka, když rušil kosmický program USA. A že ho zlikvidoval velmi úspěšně…
Americký problém je cokoli, o čem se Američané rozhodnou, že je jejich problém 🙂
1285
A každej, komu se to nelíbí je nedemokrat, Putinův slouha a fůra dALŠÍHO.
(1282,3) Ale jistěže to jsou politické kauzy. Podobně jako snaha přidělení her nebo mistrovství a i vlastní přidělení. Já psal jen o tom dokazování úmyslu, to je dost makačka, pokud se někdo neprokecne. Proti prošetření Clintonové taktéž nic nemám.
(1285) Dtto ruský.
1268 – asi nikdo neví, jak to u MS udělali. Jen bych uvedl, že jsou náklady a náklady. Každá účetní umí udělat jeden rok skvělý výsledek a stejně tak jeden rok ztrátu. A to ještě nerozlišuji, pro jednoduchost, účetní a daňovou ztrátu. K podrobnější odpovědi bych musel vědět, co nevím a nezjistím.
1280 halladine, to já taky.
1281 Karle, „…že nic lepšího není…“ Pssst! My víme, že ono lepší není skryto v budoucnosti, ale že budoucnost je tvořena se vším všudy.
Každý to nemusí vědět. Třeba táhnoucích oslů věřících, že hlávka zelí před nimi nejen že je skutečná, ale že si do ní i kousne. Když ne za života, tak určitě v oslím ráji. Nakonec sice nekousnou, ale svoji víru předají následujícím oslům. Tak táhnou káru civilizace na které se vezou zjevovatelé zelných hlávek.
1288 Martine, tak, je ztráta hospodářská a ztráta účetní…
Příčinou těchto ztrát asi nebude tvořivost účetních, ale cosi konkrétního v Trumpově dańové reformě.
(1283) A služební cesta hlavounů ruských tajných služeb Naryškina a Bortnikova do USA,jejich jednání s americkými protějšky je taky náhoda a s verdiktem sportovního arbitrážního soudu nemá žádnou souvislost.
HM…
Čína uzavře s Británií obchodní smlouvy v hodnotě více než devět miliard liber (tedy asi 259 miliard korun). Podle agentury AP to oznámila britská premiérka Theresa Mayová, která se dnes v Pekingu sešla i s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem.
Že se ti Angláni nestyděj…. A Frantíci taky……
Anebo tvořiví účetní a daňoví poradci provedli operaci, která se opírá o Trumpovu daňovou reformu a zaúčtováním jisté nejmenované účetní operace se společnost dostala v onom roce do červených čísel, avšak celková skladba aktiv se polepšila a uvolnila zdroje pro rok příští.
Divoká zvěř vrací úder:
„Mrtvého myslivce našli ve čtvrtek dopoledne kolemjdoucí na posedu na Kutnohorsku.“
ad 1283: no mne napadají různé varianty. Kromě toho, že šéf WADA je možná reinkarnovaný Boblik z Edelstadtu, tak bych se nebránil ani variantě, že Rusové nechtěli platit výpalné za zdravotní výjimky. 😉
Nevíte někdo, jaký je osud té mladé norské lyžařské blondýnky? Té, co měla pozitivní nález a dostala jen šest měsíců?
IMHO jí byl zákaz prodloužen na 18 měsíců a má vypršet v letošním dubnu
quivis – děkuji.
(1289) Představovat si lze ledacos, ale když se ta vylepšovací snaha dostane do praxe, je obvykle průser. V Česku dobře pozorovatelno mezi roky 1938 – 1989 a relativní zlepšení při návratu k osvědčenému, byť mnohdy omylnému.